Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Follow

NLP Centre, Faculty of Informatics, Masaryk University 15

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Physical aggression

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Consequences, Working with the collective, Interview

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Partial success

11 let, 1A/8

astronomie

Potřeba pozornosti

Mgr.

29

Kolem poloviny školního roku za mnou přicházely děti s tím, že mají problémy se spolužačkou. Ta jim brala svačiny a slovně je urážela nebo ji slyšely, že je pomlouvá. Pozvala jsem si ji tedy do kabinetu, prořešila jsem s ní danou situaci a ona slíbila, že už to dělat nebude. Problémy ale nevymizely a ke slovnímu urážení přibylo i fyzické napadení. O incidentu jsem se dozvěděla až o měsíc později, co se napadení stalo. Žákyně napadla svou spolužačku na dívčích záchodech, údajně jí měla vyhrožovat, že zabije jejího psa, pokud 'nabonzuje' to, že jí vytrhla hrst vlasů, kterou následně spláchla, aby zahladila stopy. Napadená dívka se bála říct, co se stalo, až se svěřila své nejlepší kamarádce, která neváhala a o napadení mi řekla. Když jsem se o tom dozvěděla, použila jsem metodu 'anonymní schránky', kam děti měly vhodit své postřehy k dané situaci, případně připsat, zda jim samotným se něco podobného nestalo. Velice mě překvapilo, když jsem se dočetla, že toto není ojedinělý případ a že žákyně své oběti napadala téměř hned po návštěvě mého kabinetu a dozvěděla jsem se o tom téměř na konci školního roku. Celý případ jsem vyřešila důtkou třídního učitele, zpětně ale lituji, že jsem nepoužila trest vyšší a to snížený stupeň z chování. Po uzavření případu mě totiž kontaktovali rodiče dětí o dalších fyzických napadeních, ke kterým se jejich děti bály přiznat.

Žákyně byla nejvyšší dívkou ve třídě, měla vůdcovské sklony a cítila se nadřazeně nad ostatní žáky. Potřebovala si dokazovat svou nadřazenost násilím, kdy se oběti nemohly bránit, protože byly slabší. Připadala si důležitější než ostatní i kvůli dobře placenému povolání jejich rodičů. Její oběti byly nejčastěji děti introvertní, drobné a s výborným prospěchem. Napadených bylo více děvčat než chlapců.

Jak už jsem prve řekla, pozvala jsem si žákyni do kabinetu. Zvolila jsem přátelskou metodu, nejsem ten typ člověka, co začne hned křičet. Ptala jsem se dívky, proč má zapotřebí obírat své spolužáky o svačiny a když má chuť na tu jejich, proč nepoprosí svou maminku, aby jí udělala stejnou. Nabádala jsem ji také k řešení problémů, pokud má problém s nějakým svým spolužákem, může to přeci vyřešit v klidu přímo s ním a ne pomluvami a slovními urážkami. Žákyně poslouchala a na vše přikyvovala hlavou s tím, že rozumí a vypadalo to, že opravdu poslouchá a ne, jak se později ukázalo, že jí to jde jedním uchem tam a druhým ven a naopak svou šikanu ještě umocní. Když se později ukázalo, jak pokračuje její chování, dala jsem jí přednášku před celou třídou. Zvýšila jsem hlas, požadovala jsem, aby se svým obětem omluvila a k důtce dostala taky měsíc po škole, který si odpykávala následující školní rok.

Žákyně si odpykala svůj trest následující školní rok. Její chování se zdálo pak už v pořádku, ač občas došlo k jisté míře arogance tentokrát vůči učitelům na druhém stupni, zde to však učitelé brali spíše jako pubertální drzost. Přijde mi ale, že vyšší trest, který jsem tenkrát nedala, mohl nastavit větší hranice pro respektování druhých a že žákyně se ze své chyby příliš nepoučila. Nyní studuje na středním odborném učilišti – obor vzdělání kadeřník a příliš přátel zde nemá, chová se ke spolužačkám povýšeně a do školy chodí jak za trest.

4

noticed that something was bothering her and at the same time she herself was open to tell me. She stood behind me in the office, so establishing contact was not a problem.

We agreed with the students that we would help her, so we copied the materials for her. The curriculum was arranged by the class. She was having withdrawal symptoms from the medication, so we gave her blankets and a girl was there with her. I should have called an ambulance, but I felt sorry for her. It was a case with a good ending, but I should have behaved differently and better.

The student was taken home. They fixed the medication. They were together more and psychiatrists were not available. She stayed at home, they were at work all day. Then they took care of her and found out how demanding it is and the impulse to solve I can't leave the student in the study with her and teach. Mother should have considered the situation better. My pupil was very subdued and slept for hours with a blanket or in the cabinet. She had withdrawal symptoms from the medication. Once she came to me and said she wanted to kill herself. I thought about whether to call my mother or the ambulance, and I chose my mother. When she arrived, she understood the situation and was grateful that after her parents divorced, the situation was good. They calmed down and it's a better situation now. I'm glad she didn't take responsibility and, for example, jump out of the window. She should have told her mother, but she trusted me enough to deal with it. I had more information than my parents.

Now he is studying normally, he is going to graduate. He doesn't come back to it. And they are happy for what they have managed. The girl is now integrated into the collective without a problem. Now she wants to study psychology and use her experience to help people in similar situations.

17 7.G (odpovídající třetímu ročníku střední školy)

Hudba a čtení knížek

Mgr. Dějepis a čeština

40 let

Všimla jsem si, že ji něco trápí a zároveň byla ona sama otevřená, že mi to řekla. Stavovala se za mnou do kabinetu, takže navázat kontakt nebyl problém.

S žáky jsme se domluvili, že ji pomůžeme, a tak jsme jí kopírovali materiály. Učivo zařizovala třída. Měla abstinenční příznaky na lécích, a tak jsme jí dali deky a jedna holka tam s ní byla. Měla jsem zavolat záchranku, ale bylo mi jí líto. Sice případ s dobrým koncem, ale určitě jsem se měla zachovat jinak a lépe.

Žačka byla odvezena domů. Dali dopořádku medikaci. Byly spolu více a psychiatři nebyli k mání. Zůstala doma byli celý den v práci. Potom se o ni starali a zjistili, jak je to náročné a impuls k řešení Nemůžu nechat studentku s ní v kabinetu a učit. Matka měla zvážit situaci lépe. Měla by žačka byla velmi tlumená a prospala hodiny s dekou nebo v kabinetu. Měla absťák z léků. Jednou totiž za mnou přišla a řekla, že se chce zabít. Přemýšlela jsem, jestli zavolat mamince nebo záchranku a zvolila jsem radši maminku. Když přijela tak situaci pochopila a byla vděčná po tom co se rodiče rozvedli byla situace dobrá. Uklidnili se a je to lepší situace teď. Jsem ráda, že nevzala zodpovědnost na sebe a například skočila z okna. Měla to říct matce, ale mně natolik důvěřovala, že to chtěla řešit. Měla jsem více informací než rodiče.

Teď normálně studuje jde k maturitě. Nevrací se k tomu. A jsou rádi za to, co zvládli. Dívka je teď začleněna do kolektivu bez problému. Teď chce studovat psychologii a využít svoji zkušenost k pomoci lidem v podobných situacích.

4

taught a student who repeated 1st grade because she failed math. She also came to me regularly for tutoring. At the beginning of the school year, money was collected for lunches. One student had 1,000 CZK in her purse, but she kept the purse in her bag in the dressing room. I went to lunch with the children and someone took the money from her bag. However, this was not the only situation where petty theft occurred. Once I had small money on my table that was for the class fund, all the children knew that they had nothing to do at my table, let alone take anything from it. This girl was always waiting for tutoring in the classroom, more children went to tutoring, but they still went to lunch. When I came to tutoring, the money was no longer there, the pupil denied that she had taken the money and blamed her classmates, but I am sure that the money was there even before the tutoring. Or it happened to me that I have a locker in the classroom, in which I store various things and aids for students. Whenever a student has a birthday, I have kinder eggs for them, exactly one for each. I've never had anyone break into my closet, nor did anyone think of it, but when the end of the school year was approaching, I think it was May, I only had 5 kinder eggs left and one student had a birthday when I Kinder wanted to take the egg from the cupboard, there wasn't even one there. Of course, I couldn't know right away who took them, but later I learned from the other children that it was this pupil who sold the toys that are always inside to others and they thought it was strange where she got them.

The student repeated the 1st grade, she failed our class, so she didn't have many friends in the class, only about one girl. She often did things on purpose to others or blamed them, so they didn't want to be friends with her too much.

Violation of classroom/school rules

The student's mother found out that she had a lot of money with her and wondered where she got it. She then called the school as if she had just 1,000 CZK with her, which resolved the situation. Žačka probably didn't mean it badly, she wanted to use the money to help her mother in the household, but it was simply theft.

Interview

The situation with the theft of money from the school locker room was resolved in such a way that the student brought the stolen CZK 1,000 to a classmate back to school and surveillance was introduced in the locker rooms to prevent something similar from happening again. The stolen money from my desk was not resolved in any way, luckily it was only about 200 crowns, but of course no one confessed and I didn't have direct proof of who it was, even though it was clear to me. Of course, I shouldn't have left the money there, but I never had a student take anything from my desk without permission. I would handle some situations differently now, maybe the police should have been called to the school. But I have to say that there were no more thefts after that. Of course, her behavior wasn't always exemplary, but it definitely improved.

Partial success

7 let, 1. ročník ZŠ

Ruční práce, pomoc v domácnosti matce

Krádeže,Lhaní,Podvody

Vysokoškolské (titul Mgr.); učitelství 1. stupně

27

Učila jsem žačku, která opakovala 1. Třídu, protože propadla z matematiky. Pravidelně ke mně také docházela na doučování. Na začátku školního roku se vybíraly peníze na obědy. Jedna žačka měla v pouzdře 1000 Kč, pouzdro měla ale v tašce v šatně. Šla jsem s dětmi na obědy a mezitím ji někdo peníze z tašky vzal. Nebyla to však jediná situace, kdy docházel k drobným krádežím. Jednou jsem měla na mém stolku drobné peníze, které byly do třídního fondu, všechny děti věděly, že u mého stolku nemají, co dělat a už vůbec z tama něco brát. Tato dívka čekávala na doučování vždy ve třídě, na doučování chodilo více dětí, ale ty ještě chodívaly na obědy. Když jsem na doučování přišla, peníze tam už nebyly, žačka zapírala, že by peníze vzala a svalovala vinu na spolužáky, jsem si ale jista, že peníze tam ještě před doučováním byly. Nebo se mi ještě stalo, že mám ve třídě skříňku, ve kterém mám uložené různé věci a pomůcky pro žáky. Vždy, když má nějaký žák narozeniny, mám tam pro ně kinder vajička, pro každého přesně jedno. Nikdy se mi nestalo, že by mi někdo do té skříně lezl, ani to nikoho nenapadlo, ale když se blížil konec školního roku, byl myslím květen, tak mi tam zbývalo už jen 5 kinder vajíček a jeden žák měl zrovna narozeniny, když jsem to kinder vajičko chtěla ze skříně vzít, nebylo tam už ani jedno. Nemohla jsem samozřejmě hned vědět, kdo je vzal, ale později jsem se od ostatních dětí dozvěděla, že právě tato žačka prodávala ostatním ty hračky, co jsou vždy uvnitř a přišlo jim to divné, kde je vzala.

Žačka opakovala 1. Třídu, propadla k nám, takže neměla moc kamarádů ve třídě, jen asi jednu dívku. Dělala často druhým naschvále nebo na ně svalovala vinu, tak se s ní nechtěli příliš kamarádit.

Matka žačky zjistila, že má u sebe nějak moc peněz a bylo ji divné, kde je vzala. Volala pak do školy, jakto, že má u sebe právě 1000 Kč, čímž se situace vyřešila. Žačka to asi nemyslela špatně, chtěla penězi matce pomoct do domácnosti, ale jednalo se prostě o krádež.

Situace s krádeží peněz ze školní šatny se vyřešila tak, že žačka přinesla ukradých 1000 Kč spolužačce zpět do školy a zavedl se dozor v šatnách, aby k něčemu podobnému už nedošlo. Ukradené peníze z mého stolu se nevyřešily nijak, naštěstí to bylo jen asi 200 korun, ale samozřejmě se nikdo nepřiznal a přímý důkaz, kdo to byl jsem také neměla, I když mi to bylo jasné. Peníze jsem tam neměla samozřejmě nechávat, ale nikdy se mi nestalo, že by některý žák vzal něco z mého stolu bez dovolení. Některé situace bych řešila možná teď jinak, možná se měla do školy zavolat i policie. Musím ale říct, že ke krádežím už pak nedocházelo. Samozřejmě její chování nebylo nadále vždy ukázkové, ale rozhodně se to zlepšilo.

4

have one thing that happened and it was not good at all. We had a Czech lesson and the student was behaving strangely. So far there have been no major problems with him. A classic teenage boy like the others in the class. None of them deviated in any particular way, not even him. However, this day was different. Quiet at first, but then he got going. His behavior was very aggressive. First only for those classmates when he verbally attacked them in a very inappropriate way. This happened during the lesson when they had group work. His classmates didn't like it and started cursing him, so he started threatening physical violence. When I intervened saying that he couldn't afford this, he snorted and told me not to worry, but retreated into a corner. I explained to him that we are in a school where he will not yell at each other and swear at each other like that, if he is taught that at home, let him practice it there, but this is not good behavior and he should think about it. It was quiet for about 20 minutes. In the meantime, the group work ended, the students returned to their desks and gradually presented their findings. He was instead playing on his cell phone and did not respond to pleas to tidy it up. When it was his group's turn, there was another uncontrolled explosion. Worse this time. He started to open the window to the roots, I warned him to keep it only partially open. After which he started shouting again and throwing things off the bench. When he ran out of things on the bench, he started to climb out of the window. Unfortunately, I was left as if scalded and did not understand what was happening at all. I started shouting at him to come back immediately, that he can't climb out of the window. Before I reached the window, he was already outside and running on the window sill, luckily we have wide window sills. I did not understand at all what he was performing and he did not respond to my calls at all. After a while he climbed in through another window and she rang the bell. I was very shocked, told him to wait until the end and left. I spent a while breathing it out in the office and didn't know what to do.

The student is rather below average, he doesn't like school very much and he doesn't enjoy it. He is an extrovert, but he never had similar problems. Just the classic ones like phones, not paying attention, etc. He has his extracurricular group that he goes out with and plays computer games. He lives only with his mother, who probably doesn't pay much attention to him. He doesn't know his father.

Emotional outbursts

The counselor and I told each other what happened and then told the director the same thing. We discussed various solutions and what to do with him next. He was invited to see the principal and guidance counselor that day. What I'm not happy with is that it took too long and not immediately. The whole situation started to unravel, but he didn't seem interested in saying anything to her. The next day the mother was invited to school and the whole situation was told to her, she started shouting at him. The outcome of the solution was that he received a reprimand from the director and a two for behavior. Then he had one more session with the counselor. A visit to a psychologist was suggested.

Consequences, Interview, Collaboration with odbonriks

Nothing happened immediately after the incident, which I see as bad. It should have started to be resolved immediately, but unfortunately it took a while. His behavior had calmed down for the day and nothing major was happening. He was quiet for about a week and then his behavior went back to normal. From then on, nothing serious happened for the rest of the year.

Longterm success

16 let, 9. třída

Počítačové hry

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Mgr., speciální pedagogika a učitelství 1. stupně

19 let

Mám jednu věc, která se stala a nebylo to vůbec dobré. Měli jsme hodinu češtiny a žák se choval podivně. Zatím s ním nebyli žádné velké problémy. Klasický kluk v pubertě jako ostatní ve třídě. Nikdo z nich nijak zvláště nevybočoval ani tedy on. Kdežto v tento den byl jiný. Zprvu zamlklý, ale pak se rozjel. Jeho chování bylo velice útočné. Nejprve jen pro ti spolužákům, kdy je slovně napadal hodně nevhodným způsobem. To se dělo v hodině, kdy měli skupinovou práci. Spolužáci si to nenechali líbit a začali mu nadávat, a tak začal vyhrožovat fyzickým násilím. Když jsem zasáhla s tím, že tohle si dovolovat nemůže, tak mi odfrkl s tím, ať se nestarám, ale stáhl se do kouta. Vysvětlila jsem mu, že jsme ve škole, kde po sobě nebude takhle řvát a nadávat si, pokud ho to učí doma, ať si to praktikuje tam, ale tohle není slušné chovaní a měl by se zamyslet. Byl klid asi 20 minut. Mezitím skončila skupinová práce, žáci se vrátili do svých lavic a postupně prezentovali své poznatky. On si místo toho hrál na mobilu a nereagoval na prosby o jeho poklizení. Když měla přijít na řadu jeho skupina, přišel opět nekontrolovaný výbuch. Tentokrát horší. Začal otvírat okno do kořán, upozorňovala jsem ho, aby ho měl pouze na částečné otevření. Načež začal opět křičet a shazovat si věci z lavice. Až mu došly věci na lavici začal z okna vylézat on. Zůstala jsem bohužel jako opařená a vůbec nechápala, co se děje. Začala jsem na něj křičet ať se okamžitě vrátí, že nemůže lézt z okna. Než jsem k oknu doběhla byl už venku a běhal po parapetu, naštěstí máme široké parapety. Vůbec jsem nechápala, co předvádí a vůbec na moje volání nereagoval. Po chvíli vlezl jiným oknem dovnitř a zazvonila. Byla jsem hodně šokována, řekla mu ať čeká dohru a odešla. Chvíli jsem to rozdýchávala v kabinetu a nevěděla, co mám dělat.

Žák je spíše podprůměrný, škola mu moc nejde a nebaví ho. Je to extrovert, ale obdobné problémy nikdy neměl. Jen takové klasické jako telefony, nedávání pozor atd. Má svoji mimoškolní partu, se kterou chodí ven a hraje počítačové hry. Žije jen s matkou, která o něj nejspíš nejeví moc pozornosti. Otce nezná.

S poradkyní jsme si řekli, co se stalo a následně to samé řekli řediteli. Jednali jsme o různých řešení a co s ním dále. On byl ještě ten den pozván k řediteli a výchovné poradkyni. S čím na tom nejsem spokojená je to, že to trvalo celé moc dlouho a ne hned. Celá situace se začala rozebírat, ale on nejevil zájem k ní něco říct. Na další den byla pozvaná matka do školy a celá situace se jí řekla, začala na něj křičet. Výstup z řešení byl, že dostal od ředitele důtku a dvojku z chování. Pak měl ještě jedno sezení s poradkyní. Byla mu navrhnuta návštěva psychologa.

Ihned po incidentu se nic nedělo, což vidím jako špatné. Mělo se to začít řešit hned, ale bohužel to chvíli trvalo. Jeho chování se pro ten den už uklidnilo a nic zásadního se nedělo. Byl zamlklí přibližně týden a pak se jeho chování vrátilo do starých kolejí. Od té doby se po zbytek roku už nic vážného nestalo.

4

The student suffered from anxiety states that were not visible at first glance. She seemed perfectly fine. During the course of the lesson, however, it happened that she excused herself to the toilet and did not return during the lesson. She remained on the toilet in the cubicle where this seizure occurred. They were states where she cried, trembled and had severe anxiety. Such situations were often repeated. She felt uncomfortable at school, school became one of the main triggers and this caused her high absenteeism.

An anxiety disorder arises from a certain fear or trauma. It arises in everyday situations. The disorder arises in childhood or as a result of some situation. Her grades were below average, she often had to repeat subjects in the summer because she did not attend classes. She had her own psychologist and psychiatrist who confirmed her diagnosis to the school and told how the teachers should approach her.

Diagnosis, Attendance problems

The anxiety states, which took place mainly in the girls' toilets, could not be solved in any way, because no one knew about them from the beginning. When these conditions recurred more often, female classmates were sent to the toilet to check on her if she was okay. Then she didn't return to class that day or didn't join until the afternoon class. At that time, teachers were not sufficiently trained and did not know how to work with her. They did not take into account her handicap, because it was not visible and they assumed that she was abusing this condition. She looked perfectly fine and despite that she was leaving class.

Support

She herself did not feel that she was accepted by the teachers. She felt she was considered a slacker. At that time, teachers were not sufficiently trained and did not know how to work with her. They did not take into account her disadvantage, because it was not visible. She was finally approved for an IVP and came for consultations or re-examinations once every three months. Despite the fact that she finally graduated from high school, I am not satisfied with the overall result. I myself tried to help, but since we didn't know much about her diagnosis, we didn't even know how to work with her. I think that we would approach a similar situation differently now.

Failure

Absolventka, problém probíhal 3.- 4. ročník

Umění

Úzkosti

Absence,Úzkost

Sociální práce, Psychoterapie, Andragogika, Krizový výcvik

20

Žákyně trpěla úzkostnými stavy, které na první pohled nebyly vidět. Působila naprosto v pořádku. V průběhu hodiny se však stávalo, že se omluvila na toaletu a již se do hodiny nevrátila. Zůstala na toaletě v kabince, kde tento záchvat vypuknul. Byly to stavy, kdy plakala, třásla se a měla silné úzkosti. Takové situace se často opakovaly. Cítila se ve škole nekomfortně, škola se stávala jedním z hlavních spouštěčů a to způsobovalo její vysokou absenci.

Úzkostná porucha vzniká z určitého strachu nebo traumatu. Vzniká za každodenních situací. Porucha vzniká v dětství nebo následkem nějaké situace. Známky měla podprůměrné, často musela opakovat předměty v létě, neboť nechodila na výuku. Měla vlastního psychologa i psychiatra, kteří škole potvrdili její diagózu a řekli, jak by měli učitelé k ní přistupovat.

Úzkostné stavy, které probíhaly především na dívčích toaletách, se žádným způsobem vyřešit nedaly, neboť ze začátku o nich nikdo nevěděl. Když se tyto stavy opakovaly častěji, byly na toaletu vyslány spolužačky, aby ji zkontrolovaly, zda je v pořádku. Potom se v ten den již do výuky nevrátila nebo se připojila až na odpolední vyučování. V tehdejší době nebyli učitelé dostatečně poučeni a nevěděli jak mají s ní pracovat. Nebrali na její znevýhodnění ohled, neboť nebylo vidět a brali to, že tohoto stavu zneužívá. Vypadala naprosto v pořádku a přes to odcházela z hodiny.

Sama nepociťovala, že je pedagogy přijatá. Pociťovala, že je považována za lajdačku. V tehdejší době nebyli učitelé dostatečně poučeni a nevěděli jak mají s ní pracovat. Nebrali na její znevýhodnění ohled, neboť nebylo vidět. Bylo jí nakonec schváleno IVP a na konzultace či přeszkoušení docházela jednou za tři měsíce. I přes to, že nakonec z gymnázia odmaturovala, nejsem s celkovým výsledkem spokojená. Já sama jsem se snažila pomoci, ale vzhledem k tomu, že jsme o její diagóze moc nevěděli tak jsme ani nevěděli jak s ní pracovat. Myslím si, že teď bychom již k situaci podobného typu přistupovali jinak.

4

As with any music education, we sang selected songs with the YouTube player. I personally don't have an approval for music education and I don't play any instrument, so I tried to arrange for the students to have a lady who came to play the piano a couple of times and accompany them while singing songs from Já psiniček, but it didn't meet with success. The students complained that they were all very old songs and also outdated. One pupil said: 'Couldn't we sing something that wasn't created ten years ago?' I indicated to him that the songs were much older. In the end, it turned out that he had looked at the date of a newer edition of the songbook. But what I mean by that is that it's just not worth playing with them or trying because YouTube has the most success. As usual, the students chose and sang. I kept hearing some disturbance and it was him. At first I admonished him to sit normally, not to put his feet on the bench, not to swing, not to talk, etc. But he still did not want to sing to me, and then he literally asked me: 'And why should I do everything that the teachers want me to do? ' Learning is useless, what good will it do me?'

The student is in his first year at this school and it is evident that he is trying to define his position both in the school and in the group of children who live together in the children's home. The more expressive the behavior, the more likely they will 'accept' it among themselves, or look up to it. Of course, it is not desirable for us that children present themselves in such a negative way, but it cannot be prevented very well in those few hours a day. I consider every child who comes from a children's home as a small adult who has often gone through a lot of things that a child of his age should rather avoid. Of course, I take into account the fact that he is new to the team, that he enters the class with different knowledge than his classmates had the opportunity to absorb. He is in the seventh grade, he has never failed. The collective here is quite cohesive, I learn relatively well and easily here. The same students keep interrupting, so the teacher can deal with them. He joined them in the first hour. Most of the time it is a disturbance, disobeying admonitions, not carrying tools, in many cases simply not having anything (a pencil case, any notebook, etc.), not handing in an assignment, or writing it hastily before class, which includes copying. These are not serious offences. The biggest problem I have with him and other students who are most friends with him is smoking. They smoke calmly in front of school, they lie about it, you can tell, and they don't try to hide their smoking in any way. He doesn't enjoy anything at school, he doesn't have a favorite subject, he comes here just to sit out, there is little that can interest him or excite him. He is sometimes tempted by the competitiveness in the class in various activities, but otherwise, apart from the disruption, I would describe him as a rather bland student.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

told the children that we would stop singing for a while and then tell each other why we study, why we go to school, why they have to listen to someone, etc. But I let them talk, I asked them what they thought about it, what they said if he asked them such a question. So everyone started to answer that in order to have a good job, to have a lot of money, to be able to enjoy themselves, to go on expensive vacations, to be able to take care of their family, so that they don't have to be unemployed. Someone said that they go to school in order to learn something, but mostly it sounded like it was simply to have a better life in the future. Which makes me glad that they figured it out on their own, that it's important to learn something and learn, to move on; that they saw the point of why it was worth going to school. Then I asked him: 'What would you like to be one day? What profession do you like?' He replied, 'A car painter.' Well, I told him: 'Whatever career you choose, you'll need to get to that high school. It doesn't matter if it's an apprentice or a matriculation course, there are simply some prerequisites that you have to meet in order to be accepted or to stay there, and you learn all these things here at elementary school, and most importantly, you have to do the basics first.' Then it was clear that he didn't want to talk about it anymore, so we sang about one more song and the class was over. But in my opinion, the most important thing was that the class collective had an influence on it. The kids knew why they were going to school, not only did he hear it from me, but he heard it from them, so I think that might have rubbed off on him.

Working with the collective

In the short term, I had the feeling that the fact that it was mainly his classmates who commented on the situation made him think and pause. I dare say he didn't interrupt for the rest of the class. I can't say that he was more actively involved, but he was quiet. I have the impression that his classmates said something to induce this brooding in him. That they awakened something in him, addressed something that only he himself had in his head. In the following hours, I did not notice any negative response. But I won't say that since then he is focused and does not disturb and attends to the assigned activities. He continues to rock, doesn't listen, sleeps on the bench as before, but he objects less to the assigned work, he doesn't speak during the singing of his classmates and, even if he doesn't actively participate, at least he doesn't disturb the activity of others. So I would say that the minimum success I achieved with the solution was such that I have not received a similar question from him or from another student in that class since then.

Partial success

13 let, 7. ročník

Chození ven s kamarády

Neposlušnost

Titul Mgr., předměty dějepis a čeština

Dva roky

Jako ostatně každou hudební výchovu jsme zpívali vybrané písničky s YouTube přehrávačem. Já osobně nemám aprobaci na hudební výchovu a nehraji na žádný nástroj, takže jsem se pokoušela studentům zařídit slečnu, která párkrát přišla zahrát na klavír a doprovodit je při zpěvu písniček z Já písniček, ale nesetkalo se to s úspěchem. Žáci si stěžovali, že to jsou všechno moc staré písničky a taky nemoderní. Jeden žák řekl: 'Nemohli bysme zpívat něco, co nevzniklo před deseti lety?' Naznačila jsem mu, že jsou ty písně daleko starší. Nakonec se ukázalo, že se podíval na datum novějšího vydání zpěvníku. Co tím chci ale říct je to, že se u nich prostě nevyplatí něco hrát nebo se snažit, protože YouTube má největší úspěch. Jako tradičně si tedy žáci vybírali a zpívali. Neustále jsem slyšela nějaké vyrušování a byl to právě on. Nejprve jsem ho napomínala, aby si sedl normálně, nohy nedával na lavici, nehoupal se, nemluvil atd. Ale on mi pořád nechtěl zpívat, a pak se mě doslova zeptal: 'A proč bych jako měl dělat všechno, co po mně učitelé chtěj?' Učení je k ničemu, k čemu mi to jako bude?'

Žák je v této škole prvním rokem a je evidentní, že se snaží vymezit svoji pozici jak ve škole tak ve skupině dětí, které společně žijí v dětském domově. Čím výraznější chování, tím spíše ho budou 'brát' mezi sebe, nebo k němu vzhlížet. Samozřejmě pro nás není žádoucí, aby se před sebou děti předváděly v takovém negativním smyslu, ale nelze tomu moc dobře za těch pár hodin denně zabránit. Každé dítě, které přichází z dětského domova, beru jako malého dospělého, který si často prošel spoustou věcí, jež by se dítěti jeho věku měly raději vyhnout. K této skutečnosti samozřejmě zohledňuji, že je v kolektivu nový, že vstupuje do výuky s jinými znalostmi, než měli možnost vstřebávat jeho spolužáci. Navštěvuje sedmý ročník, nikdy nepropadl. Kolektiv je zde vcelku stmelený, učí se mi zde poměrně dobře a snadno. Vyrušují pořád stejní žáci, takže se s nimi dokáže pedagog už i poradit. On se k nim přidal hned první hodinu. Většinou se jedná o vyrušování, neuposlechnutí napomenutí, nenosí si pomůcky, v mnoha případech nemá prostě nic (penál, jakýkoli sešit atd.) neodevzdání úkolu, nebo jeho spěšné napsání před hodinou, k čemuž patří i opisování. Nejedná se o nějaké výraznější prohřešky. S čím mám u něj a dalších žáků, kteří se s ním nejvíce kamarádí, největší problém je kouření. Kouří klidně před školou, lžou o tom, je to z nich cítit, ani se nijak více nesnaží kouření maskovat. Ve škole ho nic nebaví, nemá oblíbený předmět, chodí si to sem jen odsedět, málo co ho dokáže zaujmout, nadchnout. Občas se nechá zlákat soutěživostí ve třídě při různých aktivitách, ale jinak bych ho označila, kromě toho vyrušování spíše za nevýrazného žáka.

Řekla jsem dětem, že na chvíli přestaneme zpívat a řekneme si teda, proč že se učíme, proč chodíme do školy, proč mají tady někoho poslouchat atd. Ale nechala jsem mluvit je, ptala jsem se, co si o tom myslí, co by mu řekli, kdyby se na takovou otázku zeptal jich. Tak všichni začali odpovídat, že proto, aby pak měli dobrou práci, aby měli hodně peněz, mohli si užívat, jezdit na drahé dovolené, aby se mohli postarat o rodinu, aby se nemuseli být, že budou bez práce. Někdo říkal taky proto, aby se něco naučili, že se chodí do školy, ale nejvíc tam jako zaznívalo to, že, aby se prostě v životě v budoucnosti měli líp. Což jsem jako ráda, že na to teda přišli sami, že je důležité se něco dozvědět a učit se, posouvat se; že v tom viděli smysl, proč se vyplatí chodit do školy. Pak jsem se zeptala jeho: 'Čím bys chtěl jednou být? Jaké povolání se ti líbí?' On odpověděl: 'Autolakýrník.' No tak jsem mu říkala: 'Ať už si jednou vybereš jakékoli povolání, budeš potřebovat, aby ses na tu střední školu dostal. Je jedno, jestli to bude učňák nebo maturitní obor, prostě jsou nějaké předpoklady, které musíš splňovat, aby tě přijali, nebo aby ses tam také udržel a všechny tyhle věci se učíte teď tady na základní škole, a hlavně musíš nejdřív udělat základku.' Pak už bylo vidět, že se o tom dál nechce bavit, takže jsme potom ještě zpívali asi jednu písničku a byl konec hodiny. Podle mě ale bylo nejdůležitější, že na to měl vliv ten třídní kolektiv. Děti věděly, proč do školy chodí, nejen, že to slyšel ode mě, ale slyšel to od nich, tak si myslím, že to na něj mohlo zapůsobit.

Z krátkodobého hlediska jsem měla pocit, že tím, že se k situaci vyjádřili především spolužáci, se musel zamyslet a pozastavit se. Dovoluji si říct, že po dobu zbytku hodiny už nevyrušoval. Nemohu říct, že by se nějak aktivněji zapojil, ale byl zticha. Mám dojem, že spolužáci řekli něco, čím v něm tuto zadumanost vyvolali. Že v něm něco probudili, oslovili něco, co měl v hlavě jen on sám. V dalších hodinách jsem nezpozorovala žádnou negativní odezvu. Ale nebudu tvrdit, že je od té doby soustředěný a nevyrušuje a věnuje se zadaným činnostem. Dále se houpe, neposlouchá, pospává na lavici jako předtím, ale méně se ohrazuje vůči zadané práci, nemluví do zpívání spolužáků a, i když se aktivně nezapojuje, alespoň nenarušuje aktivitu ostatním. Řekla bych tedy, že minimální úspěch, kterého jsem řešením dosáhla byl takový, že jsem od té doby podobnou otázku nedostala ani od něj, ani od jiného žáka v té třídě.

4

years ago, I was given a classroom in the 6th grade. There were 22 pupils, of which there was one new boy. This age is a very turning point, children begin to discover their personality, reach puberty, and with the transition to the second grade, everything intensifies. At the beginning of the 6th year, we organize the project Together hand in hand, when students from the 6th grade deepen their relationships, they simply get to know each other in an environment other than school. Also included are workshops on bullying, substance abuse and much more. Already on this course, the new student, let's call him Honza, showed himself to be a boy who takes a long time to integrate into the team, even more so when his classmates have spent the last 5 years together. They had already established relationships, friendships and sometimes even some kind of romance, so it must have been difficult for Honza. Honza spent most of his free time alone and didn't make much of an effort to establish contact, unfortunately his classmates didn't make much of an effort either, and that's why he didn't integrate into the team during the course, as I would have expected. It all culminated in the first week of school. Arriving at the classroom, Honza snorted at the three boys who were standing by the door. One of the boys even had blood coming from his nose because he fell to the ground unhappily after being choked.

Honza lives with both parents and his benefit is average. Honza rather keeps everything to himself and then it surfaces. The other boys in the 6th grade were quite cocky and tried to be rough to get girls and friends from the upper grades, but basically they were nice, very communicative and studied well.

Physical aggression

Immediately after the incident, a student ran to me that the boys had fought and I immediately went to resolve the situation. When I came to the classroom, I found a crying student holding his nose and bleeding from his nose, I immediately decided that it was important to solve his injury and stop the bleeding. After the bleeding stopped, the boy appeared to be fine and had no other injuries. I asked him how he was, whether his head was spinning and so on, and I decided that it would be necessary to hand the student over to his parents anyway and have him examined by a doctor to see if he was really okay, but before the parents could come to pick up the student , so I took each boy from the incident aside and talked to them. The first one I took was Honza, who started the battle, after a lot of effort I got to the point that stopped me. Honza felt helpless because he had no friends, and I found out that this group of three boys allegedly laughed at him and did not want to accept him among them, and his anger drove him to choke his classmates. I was quite shocked because I didn't notice them laughing at him or behaving inappropriately, so I decided to check with the boys. Unfortunately, they confirmed this version to me, but they couldn't tell me the reason, I don't think they even had a reason, they just thought they were going to be dudes. I tried to conduct all the interviews calmly, I did not bring my own opinion, rather I listened and asked them questions so that they had to think about what actually happened. After the interviews, I had a free class and I decided to make an agreement with another teacher who had them for geography that he would leave his class to me and I would lead a classroom class, it seemed appropriate to take advantage of it and solve it immediately. At the beginning of the lesson, I asked the students to sit in a circle and tell me how they feel about the situation, how they perceive it and how it might be resolved. Everyone gave their opinion on the whole situation, the students even opened up to me more than ever before, and finally learned something more about the student. In the end, they agreed that Honza was not so bad and that both parties could try to make Honza feel better. I told the student and the boys that they had to apologize, and they did, even shaking hands like big guys. However, after this conversation and apologies, I had to issue a note to the student and the boys for misbehavior. I handed the student over to his parents and they took him to the doctor, who confirmed that it was only bleeding from the impact. That very day, I called all the parents of the boys and described the whole situation, I offered them a personal meeting, but all the parents refused, and they also thanked me that they were glad that it was resolved more or less peacefully. The very next day, the effort of both parties was visible, and in the following months it was only confirmed to me. I regularly had conversations with them in a circle, where we solved some problems, or we just talked about how we were doing and what was new with us. Now in ninth grade, it's a bunch of friends, and I think they're all going to have a blast on the last day of school.

Working with the collective, Interview

The pupil was treated first, followed by individual interviews with the boys and the pupil. This was followed by a class lesson, when we all responded in detail to the situation. After the classroom lesson, notes were given, the student was handed over to the parents and telephone conversations were held with the parents, where I described the situation and its solution in detail. In the long run it had a great effect and now they are a bunch of super friends who spend time together outside of school.

Longterm success

6. třída, 11 let

PC hry

ADHD,Psychiatrická diagnóza

magisterské, český jazyk, občanská výchova

Cca 30 let

Před 4 lety jsem dostala třídnictví v 6. A. bylo tam 22 žáků a z toho byl jeden nový chlapec. Tento věk je velice zlomový, děti začínají objevovat svoji osobnost, dostávají se do puberty a s přechodem na druhý stupeň se vše zintenzivní. Na začátku 6. ročníku organizujeme projekt Spolu ruku v ruce, kdy žáci s 6. tříd prohlubují své vztahy, jednoduše se poznávají i v jiném prostředí, než je škola. Součástí jsou také workshopy ohledně šikany, návykových látek a mnoho dalšího. Už na tomto kurzu se nový žák, říkejme mu Honza ukázal jako kluk, kterému trvá se začlenit do kolektivu, ještě aby ne, když jeho spolužáci spolu trávili posledních 5 let. Měli už vybudované vztahy, přátelství mnohdy i nějaký ten románek, tudíž to pro Honzu muselo být obtížné. Honza trávil většinu volného času o samotě a nesnažil se moc navázat kontakt, bohužel i jeho spolužáci se moc nesnažili, a proto se do kolektivu během kurzu nezačlenil, jak bych čekala. Celé to vyvrcholilo v prvním týdnu školy. Při příchodu do třídy Honza žduchl do tří kluků, kteří stáli u dveří. Jednomu z kluků, dokonce tekla krev z nosu, protože po žduchnutí nešťastně spadl na zem.

Honza bydlí s oběma rodiči a jeho prospěch je průměrný. Honza si vše nechává spíše v sobě a poté to vypluje na povrch. Ostatní kluci v 6. třídě byli docela nafoukaní a snažili se být drsní, aby si získali holky a kamarády z vyšších ročníků, ale v zásadě byli hodní, hodně komunikativní a dobře se učili.

Ihned po incidentu ke mně přiběhla žačka, že se kluci poprali a já ihned šla situaci vyřešit. Když jsem přišla do třídy našla jsem tam uplakaného žáka, jak se drží za nos a valí mu krev z nosu, ihned jsem se rozhodla, že je podstatné vyřešit jeho zranění a zastavit krvácení. Po zastavení krvácení se zdálo, že je chlapec v pořádku a nemá jiné zranění. Zeptala jsem se ho, jak mu je, zda se mu netočí hlava a tak dále a usoudila jsem, že by to chtělo i tak žáka předat rodičům a nechat ho prohlédnout lékařem, zda je opravdu v pořádku, ale než si mohli rodiče přijet pro žáka, tak jsem si každého kluka z incidentu vzala bokem a promluvila si s nimi. Prvního jsem si vzala Honzu, který bitku začal, po velkém snažení jsem se dostala k bodu, který mě zarazil. Honza se cítil bezradný, že nemá kamarády a zjistila jsem, že tato parta tří kluků se mu údajně smála a nechtěli ho přijmout mezi sebe a vztek ho dohnal k tomu, že žduchl své spolužáky. To jsem byla docela v šoku, protože jsem si toho nevšimla, že by se mu smáli nebo se chovali jinak nevhodně, proto jsem se rozhodla ověřit si to u kluků. Tuto verzi mi bohužel potvrdili, ale důvod mi nedokázali říct, myslím si, že důvod ani neměli prostě si mysleli, že budou frajeři. Všechny rozhovory jsem se snažila vést klidně, nepřinášela jsem tam vlastní názor, spíše jsem poslouchala a dávala jim otázky, aby oni museli přemýšlet co se vlastně stalo. Po rozhovorech jsem měla volnou hodinu a rozhodla jsem se domluvit s dalším vyučujícím, který je měl na zeměpis, že mi jeho hodinu přenechá a já povedu třídnickou hodinu, zdálo se mi vhodné toho využít a vyřešit to okamžitě. Na začátku hodiny jsem žáky poprosila, aby si sedli do kroužku a pověděli mi jaký mají z situace pocit, jak to vnímají a jak by se to třeba mohlo vyřešit. Každý řekl názor na celou situaci, dokonce se mi žáci otevřeli víc než kdy dřív, a nakonec se dozvěděli i něco víc o žákovi. Na konci se shodli, že Honza není tak špatný a že by se mohli obě strany snažit, aby se Honza cítil lépe. Žák i kluci jsem řekla, že se musí omluvit, a to také udělali, dokonce si podali jako velcí chlapi ruce. Nicméně po této konverzaci a omluvách jsem musela udělit poznámku žákovi a klukům za nesprávné chování. Žáka jsem předala rodičům a ti ho odvedli k lékaři, který potvrdil, že se jednalo pouze o krvácení z nárazu. Hned ten den jsem volala všem rodičům od kluků a celou situaci jsem popsala, nabídla jsem jim osobní schůzku, ale všichni rodiče odmítli, a ještě mi poděkovali, že jsou rádi, že se to vyřešilo více méně v klidu. Hned další den byla vidět snaha obou stran, a i v dalších měsících se mi to jen potvrzovalo. Pravidelně jsem s nimi vedla konverzace v kruhu, kde jsme řešili nějaké problémy, nebo jsme si třeba jenom povídali, jak se máme a co je u nás nového. Teď v deváté třídě je to jedna banda kamarádů a myslím si, že poslední den ve škole to všichni obrečí.

Jako první proběhlo ošetření žáka a poté individuální rozhovory s chlapci a žákem. Následovala třídnická hodina, kdy jsme podrobně všichni reagovali na vzniklou situaci. Po třídnické hodině proběhlo udělení poznámek, předání žáka rodičům a telefonické rozhovory s rodiči, kde jsem podrobně popsala situaci a její řešení. V dlouhodobém měřítku to mělo efekt veliký a teď je to parta super kamarádů, kteří spolu tráví čas i mimo školu.

4

The story is not directly of the teacher, but of his colleague from the school where he taught a few years ago. The student was very smart, but he hardly ever went to school. It's possible that he already had some kind of part-time job somewhere in the tech industry. It is evident that the student did not show that much interest in the school and did not respect the teacher as an authority. He tended to mock them and exalt himself above them.

The student has already had several previous incidents and fights with teachers, but I would like to mention one that the teacher absolutely did not handle. One day, a student was walking down the hall and started yelling a 'Hail Francis' style phrase at the teacher. The teacher had bad blood with the student and started yelling at the student to go to him immediately and ask him what he was doing and why it was bothering him.

Verbal aggression

The teacher told him that they would go to the principal together, after which the student told him that he would not go anywhere with him. The teacher ran to him and began to pull him by the hand into the office. The student started telling him that he was going to sue him and that he had nothing to do with him.

Physical intervention

The teacher replied that he could not touch him, but that the student had nothing to touch him. The student ended up leaving the school that year and the teacher had no problem with this situation. The situation was not resolved with the parents, as the pupil no longer wanted to continue his studies and provoked the teacher, as he knew that he would leave the school on his own.

Failure

17 let, 2. ročník

Technologie, počítače

Mgr. – Tělocvik, čeština

11

Příběh není přímo učitele, ale jeho kolegy ze školy, ve které učil před několika lety. Žák byl velmi chytrý, avšak do školy skoro vůbec nechodil. Je možné, že už měl nějaké zaměstnání na poloviční úvazek někde v technologickém odvětví. Je evidentní, že žák nejevil o školu tak velký zájem a učitele nerespektoval jako autoritu. Měl tendenci se jim vysmívat a povyšovat se nad ně.

Žák měl již několik předešlých incidentů a potyček s učiteli, ale chtěl bych zmínit jeden, který učitel absolutně nezvládnul. Jednoho dne šel žák po chodbě a začal na učitele pokřikovat frázi ve stylu 'Nazdar Františku'. Učitel měl s žákem zlou krev a začal na žáka křičet, ať jde okamžitě za ním a ptát se ho, co si to dovoluje a proč mu tyká.

Učitel mu řekl, že spolu půjdou za ředitelem, načež mu žák řekl, že s ním nikam nepůjde. Učitel se k němu rozběhl a za ruku ho začal táhnout k sobě do kabinetu. Žák mu začal říkat, že ho zažaluje a že na něj nemá co sahat.

Učitel mu odpověděl, že na něj nemůže sahat, ale že žák mu zase nemá co tykat. Žák nakonec ten rok školu opustil a učitel z této situace neměl žádný problém. Situace se s rodiči nijak neřešila, jelikož žák již nechtěl ve studiu pokračovat a učitele provokoval, jelikož věděl, že ze školy sám odejde.

4

met the student for the first time in the third grade, when I took over the classroom from the elementary teacher. I noticed his different and very defiant behavior already on the adaptation day at the beginning of September. Back then, we spent the day playing and socializing, nothing was actually required of the children, yet even then the pupil refused to participate in the team and games in any way and let it be known very rudely. He did not work during classes, it was very difficult to get him to do any activity. He was also very moody every day - strong reactions to environmental stimuli including crying and raging - which I attributed to a confirmed diagnosis of ADHD, but he also suffered from persistent psoriasis and a rash which left him visibly frustrated throughout the day. He would vent his bad mood by interrupting and refusing work. Getting him to engage in any productive activity was such a problem that right at the end of the school year I got in touch with his parents and his former class teacher, with both sides claiming that such behavior was typical for the student. We discussed with the parents the possible reasons why the pupil boycotts classes in this way, after which we came to the conclusion that they do not have an educational system in place at home - so the pupil was not rewarded for good behavior and punished for bad (of course I do not mean physical punishments). It was clear to me that this was the reason why threatening a note or calling the parents didn't work on the student - he knew it wouldn't be a big inconvenience. Unfortunately, my dad also told me, “School is the least of his problems.

The student's family situation was complicated. His parents are divorced, and he spends the week with his father and stepmother, where he also has a younger sibling who, as a child of his parents, received more attention from adults. He spent weekends with his mother, who had a new boyfriend and a child with him, so a similar situation arose as in the father's household, when the pupil ended up in the second grade. The father was involved in education and school sessions with sincere interest, the mother, on the other hand, showed no interest. It is possible that it is because of this distribution of attention that the student respects men rather than women. He was not popular in class because he was loud and very vulgar. He had one friend, who happened to be the natural leader of the class, who led him (and the rest of the class) in the wrong direction. Together they robbed a store and tended to bully other classmates. This pair was shunned and feared by the class, they did not oppose them and stepped out of their way.

Emotional outbursts, Not attending to teaching/Inattention to teaching

One effective way to suppress disruptive behavior in the classroom was physical incentive. Since he did not respond to verbal admonitions or work assignments, a tap on his shoulder proved effective, after which he calmed down in most cases and began working on the task. I also arranged weekly consultations with the parents, where we discussed behavior and grades. Together we developed a system of rewards and punishments - at the end of the day, the student received feedback on his behavior in the form of smileys. If he was good all week or at least tried (a series of smiling emoticons), he was rewarded on the weekend with a trip to the pool, a visit to a pizzeria or an extension of the allowed time at the PC. Parents carefully tried to follow the system, did not miss any rewards, took the whole process very seriously.

Agreement, Support, Interview, Warning

During the longer period when the system of rewards and punishments was used, the student learned to perceive the rules and follow them. Of course, he had his periods when he was angry again, subject to moods or frustration from the illness, but the change was noticeable and he was better to work with in class. Unfortunately, there was a change in the second grade - the teachers alternated more, so the class teacher did not have the opportunity to devote more time to him than in her lessons, so she did not have time to monitor and solve intensively the student's problem with the rules. He returned to fighting the more benevolent female teachers, even bringing some to tears.

Partial success

11 let – 5. ročník

počítačové hry

ADHD

Agrese,Odmítání spolupráce,Emoční labilita

1. stupeň ZŠ

26

Žáka jsem poprvé potkala ve třetí třídě, když jsem převzala třídnictví po elementaristce. Všimla jsem si jeho odlišného a velmi vzdorovitého chování už na adaptačním dni na začátku září. Tehdy jsme trávili den hrou a sdružováním, nic po dětech vlastně nebylo vyžadováno, přesto už tehdy žák odmítal jakkoli se zapojit do kolektivu a her a dával to velmi okatě znát. Během vyučování pak nepracoval, bylo velmi náročné přimět ho k jakékoli činnosti. Také byl každý den velmi náladový – silné reakce na okolní podněty včetně pláče a zuřivosti -, což jsem přisuzovala potvrzené diagnóze ADHD, ale také trpěl neustupující lupénkou a vyrážkou, což ho po celý den viditelně frustrovalo. Zlou náladu si pak vybíjel právě třeba vyrušováním a odmítáním práce. Dovést ho k jakékoli produktivní činnosti byl takový problém, že jsem se hned z kraje školního roku spojila s jeho rodiči i bývalou třídní učitelkou, přičemž obě strany tvrdily, že je takové chování pro žáka typické. S rodiči jsme probrali možné důvody, proč žák výuku takto bojkotuje, načež jsme došli k tomu, že doma nemají zavedený výchovný systém – žák tedy nebyl odměňován za dobré chování a trestán za špatné (samozřejmě nemám na mysli fyzické tresty). Bylo mi jasné, že je právě tohle důvod, proč na žáka nefungují pohrůžky poznámkou nebo zavoláním rodičů – věděl, že z toho nebude žádná velká nepříjemnost. Bohužel mi tatínek také řekl: „Škola je jeho nejmenší problém.

Rodinná situace žáka byla komplikovaná. Jeho rodiče jsou rozvedení, přičemž přes týden je u otce a nevlastní matky, kde má také mladšího sourozence, který jako společné dítě rodičů dostával více pozornosti dospělých. Víkendy trávil u matky, která měla nového přítele a s ním dítě čili nastala podobná situace jako v domácnosti otce, kdy se žák dostal na druhou kolej. Otec se do výchovy a školních sezení zapojoval s upřímným zájmem, matka naopak nejevila zájem žádný. Je možné, že právě z tohoto rozložení pozornosti žák spíše respektuje muže než ženy. Ve třídě oblíbený nebyl, jelikož byl hlasitý a velmi vulgární. Měl jediného kamaráda, náhodou přirozeného vůdce třídy, který ho vedl (i zbytek třídy) špatným směrem. Společně vykradli obchod a tíhli k šikaně ostatních spolužáků. Této dvojice se třída stranila a bála, nekladli jim odpor a ustupovali jim z cesty.

Jedním z účinných potlačení rušivého chování ve třídě byla fyzická pobídka. Jelikož nereagoval na slovní napomenutí ani zadání práce, osvědčilo se sáhnout mu na rameno, načež se ve většině případů zklidnil a začal pracovat na úkolu. Domluvila jsem se také s rodiči na každotýdenních konzultacích, kde jsme probírali chování i prospěch. Společně jsme vyvinuli systém odměn a trestů – žák na konci dne dostával zpětnou vazbu na své chování formou smajlíků. Pokud byl celý týden hodný či se aspoň snažil (řada usměvavých smajlíků), byl o víkendu odměněn třeba výletem na bazén, návštěvou pizzerie nebo prodloužením povoleného času u PC. Rodiče se pečlivě snažili systém dodržovat, nevynechávali žádné odměny, brali celý proces velmi vážně.

Žák se během delší doby, kdy se systém odměn a trestů používal, naučil vnímat pravidla a dodržovat je. Samozřejmě měl svá období, kdy zase zlobil, podléhal náladám nebo frustraci z nemoci, přesto byla změna znát a lépe se s ním ve třídě pracovalo. Na druhém stupni bohužel došlo k obratu – učitelé se více střídají, třídní tedy neměla možnost věnovat se mu víc než ve svých hodinách, neměla tedy kdy sledovat a řešit intenzivně žákův problém s pravidly. Vrátil se k boji proti benevolentnějším učitelkám, některé dohnal dokonce k pláči.

4

The student constantly threw things at the children and also hurt them. He lived by hurting his classmates. Even after several admonitions from my side, nothing changed. I tried to discuss these situations with my parents, but that didn't help either.

The student has passing grades and is ready for every class. He is more of a loner because children do not want to talk to him, they are afraid of him because he is aggressive and hurts them. The class tried to explain to him that by hurting them, he won't win friends. Even so, a few children had fun with him and helped him.

Physical aggression

One week the student was sick, so the teacher agreed with the class that they would try to let him know that they did not like his behavior by not really noticing him. To learn to ask, ask and not hurt children. When he returned after his illness, he tried to establish contact with the children who ignored him together with the teacher. The student noticed that the children were not paying attention to him, and the teacher tried to indicate why this was so. However, the boy did not mind and continued to demand their attention by force. He also dropped and took things from them. He didn't mind the kids ignoring him. After a period of three weeks, the teacher decided that ignoring the situation would not resolve the situation. The children started having fun with him, even though there was always some kind of conflict. She tried to negotiate with the parents, to explain to them that the student is aggressive towards other children. The mother tried to guide the boy, she was helpful to the teacher. The father, on the other hand, did not see the fault on his child's part and blamed others for it. He didn't accept that his child was doing something wrong and defended him. Therefore, the boy saw that he had the support of his father and continued his behavior further.

Working with the collective, Interview

The boy continued his behavior even in the higher grades and there was no change. He still had the same problems, but his dad kept defending him. He was adamant that his child was doing nothing wrong.

Failure

10, 4. ročník

sport

Lhaní,Agrese

pedagog na 1. stupni, titul Mgr.

40 let (předchůdová paní učitelka)

Žák neustále zhazoval věci dětem a také jim ubližoval. Žil tím, že svým spolužákům ubližoval. Ani po několika napomenutí z mé strany se nic nezměnilo. Snažila jsem se tyto situace diskutovat s rodiči, ale ani to nepomohlo.

Žák má ucházející známky, je připravený na každou hodinu. Je spíše samotářský, protože se s ním děti nechtějí bavit, bojí se ho z důvodu toho, že je agresivní a že jim ubližuje. Ze strany třídy byla snaha mu vysvětlit, že tím, že jim ubližuje, si kamarády nezíská. I přesto se s ním pár dětí bavilo a pomáhalo mu.

Jeden týden byl žák nemocný, proto se paní učitelka dohodla se třídou, že se mu budou snažit dát najevo, že se jim jeho chování nelíbí a to tak, že si ho opravdu nebudou všímat. Aby se naučil poprosit, požádat a neubližoval dětem. Když se vrátil po nemoci, tak se snažil navazovat kontakt s dětmi, které si ho nevšímaly společně s paní učitelkou. Žák si všiml toho, že si ho dětí nevšímají a paní učitelka se mu snažila naznačit, proč to tak je. Avšak to chlapci nevadilo a jejich pozornost si dále vyžadoval násilím. Dále jim také shazoval a bral věci. Nevadilo mu, že ho děti ignorují. Po době tří týdnů se paní učitelka rozhodla, že ignorováním se situace nevyřeší. Děti se s ním začaly bavit, i když vznikal pořád nějaký konflikt. Snažila se domluvit s rodiči, vysvětlit jim, že žák je agresivní vůči ostatním dětem. Maminka se snažila chlapce usměrnit, byla paní učitelce nápomocná. Oproti tomu tatínek neviděl chybu na straně svého dítěte a vinil z toho ostatní. Nepřipouštěl si, že by jeho dítě dělalo něco špatného a bránil ho. Proto chlapec viděl, že má podporu tatínka a pokračoval ve svém chování dále.

Chlapec nadále pokračoval ve svém chování i ve vyšších ročnících a nenastala žádná změna. Měl stále stejné problémy, ale jeho tatínek ho pořád bránil. Stál si za svým, že jeho dítě nedělá nic špatného.

4

learned about the fact that there were some problems in the class only when a pupil came to my office and started complaining that the pupil was doing things to her on purpose. The pupil dated the pupil for about two months. I noticed that they were actively having fun, but the fact that they were dating was only confirmed to me by a student when she came to my office. She began to complain that they broke up after the student began dating another female classmate. In the end, neither side took the breakup well, so a small war started between them. At first, I clearly sided with the pupil, because she told me about the pupil that, for example, he kicked her in the door, rang the doorbell, threw mud into the mailbox, gossiped about her in front of others, etc. But after I talked to the pupil, so that everything he explained and told his version, the whole plot suddenly didn't seem so clear-cut. It turned out that the pupil was also doing things on purpose to the pupil and spreading rumors about him that he had a sexually transmitted disease. The whole problem was then transferred to the whole class and two camps were formed, one on the side of the pupil and the other on the side of the pupil.

The student was quite a promising athlete, but unfortunately he got injured and stopped playing football within half a year. At this time, his parents' divorce was also taking place, when the parents obviously filtered their problems on the student, when even during our mutual communication I had to communicate separately with the father and separately with the mother and I knew two versions of the reason for the breakup of their marriage. The student took the divorce hard, as he and his mother confirmed to me, who testified that he often cries at home. On the contrary, the father did not see the slightest problem in the divorce and belittled the pupil's overall behavior, saying that 'it is normal in adolescence to behave like a boy'. He did worse academically, had poor grades and was generally rather unruly and was known for his behavior after school. The student was a good student, but during this conflict her grades deteriorated rapidly and she often did not go to school. Relationships in her family were also more complicated, as she also lived in alternate care, but her mother did not show too much interest in her activities at school. So I communicated only with her father. As I have already said, during the conflict, the whole class was divided into two camps, one mainly boys stood behind the pupil, the other mainly girls stood behind the pupil. Although it did not interfere with the teaching, the atmosphere in the class was very tense.

Bullying

First, I spoke with the pupil and the pupil. I didn't know how much I, as a teacher, could interfere in their personal affairs. At first I was of the opinion that it was none of my business who goes out with whom, but as soon as I talked to the other students and noticed the tense situation in the class, I had to act. I arranged a meeting with the parents of both the male and female students to ask them about their behavior and outlook on the breakup. During this, I also got a clearer insight into the family situation of both of them, and it began to appear to me that the behavior of the student, mostly, will probably be closely related to the tense family situation at home. After that, I thought about whether to call a classroom lesson, but in the end I decided to talk to the camps separately. I also consulted with our educational advisor about this decision, so we had an hour-long discussion with each group, to which the advisor was also invited.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The discussion with the class seemed to help, we tried to repeat it every week and actively followed up with the counselor to see if there were any other problems. The situation seemed to have calmed down, but after a while a school trip followed, during the organization of which it turned out that the pupil and his few friends refused to leave and, God forbid, have fun on the trip with a group of pupils. The whole situation escalated in such a way that in the end neither the pupil nor the pupil went on the trip. It was more of a coincidence, as they both got sick, so this problem solved itself, but the situation continued to be unsustainable, so the student ended up transferring to another class and subsequently moved out of town. The move was almost week to week when her father announced at school one day that they were moving. Over time, the student's grades began to deteriorate even more, and in the end he repeated the entire grade and after a year transferred to another gymnasium. The situation seemed to resolve itself and relatively well. After the pupil transferred to another class, the situation really calmed down, but overall I am not very satisfied with the solution, as basically nothing was solved. Family problems obviously did not stop for both, the student struggled even more at school, and his indiscipline continued to grow. It doesn't seem to me that we helped those students in any way then and I think we should have focused more on them, as fragile young souls who maybe just needed help. Unfortunately, I only see it with hindsight, it was also my first year then and I had no experience in this direction. In addition, we did not have a psychologist at the school at that time, who I think would have been able to help the student and the pupil, and the whole problem could have turned out differently.

Failure

15 let; 1. ročník na gymnáziu

fotbal

Podvody,Agrese,Provokace,Slovní agresivita

Mgr.; Francouzský jazyk a literatura

10 let na gymnáziu, předtím v jazykových školách 2 roky

O tom, že ve třídě jsou nějaké problémy, jsem se dozvěděla až když za mnou do kabinetu přišla žačka a začala si stěžovat, že jí žák dělá naschvály. Žačka totiž s žákem asi po dobu dvou měsíců chodila. Všimla jsem si, že se aktivně baví, ale to, že spolu chodí mi pak potvrdila až žačka, když za mnou přišla do kabinetu. Začala si stěžovat, že se spolu rozešli poté, co žák začal chodit s jinou spolužačkou. Rozchod nakonec ani jedna strana nenesla dobře, a tak začala mezi nimi taková menší válka. Nejprve jsem se jednoznačně přikláněla na stranu žačky, jelikož mi o žákovi říkala, že ji například kopal do dveří, zvonil na domovní zvonek, házel bahno do schránky, pomlouval ji u ostatních atd. Jenže poté, co jsem mluvila s žákem, aby mi vše vysvětlil a pověděl svoji verzi, celá zápletka se najednou nezdála až tak jednoznačná. Ukázalo se totiž, že žačka také dělá naschvály žákovi a nechává o něm kolovat pověry, že má pohlavně přenosnou nemoc. Celý problém se poté přenesl i na celou třídu a vytvořily se dva tábory, kdy jeden byl na straně žáka a druhý na straně žačky.

Žák byl docela nadějný sportovec, ale bohužel se zranil a v průběhu půl roku s fotbalem přestal. V této době probíhal také rozvod jeho rodičů, kdy si rodiče evidentně filtrovali své problémy právě na žáka, kdy i při naší vzájemné komunikaci jsem musela komunikovat zvlášť s otcem a zvlášť s matkou a znala dvě verze důvodu rozpadu jejich manželství. Žák rozvod nesl těžce, což mi potvrdil on i jeho matka, která dosvědčila, že často doma brečívá. Naopak otec v rozvodu neviděl sebemenší problém a celkové chování žáka bagatelizoval, že 'to je přeci v pubertálním věku normální, takhle klukovsky se chovat'. Studijně na tom byl hůř, měl špatný prospěch a celkově byl spíše neukázněný a svým chováním byl po škole známý. Žačka byla dobrou žákyní, ale v průběhu tohoto konfliktu se ji rapidně zhoršil prospěch a často nechodila do školy. I v její rodině byly složitější vztahy, jelikož žila také ve střídavé péči, ale matka o jejích aktivitách ve škole nejevila přílišný zájem. Komunikovala jsem tedy jen s jejím otcem. Jak už jsem říkala, celá třída se v průběhu konfliktu rozdělila na dva tábory, jeden převážně klučičí stál za žákem, druhý převážně holčičí stál za žačkou. Do výuky to sice nezasahovalo, ale atmosféra ve třídě byla hodně napjatá.

Nejprve jsem tedy hovořila s žákem a žačkou. Nevěděla jsem, jak moc do jejich osobních záležitostí mohu já, jakožto učitel, zasahovat. Nejprve jsem zastávala názor, že mi přeci do záležitostí, kdo s kým chodí nic není, ale jakmile jsem mluvila i s ostatními žáky a všimla si napjaté situace ve třídě, tak jsem musela jednat. Domluvila jsem si schůzku s rodiči jak žáka, tak žačky, abych se jich zeptala na jejich chování a náhled na rozchod. Během toho jsem také nahlédla jasněji do rodinné situace obou a začalo se mi jevit, že chování převážně žáka, bude pravděpodobně hodně spjaté s napjatou rodinnou situací doma. Poté jsem přemýšlela, zda svolat třídnickou hodinu, ale nakonec jsem se rozhodla promluvit si s tábory odděleně. Toto rozhodnutí jsem konzultovala i s naší výchovnou poradkyní, takže jsme s každou skupinou vedli asi hodinovou rozpravu, ke které byla přizvána i poradkyně.

Rozprava se třídou zdánlivě pomohla, snažili jsme se ji opakovat každý týden a aktivně jsme se dále zajímaly s poradkyní, zdali nejsou žádné další problémy. Situace se zdála uklidněná, ovšem po čase následoval školní výlet, při jehož organizaci se ukázalo, že žák a jeho pár kamarádů odmítá odjet a nedej bože se bavit na výletě se skupinou žačky. Celá situace eskalovala tak, že nakonec na výlet ani žák ani žačka neodjeli. Byla to spíše náhoda, jelikož oba onemocněli, takže se tento problém vyřešil sám, ovšem situace nadále byla neudržitelná, a tak žačka nakonec přestoupila do jiné třídy a následně se odstěhovala z města. Stěhování bylo téměř z týdne na týden, kdy její otec jednoho dne ve škole oznámil, že se stěhují. Žák se postupem času prospěch začal ještě více zhoršovat, a nakonec opakoval celý ročník a po roce přestoupil na jiné gymnázium. Zdánlivě se situace vyřešila sama a relativně dobře. Poté co žačka přestoupila do jiné třídy se situace skutečně uklidnila, ale celkově nejsem příliš spokojená s řešením, jelikož se v podstatě nic nevyřešilo. Rodinné problémy u obou evidentně neustaly, žák se ve škole trápil ještě více, a i jeho nekázeň dále rostla. Nepřijde mi, že bychom tehdy těm studentům nijak zvlášť pomohly a myslím si, že jsme se více měly zaměřit na ně, jako na křehké mladé duše které možná potřebovali jen pomoci. Bohužel to vidím až s odstupem času, tehdy to byl také můj první rok a neměla jsem v tomto směru žádné zkušenosti. Navíc jsme tehdy neměli na škole psycholožku, která si myslím, že by zrovna žákovi s žačkou dokázala pomoci a celý problém by se možná mohl dopadnout jinak.

4

The situation at the level of behavior was specific, because the lessons in the fifth grade, where he was, were not ordinary. Above all, one English class stuck in my memory. At the beginning of the lesson, I entered the classroom, where there was silence and the students stood up from their chairs. Pupils were given worksheets to repeat the material discussed and everyone slowly started working on selected tasks. After a while of independent work, I noticed that the student is restless and does not complete the task. He began to move and rock on his stool, tapping his pen and turning from side to side, attracting the attention of most of the class. Although I pointed this out to him, it had no effect and only encouraged him to practice such behavior even more. About halfway through the lesson he started making faces and laughing for no reason, which was very funny to the rest of the class as well. After my next warning, his behavior escalated. I paid attention to the class for a while and ignored the student. There was laughter throughout the class and one student called out, 'Hey, what are you doing?' and 'Teacher, look what Samo is doing!' Subsequently, I saw the student crawling on the ground under the desks while making sounds reminiscent of some kind of animal.

In class, the student acted as an entertainer, was noisy and distracted the attention of his classmates with his behavior. He didn't have many friends in class and had trouble making new friends, which I saw in other classes as well. His classmates laughed at his behavior and did not take him seriously. As this was a class of fifth graders, the response to his behavior in class consisted of loud laughter and talking, which gained the student attention and pleased him. The student was drowsy for most of the lesson, had difficulty concentrating, and it would be a surprise if he could sit still for the entire lesson. However, the student came from a harmonious family. He had an older brother who was already studying in high school with excellent results.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

From the beginning of the lesson, I tried to regulate the student's behavior with verbal warnings, but this only worsened his behavior. The more I warned him, the more his bad behavior escalated. At some moments, I tried not to react to his output, but that only took a moment. After his last ascent, I approached him and sat down next to him. I gave the pupils independent work and started a dialogue with the pupil about everyday life: 'Samka, how did you sleep?' and 'Did you have a good morning?' I did not force the student to work, but instead had fun with him, which had a positive effect on his behavior and gradually the student calmed down. I applied this approach during the following hours with positive results. His behavior improved for a time. An interview was conducted with the pupil's parents and subsequently the pupil's behavioral disorder ADHD was confirmed. The student needed an individual approach with regard to his diagnosed behavior disorder.

Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

Based on this, he was later assigned a teacher's assistant, who managed his disruptive behavior with her individual approach to the student. The student liked this type of teaching, his behavior gradually improved in class, which was also reflected in his evaluation, because his knowledge was at a very good level and he had someone with him who helped him use his potential for better results in school. At the same time, there was more calm in the classroom and the students were more focused. The correctness of the solution to the case is also confirmed by the fact that in the following years the pupil became a pupil with excellent results.

Longterm success

11 rokov, 5.ročník

Počítačové hry, futbal

ADHD

Hyperaktivita,Potřeba pozornosti

PaedDr.

15

Situace na úrovni chování byla specifická, neboť hodiny v páté třídě, kde byl on, nebyly obyčejné. Především jedna hodina angličtiny se mi uchovala v paměti. Na začátku vyučovací hodiny jsem vstoupila do třídy, kde nastalo ticho a žáci se postavili ze svých stoliček. Žákům byly rozdané pracovní listy na zopakování probírané látky a všichni pomalu začali pracovat na vybraných úlohách. Po chvíli samostatné práce jsem si všimla, že žák je nepokojný a úlohu si neplní. Začal se hýbat a kolíbat na stoličce, ťukal perem a otáčel se ze strany na stranu, čím na seba upoutal pozornost většiny třídy. Ačkoliv jsem ho na to upozornila, nemělo to žádný efekt a ještě více ho to nabádalo takovéto chování praktikovat. Asi v polovině hodiny začal dělat grimasy a smát se bez příčiny, což působilo velmi vtipně i zbytku třídy. Po mém dalším upozornění se jeho projevy chování vyhrotily. Pozornost jsem na chvíli věnovala třídě a žáka jsem si nevšímala. Celou třídou zazněl smích a jeden žák zvolal: 'Hej, ty co děláš?' a 'Paní učitelka, podívejte co dělá Samo!' Následně jsem viděla žáka, jak se plazí po zemi pod lavicemi a přitom vydává zvuky připomínající nějaké zvíře.

V třídě žák působil jako bavič, byl hlučný a odváděl pozornost svých spolužáků svým chováním. V třídě mnoho kamarádů neměl a měl problém navazovat nová přátelství, o čemž jsem se přesvědčila i na jiných hodinách. Spolužáci se z jeho chování smáli a nebrali ho vážně. Jelikož se jednalo o třídu pěťáků, reakce na jeho chování na hodinách spočívala v hlasném smíchu a mluvení, čímž si žák získával pozornost a těšilo ho to. Žák byl na většině hodin zasněný, měl obtíže se soustředěním a bylo by překvapením, kdyby celou hodinu vydržel sedět na svém místě. Žák však pocházel z harmonické rodiny. Měl staršího bratra, který již studoval na střední škole s výborným prospěchem.

Od začátku hodiny jsem se snažila chování žáka regulovat slovním upozorněním, což však jen zhoršovalo jeho projevy. Čím více jsem ho upozorňovala, tím se jeho špatné chování stupňovalo. V některých momentech jsem se snažila na jeho výstupy nereagovat, což však zabralo jen na chvíli. Po jeho posledním výstupu jsem k němu přistoupila a sedla si k němu na místo. Žákům jsem zadala samostatnou práci a se žákem jsem začala vést dialog o všedním životě: 'Samko, jak jsi se vyspal?' a 'Měl jsi dobré ráno?' Žáka jsem nenutila do práce, ale místo toho jsem se s ním bavila, což mělo pozitivní účinek na jeho chování a postupně se žák uklidnil. Tento přístup jsem uplatňovala i během dalších hodin s pozitivním výsledkem. Jeho chování se na určitou dobu zlepšilo. Byl uskutečněn pohovor s rodiči žáka a následně byla u žáka potvrzena porucha chování ADHD. Žák potřeboval individuální přístup s ohledem na jeho diagnostikovanou poruchu chování.

Na základě toho mu byla později přidělena asistentka učitelky, která svým individuálním přístupem k žákovi zvládala jeho rušivé chování. Žákovi se takový typ vyučování líbil, jeho chování se na hodinách postupně zlepšovalo, což se projevilo i na jeho hodnocení, neboť jeho vědomosti byly na velmi dobré úrovni a měl při sobě někoho, kdo mu pomohl jeho potenciál využívat k lepším výsledkům ve škole. Zároveň v třídě panoval větší klid a žáci byli soustředěnější. V správnosti řešení případu mě utvrzuje i fakt, že v následujících letech se ze žáka stal žák s výborným prospěchem.

4

I did not deal with the situation specifically, but students from my class were involved. Since students learn to write in all ten, they have the program for it and must complete a certain number of lessons each semester. But some students did not write during the year and did not have enough lessons at the end of the semester, and one of them tried to get into the system and increase the number of lessons through the teacher's account.

These were 3rd year students, from several classes, not just one. Most of them had average results, they had no major problems with school.

Failure to attend class, Violation of classroom/school rules

One of the students managed to crack the password to the system and increased the number of lessons for himself and the other students. Since they increased the lessons by a lot, the teachers figured it out, because they had an overview of who writes roughly how and how many lessons they have. If they'd rather have someone else write it, they'd probably do better than increasing it like this through the teacher's account, plus so many lessons.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

Since they were all already 18, it was resolved only with them, and then a letter was just sent to the parents. It was discussed with the students, the guidance counselor and a committee where the director was also involved. The students were reprimanded, I mean the school principal, but after that nobody tried to do it again and the situation didn't happen again. There was quite a stir at school, so the other students also knew about it. But it is true that some students still occasionally had some lessons written by their classmates. But it obviously didn't come to that.

Longterm success

18 let, 3. ročník

čas s kamarády, fotbal

Mgr. (AJ, RJ, VV)

Situaci jsem neřešila konkrétně já, nicméně byli součástí studenti z mé třídy. Jelikož se studenti učí psát všemi deseti, tak na to mají ten program a musí splnit určitý počet lekcí každé pololetí. Někteří studenti ale během roku nepsali a neměli ke konci pololetí dostatečný počet lekcí a jeden z nich se pokusil dostat do systému a počet lekcí si navýšit přes učitelský účet.

Jednalo se o studenty 3. ročníků, z několika tříd, nejenom z jedné. Většina z nich měla průměrný prospěch, se školou neměli větší problémy.

Jednomu ze studentů se podařilo prolomit heslo do systému a navýšil sobě a ostatním studentům počet lekcí. Jelikož si lekce navýšili o hodně, tak na to učitelé přišli, protože měli přehled, kdo jak zhruba píše a kolik lekcí mají. Kdyby si to nechali radši od někoho napsat, udělali by asi líp než to takhle navyšovat přes učitelský účet a navíc o tolik lekcí.

Jelikož jim už bylo všem 18, tak se to řešilo pouze s nimi, rodičům se pak akorát poslal nějaký dopis. Řešilo se to se studenty, účastnila se toho i výchovná poradkyně a nějaká komise, kde byl i ředitel. Studentům byla udělena důtka, myslím ředitele školy, ale potom už se o to nikdo nepokusil a situace se neopakovala. Na škole se to celkem rozkřiklo, takže i ostatní studenti o tom věděli. Ale je pravda, že někteří studenti si i tak nechali občas napsat nějaké lekce od spolužáků. Na to se ale očividně nepřišlo.

4

got this class at the beginning of the fourth grade and you couldn't learn in that class. It hasn't happened to me yet. At the same time, my colleague told me that it was a completely normal class and she did not inform me about this at all. So she told me that this particular boy was a problem and that if I yelled at him he would freak out and that it would sort him out. But that was no longer the case in the 4th grade. At every break, several children, both girls and boys, would cry to me that someone had hurt them. Those children were completely like geese, they were fighting with each other there. They cursed each other, beat each other, and the class completely fell apart. You couldn't leave them alone during breaks, someone threatened someone, there were assaults, there were fights in front of the canteen, bullying - it was more like ostracization, the pre-stage of bullying. It was not investigated as bullying, ostracization is written in the papers. But you couldn't learn in that class. It was later found out, with the help of the tests that the prevention methodologist did with that class, that this boy was the culprit, that he had upset the children there, and that this problem had already started in the 2nd grade. There, the student used vulgar insults, not only to their person, but also to their parents, he threatened to beat them up, to do something to them. Then there was inappropriate behavior towards girls, constant touching of the bottom, inappropriate innuendos. As the children did not want to be friends with him, he tried to win them over with this inappropriate behavior. Instead of coming to someone and asking, for example, if he would go out with him, he did what he did by hurting the child for fun, provoking him. Most of the time, the child did not understand that the boy wanted to be friends with him, it was rather the other way around. The children did not want it, they reprimanded him verbally and then there were such fights in that class. I didn't teach this class at the time, I was in the second grade, but the children told me that he was also hurting his younger sister and that his mother stood up for him a lot. As a result of these problems, the children did not like going to school and had a bad relationship both with the school and with me as a teacher. The parents were talking to each other, there was a strong parent group that kept writing to me to kick the boy out of school. The parents constantly claimed that they did not want their children to go to school with him, we explained to them that it was necessary, that it was impossible to do otherwise. On the contrary, the boy's mother, when something was being investigated, said that it was not so, that she had other witnesses. The student was usually involved in it and he usually started it, for example he pushed someone or hit him with a key. As there was a free hour, there was always something.

The boy - diagnosed with ADHD, verbally and physically attacked his classmates and his family, sexually harassed his female classmates, average grades Class - Half the class was so untalented, so there was a problem even with the children carrying assignments and somehow activating them to want something do.

Physical aggression, Verbal aggression

The first thing I did when I saw that something was wrong in this classroom was to hand out papers to the children asking them if they felt safe. The children wrote on a piece of paper what bothers them, who hurts them, anonymously, and based on this it was found that it started from the second grade. I also called the boy's parents several times, we somehow solved it, but there was no agreement with the mother, she said that the boy is golden and that everyone else is ugly. So we didn't agree. I repeatedly went to the principal's office with this, that I simply can't teach there, that someone is constantly crying to me, that someone hurt him during the break. The whole class was divided. It was then resolved by the arrival of the district prevention methodologist, who was there for about three months. She had different programs, she explained to us and the parents how it would work, that the class needed help. The parents signed that he can work with the children. The school management and educational advisor were also there, and we wrote it down there. The course took place on certain days which were given in advance including the number of hours, for example every Wednesday for four hours. The children knew this beforehand. At that time, it was not normally taught, but there was this method of prevention, which had a program with the children to consolidate the collective, to eliminate these negative phenomena in the form of games, so that it would be fun for them. The children had name tags with how they wanted to be addressed. The methodologist got to know them, they worked in a circle. They were mostly games to calm down, but also to get to know the other children, what we value about them, what kind of friends they are, so that the collective learns to respect each other. The children talked about each other, shared their opinions, wrote there, worked with inflatable balls so that the children tuned in to the same note. From the beginning of the program, it was clear that it was calmer in that class. Of course, the methodologist knew which boy it was about and tried to involve him. He wasn't stupid, so he acted differently when she was there. Even the children noticed it, they said that he was different, that he didn't behave like this normally. The methodologist tried to find the good in the boy, his good sides, she tried to explain that by provoking someone and behaving badly towards him, he will not gain any friendship. She also highlighted my personality as a teacher, it was found out that the children actually have nothing against me as far as a person is concerned. One activity in the program caught my attention, when the methodologist blindfolded the children and led them through the corridor using a rope that they were holding on to. So they had to rely on her not to hurt them, but to help them. So it happened again with the boy who caused fights in the class. They also did it in pairs, helping each other. She tried to create an atmosphere of mutual help and respect there. The methodologist also spoke with the boy's parents and suggested they work with a psychologist in the district town. They agreed to it. His younger sister also went to see a psychologist so that the boy would not be alone. The psychologist suggested a family program for them, that the family with children will work differently. The parents praised it, the children were happier, but unfortunately it happened that after three months the mother stopped going there with the children. She said she didn't have time for that because she changed jobs. After that program, the boy also had an individual plan. I was given the task by the school principal to write notes on the boy's behavior. Every Friday after school, his mom had to call me and I told her what happened, what he did, what I wanted to praise him for, and what was worse.

Support, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

After a few months, unfortunately, the problem behavior started showing up again in that class. It wasn't that the children cried to me there, that didn't happen again, but there are problems with the boy to this day. He gropes girls, even in the 5th grade he sent a photo of an erect penis to others. My parents complained, so I had to deal with it. He himself didn't know why he was doing it. There was no evidence of him doing it at school, so it had to be outside of school. I told my parents that if this happens again, I am forced to inform the police of the Czech Republic about it, that I have a reporting obligation. It hasn't happened again since. Today, the boy is in the 8th grade and what I asked the children, they are already capable and have learned how to defend themselves. What he did in that 4th grade was never repeated. Unfortunately, the student has it in him and it depends on the family. His mother still stands up for him to this day. It's true that as he gets older, he doesn't draw as much attention to himself anymore. He was even at summer camp, the rules were clearly laid out for him at the beginning and he tried. The class, I think, has already found a way to fight back. But his parents kept coming to complain, they couldn't understand that he had to be there with them, they wanted to send him away. So it worked and it didn't work. It didn't work out for the boy because we as a school have to deal with it within the framework of the other children, but we can't deal with the fact that the child doesn't have a guard at home, we can only recommend something to the parents. We taught the other kids that defense, what to do when he provokes them, to be able to say "don't do that to me, I don't want you to touch me

Shortterm success

10 let, 4. ročník

Počítač, sport, trávení času venku

ADHD

Pedagogická fakulta České Budějovice, II. stupeň (RJ a VV) + I. stupeň

25

Tuto třídu jsem dostala na začátku čtvrté třídy a v té třídě se nedalo učit. Mně se to ještě nestalo. Přitom kolegyně mi řekla, že je to úplně normální třída a vůbec mě o tomto neinformovala. Řekla mi tedy, že tento konkrétní chlapec je problémový a že když ho okřiknu, tak se lekne a že ho to srovná. To už ale v té 4. třídě neplatilo. O každé přestávce mi tam několik dětí brečelo, holky i kluci, že jim někdo ublížil. Ty děti byly úplně jak husité, ony se tam rvaly mezi sebou. Ony si nadávaly, mlátily se a ta třída se úplně rozložila. O přestávkách jste je nemohla nechat samotné, někdo někomu vyhrožoval, bylo tam napadání, byly tam rvačky před jídelnou, šikana – ona to byla spíš taková ta ostrakizace, ten předstupeň šikany. Ono se to jako šikana nevyšetřovalo, v papírech je napsané ostrakizace. Ale v té třídě se nedalo učit. Později se zjistilo, pomocí testů, které s tou třídou dělala metodička prevence, že tento chlapec je viníkem, že on tam ty děti rozeštval, a že tento problém začal už ve 2. třídě. Žák tam používal vulgární nadávky, nejen jejich osobě, ale i jejich rodičům, vyhrožoval, že je zmlátí, že jim něco udělá. Poté tam bylo nevhodné chování k dívkám, neustálé osahávání zadku, nevhodné narážky. Jak s ním děti nechtěly moc kamarádit, tak se snažil si je získat tímto nevhodným chováním. Místo toho, aby za někým přišel a zeptal se třeba, jestli s ním nepůjde ven, on dělal to, že tomu dítěti z legrace ubližoval, provokoval ho. Většinou to dítě nepochopilo, že s ním chce ten chlapec kamarádit, bylo to spíše obráceně. Ty děti to nechtěly, slovně ho napomínaly a pak tam byly v té třídě takové šarvátky. Já jsem v té době tuto třídu neučila, v té druhé třídě, ale děti mi vyprávěly, že on ubližuje i své mladší sestře a maminka se ho hodně zastává. V důsledku těchto problémů děti nerady chodily do školy a měly špatný vztah jak ke škole, tak ke mně jako učitelce. Rodiče si to mezi sebou říkali, byla tam silná rodičovská skupina, která mi stále psala, ať toho kluka vyrazíme ze školy. Neustále ti rodiče tvrdili, že si nepřejí, aby jejich děti s ním chodili do školy, my jsme jim vysvětlovali, že je to nutné, že to není možné jinak udělat. Naopak maminka chlapce, když se něco vyšetřovalo, řekla, že to tak nebylo, že má jiné svědky. Žák většinou v tom byl namočený a většinou to on začínal, například někoho strčil, nebo ho praštil klíči. Jak byla volná hodina, vždy tam něco bylo.

Chlapec – diagnostikované ADHD, verbálně i fyzicky napadal své spolužáky i svou rodinu, sexuálně obtěžoval své spolužačky, průměrný prospěch Třída – Půlka třídy byla taková nenadaná, takže tam byl problém i takový, aby vůbec děti nosily úkoly a nějak je aktivizovat, aby chtěly něco dělat.

První věcí, kterou jsem udělala, když jsem viděla, že je v této třídě něco špatně, byla, že jsem dětem rozdala papírky, kde jsem se jich ptala, jestli se cítí bezpečně. Děti na papírek napsaly, co jim vadí, kdo jim ubližuje, anonymně, a na základě toho se zjistilo, že to začalo už od druhé třídy. Dále jsem si několikrát zvala i chlapcovi rodiče, nějak jsme to řešili, ale s maminkou nebyla dohoda, ta říkala, že kluk je zlatý a že všichni ostatní jsou oškliví. My jsme se tedy nedomluvili. Já jsem s tím opakovaně chodila do ředitelny, že tam prostě učit nemůžu, že mi tam neustále někdo brečí, že mu o přestávce někdo ublížil. Ta třída byla celá rozpolcená. Řešilo se to poté tak, že po měsíci přijela okresní metodička prevence, která tam docházela asi tři měsíce. Měla různé programy, vysvětlila nám i rodičům, jak to bude probíhat, že ta třída potřebuje pomoc. Rodiče podepsali, že s dětmi může pracovat. Bylo u toho i vedení školy, výchovný poradce a tam jsme to sepsali. Kurz probíhal v určité dny, které byly dané dopředu včetně počtu hodin, například každou středu čtyři hodiny. Děti to věděly předem. V tu dobu se tedy běžně neučilo, ale byla tam tato metodička prevence, která s dětmi měla program na stmelení kolektivu, na eliminování těchto negativních jevů formou her, aby je to bavilo. Děti měly cedulky se jmény, jak chtěly, aby byly oslovovány. Metodička se s nimi seznamovala, pracovalo se v kruhu. Byly to hry na zklidnění většinou, ale i na poznání těch druhých dětí, čeho si na nich vážíme, jací jsou kamarádi, aby se ten kolektiv naučil respektovat toho druhého. Děti o sobě mluvily, sdílely si své názory, psalo se tam, pracovalo se s nafukovacími míči, aby se děti naladily na stejnou notu. Už od začátku programu bylo znát, že je to v té třídě klidnější. Metodička samozřejmě věděla, kterého chlapce se to týká a toho se snažila zapojit. On nebyl hloupý, tak se v tu dobu, kdy ona tam byla, choval jinak. I děti si toho všimly, říkaly, že je jiný, že se takhle normálně nechová. Metodička se na chlapci snažila najít to dobré, ty jeho dobré stránky, snažila se vysvětlit, že tím, že bude někoho provokovat a chovat se k němu nehezky, tak tím si žádné kamarádství nezíská. Vyzdvihla i mou osobu učitelky, tam se zjistilo, že ty děti proti mně vlastně nic nemají, co se týká osoby. V programu mě zaujala jedna aktivita, kdy metodička zavázala dětem oči a vedla je chodbou pomocí lana, kterého se držely. Musely se tedy na ni spolehnout, že jim neublíží, ale pomůže. Tak se to opakovalo i s tím chlapcem, který vyvolával šarvátky ve třídě. Dělaly to i po dvojicích, navzájem si pomáhaly. Snažila se tam navodit atmosféru vzájemné pomoci a respektu. Metodička mluvila i s rodiči toho chlapce a navrhla jim spolupráci s psycholožkou v okresním městě. Oni s tím souhlasili. K psycholožce chodila i jeho mladší sestra, aby v tom chlapec nebyl sám. Psycholožka jim navrhla i program do rodiny, že rodina s dětmi bude pracovat jinak. Rodiče si to chválili, děti byly spokojenější, ale bohužel se stalo, že tam po třech měsících přestala matka s těmi dětmi docházet. Řekla, že na to nemá čas, protože změnila práci. Po tom programu chlapec také měl nastavený individuální plán. Já jsem od ředitelky školy dostala za úkol, abych si psala poznámky k chování toho chlapce. Každý pátek po škole mi jeho maminka musela volat a já jsem jí řekla, co se stalo, co dělal, v čem ho chci pochválit, co zase bylo horší.

Po několika měsících, bohužel, se to problémové chování zase začalo v té třídě objevovat. Nebylo to tak, že mi tam ty děti brečely, to už se mi neopakovalo, ale s chlapcem jsou problémy dodnes. Osahává děvčata, dokonce v 5. třídě rozesílal ostatním fotku nějakého ztopořeného penisu. Rodiče si stěžovali, takže jsem to musela řešit. On sám nevěděl, proč to dělá. Nebylo dokázané, že to dělá ve škole, takže to muselo být mimo školu. Rodičům jsem řekla, že pokud se to bude opakovat, tak jsem nucena na to upozornit policii ČR, že mám ohlašovací povinnost. Od té doby se to neopakovalo. Dnes je chlapec v 8. ročníku a co jsem se ptala dětí, tak ty už jsou schopné a naučily se nějak bránit. To, co dělal v té 4. třídě, už se nikdy neopakovalo. Bohužel ten žák to má v sobě a závisí to na rodině. Maminka se ho dodnes zastává. Je pravda, že jak je starší, tak už na sebe tolik neupozorňuje. Dokonce byl i na letním táboře, na začátku mu byla jasně stanovena pravidla a on se snažil. Ta třída, si myslím, že už si našla způsob, jak se tomu bránit. Rodiče si ale chodili neustále stěžovat, nedokázali pochopit, že tam s nimi musí být, chtěli ho poslat pryč. Takže to se povedlo a nepovedlo. Pro kluka se to nepovedlo, protože my jako škola to musíme řešit v rámci ostatních dětí, ale že dítě nemá mantinely doma, to my řešit nemůžeme, pouze rodičům něco doporučit. Učili jsme ostatní děti tu obranu, co dělat, když je provokuje, umět říct „nedělej mi to, já nechci abys na mě sahal

4

During class, the student went to hand in the notebook to the department for the teacher to check. However, seemingly for no reason, he decided to start strangling his classmate. The students are very good friends, they don't often have conflicts with each other. It is not known why this happened. However, similar behavior is not rare among pupils, but this situation was specific in that it was not a completely clear trigger. During an otherwise relatively peaceful class, he walked to the department, but on the way he stopped by a classmate and began to strangle him without any previous conflict.

The student comes from a socially disadvantaged background. The parents have completed only basic education in a special class with a variant of disability. He has three younger siblings. The parents are not able to raise them, because their mental disability prevents them from fully educating them. He also began pharmacological treatment, which his parents gave him irregularly, causing huge problems with concentration.

Physical aggression

short-term punishment works very well for a student, and that is to limit the activities that he adores the most - sports. Limiting the range during a long break has already proven to be the most effective. It worked even in this situation. The student understood that what he did was so bad that he was punished for it. After a long break, the student was much calmer and worked in class without any problems. The teacher slowly explained the situation to the student. The conflict took place quite a long time ago, so the teacher no longer remembers the conversation. First, she explained to him what actually happens when someone strangles someone, so that he understands that the team can hurt him. When the student understood why he shouldn't have done it, she explained his punishment. He was already known to him from several incidents before, so he understood him well. However, he still had a problem understanding why, so during the long break that he spent next to the teacher, it was explained to him again and he seemed to really understand and worked the rest of the day as required of him.

(Disciplinary) Punishments, Interview

As a short-term solution, it has proven itself relatively well. It is not always advisable to use it in frequent conflicts with a student, but if it is used appropriately, it works quite well. However, it only works for a short time. There was no problem with the student for the rest of the day. He worked exactly as he was asked and there was no conflict. However, this does not work as a long-term solution. The problem with trying to find a long-term solution to his problem behavior is his diagnosis. Long-term motivation works very poorly on him, long-term punishment even worse, because he forgets his motivation or punishment. Therefore, the teacher prefers to solve it with several different short-term solutions.

Shortterm success

Nevhodné chování,Hyperaktivita,Nesoustředěnost,Fyzické násilí,Agrese

5

Žiak šiel počas hodiny odovzdať zošiť na katedru, aby ho učiteľka skontrolovala. Však, zdá sa že bezdôvodne, rozhodol, že začne spolužiaka škrtiť. Žiaci sú veľmi dobrý kamaráti, nemajú spolu konflikty často. Nevedno teda prečo k tomuto došlo. U žiaka však podobné správanie nie je zriedkavé, táto situácia bola však špecifiká v tom, že nebol úplne jasný spúšťač. Počas inak pomerne pokojnej hodiny kráčal ku katedre, ale cestou sa zastavil pri spolužiakovi a začal ho bez predošlého konfliktu škrtiť.

Žiak pochádza zo sociálne znevýhodneného prostredia. Rodičia majú ukončené iba základné vzdelanie v špeciálnej triede s variantom postihnutia. Má troch mladších súrodencov. Rodičia nezvládajú výchovu, pretože im v plnohodnotnej výchove bráni ich mentálne postihnutie. Takisto nastúpil na farmakologickú liečbu, ktorú mu rodičia podávali nepravidelne, čo spôsobovali obrovské problému so sústredením.

Na žiaka veľmi dobre funguje krátkodobý trest a to obmedziť aktivity, ktoré zbožňuje najviac – šport. Najefektívnejšie sa už predtým ukázalo obmedzenie výbehu počas veľkej prestávky. To zabralo aj pri tejto situácií. Žiak pochopil, že to, čo urobil bolo natoľko zlé, že za to bol potrestaný. Po veľkej prestávku už bol žiak o mnoho pokojnejší a na hodine bez problémov pracoval. Bolo žiakovi pomaly od učiteľky vysvetlená situácia. Konflikt prebehol pomerne dávno, takže rozhovor si už učiteľka nepamätá. Najprv mu vysvetlila, čo sa vlastne deje, keď niekto niekoho škrtí, aby pochopil, že mu tým môže ublížiť. Keď žiak porozumel tomu, prečo to urobiť nemal, tak mu vysvetlila jeho trest. Ten už pre neho bol známy z niekoľko incidentov predtým, takže mu dobre rozumel. Mal však predsa len problém porozumieť tomu prečo, tak počas tej veľkej prestávky, ktorú trávil po boku učiteľky, tak mu bolo znovu vysvetlené a to už vyzeral, že naozaj pochopil a zvyšok dňa pracoval tak ako bolo od neho požadované.

Ako krátkodobé riešenie sa to pomerne osvedčilo. Nie je to vhodné použiť vždy pri častých konfliktoch s žiakom, ale ak sa používa vhodne, tak funguje pomerne dobre. Funguje však iba krátkodobo. Po zvyšok dňa už s žiakom nebol žiadny problém. Pracoval presne tak, ako bolo od neho vyžadované a nevznikol žiadny konflikt. Ako dlhodobé riešenie to však nefunguje. Problém s pokusmi o dlhodobé riešenie jeho problémového správania je jeho diagnóza. Dlhodobá motivácia na neho funguje veľmi slabo, dlhodobý trest ešte o čosi horšie, pretože zabudne jeho motiváciu či trest. Preto sa to učiteľka radšej snaží riešiť viacerými rôznymi krátkodobými riešeniami.

4

In the third grade, the student transferred to the current school. It all started at the original school, where indiscipline occurred, so he was transferred to another school. However, problems persisted here. Indiscipline gradually turned into inattention, which led to the deterioration of the student's performance. So the mother transferred her son to the third school, where the problem with indiscipline and performance began to be dealt with quickly so that it could be removed as quickly as possible. Since he had no psychological illness, they began going to a psychological counseling center for discipline and learning disabilities.

The boy has an attention deficit disorder that turns into indiscipline and bad grades. This behavior is strongly influenced by parental divorce. This leads to disobeying the rules and thus demotivation right from the start of school.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

The problem began to be solved through a pedagogical-psychological consultation. The student stopped being graded and was evaluated only verbally. Praise even for small successes to renew the boy's motivation to learn and not be demotivated by bad grades. Fixed rules were set both at school and at home. He was not used to following anything from home. That's why the rules had to start applying everywhere. As he was demotivated by bad grades and loss of knowledge, tutoring came into play - reading, writing, math. In the current school, it is taught by the method, which was released so that the boy could catch up with everything he needed. However, it was still partially incorporated in the use of various aids. During the solution, he was sent to the counseling center, where the 2nd level of pedagogical support was confirmed.

Support, Interview, Cooperation with experts

Gradually, grading began to be introduced, but the emphasis was still on praise for partial achievements, progress in learning and compliance with rules. He is still not one of the best students, and he still needs tutoring. However, great progress can be seen, the boy is much better to work with, and thanks to the fact that he is no longer on fives, his motivation to learn has partially been renewed. He is actively guided to formative assessment and self-motivation. He moves to the better and starts to want to be better himself. Thanks to the setting of the rules, vulgarisms have stopped and he is gradually integrated into the team.

Longterm success

4. ročník ZŠ, věk 9-10 let

bez koníčků a jakýchkoliv jiných zájmů Klíčová slova, která popisují situaci problematického chování žáka/žáků 1.

Neuznávání pravidel,Vulgární vyjadřování

Mgr.

15

Ve třetí třídě došlo k přestupu žáka na současnou školu. Vše začalo na původní škole, kde se vyskytla nekázeň, proto byl přehlášen na jinou školu. Zde však problémy přetrvávaly. Nekázeň se postupně měnila v nepozornost a ta vedla ke zhoršení prospěchu žáka. Maminka tedy syna přehlásila na třetí školu, kde se problémem s nekázní a prospěchem začali rychle zabývat, aby mohl být co nejrychleji odstraněn. Jelikož neměl žádnou psychologickou nemoc, začali chodit do psychologické poradny kvůli kázni a výkyvům v učení.

Chlapec má poruchu pozornosti, která přechází v nekázeň a špatné známky. Toto chování je silně ovlivněno rozvodem rodičů. Dochází tak k nedodržování pravidel a tím i k demotivaci hned ze začátku školy.

Problém se začal řešit přes pedagogicko-psychologickou poradnu. Žák přestal být známkován a byl hodnocen pouze slovně. Pochvaly i za malé úspěchy, aby se obnovila chlapcova motivace k učení a nebyl demotivován špatnými známkami. Byla nastavena pevná pravidla jak ve škole, tak doma. Z domu nebyl zvyklý na dodržování čehokoliv. Proto musela začít platit pravidla všude. Jelikož byl demotivován špatnými známkami a ztrátou znalostí, přišlo na řadu také doučování – čtení, psaní, matematika. Na současné škole je vyučována metodou, ta byla vypuštěna, aby chlapec dohnal vše, co potřeboval. Nicméně i přesto byla částečně zakomponována při využívání různých pomůcek. Během řešení byl poslán do poradny, kde byl potvrzen 2. stupeň pedagogické podpory.

Postupně se začala zavádět klasifikace, ale stále kladen důraz na pochvaly za dílčí úspěchy, pokroky ve výuce a dodržování pravidel. Stále nepatří k nejlepším žákům a na doučování dochází stále. Jsou však vidět velké pokroky, s chlapcem se dá mnohem lépe pracovat a díky tomu, že už není na pětkách se částečně obnovila jeho motivace k učení. Je aktivně veden k formativnímu hodnocení a sebemotivaci. Posunuje se k lepšímu a začíná chtít být i sám od sebe lepší. Díky nastavení pravidel ustaly vulgarismy a postupně se začleňuje do kolektivu.

4

The student is a classmate and at the same time the best friend of the student from the first case report. A former first grade class teacher told me that since first grade, they were always the last to do any activity together, not only when working in class, but also when moving between school buildings. It has gone so far that classmates regret having to keep waiting for the student. He thinks he's prolonging everything on purpose. During the lesson, the student often plays with the tools on the desk. This makes it even slower at work.

Pupil - the pupil's best friend, has a very slow work pace and similar hobbies as the pupil - i.e. computer games and YouTube. It manifests itself in childish behavior, playfulness and hypervigilance. He is also hard of hearing and has problems with pronunciation. The student is an only child, lives with his mother and father, who is older. Pupil - see case study

Failure to attend class

As with the student, I tried to improve the relationships between the students in the team during my stay at ŠvP. During the lesson, I gave the student time-limited work, or he only received supplementary papers, so that he would not delay writing. I also tried to contact the family and establish cooperation with them. However, this effort did not lead anywhere for a year. The son's mother apologizes that she understands him, that he is and was like that, so she won't do anything about it. It's a shame, though, because he's a smart boy. When returning from ŠvP, my mother even told me with a serious face how she and her husband had enjoyed it here without their son, and that it would be great if he went somewhere again right away. At home, the parents do not show much interest in their son and let him do what he wants. So most of the time he plays on the computer or mobile, or watches YouTube.

Support, Interview, Cooperation with experts

Despite constant encouragement and efforts to motivate work, from me and from the assistant, the student's work pace remains slow. The parents show no interest in solving the situation and everything ended for them by going to the PPP for an examination.

Failure

10 let, 4. ročník

mobil, počítačové hry

ADHD

Mgr., RJ, PJ

34

Žák je spolužákem a zároveň nejlepším kamarádem žáka z první kazuistiky. Bývalá třídní učitelka z první třídy mi řekla, že od první třídy byli vždy spolu poslední v jakékoli činnosti, a to nejen při práci v hodině, ale i při přechodu mezi budovami školy. Došlo to až tak daleko, že spolužáky mrzí, že musí pořád na žáka čekat. Myslí si, že vše záměrně prodlužuje. Během vyučování si žák často hraje s pomůckami na lavici. Díky tomu je při práci ještě pomalejší.

Žák – nejlepší kamarád žáka, má velmi pomalé pracovní tempo a podobné koníčky jako žák – tedy počítačové hry a YouTube. Projevuje se dětinským chováním, hravostí a hypervigilitou. Také špatně slyší a má problémy s výslovností. Žák je jedináček, žije s matkou a otcem, který je starší. Žák – viz. kazuistika

Stejně jako u žáka jsem se snažila při pobytu na ŠvP zlepšit vztahy v kolektivu mezi žáky. Během vyučování jsem žákovi zadávala časově omezenou práci, nebo dostával pouze doplňovačky, tak aby se nezdržoval psaním. Snažila jsem se také kontaktovat rodinu a navázat s nimi spolupráci. Ovšem tato snaha za rok nikam nevedla. Maminka syna omlouvá, že ho chápe, že je a byla taky taková, takže s tím nic dělat nebude. Přitom je to škoda, protože je to chytrý chlapec. Při návratu z ŠvP mi dokonce maminka s vážnou tváří řekla, jak si to tu s manželem bez syna užili, a že by bylo skvěké, kdyby zase hned někam odjel. Rodiče doma o syna nejeví příliš zájem a nechávají ho, aby si dělal, co chce. Většinu času tedy hraje na počítači či mobilu, nebo se dívá na YouTube.

I přes neustálé pobízení a snaze motivovat k práci, ode mě i od paní asistentky, zůstává pracovní tempo žáka pomalé. Rodiče nejeví zájem o řešení situace a vše pro ně skončilo tím, že zašli do na vyšetření do PPP.

4

That day was the umpteenth time such a situation had occurred with the student, although not to this extent. It started an hour before I got there. The student hid in a built-in wardrobe in the classroom and pretended he wasn't there, simply went home. I learned this when I was taking notes in the classroom at the beginning of the lesson, and the children told me that the student was also missing, that he simply went home. So I looked at them for a while, like what happened? After all, he has to have an excuse and tell someone... The others started thinking that yes, he had to go home to his grandmother, but then someone said he had to go to the doctor and it just didn't fit. I wanted to go to their classroom to clarify it, but as I was leaving, the children shouted that the student was hiding somewhere. So I went to open the closet and it was actually stuffed among the papers in the closet.

As I said, there is always something with the student. Sometimes it's really stupid and he just escalates the situation and then something bigger comes out of it, and maybe I just remind him to write in a notebook, or I ask if he has it written down. Some days it's better, and sometimes it just completely overreacts that it's like I never know what's going to happen. Sometimes it seems to me that he just wants attention, that he mostly likes it, that he makes the class laugh, or rather that others laugh at his expense. But even in such a situation, where the child is trying to get that attention in the worst way, I have never heard of anything like this. From what I heard from colleagues and children later, the student has been growing up only with his grandmother for some time, I think he lost his mother and doesn't see his father much either... so there are definitely gaps in the love at home, or that he doesn't have much attention at home. In this case, the children also thought it was funny that he would hide there and that, I will understand. Then, when the situation started to escalate because of the student affairs, the children also tried to persuade him to calm down, that it would only get worse this way. When he waved the school uniform from the window, it amused the other children, it was something unprecedented...

Lying and cheating

told him, as he imagines, that he can't do such things, that I've had enough with him. Which I had, because it was really something with him every hour, this time I really lost my temper. I asked him to sit down and bring me the student's card. And that he won't take it, that he doesn't want to get another note because he already has a lot of them, so I said that he has to behave accordingly. After insisting, I went to the table myself to get his student's, that I would take it, but we caught it immediately, then he snatched it from my hand. Then he even hid it in his T-shirt so that I couldn't touch him there. So I will wait until he calms down, that the children are my witnesses, that he simply has another note for me, that I will remember it. Then the situation somehow escalated, I don't know exactly why, but then the student continued to protest that he would not receive any notes and that he would easily throw the student's note out the window. So then he waved with the pupil's from the window, the other children had a spectacle of it, which he probably liked. Well, in the end, despite my many warnings, he threw the school girl out of that window. So the consequence of the class is clear... For a while it seemed that he was relieved that he would calm down, but then he took the compass out of the case and said something like "What if I cut myself now, it will be your fault. I may not be able to bring home another note, you don't know at all.

Consequences

Well, basically there was no solution. He had been punished for what had happened in that hour considering he hadn't been angry the first time, but this was already over the line. I think he understood that he wasn't behaving as he should, and that was explained to him again... but it just didn't seem to go anywhere. In my opinion, as the incidents are already escalating at that moment, or what is happening in that class, when they are angry, they don't think about it anymore. It doesn't occur to him that something like this is happening again, or that it will have consequences again. He is not the first, nor the last, child from a broken family who tries to get attention by being angry, but that is not entirely within my competence to judge, at the same time, this was already a rather extreme case that I have not encountered such behavior otherwise. Otherwise, if I remember correctly, perhaps the student was not at school for the rest of the week and had the excuse that he was sick. This incident with the pupil was probably the most serious, but something else was going to happen in future classes, it probably couldn't be moderated by something like that, there will be some deeper problem... but I don't see it as a well-managed situation, at that time I didn't know the pupil completely and I also had enough that day.

Failure

11 let; 5.třída

Jen vím, že rád hraje fotbal, ale že by se tomu přímo věnoval, jako kroužek nebo tak, to asi ne.

Dyslexie

Potřeba pozornosti,Vykřikování,Nepracovitost,Lhaní

Mgr.

4 roky

Ten den to bylo s žákem už po několikáté, co došlo k takové situaci, i když teda ne do téhle míry. Ono to začalo už před hodinou, než jsem tam přišla. Žák se schoval do vestavné skříně ve třídě a dělal, jakože tam není, že prostě odešel domů. To jsem se dozvěděla, když jsem na začátku hodiny zapisovala do třídnice, a děti mi hlásí, že žák taky chybí, že prostě odešel domů. Tak jsem na ně chvíli koukala, jako co se stalo? To přece musí mít omluvenku a někomu to říct… Ostatní si začali vymýšlet, že jo, že musel jít domů k babičce, ale pak zas někdo řekl, že k doktorovi a prostě to nesedělo. Už jsem chtěla jít k jejich třídní, aby se to objasnilo, ale jak jsem odcházela, tak děti křičeli, že né, že žák je tam kdesi schovaný. Tak jsem šla otevřít skříň a fakt tam byl nacpanej mezi papírama ve skříni.

Jak jsem říkala, tak s žákem to je pořád něco. Někdy opravdová hloupost a on tu situaci akorát víc vyhrotí a pak je z toho teprve něco většího, a to třeba jen napomenu ať si píše do sešitu, nebo se zeptám, jestli to má zapsané. Některé dny je to lepší, a někdy právě úplně přehnaně reaguje, že jakoby nikdy nevím, co teda bude. Někdy se mi zdá, že chce jen pozornost, že se mu to většinou líbí, že rozesměje třídu, nebo spíš, že se ostatní smějí na jeho účet. Ale i v takové situaci, kdy to dítě se teda tu pozornost snaží získat tím horším způsobem, jsem nikdy neslyšela o něčem jako tohle. Co jsem tak slyšela od kolegů a dětí později, tak žák už nějakou dobu vyrůstá jen s babičkou, myslím, že o maminku přišel a otce také moc nevídá… takže tam určitě nějaké mezery v té lásce doma, nebo že doma nemá moc pozornosti jsou. V tomhle případě dětem také přišlo vtipné, že se tam schová a to, ještě pochopím. Pak až se začala ta situace vyhrocovat kvůli žákovské, tak to už se ho snažili i děti přemluvit, ať se uklidní, že prostě takhle to bude akorát horší. Až mával žákovskou z okna, tak to ostatní děti pobavilo, bylo to zas něco nevídaného…

Řekla jsem mu, jak si to jako představuje, že to nemůže dělat takový věci, že toho mám s ním už dost. Což jsem teda měla, protože to bylo opravdu každou hodinu něco s ním, tentokrát už jsem fakt ztratila nervy. Chtěla jsem po něm ať si jde sednou na místo a donese mi žákovskou. A on že ji nedonese, že už nechce dostat další poznámku, protože už jich tam má plno, tak jsem říkala, že se ale podle toho musí chovat. Po naléhání, jsem si pro tu jeho žákovskou šla sama ke stolu, že si ji vezmu, ale chytli jsme ji zaráz, pak mi ji z té ruky vytrhl. Pak si ji dokonce schoval do trička, že tam mu nemůžu šahat. Tak já, že počkám, až se uklidní, že děti jsou mi svědkem, že u mě má prostě další poznámku, že si to budu pamatovat. Pak ta situace nějak eskalovala, to už nevím přesně proč, ale pak žák dál protestoval, že žádnou poznámku nedostane a že tu žákovskou klidně vyhodí z okna. Takže pak mával s žákovskou z okna, ostatní děti z toho měli podívanou, což se mu asi líbilo. No nakonec, i přes moje mnohá varování, tu žákovskou z toho okna vyhodil. Takže důsledek třídního jasná… Chvíli to vypadalo, že si teda ulevil, že se uklidní, ale pak vytáhl kružítko z pouzdra a říkal něco jako „Co kdybych se teď podřezal, tak to bude vaše vina. Já třeba už nemůžu domů přinést další poznámku, vy vůbec nevíte.

No, tak jako řešení tam v podstatě nebylo žádné. Byl potrestaný za to co se stalo v té hodině, kdy bylo vzato v potaz, že nezlobil poprvé, ale tohle už bylo přes čáru. Já si myslím, že on rozuměl tomu, že se nechová, tak jak by měl, a to mu bylo zase vysvětleno… ale prostě jako by to nikam nevedlo. Podle mě, jak už ty incidenty eskalují v ten moment, nebo co se děje v té třídě, když zlobí, tak nad tím už nepřemýšlí. Nedochází mu, že se něco takového zase děje, nebo že to bude mít zase následky. Není první, ani poslední dítě z rozvrácené rodiny, které se snaží dostat pozornost tím, že zlobí, ale to už není tak úplně v mé kompetenci posoudit, zároveň tady tohle už byl docela vyhrocený případ, že s takovým chováním jsem se jinak nesetkala. Jinak, jestli si pamatuji dobře, tak snad po zbytek týdne žák nebyl ve škole a měl omluvenku, že byl nemocný. Tento incident s žákem byl asi ten nejvážnější, ale v budoucích hodinách ještě k něčemu docházelo, to se asi nemohlo něčím takovým umírnit, tam bude nějaký problém hlouběji… ale nevidím to, jako dobře zvládnutou situaci, v té době jsem žáka ještě úplně neznala a taky jsem v ten den toho měla už dost.

4

The teacher entered class 4.B, in which she is the class teacher. She was carrying a box of fruit that had been brought to school that day as part of the 'Fruit for Schools' project. And she wanted to give them to the children right at the beginning of the lesson. Unfortunately, however, the student became ill, so she first had to arrange a call with the parents to come pick him up. They then waited for their parents for the rest of the lesson, so they only had a revision lesson rather than discussing the new curriculum that was planned for that day. She managed to distribute the fruit to the children only at the end of the lesson. As soon as the bell rang for recess, she had to leave to pick up a student whose parents had just arrived. Not even 5 minutes had passed and two students from her class ran up to the teacher to tell her to go to class quickly. They were sent by the teacher who was currently in charge of the corridor. The teacher quickly reached her classroom and on the way wondered what could have happened so terribly. The teacher was already waiting for her in the classroom, standing over a group of children and trying to calm them down. In the middle of the group was a pupil and a pupil. One was holding his eye and the other was holding his right hand. And an investigation began as to what actually happened. The children shouted over each other that they couldn't hear their own words. However, the teacher kept her cool. She calmed down the screaming children and asked the teacher to go get the assistant to look after the class. Meanwhile, the teacher was finding out what hurt the boys. One had a large red bruise under his eye, from which a bulge was slowly emerging. The second had pain in his right arm in the elbow area. As soon as the assistant arrived, the teachers and students went with them to the office to treat them and also to start investigating what actually happened in the classroom. In the office, they put a cold towel over the student's eye and checked the other's arm to see if it was broken. And the investigation could begin. The teacher who was in charge at the time in the corridor started talking first. However, she didn't know much because she only came to the class after the whole incident where the other kids in the class were shouting 'Leave it, leave it'. By the time she arrived in the classroom, one was already holding his eye and the other was slowly rising from the ground under the blackboard. The teacher only watched the two pupils so that they did not continue with anything and sent two pupils for the class teacher. Therefore, it was necessary for both students and, if necessary, other classmates to explain the situation. The two students started shouting at each other that 'he is to blame', 'it's his fault', 'he started it'. And so it was clear to the teacher that it wouldn't work like that. The teacher asked the assistant to look after the two pupils for a while, that she would just make arrangements with the assistant to start working with the other children after the bell rang, that she would solve the incident for now. She then sat the two students opposite each other in the office and began to ask questions. First of all, where did the injury under the eye come from. He immediately blurted out 'That's what he did to me, he threw the tangerine you gave us at me'. The teacher shook her head in disbelief and asked the other what he thought, why he had to throw the tangerine. When he didn't want to eat it, he was supposed to hide it in his backpack and take it home or give it to one of his classmates. The other just looked offended and blurted out 'He snorted at me and I hit my hand on the blackboard and fell. He started it. But the teacher already knew that first the tangerine had to be thrown one by one, and then the second one squished the first one on the blackboard. Because when the other got up from under the blackboard, the teacher was already in the class, and therefore she would have to see the tangerine being thrown. Which, of course, she didn't see. Both boys tried to blame each other for a while, but they were both guilty. One started, threw a tangerine at the other, and the other defended himself disproportionately. He didn't have to hit the first one immediately and throw it on the board with such force that he fell and bruised his hand.

The teacher's class is one of the more problematic classes in the school. There are more boys than girls in the class, and the boys are often at odds with each other. They argue, nudge each other in various ways, sometimes take things with each other, and a few times it happened that they even got into a fight. During the lesson, the teacher often has to remind the students to work, not to get angry and to do what everyone has to do and only in their notebook. A teacher's assistant has been present in the class since the first grade. The two students involved in the incident are among the most problematic students in the class. Small problems are solved every now and then, for example, they hold the door to the classroom and don't want to let the other children in, or they take a classmate's case and throw it around. These reasons led the teacher to agree with the assistant that she would be present in the classroom during every break in order to prevent these incidents as much as possible. At the time when the incident happened, the guitar assistant was in the music room to learn to sing along with the guitar in the music class. The boys immediately took advantage of this and the result was a bruised eye and hand.

Physical aggression

The teacher listened to both students' versions and then asked them why it actually happened, what led them to it. And the answer was surprising. The beginning of the whole incident was that the two students were bragging to their classmates about how well they could throw and catch the ball. And as a ball they used a tangerine that the teacher gave them. However, on the third throw, one gave a bigger blow. The second one didn't catch the tangerine and was hit directly in the eye with a tangerine. However, the first didn't like it, he ran towards the second and punched him with such force. He fell on the board, hit his right elbow and fell to the ground. The result of all this was a huge lump under the eye of one and a bruised right hand of the other. The teacher knew that it was very stupid on the part of both students and they both deserve punishment. She explained to both of them that if they want to throw, they need a ball to do that and they need to be on the field, whether outside or in the gym. Really, a school and a classroom full of kids is not a good place to throw anything, in this case tangerines. And also that the other then acted inappropriately. With the first one, you should have stopped throwing things and gone to tell the teacher or assistant about everything. Both students had to shake hands in front of the teacher and apologize to each other, and promise the teacher that nothing like this would happen again. and both are punishable enough. First of all, each with their own injuries and also with the fact that both will receive a note and the parents will be informed about the whole incident. The teacher sent both students back to class and closed the incident by writing a note to both students in the student book. In the end, she had to laugh at the remark: 'He was throwing a tangerine with a classmate in class. He threw a tangerine with excessive force and the tangerine caused a swelling under his left eye.

Consequences, Interview

few days after the incident, the classroom was calm and there were no complications. Both pupils went to school without problems, their bruises soon healed and they didn't even have to see a doctor. Nothing major happened in the class and it seemed that overall the class calmed down more. In the long run, the class was calm and there were no other major problems. But the teacher or assistant still had to be present in the classroom during breaks. As soon as they both moved away, the students were able to take advantage of it.

Longterm success

9

sport, rybaření, cestování

ADHD

magisterské

14

Učitelka vstoupila do 4. třídy, ve které je třídní učitelkou. Nesla bednu s ovocem, které ten den dovezli do školy, v rámci projektu 'Ovoce do škol'. Hned na začátku hodiny je chtěla dětem rozdat. Bohužel se však jednomu žákovi udělalo špatně, a tak musela nejdříve vyřešit hovor s rodiči, aby si pro něj přijeli. Zbytek hodiny pak čekali na rodiče, a tak měli spíše jen opakovací hodinu, než aby probírali nové učivo, které bylo ten den v plánu. Ovoce stihla dětem rozdat až na konci hodiny. Jakmile zazvonilo na přestávku, musela odejít, aby odvedla žáka, pro kterého si právě přijeli rodiče. Neuplynulo ani 5 minut a za učitelkou doběhly dvě žačky z její třídy, že má jít rychle do třídy. Posílala je učitelka, která měla právě dozor na chodbě. Učitelka rychle došla do své třídy a cestou si říkala, co se mohlo tak hrozného stát. Ve třídě už na ni čekala učitelka, která stála nad hloučkem dětí a snažila se je uklidnit. Uprostřed hloučku byli dva chlapci. Jeden se držel za oko a druhý si přidržoval pravou ruku. Začalo vyšetřování, co se vlastně stalo. Děti křičely jedno přes druhé, že nebylo slyšet vlastní slovo. Učitelka ovšem zachovala chladnou hlavu. Uklidnila křičící děti a poprosila učitelku, aby zašla pro asistentku, aby šla pohlídat třídu. Mezitím učitelka zjišťovala, co kluky bolí. Jeden měl pod okem velký červený otlak, z kterého se pomalu rýsovala boule. Druhého bolela pravá ruka v oblasti lokte. Jakmile přišla asistentka, odešly učitelky společně s chlapci do kabinetu, aby je ošetřily, a také aby začaly pátrat, co se vlastně ve třídě událo. V kabinetě dali žákovi na oko studený ručník a druhému prohlédli ruku, zda není zlomená. A mohlo začít vyšetřování. První začala povídat učitelka, která měla dozor tou dobou na chodbě. Moc toho ovšem nevěděla, jelikož přišla do třídy až po celém incidentu, kdy ostatní děti ve třídě křičely 'Nechte toho, nechte toho'. V době jejího příchodu do třídy si už jeden držel oko a druhý se pomalu zvedal ze země pod tabulí. Učitelka pouze oba žáky pohlídala, aby nadále v ničem nepokračovali a poslala dvě žačky pro třídní učitelku. Tudíž bylo potřeba, aby situaci vysvětlili oba žáci a pokud bude nutné, tak i ostatní spolužáci. Oba žáci se začali překřikovat, že 'on za to může', 'to je jeho vina', 'on si začal'. A tak bylo učitelce jasné, že takhle to nepůjde. Třídní učitelka poprosila kolegyni, aby chvíli oba žáky pohlídala, že skočí jen zařídit s asistentkou, aby začala pracovat po zvonění s ostatními dětmi, že ona zatím vyřeší incident. V kabinetě poté posadila oba žáky proti sobě a začala se vyptávat. Nejdříve jednoho, že kde přišel k tomu zranění pod okem. Ten ihned vyhrkl 'To mi udělal on, hodil po mě mandarinku, kterou jste nám dala'. Učitelka nevěřícně kroutila hlavou a ptala se druhého, co ho to napadlo, proč musel s mandarinkou házet. Když ji nechtěl jíst, měl si ji schovat do batohu, a odnést si ji domů nebo ji dát některému ze spolužáků. Druhý se jen uraženě podíval a vyhrkl 'On do mě žduchl a já jsem se uhodil do ruky o tabuli a spadl jsem. On si začal'. Ovšem učitelka už nyní věděla, že prvně muselo dojít k hození mandarinky jedním po druhém a poté ten druhý žduchnul prvního na tabuli. Jelikož když se druhý zvedal zpod tabule, už byla ve třídě učitelka, a tudíž by hození mandarinkou musela vidět. Což ovšem neviděla. Oba chlapci se ještě chvíli snažili hodit vinu jeden na druhého, ale vinni byli oba. Jeden si začal, hodil po druhém mandarinkou a druhý se bránil nepřiměřeně. Nemusel přece ihned do prvního žduchat a shodit jej na tabuli takovou silou, že upadl a pohmoždil si ruku.

Třída učitelky patří mezi problémovější třídy ve škole. Ve třídě je více chlapců než dívek, a chlapci jsou často mezi sebou v rozporu. Hádají se, různě se pošťuchují, občas si mezi sebou berou věci a párkrát se stalo, že se i porvali. Při výuce musí žáky učitelka často napomínat, aby pracovali, nezlobili se a dělali každý to, co má a pouze ve svém sešitě. Ve třídě je přítomna asistentka pedagoga, již od první třídy. Oba žáci, kterých se incident týká, patří mezi nejvíce problémové žáky ve třídě. Každou chvíli se řeší malé problémy, například že drží dveře ze třídy a nechtějí ostatní děti pustit dovnitř nebo berou spolužákům pouzdro a hází si s ním. Tyto důvody vedly učitelku k domluvě s asistentkou, že bude každou přestávku přítomna ve třídě, aby se těmto incidentům co nejvíce zabránilo. V době, kdy se incident stal, byla asistentka pro kytaru v kabinetě hudební výchovy, aby se v hodině hudební výchovy učili zpívat v doprovodu kytary. Kluci toho ihned využili a výsledkem bylo pohmožděné oko a ruka.

Učitelka vyslechla verze obou žáků a poté se jich zeptala, proč k tomu vlastně došlo, co je k tomu vedlo. A odpověď byla překvapující. Začátek celého incidentu byl ten, že se oba žáci vychloubali před spolužáky, jak umí dobře házet a chytat míč. A jako míč použili mandarinku, kterou jim dala učitelka. Ovšem při třetím hodu dal jeden větší ránu. Druhý mandarinku nechytil a dostal přímo ránu mandarinkou do oka. Nenechal si to ovšem líbit, rozběhl se proti chlapci a takovou silou do něj žduchl. Ten upadl na tabuli, uhodil se do pravého lokte a spadl na zem. Výsledkem toho všeho byla obrovská boule pod okem jednoho a naražená pravá ruka druhého. Učitelka věděla, že to byla od obou žáků velká hloupost a trest si oba zaslouží. Oběma vysvětlila, že když si chtějí házet, tak k tomu potřebují míč a být nejlépe na hřišti, ať už venku nebo v tělocvičně. Opravdu škola a třída plná dětí není vhodným místem pro házení čehokoli, v tomto případě mandarinky. A také, že i druhý poté jednal nepřiměřeně. Měl si s prvním přestat házet a jít o všem říct učitelce nebo asistentce. Oba žáci si museli před učitelkou podat ruce a jeden druhému se omluvit, a učitelce slíbit, že se nic podobného již opakovat nebude, Společně se domluvili, že tento incident nadále řešit nebudou, ani s ostatními spolužáky, jelikož se k němu nakonec sami oba přiznali a oba jsou dostatečně potrestání. Především každý svým zraněním a také tím, že oba dostanou poznámku a o celém incidentu budou informováni rodiče. Učitelka poslala oba žáky zpět do třídy a incident uzavřela s tím, že oběma žákům napsala poznámku do žákovské knížky. Nad poznámkou prvního chlapce se musela nakonec i pousmát: 'Se spolužákem si ve třídě házel mandarinkou. Nepřiměřenou silou hodil mandarinku po spolužákovi a mandarinkou mu způsobil otok pod levým okem'.

Pár dní po incidentu byl ve třídě klid a nebyly žádné komplikace. Oba žáci chodili bez problémů do školy, pohmožděniny se jim brzy zahojily a nemuseli ani navštívit lékaře. Ve třídě se nic zásadního nestalo a vypadalo to, že se celkově třída více zklidnila. Z dlouhodobého hlediska byl ve třídě klid a nebyly žádné další větší problémy. Ale musela být i nadále o přestávkách přítomna ve třídě učitelka nebo asistentka. Jakmile se obě vzdálily, žáci toho uměli využít.

4

The class I teach is complicated. I have never had such a demanding class during my entire internship. I also never imagined that I would teach 4 nationalities in one class. I have 19 pupils, 1 is from the first nationality, 3 from the second nationality, further from the third nationality, last school year there were 2 from the fourth nationality. I only have two girls here. It's difficult. Organize and correct everything so that everyone is involved and most importantly - so that we have learning results! And one pupil also costs me a lot of effort. He's still angry. Other children are also sometimes disruptive, but this case is extreme. He doesn't know what we're doing, where we're currently reading, so I always stand by him and show, explain, help. I constantly remind him. He is incredibly fast and impulsive, always talking and commenting on everything and everyone, shouting, getting attention. And if I ask him not to talk, after a while he starts writing to himself. Or he kicks the chair with his foot, swings. He disturbs others, but mainly himself. He can't stand to work - and therefore he can't keep up with tasks like others. Then he has to finish during the break - which annoys him and he gets angry and finishes the work already. He got even angrier when I assigned him to finish it as extra homework. Aggressive behavior started - he threw things from the desk, broke two pencils, was vulgar towards children.

The student lives only with his mother. She works 12-hour shifts, so sometimes her older sister looks after him. He is in 9th grade. Last year they were already at a child psychiatrist because of behavior and inattention. Supposedly, he should take some medicine, but his mother does not want to give him it, she is afraid that he would be depressed. They were also in a pedagogical-psychological counseling center, I have recommendations from them on how to work.

Emotional outbursts, Failure to attend class, Verbal disruption of lessons

I did not immediately comment on his output. I let him fade away. Then I handed him a tissue to blow his nose and told him to drink. He wanted to rest in the relaxation corner at the back of the class for the rest of the class, I let him.

Agreement, Support, Interview

He didn't want to go to lunch after class. We stayed in the classroom. We talked about it, so I mostly talked, he was silent, or nodded or shrugged his shoulders. We went together to look at the class rules. Now the student sits in the first bench, for better contact with me. But he doesn't sit by the window so that it doesn't distract him. He has a calm classmate next to him, he can follow what we are doing right now. We introduced colored folders (workbook, worksheets) for each subject. I make sure that he only has what he is working with on the desk. He still doesn't catch up as much as the others, so I assign him less, so that it is enough to practice the subject matter. I'm also trying to change my approach so that I don't criticize him all the time, but it's hard to put myself in a positive situation of 'you're doing this well, I liked this', when we're more used to 'no, don't do this, it's wrong'. I hope I succeed at least sometimes. I also appreciate the little things in the student - that he can wait, that he sits quietly, that he does not disturb now, that he cooperated nicely with the children and agreed with them... It is a long-term problem and as such has no simple solution. Rather, we will continue to look for appropriate procedures, and I also know that we will continue to resolve conflict situations. I also advised the mother to go with the pupil to the counseling service center in our town. They provide counseling services and sometimes it just helps to have someone listen to us and know that we are not alone in our problems.

Longterm success

9, 3.roč.

Kolo, PC hry, hry na mobilu

ADHD

VŠ, učitelství pro 1.st. ZŠ

12

Třída, kterou učím, je komplikovaná. Za celou dobu praxe jsem neměla tak náročnou třídu. Nikdy jsem taky netušila, že budu učit v jedné třídě 4 národnosti. Mám 19 žáků, 1 je z první národnosti, 3 z druhé národnosti, dále z třetí národnosti, v loňském školním roce přibyli 2 ze čtvrté národnosti. Mám tu jen dvě děvčata. Je to náročné. Všechno organizovat a korigovat tak, abychom se zapojili všichni a hlavně – abychom měli učební výsledky! A taky mě hodně úsilí stojí jeden žák. Stále zlobí. Ostatní děti taky někdy vyrušují, ale tento případ je extrém. Neví, co děláme, kde právě čteme, pořád abych u něj stála a ukazovala, vysvětlovala, dopomáhala. Neustále ho napomínám. Je neuvěřitelně rychlý a impulsivní, stále mluví a všechno a všechny komentuje, vykřikuje, získává pozornost. A když už ho požádám, aby nemluvil, tak po chvíli si začne popiskovat. Nebo kope nohou do židličky, houpe se. Ruší ostatní, ale hlavně sebe. Nevydrží pracovat – a tedy nestíhá úkoly jako ostatní. Pak musí dokončovat o přestávce - což ho štve a vzteká se a práci už odbude. Ještě víc se vztekal, když jsem mu to zadala dokončit za domácí úkol navíc. Naskočilo agresivní chování – házel věcmi z lavice, zlomil dvě tužky, byl vulgární na děti.

Žák žije jenom s maminkou. Ta chodí na 12 h směny a tak na něj někdy dohlíží i starší sestra. Je v 9. třídě. Vloni už byli kvůli chování a nepozornosti u dětského psychiatra. Údajně by měl brát nějaké léky, ale maminka mu je nechce dávat, bojí se, že by byl utlumený. Byli i v pedagogicko-psychologické poradně, mám od nich doporučení, jak pracovat.

Bezprostředně jsem jeho výstup nekomentovala. Nechala jsem ho odeznít. Pak jsem mu podala papírový kapesník, ať se vysmrká a řekla mu, ať se napije. Po zbytek hodiny chtěl odpočívat v relaxačním koutku vzadu ve třídě, nechala jsem ho.

Po hodině nechtěl jít na oběd. Zůstali jsme ve třídě. Promluvili jsme si o tom, teda spíš jsem mluvila já, on mlčel, nebo kývl nebo pokrčil rameny. Šli jsme se spolu podívat na třídní pravidla. Teď žák sedí v první lavici, pro lepší kontakt se mnou. Nesedí ale u okna, aby ho to nerozptylovalo. Má vedle sebe klidnou spolužačku, může i podle ní sledovat, co zrovna děláme. Zavedli jsme si barevné složky (sešit, pracovní listy) na každý předmět, Dohlížím, aby na lavici měl jen to, s čím právě pracuje. Pořád nestíhá tolik, co ostatní, takže mu zadávám toho míň, tak aby to ale stačilo k procvičení učiva. Snažím se i měnit svůj přístup, abych ho stále nekritizovala, ale je to těžké nastavit se do pozitivní situace 'tohle děláš dobře, toto se mi líbilo', když jsme spíš zvyklí na 'ne, tohle nedělej, to je špatně'. Snad se mi to aspoň někdy daří. U žáka oceňuji i drobnosti – že vydrží počkat, že sedí v klidu, že teď nevyrušuje, že teď hezky spolupracoval s dětmi a domluvil se s nimi… Je to dlouhodobý problém a jako takový nemá jednoduché řešení. Spíš stále budeme hledat vhodné postupy a taky vím, že i nadále budeme řešit konfliktní situace. Mamince jsem ještě poradila, aby s žákem docházela do centra poradenských služeb v našem městě. Poskytují poradenské služby a někdy pomůže už jen to, že nás někdo vyslechne a vědomí, že na problém nejsme sami.

4

6th grader bullied a classmate. The motivation for him was a situation a few days back in class when we discussed the subject of smoking. A bullied girl just called out the aggressor for smoking outside of the school environment and said it in front of the whole class. For that reason, he wanted to have his way with her. He waited for them to go from lunch to the locker rooms, he looked out for a place where none of the cameras were pointing and the time when the teachers were in charge, so there was no adult in the locker room. At the same time, he manipulated two other classmates. The first of them took the girl's briefcase while she was still at lunch. When the girl was coming to the dressing room, the second of them caught her and the main aggressor gave the girl two blows in the stomach and kicked her in the leg. Of course the girl screamed and then escaped the boys and ran outside. After a long time passed, she returned to school, found her briefcase and came to tell everything to the assistance they came to me with.

The student had problems in the family, he lived only with his mother, who had a very free upbringing. The mother smoked, so the student had a good attitude towards cigarettes, I later learned from her that he often stole them from her. He came from a socially weaker family, his grandfather used violence against him and he generally did not have a good background. The student was often cunning and was good at manipulating the people around him. I would easily call him the 'brain' of the class, because he always knew how to get others on his side. He was used to this behavior from the household as well, growing up next to an older brother who did whatever the pupil told him. Despite being older, he let his younger brother control him.

Bullying

They came to me and of course I listened to them and started to solve the situation. I went to check the camera system primarily to find out if it was true or not. The situation was not visible on the recording, but the aggressor and his friend could be seen coming there and getting ready. After that, I got in touch with the guidance counselor, to whom the girls went and began to discuss the situation in more depth. Undoubtedly, I had to inform my parents about this situation.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

The result of the solution was a behavior score for both the aggressor and his helpers. This was preceded by several meetings with the educational advisor and I discussed everything with them several times. A similar situation never happened again.

Longterm success

13 let, 6. roč.

cigarety, mobil

Krádeže

Mgr.

10

Žák 6. třídy šikanoval spolužačku. Motivem se pro něj stala situace o několik dní zpět ve třídě, kdy jsme rozebírali téma kouření. Šikanovaná dívka právě osočila agresora z kouření mimo školní prostředí a řekla to před celou třídou. Z toho důvodu si to s ní chtěl vyříkat po svém. Počkal si, až půjdou z oběda do šaten, vyhlídl si místo, na které nemíří žádná z kamer a dobu, kdy se střídaly dozory učitelů, tudíž v šatně nebyla žádná dospělá osoba. Zároveň zmanipuloval další dva spolužáky. První z nich odnesl dívce aktovku, ještě když byla na obědě. Když už přicházela dívka do šatny, druhý z nich ji chytil a hlavní agresor dal dívce dvě rány do břicha a kopl jí do nohy. Dívka samozřejmě křičela a potom se klukům vyvlíkla a utekla ven. Po uplynutí delší chvíle se vrátila do školy, našla svoji aktovku a přišla vše říct asistence, se kterou přišli za mnou.

Žák měl problémy v rodině, žil pouze s matkou, která měla velmi volnou výchovu. Matka kouřila, takže žák měl k cigaretám dobrý přístup, později jsem se od ní dozvěděla, že je jí i často kradl. Pocházel ze sociálně slabší rodiny, jeho děda se na něm dopouštěl násilí a celkově neměl dobré zázemí. Žák byl často vychytralý a uměl si dobře zmanipulovat lidi kolem sebe. Nazvala bych ho klidně takovým 'mozkem' třídy, protože vždycky věděl, jak si ostatní získat na svoji stranu. Na toto chování byl zvyklý i z domácnosti, vyrůstal vedle staršího bratra, který udělal cokoliv, co mu žák řekl. Přesto, že byl starší, nechal se mladším bratrem ovládat.

Ke mně přišly a samozřejmě jsem je vyslechla a začala situaci řešit. Šla jsem zkontrolovat primárně kamerový systém, abych se dozvěděla, zda je to pravda nebo ne. Na záznamu situace nebyla vidět, ale bylo vidět, jak tam agresor se svým kamarádem přichází a chystá se. Poté jsem se spojila s výchovnou poradkyní, za kterou dívky šly a začaly situaci probírat více do hloubky. Nepochybně jsem o této situaci musela informovat rodiče.

Výsledkem řešení byla dvojka z chování pro agresora i pro jeho pomocníky. Předcházelo tomu několik setkání s výchovnou poradkyní i já jsem s nimi všechno několikrát probírala. Podobná situace se už více neopakovala.

4

The situation is already almost 10 years old, when I substituted physical education for 7th grade students. I was a little scared of this class because it was an infamous class where there are several reduced behavior grades due to truancy, truancy, and gross violations of school rules. The fact that I only 'caught' a group of boys was all the more terrifying. It was nice outside, so I suggested that it wouldn't be bad for us to go to the field where they can play football. Despite the fact that it was a substitute class, I took it as if it was going on properly. A few students excused themselves with the 'I don't have gym' style, which I passed by without noticing. After arriving at the playground, we started, in which I had to persuade the students and raise my voice several times, because some students did not respect my instructions. 'I'm still waiting, the longer you drag it out, the less football you'll play.' I emphasized. This 'threat' worked for some unruly pupils, but it was still not satisfactory. 'Fine', I said. 'We're going to run until you learn to listen.' One of the rebellious students said to me in a calm voice: 'So you're drunk?' At that moment, I stood as if scalded. I have never encountered this type of behavior and amount of disrespect in my practice. It caught me by surprise in such a way that it probably influenced my subsequent handling of the situation. 'Please?' I asked again, in a rather startled tone. 'Well, you're a bitch.' He repeated.

The student has been problematic since the onset of puberty. He repeated the year in first and second grade. He was raised only by his father, which may have been the crux of the problem - our school is very feminized and this student lacks a certain amount of respect for women - maybe his father didn't teach him that, because he didn't seem to talk about his ex-wife in a general way. Among other things, the pupil had problems with attendance, the fulfillment of school duties and also with repeated violations of the school rules.

Verbal aggression

'How dare you?' I screamed. 'Apologize now or we'll go to the headmaster!' 'It's up*dele to me.' I was so turned on by his arrogance and lack of interest in anything that I grabbed his t-shirt until I heard the seams crack - maybe I tore the t-shirt - I have no idea. It obviously derailed the student, because I dragged him behind me towards the school door. The students stared in disbelief. I turned to him in front of the door and asked him still in affect: 'What do you think of yourself that you're going to curse me!' 'You should have let us play football, I don't care if I get a note or a three for behavior, Dad doesn't give a damn.' I reassessed the situation: 'Then we won't go to the director, there's no point, come back.' We came back to the playground, where the students had not yet recovered. 'On my command to get in line!' The students started immediately. 'Thank the student, you will run for the whole lesson and I will arrange with the teacher that you will not play any games, but only run and practice gymnastics.'

(Disciplinary) Punishments, Disrespectful communication

The students were of course angry. However, I only wanted the student to be the target of hatred and to be despised by others in the same way that he probably despises women. After the end of the lesson, which was really dedicated to running, I cooled down to a certain extent and decided to only inform their TV teacher the next day about the situation that occurred. I didn't tell them to just run and exercise, I knew that my reaction was inappropriate and unprofessional. On the other hand, I at least hope that, despite my unreasonable intervention, the student has realized that he cannot behave this way towards women or anyone else.

Failure

15 let, 7. ročník

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Záškoláctví

Učitelství pro 1. stupeň

25

Situace je již stará skoro 10 let, kdy jsem suplovala tělesnou výchovu u žáků 7. ročníku. Trošku mě tato hodina děsila, protože šlo o nechvalně proslulou třídu, kde je několik snížených známek z chování, které jsou z důsledku záškoláctví, neplnění školních povinností a hrubých porušeních školního řádu. O to víc děsivější byl fakt, že jsem 'schytala' pouze klučičí skupinu. Venku bylo hezky, tak jsem naznala, že by nebylo špatné, abychom šli na hřiště, kde si mohou zahrát fotbal. I přes fakt, že se jednalo o suplovanou hodinu, tak jsem ji brala tak, jako by probíhala řádně. Několik žáků se omluvilo stylem 'nemám tělocvik', což jsem ještě přešla bez povšimnutí. Po příchodu na hřiště jsme dali nástup, do kterého jsem musela žáky přemlouvat a několikrát zvýšit hlas, protože někteří žáci nerespektovali mé pokyny. 'Já stále čekám, čím déle to budete protahovat, tím méně si zahrajete fotbal.' Zdůraznila jsem. Na některé neukázněné žáky tato 'výhružka' zabrala, ale stále to nebylo uspokojující. 'Fajn', pronesla jsem. 'Jdeme běhat, dokud se nenaučíte poslouchat.' Jeden ze vzpurných žáků na mou osobu pronesl klidným hlasem: 'Tak jste pi*a?' V tu chvíli jsem zůstala stát jako opařená. Nikdy jsem se ve své praxi nesetkala s takovým typem chování a množstvím neúcty. Zaskočilo mě to takovým způsobem, že to nejspíše ovlivnilo i mé následné řešení situace. 'Prosím?' Zeptala jsem se znova, poněkud zaskočeným tónem. 'No, že jste p*ča.' Zopakoval.

Žák byl problémový již od nástupu puberty. Na prvním i druhém stupni opakoval ročník. Byl vychováván pouze otcem, což mohlo být jádro problému – naše škola je značně feminizovaná a tento žák postrádá určitou dávku respektu k ženám – možná jej tomu ani otec nenaučil, protože zřejmě nemluvil o své bývalé ženě valným způsobem. Mimo jiné měl žák problémy s docházkou, plnění školních povinností a také s opakovaným porušováním školního řádu.

'Co si to dovoluješ?' Zakřičela jsem. 'Ihned se omluv, jinak půjdeme k řediteli!' 'Mně je to u p*dele.' Z té jeho arogance a nezájmu o cokoliv jsem byla tak vytočená, že jsem ho drapla za tričko, až jsem uslyšela prasknutí švů – možná jsem triko natrhla – netuším. Žáka to očividně vykolejilo, protože jsem ho táhla za sebou směrem ke dveřím školy. Žáci nevěřícně koukali. Přede dveřmi jsem se na něj otočila a stále v afektu se jej dotázala: 'Co si jako o sobě myslíš, že mi budeš nadávat!' 'Měla jste nás nechat hrát fotbal, mě je jedno, jestli dostanu poznámku nebo trojku z chování, tátovi je to fuk.' Přehodnotila sem situaci: 'Nepůjdeme tedy k řediteli, to nemá smysl, pojď zpátky.' Došli jsme zpět na hřiště, kde se žáci ještě nevzpamatovali. 'Na můj povel v řad nastoupit!' Žáci okamžitě nastoupili. 'Poděkujte žákovi, celou hodinu budete běhat a domluvím se s panem učitelem, abyste nehráli žádné hry, ale pouze běhali a cvičili gymnastiku.'

Žáci byli samozřejmě naštvaní. Mě však šlo pouze o to, aby žák byl terčem nenávisti a ostatní jim pohrdali tak, jak on nejspíš pohrdá ženami. Po konci hodiny, která byla opravdu věnovaná běhu jsem do jisté míry vychladla a rozhodla se pouze jejich učitele TV druhý den informovat o situaci, která nastala. Neříkala jsem, ať se věnují pouze běhu a cvičení, věděla jsem, že má reakce nebyla vhodná a neprofesionální. Na druhou stranu alespoň trochu doufám, že i přes můj nepřiměřený zásah si žák uvědomil, že se takto nemůže chovat k ženám ani k nikomu jinému.

4

came to the Czech language class and the first thing I notice is that one student is crying. Since this student does not yet know Czech and I do not fully understand Ukrainian either, I will not be able to find out where the problem lies right away. Fortunately, we have one student in the class who is fluent in both Czech and Ukrainian, so I sent him to the group together with the crying student to find out what happened to the crying student. In the meantime, I gave the other children independent work and followed them. I learned from a student who knows both languages that the other two Ukrainian boys are making fun of the crying student, especially one of them, who allegedly belches and then blames it on the crying student, insults him and allegedly threw his slippers over the fence.

Towards the end of the 2021/2022 school year, three new Ukrainian classmates joined our class. None of them speak or understand Czech very well, Artyom, who was born in the Czech Republic to Ukrainian parents, helps me communicate with them, so he is fluent in both Czech and Ukrainian. There is generally a good climate in the classroom, there has never been 'full-on' bullying, only minor disputes that have always been resolved relatively easily. Even the 'Ukrainian boys' fit in well despite the language barrier, e.g. during the big break they play dodgeball with the others, etc. There was only one problem between them so far (described here).

Bullying

After the end of the lesson during the break, I listened to them one by one, of course with the help of a student who knows both languages. I started with a crying student who told me that two boys were making fun of him, especially one of them who had thrown his slippers over the fence the day before, although he then brought them back to him. And the main thing that made him cry was that one boy burped and then pointed at him while the other boy laughed at him. Subsequently, I sent the crying student back to the classroom and called the boy who was joking, he immediately confessed and promised to apologize to the crying student in front of me, a similar process took place with the other boy, he also promised to apologize to the crying student . After that, both the boy who was joking and the other boy apologized to the crying student in front of me.

Interview

honestly think that these three students are now friends and they were practically right after the 'incident', that is, they were friends even before that, it was just necessary to show the boy who was joking that even joking has its limits. Of course, I'm still cautious, it seems like something bad is happening, but I honestly think that it won't happen again between them.

Longterm success

9 (4. ročník)

Videohry, čas s přáteli

Mgr. (Učitelství pro 1. stupeň ZŠ)

30

Přišla jsem na hodinu češtiny a první, čeho si všimnu je, že jeden žák pláče. Jelikož tento žák zatím neumí česky a já ukrajinštině také úplně nerozumím, nepovede se mi na první dobrou zjistit, kde tkví problém. Naštěstí zde ve třídě máme jednoho žáka, který umí plynně jak česky, tak i ukrajinsky, tak jsem ho poslala společně s pláčícím žákem do družiny, aby zjistil, co se pláčícímu žákovi stalo. Já mezitím ostatním dětem zadala samostatnou práci a šla za nimi. Od žáka, který umí oba jazyky, jsem se dozvěděla, že ostatní dva ukrajinský kluci si dělají ze pláčícího žáka srandu, především tedy jeden z nich, který si prý říhne a pak to svádí na pláčícího žáka, uráží ho a také mu prý vyhodil pantofli přes plot.

Ke konci školního roku 2021/2022 k nám do třídy přibyli tři noví ukrajinští spolužáci. Ani jeden z nich nemluví a ani příliš nerozumí češtině, s komunikací s nimi mi pomáhá Artyom, který se v ČR narodil ukrajinským rodičům, tudíž umí plynně jak česky, tak i ukrajinsky. Ve třídě je obecně dobré klima, nikdy se tu zatím neobjevila 'úplná' šikana, pouze takové menší spory, které se vždy poměrně snadno vyřešily. I 'ukrajinský kluci' dobře zapadli i přes jazykovou bariéru, např. o velký přestávce s ostatními hrají vybíjenou atd. Jen jednou byl mezi nimi zatím problém (zde popisovaný).

Po skončení hodiny o přestávce jsem si jednoho po druhém vyslechla, samozřejmě za pomoci žáka, který umí oba jazyky. Začala jsem s pláčícím žákem, který mi sdělil, že si dva kluci z něho dělají srandu, hlavně tedy jeden z nich, který mu předešlý den hodil pantofly přes plot, i když mu je pak následně donesl. A to hlavní, kvůli čemu se rozbrečel bylo, že si jeden kluk říhl a pak ukazoval na něho, přičemž druhý kluk se mu smál. Následně jsem pláčícího žáka poslala zpátky do třídy a zavolala si kluka, který si dělal srandu, ten se hned přiznal a slíbil mi, že se pláčícímu žákovi přede mnou omluví, obdobný proces proběhl i s druhým klukem, ten také slíbil, že se pláčícímu žákovi omluví. Poté se jak kluk, který si dělal srandu, tak i druhý kluk přede mnou pláčícímu žákovi omluvili.

Upřímně si myslím, že jsou nyní tito tři žáci kamarádi a byli prakticky hned po onom 'incidentu', tedy byli kamarádi i před tím, akorát bylo nutné ukázat klukovi, který si dělal srandu, že i sranda má své hranice. Samozřejmě pořád jsem obezřetná, zdali se něco špatného neděje, ale upřímně si myslím, že se to mezi nimi již opakovat nebude.

4

At the beginning of the class, the class teacher informed the students about the new school year and that they cannot sit as before. So she asked the pupils to sit in some other new place and that everyone sit with someone they have not sat with before. Most of the pupils were not satisfied with this, but after a long time they found new places. Pupils still traded with each other, mainly because of height or because of poor vision. When the whole class was seated in new places, one student who was sitting with her friend did not want to move to the boy who remained sitting alone. When the teacher asked her to make a decision quickly and not to delay, the student started talking back and arguing with her. The student made various remarks about how she does not sit with the boy in question and that she would like to stay with her classmate. The teacher explained that everyone had already found a new roommate, but she hadn't and that it wasn't fair to the others. When the teacher saw that the pupil was not backing down, she decided to let her draw lots. The number 1 was on the cards, which meant that she would remain seated with her classmate, while the number 2 on the card meant that she had to change seats. The student drew number 2, so she had to change seats. The class was happy to draw number 2 as it was fair to them.

After a few days, the teacher asked the student what her problem was with her roommate and why she didn't want to sit with him. Žačka commented that her fellow student had mocked her several times in the past. When asked why she didn't tell anyone, the student said that she was afraid that there would be problems and that it would be discussed with her parents. She never told the class teacher, so she left it at that. The class teacher did not know about this during the transfer, so she sat them together.

Verbal aggression

During the dialogue, it was found that the pupil does not have problematic behavior, has good grades in school, is clever and hardworking. The pupil never had any serious problems at school or a reduced behavior grade. When asked about this situation, the student explained that she had her own preferences when transferring, so she wanted to stay with her classmate and began to talk back. It was clear from her interpretation that she was sorry and aware of what she had caused.

Interview

During the following hours, the class teacher and I observed the pupil's behavior while sitting with a classmate. Her expression showed that she was displeased. She usually pulled away from her classmate on the bench, and refused to work with him when working in pairs. She didn't talk to him during breaks, she mostly left to see her classmates. On the contrary, the boy didn't deal with it, rather he didn't care. The situation was resolved by the class teacher transferring the student. The teacher dealt with the pupil who bullied the pupil personally, asking him various questions about why he did it and instructing him not to do it again. When the class teacher did not know about the past situation, she asked the students to sit in new places. I think the draw technique for the pupil was a good idea. The student could have remained sitting in her seat, but this would probably not have led us to other circumstances - that she was being bullied by a classmate.

Partial success

11, 5. roč.

hry, knihy, jazdenie na bicykli

ADHD,Psychiatrická diagnóza

magisterské

9

Třídní učitelka na začátku hodiny oboznámila žáky o novém školním roce a že nemohou sedět tak jako předtím. Poprosila tak žáky, aby si sedli na nějaké jiné nové místo a aby si každý sedl s někým, s kým ještě neseděl. Většina žáků s tím nebyla spokojená, no po delším čase si našli nová místa. Žáci se ještě mezi sebou vyměňovali, hlavně kvůli výšce, nebo kvůli slabšímu vidění. Když už celá třída byla usazená na nových místech, jedna žačka, která seděla s její kamarádkou si nechtěla přesednout k chlapci, který zůstal sedět sám. Když ji učitelka požádala, aby se rychle rozhodla a nezdržovala, žačka začala odmlouvat a hádat se s ní. Žačka měla různé poznámky na to, jak si s daným chlapcem nesedne a že by ráda zůstala sedět s její spolužačkou. Učitelka vysvětlila, že všichni si už našli nového spolusedícího, jen ona ne a že to není fér vůči ostatním. Když učitelka viděla, že žačka neustupuje, rozhodla se jí dát losovat. Na kartičkách bylo číslo 1, což znamenalo, že zůstane sedět se spolužačkou, na kartičce 2 bylo naopak to, že si musí přesednout. Žačka si vylosovala číslo 2, takže si musela přesednout. Třída byla spokojená, že si vytáhla číslo 2, protože to bylo vůči nim férové.

Učitelka se žačku po pár dnech zeptala, jaký má problém se spolusedícím a proč s ním nechce sedět. Žačka se vyjádřila, že spolusedící se z ní už vícekrát v minulosti vysmíval. Když se jí zeptala, proč to nikomu neřekla, žačka se vyjádřila, že se bála, že z toho budou problémy a že se to bude řešit s rodiči. Třídní učitelce to nikdy neřekla a nechala to tedy tak. Třídní učitelka při přesazování o tom nevěděla, proto je posadila spolu.

Během dialogu se zjistilo, že žačka nemá problematické chování, má dobré známky ve škole, je šikovná a pracovitá. Žačka neměla nikdy žádné vážnější problémy ve škole nebo sníženou známku ze chování. Na otázky k této situaci žačka vysvětlila, že měla při přesazování své preference, proto chtěla zůstat se svou spolužačkou a začala tak odmlouvat. Z jejího výkladu bylo jasné, že jí to je líto a je si vědoma toho, co způsobila.

Žačku jsme následující hodiny s třídní učitelkou sledovali, jak se bude chovat během toho, jak sedí se spolužákem. Na jejím výrazu bylo vidět, že je nespokojená. Od spolužáka se většinou v lavici odtahovala, při práci ve dvojici s ním odmítala pracovat. Během přestávek se s ním nerozprávala, většinou odešla za spolužačkami. Naopak chlapec to neřešil, spíše mu to bylo jedno. Situace se vyřešila tak, že třídní učitelka žačku přesadila. Se žákem, který šikanoval žačku, to paní učitelka řešila osobně, ptala se ho různé otázky, proč to dělal a poučila ho, aby se to vícekrát neopakovalo. Když třídní učitelka o minulé situaci nevěděla, požádala žáky, aby si sedli na nová místa. Myslím si, že technika losování pro žačku byla dobrý nápad. Žačka mohla zůstat sedět na svém místě, ale tímto bychom asi nepřišli na jiné okolnosti – že byla šikanována spolužákem.

4

The situation I am about to describe took place quite a long time ago, one could say at the beginning of my teaching practice. At that time, I was the class teacher of the fourth grade, where the female student also attended. She was slightly different from the others in her own way, often standing out from the crowd, but problematic behavior had not manifested itself until then. She was rather lonely in class, she didn't have many friends and spent most of the breaks alone. However, it was not any form of bullying by other classmates.

Now I would like to move on to the description of the problematic situation that has arisen. It took place almost at the end of the school year, i.e. in the summer. The whole day went like any other, there was a standard lesson and after the end of the lesson I took the children to the club, which, due to the warm weather, took place outside, in the school garden. During the party, my class had free access to its regular classroom, as it was located right next to the garden. The classroom also included the space for student locker rooms and my office.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

At the time when the children spent the afternoon with their classmates, I stayed in my office and finished my work. In the middle of the afternoon, however, I heard some noises in the classroom, which at first I attributed to the cleaning lady, but then they started to seem strange to me, so I went to the classroom to take a look. Here, I came across a student who was released from the group, and what I saw at that moment shocked me very much. By my own mistake, I left several of my personal belongings, including my wallet, on the chair. The student became the object of this whole situation as I caught the student holding my wallet and examining the contents she was trying to take out. At that moment, unfortunately, I reacted affectedly, because I was in complete shock and I had never encountered anything like it. As I recall, I certainly raised my voice, which from my point of view today was definitely not the right choice. I was very harsh with the student at that moment, she got scared and ran away. She managed to tell everything to the teacher from the group before I did, she called the student's parents and we started solving the situation together. However, the parents were very forceful, they did not hesitate to use vulgar terms and I allowed myself to be provoked in my own way, so a rather heated argument took place and the problem was of course not resolved.

Support, Interview

In response to the incident, the parents then decided to withdraw the girl from school and enroll her in a new school. In the long term, it had no other impact after that, perhaps a slightly positive effect on the climate in the classroom. From my point of view, however, today I would handle the situation completely differently, more calmly and with understanding. Considering the behavior of the parents, I still have the feeling that the student's behavior was at least partially motivated by the environment in which she and her parents grew up, as their family was among the socially weaker and the parents had a very strong character, which their daughter also began to take over. However, this does not excuse my behavior at the time, which was shorthand and affected.

Failure

9 let, 4.ročník ZŠ

chození na hřiště

Mgr., učitelství pro 1.stupeň ZŠ

18

Během přechodu výuky do on-line režimu žákyně začala projevovat problémy různého charakteru. Prvním ukazatelem pro mě bylo, když se žákyně přestala semnou bavit. Do té doby to byla komunikativní dívka, která dobře reagovala a bavili jsme se nejen v hodinách, ale také o přestávkách. Přestala mi odpovídat na otázky, nereagovala v mých hodinách postupně ztrácela zájem o cokoliv z mého učiva. Během on-line hodin začala být dívka nesoustředěná, odbíhala od počítače nebo jen seděla před obrazovkou a nedělala zadané aktivity. Nezapisovala is do sešitu, nepracovala s on-line pomůckami ani se nezapojovala do debat. Čím déle virtuální výuka pokračovala, tím byly vztahy horší, žákyně nekomunkovala ani semnou ani s ostatními žáky. Přerušila veškeré vazby, které do té doby vytvořila. Ignorovala výzvy učitele, nebavila se ani s kamarádkami ve třídě. Začalo se přidávat také patologické lhaní, neodevzdávala domácí úkoly, přestávala se přihlašovat na on-line hodiny, od rodičů nepřicházely žádné omluvenky. Prospěch žákyně se začal rychle zhoršovat, dostávala špatné hodnocení z průběžného ověřování učiva, neodevzdaných domácích úkolů. Dívka přestala odpovídat na jakékoliv výzvy, nečetla e-mailovou korespondenci ani korespondenci ve výukovém portálu. Začala se výhýbat škole a všemu, co bylo se školou spojené.

Žákyně během prezenční výuky nevykazovala žádné zhoršené chování, prospěch byl však podprůměrný. Během vyučování pracovala, ale domácí příprava a příprava na test byla vždy na velmi nízké úrovni. Práci v kolektivu zvládala dobře, vedení zápisků z hodin bylo taktéž dobré (průměrné). Z testů získávala průměrné až podprůměrné známky, odpovídala především na otázky, které byly probrány v hodinách, ostatní otázky zodpověděla jen částečně nebo vůbec. Zákonný zástupce žákyně pracuje jako zdravotnický personál v nemocnici a běhm koronavirové pandemie trávil mnoho času v práci. Žákovský kolektiv se adaptoval na začátku 1. Ročníku SŠ velmi dobře, mezi žáky se vytvořily sociální vazy, kterých byla součástí i tato dívka.Třídní učitel napomáhal komunikaci mezi žáky I mezi žáky a učiteli. Třídní učitel byl součástí vazeb ve třídě, staral se o kolektiv, zajímal se I individuálně o žáky a snažil se vyřešit všechny rplbémy, které kolektiv nemohl řešit sám. Přesto, že bylo vytvořeno dobré prostředí pro rozvíjení komunikace, došlo během on-line výuky k částečnému zhoršení třídního prostředí. Některé vazby byly přerušeny či velmi utlumeny, kolektiv se čím dál více rozděloval do skupinek. Dlouhé odloučení žáků od vzájemného se potkávání ve škole odstrčil některé žáky na okraj společenstní.

Osobní rozhovor s žákyní nebyl úspěšný, protože se na něj žákyně nedostavila. Ani další snahy o přímé kotaktování žáka nebyly úspěšné. Byla zahájena velmi intenzivní komunikace se zákonným zástupcem. Ten byl informován o zhoršujícím se prospěchu žákyně. byl upozorněn, že může být ohrožena studijní úspěšnost žákyně a její přechod do dalšího ročníku. Ani tato komunikace s rodičem, která byla opakována vícekrát nebyla úspěšná. Chování žákyně se nijak nezměnilo, stále nechodila na výuku a neplnila zadanou práci. Byl proto uskutečněn osobní pohovor s žákem, rodičem a třídním učitelem. Při tomto rozhovoru bylo zjištěno, že jsou velmi porušené vztahy mezi rodičem a žákem. Tento vztah neumožňoval fungování žákyně ve škole, rodič se o ni nezajímal, nevěnoval ji téměř žádný čas.

Problém není do současné doby uspokojivě vyřešený, škola se snaží najít podmínky k tomu, aby žákyně mohla dále studovat. Nastavuje zčásti individuální podmínky ke studiu, komunikuje s rodičem. Škola se také snaží najít odpovídající zdravotní zařízení, které by pomohlo situaci vyřešit.

4

The incident occurred during a physics lesson. Already during the oral examination at the beginning of the lesson, the pupil began to shout out the correct answers to the questions for the examinee. This would not be anything completely out of the ordinary, as the pupil was known for his very above average knowledge in the field of physics, technology and natural sciences in general. I have to admit that I really wasn't in the mood for such speeches on this day, so I reprimanded the student forcefully. He stopped interrupting for a while. However, the conflict between us occurred a few minutes later. As usual, I started my lesson and lectured the class about the topics of the laboratory exercises that were to follow after the lesson. The student began to giggle during my explanation and let everyone know that my explanation rather bothers him and that he finds the material being discussed outdated and useless. His line stuck in my memory: 'Do you really think anyone is still using this old crap of yours?'

The pupil was an above-average student coming from a family where he was primarily cared for by a loving mother. Father was often not present at home due to business trips. The student had no siblings. The family was financially well off. Already in elementary school, the student won many science competitions and Olympiads. However, with the transition to high school, his interest in participating in these competitions waned. In the class he attended, he was considered the class intellectual and 'know-it-all'.

Verbal disruption of lessons

It wasn't the first time I'd heard similar comments from him, but I really wasn't in the mood for this discussion at the time. I slammed my fists into the chair, yelled at him in affect, 'What do you think of yourself, you frack?!' and I left the class. I went to his class teacher and asked for a disciplinary reprimand for the boy.

Consequences, Disrespectful communication

returned to the classroom after a while and continued the lesson as if nothing had happened. The result of the solution was the granting of a disciplinary warning in the form of a reprimand from the class teacher. My relationship with the student was cold in the following hours, but his interruptions stopped. Gradually, perhaps as a result of gradual maturation, the pupil began to be friendly towards me, and although he still sometimes added to my explanation without prompting, a similar excess never occurred again. In retrospect, I'm sorry that I overreacted and instead of punishment, I didn't ask for an individual plan for him that would help his development beyond the obviously insufficient demands and conditions of the subject.

Failure

16 let, 2. ročník SŠ

Technika, počítače, vesmír, geologie

Vykřikování,Rušení výuky,Arogance

Magisterské, aprobace dějepis a ruský jazyk

3 roky

K incidentu došlo v rámci hodiny fyziky. Již při ústním zkoušení na začátku hodiny začal žák vykřikovat správné odpovědi na otázky pro zkoušeného. Toto by nebylo nic úplně nestandardního, jelikož byl žák znám svojí velice nadprůměrnou znalostí v oblasti fyziky, techniky a obecně přírodních věd. Musím přiznat, že jsem v tento den opravdu neměla na podobné projevy náladu a tak jsem žáka rázně napomenula. Ten se svým vyrušováním na chvíli přestal. Ke konfliktu mezi námi však došlo o několik minut později. Jako obvykle jsem začala svoji výuku a třídě jsem přednášela o tématech laboratorních cvičení, která měla po hodině následovat. Žák se během mého výkladu začal uchechtávat a dával všem najevo, že ho můj výklad spíše obtěžuje a že mu probíraná látka přijde zastaralá a k ničemu. V paměti mi utkvěla jeho věta: 'A to si vážně myslíte, že tyhle vaše starý hovadiny ještě někdo používá?'

Žák byl nadprůměrným studentem pocházejícím z rodiny, kde se o něj starala především milující matka. Otec často nebyl kvůli služebním cestám doma přítomen. Žák neměl sourozence. Rodina byla ekonomicky dobře zajištěná. Již na základní škole vyhrával žák mnoho přírodovědných soutěží a olympiád. S přechodem na střední školu však jeho zájem o účast v těchto soutěžích opadl. Ve třídě, kterou navštěvoval, byl pokládán za třídního intelektuála a 'všeználka'.

Nebylo to poprvé, kdy jsem podobná vyjádření z jeho strany slyšela, ale v tu chvíli jsem opravdu neměla náladu na tuto diskuzi. Bouchla jsem pěstmi do katedry, zakřičela na něj v afektu 'Co si o sobě myslíš, ty fracku?!' a odešla jsem ze třídy. Šla jsem za jeho třídní učitelkou a žádala jsem pro chlapce udělení kázeňského napomenutí.

Do třídy jsem se po chvíli vrátila a pokračovala v hodině tak, jako by se nic nestalo. Výsledkem řešení bylo udělení kázeňského napomenutí v podobě důtky třídního učitele. Můj vztah s žákem byl v následujících hodinách chladný, jeho vyrušování však přestalo. Postupně se žák, snad vlivem postupného dospívání, ke mně začal chovat vstřícně a ačkoli stále někdy doplňoval můj výklad bez vyzvání, k podobnému excesu již nikdy nedošlo. Zpětně mě mrzí, že jsem reagovala přehnaně a místo trestu jsem pro něj nežádala spíše nějaký individuální plán, který by napomohl jeho rozvoji nad rámec očividně nedostačujících nároků a podmínek předmětu.

4

It has been my dream to become a teacher since childhood. I have always enjoyed working with children, which is why I was immediately clear about my career choice. I have been working on the school grounds as a teacher for the seventh year. Even though this job is not always easy, I have to admit that I am completely fulfilled by this job. Many times I got into unpleasant situations where my task was to properly resolve the given situation.

When assigning the task, I immediately thought of the case of a student who has excellent results, but with his behavior disrupts the course of the lesson, often does not cooperate and insults his classmates. He comes from a divorced family where his parents take turns in his care. His main hobbies include watching trains. He is an introverted boy, but he can't handle cases when something doesn't go his way and he starts to get angry. In extreme cases, he starts throwing his things around, once he even dropped an entire bench.

Emotional outbursts, Verbal disruption of lessons

Such behavior of the pupil was already repeated, so I decided to invite his parents to a session at school. I tried to suggest to them some ideas on how to solve the situation. We agreed that the student would visit me regularly. We will talk about his feelings and work together to help him control his anger better. This is how we met the student for several months.

Agreement, Support, Interview

I think this solution had a successful outcome. The student was gradually able to control his behavior better. Whenever he doesn't understand something, he comes to me and together we find a way to understand the issue. As a result, the student gained more friends who did not like him because of his previous behavior. Even now, classmates go to him for advice.

Longterm success

12 let (7.třída)

Chlapec má zálibu ve vlacích. Ve volných chvílích chodí pozorovat vlaky na vlakové nádraží.

Odmítání spolupráce,Neuposlechnutí,Rušení výuky,Urážení spolužáků

Vysokoškolské vzdělání - titul Mgr., aprobace český jazyk

7

Už od dětství bylo mým snem stát se učitelkou. Vždy mě bavila práce s dětmi, a proto jsem při výběru povolání měla hned jasno. Na školní půdě v roli učitele se pohybuji již sedmým rokem. I když toto zaměstnání není vždy jednoduché, musím uznat, že mě tato práce zcela naplňuje. Mnohokrát jsem se dostala do nepříjemných situací, kdy bylo mým úkolem danou situaci řádně vyřešit.

Při zadání úkolu mě hned napadl případ žáka, který má výborný prospěch, ale svým chováním narušuje průběh výuky, často nespolupracuje a uráží své spolužáky. Pochází z rozvedené rodiny, kde se v jeho péči rodiče střídají. Mezi jeho hlavní záliby patří sledování vlaků. Je to introvertní kluk, který však nezvládá případy, kdy mu něco nejde a začne se vztekat. V extrémních případech začne házet své věci kolem sebe, jednou dokonce shodil celou lavici.

Takové chování žáka bylo již opakované, a tak jsem se rozhodla pozvat si jeho rodiče na sezení do školy. Pokusila jsem se jim navrhnout pár nápadů, jak situaci řešit. Shodli jsme se na tom, že žák mě bude pravidelně navštěvovat. Budeme si povídat o jeho pocitech a společně se dopracujeme k tomu, aby svůj vztek zvládal ovládat lépe. Takto jsme se s žákem vídali několik měsíců.

Myslím si, že toto řešení mělo úspěšný výsledek. Žák své chování postupně dokázal lépe ovládat. Vždy když něco nechápe, dojde za mnou a společně najdeme cestu k tom, jak danou problematiku pochopit. Žák díky tomu získal více přátel, kteří ho za jeho předchozí chování neměli rádi. Dokonce teď spolužáci chodí pro radu za ním.

4

The situation occurred during recess when most of the students were at lunch. The student was just going to the class, in front of which his classmate was standing with several other older students whom he did not know. The group joked with each other and had fun as usual. Since they were quite noisy and the boys nudged each other in a friendly way, from the perspective of the incoming student, it looked like the others were hurting his classmate, whom he likes, so he wanted to help her. So the student ran to the group, grabbed the girl by the hand and dragged her into the empty classroom, where he locked himself in together with her. The girl got scared and wanted to leave, which the student did not allow her to do. The girl tried to push the student over, pushed him and wanted to go to the door and away behind the classroom. The student wanted to prevent this, so he pushed her lightly to get in front of her. The girl was at one of the benches and when the student pushed her, she lost her balance, fell on the bench and hit her head. Everything happened very quickly, the students who were talking with the girl in front of the class then opened the door and a few moments later the teacher also came.

This is a pupil diagnosed with Asperger's syndrome, due to which he often has problems in establishing social contacts. According to the teachers, the student's intellectual abilities are average to slightly above average, but he tends to have a low self-esteem, so it is important for him to let his strengths stand out in front of his classmates and allow him to feel successful. Formative assessment and adequate motivation are preferred. The student tends to be nervous in new situations, it is good to prepare him for changes as a precaution. Conflict situations can arise, for example, due to failure, psychological tension, a sudden change for which the student was not prepared, or in common areas such as changing rooms, lunches, etc. An individual educational plan was developed for the student. There is no teaching assistant in the school, this role is always held by individual teachers in the respective classes. With regard to the student's diagnosis, it is necessary to respect his individual work pace and approach. Continuous monitoring is also important. A big positive is the approach of the student's mother, who is very actively involved in solving situations related to various aspects of studies and regularly communicates with the school and teachers.

Diagnosis, Physical aggression

Once the supervising teacher arrived at the classroom and learned what was happening, she asked the other students to leave and was left alone with the student and his classmate. The teacher's initial reaction was anger, she started shouting at the student and demanding an explanation. The girl was still crying, the teacher demanded that the student apologize to her. However, there was no explanation from the teacher, she let herself be consumed by anger, disregarded the pupil's diagnosis and expected the pupil to know that he had done something he shouldn't have done.

Disrespectful communication, Interview, Cooperation with experts

Since the student did not know what he had done wrong, he felt angry towards himself. From his own point of view, he didn't do anything wrong, he thought he was protecting a classmate, that's why he was also frustrated. The teacher involved subsequently stayed with the girl and the pupil went to the teacher who was describing the situation and who holds the position of educational advisor. Until she calmly sat down with the student in an empty classroom and let him explain the situation from his own point of view. The teacher explained what he had done wrong, he then apologized to his classmate and the situation became clearer.

Partial success

15 let, 9. ročník (osmileté gymnázium kvarta)

Žák má rád matematiku a má v ní nadprůměrné výsledky. Zajímají ho také moderní technologie a rád se věnuje počítačům.

Náběh na Aspergerův syndrom,Lehká forma autismu,PAS – porucha autistického spektra,Porucha autistického spektra,Atypický autismus,Dětský autismus

Pedagogické magisterské vzdělání ZSV, TV, Občanská výchova Školní výchovná poradkyně

30 let

K situaci došlo během přestávky, když většina žáků byla na obědě. Žák šel zrovna do třídy, před kterou stála jeho spolužačka s několika dalšími staršími žáky, které on neznal. Skupinka spolu navzájem vtipkovala a bavila se jako obvykle. Jelikož byli poměrně hluční a chlapci se kamarádsky pošťuchovali, z pohledu přicházejícího žáka to vypadalo tak, že ostatní ubližují jeho spolužačce, kterou má rád, a tak jí chtěl pomoct. Žák tedy přiběhl ke skupince, popadl dívku za ruku a dotáhl jí do prázdné třídy, kde se s ní společně zavřel. Dívka se vylekala a chtěla odejít, což jí žák nechtěl dovolit. Dívka se pokusila žáka přetlačit, strčila do něj a chtěla jít ke dveřím a pryč za třídy. Tomu chtěl žák zabránit, a tak do ní lehce strčil, aby se dostal před ni. Dívka byla zrovna u jedné z lavic a když do ní žák strčil, ztratila rovnováhu, spadla na lavici a udeřila se do hlavy. Vše se odehrálo velmi rychle, žáci, kteří si s dívkou povídali před třídou poté dveře otevřeli a několik okamžiků poté přišla také paní učitelka.

Jedná se o žáka s diagnostikovaným Aspergerovým syndromem, kvůli čemuž mívá mnohdy problémy v oblasti navazování sociálních kontaktů. Rozumovými schopnostmi se dle učitelů žák nachází v průměru až mírném nadprůměru, mívá však nízké sebehodnocení, je pro něj tedy důležité nechat vyniknout jeho silné stránky před spolužáky a umožnit mu pocit úspěchu. Upřednostňuje se formativní hodnocení a přiměřená motivace. Žák bývá nervózní v nových situacích, je dobré připravovat ho preventivně na změny. Konfliktní situace mohou nastat třeba kvůli neúspěchu, při psychické tenzi, při náhlé změně, na kterou žák nebyl připravený, nebo ve společných prostorách jako jsou šatny, obědy apod. Pro žáka byl vypracován individuální vzdělávací plán. Ve škole není asistent pedagoga, tuhle roli zastávají vždy jednotliví učitelé v příslušných hodinách. S ohledem na diagnostiku žáka je nutné respektovat jeho individuální pracovní tempo a přístup. Důležitý je také průběžný monitoring. Velkým pozitivem je přístup matky žáka, která se velmi aktivně zapojuje do řešení situací spojených s různými aspekty studia a pravidelně komunikuje se školou a s učiteli.

Jakmile dohlížející učitelka dorazila do třídy a dozvěděla se, co se děje, požádala ostatní žáky, aby odešli a zůstala sama s žákem a jeho spolužačkou. Prvotní reakce učitelky byl hněv, na žáka začala křičet a dožadovala se jeho vysvětlení. Dívka stále plakala, učitelka požadovala, aby se jí žák omluvil. Chybělo však jakékoliv vysvětlení od učitelky, nechala se pohltit vztekem, nebrala ohled na diagnostiku žáka a očekávala, že by žák měl vědět, že udělal něco, co by dělat neměl.

Jelikož žák nevěděl, co udělal špatně, nastal u něj pocit vzteku směřovanému k vlastní osobě. Z vlastního pohledu neudělal nic špatně, myslel si, že chrání spolužačku, proto byl také frustrovaný. Zúčastněná učitelka následně zůstala s dívkou a žák šel právě za učitelkou, která situaci popisovala a která zastává funkci výchovné poradkyně. Až ta si s žákem v klidu sedla v prázdné třídě a nechala ho situaci vysvětlit z jeho vlastního pohledu. Učitelka vysvětlila, co udělal špatně, ten se poté své spolužačce omluvil a situace se dodatečně objasnila.

4

The situation happened on a school trip in Poland in the city. On the third day, we went on a trip around the city as a group: a teacher and 7 boys, including a problem-free student. We were in nature not far from the mentioned city, we were walking in the forest on the hills. Sometimes the boys teased their classmate with autism, provoked him in various ways and sometimes laughed at his reactions. The autistic student scolded them for it, not rudely, and the whole situation always calmed down that way. The teacher and I did not watch over the boys 24 hours a day, we just made sure that the conflict did not escalate. At times, the student with autism lost control of his behavior and began to behave aggressively towards others – he started yelling at his classmates and attacking them physically. We always tried to stop it in time and calm it down, but this time we didn't succeed. While we were walking the route on the rock, a student with autism got angry and threw a rock at a classmate who was provoking him. Luckily he missed.

do not consider it relevant to describe the history of the class here - on the one hand, I do not know it, and on the other hand, the conflict did not take place in the collective of the class, only on a school trip in an environment of 8 pupils. All the pupils were in the 7th or 8th grade of primary school - that is, they were 'in puberty' and took the school trip as an opportunity to enjoy a new experience. However, they were generally problem-free pupils, they behaved 'very well' without reprimands or reprimands or other additions. I already wrote above about a student with autism. The boys found his behavior strange and liked to tempt him. He controlled his behavior, but sometimes he became aggressive and that was when someone said something to him that was 'over the line'. It was always up to us to moderate the guys.

Emotional outbursts

We went as a group of 8 students, me and the teacher to a small hill nearby. The weather was sunny and there were no people around, only nature and the ten of us. The teacher and I went side by side to the students and occasionally checked to see if anyone had gotten lost. However, we stopped once to rest. While we were standing there, we heard a student with autism get angry and throw a rock at someone, but it missed, and then the teacher and I got involved. We explained to a student with autism that if the behavior of his classmates bothers him, he should not throw stones at them and be aggressive. He is to go away from us or not listen to them. We explained to him that he didn't want to hurt anyone and throwing stones could be dangerous. After that we continued the trip and we talked to the autistic student for a while to make sure he really calmed down.

Interview

As I mentioned above, the student calmed down after the incident. Fortunately, no one was hurt, but even his classmates were amazed by what the autistic student was able to do. It is difficult to say whether the pupil with autism has really calmed down, or whether his classmates have become afraid that something is wrong with them. However, the rest of the trip was without further conflicts.

Shortterm success

14 let, 8. ročník

Počítačové hry, internet, cestování ,filmy

Autismus

Agrese,Nepozornost,Introvertní chování

Mgr., učitelství AJ, RJ (angličtina, ruština)

10

Situace se stala na školním výletě v Polsku ve městě. Třetí den jsme šli ve složení: učitel a 7 kluků, včetně bezproblémového žáka, na výlet po okolí města. Byli jsme v přírodě nedaleko zmíněného města, chodili jsme v lese po kopcích. Občas si kluci utahovali z jejich spolužáka s autismem, různě ho provokovali a občas se smáli jeho reakcím. Žák s autismem jim za to zanadával, nikoliv vůlgárně, a celá situace se takto vždy uklidnila. S učitelem jsme kluky nehlídali 24 hodin denně, jen jsme hlídali, aby se konflikt nevyhrotí. Občas žák s autismem neovládal své chování a začal se vůči ostatním chovat agresivně – začal na spolužáky řvát a napadat je fyzicky. Vždy jsme se to snažili včas zarazit a uklidnit, ale tentokrát se nám to nepovedlo. Když jsme šli trasou na skále, žák s autismem se naštval a po jednom spolužákovi, který ho provokoval, hodil kámen. Naštěstí minul.

Nepovažuji za relevantní zde popisovat anamnézu třídy – jednak ji neznám a jednak se konflikt neudál v kolektivu třídy, jen na školním výletě v prostředí 8 žáků. Všichni žáci byli v 7., nebo 8. třídě základní školy – tedy byli 'v pubertě' a školní výlet brali jako možnost užít si nový zážitek. Byli to obecně však bezproblémoví žáci, měli chování 'velmi dobré' bez napomenutí či důtky nebo jinými dodatky. Ohledně žáka s autismem jsem již psal výše. Kluci jeho chování považovali za zvláštní a rádi ho pokoušeli. Ovládal své chování, ovšem někdy se začal chovat agresivně a to bylo v situaci, kdy mu někdo řekl něco, co bylo 'přes čáru'. Vždy bylo na nás, abychom kluky mírnili.

Šli jsme ve složení 8 žáků, já a učitel na malý kopec nedaleko. Bylo slunečné počasí a kolem žádní lidé, jen příroda a nás deset. Šli jsme s učitelem vedle sebe za žáky a občas jsme zkontrolovali, zda se nikdo neztratil. Jednou jsme se však zastavili, abychom si odpočinuli. Přitom, jak jsme stáli, jsme slyšeli, jak se žák s autismem naštval a hodil po někom kámen, minul však a poté jsme se do problému vložili my s učitelem. Vysvětlili jsme žákovi s autismem, že pokud mu jednání jeho spolužáků vadí, nemá po nich házet kameny a být agresivní. Má jít pryč za námi nebo je neposlouchat. Vysvětlili jsme mu, že přece nechce nikoho zranit a házet kameny může být nebezpečné. Poté jsme pokračovali ve výletu a chvíli jsme se s žákem s autismem bavili my, abychom se ujistili, že se opravdu uklidnil.

Jak jsem zmiňoval výše, žák se po incidentu uklidnil. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale i jeho spolužáci byli zaraženi tím, co byl žák s autismem schopen udělat. Těžko říct, zda se žák s autismem opravdu uklidnil, nebo spolužáci dostali strach, že po nich něco nehodí. Celý zbytek výletu se však obešel bez dalších konfliktů.

4

The situation arose when I worked as an assistant at a school and the class teacher overlooked the needs of the student. His problem behavior manifested itself when he had to do something he was not good at, especially writing. He began to avoid tasks, resigning himself to them, hiding, asking others for help, or just watching idly. He called himself incapable and refused to try because he thought he was stupid and others thought so too. This was most evident when they refused to work on projects that involved writing out and summarizing information from books.

The trigger for his behavior was his dyslexic difficulties. The teacher failed to estimate what the student could handle and thus overworked the student, which led to problem behavior. When he fell behind, he was scolded by the teacher, and his reactions gradually worsened. The more tasks he had and the more stupid he felt, the more he gave up. The teacher was very goal-oriented and expected the same quality from the children, but did not treat them as individuals, which caused this student to suffer.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

I supported the student in various ways and we progressed step by step. At first we focused on writing in the lines and used motivations and mnemonics. We worked with fewer tasks and I gave him constant support and praise for every little success. I also communicated with his parents, who were very supportive and cooperative with me.

Support, Interview

Thanks to our joint work, the situation has improved. I spent a lot of time at school for my thesis, which allowed me to devote myself to the student and work with various aids.

Longterm success

8 let, 2.třída

Čtení komixů, kamarádi, cyklistika

Dysgrafie,Dyslexie,Dyskalkulie

Lhaní

Mgr.

4 – 5 let

K tomuhle případu došlo v době, kdy jsem dělala asistentku v Montessori škole a třídní učitelka přehlížela potřeby tohoto žáčka...Jeho problémové chování začalo ve chvíli, kdy měl ten žák dělat něco, co mu nejde – co se týká psaní, to se začal plnění úkolů vyhýbat, a došlo to i do chvíle, kdy na to úplně rezignoval, někam se schoval, chtěl po ostatních, aby mu to udělali a podobně. Spíš na to kašlal ve smyslu, že je stejně hloupej, tak proč by to měl dělat, že si to o něm stejně všichni myslej, že to dělat nebude a že to není potřeba, takže může sedět a může se jen tak koukat do blba. Radši se nazval neschopným jako omluvu svých přístupů. Nejvíc se to ale projevovalo tak, že nechtěl dělat projekty. Tak to v Montessori školách bývá. Vezmou se knížky a děti z toho mají udělat shrnutí. Je to o vypisování a samostatnosti. A tohle ho vždy přehltilo a začal kopat dolem kopat kolem sebe.

Spouštěčem jeho chování byly jeho dyslektické potíže. Učitel nedokázal odhadnout, co žák zvládne, a tím ho přetěžoval, což vedlo k problémovému chování. Když začal nestíhat, dostal od učitelky vynadáno. Jeho reakce na tyhle situace se časem zhoršovaly. Čím víc úkolů měl a čím si připadal hloupější, tím víc se vzdával a dělal místo toho nesmysly. Učitelka byla velmi cílevědomá a očekávala stejnou vlastnost od dětí, ale nezacházela s nimi jako s jednotlivci, což způsobovalo, že tento žák trpěl.

Snažila jsem se ho podporovat všemožnými způsoby. Snažili jsme se krok po krůčku. První jsme se soustředili na psaní do linek. Psal totiž úplně mimo linky. Vytiskla jsem mu papír s letadlem (věděla jsem, že ho má rád) a snažili jsme se ho vybarvit. Pak jsem si říkali říkanky o tom, jak letadlo letí, jak psát písmenka, protože byl i problém v tom, že si nepamatoval, jak psát ty tvary. Takže jsme si vymýšleli různé motivace a mnemotechnické pomůcky. A krásný bylo, že si to pamatoval a ty motivace mi říkal i o rok později potom. To bylo neuvěřitelný. Vždycky jsem za ním přišla, sedla si a pracovala s ním. Namísto 10 vět, co měli přepsat jsme jeli na menší cíle. Hodně to pomohlo. Dávala jsem mu menší množství úkolů a byla tam má neustálá podpora. Chválit, chválit, chválit. Za každou malou věc. Radovat se z každého malého úspěchu a zlepšení. Hlavně to říkat i jeho rodičům. Bohužel se nepodařilo úplně odbourat to jeho přesvědčení, že je hloupej, ale podpora ze všech stran tam byla. Měl úžasný rodiče. Hodně se mnou spolupracovali.

Díky naší společné píli se situace zlepšila. Trávila jsem na škole hodně času kvůli diplomové práci, což mi umožnilo věnovat se žákovi. Měla jsem dost pomůcek, se kterými jsme pracovali.

4

It was in their first year together, when the student began to behave very toxic towards the girls in her 'group' and towards other classmates. She became jealous when the girls were having fun with others, and not with her, and when that happened, she started gossiping about them in front of others. She constantly demanded attention and everything escalated to such a stage that she even emotionally blackmailed her classmates, threatening to commit suicide if, for example, they did not come to school or did not have fun with their dreams. I only found out about the whole problem (as a class teacher) thanks to a phone call from the mother of one of my classmates, who said that her daughter has to listen to emotional blackmail from the student every day about how she will hurt herself if the student does not have enough fun with her, etc. It all got to such a stage that other parents of female students began to tell me that their daughters no longer like going to school, precisely because of the female student.

The student is very clever, a student who studies well. She does gymnastics, which she is good at, and is quite good at drawing. What I learned during the interviews while solving this problem, it became clear that she was bullied by two of her classmates in elementary school. It is evident from her behavior that she suffers from low self-esteem and does not believe in herself very much and needs constant confirmation/reminding that someone likes her, that she is smart and a valid part of the team. When solving the problem and communicating with her parents, I was told that the student often talks about suicide at home, so her parents were not surprised by the comments that the student makes in class about self-harm or even suicide. The parents told me that the student had never visited a psychologist, nor had the previous bullying been dealt with in any particular way. It was interesting that if I asked, for example, the boys' section of the class, in most cases they did not notice this in the class at all, and the whole problem was rather a question of the girls' sector of the class.

Selfdestructive behaviour, Bullying

only found out about the whole problem when the student's mother called. After that I talked specifically with the student, and she referred me to other classmates, with whom I also spoke afterwards, and the words of the student confirmed to me that they were experiencing the same thing, which was also confirmed by their parents, whom I also spoke with. After that, I spoke to the mentioned mother of the pupil, who surprised me quite strongly with the answer that 'the pupil talks about suicide all the time at home, but that she doesn't really mean it'. Since I didn't have a psychologist at the school at that time and the educational counselor came only once a week, I referred my parents to a pedagogical-psychological counseling center. From all the interviews and the overall impression of the student in the class, it seemed to me that the biggest problem was her low self-esteem and the constant need to prove something (or someone) to herself. After I figured this out, much of her behavior began to make sense to me.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The entire incident lasted approximately during November and December. Since the student was ill afterwards and did not participate in the Christmas meeting before Christmas, I used it as a partial 'classroom' lesson, when I invited other classmates to anonymously write a message from the student on a piece of paper. In the mix there were positive messages, that they think about her, that they like her, but that this very behavior bothers them. I gave the papers to the student after Christmas and after a joint discussion on this topic, it seemed that the student understood what the problem was and that she was just driving her classmates away with this behavior. After the mentioned Christmas, the situation calmed down and after a while the student renewed her 'group' of classmates who were actively having fun with each other. Since then, none of the students or their parents have complained. After a longer period of time (around June), I contacted the student's mother again, and she informed me that the student was seeing a psychologist again.

Longterm success

13 let; 8. třída

Sportovní gymnastika, kreslení

Manipulace

Mgr.; Francouzský jazyk a literatura

10 let na gymnáziu, předtím v jazykových školách 2 roky

Bylo to v jejich společném prvním ročníku, kdy se studentka začala chovat vůči děvčatům ve své 'partě' a i vůči ostatním spolužačkám značně toxicky. Začala žárlit, když se děvčata bavila s jinými, a ne s ní, když k tomu došlo, tak je začala následně u druhých pomlouvat. Neustále vyžadovala pozornost a vše přerostlo do takové fáze, že dokonce spolužačky citově vydírala, vyhrožovala jim, že spáchá sebevraždu pokud například nedojdou do školy, nebo se sní nebudou bavit. Celý problém jsem se (jakožto třídní učitel) dozvěděla až díky telefonátu maminky jedné ze spolužaček, která říkala, že její dcera musí každý den poslouchat citové vydírání ze strany žákyně o tom, jak si ublíží, pokud se s ní žákyně nebude dostatečně bavit atd. Vše došlo až do takové fáze, že se mi začali ozývat i další rodiče žákyně spolužaček, že jejich dcery už nechodí do školy rády, právě kvůli žákyně.

Žákyně je velmi šikovná, dobře se učící žákyně. Dělá sportovní gymnastiku, ve které je dobrá, a i v kreslení docela vyniká. Co jsem se dozvěděla při rozhovorech při řešení tohoto problému, vyšlo najevo, že ji na základní škole šikanovali dva její spolužáci. Z jejího chování je patrné, že trpí nízkým sebevědomím a příliš si nevěří a potřebuje neustálé utvrzování/připomínání, že ji má někdo rád, že je šikovná a je platnou součástí kolektivu. Při řešení problému a komunikaci s jejími rodiči, mi bylo sděleno, že žákyně často doma mluví o sebevraždě, tudíž její rodiče poznámky, které žákyně ve třídě na adresu sebe ubližování či dokonce sebevraždy pronáší, nepřekvapily. Rodiče mi sdělili, že žákyně nikdy nenavštívila psychologa, ani se dřívější šikana nijak zvlášť neřešila. Zajímavé bylo, že pokud jsem se zeptala například klučičí části třídy, ve většině případů toto ve třídě vůbec nevnímali a celý problém byla spíše otázka holčičího sektoru třídy.

O celém problému jsem se tedy dozvěděla až při telefonátu maminky žákyně. Poté jsem mluvila konkrétně se žákyně, a ta mě odkázala i na jiné spolužačky, se kterými jsem poté také mluvila a potvrdily mi slova žákyně, že zažívají to stejné, což potvrdili i jejich rodiče, se kterými jsem také mluvila. Poté jsem mluvila se zmiňovanou maminkou žákyně, která mě dost silně překvapila odpovědí, že 'žákyně o sebevraždě doma mluví pořád, ale že to tak ve skutečnosti nemyslí'. Jelikož jsem tehdy ještě na škole neměli psycholožku a výchovná poradkyně docházela jen jednou týdně, odkázala jsem rodiče na pedagogicko-psychologickou poradnu. Ze všech rozhovorů i celkového dojmu z žákyně ve třídě mi připadalo, že největší problém je její nízké sebevědomí a neustálá nutnost si něco (či někomu) dokazovat. Poté co jsem na toto přišla, mi z velké části začalo dávat smysl její chování.

Celý incident trval přibližně po dobu listopadu a prosince. Jelikož žákyně poté byla nemocná a vánočního posezení před Vánoci se nezúčastnila, využila jsem ho jako částečnou 'třídnickou' hodinu, kdy jsem vyzvala ostatní spolužáky, aby anonymně napsali na papírek nějaký vzkaz žákyně. Ve směs tam byly pozitivní vzkazy, že na ni myslí, že ji mají rádi, ale že jim vadí právě toto zmíněné chování. Papírky jsem žákyně po Vánocích předala a po společné rozpravě na toto téma, se zdálo, že žákyně pochopila, v čem je problém, a že si tímto chováním spolužáky jen odhání. Po zmiňovaných Vánocích se situace uklidnila a po čase žákyně obnovila i svoji 'partu' mezi sebou se aktivně bavících spolužaček. OD té doby si nikdo ze studentů ani jejich rodičů už nestěžoval. Po uplynutí delší doby (cca v červnu) jsem se opět spojila s maminkou žákyně, a ta mě informovala, že žákyně nově navštěvuje psychologa.

4

The student is a ten-year-old 5th grade student who regularly does not pay attention in class. During the lesson, he plays with different things and invents reasons and ways to leave the class during the lesson. She doesn't mind at all when the assistant warns her, or confiscates the thing she's playing with, when she's supposed to be careful, she doesn't do anything about it and takes something else to play with. She often goes to the bathroom during class, where she leaves messages for a classmate who goes to the bathroom right after her, so that she can read the message and reply to her. Their class is right next to the gatehouse, so the janitor can see when students from their class go to the bathroom during class. The schoolmaster tells the headmistress and she then solves it with the assistant and the class teacher and they have a problem because of it (pupils have to go to the toilet during breaks). But if the pupils are not allowed to use the toilet, they tell their parents at home and they come to school to complain that their children do not want to be allowed to use the toilet.

The class as a whole is very complicated, the class teachers often changed, there are 4 pairs of twins in the class, so sibling relationships are often dealt with here. The student's mother works at the tax office and her father is a soldier and police officer, so she must be very temperamental. The student is very strong and will not let anything please her, she wants to be a soldier when she grows up. She has lots of friends and is very loud.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

The assistant is trying to explain to the student that she is not allowed to do this and that she should go to the toilet during the break. When that didn't work, she tried to explain to her that if she goes to the toilet often during class, it causes problems for the others, but the student doesn't care about that either. This behavior has been going on for several months and the assistant is losing patience with her. It's the same with playing with different things in class. The assistant admonishes her several times, but the student still does what she wants. If she confiscates the item, the student takes something else to play with. He won't change his behavior even if he gets a memo.

Interview

The student still does what she wants and has not changed her behavior. The assistant is tired of constantly admonishing the student and drawing her attention to her inappropriate behavior.

Failure

10, 5. ročník

Tanec

Lhaní

středoškolské

7 let v neziskové organizaci (práce s dětmi), 2 roky jako asistent pedagoga

Žákyně je desetiletá žačka 5. třídy, která v hodinách pravidelně nedává pozor. Během výuky si hraje s různými věcmi a vymýšlí důvody a způsoby, jak odejít během vyučování ze třídy. Vůbec ji nevadí, když ji paní asistentka napomene, nebo jí zabaví věc, se kterou si zrovna hraje, když má dávat pozor, nic si z toho nedělá a vezme si na hraní něco jiného. Často chodí v hodinách na záchod, kde nechává vzkazy pro spolužačku, která jde na záchod hned vzápětí po ní, aby si vzkaz mohla přečíst a odpovědět jí. Třídu mají hned vedle vrátnice, takže pan školník vidí, když žáci z jejich třídy chodí v hodinách na záchod. Školník to řekne paní ředitelce a ta to potom řeší paní asistentkou a se třídní paní učitelkou a mají z toho problém (žáci mají chodit na záchod o přestávkách). Pokud ale žáky na záchod nepustí, řeknou to doma rodičům a ti si přijdou do školy stěžovat, jak to, že jejich děti nechtějí pustit na toaletu.

Třída jako celek je velmi komplikovaná, často se zde měnili třídní učitelé, ve třídě jsou 4 páry dvojčat, takže se zde často řeší sourozenecké vztahy. Matka žákyně pracuje na finančním úřadě a její otec je voják a policista, takže má být po kom temperamentní. Žákyně je velmi rázná a nic si nenechá líbit, až vyroste, chce být voják. Má plno kamarádů a je velmi hlasitá.

Paní asistentka se snaží žákyni vysvětlit, že tohle dělat nesmí a na toaletu má chodit o přestávce. Když to nezabralo, snažila se jí vysvětlit, že když chodí v hodinách často na záchod, mají z toho ostatní problémy, ale i to je žákyni jedno. Tohle chování už trvá několik měsíců a paní asistentka už s ní ztrácí trpělivost. Stejné je to i hraním si s různými věcmi v hodinách. Paní asistentka ji několikrát napomene, ale žákyně si stejně dělá, co chce. Pokud jí danou věc zabaví, vezme si žákyně na hraní něco jiného. Své chování nezmění, ani když dostane poznámku.

Žákyně si stále dělá co chce a své chování nezměnila. Paní asistentku už nebaví pořád žákyni napomínat a upozorňovat ji na její nevhodné chování.

4

The student is generally problematic, and last year there were problems with the distribution of chewing tobacco, it was resolved within the educational committee, with the mother, and a notice is sent to OSPOD. He cannot handle stressful situations and behaves inappropriately and very affectively in them, has outbursts of anger and a tendency to even throw things around. He doesn't quite fit into the collective, because he came later - in the sixth grade. He came from the village school to the second grade, but even there he had problems, that's what we found out. This means that he spent most of his time at school in online mode, and his classmates did not quite accept him.

It is possible that this is precisely why he needs to draw attention to himself - to fit in. But when he was in a problematic situation, it could be seen that he is sensitive and may cry after the affect. As for his academic performance - he is very bad and last year he got an A in two subjects. He did pass the commission exams, but it is more due to the commission than to his knowledge. The father is also present in the household, but only the mother communicates with the school.

Emotional outbursts

During the break, a student came to me upset in affect and sobbing a lot. He began to describe how, according to him, his Czech girlfriend did not treat him properly, she even bullied him. She started yelling at him while she was just sitting peacefully having a snack. This situation also had a prelude in the Czech language class, when she said something to him and slapped him on the back. After that, I listened to the situation from the other side, which of course sounded a little different. The student allegedly did not cooperate in class, he was repeatedly warned about what he should do, but he did not listen. After this incident in class, the teacher saw him in the corridor, where he was having fun with two other girls from the upper class. The teacher only heard that they agreed to meet after school. As the pupil already had problems with the distribution of chewing tobacco last year and the young ladies present were not quite exemplary in their behavior and moreover she was their class teacher, she suspected that the situation from last year could be repeated. As the teacher has a rather violent nature, she attacked the student and he gave up. He personally does not want to discuss this situation with his class teacher, because he shares the office with this Czech teacher, that is why he came to me as an educational advisor. When a crying student came to my office, I tried to calm his crying fit. As soon as he calmed down enough to be able to tell me what happened, I tried to explain to him that every person is different and that the Czech lady has a slightly more violent nature and she was definitely just worried that the situation from last year would not repeat itself.

Disrespectful communication, Interview

The student generally has a tendency to exaggerate and therefore claimed that the teacher sat on him, exaggerated the situation and talked more or less about the teacher's behavior and presented it as if he had nothing to do with the situation. Unfortunately, we were pressed for time when solving the situation because he came in the middle of the small break, which is only 10 minutes long, then he and I had to take an hour. I am satisfied with the solution of the situation, the pupil calmed down, the handkerchiefs were secured. I offered him to go wash himself, but he told me that he was fine. When I met him in the hallway the next day, I asked him if he was fine and he said yes, fine. This situation is very recent, it happened at the beginning of this school year. It's only been a few days since she left, but already teachers are complaining that she's disrupting classes. So, for the future, I think that this incident will unfortunately have no effect on him in the long term.

Shortterm success, Failure

14 let, 8 ročník

ne žádné známé, maximálně chození ven s přáteli

Agresse,Emoční labilita,Neposlušnost,Nevhodné chování,Vyhýbání se škole

Magisterské, Český jazyk a Občanská výchova, výchovný poradce

20 let

Žák je obecně problémový a v loňském roce byly problémy s distribucí žvýkacího tabáku, bylo to řešeno v rámci výchovné komise, s maminkou a odesílá se upozornění na OSPOD. Nezvládá stresové situace a chová se v nich neadekvátně a velice afektivně, má výbuchy hněvu a tendence kolem sebe dokonce házet věcmi. Do kolektivu tak docela nezapadá, protože přišel později – v šesté třídě. Přišel z vesnické školy na druhý stupeň, ale i tam měl problémy, to jsme si zjišťovali. To znamená, že většinu svého pobytu na škole trávil v online režimu a spolužáci ho mezi sebe tak docela nevzali.

Je možné že právě proto na sebe má potřebu upozorňovat – aby zapadl. Ale při v problematické situaci bylo vidět, že je citlivý a po afektu může přijít pláč. Co se týče jeho studijního prospěchu – je velice špatný a v loňském roce dostal pětku ze dvou předmětů. Komisionální zkoušky sice zvládl, ale je to spíše zásluha komise než jeho znalostí. V domácnosti je přítomný i tatínek, ale se školou komunikuje pouze maminka.

Během přestávky za mnou přišel žák rozčílený v afektu a velice vzlykal. Začal líčit, že jeho češtinářka se k němu dle jeho slov nechová správně, prý ho až šikanovala. Začala na něj křičet když jen pokojně seděla svačil. Tato situace měla i předehru v hodině českého jazyka, kdy mu něco říkala a u toho plácla do zad. Poté jsem si poslechla situaci i z druhé strany, která samozřejmě zněla trochu jinak. Žák údajně v hodině nespolupracoval opakovaně byl upozorňován na to, co má dělat, ale neposlouchal. Po tomto incidentu v hodině ho paní učitelka viděla na chodbě, kde se bavil s dvěma dalšími slečnami z vyššího ročníku. Paní učitelka pouze zaslechla, že se domlouvají, že se sejdou po škole. Jelikož měl žák již v loňském roce problémy s distribucí žvýkacího tabáku a přítomné slečny tak je nebyly úplně ukázkové svým chováním a navíc to byla jejich třídní učitelka, pojala podezření, že by se mohla opakovat situace z loňského roku. Jelikož má paní učitelka docela prudkou povahu, na žáka vyjela a on se to vzdal osobně nechce tuto situaci ani řešit se svojí paní učitelkou třídní protože sdílí kabinet právě s touto učitelkou češtiny, proto přišel za mnou jako za výchovnou poradkyní. Když mi plakající žák přišel do kabinetu, snažila jsem jeho záchvat pláče uklidnit. Jakmile se zklidnil natolik, že mi dokázal říct, co se stalo, snažila jsem se mu vysvětlit, že každý člověk je jiný a paní češtinářka má trochu prudší povahu a určitě měla pouze starost, aby se neopakovala situace z minulého roku.

Žák má obecně sklony přehánět a proto tvrdil, že si na něj paní učitelka zasedla, situaci zveličoval a mluvil víceméně o chování paní učitelky a podával to tak, jako by žádnou na vzniklé situaci nenesl. Bohužel nás při řešení situace tlačil čas protože přišel v polovině malé přestávky, která má pouze 10 minut potom jsme já i on museli do hodiny. S řešením situace jsem spokojená žák se zklidnil, kapesníky byly zajištěny. Nabídla jsem mu, aby se šel opláchnout, ale řekl mi že už je v pohodě. Když jsem ho druhý den potkala na chodbě ptala jsem se ho, jestli už je to dobrý a on že jo, v pohodě. Tato situace je velice čerstvá, stala se na začátku tohoto školního roku. Sice od ní uplynulo pouze několik dní, ale už teď se si učitelé zase stěžují, že v hodinách vyrušuje. Do budoucna si tedy myslím, že tento incident na něj bohužel v dlouhodobém hledisku nebude mít účinky.

4

The situation happened a long time ago, even when I was starting to teach. A girl in the second year repeatedly played with her phone in my classes. I reminded her several times every hour that she should turn off her phone and put it in her bag. After the girl, I wanted her to devote herself to my interpretation mainly because her grades were very bad. Well, if she had a great benefit, I probably wouldn't warn her so much again.

The student was 16 years old at the time of the incident and was studying in her second year. She probably lived with both parents at the time of the incident. The student was diagnosed with ADHD. The student had below-average results, did not graduate and left school.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

When I warned her for the umpteenth time to hide her phone, she did not respond again. So I told her she was acting like a cow and threw her phone out the window. Fortunately, the window was on the ground floor and nothing happened to the phone.

Disrespectful communication, Warning

She ended up complaining about me to her parents and the principal. Her dad also complained about me to the principal. After listening to my version, the director defended me, both on the phone and with the phrase that she behaves as if she were a cow. The director said that I did not tell her that she was acting like a cow, but that she was acting as if she were a cow, so I did not call her names. But yes, I admit that I lost my temper and threw her phone out of the window, this was obviously pedagogically inappropriate. There was a bigger incident out of the whole situation, which was that the school management dealt with it, but they didn't deal with it negatively.

Failure

16 let, 2. ročník SŠ

ADHD

Neposlušnost,Neuposlechnutí

Ing. Fyzika, odborné zahradnické předměty

20

Situace se stala hodně dávno, ještě když jsem začínal učit. Dívka v druhém ročníku si v mých hodinách opakovaně hrála s telefonem. Každou hodinu jsem ji několikrát upozorňoval na to, že má telefon vypnout a poklidit do tašky. Po dívce jsem chtěl, aby se věnovala mému výkladu hlavně z důvodu, že její prospěch byl velice špatný. Ono, kdyby měla skvělý prospěch, tak bych ji asi zase tak moc neupozorňoval.

Žákyni bylo v době incidentu 16 let a studovala druhý ročník. V době incidentu žila asi s oběma rodiči. Žákyně měla diagnostikované adhd. Žákyně měla podprůměrný prospěch, nakonec neodmaturovala a odešla ze školy.

Když už jsem ji po několikáté upozornil, že má telefon schovat, opět nereagovala. Tak jsem jí řekl, že se chová jako, kdyby byla kráva a vyhodil jsem jí telefon z okna. Okno naštěstí bylo v přízemí a telefonu se nic nestalo.

Dopadlo to tak, že si na mě stěžovala rodičům a řediteli. Její tatínek si na mě také stěžoval řediteli. Ředitel se mně po vyslechnutí mojí verze zastal, už jak s telefonem, tak s frází, že se chová jako, kdyby byla kráva. Ředitel řekl, že jsem jí neřekl, že se chová jako kráva, ale že se chová jako kdyby byla kráva, tím pádem jsem jí neosočil. Ale ano uznávám, že mi ujeli nervy a vyhodil jsem jí telefon z okna, tohle bylo samozřejmě pedagogicky nevhodný. Z celé situace byl větší incident, a to že to řešilo vedení školy, ale neřešili to negativně.

4

The situation I had to deal with was not particularly problematic, which is perhaps due to the fact that I have not been a classroom teacher for many years. However, one situation that did not seem to be resolved happily was with a girl who was very withdrawn and had unexpected reactions. She sometimes stopped activities and refused to finish them, sometimes throwing tantrums in response to teasing from classmates.

The girl regularly visited the school psychologist, but we as a teaching staff were convinced that her behavior required a psychiatric solution. However, the mother blamed her classmates and the school and resisted psychiatric treatment.

Emotional outbursts

My colleague and I were learning to treat the girl and trying to manage her outbursts. She had mental problems and was often forgetful, did not bring supplies to school and did not cooperate. When she had a problem, we took her to the corridor to calm down. I tried to divert the topic to something she liked to talk about, like riding a bike, and I managed to build a relationship with her, as a result she cooperated in my lessons.

Interview

The ending was not a solution from our side and I was dissatisfied with it. The mother, in my opinion, underestimated the seriousness of her daughter's problems. After changing schools and moving away, I lost contact, some colleagues only received a few messages. I believe that changing the collective was not a good solution.

Failure

9 let, 3. třída

cyklistika

Nespolupráce

Magisterské

32

Situace, kterou jsem musela řešit, nebyla vyloženě problémová, což je možná dáno tím, že jsem dlouhá léta nebyla třídní učitelka. Přesto jedna situace, která mi nepřipadala šťastně vyřešená, byla s dívkou, jež byla velmi odtažitá a měla nečekané reakce. Někdy při aktivitách zastavila a odmítala je dokončit, občas řešila záchvaty vzteku, které byly reakcí na škádlení od spolužáků.

Dívka pravidelně navštěvovala školní psycholožku, ale my jako pedagogický sbor jsme byli přesvědčeni, že její chování vyžaduje psychiatrické řešení. Matka však vinu přisuzovala spolužákům a škole a psychiatrickému řešení se bránila.

Já a kolegyně jsme se učily chovat k dívce a snažily se zvládat její výbuchy nálad. Měla psychické problémy a často zapomínala, nenosila si do školy pomůcky a nespolupracovala. Když měla problém, brávaly jsme ji na chodbu, aby se uklidnila. Snažila jsem se odvést téma na něco, o čem se jí hezky mluvilo, například na jízdu na kole, a podařilo se mi s ní budovat vztah, ve výsledku spolupracovala v mých hodinách.

Konec nebyl řešení z naší strany a já s ním byla nespokojená. Matka podle mého názoru podceňovala vážnost problémů své dcery. Po změně školy a odstěhování jsem kontakt ztratila, některé kolegyně obdržely jen několik zpráv. Domnívám se, že změna kolektivu nebyla dobrým řešením.

4

It was already evident in the first grade, but there it was still possible to communicate with him in some way. Once he switched to second gear, it was all downhill. In class, he constantly wants to go to the toilet, blows his nose, and chews, even though I or my colleagues have pointed this out to him countless times. He's not paying attention, he's on the phone, he's chatting with others and he's generally disrupting the class.

Problem student: 9th grade, below average academic performance, rude, arrogant

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

We also tried everything possible with him. Positive motivation failed, re-enforcing and reprimanding did not help at all. He was diagnosed with ADHD at the counseling center, and we were told that it was more of a misbehavior than hyperactivity. The extra tasks had no effect on him, he simply couldn't do them either and he didn't care. Then we realized that the only thing that bothers him is when we leave him after school or when he has to come before class. It takes away either his own time or time with his friends, which is very important to him. He spends most of his free time with them. Once I dropped him off at school and I've never seen him so hardworking, he drove like a ferret. And actually his mother has quite a bit of leverage over him, she listens, but we can't invite her here every time either.

(Disciplinary) Punishments

Unfortunately, it only works momentarily and temporarily. If I leave him after school, it's quiet for a week, but then it starts all over again. It's such a vicious circle.

Shortterm success

14, 9.třída

Chození ven s kamarády, opačné pohlaví, počítačové hry, hudba, skateboard

ADHD

Pasivita

Mgr., Fj, Aj, Zeměpis

5

Už se to u něj projevovalo na prvním stupni, tam s ním šlo ale ještě nějakým způsobem komunikovat. Jakmile přešel na druhý stupeň, tak šlo z kopce. V hodinách chce permanentně chodit na záchod, smrkat, žvýká, i přestože jsem ho na to já nebo moji kolegové nespočetněkrát upozorňovali. Nedává pozor, je na telefon, baví se s ostatníma a celkově narušuje průběh hodiny.

Problémový žák: 9.třída, podprůměrný studijní prospěch, drzý, arogantní

U něj jsme taky zkoušeli všechno možné. Pozitivní motivace selhala, přesazování ani napomínání vůbec nepomáhali. V poradně mu diagnostikovali ADHD s tím, že nám bylo naznačeno, že je to spíše nevychovanost než hyperaktivita. Úkoly navíc na něj neměly žádný vliv, jednoduše nedonesl ani ty a bylo mu to jedno. Pak jsme přišli na to, že jediné, co na něj zabírá je, když ho necháme po škole nebo když musí přijít před začátkem vyučování. Bere mu to buď jeho vlastní čas nebo čas s kamarády, který je pro něj hodně důležitý. Většinu volného času tráví s nimi. Jednou jsem ho nechala po škole a takhle pracovitého jsem ho snad nikdy neviděla, jel jak fretka. A vlastně ještě jeho maminka má na něj docela páku, tu poslouchá, ale taky si jí sem nemůžeme zvát pokaždé.

Bohužel to funguje jen tak chvilkově a dočasně. Když ho nechám po škole, je tak týden klid, ale potom to opět jde celé od znovu. Je to takový začarovaný kruh.

4

got a new class. They were fifth graders, they had just come from the first grade, so we got along at the beginning. I was in their class and taught them Slovak, which we had 4 times a week, so we had close contact on a daily basis. The composition of the class was 12 girls and 10 boys. I noticed that the girls clustered around one who was like a leader. All the girls imitated her, her grimaces, her clothes, her expressions. This pupil was an eccentric type of girl and had plenty of female friends. At a certain point, she started singling out one of the team, which the other girls also picked up on, and this student became an outsider and had no friends in class or at school. She didn't talk to the boys. She became lonely and read a book during breaks. This student later went further and secretly took pictures of this student sitting in the bench and sent it to her friends and they teased her about how she dresses, then that she has a front bite and that she looks like a horse. This pupil felt singled out and over time began to suspect that she was being made fun of and later that she was being photographed and written about.

The main attacker was this pupil, but practically the entire 5.B girls collective took part in the bullying. That is, about 3-4 girls took the most photos of this student and insulted her, and the others did not notice it or joined in here and there, laughed at it, but there was no one who stood up for this student, which I was honestly sorry for. I was also struck by the young age, that even at such a young age bullying between children can be present. I think that this student dealt with her low self-esteem, building on the taunts and mutual hatred of other friendships. She made it to the point that no one preferred to play with this student because they were afraid that they would also make fun of him. As a member of the class, I noticed that something was happening, but being singled out is an annoying thing, but that's simply how it is sometimes in a team. I can't find friends for this student. Once I called her to my office and asked her about her friends and the climate in the classroom, she replied that she didn't have any friends and that she didn't mind that she was reading a book. But in the end she told her parents at home that they were taking pictures of her at school, they made fun of her, that she was a horse and that no one liked her, her mother came to me to solve it, I promised that I would start solving it with the girls. This student kept things completely secret in the beginning, but the other girls pointed to her as the culprit and organizer of all the bullying. They showed me the news, the photos, we just discussed everything about it. It was difficult for me, and I think it was also difficult for the girls' team to act straight and explain to each other that this is bullying. Uncovering the whole truth was difficult not only for this pupil, but also for this pupil and the other girls. This student could not stand the pressure and her parents enrolled her in a new school for half a year.

Bullying

My parents made the solution for me - they simply sent this pupil to another school. I was sorry it turned out this way. This student probably has bad memories of our class and school and was shown an example that leaving is better than verbally solving and confronting the bully. The bully - again, he wasn't confronted enough with the situation - because what do you solve when the victim is no longer there and doesn't want to deal with it? This pupil ended up reprimanding the principal and moved on.

Consequences, Working with the collective, Transfer of student

think it moved it as a class. They met as a collective with such a serious thing as bullying. Later, we also invited a psychologist, who had a session with the class and solved the climate in the class and the team. By the end of attending our elementary school, we did not deal with bullying in this class. This pupil probably learned her lesson and apologized for her actions, she admitted that it was not right and she managed to apologize just before this pupil left. But it didn't save the fact that this student no longer wanted to be part of the team. Perhaps an earlier intervention could have helped.

Failure

11, 5. trieda

Sociálne siete, kamaráti, šport

Magister

20

Dostala jsem novou třídu. Byli to pátáci, přišli právě z prvního stupně, takže jsme se na začátku na sebe naladili. Byla jsem jejich třídní a učila jsem je slovenčinu, kterou jsme měli 4x do týdne, takže jsme měli blízký kontakt na každodenní bázi. Zostava třídy byla 12 dívek a 10 chlapců. Všimla jsem si, že dívky se sdružují okolo jedné, která byla jako vůdkyně. Všechny dívky ji napodobovaly její grimasy, oblečení, její hlášky. Tato žačka byla výstřední typ dívky a měla dostatek kamarádek. V určité chvíli začala vyčleňovat jednu z kolektivu, což od ní pochytili i ostatní dívky a tato žačka začala být outsider a neměla kamarádky ve třídě ani ve škole. S chlapci se nerozprávala. Začala být osamělá a četla si během přestávek knihu. Tato žačka později zašla dále a fotila potají tuto žačku, jak sedí v lavici a posílala to kamarádkám a ty si z ní utahovaly, jak se obléká, potom, že má předkus a že vypadá jako kůň. Tato žačka se cítila vyčleněná a časem začala tušit, že si z ní dělají srandu a později, že ji i fotí a píší si o ní.

Hlavním útočníkem byla tato žačka, ale podílel se na šikaně prakticky celý dívčí kolektiv 5.B. Respektive nejvíce fotily tato žačka a znevažovali ji asi 3 – 4 dívky a ostatní si toho nevšímali nebo sem tam se přidali, zasmáli se na tom, ale nenašel se nikdo, kdo by se této žačky zastal, což mě upřímně mrzelo. Také mě zasáhlo tím nízkým věkem, že už v tak nízkém věku může být přítomna šikana mezi dětmi. Myslím si, že tato žačka si řešila své nízké sebevědomí, stavěla na posměšcích a společné nenávisti vůči jinému kamarádství. Dopracovala to až tam, že s touto žačkou se raději nikdo nebavil, protože se báli, že by si i z něho dělali srandu. Já jako třídní jsem si všimla, že se něco děje, ale tak vyčleňování je sice mrzutá záležitost, ale tak to jednoduše někdy v kolektivu je. Já nemohu této žačce najít kamarádky. Jednou jsem si ji zavolala do kabinetu a ptala se na kamarádky a klimu ve třídě, odpověděla, že nemá kamarádky a že jí to nevadí, že si čte knihu. Nakonec ale řekla doma rodičům, že ve škole ji fotí, dělají si z ní srandu, že je kůň a že ji nikdo nemá rád, přišla to za mnou řešit její maminka, slíbila jsem, že to začnu s dívkami řešit. Tato žačka na začátku úplně zatajovala věci, ale ostatní dívky poukázaly na ni jako na viníka a organizátora veškeré šikany. Ukázaly mi zprávy, fotky, jednoduše všechno jsme rozobrali ohledně toho. Bylo to náročné pro mě a myslím, že i pro dívčí kolektiv to bylo náročné jednat na rovinu a vysvětlit si, že to je šikanování. Odkrývat veškerou pravdu bylo náročné nejen pro tuto žačku, ale i pro tuto žačku a ostatní dívky. Tato žačka ten tlak neustála a na půl roku ji rodiče přihlásili na novou školu.

Řešení za mě udělali rodiče – jednoduše tuto žačku dali na jinou školu. Mrzelo mě to, že to takto dopadlo. Tato žačka má pravděpodobně špatné vzpomínky na naši třídu a školu a ukázal se jí příklad, že odejít je lepší než ústně řešit a postavit se šikanátorovi. Šikanátor – zase nebyl dostatečně konfrontován se situací – protože, co vyřešíte, když tam už ta oběť není a nechce to řešit? Tato žačka skončila s pokáráním ředitele a šlo se dál.

Myslím si, že jako třídu to posunulo. Setkali se jako kolektiv s tak závažnou věcí, jakou je šikana. Později jsme přizvali i psychologa, který měl se třídou sezení a řešil klimu ve třídě a kolektiv. Do konce navštěvování naší základní školy jsme už šikanu v této třídě neřešili. Tato žačka se pravděpodobně poučila a i omluvila své konání, přiznala si, že to nebylo správné a těsně před odchodem této žačky se stihla i omluvit. Ale už to nezachránilo, to že tato žačka už nechtěla být součástí kolektivu. Možná dřívější intervence mohla pomoci.

4

Žačka moved with her parents to a nearby village. She also started going to school here, where the children are put together in small classes. Even at that time, her classmate did not like her very much. She started telling all her friends not to hang out with her. And since the classmate was very popular at school, most did as she told them. There was not a single person in the class with whom the student could be friends. No one was messing with her. The student took it very hard mentally. She hoped that when she went to a new school after the fifth grade, everything would be resolved and she would have her friends and new friends again. A year passed and both the pupil and the classmate transferred to a new school, which local children attend when they go to the second grade. As the pupil attended 6th A and the classmate 6th B, it looked like the problem would be over. But the whole situation repeated itself. The classmate once again told everyone bad things about the student, and exactly what happened in the fifth grade was starting to repeat itself. But the whole situation became much more serious, as not only the pupil and her classmate could not stand each other, but the entire classes 6. B and 6. A began to oppose each other. threatening SMS messages, the boys often fought both at school and during their free time. The classes gossiped about each other and it was not helped by the fact that in the 6th A there are children of successful entrepreneurs who often think they have the upper hand. Also, for decades there has been a categorization of children by children based on where they are from, and the local children perceive those from other countries as something inferior. However, this matter is such a known fact, but unless something more serious happens, then this is not addressed at all. The situation escalated one day at school so that the boys fought en masse in the corridor and cursed each other.

Žačka is a normal, communicative girl who moved to the village a year ago. He comes from a stable family, so he lives with both parents. She is a very intelligent girl, as her academic average has always been above average. She always made it to the top and her parents are very proud of her. Sometimes a student has a problem establishing a relationship with a stranger and takes a long time to decide. So he is rather quieter in nature. A classmate was the leader of the whole class from a young age. In the first grade, she went to classical school from the first grade and therefore had many friends. Because she is also very communicative, she always had it quite easy at school. She mostly gets along well with teachers, her academic average is average.

Physical aggression, Verbal aggression, Bullying

After the situation calmed down a bit, the educational consultant and the prevention methodologist decided to find out what is the cause of this whole situation. So they made a visit together, first to 6th A, then to 6th B. In the classrooms, they found out what bothered them so much about the second grade. Of course, the boys who were involved in the fight in the hallway acted like it didn't concern them at all. In the end, it was found out that everything was to blame for the classmate who was telling them not to have fun with the student and unfortunately it came to this stage. The paradox was that when this situation came to a head, the classmate was not at school and therefore was not subjected to any questions that might have made her realize her mistake. Therefore, the educational advisor with the prevention methodology decided to create a community circle in the large hall with both classes. Here, the classes said everything to each other calmly, and a kind of general relief was visible on the part of the students. Then, in order to avoid this situation again, the students created rules that they have to follow towards other people. They were written in bold phrases like Do not slander anyone, Always apologize, Be polite and others. The teachers were surprised that even such a short period of time was enough for the classes to at least begin to be tolerated.

Agreement, Working with the collective, Cooperation with experts

Right after this situation was resolved, the classes calmed down, of course there were occasional innuendos, but everything was stopped in time by the class teachers of the individual classes. Since schools were closed due to the pandemic, there was no further development. Currently, individual classes are tolerated and there are no rifts.

Longterm success

5. – 6. třída, 11 – 12 let

nebylo řečeno

Matematika - informatika

9 let

Žačka se s rodiči přistěhovala do nedaleké vesnice. Sem začala také chodit do školy, kde jsou děti poskládaní v malotřídkách. Již v tu dobu ji spolužačka neměla moc v lásce. Začala všem jejím kamarádům a kamarádkám podstrkovat, aby se s ní nebavili. A protože spolužačka byla ve škole velmi populární, většina udělala tak, jak jim řekla. Ve třídě nebyl ani jeden člověk, se kterým by žačka mohla kamarádit. Nikdo se s ní nebavil. Žačka to velmi těžce psychicky nesla. Doufala, že jak po páté třídě půjde do nové školy, tak se vše vyřeší a bude mít opět svoje kamarády a i kamarády nové. Rok uběhl a žačka i spolužačka přešly do nové školy, kterou místní děti navštěvují, když jdou na druhý stupeň. Jelikož žačka navštěvovala 6. A a spolužačka 6. B, vypadalo to, že bude po problému. Avšak situace se celá opakovala. Spolužačka opět všem namluvila o žačce nehezké věci a začínalo se opakovat přesně to, co v páté třídě. Celá situace ale začala být daleko vážnější, jelikož se nemohly vystát nejen žačka a spolužačka, ale začaly se proti sobě stavět celé třídy 6. B a 6. A. Tyto třídy si začaly dělat naschvály nejen ve škole, ale i mimo školu – posílaly si výhružné SMS zprávy, kluci se často prali jak ve škole, tak i ve volnu. Třídy se vzájemně pomlouvaly a nepřidal tomu ani fakt, že v 6. A jsou děti úspěšných podnikatelů, kteří si často myslí, že mají navrch. Také už desetiletí je tu škatulkování dětí dětmi podle toho, odkud kdo je a místní děti vnímají ty přespolní jako něco podřadného. Tato věc je však takový fakt, o kterém se ví, ale pokud se nestane něco vážnějšího, tak se tohle vůbec neřeší. Situace se vyhrotila jednoho dne ve škole tak, že kluci se hromadně prali na chodbě a nadávali si.

Žačka je normální komunikativní dívka, která se přistěhovala do vesnice před rokem. Je ze stabilní rodiny, tedy žije s oběma rodiči. Jedná se o velmi inteligentní dívku, jelikož její studijní průměr byl vždy nadprůměrný. Vždycky to dotáhla na samé jedničky a rodiče tedy jsou na ni velmi pyšní. Občas žačka mívá problém navázat s někým cizím vztah a velmi dlouho se odhodlává. Je tedy spíše tišší povahy. Spolužačka byla od malička vedoucím celé třídy. Na prvním stupni chodila do školy klasicky od první třídy a tím pádem měla hodně kamarádů. Tím, že je i hodně komunikativní, to měla ve škole vždy celkem jednoduché. Většinou s učiteli vychází dobře, její studijní průměr je průměrný.

Po tom, co se situace trochu uklidnila, se výchovný poradce a metodik prevence rozhodli zjistit, co je příčinou této celé situace. Udělali tedy společně návštěvu nejdříve do 6. A, pak i do 6. B. Ve třídách zjišťovali, co jim na druhé třídě tak moc vadí. Samozřejmě kluci, kteří se zúčastnili rvačky na chodbě, se tvářili, jakoby se jich to vůbec netýkalo. Nakonec se zjistilo, že za vše může spolužačka, která je naváděla, aby se jen nebavili s žačkou a bohužel to došlo až do této fáze. Paradoxem bylo to, že když tato situace vyvrcholila, tak spolužačka nebyla ve škole a tedy nebyla nijak podrobena otázkám, u kterých by si třeba uvědomila svoji chybu. Proto se výchovný poradce s metodikem prevence rozhodli vytvořit komunitní kruh ve velkém sále s oběma třídami. Zde si třídy vše v klidu vyříkaly a byla vidět jakási celková úleva na straně žáků. Poté ještě, aby se předešlo této situaci znova, si žáci utvořili pravidla, která musí dodržovat vůči ostatním lidem. Byly to tučně napsané fráze typu Nikoho nepomlouvej, Vždy se omluv, Chovej se slušně a jiná. Učitelé byli překvapeni, že i tak krátká doba stačí k tomu, aby se třídy začaly alespoň tolerovat.

Těsně po vyřešení této situace se třídy celkem uklidnily, samozřejmě občas nějaké narážky nastaly, ale vše včas utnuli třídní učitelé jednotlivých tříd. Jelikož pak nastalo uzavírání škol kvůli pandemii, tak už k dalšímu vývoji nijak nedocházelo. V aktuální době se jednotlivé třídy tolerují a nedochází k žádným roztržkám.

4

The student was restless all day. He was inattentive during class, throwing his things around and trying to interact with other students. He shouted at the others and ran out into the corridor after the bell rang. I always tried to stop him and talk him out of it, but I'd say it didn't help much. Such a day when a student behaves like this is no exception. I thought it was going to be another one of those more demanding days. But I still didn't know what would happen during lunch. The student sometimes bangs the cutlery on the table during lunch, is noisy, if someone drops the cutlery he starts laughing loudly and is inconsiderate towards his classmates.

From the age of two, he attended a children's group for a few months, after which he attended a kindergarten in the regional capital for less than a year. After moving, he joined the smaller kindergarten of our elementary school in our town. He attended kindergarten with a delay of 3 years. Due to his problematic behavior, he underwent a series of examinations at the age of 4, on the basis of which he was diagnosed with ADHD. On the recommendation of the pedagogical-psychological consultancy, the pupil from the age of 4 was assigned a teacher's assistant for eight hours a day. From September 1, 2020, the student entered the 1st grade of our elementary school. Attendance is regular, with minimal sickness. The student stays at school from 6:45 a.m. to 3:00 p.m. In the afternoon, he spends time in the group. The boy lives together with his two siblings with his mother in the family home of his grandparents. The mother cooperates with the elementary school, she is interested in the boy. She regularly consults everything with the teachers and monitors the boy's condition in written reports - diaries, in which the boy is evaluated by the teachers for individual parts of the day with smileys. The motivational system proves itself, the mother awards rewards for the highest daily number of smileys. So far, the boy's father has not visited the elementary school, nor has he expressed an interest in information regarding his son's behavior and education by phone. The student is usually very well and carefully prepared for the lesson in terms of material. Grandparents and mother's parents are also interested in the boy. The process of adapting to the rules was already very problematic in our kindergarten. Although, thanks to his quickness, he orientated himself in the new environment quickly and without difficulty, he was not willing to influence his inappropriate behavior for a long time. It took several months before he was able to accept the set rules of behavior at all. For a long time, he tried to see if his bad behavior in the system would result in some bug, which he could use immediately thanks to his cleverness and alertness. He actually tries it all the time, but it must be said that he now has a firm grasp of what is expected of him, how and why he should behave correctly. At first, the student absolutely did not respect the fixed rules that the kindergarten has clearly laid out and according to which the other children follow. He did not recognize any authority and responded to orders with oppositional defiance. In some situations, his behavior was markedly antisocial. With the help of a motivational reward system, due to the maximum consistency and great commitment of the assistant and pedagogues and fixed boundaries in behavior, it was possible to compensate the pupil's behavior. Now the student knows the rules of behavior well, he is able to follow them. However, he is well aware of the fact that he is under constant surveillance. If this supervision stopped, the student would quickly take advantage of the situation. After a hiatus from the coronavirus, during which he was out of education for an extended period, he entered primary school relatively unimpaired, in good shape and able to continue what we set up and where we left off. Whether and to what extent home education undoubtedly had an influence on this fact is for others to judge. The student is a smiling, well-adjusted, very lively, sensitive boy with a short attention span. He is rather solitary, but accepts children. He never knowingly harms children. If it did, it was the result of rash and reckless behavior that he later regretted. He always tenderly apologized to the children. He likes physical contact (stroking hands) for which he is grateful. At the same time, he can show strong displeasure. Especially in situations where they have to curb their inappropriate behavior. He can be angry, cunning, he can lie and cheat and violate established rules of behavior. But now he is able to correct his behavior more and think more about the consequences of his transgressions. Although he respects authority much more than he did in his earlier years in kindergarten, he is still able to constantly cross the lines of behavior on a daily basis.

Diagnosis, Emotional outbursts

During lunch the pupil was unruly. During lunch, he banged his spoon on the table, and since he had a soup spoon, the drops landed on the other classmates. You came to complain and I went to talk to him. When he saw that I was approaching, he did not change his behavior and continued his activities. I emphatically explained to him that he must not do that and he just laughed in my face. After a long negotiation, he stopped doing it, I went to my place and it was quiet for a while. After a few minutes, she heard the student laughing loudly. I took my lunch and went to sit next to him at the table. Sometimes I do that and he calms down in my presence. When I sat down, the student started saying that my food is

Interview

During the scolding from the teacher, the pupil behaved more calmly at the table. You could see that the scolding touched him. However, we reported the incident to his mother and since then we have not seen him spit in anyone's food. Unfortunately, after some time, the student still shouts during lunch, bangs on the table and sputters during the meal. I'm not very happy about this scolding, but sometimes you get on your nerves. I don't consider scolding to be a revolutionary solution to the situation, but sometimes it helps, at least for a little while. Unfortunately, we still haven't figured out how he explained to the student that he must behave in an appropriate manner at the table.

Failure

9 let, 2. třída

Pohybová aktivita

ADHD

Nepozornost,Nerespektování autority,Neuznávání pravidel,Rušení výuky,Vykřikování

vysokoškolské, speciální pedagogika

3

Žák byl celý den neklidný. Během výuky byl nepozorný, rozhazoval své věci a snažil se o interakci s ostatními žáky. Pokřikoval po ostatních a po zvonění vybíhal na chodbu. Vždy jsem se ho snažila zastavit a domluvit mu, ale řekla bych, že to moc nepomohlo. Takový den, kdy se žák takto chová není žádnou výjimkou. Pomyslela jsem si, že to bude zase jeden z těch náročnějších dní. To jsem ale ještě nevěděla, co se stane během obědu. Žák občas při obědu mlátí příborem do stolu, je hlučný, pokud někomu spadne příbor začíná se hlasitě smát a je neohleduplný vůči svým spolužákům.

Od dvou let navštěvoval několik měsíců dětskou skupinu, poté necelý jeden rok docházel do mateřské školy v krajském městě. Po přestěhování nastoupil do menší mateřské školy naší základní školy v našem městě. Do mateřské školy docházel i s odkladem 3 roky. Kvůli jeho problematickému chování absolvoval ve 4 letech sérii vyšetření, na základě kterých mu byla stanovena diagnóza ADHD. Na doporučení pedagogicko-psychologické poradny byl žákovi od 4 let přidělen asistent pedagoga na osm hodin denně. Od 1. 9. 2020 nastoupil žák do 1. třídy naší základní školy. Docházka je pravidelná, s minimální nemocností. Žák pobývá ve škole od 6:45 do 15:00. Odpoledne tráví čas v družině. Chlapec žije spolu s dvěma sourozenci s matkou v rodinném domě svých prarodičů. Matka se základní školou spolupracuje, o hocha se zajímá. Vše pravidelně konzultuje s učitelkami a stav hocha sleduje i z písemných zpráv - deníků, ve kterých je hoch učitelkami ohodnocen za jednotlivé části dne smajlíky. Motivační systém se osvědčuje, za nejvyšší denní počet smajlíků uděluje odměny matka. Otec hocha doposud základní školu nenavštívil, ani telefonicky neprojevil zájem o informace, které by se týkaly chování a vzdělávání syna. Žák bývá na výuku po materiální stránce velice dobře a pečlivě připraven. O hocha se zajímají i prarodiče, rodiče matky. Proces adaptace na pravidla již v naší mateřské škole byl velmi problematický. Ačkoliv se díky své bystrosti v novém prostředí zorientoval rychle a bez potíží, nebyl ochotný ovlivnit své nepatřičné chování ještě dlouhou dobu. Trvalo několik měsíců, než byl schopen nastavená pravidla chování vůbec akceptovat. Dlouhou dobu zkoušel, jestli v systému jeho špatné chování – důsledek nebude nějaká chybička, které by díky své vychytralosti a pohotovosti ihned mohl využít. Zkouší to vlastně neustále, ale je nutno říci, že nyní má již pevné ukotveno, co se od něj očekává, jak a proč se má správně chovat. Zpočátku žák absolutně nerespektoval pevně stanovená pravidla, která má mateřská škola jasně vytyčená a podle kterých se ostatní děti řídí. Neuznával jakoukoliv autoritu a na příkazy reagoval opozičním vzdorem. V některých situacích bylo jeho chování výrazně asociální. S pomocí motivačního systému odměn, díky maximální důslednosti a velkému nasazení asistenta a pedagogů a pevně stanovených hranic v chování se podařilo žákovo chování zkompenzovat. Nyní žák pravidla chování dobře zná, je schopen se podle nich řídit. Je si však dobře vědom skutečnosti, že je pod neustálým dohledem. Pokud by tento dohled ustal, žák by situace rychle využil. Po koronavirové pomlce, během které ze vzdělávání vypadl na delší dobu, nastoupil do základní školy relativně nezhoršený, v dobré formě a byl schopen pokračovat v tom, co jsme nastavili a tam, kde jsme přestali. Zda a do jaké míry na tomto faktu měla bezpochyby vliv domácí výchova, je na posouzení jiných. Žák je usměvavý, dobře naladěný, velice živý, citlivý hoch s krátkodobou pozorností. Je spíše samotářský, ale děti přijímá. Dětem vědomě nikdy neubližuje. Pokud se tak stalo, bylo to následkem zbrklého a neuváženého chování, kterého následně litoval. Dětem se vždy soucitně omluvil. Má rád fyzický kontakt (pohlazení po rukou), za který je vděčný. Současně dokáže dát najevo i výraznou nelibost. Zvláště v situacích, kdy musí omezit své nevhodné chování. Umí být naštvaný, vychytralý, umí lhát a podvádět a porušovat stanovená pravidla chování. Nyní je již ale schopen své chování více korigovat a více promýšlet vzhledem k důsledkům svých prohřešků. Ačkoliv respektuje autoritu daleko více než v dřívějších letech v mateřské škole, je stále ještě schopen hranice chování neustále denně překračovat.

Během obědu byl žák neukázněný. Během obědu tloukl lžící do stolu a vzhledem k tomu, že měl lžíci od polévky, tak kapky dolétávaly na ostatní spolužáky. Ti si přišli stěžovat a já jsem mu šla domluvit. Když viděl, že se blížím, tak nijak své chování neměnil a dále pokračoval ve své činnosti. Důrazně jsem mu vysvětlila, že to nesmí dělat a on se mi jen vysmíval do obličeje. Po dlouhém domlouvání to přestal dělat, já si šla na své místo a chvíli byl klid. Po pár minutách slyšela žáka, jak se hlasitě směje. Vzala jsem si svůj oběd a šla si sednout k němu ke stolu. Občas to tak dělávám a on se v mé přítomnosti zklidní. Když jsem si sedla, tak žák začal říkat, že moje jídlo je

Během vynadání od paní učitelky se žák u stolu choval klidněji. Bylo vidět, že se ho vynadání dotklo. Nicméně jsme incident sdělili jeho matce a od té doby jsme nezaznamenali, že by někomu do jídla plival. Bohužel za nějaký čas žák stále při obědě vykřikuje, tluče do stolu a během jídla prská. Za toto vynadání moc šťastná nejsem, ale člověku občas ty nervy ujedou. Vynadání nepovažuju za nějaké převratné řešení situace, ale občas to aspoň na malou chvíli pomůže. Bohužel jsme ale stále nepřišli na to, jak žákovi vysvětlil, že se u stolu musí chovat patřičným způsobem.

4

This event, or rather a problem, became my student about a year ago. I had a normal second grade German class in 8th grade. We practiced listening with the pupils, when we listened to a song (in German) and the pupils had to write down the omitted words in the text. And I had/have one problematic kid in this class who is not very interested in German. Let's call him pupil Y. Y shows his lack of interest by either having fun with his friends around his place and thereby disrupting the class, or by not cooperating with us. When I call him up, he very often makes inappropriate remarks. I can call him such a class clown. So when I told the students to focus and I played the song, this student immediately started interrupting and talking to her friend who is sitting next to him. After a while he started to get angry, so I immediately stopped the song and asked him if he didn't mind that he was interrupting our activity and me and the class, and of course he had some inappropriate comments about it. But for this time, he overdid it when he said a few vulgar words to the German. (I'm good at that *** German ***)

– this pupil attends primary school, specifically the 2nd grade of primary school (8th grade). As I already said, this student is very problematic. What I asked other colleagues, just like with me in German, it is problematic in other subjects as well. But he had never used profanity in class before. He doesn't do very well at school, which is why his academic results are rather below average.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Right after he said that, I sent him out the door so that he could calm down from the shock as I did. We left him outside the door for about 5 minutes, then I went to get him. Even when he came to class, you could see that he knew he had overdone it this time. I didn't even know about him for the rest of the class. After the lesson, I called him to the office to explain this event to me. I asked him: Why did you even say something like that? He answered me: Teacher, I'm sorry, I didn't want to say it, but I was angry at that moment. I did not want to. I asked him: What made you so angry? He replied to me: I was upset that student X kicked me. So I told him that I understand, but that he doesn't have to talk dirty because of it. I repeated to him that it is not allowed to speak obscenely at school and I hope that it was an isolated incident that will not happen again. Also, for the fact that he apologized, he has a plus point for me. But even so, I had to write him a note that he was interrupting and speaking vulgarly in German class. I also told him that I would set him up with girl X so that you wouldn't get distracted and avoid unnecessary problems.

Consequences, Transfer of student, Interview

As I already said, after the incident the student was aware that he had gone too far this time, he was quiet, did not disturb and questioned his conscience for the rest of the lesson. In the following lessons, I think that this incident had a positive effect, when this pupil Y stopped his rude and demonstrative behavior, stopped showing off and making inappropriate comments. I even noticed a slight improvement in his academic results when he started trying hard.

Longterm success

žák druhého stupně základní školy (8. třída)

Jako všechny kluky v této třídě, tak ho baví florbal a počítačové hry.

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Neuposlechnutí,Nespolupráce,Arogance

Vysokoškolské – titul Mgr., aprobace německý jazyk (druhý stupeň) a tělocvik (první stupeň)

13 let

Tato událost nebo tedy spíše problém, tak se mi stal se žákem asi rok zpátky. Měla jsem normální hodinu němčiny na druhé stupni v 8. třídě. Se žáky jsme procvičovali poslech, kdy jsme poslouchali písničku (v němčině) a žáci měli zapisovat do textu vynechaná slova. A měla jsem/ mám v této třídě jednoho problémového klučinu, kterého ta němčina moc nezajímá. Říkejme mu žák Y. Y svůj nezájem dává najevo tím, že se buďto baví s kamarády okolo jeho místa a tím vyrušuje hodinu, nebo s námi nespolupracuje. Když ho vyvolám, tak má velmi často nemístné poznámky. Můžu ho označit za takového třídního šaška. Takže když jsem řekla žákům ať se soustředí a pustila jsem jim tu písničku, tento žák okamžitě začal vyrušovat a bavit se s kamarádkou, která sedává vedle něj. Po chvíli se začal i rozčilovat, takže jsem okamžitě zastavila písničku a zeptala se ho, jestli mu nevadí, že nám ruší aktivitu a mě i hodinu, tak samozřejmě k tomu měl nějaké nemístné poznámky. Pro tentokrát to ale přehnal, když řekl pár vulgárních slov na adresu němčiny. (Na tu *** němčinu se můžu ***)

Y – tento žák navštěvuje základní školu, konkrétně 2. stupeň základní školy (8. třída). Jak jsem již řekla, tak tento žák je velmi problémový. Co jsem se ptala ostatních kolegyň a kolegů, tak stejně jako u mě v němčině, je problémový i v ostatních předmětech. Ale vulgarity nikdy před tím v hodinách nepoužil. Ve škole mu to moc nejde, a proto jsou jeho studijní výsledky spíše podprůměrné.

Hned po tom, co to řekl, tak jsem ho poslala za dveře, aby se stejně jako já uklidnil z toho šoku. Za dveřmi jsme ho nechala tak 5 minut, potom jsem pro něj zašla. Už když přicházel do třídy, tak na něm bylo vidět, že ví, že to tentokrát přehnal. Po celý zbytek hodiny jsem o něm ani nevěděla. Po konci vyučování jsem si ho zavolala do kabinetu, aby mi tuto událost vysvětlil. Zeptala jsem se ho: Proč jsi vůbec něco takového vypustil z pusy? Odpověděl mi: Paní učitelko, promiňte, já jsem to nechtěl říct, ale já jsem v tu chvíli byl naštvaný. Já nechtěl. Zeptala jsem se ho: Co tě tak naštvalo? On mi na to odpověděl: Naštvalo mě to, že žákyně X mi dala kopačky. Tak jsem mu na to řekla, že to chápu, ale že kvůli tomu nemusí mluvit sprostě. Zopakovala jsem mu, že ve škole se sprostě mluvit nesmí a doufám, že to byl ojedinělí incident, který se už opakovat nebude. Taky za to, že se omluvil, tak má u mě plusový bod. Ale i tak jsem mu musela napsat poznámku, že vyrušoval a vulgárně se vyjadřoval v hodině němčiny. Také jsem mu sdělila, že ho s dívkou X rozsadím, abyste se zbytečně nerozptylovali a předejdeme tak zbytečným problémům.

Jak jsem již řekla, po incidentu si byl žák vědom, že to pro tentokrát přehnal, byl potichu, nevyrušoval a zpytoval svědomí po celý zbytek hodiny. V dalších hodinách si myslím, že se tento incident pozitivně odrazil, kdy tento žák Y přestal s drzým a demonstrativním chováním, přestal se předvádět a mít nemístné poznámky. Dokonce jsem zpozorovala mírné zlepšení jeho studijních výsledků, kdy se začal hodně snažit.

4

This is a girl who has been attending our school since the 1st year of elementary school. Right from the 1st grade, we observed her frequent absences from school, which persisted until later grades. Although the teachers tried to send homework to the pupils, the parents did not see to it that she supplemented the curriculum, that she learned the basic subjects and always progressed to the next year with significantly worse results than the other pupils. At the same time, it was a shame because she was intellectually average, maybe slightly above average. She was not a girl with any special learning disability or behavior disorder. She went to school unkempt and unkempt, her notebooks and tools were dirty and her clothes were not quite clean.

think that family upbringing, a lax approach, both in terms of education and family background, were to blame for the school failure. Although the parents were always well agreed and explained that they should try to discuss the missed subjects with their daughter, they should supervise her, we found out that she has not mastered even the basic subjects.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

We then discussed with her individually in individual subjects and we tried to supplement the curriculum, but she still entered the 6th grade with weaker results in the main subjects.

Support

Pupil's age and grade: At about 11 years old, she entered the 2nd grade of primary school, she has never repeated a grade and is currently attending the 8th grade of primary school. Gender of the pupil: Female. school was repeated from the 1st grade until the end of the 1st grade of elementary school Behavioral disorders: Constant absence Confirmed diagnosis of the pupil/s: She was not in the counseling center, she did not show any signs of a specific developmental disorder

Failure

Asi v 11 letech nastoupila na 2. stupeň ZŠ, třídu nikdy neopakovala a v současné době navštěvuje 8. ročník ZŠ

Nemá vyhraněné zájmy

Absence

Mgr. v oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ – zaměření na pracovní vyučování

Jedná se o dívku, která k nám do školy chodila od 1. ročníku ZŠ. Hned od 1. ročníku jsme pozorovali její časté absence ve škole, které přetrvávaly až do pozdějších ročníků. Přestože se učitelé snažili žákům úkoly posílat, rodiče nedohlédli, aby si učivo doplnila, aby se základní učivo naučila a vždy postupovala do dalšího ročníku s výrazně horším prospěchem než ostatní žáci. Přitom to byla škoda, protože byla intelektuálně průměrná, možná lehce nadprůměrná. Nebyla to dívka s žádnou speciální výukovou poruchou, ani poruchou chování. Chodila do školy neupravená a neučesaná, sešity a pomůcky byly ušpiněné a oblečení nebylo úplně v pořádku čisté.

Myslím si, že na tom školním neúspěchu měla vinu rodinná výchova, laxní přístup, jak po stránce vzdělání, tak rodinného zázemí. Přestože bylo rodičům vždy v dobrém domlouváno a vysvětlováno, že se mají pokusit s dcerou zameškané učivo probrat, mají na ni dohlédnout, zjistili jsme, že ani základní učivo nemá osvojené.

Probíralo se s ní poté postupně individuálně v jednotlivých předmětech a snažili jsme se učivo doplnit, ale i přesto nastupovala do 6. ročníku se slabším prospěchem v hlavních předmětech.

Věk žáka a ročník: Asi v 11 letech nastoupila na 2. stupeň ZŠ, třídu nikdy neopakovala a v současné době navštěvuje 8. ročník ZŠ Pohlaví žáka: Žena Žák žije: Žije stále v úplné rodině Problémové chování se opakuje: V době její návštěvy naší školy se opakovalo od 1. ročníku až do konce 1. stupně ZŠ Poruchy chování: Stálá absence Potvrzená diagnóza žáka/ů: Nebyla v poradně, neprojevovala žádné znaky vývojové specifické poruchy

4

The situation almost always comes to mind when I think back to my beginnings. It was my first job. I have taught at school for 2 years, but for the first time in the 9th grade. We can still talk about the fact that I didn't have that much experience. In the class where I taught mathematics, there was a problem student. From the beginning it seemed that everything was fine and we could get along just fine. However, appearances were deceiving. Over the course of a few months, her behavior in class worsened. The pupil was constantly disturbing, lecturing her classmates. Over time, the situation started to get out of control in such a way that it started attacking me as well.

This situation almost always comes to mind when I think back to my beginnings. It was my first job. I have taught at school for 2 years, but for the first time in the 9th grade. We can still talk about the fact that I didn't have that much experience. In the class where I taught mathematics, there was a problem student.

Verbal aggression

For a long time I did not know how to solve the given situation. Unfortunately, I think that even the school management did not support me very much at that moment. When I contacted the management, I was told that the other teachers were handling the situation just fine. After several conversations with the student, I invited the parents to the school several times. At first glance, the parents seemed relaxed. However, as soon as their daughter's problematic behavior began to be resolved, everything was wrong with me. The daughter was completely protected by her parents. I understood that I would not have much success here either. I met a student again, this time I tried it outside the school environment. That helped a little and we agreed on some things.

Agreement, Interview

As they say, the promise of a mistake... Žačka, of course, did not keep what we said. The situation escalated. I decided to leave school at that moment. I absolutely could not handle this situation, mainly internally mentally. As far as I know, the student had big problems in the second semester and had to repeat the year. I personally had to recover from it for a long time. When I joined another school and there were problematic behavior of the students, I had to seek help from a psychologist. However, this experience hardened me mentally. However, I wouldn't wish that on anyone.

Failure

14 let, 9.ročník

Hudba, čtení knih

ADHD

Nepozornost,Rušení výuky,Podvody,Disrespekt,Vulgární vyjadřování

Mgr. Matematika a chemie

22

Situace se mi vybaví téměř vždy, když si vzpomínám na své začátky. Bylo to moje první zaměstnání. Na škole jsem učila již 2 roky, ale poprvé 9. ročník. Stále můžeme hovořit o tom, že jsem neměla tolik zkušeností. Ve třídě, kde jsem učila matematiku byla problémová žačka. Ze začátku se zdálo, že je vše v pořádku a dokážeme spolu v pořádku vycházet. Zdání však klamalo. Během pár měsíců se zhoršovalo její chování v hodinách. Žačka nestále vyurušovala, poučovala spolužáky. Postupem času se situace začala vymykat kontrole takovým způsobem, že začala útoči i na mě.

Tato situace se mi vybaví téměř vždy, když si vzpomínám na své začátky. Bylo to moje první zaměstnání. Na škole jsem učila již 2 roky, ale poprvé 9. ročník. Stále můžeme hovořit o tom, že jsem neměla tolik zkušeností. Ve třídě, kde jsem učila matematiku byla problémová žačka.

Dlouhou dobu jsem nevěděla, jak danou situaci řešit. Bohužel si myslím, že mě v daný moment příliš nepodrželo ani vedení školy. Když jsem se obracela na vedení bylo mi řečeno, že další učitelé situaci v pohodě zvládají. Po několika rozhovorech s žákyní jsem si do školy pozvala vícekrát rodiče. Rodiče na první pohled vypadali pohodově. Jakmile se ovšem začalo řešit problémové chování jejich dcery bylo vše špatně ve mě. Dcera byla rodiči naprosto chráněna. Pochopila jsem, že ani zde nebudu mít příliš úspěchu. Opět jsem se potkala se žačkou, tentokrát jsem to zkusila mimo školní prostředí. To malinko pomohlo a na některých věcech jsme se domluvili.

Jak se říká sliby chyby… Žačka samozřejmě nedodržela to co jsme si řekli. Situace se stupňovala. Já jsem se rozhodla v ten moment školu opustit. Absolutně jsem tuto situaci nezvládala hlavně vnitřně psychicky. Žačka co vím měla druhé pololetí velké problémy a ročník musela opakovat. Já osobně jsem se z toho dlouho musela vzpamatovat. Když jsem nastoupila do další školy a došlo na problémové chování žáků musela jsem si najít pomoc u psycholožky. Tato zkušenost mě ovšem psychicky zocelila. Nikomu bych to však nepřála zažít.

4

The student regularly spoke vulgarly in class and during breaks, harming his fellow students especially psychologically - mocking, swearing. He was also very rude to his fellow students, he treated them like boys - he pushed them, sometimes he even wanted to fight with them. Among other things, he constantly cheated on tests, was not ready for class, lied, pretended to be innocent. The boy actively smoked from the age of twelve, his father did not manage to raise him.

The student lived alone with only his father and younger brother, his mother left them when he was five. He never had a role model in a woman, which is probably why he treated his female classmates in such a rude manner. His brother later attended the same school and was initially just as troubled as him, but over time he straightened out and became an average naughty teenager.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

At first, the school teachers focused on the boy, discussed the given problem with him, unfortunately it did not help at all. Subsequently, it was the turn of the school management and the educational advisor to solve the problem, who invited the boy's father to the school and solved the problem with him. The father showed almost no interest in solving the given situation, he considered it the duty of the school and the class teacher to solve the given situation. The next step was the examination of the boy in a pedagogical-psychological counseling center, to which the school management registered the boy. No learning disability or other syndrome was confirmed for the boy, and he subsequently visited a child psychologist for a short time. Unfortunately, even this step did not help and his behavior in the school environment did not improve. On the recommendation of the school, the guidance counselor, and the pedagogical-psychological counseling center, the boy's father decided to send his son to the Children's Diagnostic Institute and the Center for Educational Care.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

After returning from the Educational Care Center, the boy's behavior in the school environment improved significantly, he began to treat his classmates better, did not harm them, did not mock them, and generally began to have more respect for women. His lying to his teachers and cheating at school didn't improve much, but that was what the cantors were used to. Everyone was happy that overall his behavior improved by about 90%.

Partial success

13, 7. třída

florbal

Lhaní,Podvody,Rušení výuky

Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyněho v Ústí nad Labem, aprobace český jazyk, ruština

20

Žák pravidelně mluvil vulgárně v hodinách i o přestávkách, ubližoval svým spolužačkám zejména psychicky – posměšky, nadávky. Byl také velmi hrubý ke spolužačkám, choval se k nim jako k chlapcům – postrkoval je, někdy se s nimi chtěl i prát. Mimo jiné neustále podváděl při testech, nebyl připraven do hodin, lhal, dělal ze sebe neviňátko. Chlapec od dvanácti let aktivně kouřil, jeho otec výchovu nezvládal.

Žák žil sám pouze s otcem a mladším bratrem, matka je opustila, když mu bylo pět. Nikdy neměl vzor v ženě, proto se nejspíš choval ke svým spolužačkám takovým hrubým způsobem. Jeho bratr později navštěvoval tu stejnou školu a byl zpočátku podobně problémový jako on, časem se však srovnal a byl z něj průměrně zlobivý puberťák.

Nejprve se na chlapce zaměřovali učitelé školy, probírali s ním daný problém, bohužel to vůbec nepomohlo. Následně přišlo na řadu s řešením problému vedení školy a výchovný poradce, kteří si do školy pozvali otce chlapce a řešili s ním daný problém. Otec neprojevoval téměř žádný zájem s řešením dané situace, považoval za povinnost školy a třídní učitelky danou situaci řešit. Na řadu tak přišlo vyšetření chlapce v pedagogicko – psychologické poradně, na které chlapce přihlásilo vedení školy. U chlapce nebyla potvrzena žádná porucha učení, ani jiný syndrom, následně navštěvoval krátkodobě dětského psychologa. Bohužel ani tento krok nepomohl a ke zlepšení jeho chování ve školním prostředí nedošlo. Na doporučení školy, výchovného poradce i pedagogicko - psychologické poradny, se otec chlapce rozhodl poslat svého syna do Dětského diagnostického ústavu a Střediska výchovné péče.

Po návratu ze Střediska výchovné péče se chování chlapce ve školním prostředí o poznání zlepšilo, začal se zejména ke svým spolužačkám chovat lépe, neubližoval jim, neposmíval se jim a celkově začal mít k ženám větší úctu. Jeho lhaní učitelům a podvádění ve škole se příliš nezlepšilo, ale na to byli již kantoři zvyklí. Všichni byli rádi, že se celkově jeho chování zlepšilo o přibližně 90 %.

4

The parents have a problem with the student every morning right after waking up, because she doesn't want to go to school. I myself witnessed the situation when the parents pull her out of the car... I worked with the student for six months, four hours a day, and it was probably the most demanding period for me in my role as a teacher's assistant. But the most powerful experience with her was the very first hour. As soon as I stepped into the classroom, she gave me a murderous look. Right at the beginning of the lesson, when I sat next to the student, she pushed me away. The teacher told the children to open their notebooks, but the pupil did not respond. I told her to open it, but she spat at me and ran out of the classroom into the hallway, slammed the door and was gone. I was shocked, but I followed her right away and tried to get her back to class. I don't remember exactly what I told her, but it was probably something to the effect that it was important to her. As I approached her, she started to run, as the distance was sufficient for her, she turned to face the wall, tied her hands and sulked.

The pupil has been diagnosed with developmental behavioral disorders (ADHD), has developmental disorders in school skills (dysgraphia, dyscalculia, dyslexia) and has a problem with auditory differentiation.

Emotional outbursts, Violation of classroom/school rules

I tried to let the pupil calm down. I was only keeping an eye on her to keep her under control. We spent the whole first hour together in the hallway, I couldn't convince her. But after the bell rang for recess, she immediately picked herself up and returned to class. She knew that she didn't have to do anything during the break. For the next hour, she again went to the corner facing the wall, this time luckily only in the classroom. I tried to motivate the pupil with something, I found out that she likes to paint or play on the computer. In order to push her to some activity, I promised her that she would be able to draw a picture for the completed exercise. Sometimes it helped, other times she said “No, leave me alone!

Support, Interview

The only long-term result is that the student does not run away from the classroom, otherwise her behavior has not changed. Today she has a different lady assistant. But it doesn't matter if there is a man or a woman with her, the situation is still the same. Problems with the pupil were and are the order of the day. No one knew how to deal with her before or after me. It's hard to say how it will go on, but it was quite a massacre.

Failure

8 let, 3. třída

malování princezny – v pracovních listech, na písemkách, všude…), počítačové hry, youtubeři

ADHD,Náběh na Aspergerův syndrom

Lhaní,Podvody,Agrese,Neúcta k autoritám

Vyšší odborné, bez aprobace

3 roky

S žačkou mají rodiče problém každé ráno hned po probuzení, protože se jí nechce do školy. Sama jsem byla svědkem situace, kdy ji rodiče tahají z auta... Já jsem u žačky pracovala půl roku čtyři hodiny denně a bylo to pro mě asi nejnáročnější období v roli asistentky pedagoga. Nejsilnější zážitek s ní byla ale úplně první hodina. Už když jsem vkročila do třídy, tak na mě hodila vražedný pohled. Ihned na začátku hodiny, kdy jsem si k žačce sedla, tak mě odstrkovala pryč. Paní učitelka řekla dětem, ať si otevřou sešit, žačka ale nereagovala. Řekla jsem jí, ať si ho otevře, ona ale na mě plivla a utekla ze třídy na chodbu, práskla dveřmi a byla pryč. Byla jsem v šoku, ale šla jsem hned za ní a snažila jsem se ji dostat zpátky do třídy. Nepamatuji přesně, co už jsem ji říkala, ale nejspíš to bylo něco v tom smyslu, že je to pro ni důležité. Jak jsem se k ní přiblížila, tak začala utíkat, jak byla vzdálenost pro ni dostatečná, otočila se čelem ke zdi, svázala ruce a trucovala.

Žačka má diagnostikovány vývojové poruchy chování (ADHD), má rozvíjející poruchy školních dovedností (dysgrafie, dyskalkulie, dyslexie) a má problém se sluchovou diferenciací.

Snažila jsem se žačku nechat uklidnit. Pouze jsem na ni dohlížela, aby byla pod dohledem. Strávili jsme spolu celou první hodinu na chodbě, nedokázala jsem ji přesvědčit. Po zvonění na přestávku se ale hned sebrala a vrátila se do třídy. Věděla totiž, že přes přestávku nemusí nic dělat. Další hodinu se odebrala opět do rohu čelem ke zdi, tentokrát naštěstí jen ve třídě. Snažila jsem se žačku něčím motivovat, zjistila jsem, že ráda maluje nebo hraje na počítači. Abych ji k nějaké činnosti dotlačila, tak jsem jí slíbila, že za vypracované cvičení si bude moci nakreslit obrázek. Někdy to pomohlo, jindy řekla „Ne, nech mě na pokoji!

Jediným výsledkem z dlouhodobého hlediska je ten, že žačka neutíká ze třídy, jinak se její chování nezměnilo. Dnes je u ní už jiná paní asistentka. Ale je úplně jedno, jestli je u ní chlap nebo žena, situace je pořád stejná. Problémy s žačkou byly a jsou na denním pořádku. Nevěděl si s ní nikdo rady přede mnou a ani po mně. Těžko říct, jak to bude probíhat dál, ale byl to celkem masakr.

4

At the beginning, a few empathic classmates tried to make friends with her, but soon the first problems arose. The new girl tried to have new friends only for herself, she used lying and manipulation to do this, when that didn't help, she turned the class against herself, forced her new friends to harm her old friends, and manipulated them to do what she wanted. This behavior led to the fact that her classmates started to move away from her and the boys started to racially insult her, their favorite insult was to shout: 'nutello'. Paradoxically, the insults didn't bother her so much, because her foster parents told her that it would always be like that in our society and that she had to get used to it. It bothered her more that her 'puppets' started moving away from her, and because of this she gradually escalated her manipulation and teasing the class, but this only led to the fact that the class showed more resistance towards her, at the worst stage, the other children refused to sit on the chair she was sitting on before and they didn't even want to touch the things she had touched before.

Bullying

At the beginning, my accompanying teacher tried to solve it through communicative circles in the class, but nothing could be solved there, because the girl refused to participate, she took offense at any attempt to solve something and remained stubbornly silent, because it was not up to her. Other attempts at a solution were interviews with her, classmates and foster parents with the participation of a prevention methodologist and an educational consultant. The girl behaved in the same way as in communicative circles, the other children were interested in solving the situation, and the foster parents promised to talk to her. Everything worked every time for a few days, but then everything went back to normal. Finally, a psychologist from the Pedagogical-Psychological Counseling Center was invited with a program to integrate into the new team and improve the classroom climate. Similar to previous attempts at a solution, the situation improved for only a few days and then the problems returned.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The problem could not be resolved. Each time there was only a minor improvement that lasted for a few days, then everything started up again. There was a good climate in the classroom during the days when the new classmate was away, but when she returned, the problems returned. Since the problem could not be solved, my accompanying teacher only had to calm the situation and solve partial problems until the end of the school year, and thus also when the entire class left for the second grade at another school.

Failure

10,11, 5.ročník

Bez zájmů

Lhaní,Manipulace,Provokace

Mgr., První stupeň ZŠ

13

Na začátku se s ní pokoušelo skamarádit pár spolužaček s empatickým cítěním, brzy ovšem došlo k prvním problémům. Nové děvče se snažilo mít nové kamarádky pouze pro sebe, používalo k tomu lhaní a manipulaci, když to nepomohlo, tak rozeštvávala třídu proti sobě, nutila nové kamarádky škodit svým starým a manipulací je nutila dělat, co sama chce. Tohle chování vedlo k tomu, že se od ní začaly spolužačky odklánět a kluci ji začali rasisticky urážet, jejich oblíbená nadávka byl pokřik: 'nutello'. Urážky jí paradoxně tolik nevadily, protože jí její pěstounky říkaly, že v naší společnosti to tak bude vždycky a že si musí zvyknout. Více jí vadilo, že se od ní začaly odklánět její 'loutky', a kvůli tomu postupně stupňovala svoji manipulaci a rozeštvávání třídy, což ale vedlo jen k tomu, že se ve třídě více projevoval odpor vůči ní, v nejhorší fázi ostatní děti odmítaly sedět na židli, na které předtím seděla a ani se nechtěly dotknout věcí, kterých se předtím dotkla ona.

solution

Na začátku se to moje provázející paní učitelka pokoušela řešit komunikativními kruhy ve třídě, tam se ovšem nic nepodařilo vyřešit, protože dívka se odmítala zapojit, při jakémkoliv pokusu něco řešit se urazila a zarputile mlčela, protože nebylo po jejím. Další pokusy o řešení byly pohovory s ní, spolužáky a pěstounkama za účasti metodika prevence a výchovného poradce. Dívka se chovala stejně jako při komunikativních kruzích, ostatní děti měly zájem o řešení situace a pěstounky slíbily, že si s ní promluví. Pár dní pokaždé všechno fungovalo, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí. Nakonec došlo k pozvání psycholožky z Pedagogicko-psychologické poradny s programem na začlenění se do nového kolektivu a zlepšení klimatu třídy. Podobně jako u předchozích pokusů o řešení došlo ke zlepšení situace jen na pár dní a poté se problémy obnovily.

Problém se nepodařilo vyřešit. Pokaždé došlo pouze k menšímu zlepšení, které vydrželo v řádu dní, poté se vše znovu rozjelo. Ve třídě bylo dobré klima v ty dny, kdy byla nová spolužačka mimo školu, ale po jejím návratu se problémy vrátily. Protože se problém nepodařilo vyřešit, tak mojí provázející učitelce nezbylo než do konce školního roku, a tedy i odchodu celé třídy na druhý stupeň na jiné škole, pouze uklidňovat situaci a řešit dílčí problémy.

4

The described situation took place in mathematics class. We discussed geometry in mathematics, we drew. The mentioned pupil repeatedly took out the compass from the pencil case and handled it inappropriately. He was waving a compass and threatening the rest of the class, I reprimanded him and told him to hide the compass, that it was dangerous and he could hurt himself or other students. But the situation happened again after a while.

The student was in the fifth year of elementary school. He was diagnosed with dyslexia, dysgraphia and ADHD. The student repeatedly disrupted classes, was angry and sometimes even aggressive, or expressed himself inappropriately, sometimes even perversely. He interrupted almost every hour, was inattentive and often disruptive. The student had an assistant in his lessons. He was not able to adapt to the work in the class, so he negatively influenced the rest of the class, his classmates. His classmates were used to his behavior, the student behaved this way very often. Sometimes it was not possible to work in the classroom at the same time, because the pupil could not adapt to the work in the classroom, so the assistant took the pupil to the corridor and worked with him on the assigned tasks independently.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

student was waving a compass in the math class. I told him to hide it, he didn't need the compass, we didn't work with it. But he repeatedly took it out of the package and waved it in class. I was afraid that he would hurt himself or one of his classmates with the compass, so I confiscated the compass during class and returned it to the student only when we were working with the compass.

(Disciplinary) Punishments, Warning

The student was not too happy that I confiscated his compass, he didn't like it, but after a while he accepted the solution and he only got the compass in math class when he needed to draw with it, otherwise I had it with me. The student accepted the solution to the situation and after working with the compass he brought it back to me and I cleaned it up, I tried to avoid injury, I didn't want him to threaten other students and something happened in class.

Longterm success

11 let, 5. ročník

počítačové hry

ADHD,Dyslexie,Dysgrafie

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ / Speciální pedagogika

5 / 8

Popisovaná situace se odehrála v hodině matematiky. Probírali jsme v matematice geometrii, rýsovali jsme. Zmiňovaný žák opakovaně vytáhl kružítko z penálu a nevhodně s ním manipuloval. Mával s kružítkem a ohrožoval tak zbytek třídy, napomenula jsem ho a řekla jsem mu, aby kružítko schoval, že je to nebezpečné a mohl by sebe nebo ostatní žáky zranit. Situace se ale za chvíli opakovala znovu.

Žák byl v pátém ročníku základní školy. Byla mu diagnostikovaná dyslexie, dysgrafie a ADHD. Žák opakovaně narušoval hodiny, byl vzteklý a někdy až agresivní nebo se vyjadřoval nevhodně, někdy až perverzně. Narušoval téměř každou hodinu, byl nepozorný a často vyrušoval. Žák měl v hodinách asistentku. Nebyl schopný se přizpůsobit práci ve třídě, a tak negativně ovlivňoval zbytek třídy, své spolužáky. Spolužáci byli zvyklí na jeho chování, žák se tak choval velmi často. Někdy nebylo možné pracovat ve třídě zároveň, protože se žák nedokázal přizpůsobit práci ve třídě, a tak si asistentka brala žáka na chodbu a pracovala tam s ním na zadaných úkolech samostatně.

Žák mával ve třídě matematiky s kružítkem. Řekla jsem mu, aby ho schoval, kružítko nepotřeboval, nepracovali jsme s ním. On ho ale opakovaně vytahoval s obalu a mával s ním ve třídě. Bála jsem se, aby sobě nebo někomu ze spolužáků s kružítkem neublížil, proto jsem kružítko v hodině zabavila a žákovi jsem ho vracela, jen, když jsme s kružítkem pracovali.

Žák nebyl příliš nadšený, že jsem mu zabavila kružítko, nelíbilo se mu to, ale po čase řešení přijal a kružítko dostával jen v hodině matematiky, když s ním potřeboval rýsovat, jinak jsem ho měla u sebe. Žák přijal řešení situace a po práci s kružítkem mi ho zase donesl a já jsem ho uklidila, snažila jsem se tak předejít zranění, nechtěla jsem, aby ohrožoval ostatní žáky a něco se v hodině stalo.

4

Class is over, recess has started and I can rest for a while before the next class starts. I grab my snack to eat. I sit down at my desk and have a snack. However, I like my personal space around my school desk. It's a break and the student sitting in the desk right behind me is having fun with her classmates. They are too much for me. That bothers me a lot. The girls are having fun and giggling, but I don't feel well. I have little space, plus there is noise everywhere. 'By permission.' Nothing, no answer, so I pushed the pupil away. The classmate slapped me for that, so I slapped her, and I probably scratched her as well. Meanwhile, the teacher comes and pulls us away from each other. The girl is crying. We are both led into the cabinet. The teacher is forceful and asks us what happened.

The student has specific requirements for his personal space (this is one of the features belonging to the autistic spectrum). The student is sensitive when his space (specifically, in this situation the school desk) is occupied by someone else. The student sits in the first bench in the middle, he chose this place himself, and when the teacher mentioned that she would move the class, it was very important to him that he could sit in the first bench. This position suits him, as he sits close to the blackboard and also close to the teacher, who often asks about the solutions to assigned tasks. The student sits alone because he needs enough space around him. The student is very active in class. He tries to speak, but when he is not called, he behaves impulsively, shouts and has trouble coping with the fact that it was not he who was called, but someone else. Another teacher mentioned a week before the described situation that she noticed a certain tension between the pupil and the pupil. The student would like to talk more with his classmates, but he also likes peace. It is difficult for him to establish contact with classmates. He gets along very well with adults, with whom he does not get into conflicts. But not with peers. During the adaptation stay, he often wanted to talk to adult teachers, but they tried to encourage him to get closer to his classmates. Some classmates remember the student from the lower grade as problematic and do not want to hang out with him too much. The student considers himself to be problematic and unable to handle stressful situations (as he often hears this from those around him).

Physical aggression

The teacher, who was currently in charge of the corridor, tore the students apart and took them to her office. The class teacher of these students and I (on practice) were in the office at the same time. The teacher asks the crying pupil first. But she is unable to speak. The student eagerly wants to explain everything, but the teacher first comforts the student. He asks the pupil again why she is crying. The pupil replied that the pupil had hit her, scratched her and that she already had bruises on her hands. The teacher asks the student if it is true. Pupil: 'Well, the pupil slapped me first, I was just defending myself.' Pupil: 'The pupil turned to me and I saw that he wanted to push me away, so I slapped him. But that was my reflex. When someone attacks me, it's just my reflex to slap him.' Pupil: 'That's also my reflex, that when the girls didn't listen to me and deliberately stayed glued to my desk, that I touched her to make her move.' The teacher began to explain to them that when she slaps a classmate, it is not a reflex, but a question of will, whether she will slap him or whether she will handle the situation differently. Next, she began to ask if the student really just touched the pupil. The student nodded at first, which the teacher didn't notice, so she asked him to illustrate what it means to 'just touch'. So the student clearly showed. The teacher asked the pupil: 'Did he really touch you like that?' Žačka said that it was more and that he even scratched her. The student then admitted that it was more and added: 'I just can't handle these situations, I always get angry and lose control. I told the student to move and when she didn't, I poked her.' The student was very sad about his behavior and the fact that he could not handle the situation. He had tears in his eyes. The pupil also scolded her and added that she did not hear the pupil at all asking her to move. 'Okay then student, what should you do next time when girls are pushing you and they won't move even when you ask them to?' asked the teacher. The student thought for a moment. She added: 'Well, the class is noisy, so it's possible they won't hear you the first time, so if nothing happens, tell them nicely again.' The student immediately nodded. 'Pupil, you and the girls also have to be careful that they are really at your desk or you can go to someone else's desk or walk into the corridor. You can see that it is uncomfortable for the student when he wants to have a snack, for example, that he cannot even take a snack out of his briefcase. You'd be uncomfortable too, wouldn't you?' The pupil nods. The pupil apologized to the pupil and the pupil to the pupil. The teacher asked each of them if they accepted the apology and both confirmed. Then the teacher started to solve: 'Well, now you go back to class and what will happen? Well, it will be embarrassing, everyone will ask you what happened, you will start telling and now everyone can interpret it differently - someone will remember that the pupil hit the pupil or vice versa and then they will interpret it everywhere. Oops, poison, that pupil, he is terrible, he completely beat up the pupil, the poor girl was not to blame. Others will interpret: Oh, that pupil, she completely provoked the pupil, deliberately pushed him and even conspired against him with the girls. This is how gossip really spreads. Also, if at home, a student, you say that a classmate hit you, the parents will immediately call me, how is this possible and that we teachers did not notice it. It's just that everyone interprets this situation differently. So what, you're going to go and tell everyone how the other person hurt you?' The student and the student agreed that it would be best if they didn't tell anyone, that even the teacher wouldn't call the parents to inform them what was happening, only if something similar happened again.

Agreement, Interview

The pupil and the pupil apologized to each other, accepted the apology and agreed not to tell anyone about this situation, that everything would remain between them and the teacher. They also agreed that the student would practice managing his anger, for example by leaving the classroom, walking down the hall, wetting himself with some cold water, and also coming to the teacher for help at any time. In the event that a classmate does not respond to his request, he should ask politely one more time (because he did not have to hear the student). They also agreed that the student would chat with her friends at another desk or in the corridor. The teacher, who saw the situation, is also the school's prevention methodologist, so she decided that she would observe the class together with the class teacher to see if there was any bullying in the class. If something comes up in the future, she will include some kind of bullying prevention program and a peer bonding program in this class.

Longterm success

11 let, 2009, 6.třída

Vyučující nevěděla

ADHD,Dysgrafie

Agrese,Fyzické násilí,Vykřikování

Vysokoškolské pedagogické (Mgr.)

6 (+ 3 roky jako asistent)

Skončila hodina, začala přestávka a můžu si chvíli odpočinout, než začne další hodina. Vytahuji si svačinu, abych se najedl. Sedám si do své lavice a svačím. Mám však rád svůj osobní prostor kolem své školní lavice. Je přestávka a žačka, která sedí v lavici hned za mnou, se baví se spolužačkami. Jsou na mě příliš natlačené. To mi velice vadí. Holky se baví a chichotají, ale já se necítím dobře. Mám málo prostoru, navíc je tu všude hluk. 'Zdovolením.' Nic, žádná odpověď, proto jsem žačku odstrčil. Žačka mi na to dala facku, já jsem ji tedy žduchl, asi jsem ji u toho i škrábl. Mezitím přichází paní učitelka a odtahuje nás od sebe. Žačka pláče. Oba jsme vedeni do kabinetu. Paní učitelka je rázná a ptá se nás, co se stalo.

Žák má specifické nároky na svůj osobní prostor (jedná se o jeden z rysů patřící k autistickému spektru). Žák je citlivý na to, když jeho prostor (konkrétně v této situaci školní lavici) zabírá někdo jiný. Žák sedí v první lavici uprostřed, toto místo si vybral sám a když paní učitelka zmiňovala, že třídu bude přesazovat, velice mu záleželo, aby mohl sedět v první lavici. Tato pozice mu vyhovuje, neboť sedí blízko tabule a také blízko paní učitelky, které se často doptává na řešení zadaných úloh. Žák sedí sám, neboť vyžaduje dostatek prostoru kolem sebe. Žák je v hodinách velice aktivní. Snaží se hlásit o slovo, když však není vyvolaný, chová se impulzivně, vykřikuje a má problém se vyrovnat se situací, že nebyl vyvolán on, nýbrž někdo jiný. Jiná paní učitelka týden před popisovanou situací zmiňovala, že si všimla jistého napětí mezi žákem a žačkou. Žák by si rád povídal více se svými spolužáky, vyhovuje mu však i klid. Je pro něj náročné navazovat kontakt se spolužáky. Velice si rozumí s dospělými osobami, se kterými se nedostává do konfliktů. S vrstevníky však nikoliv. Na adaptačním pobytu si často chtěl povídat s dospělými učiteli, ti se jej však snažili podpořit, aby se sbližoval spíše se spolužáky. Někteří spolužáci si žáka pamatují z nižšího stupně jako problémového a příliš se s ním nechtějí družit. Žák se považuje za problémového a že nezvládá zátěžové situace (neboť toto často slyší od svého okolí).

Paní učitelka, která právě měla dozor na chodbě, odtrhla žáky od sebe a odvedla je do svého kabinetu. V kabinetě byla zároveň třídní učitelka těchto žáků a já (na praxi). Učitelka se ptá nejprve plačící žačky. Ta ale není schopná slova. Žák chce vše nedočkavě vysvětlit, ale paní učitelka nejprve utěšuje žačku. Znova se ptá žačky, proč pláče. Žačka odpověděla, že ji žák uhodil, poškrábal a že má na ruce již modráky. Paní učitelka se ptá žáka, jestli je to pravda. Žák: 'No ale žačka mě první dala facku, já se jen bránil.' Žačka: 'Žák se na mě otočil a viděla jsem, že mě chce odstrčit, tak jsem mu dala facku. Ale to byl můj reflex. Když na mě někdo útočí, tak je to prostě můj reflex, že mu dám facku.' Žák: 'To je taky můj reflex, že když mě holky neposlechly a schválně zůstaly nalepené na moji lavici, že jsem se jí dotkl, aby se posunula.' Učitelka jim začala vysvětlovat, že když vlepí spolužákovi facku, že to není žádný reflex, nýbrž otázka vůle, jestli mu facku dá nebo jestli situaci bude řešit jinak. Dále se začala vyptávat, jestli se žák žačky opravdu jen dotkl. Žák nejprve přikyvoval, což se paní učitelce nezdálo, proto jej požádala, aby názorně předvedl, co znamená 'se jen dotknout'. Žák tedy názorně ukázal. Paní učitelka se ptala žačky: 'Opravdu se dotkl jen takto?' Žačka řekla, že to bylo víc a že ji i poškrábal. Žák pak přiznal, že to bylo víc a dodal: 'Já prostě nezvládám tyto situace, já se vždycky vzteknu a neovládnu se. Já jsem říkal žačce, aby se posunula a když to neudělala, tak jsem do ní šťouchl.' Žák byl velice smutný ze svého chování a z toho, že situaci nezvládl. Měl slzy v očích. Žačka také pookřála a dodala, že žáka vůbec neslyšela, že by ji žádal, aby se posunula. 'Dobře, tak žáku, co bys příště měl udělat, když se holky na tebe budou tlačit a když se neposunou, i když je o to požádáš?' zeptala se učitelka. Žák chvíli přemýšlel. Dodala: 'Tak ve třídě je hluk, tak je možné, že tě napoprvé neuslyší, když se tedy nic nestane, řekni jim to hezky znovu.' Žák hned přikyvoval. 'Žačko, ty si s holkama musíš také dávat pozor, abyste byly opravdu u tvé lavice nebo můžete jít k lavici někoho jiného nebo se projít na chodbu. Vidíš, že je to pro žáka nepříjemné, když chce například svačit, že si nemůže ani vytáhnout z aktovky svačinu. Také by ti to bylo nepříjemné, že?' Žačka přikyvuje. Žák se žačce omluvil a žačka žákovi. Učitelka se každého ptala, jestli omluvu přijímají a oba potvrdili. Pak učitelka začala řešit: 'Tak, teďka se vrátíte do třídy a co bude? No bude šramec, každý se vás bude ptát, co se dělo, vy začnete vyprávět a teď si to každý může vyložit jinak - někdo si zapamatuje, že žák uhodil žačku nebo naopak a pak to budou všude vykládat. Jejda jeda, ten žák, ten je teda hrozný, ten úplně zmlátil žačku, chuděrka za nic nemohla. Jiní si budou vykládat: Ach, ta žačka, ta úplně vyprovokovala žáka, schválně se na něj tlačila a ještě se s holkama proti němu spikla. Takto se opravdu šíří pomluvy. Také když doma, žáku, řekneš, že tě spolužák bouchl, hned mi budou rodiče volat, jak je to možné a že jsme to my učitelé neuhlídali. To tak prostě je, že každý si tuto situaci vyloží jinak. Tak co, půjdete a budete každému říkat, jak vám ten druhý ublížil?' Žák s žačkou se dohodli, že bude nejlepší, když to nikomu neřeknou, že ani učitelka nebude volat rodičům, aby je informovala, co se dělo, pouze pokud by se něco podobného opakovalo.

Žák s žačkou se sobě navzájem omluvili, přijali omluvu a dohodli se, že nebudou o této situaci nikomu říkat, že vše zůstane jen mezi nimi a paní učitelkou. Dále se dohodli, že žák bude trénovat zvládání svého vzteku, například že odejde ze třídy, projde se po chodbě, svlaží se trochou studené vody a také kdykoliv může přijít za učitelkou pro pomoc. V případě, že některý spolužák nebude reagovat na jeho prosbu, má slušně požádat ještě jednou (neboť žačka nemusel slyšet). Domluvili se též, že žačka si bude povídat s kamarádkami u jiné lavice nebo na chodbě. Paní učitelka, která situaci viděla, je zároveň školní metodičkou prevence, proto usoudila, že bude spolu s třídní učitelkou třídu pozorovat, jestli ve třídě nevzniká šikana. Pokud by se v budoucnu něco objevilo, zařadí do této třídy nějaký program na prevenci šikany a program pro sblížení vztahů mezi spolužáky.

4

When we had an online open day, he logged in anonymously and was quite aggressive and disdainful, crashing the meeting with the applicants. He attacked the teachers: 'Why do you teach this? This is completely unnecessary, why don't you do it differently?' The teacher was explaining it and he said 'that's complete nonsense'.

The father was more of a working-class type, the mother was very caring, a car from the age of 15, I think he changed schools because of problems with his classmates. When he had a problem with something, he dealt with it rather indirectly. When he had a problem with a teacher, he made hints in the classes of other teachers who knew nothing about it. That means he was doing it more for the class. From the beginning, he tried to draw attention to himself and poked the teacher, but in a way that he could say that he was formally doing nothing wrong, even though there was a clear emotional charge. For example, when he found out that the teacher cares about some principles, he started making racist remarks. He then said in retrospect that he had the right to do that, that we couldn't prove anything to him, as if it was just written in the text and it was completely out of context and he was trying to prove to us that we can't take any position towards him that is based on something else than what he literally said.

Verbal aggression

wasn't teaching him at the time, so I felt pretty unbiased. I made an appointment with him as a prevention methodologist and talked to him. He denied everything, and in the background there was also the fact that 'even if he did, you can't prove it to me...' I told him that I sensed that the trust between him and the teachers was broken. He said that he was sorry and that he would like to do something to put things together. I had the feeling that he was telling me what I wanted to hear, that it would hang in there for a while, and then he would bring it out again.

Interview

For some time he did not participate much in the lessons, in some very positively, he sometimes had notes with me, but I did not pay much attention to them. And after some time it came back again. Towards those particular teachers and on other occasions. Nothing changed with that conversation except for his short-term distance. There wasn't even a meeting. Other teachers and I have the feeling from time to time that he wants to hurt someone and that it makes him happy, that he shows himself to be psychopathic. The only thing we hope for is that we will somehow survive the two years together and that the class will not be completely swept away by it. I'm glad I went for it, but a lot of times I feel like when I do, I'm actually appreciating the behavior, that I'm giving him the attention he wants. But sometimes I deal with it more for the sake of others, when the behavior crosses some boundaries. I'm not doing it primarily for him, I must have broken the stick over him.

Failure

2. ročník, 16

Programování studijní obor)

Manipulace,Provokace

Doktorské, učitel základů společenských věd pro SŠ

5

Když jsme měli den otevřených dní online, přihlásil se tam anonymně a dost agresivně a pohrdavě vystupoval, a nabořoval schůzku s uchazeči. Útočil na vyučující: 'Proč tohle učíte? Tohle je úplně zbytečné, proč to neděláte jinak?' Učitel to vysvětloval a on řekl, že 'to úplná blbost'.

Otec spíše dělnického ražení, matka hodně pečující, auto od 15, myslím, že měnil školu kvůli problémům se spolužáky. Když měl s něčím problém, řešil to spíš nepřímo. Když měl problém s vyučujícím, dělal narážky v hodinách jiných vyučujícího, který o tom nic nevěděl. To znamená, že to dělal spíš pro tu třídu. Od začátku se na sebe snažil strhávat pozornost a oťukával si učitele, ale způsobem, aby mohl říkat, že formálně nedělá nic špatného, i když byl jasný emoční náboj. Například když zjistil, že učitelce záleží na nějakých zásadách, začal mít rasistické narážky. Zpětně pak říkal, že má právo to dělat, že mu nemůžeme nic dokázat, jako kdyby to bylo jen napsané v textu a bylo to úplně bez kontextu a snažil se nám dokázat, že vůči němu nemůžeme zaujmout žádný postoj, který je opřené o něco jiného než o to, co doslova řekl.

Já jsem ho v tu dobu neučil, takže jsem si připadal celkem nestranný. Dal jsem si s ním jako metodik prevence schůzku a promluvil jsem si s ním. Popřel vše, a v pozadí bylo i to, 'a i kdyby, tak mi to nemůžete dokázat...' Řekl jsem mu, že vnímám, že je narušená důvěra mezi ním a učiteli. On říkal, že ho to mrzí a že by rád dělal něco pro to, aby se to dalo dohromady. Měl jsem z toho pocit, že mi řekl, to co jsem chtěl slyšet, že na nějakou dobu zaleze, a pak to zase vytáhne.

Nějakou dobu se moc v hodinách nezapojoval, v některých velmi pozitivně, u mě měl někdy poznámky, ale já jsem jim moc nevěnoval pozornost. A po nějaké době se to zase vrátilo. Vůči těm konkrétním pedagogům a při dalších příležitostech. Tím rozhovorem se kromě jeho krátkodobé distance nic nezměnilo. Ani nedošlo k nějakému setkání. Máme s jinými učiteli čas od času pocit, že chce někomu ublížit a že mu to dělá radost, že se projevuje psychopaticky. Jediné, v co doufáme je, že to spolu ještě ty dva roky nějak přežijeme a že ta třída se tím nenechá úplně strhnout. Jsem rád, že jsem se do toho pustil, ale mnohokrát mám pocit, že když se do toho pouštím, tak to chování vlastně oceňuji, že mu dávám tu pozornost, kterou chce. Ale někdy to řeším spíš kvůli ostatním, když to chování překračuje nějaké hranice. Nedělám to primárně kvůli němu, asi jsem nad ním zlomil hůl.

4

This event happened to me two weeks after the start of the new school year, when I was supposed to substitute physical education in the first grade with a class I had already gotten to know, because she was also there to substitute national studies. According to the teacher's instructions, I took them to the gym, where we were supposed to start practicing somersaults. But before we could get down to it, I had to go to the tool room to prepare the mats. For this reason, I kept the class busy and gave them a foam ball to play dodge ball. So I started rearranging the mats, when suddenly two little girls ran up to me and told me that boy X was pulling down the shorts and trunks of the other boys and then laughing at them. So I immediately ran out of the tool room to forcefully prevent it. When I returned to the gym, two students were actually picking up their shorts from the ground and putting them on. One could see that he was embarrassed, was blushing and wanted to start crying. At the other end of the gym, I saw this boy X preparing to pull down another student's pants, so I quickly yelled at him and took him aside so we could work it out together in peace and away from others. I took it as manifestations of bullying, which he committed towards other students.

would start with the anamnesis of those bullied. Bullied - pupils of the 1st grade of primary school (4th grade), the two are very athletically gifted and were friends with pupil X, when according to the class teacher, they were friends and with one pupil X sat on the bench, together they disturbed the lessons and did not pay attention, so the academic results were rather average to below average. The bully - this is a pupil of the 1st grade of primary school (4th grade), according to the class teacher, problems with this pupil are repeated very often, he does not pay attention in class, does not concentrate, distracts his surroundings and is not interested in teaching, that is why he has below average academic results .

Bullying

So I immediately took the student aside in class and began to talk to him carefully about it. Rather, it was a one-sided monologue, when I asked him 2 questions: Why did he do that? and would you like it if someone did it to you too, like that in public? Both questions remained unanswered, he just stood there, all red and frowning, It seemed to me that he was offended and that he probably wouldn't talk now. I therefore decided to solve it with the class teacher after class. Since this was not the student's first offense, the teacher and I agreed that I would give him a note for pulling down the students' pants. The teacher and I finally explained it to him and told him that if it happened again, we would have to call his parents and he would receive a reprimand from the class teacher. The student just stood there silently and looked at the ground. After a week, when I supervised the corridor in the first grade, I checked the class where student X was. When I peeked inside, I couldn't believe my eyes. At the back of the classroom, where the children have a carpet and a place to play, Pupil X was pulling down his classmates' pants again. At that moment I shouted at him again and this time I took him straight to the class teacher. Where the colleague told him that she was disappointed and that she had no choice but to call her parents and give you a reprimand from the class teacher. The student just stood there silently and looked at the ground.

Agreement, Consequences, Interview

As I already said, this problem was not solved at all in the short term, so my colleague and I had to reach for a harsher punishment, which we already have. When I was in charge of the first grade again the next day after the phone call, I went to check his class again and I couldn't recognize him at all, it was as if he had been replaced. I then asked a colleague about that student, and she said that since he received the reprimand and the phone call home, he started being nice and trying.

Longterm success, Partial success

žák prvního stupně základní školy (4. třída), 9 let

Baví ho různé sporty fotbal, basketball) a hraní si s kamarády

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Rušení výuky,Nesoustředěnost,Nezájem o výuku

Vysokoškolské – titul Mgr., aprobace německý jazyk (druhý stupeň) a tělocvik (první stupeň)

13 let

Tato událost se mi stala dva týdny po zahájení nového školního roku, kdy jsem měla suplovat tělocvik na prvním stupni u třídy, kterou jsem již stihla poznat, protože u nich byla i na suplování vlastivědy. Podle instrukcí pana učitele jsem je vzala do tělocvičny, kde jsme měli začít cvičit kotrmelce. Ale před tím, než jsme se do toho mohli dát, tak jsem musela zajít do nářaďovny přichystat žíněnky. Z tohoto důvodu jsem třídu zaměstnala a dala jim molitanový míč, aby si mohli zahrát vybíjenou. Začala jsem tedy přerovnávat žíněnky, když náhle za mnou přiběhly dvě holčičky a říkaly mi, že kluk X stahuje kraťasy i s trenýrkami ostatním klukům a posléze se jim i směje. Tak jsem tedy okamžitě vyběhla z nářaďovny, abych tomu rázným způsobem zabránila. Když jsem se vrátila do tělocvičny, tak si opravdu dva žáci zvedali kraťasy ze země a oblékali si je. U jednoho bylo vidět, že se stydí, červenal se a chtěl začít brečet. Na druhém konci tělocvičny jsem viděla, jak se tento kluk X připravuje dalšímu žákovi stáhnout kalhoty, proto jsem ho rychle okřikla a vzala si ho stranou, abychom to spolu mohli v klidu a mimo ostatní vyřešit. Brala jsem to jako projevy šikany, kterých se dopouštěl vůči ostatním žákům.

Začal bych s anamnézou těch šikanovaných. Šikanovaní – žáci 1. stupně základní školy (4. třída), ti dva jsou velmi sportovně nadaní a přátelili se s žákem X, kdy podle třídní paní učitelky byly kamarádi a s jedním žák X seděl v lavici, společně v hodinách vyrušovali a nedávali pozor, takže studijními výsledky byli spíše průměrné až podprůměrné. Šikanátor – jedná se o žáka 1. stupně základní školy (4. třída), podle třídní paní učitelky se problémy s tímto žákem velmi často opakují, v hodinách nedává pozor, nesoustředí se, rozptyluje okolí a výuka ho nezajímá, proto má podprůměrné studijní výsledky.

Žáka jsem si tedy hned v hodině vzala stranou a začala jsem s ním, opatrně, o tom mluvit. Spíše se jednalo o jednostranný monolog, kdy jsem mu položila 2 otázky: Proč to dělal? a líbilo by se ti, kdyby ti to taky někdo udělal, takhle na veřejnosti? Obě otázky zůstali bez odpovědi, jen tam tak stál, byl celý červený a zamračený, Zdálo se mi, že je uražený a že teď asi mluvit nebude. Rozhodla jsem se proto to po hodině vyřešit s paní učitelkou třídní. Jelikož se nejednalo o první prohřešek tohoto žáka, tak jsme se s paní učitelkou domluvili na tom, že mu já udělím poznámku za to, že žákům stahuje kalhoty. S paní učitelkou jsme mu to posléze vysvětlili a sdělili mu, že jestli se to bude ještě opakovat, tak že budeme muset rodičům zavolat a dostane důtku třídního učitele. Žák jenom mlčky stál a koukal do země. Po týdnu, kdy jsem měla dozor na chodbě na prvním stupni, tak jsem kontrolovala třídu, kde byl žák X. Když jsem nakoukla dovnitř, tak jsem nemohla uvěřit vlastním očím. Vzadu ve třídě, kde mají děti koberec a místo na hraní, žák X znovu stahoval kalhoty svým spolužákům. V tu chvíli jsem ho znovu okřikla a tentokrát jsem ho vzala rovnou za paní učitelkou třídní. Kde mu kolegyně sdělila, že je zklamaná a že ji nezbývá jiná možnost než volat rodičům a udělit ti důtku třídního učitele. Žák tu zase jenom tiše stál a koukal do země.

Jak jsem již říkala, tak tento problém se krátkodobě vůbec nevyřešil, takže jsme museli s kolegyní sáhnout po tvrdším trestu, který už ano. Když jsem druhý den po telefonátu měla opět dozor na prvním stupni, tak jsem šla opět zkontrolovat jeho třídu a vůbec jsem ho nemohla poznat, byl jako vyměněný. Ptala jsem se potom na toho žáka také kolegyně a prý od té doby, co dostal důtku a telefonát domů, tak začal být hodný a snažit se.

4

The teacher was the pupil's class teacher. The student had a need for order and calm teaching and could not handle chaos in the classroom. When the teaching did not go according to his idea, he had an explosive reaction to the situation. He yelled at others and had a mental breakdown. The situation was repeated daily, sometimes more often. The student did not have the opportunity to fully participate in the lesson when any change threw him off. He felt that he was not part of the collective. He didn't talk to anyone during breaks. He spent his free time alone and believed that he had no one close to whom he could turn in times of trouble.

In his free time, he watched series and played games online with his friends outside of school. In the past years, he had a cousin in his class with whom he got along very well, but when the cousin left, he felt like he was on his own. His classmates did not help him in the situation. The teacher had individual conversations with the student and together they tried to figure out the triggers of the behavior. They discovered that these were reactions to the behavior of other students at school. His classmates provoked him and called him vulgarisms in order to disrupt the course of the lesson with his explosiveness.

Emotional outbursts

The teacher decided to implement a project called "Restart

Working with the collective

In a common circle, the other students commented on the given situation. Some classmates were not bothered by his need for order and calm in the classroom and provoked his outbursts of anger for fun. Some pupils were sympathetic to the student and wanted to help him. Some of the pupils were not even aware of the behavior triggers. By sharing in a circle, the children had the opportunity to share their own feelings and needs in class, what they like and what they don't like, and how different events and changes in the group affect them. This activity moved the collective as a whole. The student found out that he was not alone in the situation and thanks to the shared circles he got close to some classmates who started to support him at school. His outbursts and conditions became less pronounced. At first it was once a day, then once a week, then once a month. The student is currently 14 years old and has not had an emotional outburst since the beginning of the school year. The student has a new teacher and they do not solve the problem behavior together and there is no need. The student can tell himself what is and isn't pleasant for him and knows how to avoid unpleasant situations. He has friends around him who support him and he can turn to them.

Longterm success

10

Anime, angličtina, Pop kultura, LGBTQ+ komunita

Mgr

6. rok

Učitel byl třídním učitelem žáka. Žák měl potřebu řádu a klidné výuky a nezvládal chaos ve třídě. Když neprobíhala výuka podle jeho představy, měl výbušnou reakci na situaci. Okřikoval ostatní a psychicky se hroutil. Situace se opakovala denně, někdy častěji. Žák neměl možnost se naplno zapojit do výuky, když ho jakákoliv změna rozhodila. Měl pocit, že není součástí kolektivu. S nikým se o přestávkách nebavil. Volný čas trávil sám a věřil, že neměl nikoho blízkého, na koho by se mohl obrátit ve chvílích nesnáze.

Ve volném čase koukal na seriály a hrál hry online se svými kamarády mimo školu. V minulých letech měl bratrance ve třídě, se kterým si velmi rozuměl, ale když bratranec odešel, měl pocit, že je na všechno sám. Spolužáci mu v situaci nepomáhali. Učitel se studentem vedl individuální rozhovory a snažili se společně přijít na spouštěče chování. Zjistili, že se jedná o reakce na chování ostatních žáků ve škole. Jeho spolužáci ho provokovali a nazývali vulgarismy, aby narušil svou výbušností chod výuky.

Učitel se rozhodl zavést projekt jménem „Restart

Ve společném kruhu se pak ostatní žáci vyjádřili k dané situaci. Některé spolužáky netrápila jeho potřeba mít řád a klid ve třídě a jeho výbuchy zlosti vyprovokovávali pro pobavení. Někteří žáci měli pro studenta pochopení a chtěli mu pomoct. Část žáků si ani neuvědomovala spouštěče chování. Formou sdílení v kruhu měli děti možnost se podělit o svoje vlastní pocity a potřeby v hodinách, co jim je příjemné a co ne a jaký vliv na ně mají různé události a změny ve skupině. Tato aktivita posunula kolektiv jako celek. Student zjistil, že na situaci nemá sám a díky sdíleným kruhům se sblížil s některými spolužáky, kteří mu začali být ve škole oporou. Jeho výbuchy a stavy se začaly projevovat méně. Ze začátku to bylo jednou za den, pak jednou za týden, pak jednou za měsíc. Momentálně je studentovi 14 let a od začátku školního roku výbuch emocí ještě neměl. Student má nového učitele a problémové chování spolu neřeší a není potřeba. Student si dokáže říct, co mu je a není příjemné a ví, jak se vyhýbat nepříjemným situacím. Má kolem sebe kamarády, kteří mu jsou oporou a může se na ně obrátit.

4

The situation arose at the start of online classes. We had German through an internet platform. I didn't know how to use the shared board yet, and the kids kept scribbling on it. I didn't know how to prevent them from doing so and it was impossible to teach at all. Otherwise, they were quite good, they didn't shout and so on, but they just had to keep scribbling on the blackboard. Everything was immediately redrawn, when a person deleted it for them, they immediately started over.

The class is overall one of the naughtiest I've come across so far. They are constantly interrupting, talking to each other. I also tried to do some special activities for them to entertain them and get some long-term attention from them. I didn't have to do these activities in other grades. But I know that behind all the disruptions, a group of boys starts and the others join.

Nonverbal disruption of lessons

The solution was random. One student joined the call later. The others already had a shared board, but he didn't see a link to it. It occurred to me to quickly create a new board and send it only to that student. Nothing happened at first, but after a minute or two he started scribbling on that board. I immediately told him to let it go, that I know he's doing it. He apologized to me with the words: I'm sorry, teacher. That was a mistake. I won't do it again. Then I said that I see who is using the blackboard and that whoever paints something on it will be punished and if it happens again, it will be discussed with the director.

Warning

The result was that during that lesson it was possible to work normally, the blackboard could be used normally, no one scribbled on it when they were not supposed to. The same for the next hour that week. After a few hours, unfortunately, it returned to the state that it was not possible to work with the board, as I imagined.

Shortterm success

14 let, 9.A

Házená, plavání

Rušení výuky

Mgr., Hv-Ov, stát. zk. Nj

9

Situace vznikla při začátku online výuky. Měli jsme němčinu přes internetovou platformu. Já ještě neuměla s tou sdílenou tabulí a děcka mi tam furt čmárala. Nevěděla jsem, jak jim v tom zabránit a nešlo tak vůbec vyučovat. Jinak byly celkem hodný, nevykřikovali a tak, ale prostě museli furt čmárat po tý tabuli. Všechno bylo hned překreslený, když jim to člověk smazal, tak hned začali od znova.

Třída je celkově jedna z nejzlobivějších, co jsem zatím potkala. Neustále vyrušují, povídají si. Snažila jsem se jim dělat i nějaké speciální aktivity, abych je zabavila a získala od nich nějakou dlouhodobější pozornost. Tyhle aktivity jsem v jiných ročnících nemusela dělat. Ale vím že za všechno to vyrušování rozjíždí partička kluků a ostatní se přidávají.

Řešení bylo náhodné. Jeden žák se připojil do hovoru později. Ostatní už měli sdílenou tabuli, ale on na ni neviděl odkaz. Napadlo mě v rychlosti vytvořit novou tabuli a tu poslat jen tomu žákovi. Ze začátku se nic nedělo, ale po minutě nebo dvou začal čmrkat do té tabule. Ihned jsem mu řekla, ať toho nechá, že vím že to dělá on. Omluvil se mi se slovy: Omlouvám se Vám paní učitelko. To byl omyl. Už to neudělám. Potom jsem řekla, že vidím, kdo tabuli používá a že kdo do ní bude něco malovat, dostane trest a pokud se to bude opakovat, bude se to řešit s panem ředitelem.

Výsledek byl takový, že v té hodině se dalo normálně pracovat, tabule šla normálně používat, nikdo na ni nečmáral, když neměl. To stejné i další hodinu v ten týden. Po pár hodinách se to bohužel vrátilo do stavu, že s tabulí nešlo pracovat, tak jak jsem si představovala.

4

During supervision, I heard how they were arguing with each other in the class, including abuse of the boy by the girl. When I entered the classroom, I saw how one of the classmates poured water on her, after which she punched him in the crotch. When I shouted at them, the boy ran away from the class.

The classroom climate is set in such a way that sneers and innuendos between classmates are common. There are 3 pupils with OMJ, one pupil with ADHD and one pupil with mild mental retardation in the class. Despite mockery and insinuations, pupils have clearly set barriers that they have set themselves and adhere to most of the time. Girl: very petite, she is known to often taunt and sometimes kick her classmates, but is usually not an aggressor. He often 'takes things lightly'. Boy: he is new to the class, on the contrary, he is tall for his age (approx. 175 cm), his results so far are very good. Quiet to taciturn in times of conflict.

Physical aggression

Since I was the first to see the boy splash her, my first reaction was to yell at him, which pissed him off and he ran out of the classroom. I understand his reaction, but I didn't have enough context at the time. They both spoke colorfully enough. I followed him and when I was leaving I heard her classmates scolding her for overdoing it. I learned from the boy in the hallway that the fight had started over cookies he had received from a classmate. The girl took them from him, saying that she wanted them and that she liked them and declared that he was fat enough and did not need them. After which he got up without a word and reached for the cookies, when she started to dodge them and wave them in front of his nose, he held her hand and took the cookies. She started cursing him to keep mocking him and they started sending each other somewhere. The girl started kicking and prodding him, so he watered her instead of using his own power. The girl's version was the same except that the cookies were meant for the whole class and not just for him, and she also left out the fact that she started physically assaulting him, among other things. The classmate who brought the cookies was in the toilet during the conflict. When he returned to the classroom, he confirmed that the cookies were only for boys. The version of what happened in class was confirmed by the rest of the class. There was a mutual apology in front of the class, stating exactly what they were apologizing for, to make them realize how they had hurt the other.

Interview

The two students have been non-conflict since then, during the first week it was seen that they were still angry with each other, but now they work together in groups and in pairs without any problems. The class is aware that they have to treat the boy differently than other classmates. The boy often helps with homework or explains the material discussed to his classmates, including the girl with whom he had a conflict.

Longterm success

13 let, 6. třída

keramika

Lhaní,Arogance,Disrespekt

Mgr., Chemie, Biologie, Angličtina

35

Při dozoru jsem slyšela, jak se ve třídě mezi sebou hádají včetně nadávek na osobu chlapce ze strany dívky. Když jsem do třídy vešla viděla jsem, jak jí jeden ze spolužáků polil vodou, načež ona mu dala pěstí do rozkroku. Když jsem je okřikla chlapec utekl ze třídy.

Klima třídy je nastaveno tak, že jsou pošklebky a narážky mezi spolužáky běžné. Ve třídě jsou 3 žáci s OMJ, jeden žák s ADHD a jeden žák s lehkou mentální retardací. I přes posměšky a narážky mají žáci jasně nastavené bariéry, které si sami nastavili a po většinu času dodržují. Dívka: velmi drobná, je o ní známo, že se spolužákům často posmívá a občas je kope ale po většinou není agresorem. Často 'bere věci na lehkou váhu'. Chlapec: je ve třídě nový, naopak na svůj věk vysoký (cca 175cm), dosavadní prospěch velmi dobrý. V době konfliktu tichý až zamlklý.

Vzhledem k tomu, že jsem jako první viděla, jak jí chlapec polil, moje první reakce byla okřiknout jeho, což ho naštvalo a utekl ze třídy. Jeho reakci chápu nicméně jsem v tu chvíli neměla dostačující kontext. Barvitě mluvili oba dost. Šla jsem za ním a když jsem odcházela slyšela sem jak ji spolužáci kárají za to, že to přehnala. Od chlapce jsem se na chodbě dozvěděla, že hádka vznikla kvůli sušenkám, které dostal od jednoho spolužáka. Dívka mu je sebrala s tím, že je chce ona a že je má ráda a prohlásila, že on je tlustý dost a nepotřebuje je. Načež on se beze slova zvedl a natáhl se pro sušenky, když mu s nimi začal uhýbat a mávat před nosem tak jí přidržel ruku a sušenky si vzal. Ona mu začala nadávat dál se posmívat a vzájemně se začali posílat někam. Dívka ho začala okopávat a pošťuchovat, a proto ji polil namísto použití vlastní síly. Verze dívky byla stejná s rozdílem toho, že sušenky byly určené pro celou třídu, a ne jenom pro něj mimo jiné taky vynechala to, že ho začala fyzicky napadat. Spolužák, který sušenky přinesl byl během konfliktu na záchodě. Když se vracel do třídy tak potvrdil, že sušenky byly určeny jen pro chlapce. Verze toho, co se ve třídě odehrálo byla potvrzena zbytkem třídy. Před třídou došlo ke vzájemné omluvě, ve které bylo uvedeno za co přesně se omlouvají, aby si uvědomili, jak tomu druhému ublížili.

Tito dva žáci jsou od té doby nekonfliktní, během prvního týdne bylo vidět, že jsou na sebe stále naštvaní, nyní však bez problému spolupracují ve skupinách i ve dvojicích. Třída si je vědoma toho, že k chlapci musí přistupovat odlišně než k ostatním spolužákům. Chlapec často vypomáhá s domácími úkoly či spolužákům vysvětluje probranou látku včetně dívky se kterou měl konflikt.

4

At our school, pupils in the third year of a four-year grammar school (in the seventh year of an eight-year grammar school) choose two seminars. They have the opportunity to choose from a wide range of subjects depending on what they would like to do in the future at university and in work. Pupils can choose, for example, a seminar on biology, chemistry, descriptive mathematics, cultural history, etc. I, as a teacher of the Russian language, lead a seminar on the Russian language. My goal is to prepare students for the matriculation exam during the two school years so that they don't even have to look at Russian during Holy Week. I admit that I am demanding in the seminary, I know it, I know it is said about me. But on the other hand, I have feedback from graduates who always confirm to me that they are happy about this approach. However, sometimes students who do not have such a relationship with the language, and who do not have the will and desire to learn, sometimes sign up for my seminar. They are then unable to meet my demands. And this example is about exactly one such student. A student who had a different teacher for normal classes signed up for the seminar. Of course, I am happy for everyone who is approached by Russian and decides to study it more. Unfortunately, this student chose the seminar because she did not know what else to choose. She did not attend the first seminar. She came to the second seminar completely unprepared, she did not learn from any of her classmates what she should have prepared. She didn't even come to ask me. I admonished the student, but I did not deal with it further, the beginning of the school year is difficult for everyone. However, the student did not participate in the next seminar again, and the rest of the class slowly began to "run away" from her

learned about the student that she lives only with her mother, but she often doesn't have time for her, so she spends a lot of time with her grandmother. I believe that the grandmother did not have such a strict upbringing and the student got used to basically doing what she liked. She spent a lot of time with her friends and her boyfriend, leaving little time for studying.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

In one of the seminars she attended, I informed the student that unfortunately she would have to pass the commission exam (at that time she had about 80% absenteeism). For most students, the commission exam means such a scarecrow, it's a sign that they should really start trying harder. Fortunately, it was no different for the student. When I summoned her at the next seminar, she was ready. For the next three weeks, I had a good feeling about the student, I believed that she was on the right track. Sometime in the second half of the school year, however, she came to me after the seminar and admitted that she had not chosen the seminar well, that it was too demanding for her, and that she was not as passionate about the subject as the others in the class. As I listened to her, I wondered if it would be better for her to transfer to another seminary. I also suggested this possibility to her and she agreed with great enthusiasm. The teachers at our school are mostly willing to do their best for their students. We arranged a joint meeting with a colleague who leads another seminar and agreed on the transfer of the pupil. The beginnings in the new seminary were difficult for the student, because she had to catch up on all the lessons from the previous semester. We have to admit that she wasn't the best student in the new seminar either, but she certainly did much better in it than in mine.

Transfer of student, Interview

In the long run, my solution certainly had a good effect on the pupil's psyche, which is of course the most important thing. There was no tension between us when I met in the hallway after her transfer, we always said hello and exchanged a few words. I think we were both relieved. Since I didn't teach her other subjects, I can't say how it was reflected in other classes. However, I know from a colleague from the seminary, where the girl transferred, that she did as well as possible and successfully graduated from the given subject.

Longterm success

18 let, 7. ročník osmiletého gymnázia

Většinu času tráví s přáteli

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Absence,Nepracovitost

Magisterské, ruský jazyk a výtvarná výchova

23

Na naší škole si žáci ve třetím ročníku čtyřletého gymnázia (v sedmém ročníku osmiletého gymnázia) vybírají dva semináře. Mají možnost vybrat si z velké škály předmětů podle toho, čím by se v budoucnu chtěli zabývat na vysoké škole a v zaměstnání. Žáci si mohou vybrat například seminář z biologie, chemie, deskriptivní matematiky, dějin kultury atd. Já, jakožto učitelka ruského jazyka, vedu seminář z ruského jazyka. Mým cílem je během dvou školních let připravit žáky na maturitu tak, aby se v průběhu svatého týdne nemuseli na ruštinu ani podívat. Přiznávám, že jsem v semináři náročná, vím to, vím, že se to o mně říká. Ale na druhou stranu mám zpětnou vazbu od maturantů, kteří mi vždy potvrdí, že jsou zpětně za tento přístup rádi. Do mého semináře se však někdy přihlásí i žáci, kteří jednak nemají k jazyku takový vztah, jednak nemají vůli a chuť se učit. Nejsou potom schopni vyhovět mým nárokům. A přesně o jedné takové žačce je tento příklad. Žačka, která měla na normální hodiny jinou vyučující se přihlásila do semináře. Já jsem samozřejmě ráda za každého, koho ruština osloví a rozhodne se jí zabývat více. Bohužel tato žačka si vybrala seminář z toho důvodu, že nevěděla, co jiného si zvolit. Nezúčastnila se hned prvního semináře. Do druhého semináře přišla naprosto nepřipravená, od nikoho ze spolužáků si nezjistila, co si měla připravit. Nepřišla se zeptat ani za mnou. Žačce jsem napomenula, ale více jsem to neřešila, začátek školního roku bývá náročný pro všechny. Dalšího semináře se však žačka znovu nezúčastnila a zbytek třídy jí začal pomalu „utíkat

O žačce jsem se dozvěděla, že žije jen s matkou, která na ni však často nemá čas, takže hodně času tráví se svou babičkou. Domnívám se, že babička neměla natolik tvrdou a výchovu a žačka si zvykla dělat v zásadě co se jí zlíbí. Hodně času trávila se svými přáteli a přítelem, na studium tak mnoho času nezbývalo.

Žačce jsem v po jednom ze seminářů, na které se dostavila, oznámila, že bohužel bude muset projít komisionální zkouškou (v té době měla absenci asi 80 %). Pro většinu žáků znamená komisionální zkouška takového strašáka, je to znamení, že už by se měli opravdu začít více snažit. Pro žačku to naštěstí nebylo jinak. Když jsem ji na příštím semináři vyvolala, byla připravená. Další tři týdny jsem měla z žačky dobrý pocit, věřila jsem, že je na dobré cestě. Někdy v druhé polovině školního roku za mnou však přišla po semináři a přiznala mi, že seminář si nevybrala dobře, že je pro ni velmi náročný a že není do předmětu tak zapálená jako ostatní ve třídě. Když jsem ji poslouchala, napadlo mě, jestli by pro ni nebylo lepší přestoupit do jiného semináře. Tuto možnost jsem jí také navrhla a ona s velkým nadšením souhlasila. Učitelé v naší škole jsou povětšinou ochotni udělat pro svoje žáky maximum. Domluvily jsme si tak společné setkání s paní kolegyní, která vede jiný seminář a domluvily se na přestupu žačky. V novém semináři byly pro žačku začátky náročné, protože musela dohnat všechno učivo z předchozího půlroku. Musíme si přiznat, že ani v novém semináři nebyla tou nejlepší žačkou, ale určitě se jí v něm dařilo mnohem lépe než v tom mém.

Dlouhodobě mělo moje řešení určitě dobrý vliv na psychiku žačky, což je samozřejmě to nejdůležitější. Nevzniklo mezi námi žádné napětí, když jsem se po jejím přestupu potkaly na chodbě, vždy jsme se pozdravily a prohodily spolu pár slov. Spíš si myslím, že se nám oběma ulevilo. Protože jsem ji z jiných předmětů neučila, nemohu říct, jak se to odrazilo v dalších hodinách. Vím však od paní kolegyně ze semináře, kam dívka přestoupila, že se jí v rámci možností dařilo a z daného předmětu úspěšně odmaturovala.

4

The whole situation arose on the basis of the student's repeated disobedience to my instructions, the situation escalated when the student disobeyed and repeatedly played with a small lego figure and threw it around the classroom, the figure got stuck behind the blackboard and could not be pulled out. The student started to get angry and asked me to pull out the stick figure, I told him that the stick figure was stuck behind the blackboard and it would not be possible to pull it out. I evaluated the situation as a pretty good example of what happens when a student doesn't listen to my instructions and follow them, moreover, the figurine really fell behind the blackboard, from where it would be difficult for me to pull it out myself. I warned this student several times not to bring his toys to school. Despite the fact that I pointed out this problem to him many times, the student continued to bring his toys to school. I even dealt with the situation with my mother when it happened that the other children took a toy from this student because they didn't understand that it belonged only to him and wanted to play with it, it always resulted in a 'scene' and only problems, lawsuits, accusations and arguments . For this reason, I informed my mother about this situation with a recommendation and request that he not bring any toys with him to school. However, since the student comes from a family that recently added a younger sibling, the mother tried not to neglect the older child, and the student sensed this and tried to take advantage of it. The student knew that anger and crying did not apply to me, but this did apply to my mother. The student continued to bring toys to school until this situation occurred. So I told the student that it was not possible to pull out the stick figure, that the janitor would have to come and pull out the stick figure. 'But the janitor has already left today, so we will have to wait until tomorrow', I told the pupil and that I told him several times not to mess with the figure, but he didn't listen, so now he has to accept the consequences, wait until tomorrow, go to the janitor, to explain the situation to him, to say that he was doing something he shouldn't have done, so his stick got stuck behind the blackboard, and to ask the janitor to take out the stick.

He is a seven-year-old boy who grows up in a complete family, and has had a younger sister since he was about six years old. It's obvious from his behavior that he gets what he wants. Furthermore, it is evident that the parents choose a pampering upbringing, according to the interview with the mother, the child regularly forces attention, new toys, etc. by crying and anger, trying to get attention, thus achieving almost everything. From the beginning, he repeatedly disobeys the teacher's advice not to bring the toy to school. The student was diagnosed with ADHD - he is often inattentive, impulsive, does not keep his attention for long, is angry, does not last longer in one activity, sometimes does not obey the teacher's instructions.

Nonverbal disruption of lessons

After I explained to the student that his behavior was not correct, and that his stick fell behind the board because he did not listen to me, and that therefore he must bear the consequences and resolve the situation according to my advice, if he wants his toy back, the student he understood the situation and calmed down. The problem came when his mother came to pick him up at school, the student started crying, which scared the mother and she immediately asked what happened, she wanted to solve the situation - she wanted to go to the classroom and pull out the dummy. However, based on similar situations, I knew that the student was just 'playing on feelings' again, because he knew that he would succeed with his mother. I therefore tried to remain calm, I explained the situation to my mother, I clearly told her that I warned the student that the stick figure would fit behind the blackboard, but he did not listen to me, so he must learn from this situation and solve the problem. After a few minutes, the student calmed down and went home with his mother. The next day, the pupil came to school, we went to see the janitor, whom he nicely asked if he could take out the dummy, the janitor was quite willing, he took out the dummy and the pupil thanked him. Later, when I spoke with the janitor, he told me that the stick didn't fit all the way under the blackboard, so I would probably have pulled it out myself, but he didn't want to talk about it in front of the student, and I evaluated the situation in the same way - I 'tactically' kept this fact silent. I had no idea that I could pull out the figurine myself, but I didn't want to tell the student that, because he wouldn't remember that 'this is not done', he would carry the toys to school, throw them around the classroom and thus 'get lesson'.

Agreement

In the short term, I think my handling of the situation helped the problem, the student recognized that he had made a mistake and was aware that he had to resolve the situation and that I was also advising him on how he could get his dummy back. This solution was also effective in the long term, given that the student not only stopped throwing toys around the classroom, but also stopped bringing his toys to school.

Longterm success

7 let, 1. ročník ZŠ

Superhrdinové – Spiderman, Batman, Wonder woman,….

ADHD

Bc. Speciální pedagog, studující Mgr. + pozice učitel na ZŠ a vychovatel ve školní družině

5

Celá situace vznikla na základě opakovaného neuposlechnutí žáka mých pokynů, situace vygradovala, když žák neuposlechl a znovu a znovu si hrál s malým lego panáčkem a házel si s ním po třídě, panáček zapadl za tabuli a nešel vytáhnout. Žák se začal vztekat a chtěl po mně, abych mu panáčka vytáhla, já jsem mu odpověděla, že panáček zapadl za tabuli a vytáhnout nepůjde. Situaci jsem vyhodnotila jako docela dobrý příklad názorné ukázky toho, co se stane, když žák nebude poslouchat mé pokyny a řídit se podle nich, panáček navíc opravdu spadl za tabuli, odkud bych ho sama těžko vytáhla. Tohoto žáka jsem několikrát upozorňovala, ať si s sebou do školy svoje hračky nenosí. I přesto, že jsem ho na tento problém mnohokrát razantně upozorňovala, žák si svoje hračky do školy nosil dál. Situaci jsem dokonce řešila i s maminkou, když se stalo, že ostatní děti braly tomuto žákovi hračku, protože nechápaly, že patří pouze jemu, a chtěly si s ní hrát, vždy z toho vznikla 'scéna' a akorát problémy, žalování, obviňování a hádky. Z tohoto důvodu jsem o téhle situaci informovala maminku s doporučením a žádostí, aby s sebou do školy žádné hračky nenosil. Jelikož však žák pochází z rodiny, která se nedávno rozrostla o mladšího sourozence, maminka se jednak snažila nezanedbávat starší dítě, druhak to žák vycítil a snažil se toho využít. Žák sice věděl, že na mě vztek a pláč neplatí, ale na maminku tohle platilo. Žák do školy nosil hračky dál, až došlo k této situaci. Žákovi jsem tedy řekla, že panáček vytáhnout nejde, že bude muset přijít pan školník a panáčka vytáhnout. 'Pan školník ale dneska už odešel, takže budeme muset počkat do zítra', řekla jsem žákovi a i to, že jsem mu několikrát říkala, aby si s panáčkem neházel, ale on neposlechl, tudíž teď musí přijmout následky, počkat do zítra, jít za panem školníkem, situaci mu vysvětlit, říct, že dělal, co neměl, takže mu panáček zapadl za tabuli, a poprosit pana školníka, aby mu panáčka vyndal.

Jedná se o sedmiletého chlapce, který vyrůstá v úplné rodině, od cca šestého roku věku má mladší sestru. Podle chování je zřejmé, že dostane, co chce. Dále je patrné, že rodiče volí rozmazlující výchovu, podle rozhovoru s maminkou si dítě pravidelně vynucuje pozornost, nové hračky apod. pláčem a vztekem, snaží se tak získat pozornost, dosáhne tak téměř všeho. Z počátku opakovaně neposlouchá nabádání učitelky, aby si hračku s sebou do školy nenosil. Žákovi bylo diagnostikováno ADHD – je často nepozorný, zbrklý, neudrží dlouho pozornost, je vzteklý, nevydrží déle u jedné činnosti, občas neuposlechne pokynů vyučujícího.

Po tom, co jsem žákovi vysvětlila, že jeho chování nebylo správné, a že mu panáček zapadl za tabuli proto, že mě neposlechl, a že tudíž musí nést následky a situaci vyřešit podle toho, jak mu radím, pokud chce svou hračku zpět, žák situaci pochopil a uklidnil se. Problém přišel, když si pro něj přišla maminka do školy, žák se rozbrečel, což maminku vyděsilo a hned se ptala co se stalo, chtěla situaci řešit – chtěla jít do třídy panáčka vytáhnout. Podle obdobných situací jsem ale věděla, že žák opět jen 'hraje na city', protože ví, že u maminky uspěje. Snažila jsem se proto zachovat klid, situaci jsem mamince vysvětlila, jasně jsem jí řekla, že jsem žáka upozorňovala, že mu panáček zapadne za tabuli, ale on mě neposlechl, proto se z této situace musí ponaučit a problém vyřešit. Žák se tedy po několika minutách uklidnil a odešel s maminkou domů. Další den přišel žák do školy, zašli jsme za panem školníkem, kterého pěkně poprosil, jestli by mu mohl panáčka vyndat, pan školník byl docela ochotný, panáčka vyndal a žák mu poděkoval. Později, až jsem s panem školníkem mluvila, řekl mi, že panáček nezapadl až naspod tabule, takže bych ho asi vytáhla i sama, před žákem ale o tom mluvit nechtěl a já jsem tuto situaci vyhodnotila podobně – 'takticky' jsem tuto skutečnost zamlčela. To, že bych panáčka mohla vytáhnout sama, jsem netušila, ale dodatečně jsem to nechtěla žákovi říkat, jelikož by si nezapamatoval, že 'tohle se nedělá', hračky by si nosil do školy dál, házel by s nimi po třídě a takhle 'dostal lekci'.

Z krátkodobého hlediska si myslím, že moje řešení situace tomuto problému pomohlo, žák uznal, že udělal chybu, a byl si vědom toho, že musí situaci vyřešit a že já mu navíc radím, jak by mohl dosáhnout toho, aby měl svého panáčka zpátky. Toto řešení bylo navíc efektivní i z dlouhodobějšího hlediska, vzhledem k tomu, že žák nejen, že přestal s hračkami po třídě házet, ale také přestal svoje hračky s sebou do školy nosit.

4

I've had problems with [ANONYMIZED] since he started third grade, but lately his behavior has gotten even worse. He became much more disruptive, completely stopped paying attention and annoyed other classmates. The classic solution to the situation, such as sending him out the door, giving him a note, or calling his parents did not work and the situation continued to escalate. It got to the point where he threw a pencil he stole from the teacher's desk at me several times.

[ANONYMIZED] – 5th year primary school student, extrovert, average academic performance

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons

called [ANONYMIZED] to the office and tried to explain to him for the umpteenth time that he cannot behave like this and that by doing so he is disturbing all his classmates who are trying to learn something new and that he is depriving himself of the information he will need on the second degree. The answer was that school is stupid and he doesn't like it. I explained to him that sometimes we have to do things we don't enjoy in order to have a more pleasant future. I then asked him what would help him enjoy school more. My answer was that school would be more fun if he didn't have to study. I explained to him again that unfortunately it belongs to the school. After he promised to work on his behavior, I let him go home. His behavior improved for a short time, but after a month he started acting inappropriately again. But before I managed to reprimand him, he was yelled at by his classmates, who were fed up with his constant interruptions. This managed to resolve the situation until the end of his undergraduate studies. It turns out that he was disruptive because he wanted to entertain his classmates and when he realized that he was bothering them, he stopped. I also adjusted my teaching style and made the lessons more interactive and fun so that [ANONYMIZED] could be more involved and not bored. My lesson from this situation is that the disapproval of classmates is more important for children than the disapproval of adults, and if one student disturbs the others, the children will eventually solve this problem themselves.

Agreement, Interview

[ANONYMIZED] was not disruptive and paid more attention in class until the end of fifth grade. The more interactive teaching suited him, and when he understood that his behavior was not funny, but annoying, he was transformed. He is now finishing ninth grade and I haven't heard any complaints about him.

Longterm success

10let 5. Ročník ZŠ

Fotbal, hraní her a chození ven s kamarády

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Mgr. Aj a M

15

S [ANONYMIZED] jsem měla problémy už od té doby, co nastoupil do třetí třídy, ale poslední dobou se jeho chování začalo ještě více zhoršovat. Začal mnohem víc vyrušovat, naprosto přestal dávat pozor a otravoval ostatní spolužáky. Klasické řešení situace jako poslat ho za dveře, dát mu poznámku, nebo volat rodičům nefungovalo a situace se stále stupňovala. Došlo až k tomu že po mně několikrát hodil tužkou, kterou ukradl z učitelského stolu.

[ANONYMIZED] – student 5. ročníku ZŠ, extrovert, průměrný studijní prospěch

[ANONYMIZED] jsem si zavolala do kabinetu a pokusila jsem se mu již po několikáté vysvětlit, že se takto nemůže chovat a že tím ruší všechny své spolužáky, kteří se snaží dozvědět něco nového a že se sám připravuje o informace, které bude potřebovat na druhém stupni. Odpovědí mi bylo, že je škola pitomá a nebaví ho. Vysvětlila jsem mu, že občas musíme dělat I věci co nás nebaví, abychom měli příjemnější budoucnost. Následně jsem se ho zeptala, co by mu pomohlo si školu více užívat. Odpovědí mi bylo, že by škola byla větší zabava, kdyby se nemusel učit. Opět jsem mu vysvětlikla, že to bohužel ke škole patří. Poté co mi slíbil, že na svém chování zapracuje, jsem ho pustila domů. Jeho chování se na krátkou chvíli zlepšilo, ale po měsíci se znovu začal chovat nevhodně. Než jsem ho ale zvládla napomenout, tak ho okřikli jeho spolužáci, kteří byli otrávení z jeho neustálého vyrušování. To zvládlo situaci vyřešit až do konce jeho studia na prvním stupni. Ukázalo se, že vyrušoval, protože chtěl pobavit své spolužáky a když zjistil, že je tím obtěžuje, tak přestal. Také jsem upravila svoji formu výuky a udělala jsem hodiny více interaktivní a zábavné, aby se [ANONYMIZED] mohl více zapojovat a nenudil se. Mé poučení z této situace je, že nesouhlas spolužáků je pro děti důležitější, než nesouhlas dospělých a pokud jeden žák vyrušuje ostatní, tak si děti tento problém eventuelně vyřeší samy.

[ANONYMIZED] až do konce pátého ročníku nevyrušoval a dával větší pozor v hodinách. Interaktivnější výuka mu vyhovovala a když pochopil, že jeho chování nebylo vtipné, ale bylo otravné, tak byl jako proměněný. Nyní ukončuje devátou třídu a neslyšela jsem na něj žádné stížnosti.

4

After a long break, a broken door was found in the boys' toilets. After finding out who was on the same floor at that time, it came to my class, which I led as a class teacher. At that time I had a group of about 5 guys there who didn't do much good.

The student failed in the 9th grade. At home, he has a brother with autism spectrum disorder and therefore tries to demand attention. He was disruptive in class, talking back and many others. His truancy didn't contribute to his problematic behavior either, but his parents later forgave him for everything. Coming to a new class, his behavior improved, but because he was older, some of his classmates looked up to him and imitated him.

Violation of classroom/school rules

started to solve the whole situation with the whole class, I asked if anyone knew about anything. However, no one confessed at this hour. After an hour, however, one boy from the problem group came to me and confessed that he and the problem student broke the door. So I invited this problematic student and told him that I know who broke the door and that if he confesses, I will try to solve it calmly. Unfortunately, the student did not confess, so I was forced to report both boys to the principal. Only after an appointment with the headmistress did the troubled boy confess.

Working with the collective, Interview

He got a 2 for behavior from the headmistress and had to pay the door. However, his behavior did not change much and he continued to disturb.

Failure

15 let, 9. ročník (opakoval 9. ročník)

Auta, kamarádi

Lehká porucha chování

Lhaní,Podvody,Záškoláctví,Arogance,Odmlouvání

VŠ, Český jazyk, Speciální pedagogika

13

Na klučičích záchodech se po velké přestávce našly rozkopané dveře. Po zjištění, kdo v té době byl na tom stejném patře se přišlo na moji třídu, kterou jsem vedla jako třídní učitel. V té době jsem tam měla partu asi 5 kluků, kteří nedělali moc dobrotu.

Žák propadl v 9. třídě. Doma má bratra s poruchou autistického spektra a proto se snaží dožadovat pozornosti. Vyrušoval v hodinách, odmlouval a mnoho dalších. K jeho problémovému chování ani nepřispělo to, že chodil za školu, ale jeho rodiče mu poté vše omluvily. Příchodem do nové třídy se jeho chování zlepšilo, ale tím, že byl starší, tak k němu někteří spolužáci vzhlíželi a napodobovali ho.

Celou situaci jsem začala řešit s celou třídou, zeptala jsem se, jestli někdo o něčem neví. V této hodině se však nikdo nepřiznal. Po hodině však za mnou přišel jeden kluk z problémové party a přiznal se že s problémovým žákem ty dveře rozbili. Pozvala jsem si tedy tohoto problémového žáka a řekla mu, že vím, kdo rozbil dveře a že když se přizná, tak se to pokusím vyřešit v klidu. Bohužel žák se nepřiznal a tak jsem byla nucena oba hochy nahlásit paní ředitelce. Až po domluvě u paní ředitelky se problémový hoch přiznal.

Od paní ředitelky dostal 2 z chování a dveře musel zaplatit. Jeho chování se však moc nezměnilo a ve vyrušování pokračoval dále.

4

remember one case that I dealt with as a classroom teacher about six years ago. At that time, I had sixth graders who joined our school from other schools, so the class was quite mixed. There was a big group of guys who played football together, went to training sessions, spent a lot of time together. There was a cheerful atmosphere in the class, even during breaks. The boys were always inventing something, but it was never anything serious, just classic kidding.

Except for one day when they had a fight, as I learned from them late. Lessons ended, I was in charge of the hallway and suddenly I hear some roaring from the closet below. So I went there to look, the girls, their classmates, were already flying towards me and to tell what happened. The boys fought in the lockers. One of them provoked an argument. He had a heated exchange with the others over yesterday's soccer game, which his team lost.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

When I ran into the dressing room, 5 lockers were lying broken on the floor, their doors were torn off and they were all crooked. The boys were already nervous, I immediately shouted at them. The student was angry that he wouldn't pay the whole thing, when they fought and threw it together with the others. The boys were, of course, called to the principal's office the next day, where this incident was dealt with. The situation between them calmed down, they explained to me, as a class teacher, that it was an argument that had already started the day before the fight at training. However, in the director's office they were already reconciled and apologized to each other. However, the student was identified as the culprit of the argument and the fight. In the director's office, we decided who would pay for the lockers. Eventually, the boys' parents got involved in the whole incident. The student's father repaired the lockers with the help of the student and others. The total price they had to pay as damages was minimal.

Agreement, Interview

So this solution was great in that the boys worked on it and repaired what they damaged, they never damaged anything at our school again. The parents were also very willing and cooperated, especially the student's father. Then the pupil told me that all his pocket money went to buying screws and other things needed to repair the cabinet, so I think he remembered it very well. I'm really happy when homeschooling works.

Longterm success

6. třída, 13 let

Sporty, fotbal, počítačové hry

Mgr., Český jazyk a literatura, Hudební výchova

27

Vzpomínám si na jeden případ, který jsem řešila jako třídní učitelka asi před šesti lety. V té době jsem měla zrovna šesťáky, kteří na naši školu nastoupili z jiných škol, takže ta třída byla značně promíchaná. Byla tam velká parta kluků, kteří spolu hrávali fotbal, chodili na tréninky, trávili spolu hodně času. Ve třídě panovala veselá atmosféra, i o přestávkách. Chlapci stále něco vymýšleli, ale nikdy to nebylo nic vážnějšího, prostě klasické klukoviny.

Až na jeden den, kdy se pohádali, jak jsem se od nich se zpožděním dozvěděla. Končilo vyučování, měla jsem dozor na chodbě a naráz slyším dole ze skříně nějaký řev. Tak jsem se tam šla podívat, to už letěly holky, jejich spolužačky, mně naproti a říct, co se stalo. Kluci se porvali ve skříňkách. Jeden z nich vyprovokoval hádku. Měl s ostatními ostrou výměnu názorů kvůli včerejšímu fotbalovému zápasu, který jeho tým prohrál.

Když jsem do šatny přiběhla, 5 skříněk leželo rozbitých na zemi, měly urvané dvířka a byly celé pokřivené. Kluci už se nervali, hned jsem je okřikla. Žák se vztekal, že to celé nebude platit on, když se rvali a shodili to společně s ostatníma. Kluci byli samozřejmě na druhý den zavolaní do ředitelny, kde se tento incident řešil. Situace mezi nimi se uklidnila, vysvětlili mi, jako třídní učitelce, že šlo o hádku, která začala už předchozí den rvačky na tréninku. Nicméně v ředitelně už byli usmíření a sobě se navzájem omluvili. Žák byl ale označený za viníka hádky i rvačky. V ředitelně jsme řešili, kdo ty skříňky zaplatí. Nakonec se do celého incidentu zapojili rodiče kluků. Otec žáka skříňky opravil za pomoci žáka a ostatních. Celková cena, kterou museli uhradit jako náhradu škody, byla minimální.

Toto řešení tedy bylo super v tom, že kluci si odpracovali a opravili to, co poničili, nikdy na naší škole už nic nezničili. Také rodiče byli velice ochotní a spolupracovali, zejména tatínek žáka. Potom mi žák vyprávěl, že celé jeho kapesné padlo na koupení šroubků a jiných věcí potřebných na opravu skříňky, takže si myslím, že si to velmi dobře zapamatoval. Jsem opravdu ráda, když výchova doma funguje.

4

During an English lesson, where the student was forced to share a textbook with a classmate on a desk, he first began to physically harass classmates on the desk in front of him by kicking their chairs. After they asked him to stop, he began verbally abusing and insulting these classmates. The catalyst for his behavior was most likely only the absence of my attention, which was directed to the students in the class who needed help with the assigned work.

The student comes from a family of long-term divorced parents. His mother suffered from alcoholism for some time. She did not show a deeper interest in her child, especially during his puberty, but she did not behave particularly negatively towards him. He had been aloof and not integrated into the collective of the class for a long time. He had no long-term friends among them. The main source of meeting his social needs was visits to concerts and bars, where he liked to meet significantly older musicians and people. Here he also often indulged in alcohol consumption, which often manifested itself in his inability or lack of interest to participate in classes. His general achievement was below average in the context of his class, where most students were academically gifted, however, he showed interest in English lessons, where his achievement was below average, but he never brought a textbook to class and was forced to share it with a classmate. His general apathy was perceived negatively by his classmates, which supported his isolation from the collective.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal disruption of lessons

started solving the situation after the explanation requested by other students was finished. In similar situations, e.g. in secondary school or in older years, I would let the pupil walk along the corridor, or go to find out what is in the cafeteria for lunch today, which will remove the disruptive pupil from the current situation and redirect his energy to another, different activity outside the collective his classmates. It was not possible to use this here, as it is a younger year, where pupils cannot be left unsupervised. I followed by moving the student to a desk in the front row (where he has no one to kick) and asked the class to borrow a textbook for him, from which I assigned him independent work. There was no point in writing him notes or proceeding with other formal disciplinary punishments (reprimands, reprimands, ...) because neither the pupil nor his mother dealt with these matters.

Transfer of student

The student calmed down and did not show similar behavior for the rest of the lesson, however, nothing changed in the long term and this behavior was repeated for approx. once a week, where the approach and solution to this problem did not change significantly. The negative perception of the result of this solution is mainly due to the lack of interest of the pupil and his mother in any way to solve or consult the problems that the pupil was dealing with.

Failure

14 let, kvarta/9. ročník ZŠ

Poslech a produkce hudby, návštěvy hudebních klubů a koncertů

Alkohol,Rušení výuky

Magisterské; Anglický jazyk, Občanská výchova a sociální vědy

19

V průběhu hodiny angličtiny, kde byl žák nucen sdílet učebnici se spolužákem v lavici, začal nejprve fyzicky obtěžovat spolužáky o lavici před ním kopáním do jejich židlí. Po jejich prosbě, aby přestal, začal se verbálně osočovat a urážet tyto spolužáky. Katalyzátorem jeho chování byla nejspíše pouze absence mé pozornosti, která byla směrována na žáky ve třídě potřebující pomoc se zadanou prací.

Žák pochází z rodiny dlouhodobě rozvedených rodičů. Jeho matka trpěla nějakou dobu alkoholismem. O své dítě zejména v období jeho puberty nejevila hlubší zájem, nicméně se k němu nechovala nijak obzvláště negativně. Byl již delší dobu odtažitý a nezačleněný do kolektivu třídy. Mezi nimi neměl žádné dlouhodobé přátele. Hlavním zdrojem náplně sociálních potřeb byly pro něj návštěvy koncertů a barů, kde se rád seznamoval s výrazně staršími muzikanty a lidmi. Zde se také často oddával konzumaci alkoholu, což se často projevovalo v jeho neschopnosti či nezájmu účastnit se výuky. Jeho obecný prospěch byl podprůměrný v kontextu jeho třídy, kde byla většina žáků studijně nadaná, nicméně projevoval zájem o výuku angličtiny, kde se jeho prospěch držel průměru, avšak nikdy nenosil učebnice do hodiny a byl nucen sdílet ji se spolužákem. Jeho obecná apatie byla jeho spolužáky negativně vnímána, což podporovalo jeho vyčlenění z kolektivu.

Situaci jsem započal řešit po ukončení žádaného vysvětlení ze strany jiných žáků. V podobných situacích bych např. na střední škole či ve starších ročnících nechal žáka se projít po chodbě, případně jít zjistit, co je dnes v jídelně na oběd, což vyrušujícího žáka vyjme ze stávající situace a přesměruje jeho energii k jiné, rozdílné činnosti mimo kolektiv jeho spolužáků. Toto zde nebylo možné použít, jelikož se jedná o mladší ročník, kde žáky není možno ponechat bez dozoru. Následoval jsem přesazením žáka do lavice v první řadě (kde nemá do koho kopat) a požádal jsem třídu o půjčení učebnice pro něj, ze které jsem mu zadal samostatnou práci. Nemělo cenu mu psát poznámky či postupovat s jinými formálními kázeňskými tresty (napomenutí, důtky, …), protože ani žák a ani jeho matka tyto věci neřešili.

Žák se uklidnil a podobné chování ve zbytku dané hodiny nevykazoval, nicméně dlouhodobě se v podstatě nic nezměnilo a toto chování se u žáka opakovalo cca. jednou týdně, kde se přístup a řešení tohoto problému výrazně neměnily. Negativní pojetí výsledku tohoto řešení vychází především z absence zájmu žáka a jeho matky, jakkoliv řešit či konzultovat problémy, se kterými se žák potýkal.

4

Pathological lying, inability to evaluate the moral nature of one's actions. Outwardly, a problem-free student with no obvious signs of pathological behavior. The family background was indirectly assessed as stable and good.

Solved individually without significant involvement of the whole class. The student's confrontation itself took place discreetly, a summons to the solution in front of the class.

Lying and cheating

Many years ago, it happened to me that I corrected papers in class and had them distributed to the students (it was the 1st year of grammar school). One student in the first desk immediately signed up for the giveaway. When he distributed everything, he came to me that his paper was uncorrected. I was very surprised, nothing like this has ever happened to me, but I apologized, promptly corrected the paper, and the satisfied student received an A. But it was all over my head. It was not so easy to overlook the paper. I always took them in my hand one by one when correcting and the same again when writing marks. After some time, the same situation repeated itself. After the first shock of a repeated mistake, it was obvious to me that the student was cheating. He didn't hand in the paper, he rewrote it at home to make sure everything was correct and then signed up for distribution. He added the note to the others and brought it to me as uncorrected. So I relied on human greed and lack of moderation. I discussed everything with our representative so that everything was properly documented. After writing the next test, we both went through the papers together and the one from the student in question was not there. He was therefore a witness in the case, so it could not be a case against a statement. Everything went as expected and the student reports to me that he has an uncorrected paper again. At that moment the cage fell, as they say. I took him to the representative and we both showed him that it was completely out of the question for his paper to be corrected. The whole thing took a very unexpected turn for me at this moment. If I thought that there would be a yelling boy ahead of us, I was very wrong. I don't remember the details anymore, I don't know exactly what we said and what he said, but never before and probably never after (actually yes, in politics, etc.) I have never met anyone who would lie without blinking an eye and everything he denied stoically. He didn't confess. In the end, it all ended with the director. I wanted a significant punishment, because in the context of the school it was a completely unprecedented act, but everything ended without punishment, let's say with the pupil's discreet departure from the institute. I was told he was from a good family.

Transfer of student, Interview

The result was the termination of the student's studies at the school following the parents' decision. The matter went beyond me, I was informed of the resulting decision. I did not know and do not know how the student thrived at the new school and what happened next. However, I consider the whole case to be poorly resolved because there was no self-reflection on the part of the student in question. That was the first time I directly realized that I and the institution were to some extent powerless against a certain type of behavior.

Failure

16let 1. ročník,

neznámo

Lhaní,Podvody

Mgr; matematika - biologie

30

Patologické lhaní, neschopnost vyhodnocení morální povahy svého jednání. Navenek bezproblémový žák bez zjevných příznaků patologického chování. Rodinné zázemí zprostředkovaně hodnoceno jako stabilní a dobré.

Řešeno individuálně bez výraznějšího zapojení celé třídy. Samotná konfrontace žáka proběhla diskrétně, předvolání k řešení před třídou.

Před více lety se mi stalo, že jsem ve třídě opravil písemky a nechal je rozdat žákům (šlo o 1. ročník gymnázia). Na rozdávání se hned přihlásil jeden student v první lavici. Když vše rozdal, přišel za mnou, že jeho písemka je neopravená. Byl jsem velmi zaskočený, nikdy se mi nic podobného nestalo, ale omluvil jsem se, písemku promptně opravil a spokojený student dostal jedničku. Vrtalo mi to ale celé hlavou. Nešlo tak snadno přehlédnout písemku. Bral jsem je do ruky vždy jednu po druhé při opravování a totéž pak znovu při zapisování známek. Po čase se stejná situace opakovala. To už mi po prvním šoku zopakované chyby bylo zřejmé, že žák podvádí. Písemku neodevzdal, doma si ji dopsal, aby vše bylo správně a pak se přihlásil na rozdávání. Písemku přidal k ostatním a přinesl ji jako neopravenou ke mně. Spolehnul jsem se tedy na lidskou hrabivost a nedostatek míry. Vše jsem probral s naším zástupcem, aby vše bylo patřičně zdokumentováno. Po napsání příštího testu jsme oba společně písemky prošli a ta od dotyčného žáka tam nebyla. Byl tedy u věci svědek, nemohlo pak jít o tvrzení proti tvrzení. Vše proběhlo podle očekávání a student se mi hlásí, že má opět neopravenou písemku. V té chvíli spadla klec, jak se říkává. Vzal jsem jej k zástupci a oba jsme mu ukázali, že je zcela vyloučeno, aby jeho písemka byla mezi opravovanými. Celá věc pro mne v této chvíli nabrala velice nečekaný směr. Jestli jsem si myslel, že před námi bude vyjukaný kluk, hodně jsem se spletl. Nepamatuji si už detaily, nevím už přesně, co jsme říkali my a co on, ale nikdy před tím a snad už nikdy poté (vlastně ano, v politice etc.) jsem se nesetkal s nikým, kdo by lhal bez mrknutí oka a vše se stoickým klidem popíral. Nepřiznal se. Nakonec vše skončilo u ředitele. Chtěl jsem významný trest, protože v kontextu školy šlo o naprosto nevídané jednání, ale vše skončilo bez trestu, řekněme diskrétním odchodem žáka z ústavu. Řečeno mi bylo, že je z dobré rodiny.

Výsledkem bylo ukončení studia žáka na škole po rozhodnutí rodičů. Věc proběhla mimo mne, sděleno mi bylo výsledné rozhodnutí. Nevěděl jsem a nevím, jak student na nové škole prospíval a co bylo dál. Celý případ ale považuji za špatně vyřešený, protože nedošlo k žádné sebereflexi u dotyčného studenta. Tehdy jsem si poprvé napřímo uvědomil, že proti jistému typu jednání jsem já i instituce do jisté míry bezmocný.

4

The situation is related to the beginning of my teaching experience at a school in a different city than I am now. As a beginning teacher, I have been employed full-time in education for 5 years. I was the class teacher of a not particularly problematic class and my students were already in the 9th grade. And it was during this last year that a student transferred to us from another school also in this city. The school he came from had a worse reputation. And the transfer was justified as an arrangement based on the student's and parents' non-cooperation with the school. Immediately after coming to my class, it was clear that the students were not quite used to this kind of behavior. The student was very noisy, an extrovert who really loved attention. He accompanied his loudness with swearing, frequent mocking and parody of both classmates and teachers. He was taller and proved to be gaining influence in the team. There were increasing complaints from colleagues about the deterioration of the atmosphere in my class. On disruption, increased aggression between classmates, even complaining about problems associated with the destruction of property, violations of school rules in sentences about the use of addictive substances before school, or on suspicion of truancy.

9th grade student aged 15; extrovert, noisy, problems with morale and violation of the school rules in several parts of it, significant influence on the collective of the whole class.

Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

feel like the first problem was that I didn't start actively dealing with it until sometime in November, when I felt like it was getting really crazy. I conducted an interview with the whole class during the classroom lesson, where I tried to point out the problems that the teachers complain about. However, I couldn't handle the fact that the class suddenly communicated with me in a completely different way than I was used to - the two leaders of the class, a newly admitted student and one more student, with whom I had no problems before, had the main say. There were sentences like 'We don't know what the teachers are complaining about and why. We don't do this. We haven't gotten any worse.' they even told me the line that 'Maybe the problem is not with us, but with you'. I wasn't used to such insolence and it didn't seem like it at all. In the next classroom lesson, I had a deputy colleague and a school psychologist with me, although there was more respect from my class, but I did not feel that there was mutual understanding. The student became the main speaker, problems multiplied and parents complained as well. So there was a conversation between me, the school representative and the student and his parents. This session was postponed twice because the parents did not show up. At the meeting, the pupil did not behave in any way disruptively, but for a change there was no good conversation with the parents. They mainly demanded of us that we let him finish the 9th grade, that he certainly doesn't cause such problems. They promised us that they would arrange for the student. Originally, we wanted to send the student to a school psychologist or to a pedagogical-psychological counseling center with the school management, but the parents did not want to cooperate with either the institution or our school psychologist.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

managed to get this class to the end of 9th grade, but it was very exhausting for me. The overall academic average worsened by 1.5 grades, and that's not to mention the number of problems with discipline and compliance with the school rules. I didn't manage it at all, in retrospect I saw as a mistake a very late reaction on my part and an insufficient offer for mutual cooperation or the use of preventive programs. On the other hand, at this time there was not much work done with these things and I myself had no experience even with, for example, studies of Nonviolent Communication. However, I rate this as one of my biggest failures as an educator.

Failure

14 let (9. třída)

Sociální sítě, kamarádi

Hyperaktivita,Nevhodné chování,Rušení výuky,Vulgární vyjadřování

Mgr., ČJ, RJ, ZSV

27

Situace se váže se začátkem mé učitelské praxe tenkrát na škole v jiném městě než jsem nyní. Jako začínající učitelka jsem byla ve školství na plný úvazek zaměstnána 5. rokem. Byla jsem třídní učitelkou nikterak zvláště problémové třídy a již byli moji svěřenci v 9. ročníku. A právě do tohoto posledního ročníku k nám přestoupil žák z jiné školy také v tomto městě. Škola, ze které přišel, byla horší pověsti. A přestup byl zdůvodněn jako domluva na základě nespolupráce žáka a rodičů se školou. Ihned po příchodu do mé třídy bylo znát, že žáci nejsou úplně zvyklí na takový způsob chování. Žák byl velmi hlučný, extrovert, který opravdu miloval pozornost. Svou hlučnost doprovázel nadávkami, častým zesměšňováním a parodováním jak spolužáků, tak učitelů. Byl vyšší postavy a ukázalo se, že v kolektivu nabírá na vlivu. Stoupali stížnosti od kolegů na zhoršení atmosféry v mé třídě. Na rušení, zvýšenou agresi mezi spolužáky, dokonce i stěžování si na problémovost spojenou s ničením majetku, porušování školního řádu ve větách o užití návykových látek před školou, nebo na podezření ze záškoláctví.

Žák 9. třídy ve věku 15 let; extrovert, hlučný, problémy s morálkou a porušováním školního řádu v několika jeho částech, značný vliv na kolektiv celé třídy.

Mám pocit, že první problém byl, že jsem to začala aktivně řešit až někdy v listopadu, kdy jsem měla pocit, že už to začíná být opravdu šílené. S celou třídou jsem vedla rozhovor v rámci třídnické hodiny, kde jsem se snažila poukázat na problémy, na které si vyučující stěžují. Silně jsem ale nezvládala to, že se mnou najednou třída komunikovala úplně jinak, než jak jsem byla zvyklá – hlavní slovo měli dva leadři třídy nově přijitý žák a ještě jedna žákyně, se kterou jsem ale dříve neměla problémy. Padaly věty typu, že 'Nevíme, na co si učitelé stěžují a proč. Tohle neděláme. Nijak jsme se nezhoršili.' dokonce mi řekli větu, že 'Problém možná není v nás, ale ve vás'. Na takovou drzost jsem nebyla zvyklá a vůbec se mi to nezdálo. Na další třídnické hodině jsem měla s sebou kolegu zástupce a školního psychologa, sice byl znát ze stran mé třídy větší respekt, ale necítila jsem, že by došlo k vzájemnému porozumění. Žák se stal hlavním mluvčím, problémy se množily a stěžovali si i rodiče. Došlo tedy k rozhovoru mezi mnou, zástupcem školy a žákem a jeho rodiči. Toto sezení bylo dvakrát odloženo, jelikož rodiče nepřišli. Na setkání se žák nechoval nijak rušivě, ale pro změnu s rodiči nebyla kloudná řeč. Požadovali po nás hlavně ať ho necháme dochodit 9. třídu, že zas takové problémy určitě nedělá. Slíbili nám, že žákovi domluví. Původně jsme chtěli s vedením školy poslat žáka ke školnímu psychologovi, nebo do pedagogicko-psychologické poradny, ale rodiče nechtěli spolupracovat ani s institucí, ani s naším školním psychologem.

Zvládla jsem tuto třídu dovést do konce 9. ročníku, ale bylo to pro mě velmi vyčerpávající. Studijní průměr se celkově zhoršil o 1,5 stupně, a to nemluvím o množství problémů s kázní a dodržováním školního řádu. Naprosto jsem to nezvládla, jako chybu jsem zpětně viděla velmi pozdní reakci z mé strany a nedostatečnou nabídku k vzájemné spolupráci, nebo využití preventivních programů. Na druhou stranu v této době se s těmito věcmi ještě tolik nepracovalo a já sama jsem neměla zkušenosti ani například se studiemi Nenásilné komunikace. Nicméně hodnotím to jako jedno ze svých největších selhání jako pedagoga.

4

In one class, we lost a child's toy (a Hot Wheels car) during the lunch break. The class was busy, the children were scattered around the corridor and no one noticed anything.

really liked the collective of this class. No one was specifically singled out and the students mostly worked in larger groups, there really wasn't anyone who was an outsider in the class. The boy had his own group of friends, but he also had fun with others. He mostly cooperated in class, sometimes he had a short circuit when he got stuck and refused to work. We mostly dealt with it by chilling in the hallway for a minute. His grades were good and when he tried, he was given extra work by finishing work before others.

Violation of classroom/school rules

When dealing with the stolen toy car, I spoke in front of the whole class that this is not appropriate behavior, we again reminded ourselves of the school rules and possible consequences, and that I would be happy if the student in question brought the toy to my office. A deadline was given for this until the end of the school day. I did not expect that anyone would listen to this request and I was ready to solve this problem in the director's office. Fortunately, the boy stayed after the last hour and actually brought the toy car crying and apologizing. That he really liked it and that his friend didn't want to lend it to him. We explained why it was wrong, but he didn't get any punishment from me, I think he solved it himself maturely and intelligently and there was no point in punishing him.

Working with the collective, Interview

I did not notice that a similar situation would arise again.

Longterm success

4. třída, 9 let

Auta, sport

ADHD

Učitelství pro základní školy – ukončené magisterské navazující studium

11 let

V jedné třídě se nám při polední přestávce ztratila hračka dítěte (autíčko Hot Wheels). Ve třídě byl ruch, děti byly roztroušené po chodbě a nikdo si ničeho nevšiml.

Kolektiv této třídy jsem měla moc ráda. Nikdo nebyl vyloženě vyčleněný a žáci fungovali většinou po větších skupinkách, doopravdy nebyl nikdo, kdo by byl outsiderem třídy. Chlapec měl svoji skupinku kamarádů, ale bavil se i s ostatními. V hodinách většinou spolupracoval, občas měl zkrat, kdy se zasekl a odmítal pracovat. Většinou jsme to řešili vychladnutím na minutu na chodbě. Známky měl dobré a když se snažil, dostával i úkoly navíc, když dokončil práci dřív než ostatní.

Při řešení ukradeného autíčka jsem promluvila před celou třídou, že to není vhodné chování, znovu jsme si připomenuli školní řád a případné následky a že bych byla ráda, kdyby daný žák hračku donesl mně do kabinetu. Byl na to dán termín do konce školního dne. Nečekala jsem, že tuto prosbu někdo vyslyší a byla jsem připravena řešit tento problém v ředitelně. Naštěstí, chlapec se po poslední hodině zdržel a autíčko skutečně přinesl s pláčem a omluvou. Že se mu hrozně líbilo a že mu ho kamarád nechtěl půjčit. Vysvětlili jsme si, proč to bylo špatně, ale žádný trest ode mě nedostal, myslím, že to sám vyřešil dospěle a inteligentně a nemělo smysl ho trestat.

Nevšimla jsem si, že by nějaká podobná situace znovu nastala.

4

The student is a boy from a complete family, his mother is a manager, his father is a doctor, he has a little sister. He was noticed to be different from childhood. He was diagnosed with autism spectrum disorder. He goes to a regular kindergarten. Small class, has a teaching assistant and his teacher is a qualified special education teacher. Integration into the regular school system is very demanding, he considered transferring to a special school for autistic children and eventually joined there. He is now 12 years old, has started high school and can drive public transport by himself.

When we started getting ready to go out for a walk, he started again with the eternal "I don't want to".

Diagnosis, Emotional outbursts

He got sick the next day. As soon as he came back after his illness, he didn't want to go out again, he didn't want me to help him get dressed, he didn't want me to help him either, he got angry, rolled on the ground, pushed me, kicked me - so that I couldn't dress him. I let him lie on the ground and talked to him. She told him that I'm sorry when he's unhappy and sad, that I don't want him to cry. After a while he calmed down on his own. We didn't go out. He was all sweaty. I don't think he was healthy yet. I went for a drink and spilled myself. He came to me and said, "I like you." The teacher cleaned herself up. It's a shame. Miss teacher is a shame, I like you!

The next day he didn't want to get dressed again, he got angry and didn't cooperate. He was angry outside, he didn't want anything

6

vlaky, vlajky, pohádky-Krtek

Porucha autistického spektra

Mgr. speciální pedagog

15

Žák je chlapec z kompletní rodiny, maminka manažer, otec lékař, má malou sestru. Už od dětství bylo u něj pozorováno, že je jiný. Byla mu zjištěna porucha autistického spektra. Chodí do běžné mateřské školy. Malotřídka, má asistenta pedagoga a jeho vyučující je vystudovaný speciální pedagog. Začlenění do běžného školního systému je velice náročné, zvažoval se přechod do speciální školy pro autistické děti a také tam nakonec i nastoupil. Nyní je mu 12 let, nastoupil na gymnázium a zvládá sám jízdu MHD.

Když jsme se začali chystat ven na procházku, začal opět s věčným ,,nechci

Další den onemocněl. Jakmile se vrátil po nemoci, nechtěl jít zase ven, oblékat se nechtěl, abych mu pomohla, taky nechtěl, vztekal se, válel se po zemi, strkal do mě, kopal nohama - abych ho nemohla obléknout. Nechala jsem ho ležet na zemi a mluvila na něj. Říkala, jsem mu, že je mi líto, když je nešťastný a smutný, že nechci, aby plakal. Po chvíli se sám uklidnil. Ven jsme nešli. Byl celý zpocený. Myslím si, že ještě nebyl zdravý. Šla jsem se napít a polila jsem se. Přišel ke mně a řekl: ,,Mám tě rád. Paní učitelka se pobryndala. To je ostuda. Paní učitelka je ostuda, mám tě rád!

Další den se zase nechtěl oblékat, vztekal se a nespolupracoval. Venku se vztekal, nechtěl ,,nic

4

The situation arose during a physical education lesson. The goal was primarily to involve the student in the team. Prior to this lesson, the student did not show any signs of irritability or otherwise strange behavior. It was a ball game (dummy) that the student wanted to play together with the children. The problem occurred when this student hit the ball (he was knocked out). At this point the student fell to the ground and began to argue that the 'discharge' was not valid. So the student continued to lie down for a while and then the teacher approached him and tried to find out what the student's problem was. The student then got up, went to sit on the bench and began to roar uncontrollably. The pupil could not be calmed down for the entire 2 lessons. Only after a two-hour 'fit' of screaming did the student quiet down on his own.

The student suffers from autism, ADHD and his intellectual abilities are at the level of a mild intellectual disability. He lives only with his mother and does not see his father much, he has no siblings. The mother tries to devote herself to her son and give him everything he desires. The student is not used to losing and suffers from occasional outbursts of anger during which he shouts uncontrollably, cannot be calmed down, is insane and does not perceive. The student has been dealing with these 'seizures' since childhood and they also occur in other lessons. These states occur during agitation, which depends on the student's mood on the given day. It can only be a small stimulus such as the loss of a pen cap. Several times this pupil had to be taken out of the classroom by the teacher or the teacher's assistant, because he was disrupting the lesson in this way and could not be calmed down. Educators, teacher assistants and mothers do not know how to prevent these conditions and how to solve them.

Emotional outbursts

In this situation, the teacher tried to start a discussion with the student and find out what was going on, but in vain. The student was inconsolable and this problem could not be solved, and the only solution was the student's fatigue, after which he quieted down on his own. Only in this state did the student begin to communicate with the teacher and a short discussion took place. Student: 'I have a headache.' Teacher: 'Well, don't be surprised if you scream for 2 hours.' Teacher: 'Come on, rinse your face and we'll do breathing exercises together.' Student: 'Okay, but I'm tired'

Support, Interview

The student was exhausted and complained of a headache, so the teacher took him to the sink to wash his face with cold water and then perform breathing exercises, which help him at least a little after this condition. After this situation, the student did not show any signs of strange behavior (as if nothing had happened), he was just a little tired and it was harder to concentrate on his last lesson. However, this situation did not end well for the pedagogue, as his two-hour roar did not make her feel well and she got an unbearable migraine. She then collapsed at the bus stop on the way home.

Failure

8 let, 3. třída

cestování, dopravní prostředky autobusy, vlaky)

Dětský autismus,ADHD,Rozumové schopnosti v pásmu lehkého mentálního postižení

Agrese

Mgr. (občanská výchova, výtvarná výchova)

Situace vznikla při hodině tělesné výchovy. Cílem bylo především zapojit žáka do kolektivu. Před touto vyučovací hodinou žák nevykazoval žádné známky podrážděného nebo jinak zvláštního chování. Jednalo se o míčovou hru (vybíjená), kterou chtěl žák hrát společně s dětmi. Problém nastal při zásahu tohoto žáka míčem (byl vybit). V tento okamžik žák upadl na zem a začal se dohadovat, že 'vybití' není platné. Žák tedy dále chvíli ležel a poté k němu přistoupila pedagožka a snažila se zjistit co má žák za problém. Žák se potom zvedl, šel si sednout na lavičku a začal nekontrolovaně řvát. Celé 2 vyučovací hodiny se žáka nedařilo uklidnit. Až po dvouhodinovém 'záchvatu' křiku se žák sám od sebe ztišil.

Žák trpí autismem, ADHD a rozumové schopnosti má na úrovni lehkého mentálního postižení. Žije pouze s matkou a s otcem se moc nevídá, nemá žádné sourozence. Matka se snaží synovi věnovat a dopřát mu vše po čem touží. Žák není zvyklí prohrávat a trpí občasnými výbuchy vzteku při, kterých nekontrolovatelně řve, nedá se utišit, je nepříčetný a nevnímá. Žák se s těmito 'záchvaty' potýká už od mala a dochází k nim i v jiných hodinách. Těmto stavům dochází při rozrušení, které závisí na rozpoložení žáka v daný den. Může se jednat pouze o malý podnět jako je například ztráta víčka od propisky. Několikrát tohoto žáka musel pedagog či asistent pedagoga vynést ze třídy, jelikož tímto způsobem narušoval výuku a nedal se uklidnit. Pedagogové, asistenti pedagoga ani matka si neví rady, jak těmto stavům předcházet, a jak je řešit.

Při této situaci se snažila pedagožka navázat s žákem diskuzi a zjistit co se děje ovšem marně. Žák byl neutišitelný a tento problém se tedy nepodařilo vyřešit a řešením byla až únava žáka, po které se sám od sebe ztišil. Až v tomto stavu žák začal s pedagožkou komunikovat a proběhla krátká diskuze. Žák: 'Bolí mě hlava.' Pedagožka: 'No to se nediv, když 2 hodiny řveš.' Pedagožka: 'Pojď, opláchneš si obličej a uděláme spolu dechová cvičení.' Žák: 'Tak jo, ale jsem unavenej'

Žák byl vyčerpaný a stěžoval si na bolest hlavy, proto ho vzala pedagožka k umyvadlu, aby si omyl studenou vodou obličej a poté prováděl dechová cvičení, která mu po tomto stavu alespoň trochu pomáhají. Po této situaci žák nejevil známky žádného divného chování (jako by se nic nestalo), jen byl trochu unavený a hůře se soustředil na své poslední hodině. Tato situace ovšem neskončila dobře pro pedagožku, jelikož z jeho dvouhodinového řevu jí nebylo nejlépe a dostala nesnesitelnou migrénu. Při cestě domů poté na zastávce autobusu zkolabovala.

4

We had boys and girls in the class. I'd say they've been at each other's throats for several years. It went from first grade to second grade. In the first degree, the attacks were only verbal. Hard to say who was at fault. The girl often admonished the boy when something happened, he didn't like it, so he said something nice to her, she answered him again, then cried, the boy was again angry that the girl wouldn't leave him alone. It was a vicious circle and it was kind of mutual.

The parents knew it and talked about it with the children. But in the second grade, in the 7th grade, the situation escalated to the point where there was even a physical attack. The boy couldn't stand it any longer and either pushed the girl and she fell or hit a wall somewhere. It has already taken such a turn that it has already become a physical attack. The boy physically attacked but the girl could have said something to the boy before and he just couldn't take it.

Physical aggression, Verbal aggression

We had both parents here at school. Of course, each individually at first, then together at a meeting. The parents reacted very well, they did not defend either of the children. Apparently also by the fact that even from the first stage it somehow germinated and grew there. The parents came up with a possible solution to the situation themselves. They agreed on a trip together that they would go on a trip together as families and just start building boy-girl relationships.

Agreement, Interview

remember how both students were holding their heads that they would have to go on a trip together. The families didn't stay for just one joint event, I think there were two or three events, depending on how the families agreed. The truth is that the children stopped attacking each other. The pupils did not really make friends. They weren't great friends, so they would agree when they would go on their next trip, but they managed to tolerate each other in class. It certainly took half a year to a year before it settled down and then we had a new pupil. So a relatively fresh situation. We still have students at school and I have to say that it is quiet for now. After the arrival of a new student, we monitor the situation. Parents are interested in their children and knew about their fights. The boy's mother probably handled it more. The boy probably had more problems, perhaps with the onset of puberty. His mother even arranged for him to see a psychologist. She tried and maybe even got scared by his increasing aggression. Even we, as a school, tried to keep it within the appropriate limits, but apparently with the onset of puberty it got worse. Before it escalated, it was mainly the work of a class teacher in the first grade, when the easiest solution was to pick up the phone and call the parents. Then it was quiet for a while and after a while it got worse again. And so on and on. Of course, there were some comments and even admonitions from the class teacher for both students, especially in the second grade. The boy is more introverted, taciturn, more closed. The girl is not completely silent and has more friends than the boy. The boy thought that the girl was making fun of him and he was giving it back (verbally) in this way. The parents have been very successful and responsive in dealing with the situation, which has improved to the point where the physical attacks no longer occur, and apparently no verbal attacks either.

Longterm success

10-12 let, 4. – 7. ročník

chlapec – sport, dívka – rukodělný práce

Agrese,Slovní agresivita,Fyzické násilí

vysokoškolské vzdělání – anglický jazyk, ruský jazyk

23 let

Ve třídě jsme měli chlapce a děvče. Řekla bych, že si šli po krku několik let. Táhlo se to z prvního stupně na druhý stupeň. Na prvním stupni byly útoky jenom verbální. Těžko říct, kdo byl na vinně. Děvče chlapce často napomínalo, když se něco stalo, ten si to nenechal líbit, tak ji něco pěkného řekl, ta mu zase odpověděla, pak brečela, kluk byl zase naštvaný, že ho dívka nenechá na pokoji. Byl to začarovaný kruh a bylo to tak nějak vzájemné.

Rodiče to věděli a s těmi dětmi o tom mluvili. Ale na druhém stupni, v 7. třídě, ta situace narostla tak, že tam byl i fyzický útok. Chlapec už nevydržel a buď do dívky strčil a ona upadla nebo se narazila někde na zeď. Už to nabralo takový obrátky, že už to došlo do fyzického útoku. Fyzicky zaútočil chlapec, ale dívka mohla chlapci předtím něco říct a on prostě nevydržel.

Měli jsme tady ve škole oboje dvoje rodiče. Samozřejmě každý zvlášť prvně, pak dohromady na jednání. Rodiče zareagovali velmi skvěle, neobhajovali ani jednoho z dětí. Zřejmě i tím, že i z prvního stupně to tam nějak klíčilo a rostlo. Rodiče přišli sami na možné řešení situace. Domluvili se na společném výletu, že půjdou jako rodiny na společný výlet a prostě začnou budovat vztahy mezi chlapcem a dívkou.

Vzpomínám, jak se oba žáci drželi za hlavu, že budou muset jít společně na výlet. Rodiny nezůstaly jenom u jedné společné akce, myslím, že akce proběhly dvě nebo tři, podle toho, jak se rodiny dál domluvily. Pravdou je, že děti přestali na sebe navzájem útočit. Žáci se vyloženě nespřátelili. Nebyli velicí kamarádi, tak že by se samy domlouvaly, kdy pojedou na další výlet, ale dokázali se ve třídě tolerovat. Trvalo to určitě půl roku až rok, než se to ustálilo a pak nám přišel nový žák. Takže relativně čerstvá situace. Žáky máme stále ve škole a musím zaťukat, že je zatím klid. Po příchodu nového žáka sledujeme situaci. Rodiče se zajímají o své děti a věděli i o jejich šarvátkách. Asi to víc řešila maminka chlapce. Chlapec měl nejspíš více problémů, možná s nastupující pubertou. Maminka mu dokonce domluvila i sezení u psychologa. Snažila se a možná dostala i strach z té jeho narůstající agrese. I my, jako škola, jsme se snažili to udržet v patřičných mezích, ale zjevně s nástupem puberty se to zhoršilo. Než se to vyhrotilo, tak to byla především práce třídního učitele na prvním stupni, kdy nejjednodušším řešením bylo zvednou telefon a zavolat rodičům. Pak byl chvíli klid a po nějaké době se to zase zhoršilo. A tak pořád dokola. Samozřejmě u obou žáků proběhly nějaké poznámky, a dokonce napomenutí třídního učitele, hlavně teda na druhém stupni. Chlapec je spíše introvert, zamlklý, uzavřenější. Dívka úplně zamlká není a má více kamarádů než chlapec. Chlapec si myslel, že si z něho dívka utahuje a on ji to tímto způsobem vracel (slovně). Rodiče byli velmi úspěšní a vstřícní při řešení situace, která se natolik zlepšila, že k fyzickým útokům nadále nedochází, a ke slovním útokům zjevně taky ne.

4

About 10 years ago, I taught and was the class teacher of a grade where there were children with mild mental disabilities, it seemed that there would be no disciplinary problems in the class. Suddenly, however, classmates and children in other classes began to lose, at first, ordinary things - pieces of building blocks, balls, then the children began to lose money. Since a student from my class lost a large amount of money that she brought to school and only talked about it in our class, I followed my students. Indeed, two of my students were caught taking other people's things in the locker room.

It started simply inconspicuously - there was a lost car, there were chalks, then they really started to feel that they were unattainable, unfortunately the other children started to get that feeling too. It wasn't that they were kleptomaniacs, it just wasn't boring, it was some kind of danger, I think that played a part, they just started with small things and then it escalated. They were simply having an adventure by stealing. I don't think they wanted to get rich, it was just the danger here. Those boys didn't have families that would provide them with trips, scouts, runners...

Violation of classroom/school rules

The students were in the locker room, probably the teachers. The locker rooms were locked after the thefts, so they had to ask for the keys and go there. It was after their visit to the dressing room that another thing went missing. They simply thought that they could afford everything, that they would never figure it out, and they made a mistake. For example, they stole an erasing sponge from the multimedia classroom, without which it really cannot be erased. Psychologically, we invited each mother separately, which was good, but of course we exposed them to a situation where there were 3 of us and the mother with the child, so they were a bit under pressure. To tell you the truth, it's not immoral because you need the mother to believe it. At first she said at first that there was no way he was doing that. When we told her that they were really caught, that they confessed that they had the stolen things in their briefcase for a long time, only then did she believe it.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

We managed to solve this problem in cooperation with the parents, who intervened very quickly and talked to them. Thanks to the quick intervention of all those involved (educational counselor, preventionist, psychologist and parents), the case did not escalate further and everything was resolved with reduced behavior marks. The students understood their behavior and actions, returned almost all the things they had previously stolen, apologized to their classmates, and there were no other serious disciplinary problems with them. The fact that they did not fully understand the impact of their behavior and actions certainly played a role, when everything was explained to them, they understood. Then it was really calm, we didn't have to use the Educational Care Center or anything like that.

Longterm success

12 let- 2 žáci, 6. třída

Stavebnice, vláčky, autíčka, lodě

Lehké mentální postižení

Autistické rysy

Učitelství pro školy pro mládež vyžadující zvláštní péči- speciální pedagog

32 let

Asi před 10 lety jsem vyučovala a byla jsem třídní učitelkou ročníku, kde byly děti s lehkým mentálním postižením, vypadalo to, že žádné kázeňské problémy ve třídě nebudou. Najednou se však spolužákům i dětem v jiných třídách, začaly ztrácet nejdříve obyčejné věci – kusy stavebnic, míče, posléze se začaly dětem ztrácet peníze. Protože se žákyni z mé třídy ztratil větší obnos pěněz, který si přinesla do školy a mluvila o něm pouze v naší třídě, tak jsem sledovala své žáky. Opravdu dva z mých žáků byli přistiženi při tom, že v šatně brali cizí věci.

Začalo to prostě nenápadně – tam se ztratilo autíčko, tam zase křídy, oni už pak vážně začali mít pocit, že jsou nedostižitelní, bohužel ten pocit začaly získávat i ostatní děti. Nebylo to, že by byli kleptomani, prostě to nebyla nuda, bylo to nějaké nebezpěčí, podle mě toto tam hrálo roli, oni prostě začali u malých věcí a pak to gradovalo. Kradením prostě zažívali dobrodružství. Nemyslím si, že by se chtěli obohatit, tady prostě šlo o to nebezpečí. Ti kluci zase neměli rodiny, které by jim poskytly výletky, hledačky, běhačky…

Žáci byli v šatně, pravděpodobně vychovateli. Ony se totiž šatny od těch krádeží zamykaly, takže oni si museli vyžádat klíče a jít tam. Právě po jejich návštěvě šatny se ztratila další věc. Oni už si prostě mysleli, že si můžou dovolit všechno, že se na to nikdy nepříjde a udělali chybu. Kradli třeba z multimediální učebny mazací houbu, bez které to ale fakt nejde smazat. Psychologicky jsme každou maminku pozvali zvlášť, to bylo dobré, ale samozřejmě jsme je vystavili situaci, kdy jsme tam byli 3 a ta máma s tím děckem, takže byli trochu pod tlakem. Abych pravdu řekla, není to nic nemorálního, protože ty potřebuješ, aby ta máma tomu uvěřila. Nějdřív v první chvíli řekla, že není možné, aby to dělal. Když jsme jí řekli, že opravdu byli přichyceni, že se přiznali, že měli v aktovce dlouhou dobu ty kradené věci, tak až potom tomu uvěřila.

Podařilo se nám ve spolupráci s rodiči, kteří byli velice rychle zintervenováni a bylo s nimi hovořeno, tento problém vyřešit. Díky rychlé intervenci všech zainteresovaných (výchovné porydkyně, preventistky, psychologa a rodičů) případ dále negradoval a vše bylo vyřešeno sníženými známkami z chování. Žáci pochopili svoje chování a jednání, vrátili skoro všechny věci, které předtím odcizili, omluvili se spolužákům a dále s nimi nebyly žádné další vážné kázeňské problémy. Určitou roli určitě sehrálo i to, že plně nechápali dopad svého chování a jednání, když jim vše bylo vysvětleno, tak to pochopili. Pak už byl vážně klid, nemuseli jsme využít Centra výchovné péče, nebo něčeho takového.

4

Problem behaviors occur almost daily. We deal a lot with jumping into the conversation, disrespecting and not following the established rules, then we deal with the emotional outbursts of some children. Overall, this results in not following the rules, but the cause is that they can't control their emotions. Most often, we solve some kind of conflict between two children - we have two students in particular who have some kind of conflict between them. It often happens that one hits the other. Sometimes it's a mistake, but more often it's because the other person did something to him that he didn't like, and he didn't deal with it according to the class rules that we have set up to say, 'Stop, it bothered me that you did this. ..' or 'I didn't like that you did this...', and it will be solved by just that banging or similar behavior.

Pupils in whom this repeated conflict appears come from a standard, problem-free family where both parents figure in their upbringing. However, one of the mentioned pupils, who exhibits intense outbursts of behavior, has parents who use 'harsh' education, or it also includes corporal punishment. This could be the reason why he deals with these situations in the classroom with the above behavior, because he does not know any other approach, if at home it is common to use physical reactions when something is not right.

Physical aggression

In the event that the described situation arises, I try to take these two children together and give one the space to describe what happened from his point of view in this conflict. It would be good if the other one didn't jump into it. Then comes the second one. Then we try to find a solution together so that it can be done better next time, we try to find out what the problem was and how to solve it next time so that it doesn't happen again. In similar situations, I often purposefully use descriptive language and name things that I see as bad and how they appear to me, how I feel about them ('it bothers me that...', 'I'm sorry that', 'it makes me these feelings...'), I also often refer to the established class rules, e.g. when jumping into the conversation - the rules state that this is not done, etc. The solution in this way appears to be effective.

Interview

The results of the solution generally appear to be short-term, as they occur repeatedly and frequently. Although the situation is considered closed at the moment, the behavior will appear again, either in a different or a similar context. As for the rest of the class, when the described situation arises, they leave the solution entirely up to the teacher. She sometimes deliberately draws them into the solution, because she feels that it will help these students who are in conflict if their peers give them their opinion that the behavior is not correct. In general, other students are annoyed by the resulting conflict situation, because it can slow down their learning during the lesson. The teacher considers this situation to be manageable in her current practice, but she is very interested in improving in the future in managing the problematic behavior of pupils. She takes a rather critical view of herself and feels that the more often similar situations occur, the less controllable they are for her, also due to a loss of patience. He also realizes that the behavior of these pupils can be improved, but he judges it in his own words as a long-distance run.

Shortterm success

9 let, 2. třída (chování přetrvává dlouhodobě)

sporty tenis, taekwondo, basketbal)

Emoční labilita,Verbální agresivita

magisterské (učitelství pro první stupeň)

momentálně běží třetí rok

Problémové chování se vyskytuje téměř denně. Hodně řešíme skákání do řeči, nerespektování a nedodržování stanovených pravidel, potom řešíme emoční výbuchy některých dětí. Celkově to vyústí v nedodržování pravidel, ale příčinou je to, že nezvládají svoje emoce. Nejčastěji řešíme nějaké konflikty dvou dětí – máme konkrétně dva žáky, kteří mají mezi sebou nějaký konflikt. Často to bývá tak, že jeden druhého bouchne. Někdy to bývá omylem, ale častěji to bývá, protože ten druhý mu něco udělal, co se mu nelíbilo, a on to neřešil podle třídních pravidel, která máme nastavená tak, že má říct: 'Stop, vadilo mi, že jsi udělal tohle...' nebo 'Nelíbilo se mi, že jsi udělal tohle...', a už se to vyřeší právě tím bouchnutím nebo podobným chováním.

Žáci, u kterých se tento opakovaný konflikt objevuje, pocházejí ze standardní bezproblémové rodiny, kde při výchově figurují oba rodiče. Nicméně jeden z uvedených žáků, u kterého se projevují intezivní výbuchy chování, má rodiče, kteří používají 'drsnou' výchovu, resp. vyskytují se v ní i tělesné tresty. To by mohl být důvod, proč tyto situace ve třídě řeší uvedeným chováním, neboť nezná jiný přístup, pokud je doma běžné používat fyzické reakce, když něco není v pořádku.

V případě, kdy se objeví popsaná situace, se snažím vzít tyto obě děti k sobě a dát jednomu prostor, aby popsal, co se z jeho pohledu stalo v tomto konfliktu. Bylo by dobré, kdyby ten druhý mu do toho neskákal. Pak přijde na řadu druhý. Poté zkusíme společně hledat řešení, aby se to příště dalo udělat lépe, snažíme se odhalit, co byl ten problém a jak to vyřešit příště, aby se tohle znovu nestalo. Při podobných situacích často cíleně použivám popisný jazyk a pojmenovávám věci, které vidím jako špatné a jak se mi jeví, jaký z nich mám pocit ('vadí mi, že...', 'mrzí mě, že', 'vyvolává to ve mně tyto pocity...'), dále často odkazuji na stanovená třídní pravidla, např. při skákání do řeči – v pravidlech je, že se tohle nedělá apod. Řešení touto cestou se jeví jako efektivní.

Výsledky řešení se všeobecně jeví jako krátkodobé, neboť se vyskytují opakovaně a frekventovaně. Přestože je v daný moment situace brána jako uzavřená, chování se objeví znovu, ať už v jiném nebo podobném kontextu. Co se týče zbytku třídy, když se popsaná situace objeví, nechávají řešení zcela na učitelce. Ta je někdy do řešení cíleně vtáhne, protože má pocit, že těmto žákům, kteří jsou v konfliktu, pomůže, když jim jejich vrstevníci podají svůj názor, že chování není správné. Všeobecně jsou ostatní žáci vzniklou konfliktní situací otrávení, protože to může zpomalovat jejich učení během výuky. Učitelka tuto situaci považuje za zvládnutou ve své momentální praxi, ale má velký zájem se do budoucna zlepšovat ve zvládání problémového chování žáků. Samu sebe bere spíše kriticky a má pocit, že čím častěji se podobné situace objevují, tím méně jsou pro ni kontrolovatelné, i z důvodu ztráty trpělivosti. Uvědomuje si taky, že chování těchto žáků se může zlepšovat, ale posuzuje ho vlastními slovy jako běh na dlouhou trať.

4

One morning a mother came to school with her daughter and followed me as a class teacher. The girl was in the third grade. The mother seemed very angry, and when we got to my office, she started saying that an older student stole her daughter's horse figurines, which she collects and exchanges with her friends at school. The girl confirmed the situation on the spot with visible self-denial, but it was clear that she would prefer not to deal with it at all. It seemed to me that he did not want to have problems with the older student. It is said that this should have happened in the party two days ago. It is said that the older student was seen by her classmates when she searched her bag in the locker room, and the same afternoon at home, the girl did not find her figurines in her backpack.

Older student - known for her jokes on others, doesn't take anything too seriously, past behavior problems at last school, extrovert with many friends, rather below average grades. Younger pupil - easygoing, introverted, quiet, calm and clever, good grades.

Violation of classroom/school rules

After I finished the interview with the girl and her mother, I called the parents of the older student, because similar situations regarding her behavior caused her to transfer from the previous school to ours. The father of an older student picked up the phone and agreed that he would come to school as soon as possible. In his case it took about twenty minutes because he had the day off from work. When he finished, we went together to the class for the older student and we all went to my office together, where the younger student and her mother were still waiting. In the office, I introduced the situation to the older student herself. She defended herself against the accusations and said that she did nothing of the sort. She also mentioned that she, on the other hand, saw her friend's younger students near her backpack. An older pupil allowed us to search her school bag. Her dad went through it all and found one of the missing pieces. The older student was shocked and still maintained that she had not done such a thing and that she did not know how the figure got into her backpack. After an agreement with the father of the older pupil and the mother of the younger pupil, we then came to the conclusion that the older pupil would apologize to the younger pupil and be banned from the group for two weeks. The younger student was happy to have one of her figures back, and that the older student would be punished. However, the remaining figurines were not found. The mother of the younger pupil said that she did not want to deal with it further, and that she agreed with the punishment for the older pupil, that she thought it was fair. The older student then apologized to the younger student and did not show up in the group for the next two weeks.

Agreement, Consequences, Interview

The next day, the older student apologized to the younger student, albeit a bit forced, but we let it go, it couldn't have gone any better. She obeyed the group's ban. But after two weeks, the sorority girl pointed out to me that the friends of the younger students had an argument in the sorority with another student about the fact that their new figurines were really new, when another student found it strange that they were exactly the ones that we did not find with the older student. We later found out that the older student was really innocent in the situation, and the thieves were in reality the friends of the younger students, who put one figure in the older student's backpack and divided the rest among themselves. Subsequently, the situation was resolved with their parents, and in all situations it resulted in a reprimand from the school director. We haven't had any problems since then. Of course, after finding out the whole situation, everyone apologized to the older student. To this day, I am ashamed of that hasty behavior. But what do you want to do when you actually find the stolen item in the backpack of the accused student...

Longterm success

11, 5. třída

Chození ven s kamarády, kreslení

Magisterské, anglický jazyk a hudební výchova

24

Jedno ráno přišla do školy maminka se svou dcerou a šla za mnou, jako třídní učitelkou. Dívka byla ve třetí třídě. Maminka působila hodně naštvaně a když jsme došly ke mně do kabinetu, začala říkat, že jedna starší žačka její dceři ukradla figurky koní, které sbírá a ve škole vyměňuje s kamarádkami. Dívka situaci na místě s viditelným sebezapřením potvrdila, bylo ale poznat, že by to nejradši vůbec neřešila. Přišlo mi, že nechce mít se starší žákyní problémy. Prý se tak mělo stát v družině před dvěma dny. Starší žačku prý viděly spolužačky, když jí v šatně prohledávala tašku, a to samé odpoledne doma dívka svoje figurky v batohu už nenašla.

Starší žačka – známá svými vtípky na ostatní, nebere nic moc vážně, v minulosti problémy s chováním na minulé škole, extrovertka s mnoha kamarády, spíš podprůměrný prospěch. Mladší žačka – bezproblémová, introvertka, tichá, klidná a šikovná, dobré známky.

Po tom, co jsem ukončila rozhovor s dívkou a její maminkou, jsem zavolala rodičům starší žačky, protože podobné situace týkající se jejího chování zapříčinily i přestup z minulé školy na tu naši. Telefon mi zvedl tatínek starší žačky a souhlasil s tím, že by co nejdříve došel do školy. V jeho případě to trvalo asi dvacet minut, protože měl ten den volno v práci. Když došel, společně jsme došly do třídy pro starší žačku a všichni společně jsme šli do mého kabinetu, kde pořád čekala mladší žačka a maminkou. V kabinetu jsem seznámila se situací samotnou starší žačku. Ta se obvinění bránila a říkala, že nic takového neudělala. Zmínila i to, že kamarádky mladší žačky viděla u jejího batohu naopak ona. Starší žačka nám dovolila prohledat její školní batoh. Její tatínek ho celý prošel a našel jednu z chybějících figurek. Starší žačka byla v šoku a pořád si stála za tím, že ona nic takového neudělala, a že neví, jak se figurka do jejího batohu dostala. Po dohodě s tatínkem starší žačky a maminkou mladší žačky jsme pak došli k závěru, že starší žačka se mladší žačce omluví a bude mít dvoutýdenní zákaz chození do družiny. Mladší žačka byla ráda, že má zpátky jednu ze svých figurek, a že starší žačka bude potrestaná. Nenašly se ale zbylé figurky. Maminka mladší žačky řekla, že to dále řešit nechce, a že souhlasí s trestem pro starší žačku, že jí přijde férový. Starší žačka se potom mladší žačce omluvila a další dva týdny se v družině neukázala.

Druhý den se starší žačka mladší žačce omluvila, i když trochu nuceně, ale nechali jsme to být, líp by to už nedopadlo. Zákaz družiny dodržela. Jenže po dvou týdnech mě upozornila družinářka, že kamarádky mladší žačky se pohádaly v družině s jinou žačkou o tom, že jejich nové figurky jsou opravdu nové, když jiné žačce přišlo divné, že jsou to přesně ty, které jsme u starší žačky nenašly. Posléze jsme zjistili, že starší žačka byla v situaci opravdu nevinně a zlodějkami byly v reálu kamarádky mladší žačky, které jednu figurku daly starší žačce do batohu a zbytek si rozdělily. Následně byla situace řešená s jejich rodiči a u všech situace dopadla důtkou ředitele školy. Od té doby už žádné problémy nepozorujeme. Po zjištění celé situace se samozřejmě všichni omluvili starší žačce. Do teď se stydím za to urychlené chování. Ale co chcete dělat, když kradenou položku fakt najdete v batohu obviněného žáka…

4

About halfway through the seventh grade, I began to notice that the student comes to school more tired, that he falls asleep in class, that even if he doesn't really sleep, he is completely unfocused and doesn't understand what time it is in those classes. At first I thought he just didn't sleep, but when it was already about the third day and after the weekend when he could sleep, it was strange to me. On the day when I wanted to call him, a pupil from the next class, from the B class, came to me saying that she wanted to tell me and show me something. And she had her cell phone in her hand and she was showing me some WhatsApp group where, as I later understood, there were children both from her class and from the A class where he is a student. And she showed me, the student was writing some inappropriate messages there, as if he was writing some vulgar messages to his classmates and sending them somewhere, but in such a downright harsh way. But strangely enough, the pupil did not explicitly complain about the pupil, but said that something must be going on, because she doesn't know him like that, that he is generally out of it, but he doesn't want to talk to her or anyone else.

The student lives only with his mother, his father died before he was born, he never knew him, I think he quite lacks a male role model. He's so stressed out. He was always very quiet, introverted, not very involved in the collective, did not go on many trips, did not want to do group projects. During breaks, he spent most of his time on his mobile phone or reading. But he never really caused problems before that.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

First, I went to the pupil's class teacher, then to the guidance counselor, and my colleagues and I decided what to do with it. Unfortunately, the class teacher took it terribly offensively that the student had a crush on someone somewhere, I had to tame her that it was nothing, that now it was mainly about the boy, if something was going on at home. We then called him from one lesson after agreeing with the teacher to see the guidance counselor and solved it with him. At first he denied that nothing was happening and that he was fine. But then when I said that I saw in him that he was like a body without a soul and that he was tired and maybe angry, he said that his mom was dealing with health problems and that he was afraid that something would happen to her because he doesn't have a dad, and if mom dies, he's stuck and doesn't know what he'd do. So we talked about it there for a while, you could see that it had been accumulating in him for a long time. So his mom wasn't terminally ill, but she was dealing with some cysts and then had to go to surgery and he was all bad because of it. Finally, I talked to him about knowing what he wrote in that school group. He said he was sorry and seemed sincere. We asked him if there was anything we could do to help him, then I suggested that he could try our school psychologist and that we could talk to his mom. At first he didn't want to, he wasn't crazy, but we finally managed to convince him. The educational counselor then contacted the boy's mother, but I was no longer there. The student then started going to the school psychologist about once a week. I thought he improved quite a bit right away. Probably also because he could testify somewhere and that someone was listening to him. It also got better because his mom survived the surgery. But I know that after that he told some other psychologist that he had some unnecessary anxiety, but I know that more from hearsay.

Interview, Cooperation with experts

think it turned out well. As I said, the student then went to the psychologist, but I think it also helped him that I didn't start at him for doing something stupid, as a classmate would probably do, that I talked to him about it and showed interest and he didn't try to judge him in any way. At first, he didn't really believe in the idea of the psychologist, but eventually he went there, and probably everything together with the fact that his mom was okay with the operation, made him feel more at ease. Although he was still more introverted, he got along quite well with the other kids in the class and no one ever complained about any of his outbursts somewhere in the chat. And he also walked around in a better mood, he wasn't always sleepless, he wasn't always like a body without a soul. Especially since his mom went through that surgery. I only learned from hearsay that he then told someone else that he might end up seeing another psychologist, that he said he had anxiety. But I don't know directly from him, so I don't want to talk too much.

Longterm success

13 let, 7. ročník ZŠ

knihy, psaní příběhů, focení a točení videí

Mgr., zeměpis, tělocvik

13

Asi v půlce sedmičky jsem si začal všímat, že žák chodí do školy takový víc unavený, že pospává v hodinách, že i když vyloženě nespí, tak je úplně nesoustředěný a vůbec nechápe, která v těch hodinách bije. Nejdřív jsem si myslel, že se prostě nevyspal, ale když už to bylo asi třetí den a ještě k tomu po víkendu, kdy se mohl vyspat, tak mi to bylo divné. Ten den, kdy jsem si ho chtěl zavolat, za mnou potom došla žačka z vedlejší třídy, z béčka, že prý mi chce něco říct a ukázat. A měla v ruce mobil a ukazovala mi nějakou WhatsAppovou skupinu, kde, jak jsem pak pochopil, byla děcka jak z její, tak z áčkové třídy, kde je žák. A ukazovala mi, žák tam psal nějaké nevhodné zprávy, jakože psal spolužákům nějaké vulgární zprávy a posílal je někam, ale dost takovým vyloženě drsným způsobem. Ale kupodivu si žačka vyloženě nestěžovala na žáka, ale prý, že se asi něco děje, protože ho takového nezná, že je prý celkově mimo, ale ani s ní, ani s nikým jiným nechce mluvit.

Žák žije pouze s mámou, táta mu umřel ještě před jeho narozením, nikdy ho nepoznal, já si myslím, že mu docela dost chybí nějaký mužský vzor. Je takový moc uťápnutý. Vždy byl velmi tichý, introvertní, nezapojoval se příliš do kolektivu, nejezdil moc na výlety, nechtěl dělat skupinové projekty. O přestávkách trávil čas nejvíce na mobilu, anebo si četl. Ale vyloženě problémy před tím nikdy nedělal.

Nejdřív jsem šel za třídní učitelkou žáka, potom za výchovnou poradkyní, s kolegyněmi jsme řešili, co s tím. Bohužel hlavně třídní vzala hrozně ofenzivně to, že měl žák někomu někde nadat, musel jsem ji krotit, že o nic nejde, že teď jde hlavně o hocha, jestli se u něj doma něco neděje. Zavolali jsme si ho pak z jedné hodiny po souhlasu s vyučujícím za výchovnou poradkyní a řešili to s ním. Nejdřív zapíral, že se nic neděje a že mu nic není. Ale když jsem pak říkal, že na něm vidím, že je jako tělo bez duše a že je unavený a asi třeba naštvaný, tak z něj vypadlo, že jeho máma teď řeší zdravotní problémy a že má strach, že se jí něco stane, protože tátu nemá, a kdyby umřela máma, tak je nahraný a neví, co by dělal. Tak jsme se tam chvíli o tom bavili, bylo vidět, že se to v něm kumulovalo delší dobu. Jeho máma tedy nebyla nijak smrtelně nemocná, ale řešila nějaké cysty a musela jít potom i na operaci a on z toho byl celý špatný. Nakonec jsem s ním mluvil i o tom, že vím, co psal do té školní skupiny. Říkal, že ho to mrzí, a působil upřímně. Ptali jsme se ho, jestli bychom mu mohli nějak pomoct, pak jsem navrhoval, že by mohl zkusit naši školní psycholožku a že bychom mohli promluvit s jeho mámou. Nejdřív nechtěl, že není žádný blázen, ale nakonec se nám ho povedlo přesvědčit. Výchovná poradkyně potom zkontaktovala chlapcovu mámu, ale u toho už jsem nebyl. Žák pak začal chodit ke školní psycholožce asi ob týden. Přišlo mi, že se hned docela zlepšil. Asi i proto, že se mohl někde vypovídat a že ho někdo poslouchal. Ono se to zlepšilo i proto, že jeho máma tu operaci v pořádku přežila. Ale vím, že potom docházel i k nějaké jiné psycholožce, že měl nějaké zbytečné úzkosti, ale to vím spíš z doslechu.

Já si myslím že to dopadlo dobře. Jak říkám, žák potom chodil k té psycholožce, ale myslím, že mu pomohlo i to, že jsem na něj nějak nevystartoval za to, že udělal hovadinu, jak by to asi udělala kolegyně třídní, že jsem s ním o tom mluvil a projevil zájem a nesnažil se ho nějak soudit. Nejdřív moc tomu nápadu s psycholožkou nevěřil, ale nakonec tam chodil a asi tak všechno dohromady společně s tím, že ta jeho máma v pořádku tu operaci dala, způsobilo, že byl víc v pohodě. Sice byl pořád introvertnější, ale s ostatními dětmi ve třídě se docela udobřil a už si nikdy nikdo na žádné jeho výlevy někde v chatu nestěžoval. A taky chodil tak nějak líp naladěný, nebyl pořád nevyspalý, nebyl pořád jako tělo bez duše. Hlavně, co ta jeho máma prošla tou operací. Z doslechu jsem se jen dozvěděl, že potom ještě někomu říkal, že snad chodí nakonec k jiné psycholožce, že prý má úzkosti. Ale to nevím přímo od něj, tak nechci příliš kecat.

4

About a week before the problematic situation, the pupil became close to another, they often played in the school group and during breaks. The student looked up to the other and the other was flattered by their relationship. From home, the student was used to taking his younger brother into account, so he had no problem adapting to the other, but at the same time he was a driving force for him. Both benefited from the relationship. Another student was jealous of the new friendship, he did not want to join the joint game between the student and the other, even though the boys challenged him. The subsequent situation began with a rather banal manifestation, but its unfolding revealed a very deep problem. After a long break, when children usually play in the classroom, the student showed signs of irritability and resistance to work in his behavior. The student was unable to answer questions about the cause of this change in behavior. Such behavior was often caused by his easy fatigue, so he worked on simpler relaxation activities in the form of games. Nevertheless, this behavior continued for a few days. He refused to work, sometimes he was disobedient, he did activities that he was forbidden to do and he was always able to tolerate it, but not now. I knew something was wrong, so I tried to resolve this behavior as soon as possible. Nevertheless, the student did not answer the questions about what happened, what he would like to help with, what is bothering him, rather he looked sad. I then described his behavior to the class teacher. However, she did not come up with any other cause than the pupil's easy fatigue. She only recommended that I try to talk to my mom. Mom just nodded that sometimes he also cries at home, is cranky or doesn't listen or doesn't want to do his homework. Unfortunately, this conversation did not bring any solution.

Emotional outbursts, Not attending to teaching/Inattention to teaching

After a few days of nothing special happening in class, a student was called upon to answer a question in math class. Instead of answering, he burst into tears. The situation was further resolved by the class teacher, in front of the whole class. She tried to calm the student down, looking for the reason that the student did not know the answer to the question, which, however, was unlikely due to its simplicity. The student stopped sobbing after a while, but was unable to talk about his problem in front of the class. I suggested to the teacher that the three of us calmly talk about the break in the office and help him solve his problem. The rest of the class passed without complications. During the break in the office, the student cried again and confided in us that the problem was in friendship with the other person. In a confidential interview, he admitted that his mother forbade him to be friends with someone else. He didn't understand the second reason, he listened to his mother, but he was very sorry for this loss. We offered the student help in the form of a personal meeting with the parents and rooting out all the motivations that led to the problem. The parents responded quickly to the invitation to meet, and both arrived at the school immediately after classes. An open conversation with the parents yielded the following resolution: The ban on friendship with the other was the result of a conversation with the other's mother, who wanted to warn the student's mother about an inappropriate relationship with a classmate. She described this friend as a foul, rude boy of Roma nationality who manipulates children and harms them. However, this student's name did not fall among the mothers. The student confirmed to his mother that he often plays with the Roma boy, but that he is nice to him, yet the families' socio-cultural differences were the reason why she forbade the relationship. We were very surprised by the parents' communication, especially the way of solving such a situation. There was probably a confusion of classmates, because the characteristics of the alleged friend corresponded to another classmate. The teacher explained the situation to both parents, highlighted the mutually positive benefit of friendship between the student and the other, and I confirmed the "harmlessness

Interview

At the end, both boys were invited, the other's mother apologized to the boys of her own free will and recognized their friendship and supported it. The two boys shook hands in the usual classroom ritual to re-establish their relationship. The situation did not repeat itself. All three boys became great friends. What were the causes of this situation? The trigger was the pupil's mention to his mother that the pupil was no longer playing with him, but with another classmate. A certain jealousy of the pupil, protective hyperprotective traits in his upbringing and the subsequent wave of distorted information led to a serious intra and interpersonal problem. Thanks to the interview with the pupil, when he confided in us about his problem, and subsequently the interview with the parents, the pupil's problematic behavior was resolved.

Longterm success

2. třída, 7 let

---

Lehké mentální postižení

Mgr., (Speciální pedagogika)

5

Přibližně týden před problémovou situací se žák sblížil s dalším, často si hráli ve školní družině i o přestávkách. Žák k druhému vzhlížel a druhému jejich vztah lichotil. Z domu byl žák zvyklý brát ohledy na mladšího bratra, nedělalo mu proto problém se druhému přizpůsobit, zároveň však pro něho byl hnacím motorem. Oba ze vztahu profitovali. Další žák na nové přátelství žárlil, ke společné hře žáka a druhého se nechtěl připojit, přestože ho kluci vyzývali. Následná situace začala poměrně banálním projevem, ale její rozklíčování ukázalo na velmi hluboký problém. Po velké přestávce, kdy si děti obvykle hrají ve třídě, vykazoval žák ve svém chování známky rozmrzelosti a odporu k práci. Na dotazy po příčině této změny chování nebyl žák schopen odpovědět. Takovéto chování, často mívalo příčinu v jeho snadné unavitelnosti, proto pracoval na jednodušších relaxačních aktivitách formou hry. Přesto však toto chování přetrvávalo pár dnů. Odmítal pracovat, někdy byl naopak neposlušný, dělal činnosti, které měl zakázané a vždy to dokázal tolerovat, nyní ale ne. Věděla jsem, že něco není v pořádku, proto jsem se snažila toto chování co nejdříve vyřešit. Přesto však žák na otázky co se stalo, s čím by chtěl pomoci, co ho trápí, neodpovídal, spíše se tvářil posmutnile. Jeho chování jsem tehdy popsala třídní učitelce. Ta ovšem na žádnou jinou příčinu, než byla žákova snadná unavitelnost nepřišla. Pouze mi doporučila, ať si zkusím promluvit s maminkou. Maminka pouze přikývla, že občas doma také pláče, je rozmrzelý nebo neposlouchá či nechce dělat domácí úkoly. Bohužel tehle rozhovor nepřinesl žádné řešení.

solution

Po pár dnech co se ve třídě nic zvláštního nedělo byl žák v hodině matematiky vyvolaný k odpovědi na kladenou otázku. Místo odpovědi se rozplakal. Situaci dále řešila třídní učitelka, před celou třídou. Žáka se snažila uklidnit, hledala příčinu v tom, že by žák neznal odpověď na otázku, což však nebylo vzhledem k její jednoduchosti pravděpodobné. Žák po chvíli přestal vzlykat, ale o svém problému nebyl schopen před třídou mluvit. Navrhla jsem učitelce, že si v klidu promluvíme my tři o přestávce v kabinetě a pomůžeme mu vyřešit jeho problém. Zbytek hodiny proběhl bez komplikací. Žák se o přestávce v kabinetě opět rozplakal a svěřil se nám, že problém je v kamarádství s druhým. V důvěrném rozhovoru přiznal, že mu kamarádit s druhým zakázala maminka. Druhý důvod nechápal, maminku poslechl, ale tato ztráta ho velmi mrzela. Nabídli jsme žákovi pomoc formou osobního setkání s rodiči a rozklíčování všech pohnutek, které k problému vedly. Rodiče na výzvu k setkání reagovali překotně a ihned po vyučování se oba dostavili do školy. Otevřený rozhovor s rodiči přinesl toto rozuzlení: Zákaz kamarádství s druhým byl důsledkem rozhovoru s maminkou druhého, která chtěla žákovi maminku upozornit na nevhodný vztah se spolužákem. Popsala tohoto kamaráda jako sprostého hrubého chlapce romské národnosti, který manipuluje s dětmi a ubližuje jim. Mezi maminkami však jméno tohoto žáka nepadlo. Žák mamince potvrdil, že si s romským chlapcem často hraje, ale že je na něho hodný, přesto sociokulturní rozdílnost rodin byla tím, proč vztah zakázala. Sdělením rodičů jsme byli velmi překvapeny, zvláště způsobem řešení takovéto situace. Došlo nejspíš k záměně spolužáků, neboť charakteristika údajného kamaráda odpovídala jinému spolužákovi. Učitelka vysvětlila situaci oběma rodičům, vyzdvihla oboustranný pozitivní přínos kamarádství žáka a druhého, a já potvrdila „neškodnost

Na závěr byli pozvání oba chlapci, druhého maminka se z vlastní vůle omluvila chlapcům a uznala jejich kamarádství a podpořila ho. Oba chlapci si obvyklým třídním rituálem podali ruce na znovunavázaní vztahu. Situace se dále neopakovala. Všichni tři kluci se stali velkými přáteli. Jaké byly příčiny této situace? Spouštěčem byla žákova zmínka mamince, že si žák už tolik nehraje s ním, ale s jiným spolužákem. Jistá žákova žárlivost, ochranitelské hyperprotektivní rysy v jeho výchově a následná vlna zkreslených informací vedla tak k závažnému intra i interpersonálnímu problému. Díky rozhovoru s žákem, kdy se nám svěřil se svým problémem a následně I rozhovor s rodiči, se žákovo problémové chování vyřešilo.

4

The students had already had a dispute for a few days, which was caused by the dominant position of the 'alpha male' in the class. These two students had been poking at each other for some time, playing pranks on each other and trying to outdo each other in any discipline other than grades and learning as such. Gym was their favorite playground, where they could show who has more strength, is better at football, etc. One day, however, the students' nerves were completely broken and they had a brutal fight before the gym class. I jumped between them, the other assistant pacified one student and the gym teacher the other.

Not one of the pupils is somehow a star adept when it comes to school results. Their average grades are 2.2 and 2.3. The class is quite often in some kind of disciplinary problem through disruption of teaching, lack of respect for teachers and generally very rude behavior.

Physical aggression

After the incident itself, I took one of the actors to ŠPP, where I was told that I had to wait with him, because they were fully occupied with a similar situation from another class. So I took the student to my office. 'Okay then come with me, we'll try to figure it out this way.' 'Teacher, but he got on my nerves, it's not my fault.' 'Calm down, we'll talk about all this in peace when we sit down, okay?' 'Okay, but my arm hurts a lot.' 'Then I'll call the teacher, she's a paramedic and she'll look into it for you.' 'Thank you teacher.' 'Please sit here. I'll call the teacher and we'll talk.' 'Good.' 'So what happened?' 'Well, he's just rude.' 'Please?' 'I'm sorry, but we just don't like each other and he's been getting on my nerves for the second week now and he's being a jerk.' 'Well, is it really only on his part? Aren't you making out with each other on purpose?' 'No!' 'Please, am I blind?' 'Well, he's really to blame.' 'Look, this should probably be dealt with by the class psychologist, but tell me, why are you dealing with it this way?' 'Well, it just happened that way.' 'Well I can see that, but what if you really hurt him or he hurt you? You didn't think of that, did you?' 'No, well, that would probably be stupid...' 'That would be, and what do you call it?' 'Hello teacher.' 'Okay, so we're going to call the parents, this doesn't look good and you're going to talk to the psychologist and the class teacher tomorrow, okay?' 'Well, well, well.' 'Well, I'm happy and please remember that violence begets only violence. Maybe he'll wait for you with his friends after school, then you for him, and this cycle will only get worse until you actually do something about it.' 'Oh yeah.' 'That's a bit low, I'm serious and health is no joke, I've been attacked several times myself and I'm glad that I always defended myself, but you never know and so you shouldn't at least consciously engage in this.' 'Yeah? And what happened to you?' 'Well, they beat me up and then I had to wear a brace on my left leg for a week. Not much, well.' 'So I'm sorry, I would give them right now, just to meet them.' 'Well, that's exactly the problem, look, I understand that it annoys you, but as I say, it would only cause more problems and it's not worth it.' 'Hmm.' 'And look, Mr. Psychologist is going to marry you, please, calm down and tell him everything he told me here, okay?' 'Okay, bye.' The teacher treated the student, called the parents, who came within 15 minutes and took the boy away, he ended up with a cast on his right hand and could not write for 3 weeks.

Interview, Cooperation with experts

The boys realized that they had really overdone this. Not long after that, they stopped doing so many pranks on each other and even though they don't like each other, they respect each other.

Longterm success

14, 8.

Hudba, box, tanec

ADHD

Lhaní,Agrese,Cigarety

Magisterské-Tv/Aj

15

Žáci spolu měli již pár dní spor, který byl způsobený dominantním postavením ve třídě 'alfa samec'. Tito dva žáci se již nějakou dobu pošťuchovali, dělali si naschvály a snažili se jeden druhého trumfnout v jakékoliv disciplíně krom známek a učení jako takového. Tělocvik byl jejich oblíbené kolbiště, kde mohli ukázat, kdo má větší sílu, je lepší ve fotbale, etc. Jednoho dne však žákům kompletně ruply nervy a před hodinou tělocviku se surově porvali. Já jsem skočil mezi ně, druhý asistent spacifikoval jednoho žáka a učitel tělocviku druhého.

Ani jeden z žáků není, co se školních výsledků týče, nějak hvězdným adeptem. Jejich průměrné známky jsou 2,2 a 2,3. Třída je poměrně často v nějakém kázeňském problému skrze rušení výuky, nedostatečný respekt k učitelům a obecně velmi neslušného chování.

Po samotném incidentu jsem odvedl jednoho z aktérů do ŠPP, kde mi bylo řečeno, že s ním musím počkat, protože jsou plně zaneprázněni podobnou situací z jiné třídy. Tedy jsem odvedl žáka do svého kabinetu. 'Dobře, tak pojď se mnou, zkusíme to vymyslet takhle.' 'Pane učiteli, ale on mně dal nervy, já za to nemůžu.' 'Klid, to si všechno řekneme v klidu, až si sedneme, dobře?' 'Tak jo, ale bolí mě dost ruka.' 'Tak já zavolám paní učitelku, ona je zdravotník a podívá se ti na to.' 'Děkuju pane učiteli.' 'Prosím tě, tady se posaď. Já zavolám paní učitelku a popovídáme si.' 'Dobře.' 'Tak co se teda stalo?' 'No prostě on je neslušný.' 'Prosím?' 'Promiňte, no prostě se nemáme rádi a on mně dává nervy už druhý týden a dělá frajera.' 'No a je to skutečně jenom z jeho strany? Neděláte si náhodou naschvály vzájemně?' 'Ne!' 'Prosím tě, copak jsem slepej?' 'No ale fakt za to může on.' 'Podívej, tohle by s tebou měl řešit asi spíš třídní a pan psycholog, ale řekni mně, proč to řešíte takhle?' 'No prostě to tak dopadlo.' 'No to vidím, ale co kdybys mu opravdu ublížil nebo on tobě? Na to jste nemysleli, co?' 'Ne, no, to by ale bylo asi blbý...' 'To by bylo, a jak se říká?' 'Dobrý den, paní učitelko.' 'Dobře, takže zavoláme rodiče, tohle nevypadá dobře a zítra si promluvíte s panem psychologem a třídním, jasný?' 'No dobře no.' 'Tak to mám radost a prosím tě, pamatuj si, že násilí plodí jenom násilí. Třeba si na tebe pak počká s kámošama po škole, potom ty na něho a tohle kolečko se bude jenom zhoršovat až do doby, kdy si fakt něco uděláte.' 'No jo.' 'To je trochu málo, já to myslím vážně a zdraví není sranda, samotného mě už několikrát napadli a jsem rád, že jsem se vždycky ubránil, ale člověk nikdy neví a tak by se do tohohle nemusel pouštět aspoň vědomě.' 'Jo? A co se vám stalo?' 'No potloukli mě a musel jsem pak mít týden ortézu na levé noze. Nic moc, no.' 'Tak to mě mrzí, bych jim hned dal, jenom je potkat.' 'No a to je přesně ten problém, podívej, já chápu, že tě to štve, ale jak říkám, jenom bys z toho měl víc problémů a to za to nestojí.' 'Hm.' 'A hele, pan psycholog si tě vezme, prosím tě, klid a řekni mu všechno, cos tady řekl mně, dobře?' 'Tak jo, na shledanou.' Paní učitelka ošetřila žáka, zavolala rodiče, kteří si během 15 minut přišli a chlapce si odvedli, ten posléze dostal sádru na pravou ruku a 3 týdny nemohl psát.

Chlapci si uvědomili, že tohle opravdu přehnali. Nedlouho na to si přestali dělat tolik naschválů a i přesto, že se nemají rádi, tak se vzájemně respektují.

4

The boy wrote a very insulting note on the blackboard about the elderly lady English teacher (he had been rude to her before).

The boy from “better

Verbal aggression

The boy refused to confess to the crime. When the educational counselor took the pupils, they all claimed that they had not seen anything and did not know who the author was. The only boy identified the culprit, but immediately said that he would not confirm it, that everyone was afraid of the classmate and that he would not last in class. Even the mother did not accept that her son could do such a thing, when the son told her that he did not do it, he simply did not do it, and she, in her words, "must stand up for her child.

Interview

The boy finished elementary school, got into a vocational school, but transferred from that to a university in the first year - I don't know if he was lazy to learn or if he had other disciplinary problems. However, his act went down the drain. The mother was unable to stand up for the school and believe her, and the boy never confessed.

Failure

14 let, 8. třída

Sborový zpěv Boni pueri), hra na klavír, motorismus

Lhaní

Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro 5. až 12. ročník (český jazyk – občanská výchova)

27

Chlapec napsal na tabuli velmi urážlivý nápis o starší paní učitelce angličtiny (už dříve se k ní choval drze).

Chlapec z „lepší

Chlapec se k činu odmítl přiznat. Když si žáky brala výchovná poradkyně, všichni tvrdili, že nic neviděli a nevědí, kdo je autorem. Jediný chlapec viníka označil, ale rovnou řekl, že to nepotvrdí, že se spolužáka všichni bojí a že by ve třídě nevydržel. Ani matka nepřipustila, že by její syn mohl něco takového udělat, když jí syn řekl, že to neudělal, tak to prostě neudělal a ona dle svých slov „musí stát za svým dítětem.

Chlapec ukončil ZŠ, dostal se na průmyslovku, z té ale hned v prvním ročníku přestoupil do učeliště – nevím, jestli byl líný se učit, či měl další kázeňské problémy. Nicméně jeho čin vyzněl do ztracena. Matka se nebyla schopna postavit za školu a věřit jí a chlapec se nikdy nepřiznal.

4

The most troublesome student I've had so far, the sentence ended with nothing but the word dude, he was always cursing, he had an outrageous bin on the bench and did things to the students on purpose. He threw papers and pens at them. I used to see him behind school with a cigarette in his hand, hanging out with older friends and the like. During a big break, when I once had a supervisor, he really overdid it. A child ran out of the toilet crying that someone had soaked his backpack and was throwing wet toilet paper at him. I thought it was some kind of joke. Well, it certainly wasn't a fad. The student tipped me off as to who did it and I knew it wouldn't be far from the truth.

The student grows up with only his mother and two sisters and comes from a socially weaker background. He requires a lot of attention and has no respect for authority. According to the school psychologist, the only man he respected was his uncle.

Violation of classroom/school rules, Bullying

called the class teacher and the principal until the next class. Although the situation should probably have been handled by the class teacher with the principal, I felt responsible for what happened because I was in charge at the time. So I tried to get involved. It took a while for the person in question to confess, but the pressure of the principal and the class teacher was enough. I colorfully described what the crying student told me. He then himself triggered what exactly happened. It was a serious violation of the school and moral code. The director could not ignore this. The student was offered a reduced grade for behavior and summoning his mother and uncle to school.

Consequences, Interview

I wasn't proud of it, but we had leverage on the student. It turned out that it was enough to threaten to call my uncle, not my mother, and immediately there was peace. Of course, the classic interruptions didn't stop, but the student didn't do anything so serious.

Partial success

13. let, 7. ročník

Metalová hudba

Lhaní,Cigarety,Vulgární vyjadřování

Mgr.

5

Nejproblémovější žák, kterého jsem dosud měl, věta nekončila ničím jiným než slovem vole, pořád nadával, na lavici měl nehorazný binec a dělal žákům naschvály. Házel po nich papírky, propisky. Za školou jsem ho běžně viděl s cigaretou v ruce, držel se starších kamarádů a podobně. O velké přestávce, když jsem měl jednou dozor to už ale fakt přehnal. Ze záchodu vyběhlo brečící dítě, že mu někdo namočil do batohu a náhazel do něj mokrého toaletního papíru. Myslel jsem, že jde o nějaký vtip. No, o výstřelek se rozhodně nejednalo. Žák mi dal tip, kdo to udělal a já věděl, že nebude daleko od pravdy.

Žák vyrůstá pouze s matkou a dvěma sestrami a je ze sociálně slabšího prostředí. Vyžaduje velkou dávku pozornosti a nemá respekt k autoritám. Jediný muž, kterého respektoval je dle školního psychologa jeho strýc.

Zavolal jsem si třídního učitele a ředitele do nadcházející hodiny. Ačkoli situaci měl řešit pravděpodobně třídní učitel s ředitelem, cítil jsem se zodpovědný za to, co se stalo, jelikož jsem měl v tu dobu dozor. Snažil jsem se tedy do toho angažovat. Chvíli trvalo než se dotyčný přiznal, ale nátlak ředitele a třídního stačil. Barvitě jsem popsal, co mi řekl brečící žák. Ten pak sám spustil, co se přesně stalo. Jednalo se o těžké porušení školního i mravního řádu. Ředitel toto nemohl přehlížet. Žákovi byl navrhnut snížený stupeň z chování a předvolání maminky i strýce do školy.

Nebyl jsem na to hrdý, ale měli jsme na žáka páku. Ukázalo se, že stačí pohrozit, že zavolám strýci, nikoliv mamince a hned byl klid. Samozřejmě klasické vyrušování nepřestalo, ale nic tak závažného už žák neudělal.

4

The student has repeatedly been disruptive in many subjects for many years. He repeatedly shows problematic behavior. Last week I was supervising the corridor and heard from 9.B. noise and shouting. I quickly opened the door and thus became a witness to a situation where two boys were rolling after each other - the mentioned student and his classmate. It looked like an advanced battle. The other classmates stood around them, some looked like they were having a lot of fun and even encouraged the two washermen with various shouts. I immediately jumped to the two boys and pulled them apart, standing between them and holding them so that they couldn't start washing again. Within minutes they calmed down, glared at each other and each went to take their place in the pew as the bell rang. Even though everyone was already seated, they continued to insult and shout at each other. I asked both boys if they were all right (besides the matted hair, sweaty, frowning foreheads and torn T-shirt, I didn't notice any other damage). They both replied with a short nod of their heads that nothing had happened to them. Before leaving, I informed the two boys that the situation will still be resolved, and since this is not the first time something like this has happened, we will also inform the legal representatives. I reported the situation to the class teacher, we met with the parents of both students.

The 9th-grade elementary school student has had disciplinary problems since the beginning of his studies. He comes from four siblings, being the oldest. He has a brother who is 4 years younger, a sister who is 8 years younger and a second sister who is 10 years younger. He lives in a socially weaker, religious, incomplete family - only with his mother. As the oldest of all siblings, he stands out for his independence, he can take care of others, give advice and help. Already in the first grade, difficulties with studies were noted, poor concentration in classes that he did not enjoy. He seemed a little phlegmatic on the outside, but in reality he cared about things and was very sensitive to other people's feelings. You could say extremely empathetic. During a visit to the counseling center, the student was diagnosed with a slightly lower intellect. His grades did not deteriorate significantly with age, perhaps thanks to the excellent attitude of the teachers. However, the chaotic work, inability and lack of interest in completing tasks and projects, and doing everything he did not enjoy, still persisted. He never had a problem with his memory, he didn't even have to write down tasks, and he always knew what and how to work. He didn't have many friends since he was little, he went to kindergarten very sporadically due to frequent illnesses and spent a lot of time at home with his siblings and family. It is difficult for him to make contact, he is overweight, has very thick glasses and does not have many hobbies. He plays the guitar (which he says he doesn't enjoy, he attends classes because his parents want him to) and goes to church once a week. He eats at home because he doesn't like the food in the school canteen. From about the fifth grade, he tries to attract attention to himself in any way. It is often jumping into the conversation, shouting in class, speaking rudely, insulting classmates. He is not very popular with his peers. When asked what he likes, he often says he doesn't know. Sometimes she will say cooking or watching food shows or just eating. At home, he often lies, overeats and fights with his mother over food when she does not want to give it to him. He tends to be aggressive, it also happened that he stole money from his mother and went to buy some chips and sweets with it. His mother accompanies him to school, not infrequently until around 9-10 in the morning, despite the fact that classes start at 8. Lately, he has been pushing and fighting in class with his classmates, insulting them, mocking them and cursing them profanity.

Physical aggression

After the bell rang in the classroom, I left for my lesson. During the day, I contacted the class teacher and described in detail the incident that I witnessed in the 9th grade. Since it was not the first time something like this had happened, we decided not to deal with it classically with a note, but we called the parents of both boys and briefly explained what happened. We made an appointment for the following afternoon. Only the mothers of the boys arrived, we seated them in the assembly room and they described in detail the incident I had witnessed. The pupil's mother seemed very combative, she probably felt that everything was being thrown at her son. She didn't really want to have a dialogue, she just kept repeating that her son was not to blame because it was confirmed by experts (among other things, I heard this phrase several times from the student himself, as if he felt that it excused him from every bad thing he did) . The mother of the second pupil listened patiently and hardly commented on the situation, she was surprised that her son was fighting at school. Later, the boys themselves joined us, we heard their versions of how it all happened. The student claimed that the other student insulted him, cursed and mocked him, kicked his backpack and tricked other classmates into hiding his case and other things. When the other student took his notebook from the desk, the student jumped on it and a fight began. The second student's version was slightly more truncated, he denied any guilt. A few other classmates, however, confirmed the first student's version as the correct one. I dismissed the mother of the second pupil, Honza and the pupil, we asked the pupil's mother if she could stay a little longer so that we could resolve the situation, including other disciplinary problems, such as late arrivals, inappropriate meals and the like. The mother denied that her son was eating unhealthy, claiming that he has a normal weight. In previous years, it happened that a student came to school an hour late carrying a bag with a fast food menu, almost all eaten, and then threw up. The class teacher and I tried to explain that we certainly try, we accommodate the student, but a certain discipline must be observed at home as well. The mother was dismissive of everything, she called us names out of bias and left the school in a rage and without saying goodbye.

Interview

There was no improvement. Everything continued as if there had been no conversation between the mother and the teachers. The student doesn't care, he often retorts to the teachers that his mother says that he doesn't have to do this and he doesn't have to do that either. Unfortunately, nothing has changed at all, neither the attitude of the mother, nor the attitude of the student. It is very difficult to motivate him to behave well, he tries to draw attention to himself during breaks, he tells lies to his classmates to make him seem more interesting to them, but they continue to avoid him. His grades miraculously improved during distance learning, his mother claimed it was just his work. But the student brags that his mom worked instead of him. The agreement with the parent was therefore not successful and there was no change at all.

Failure

15 let, 9. třída

Geografie, PC, televize, vaření

ADD

Poruchy příjmu potravy,Vulgární vyjadřování,Lhaní,Potřeba pozornosti,Verbální agresivita,Rušení výuky

Vysokoškolské, Magisterské

6 let

Žák opakovaně vyrušuje v mnoha předmětech již mnoho let. Objevuje se u něj opakovaně problémové chování. Minulý týden jsem měla dozor na chodbě a uslyšela z 9.B. hluk a křik. Rychle jsem otevřela dveře a stala se tak svědkem situace, kdy se po sobě váleli dva kluci – zmiňovaný žák a jeho spolužák. Vypadalo to na bitku v pokročilém stádiu. Ostatní spolužáci stáli kolem nich, někteří vypadali, jako že se velmi baví a ještě povzbuzovali dva práče různými pokřiky. Ihned jsem k oběma chlapcům přiskočila a odtrhla je od sebe, stála mezi nimi a držela je, aby se nemohli opět pustit do pranice. Do několika minut se uklidnili, zuřivě se na sebe podívali a každý se se šel posadit na své místo do lavice, protože se ozval zvonek. Přesto, že každý již seděl na svém místě, ještě pokračovali v urážení a pokřikování jeden na druhého. Zeptala jsem se obou chlapců, jestli jsou v pořádku (krom pocuchaných vlasů, zpocených zamračených čel a natrženého trička jsem jinou újmu nezaznamenala). Oba odpověděli krátkým přikývnutím hlavy, že se jim nic nestalo. Před odchodem jsem oba chlapce seznámila s tím, že se situace bude ještě řešit, a protože k něčemu takovému nedošlo poprvé, budeme informovat také zákonné zástupce. O situaci jsem zpravila třídního učitele, setkali jsme se s rodiči obou žáků.

Žák 9. třídy základní školy provází kázeňské potíže již od počátku studia. Pochází ze čtyř sourozenců, přičemž je nejstarší. Má ještě o 4 roky mladšího bratra, o 8 let mladší jednu sestru a o 10 let mladší druhou sestru. Žije v sociálně slabší, věřící, neúplné rodině – pouze s matkou. Jako nejstarší ze všech sourozenců vyniká samostatností, umí se postarat o ostatní, poradit, pomoci. Již v první třídě byly zaznamenány potíže se studiem, špatná soustředěnost v hodinách, které ho nebavily. Působil na venek trochu flegmaticky, ale ve skutečnosti mu na věcech záleželo a byl hodně vnímavý k pocitům ostatních lidí. Až extrémně empatický by se dalo říct. Při návštěvě poradny bylo žákovi diagnostikováno a mírně nižší intelekt. Jeho prospěch se s přibývajícím věkem nijak zvlášť nezhoršoval, možná i díky skvělému přístupu pedagogů. Nicméně stále přetrvávala chaotická práce, neschopnost a nezájem o dotahování úkolů a projektů do konce, odbývání všeho, co ho nebavilo. S pamětí problém nikdy neměl, nemusel si ani úkoly zapisovat a vždy věděl, na čem a jak má pracovat. Neměl od malička moc kamarádů, do školky chodil velmi sporadicky kvůli častým nemocem a spoustu času trávil doma se svými sourozenci a rodinou. Je pro něj složité navázat kontakt, trpí nadváhou, má velmi silné brýle a nemá mnoho koníčků. Hraje na kytaru (což ho dle jeho slov nebaví, hodiny navštěvuje kvůli tomu, že to chtějí rodiče) a chodí do náboženství jedenkrát týdně. Stravuje se doma, jelikož mu ve školní jídelně jídlo nechutná. Zhruba od páté třídy se na sebe snaží upoutávat pozornost jakýmkoliv způsobem. Často je to skákání do řeči, vykřikování v hodinách, neslušné vyjadřování, urážení spolužáků. Moc velkou oblibu u svých vrstevníků nemá. Pokud se má vyjádřit, co ho baví, často odpovídá, že neví. Občas řekne, že vaření nebo dívání se na pořady o jídle či samotné jezení. Doma často lže, přejídá se a pere se s matkou o jídlo, když mu ho nechce dát. Bývá až agresivní, stalo se také, že matce ukradl peníze a šel si za ně koupit nějaké chipsy a sladkosti. Do školy ho doprovází matka, nezřídka až kolem 9-10 hodiny ranní, přesto, že výuka začíná v 8. V poslední době dochází ke strkanicím a bitkám ve třídě se spolužáky, uráží je, posmívá se jim a sprostě nadává.

Po zazvonění ve třídě jsem odešla na svou výuku. Během dne jsem kontaktovala třídní paní učitelku a podrobně jí popsala událost, které jsem byla svědkem v 9. třídě. Protože to nebylo poprvé, co se něco takového stalo, rozhodly jsme se to neřešit klasicky poznámkou, ale zavolaly jsme rodičům obou chlapců a ve zkratce objasnily, co se stalo. Domluvily jsme schůzku hned na následující den odpoledne. Dorazily pouze matky chlapců, usadily jsme je ve sborovně a podrobně popsaly incident, kterého jsem byla svědkem. Matka žáka působila velmi bojovně, měla pravděpodobně pocit, že je vše hozeno na jejího syna. Dialog moc vést nechtěla, stále jen opakovala, že její syn za to nemůže, protože má potvrzené od odborníků (tuto větu jsem mimo jiné slyšela několikrát i od samotného žáka, jakoby měl pocit, že ho to omlouvá z každé špatné věci, kterou provede). Matka druhého žáka trpělivě poslouchala a k situaci se téměř nevyjádřila, byla překvapená, že se její syn ve škole pere. Později se k nám připojili samotní hoši, vyslechli jsme jejich verze jak se to všechno událo. Žák tvrdil, že ho druhý žák urážel, nadával mu a posmíval se mu, kopal do batohu a naváděl ostatní spolužáky, aby mu schovali pouzdro a jiné věci. Když mu druhý žák vzal sešit z lavice, žák po něm skočil a tak začala bitka. Druhý žákova verze byla mírně osekanější, popřel jakoukoliv vinu. Pár dalších spolužáků ale potvrdilo prvního žáka verzi jako správnou. Maminku druhého žáka, Honzu a žáka jsem propustily, maminku žáka jsme požádaly, zda by se nemohla ještě chvíli zdržet, abychom situaci dořešily včetně jiných kázeňských potíží, jako jsou pozdní příchody, nevhodné stravování a podobně. Matka popřela, že by se její syn stravoval nezdravě, tvrdí, že má normální váhu. V dřívějších letech se stalo, že žák přišel do školy o hodinu později a nesl si pytlík s menu od fast foodu, téměř vše snězené, a pak zvracel. Snažily jsme se s paní třídní učitelkou vysvětlit, že my se určitě snažíme, vycházíme žákovi vstříc, ale určitou disciplínu je nutné dodržovat i doma. Matka se stavěla ke všemu odmítavě, osočila nás ze zaujatosti a se vztekem a bez rozloučení odešla ze školy.

K žádnému zlepšení nedošlo. Vše pokračovalo nadále tak, jako by k žádnému rozhovoru mezi matkou a učitelkami nedošlo. Žákovi je vše jedno, často odsekává učitelům, že mamka říká, že tohle on dělat nemusí a tamto také ne. Bohužel se nezměnilo vůbec nic, ani přístup matky, ani přístup žáka. Je velmi obtížné ho motivovat ke slušnému chování, o přestávkách se na sebe snaží upoutat pozornost, spolužákům povídá lži, aby pro ně působil zajímavěji, ti se ho ale i nadále straní. Během distanční výuky se mu zázračně zlepšil prospěch, matka tvrdila, že to byla jen jeho práce. Žák se ale chvástá tím, že místo něj pracovala jeho máma. Domluva s rodičem tedy úspěšná nebyla a nedošlo vůbec k žádné změně.

4

From the beginning of the school year, I reprimanded the student because he was constantly shouting, lying on the carpet in class and not listening to instructions. During the first week, he claimed that he lost his homework book twice and therefore did not bring in any homework. In my classes, his inattentiveness gradually increased, although there were times when he was one of the most attentive students. The situation came to a head in about the third week of the school year. First, my colleague, who was in charge, told me how a student flew around the corridors during recess and chased his classmate, who took it as fun, but ended up falling and scraping his knees. He then yelled at the others in my class and said some obscenities. The assistant assigned to him did not deal with this at all and went around the classroom to other students. This was followed by English class, in which I always only have half the class. We mostly sit on the carpet and talk for the first part of the lesson. The student didn't even come to the carpet. He sat in his pew and claimed he didn't feel like it and was quite obnoxious. My assistant and I tried to communicate with him somehow, but he did not respond. In addition, he started interrupting and disrupting my class. So I had to yell at him. I had the next lesson free and the students had a home study with the teacher, whom they already knew from last year. This lesson was followed by the last lesson the children had with me again. When I got to the classroom, the teacher from the past was still there. She told me that the student went to the toilet in the middle of the hour and refuses to come out. Neither she nor I got him out. After a long persuasion, when several other teachers and the headmistress were already at the door, he went out. He laughed and found the whole situation amusing. After the lesson, I talked to him for a while and then I let him go home.

The student comes from a complete family, although his mother is already divorced and has 2 daughters from a previous marriage. However, he is not affected by it in any way, quite the opposite. As the youngest, his mother shows a great interest in him, and if he cannot, his grandmother picks him up from school (since the 1st grade). The student has ADHD, so he has been given an IEP and a teacher's assistant is assigned to him in the lessons. This assistant comes from the same village and has known the pupil and his family for a very long time, which of course influences her. From my point of view, it could be beneficial, but the opposite is true. The student has no respect for the assistant and often does not respond to her instructions until the teacher intervenes. He is a very smart boy who, however, is often bored in class due to ADHD. For example, in the lesson Ex. he was able to interpret unknown material to the rest of the class. His knowledge in most subjects is beyond the required scope. He very often knows the answers to the questions asked, but if he is not called upon, he takes it as permission for other activities. It is agreed that in such moments he can draw or engage in another form of education. Unfortunately, depending on his mood, these moments don't always turn out well. Sometimes, out of nowhere, he lies down on the bench in class and does nothing with him. In the second grade, the teacher ran out of the classroom and she had to look for him around the school. It is agreed with his mother that all assignments and messages to parents are written in his assignment book, where he signs them. But he very often hides it at home and then claims to have lost it. And so he often forgets tasks or organizational matters. He is quite popular in class and almost everyone is friends with him. He's such a class clown and he's proud of it.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

The situation with the student was on a daily basis, so communication with his mother was a necessity. So I solved it like this: I wrote to the student's mother in the morning, because he had forgotten his homework, again, and he still hadn't brought the money for the school supplies (after 3 weeks). With him, I personally dealt with several fights with classmates, so flying around school was nothing new. I dealt with the problem of his classmate's fall probably more than was necessary, because neither of them made a fuss about it, nor did they insist on an apology or correction. In my lessons, I deal with everything on the level with the students. So I immediately comment on his interruptions and tried several times to send the assistant back to him, but to no avail. However, sometimes she is with him in these moments, but he does not listen to her and tells her to leave him, so I have to deal with this situation again. Unfortunately, I have 30 children in my class, so I don't always have time to solve everything. In addition, the student really needs to say everything 3 times. I solved the situation with locking myself in the toilet with the student by talking to him, but I thought it was quite unnecessary, because he was constantly joking about it. Subsequently, I discussed it with my mother, who is already used to it, and she agreed to it. This situation was also seen by the principal, who called me after a conversation with another teacher. Both she and I agreed that it was at least worth the exam to change the assistant, because the student really had no respect for his familiar assistant. After talking with her and the student's parents, we did so.

Support, Interview, Warning

As already mentioned, in the case of the student, this is a long-term problem and therefore its solution is for a longer period of time. The next day, of course, you could tell that his mother was talking to him, and so he tried for a while. However, when I look at it overall, it was not more than a week and a similar incident was repeated. Although the student had a new assistant, after a while she also lost some respect. But compared to the previous one, it was better. The arrangement (teacher, assistant) does not have much effect on him, which of course I am evaluating only now in retrospect. I think the only effect it had on him was when you yelled. But even that was only for a short time.

Failure

10 let, 4. třída

Házená, obecně se sám vzdělává v přírodních vědách

ADHD

Lhaní

Vysoká škola, Učitelství pro 1. stupeň základní školy

8

Již od začátku školního roku jsem žáka napomínala, jelikož neustále vykřikoval, polehával po koberci v hodině a neposlouchal pokyny. Během prvního týdne tvrdil, že ztratil úkolníček 2x a tudíž nedonesl žádný domácí úkol. V mých hodinách se jeho nepozornost postupně zvyšovala, i když byly chvíle, kdy byl jeden z nejpozornějších žáků. Situace vyvrcholila asi ve třetím týdnu školního roku. Nejdříve mi moje kolegyně, která měla dozor, sdělila, jak žák o přestávce lítal po chodbách a honil svého spolužáka, který to bral jako zábavu, ale nakonec spadl a odřel si kolena. Následně v mé hodině pokřikoval po ostatních a řekl několik sprostých slov. Asistentka, která je k němu přidělena, toto vůbec neřešila a chodila po třídě k ostatním studentů. Následovala hodina angličtiny, ve které mám vždy jen půlku třídy. Většinou sedíme na koberci a první část hodiny si povídáme. Žák na koberec ani nepřišel. Seděl ve své lavici a tvrdil, že se mu nechce a byl dosti protivný. Já i asistentka jsme se snažili nějak s ním komunikovat, ale on nereagoval. Navíc začal vyrušovat a rušil mi hodinu. Tudíž jsem ho musela okřiknout. Další hodinu jsem měla volnou a žáci měli vlastivědu s paní učitelkou, kterou už znali z loňska. Po této hodině následovala poslední hodina, kterou měli děti opět se mnou. Když jsem došla do třídy, byla tam ještě paní učitelka z minulé. Tvrdila mi, že žák v půlce hodiny odešel na záchod a odmítá vyjít ven. Ani ona ani já jsme ho nedostali ven. Po dlouhém přemlouvání, když už bylo u dveří i několik dalších učitelek a navíc paní ředitelka, vyšel ven. Smál se a celá situace mu přišla zábavná. Po hodině jsem mu ještě chvíli domlouvala a pak jsem ho pustila domů.

Žák pochází z úplné rodiny, i když jeho matka je již rozvedená a má 2 dcery z předchozího manželství. On tím však není nijak ovlivněn, právě na opak. Jako o nejmladšího o něj maminka projevuje velký zájem a pokud nemůže tak ho ve škole vyzvedává babička (už od 1. třídy). Žák je ADHD, tudíž má udělen IVP a v hodinách je mu přidělena asistentka učitele. Tato asistentka pochází ze stejné vesnice a žáka i jeho rodinu zná velmi dlouho, což ji samozřejmě ovlivňuje. Z mého pohledu by to mohlo být k užitku, jenže opak je pravdou. Žák k paní asistence nemá respekt a na její pokyny často nereaguje, dokud nezasáhne učitelka. Je to velmi chytrý chlapec, který se ovšem kvůli ADHD v hodinách často nudí. Například v hodině Př. byl schopen odvykládat neznámé učivo zbytku třídy. Jeho znalosti ve většině předmětů jsou nad požadovaný rámec. Ví velmi často odpovědi na dotazované otázky, ale pokud není vyvoláván, bere to jako povolení k jiným aktivitám. Je domluveno, že si v takových chvílích může kreslit nebo se zabývat jinou formou vzdělávání. Bohužel podle jeho nálady se tyto momenty vždy nevyvíjí dobře. Občas si v hodině z ničeho nic lehne na lavici a nic s ním nehne. Ve druhé třídě vyběhl paní učitelce ze třídy a ta ho musel shánět po škole. S jeho maminkou je domluveno, že všechny úkoly a sdělení rodičům se mu píší do úkolníčku, kde je podepisuje. On ho, ale velmi často schová doma a pak tvrdí, že ho ztratil. A tak často úlohy anebo organizační věci zapomíná. Ve třídě je dost oblíbený a téměř každý se s ním kamarádí. Je takový třídní klaun a je na to i pyšný.

Situace se žákem byla na každodenním pořádku a tak komunikace s jeho maminkou byla nezbytností. Řešila jsem to tedy takto: Mamince žáka jsem napsala hned ráno, protože zapomněl domácí úlohu, opět a také ještě nedonesl peníze na pomůcky (po 3 týdnech). S ním jsem osobně řešila několik potyček se spolužáky, takže lítání po škole nebyla novinkou. Problém s pádem jeho spolužáka jsem řešila asi více, než bylo nutno, protože ani jeden z nich si z toho nic nedělal a ani netrvali na omluvě nebo nápravě. Ve svých hodinách si s žáky řeším vše na rovinu. Takže jeho vyrušování okamžitě komentuji a několikrát jsem se i snažila poslat asistentu zpět k němu, ovšem marně. Někdy však u něj v těchto momentech je, ale on ji neposlouchá a řekne, ať ho nechá, takže tuto situaci musím opět řešit já. Bohužel mám ve třídě 30 dětí a tak nestíhám vždy řešit vše. Navíc žák opravdu potřebuje vše říkat 3x. Situaci se zamknutím se na záchod jsem řešila s žákem rozhovorem, ovšem přišlo mi to dosti zbytečné, jelikož z toho měl neustále srandu. Následně jsem to konzultovala s maminkou, která je na to již zvyklá a tak i ona mu domluvila. Tuto situaci viděla i paní ředitelka, která si mě po rozhovoru s jinou vyučující zavolala. Jak ona tak i já jsme se shodli, že minimálně za zkoušku stojí výměna asistenta, protože žák opravdu neměl ke svojí známé asistentce respekt. Po rozhovoru s ní i s rodiči žáka jsme tak tedy učinili.

Jak bylo již zmíněno, tak v případě žáka se jedná o dlouhodobý problém a tudíž i jeho řešení je na delší dobu. Druhý den bylo samozřejmě znát, že s ním maminka mluvila a tak se jistou dobu snažil. Když se na to ovšem kouknu celkově tak více než týden to nebylo a opakoval se podobný incident. Žák měl sice novou paní asistentku, ale po nějaké době i ona ztratila část respektu. V porovnání s tou předchozí to bylo ale lepší. Domluva (učitele, asistenta) na něj nemá moc vliv, což samozřejmě hodnotím až teď zpětně. Myslím si, že jediný vliv na něj mělo, když člověk zakřičel. Ovšem i to bylo jen krátkodobě.

4

The student was a student who came to my class in the third year. He came from a completely functional family. He had a younger sister with whom he had quite a good relationship. They didn't pay much attention to each other at home, but they didn't tease each other either. He used to shout at his mother at home and was disobedient. For example, he knocked and banged on the table, made various noises and provoked the parents. At school, from the beginning, he tried to make himself more worthy than he really was. He was more interested in humanities subjects. However, he did not like mathematics and geometry. He wrote beautifully, albeit slowly. He was quite a picky eater, he needed, for example, all the windows to be open or closed - otherwise it was bad. He was awfully slow to get anywhere. He kept checking things. I should say antisocial behavior towards students. Maybe he went and dropped a case off the bench on purpose, and still laughed provocatively. Or maybe he tripped someone's feet. In my opinion, the family devoted themselves to him as much as possible, but for some reason he did not want to let them in. Once I even saw him steal candies from my locker. He begged me not to say it, but I told his parents so that there would be a better chance of preventing a possible repetition of such situations. By explaining to him both sides why it's wrong. Over time, my mother and I began to notice that children from other grades with worse grades and behavioral disorders were sticking to him. Other children would point out that such parties can get him into some trouble, such as theft or fraud. Another child distances himself from such problematic pupils, but he did not recognize this. So he fell victim to the various elements here. So they put him in situations where the blame was not his. But he took it as the fact that he finally has a group of his own. Who knows if they already told him about the candy theft. He couldn't walk in it, he couldn't predict. He did not say, I will not go with them, they are evil. They spoke very vulgarly. We told him and his mother not to go out with them. He started picking up vulgarities from them. The others avoided him, so he was left like that. Yes, he teased his classmates, but when I talked to him alone, he wasn't mean. You can tell when someone is downright evil. Probably, he didn't know how to establish relationships, so he drew attention to himself with provocations. He was simply, in my opinion, from a decent family. He managed the first grade, even though he was distracted, I had to keep bringing him back to the lessons. He was losing focus in class. He had more time for papers. He had to watch himself during breaks.

1st grade elementary school student, introvert, choleric, average student. He liked nature and flowers. He had a positive relationship with his grandmother, with whom he often went to nature, to the forest, to the dam. Rather focused on humanities subjects. He was helped by an assistant. Antisocial behavior. Class - at the beginning he dialed the children, then they ignored him, over time a great improvement in the relationship with the student.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

Since the parents were very accommodating and communicative, we agreed that they would go to the pedagogical-psychological counseling center and to a psychologist. Once every two weeks, my mother came to the school to talk to me about how the student was behaving at school, because he was doing terribly at home. Of course, I also had my mother's phone, so whenever something happened, we called each other and clarified everything. When the student hurt the children, for example, they scratched their feet, the assistant and I explained to him that and why this should not be done. He answered us that the classmate should not have gone there, that if the classmate had not gone there he would not have undermined them. That was his logic. However, when someone took a pencil or crayon from his desk, there was already an explosion. He only prioritized himself. We observed great egoism in him. Only him, the others nothing. We didn't know where he came up with such attitudes. He tried to have friends over time. But he was more alone. He didn't need much human company. Rather, he enjoyed provoking others and drawing attention to himself. We taught him at school how to approach a girl, that he can't put his hands in the door or curse her, but maybe offer her a candy. We were strict and consistent with him. He didn't understand why he couldn't kick someone's briefcase. So we mirrored it to him, we said that he probably wouldn't want someone kicking his things either, and that he wouldn't want that either. It had to be explained to him. If you want to borrow a crayon, you ask nicely and the children will ask you. You won't yell at them that you won't borrow it, that it's your case, but then they'll give it back to you. He was socially immature. He needed to repeat the basic rules of decent behavior. Over time, we started to see a shift in him, but he definitely had to grow up a bit on his own and have some guidance from all sides. They started liking him in the class, cooperation improved. When the family works and cooperates, it is a hundred times better.

Interview, Cooperation with experts

Before that, the school, the parents, the counseling center, the school psychologist, in short, everyone tried, except him. But the bigger he got, the more he began to crave friends. Over time, he began to improve. Together with the assistant, we established a deeper relationship with him. He must have felt that we liked him in the class, that he was wanted. He was still visiting a counseling center and a psychologist. Before it looked like he wanted to say something, he looked at me and thought. We shook our heads at each other that he shouldn't do that, so then it was enough without words. Which is awesome. There was that connection. Over time, instead of a big frolic during the break, he talked a lot about flowers, read, painted. He already recognized success when he succeeded in something, some of our classmates also praised him when he wrote something nicely. I think it turned out well, and as I say, we all did our best, so I probably wouldn't change anything, especially since he understood that he can't be mean to children.

Longterm success

9 let, 3. Třída

Příroda, malování

Aspergerův syndrom,Lehká forma autismu

Krádeže,Lhaní

Vysokoškolské, učitelství pro 1. stupeň

11

Žák byl žák, který do mé třídy přišel ve třetím ročníku. Pocházel ze zcela funkční rodiny. Měl mladší sestru, se kterou měl docela dobrý vztah. Příliš si sebe doma nevšímali, ale ani se nějak neškádlili. Na maminku doma běžně křičel a byl neposlušný. Klepal a bouchal například do stolu, vydával různé zvuky a rodiče provokoval. Ve škole se ze začátku snažil dělat ze sebe hodnějšího, než byl ve skutečnosti. Šli mu spíše humanitní předměty. Matematika a geometrie mu ale nešly. Krásně psal, i když pomalu. Byl to dost velký puntičkář potřeboval třeba, aby všechna okna byla otevřená nebo zavřená – jinak bylo zle. Byl strašně pomalí, než se někam vypravil. Pořád si kontroloval věci. Měl řekla bych až asociální chování k žákům. Třeba šel a někomu naschvál shodil pouzdro z lavice, a ještě se provokatérsky smál. Nebo třeba někomu podrazil nohy. Rodina se mu podle mě věnovala maximálně, ale z nějakého důvodu si je k sobě nechtěl pustit. Jednou jsem ho dokonce viděla krást mi ze skříňky bonbony. Prosil mne, ať to neříkám, ale já to řekla jeho rodičům, aby byla větší šance zarazit případné opakování takových situací. Tím, že jsme mu obě strany vysvětlovali, proč je to špatné. S maminkou jsme si časem začali všímat, že se na něj lepili děti z jiných ročníků s horším prospěchem, s poruchami chování. Jiné děti by zpozorněli, že takové party ho můžou uvrtat do nějakých problémy, třeba krádeží nebo podvodů. Jiné dítě se od takových problematických žáků distancuje, ale on to nepoznal. Takže se stal obětí tady těch různých živlů. Dostali ho tedy do situací, kdy se vina svedla ne něho. On to ale bral tak, že má konečně nějakou svoji partu. Kdo ví, jestli mu neřekli už o krádeži těch bonbonů. Neuměl v tom chodit, neuměl předvídat. Neřekl si, s nimi nepůjdu oni jsou zlý. Mluvili hodně vulgárně. Říkali jsme mu i maminka, ať s nimi nechodí ven. Vulgarismy od nich začal pochytávat. Ostatní se mu vyhýbali, tak na něj zbyli takoví. Ano, dráždil spolužáky, ale když jsem s ním mluvila o samotě, nebyl zlý. Poznáte, když je někdo čistě zlý. Asi, nevěděl, jak navázat vztahy, tak na sebe upoutával provokacemi. Byl prostě podle mě ze slušné rodiny. První stupeň zvládal, i když byl roztěkaný, musela jsem ho k učivu pořád vracet. Na hodině ztrácel pozornost. Na písemky měl více času. O přestávkách se musel hlídat.

Žák 1. stupně základní školy, introvert, cholerik, průměrný žák. Měl rád přírodu a květiny. Měl kladný vztah s babičkou, se kterou často do přírody chodil, do lesa, k přehradě. Spíše zaměřen na humanitní předměty. Pomáhala mu paní asistentka. Asociální chování. Třída – z počátku děti vytáčel, poté ho ignorovali, postupem času velké zlepšení ve vztahu k žákovi.

Jelikož byli rodiče velmi vstřícní a komunikativní, domluvili jsme se, že zajdou do pedagogicko-psychologické poradny a k psychologovi. Jednou za dva týdny maminka chodila do školy popovídat si se mnou o tom, jak se žák chová ve škole, protože doma hrozně. Měla jsem samozřejmě i telefon na maminku, takže kdykoli se něco dělo všechno jsme si zavolali, objasnili. Když dětem žák ubližoval, například podrážel ty nohy, tak jsme mu s paní asistentkou vysvětlovaly, že a proč se to nedělá. On nám na to odpověděl, že tama spolužák neměl chodit, že kdyby tama spolužák nešel nepodkopl by mu je. To byla jeho logika. Když však někdo vzal jemu ze stolu tužku či pastelku, už byl výbuch. Upřednostňoval jen sebe. Velký egoismus jsme u něj pozorovali. Jen on, ostatní nic. Nevěděli jsme, kde k takovým postojům přišel. Snažil se mít časem kamarády. Ale byl spíš sám. Nepotřeboval moc společnost lidí. Spíš ho bavilo ostatní provokovat a tím na sebe upozorňovat. Učili jsme ho ve škole, jak má přijít k holce, že jí nemůže dát ruce do dveří nebo nadávat, ale třeba jí nabídnout bonbon. Byli jsme na něj přísní a důslední. On to nechápal, proč nemůže někomu kopat do aktovky. Takže jsme mu to zrcadlili, říkali jsme, že by taky asi nechtěl, aby mu někdo kopal do věcí a on že by to teda nechtěl. Muselo se mu to vysvětlit. Když budeš chtít půjčit pastelku, tak se hezky zeptáš a děti zase tebe. Nebudeš na ně křičet, že nepůjčíš, že je to tvoje pouzdro, ale oni ti to pak vrátí. Byl sociálně nezralí. Potřeboval opakovat základní pravidla slušného chování. Časem jsme u něj začali pozorovat posun, ale musel určitě trochu sám vyrůst a ze všech stran mít určité vedení. Ve třídě ho začali mít radši, zlepšila se spolupráce. Když rodina funguje a spolupracuje je to stokrát lepší.

Předtím se snažila škola, rodiče, poradna, školní psycholog zkrátka všichni kromě něho. Ale čím byl větší, tím víc začal toužit po kamarádech. Postupem času se začal zlepšovat. Navázali jsme s ním společně s paní asistentkou hlubší vztah. Musel cítit, že ho máme ve třídě rádi, že je chtěný. Navštěvoval stále poradnu a psychologa. Před tím, než to vypadalo, že chce něco vyvést podíval se na mě a zapřemýšlel. Zakroutili jsme na sebe hlavou, že to dělat nemá, takže pak už to stačilo i beze slov. Což je úžasné. Byla tam ta vazba. Časem místo velkého vyvádění o přestávce hodně mluvil o květinách, četl si, maloval. Už poznal úspěch, když se mu něco povedlo, chválili jsme ho i někteří spolužáci, když třeba něco hezky napsal. Dopadlo to podle mě dobře a jak říkám, všichni jsme dělaly maximum, takže bych asi nic neměnila, hlavně že pochopil, že nemůže být na děti zlý.

4

Once, my student came to my office and confessed to me that he threw a pencil case in class and hit a glass display case and broke it. I was quite upset because I clearly told them in class not to do that. So I quickly went to the classroom to resolve the situation so that no one would cut themselves on the glass.

The student is rather a quiet loner who usually didn't have much fun with anyone. He has very good academic results and participates in class. Never had any problems with him. Another student is expressive, likes to interrupt and is a leader type. He is very lying, manipulative and rebellious. He is aware that his mother trusts him without limit and abuses it. He had rather below-average results in school and was only active in disrupting classes. Another student is very smart with a sense of justice. She was elected class president in the seventh grade and is very popular in her class.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

And this is where I made a mistake, even though I suspected that this behavior did not suit me with the student, I took the situation as clear when the student confessed and contacted his parents about what happened and that he had to pay for the damage. His parents paid for the damage and I once again strongly warned everyone in the class not to throw anything at each other. After the lesson, however, a student came to me and told me that everything was different and that another student had broken the glass. So I called the first student again and he finally told me everything. He told me that the other student broke the glass and told him that if he took it upon himself, he would stop mocking him and take him into the party, but if he didn't, then he had something to look forward to. So I called the other student and confronted him with what I had heard and he denied everything. So I checked everything one more time and all the students who were there identified the other student as the culprit. The second student again denied everything, so I called his mother at the school and she told me that she trusts her son and that he didn't do anything, when I tried to explain everything to her, she accused me of being biased towards her son. She refused to pay for the damage and paid the amount only after an email from the school director. The second student then called the first student names in class

Interview

In the end, I solved the situation by always condemning the other student for his behavior in front of the whole class, and I managed to create a climate in the class that judged the other student, and most of the classmates did not hang out with him. I hoped that maybe he would realize his behavior after that, in fact I had a conversation with him almost every week and tried to explain to him that his behavior was unacceptable, but he never admitted his guilt. The other student actually became persona non grata in the class, which wasn't ideal, but it was better than having the mindset of the class on his side. He then purposely interrupted my lessons and we were actually in such an open war with each other. Unfortunately, we only had one sixth form, so I couldn't try to reassign him to a secondary class. In the end, the situation was resolved by the fact that he did not enter our school until the seventh grade, because his mother enrolled him in another school. As far as I was concerned, he had big discipline problems with her as well.

Failure

12 let, 6. třída ZŠ

hokej

Lhaní,Drzé chování

Mgr., Matematika, Zeměpis, Dějepis

13 let

Jednou za mnou do kabinetu přišel můj žák a přiznal se mi, že ve třídě házel penálem a trefil skleněnou vitrínu a rozbil ji. Byl jsem dost naštvaný, protože jsem jim jasně ve třídě říkal, ať to nedělají. Šel jsem tedy rychle do třídy situaci vyřešit, aby se o sklo nikdo nepořezal.

Žák je spíše tichý samotář, který se většinou s nikým moc nebavil. Studijní výsledky má velice dobré a v hodinách se zapojuje. Nikdy s ním nebyly žádné problémy. Další žák je výrazný, rád vyrušuje a je to vůdčí typ. Je velice ulhaný, manipulativní a vzpurný. Je si vědom, že mu jeho matka bezmezně důvěřuje a zneužívá toho. Ve škole měl spíše podprůměrné výsledky a v hodinách byl aktivní pouze ve vyrušování. Další žačka je velice chytrá se smyslem pro spravedlnost. V sedmé třídě byla zvolena předsedkyní třídy a ve třídě je velice oblíbená.

A tady jsem udělal chybu, i když mi bylo podezřelé, že zrovna k žákovi mi tohle chování nesedí, bral jsem situaci jako jasnou, když se žák přiznal a kontaktoval jeho rodiče s tím, co se stalo a že musí danou škodu uhradit. Jeho rodiče škodu uhradily a já jsem ještě jednou ve třídě důrazně všechny upozornil na to, že po sobě nebudou nic házet. Po hodině za mnou ale přišla žačka, která mi řekla, že to všechno bylo jinak a že to sklo rozbil jiný žák. Zavolal jsem si tedy znovu prvního žáka a ten mi nakonec vše prozradil. Řekl mi, že sklo rozbil druhý žák a řekl mu, že když to vezme na sebe, tak se mu přestane posmívat a vezme ho do party, ale když to neudělá, tak že se má na co těšit. Zavolal jsem si tedy druhého žáka a konfrontoval ho s tím, co jsem slyšel a on vše popřel. Vše jsem tedy ještě jednou prověřil a všichni žáci, kteří u toho byli, označili jako viníka druhého žáka. Druhý žák znovu vše popřel, proto jsem si zavolal do školy jeho matku a ta mi sdělila, že svému synovi věří a že nic neudělal, když jsem se ji snažil vše vysvětlit, nařkla mě z toho, že jsem vůči jejímu synovi zaujatý. Škodu odmítla uhradit a až po e-mailu ředitele školy, částku zaplatila. Druhý žák poté ve třídě nazýval prvního žáka

Nakonec jsem situaci vyřešil tak, že druhého žáka jsem vždy za jeho chování odsoudil před celou třídou a povedlo se mi ve třídě vytvořit klima, které druhého žáka odsoudilo, a většina spolužáků se s ním nebavila. Doufal jsem, že si třeba poté uvědomí své chování, vlastně skoro každý týden jsem s ním vedl rozhovor a snažil se mu vysvětlit, že jeho chování je nepřípustné, ale on nikdy vinu nepřipustil. Z druhého žáka se ve třídě vlastně stala persona non grata, což sice nebylo ideální, ale bylo to lepší, než kdyby smýšlení třídy bylo na jeho straně. On pak naschvál vyrušoval při mých hodinách a byli jsme spolu vlastně v takové otevřené válce. Bohužel jsme měli pouze jednu šestou třídu, takže jsem ho nemohl zkusit přeřadit do vedlejší třídy. Situace se nakonec vyřešila tím, že do sedmé třídy do naší školy už nenastoupil, protože ho matka přihlásila na jinou školu. Co se ke mně dostalo, tak i na ní měl velké problémy s kázní.

4

teach Czech language and literature in the seventh grade. At the same time, I am the class teacher in this class. I teach a boy who is 12 to 13 years old. The boy's parents are divorced. The boy lives with his mother. She sees her father once a fortnight. He has one younger sibling. He is an above average boy who likes to learn new things. He reports a lot in my Czech language classes and his answers are mostly correct. His problem is that if I don't call him out, but someone else, he shouts the answer out loud to the whole class and won't let the classmate who was called out answer. I tell the boy in an appropriate way to give the classmate a chance to answer and that I will call him out. This method will take some time. Or I'll give the boy an extra task to process, which he will. He is very insecure when he is working on assignments or writing papers that I assign to the class. That is why the teacher's assistant very often asks if she is preparing the assigned task correctly. When the teacher's assistant tells him that his assignment is in order, he is satisfied. He works very often with the assistant. When the assistant is attending to another student who also needs help, the boy comes forward and asks me to come to him and explain to him how to proceed with the given task. They will understand my explanation very soon and get down to the task. When the boy is not doing well or is nervous, he gets up from his seat, which he leaves, and walks around the class. I tell the boy appropriately to return to his seat. I don't raise my voice at him, which might irritate him and he wouldn't return to his seat. I also ask him what is going on or what is his problem with walking around the class during class. The lady assistant also comes to the boy and asks him what is going on and returns to her seat. Afterwards, they both work on what is troubling the boy. It happened several times in class that the boy ran out of the classroom into the corridor when something was not going well without permission. The lady assistant follows the boy into the corridor. After some time they both return and I ask the boy what happened. The boy answers me and I send him to the place, saying that I will look into what is causing him a problem. When I discuss the issue with him, he calms down and everything is fine. Or the lady assistant solves the boy's problem.

The class the boy attends is a boys' class. There are 15 boys and 5 girls in the class. I have three Vietnamese boys in my class. Seven pupils have support measures. This class is live. She is talkative in class. But she's smart. Half of the students have honors. The atmosphere in the classroom is very good. Mutual behavior, helping each other is also good. In terms of reacting to the boy's behavior, they are tolerant. I didn't notice any problems between the boy and his classmates in class. They take it for a boy that he behaves like this. Just for his shouting in class, his classmates tell him not to shout, that it's disturbing them. For some of his classmates, his shouting became a source of amusement. The boy is popular among his classmates. They are very friendly with some and help each other. During the break, the boy and his classmates walk for a while in the corridor. In class, he plays games with them, consults with them or solves various matters with them. When we go to various events, the boy is calm. Nothing happened that needed to be addressed.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

When there is a written work or test to be written, the boy is very agitated and restless. He sleeps poorly at night. I help the boy by giving him more time for his written work. And the lady assistant helps him by being with him and answering something when he asks her. The boy is then fine and his written work has been completed in order. In literature, it happened to me recently, when we were saying the correct answers, that the boy kept calling me and when I didn't give him the word right away, he shouted the correct answers. I told him to give other classmates a chance. The boy didn't like that very much and he said something to the effect that it wasn't fair, that even if he reported that I wouldn't call him. I calmly replied that the other classmates would also like to answer and that I would call him again. He didn't look pleased, but he accepted it.

Support, Interview

When something happens in class, it is not reflected in other classes.

Longterm success

12 až 13, 7. ročník

hudba, parkur

ADHD

Mgr., český jazyk a literatura

10 let

Učím v sedmém ročníku český jazyk a literaturu. Zároveň jsem třídní učitelem v této třídě. Učím chlapce, který má 12 až 13 let. Rodiče chlapce jsou rozvedeni. Chlapec žije s matkou. S otcem se vidí jednou za čtrnáct dní. Má jednoho mladšího sourozence. Je nadprůměrný chlapec, který se rád dovídá nové věci. V mých hodinách českého jazyka se hodně hlásí a jeho odpovědi jsou ve velké většině správné. Jeho problém je takový, že když nevyvolám zrovna jeho, ale nikoho jiného, vykřikne hlasitě odpověď na celou třídu a vyvolaného spolužáka nenechá odpovědět. Řeknu chlapci vhodným způsobem, aby dal spolužákovi možnost odpovědět a že ho vyvolám. Na nějakou chvíli tento způsob zabere. Nebo chlapci dám úkol navíc, aby ho zpracoval, což udělá. Když pracuje na úkolech nebo píše písemné práce, které zadám třídě, je velmi nejistý. Proto se velmi často ptá paní asistentky pedagoga, zda správně vypracovává zadaný úkol. Když mu paní asistentka pedagoga řekne, že má úkol v pořádku, je spokojený. S paní asistentkou velmi často pracuje. Když se paní asistentka se věnuje jinému žákovi, který také potřebuje pomoct, chlapec se přihlásí a poprosí mě, abych za ním přišla a vysvětlila mu, jak má postupovat s daným úkolem. Mé vysvětlení velmi brzy pochopí a pustí se do úkolu. Když se chlapci nedaří nebo je nervózní zvedne se ze svého místa, které opustí a prochází se po třídě. Řeknu chlapci vhodným způsobem, aby se vrátil na své místo. Nezvedám na něho hlas, což by ho mohlo popudit a nevrátil by se na své místo. Také se ho zeptám, co se děje nebo jaký má problém, že se prochází po třídě v hodině. Také paní asistentka přijde k chlapci a zeptá se ho, co se děje a vrátí se na své místo. Poté oba pracují na tom, co chlapci dělá potíže. Několikrát se stalo ve vyučování, že chlapec vyběhl ze třídy na chodbu, když se mu něco nedařilo bez povolení. Paní asistentka za chlapcem jde na chodbu. Po nějaké době se oba vracejí a zeptám se chlapce, co se stalo. Chlapec mi odpoví a pošlu ho na místo s tím, že se podívám na to, co mu dělá problém. Když s ním proberu daný problém, uklidní se a vše je v pořádku. Nebo paní asistentka řeší chlapcův problém.

Třída, kterou chlapec navštěvuje je chlapecká. Ve třídě je 15 chlapců a 5 dívek. Ve třídě mám tři vietnamské chlapce. Podpůrné opatření má sedm žáků. Tato třída je živá. Ve vyučování je upovídaná. Ale je chytrá. Polovina žáků má vyznamenání. Atmosféra ve třídě je velmi dobrá. Také vzájemné chování, pomáhání si navzájem je dobré. Co se týče reagování na chlapcovo chování, jsou tolerantní. Nezaznamenala jsem ve výuce žádné problémy mezi chlapcem a spolužáky. U chlapce berou, že se takto chová. Jen na jeho vykřikování v hodině mu spolužáci řeknou, aby nevykřikoval, že je to ruší. Pro některé jeho spolužáky jeho vykřikování se stalo zábavou. Chlapec je mezi spolužáky oblíbený. S některými se velmi přátelí a pomáhají si vzájemně. O přestávce se chlapec se spolužáky projít na chvíli na chodbu. Ve třídě s nimi hraje hry, konzultuje s nimi nebo s nimi řeší různé své záležitosti. Když jedeme na různé akce, je na nich chlapec klidný. Nestalo se nic, co by se muselo řešit.

Když se má psát nějaká písemná práce nebo test, je chlapec velmi rozhozený a neklidný. V noci má špatný spánek. Chlapci pomáhám tak, že mu na písemné práce dávám více času. A paní asistentka mu pomáhá tím, že je u něho a odpovídá mu na něco, když se jí zeptá. Chlapec je pak v pohodě a písemné práce má v pořádku zpracované. V literatuře se mi nedávno stalo, když jsme říkali správné odpovědi, že se mi chlapec neustále hlásil a když jsem mu nedala hned slovo, tak vykřikoval správné odpovědi. Řekla jsem mu, aby dal šanci ostatním spolužákům. To se chlapci moc nelíbilo a řekl mi něco ve smyslu, že to není spravedlivé, že i když se hlásí, že ho nevyvolám. V klidu jsem mu odpověděla, že i ostatní spolužáci by rádi také chtěli odpovědět a že ho také opět vyvolám. Netvářil se spokojeně, ale přijal to.

Když k něčemu ve vyučování dojde, neodrazí se to v dalších hodinách.

4

It was already the second semester when a new student joined my class because his family had moved. The student was very nice, had good grades and, in my opinion, integrated into the class relatively quickly. One day, however, a pupil came to me saying that a pupil constantly hides another pupil's belongings, mainly school supplies, or confiscates his snacks.

Pupil - 5th grade student, he joined the class during the second semester, he studies well, he is nice, friendly, he adapted to the new environment quite quickly. Bully - 5th grade student, very friendly, grades are average, except for a few cases, there have never been any major problems with him

Violation of classroom/school rules

Bullying

What the student told me surprised me a lot, I didn't notice that there were any problems in the class. The student always appeared to me as a good student with average results in school. I was even more surprised that when I asked other classmates and some teachers, they all told me that they hadn't noticed anything like that either. So I gradually took the student and the bully aside so that they could both describe the situation to me from their own point of view. Both the student and the bully also denied the situation, so I decided not to deal with the situation further.

Interview

As time went on, it became clear that the bully was really hiding and stealing things from the student, and the other students denied it because they were friends with him and didn't want to harm him in any way, although some admitted that they didn't like the situation too much. In retrospect, I'm so sorry that I underestimated the situation the first time and didn't check more and didn't use, for example, the option of a school psychologist.

Failure

10 let

Fotbal, hraní her na pc

ADHD,Psychiatrická diagnóza

?

Absolvoval/a nějaký relevantní kurz, výcvik na zvládání problematického chování, nekázně nebo komunikace ve třídě a podobně (zatrhněte): Případně uveďte název (otevřená otázka): Kazuistika ++ Jak můžete začít rozhovor s učitelem(kou)/asistentem(kou): Otázka: Kdybyste měl/a zaměřit svou pozornost na situaci, kdy jste s žákem řešil/a nějaké problémové chování, co by to bylo za situaci? Po odvyprávění situace si ověřte, zda učitel(ka)/asistent (ka) považuje situaci za dobře zvládnutou nebo pochybuje/ je si nejistý zvoleným postupem. (použijte škálu uvedenou níže) Otázka: Jak byste vyhodnotil/a zvládnutí této situace Vámi? Jde spíše o dobře zvládnuté rušivé/problémové chování žáka? Pokud jde o dobře zvládnuté rušivé/problémové chování žáka/žáků (inspirující

Bylo už druhé pololetí, kdy do mé třídy přistoupil nový žák, protože se jeho rodina přestěhvala. Žák byl velice milý, známky měl dobré a dle mého názoru se do třídy začlenil poměrně rychle. Jednoho dne ale za mnou přišla žačka s tím, že žák jinému žákovi neustále schovává jeho věci, převážně školní pomůcky nebo mu zabavuje svačiny.

Žák – student 5. třídy, do třídy nastoupil během druhého pololetí, dobře se učí, je milý, kamarádský, do nového prostředí se adaptoval poměrně rychle. Šikanátor – student 5. třídy, hodně kamarádský, známky má průměrné, až na pár případů s ním nikdy nebyly nějaké větší problémy

Co mi řekla žačka mě hodně překvapilo, nezaznamenala jsem, že by ve třídě byly nějaké problémy. Žák mi vždy přišel jako hodný žák s průměrnými výsledky ve škole. Ještě více mě překvapilo, že když jsem se ptala ostatních spolužáků a i některých učitelů, všichni mi řekli, že ani oni nic takového nezaznamenali. Vzala jsem si tedy postupně žáka i šikanátora stranou, aby mi situaci oba popsali z vlastního pohledu. Žák i šikanátor oba situaci také popřeli, rozhodla jsem se tedy situaci dále neřešit.

Až postupem času se ukázalo, že šikanátor žákovi opravdu věci schovával a kradl a ostatní žáci, to popřeli z toho důvodu, že s ním byli kamarádi a nechtěli mu nijak uškodit, i když se někteří přiznali, že situace se jim také příliš nelíbila. Takhle zpětně mě mrzí, že jsem situaci napoprvé podcenila a neprověřila více a nevyužila například možnosti školního psychologa.

4

Teacher: I have to say that the student was problematic almost from the time he started elementary school here, namely from the first grade, but he started until the 7th grade. However, the worst experience I ever had with him was when he started getting attached to other classmates. It started with a student taunting others when they said the wrong answer to my question. At first, I didn't pay enough attention to it, because I thought that maybe after some time he would stop. But after a while I realized that the student has some behavior problems, that is, already on a larger level. He did not only mock his classmates during lessons, but also during breaks or outside the school premises. Once, a student came to me and told me that a classmate stepped on his foot on purpose while riding the bus to school, and managed to throw his phone on the ground. It also often happened that he took the glasses of his classmates and threw them on the ground, breaking two of them. I understand that children sometimes poke each other, but the fact that someone's pupil breaks their glasses is really the last straw. I was just there when it happened. I was in charge of the locker room, and the kids were about to go to lunch. They were supposed to line up, but the student didn't like that another student was in front of him. So he poked him so hard that another student fell to the ground and his glasses fell to the other side of the hall. The student was so angry that he stepped on the boy's glasses with all his might. The boy was unhappy about it and was afraid to come home with broken glasses because he was afraid of his parents' reaction. I asked the boy what that meant, to which he replied: 'I was bored and wanted to be the first at lunch'.

The student grew up with only his mother all his life. When he was younger, his father left them and lived in foster care for a while, but it didn't work. After several visits from a social worker, the boy and his younger sister were sent to foster care with a family, where they lived for about 2 years. The boy then returned to his mother and the sister to his father. It is known that his mother was a strong alcoholic and drug addict, which is clearly reflected in the boy's speech and behavior. Even after the review, it is interesting that the boy has not been confirmed to have any relevant personality disorder, for example ADHD, even though his behavior would sometimes correspond to this. As for the class, the student has no 'real' friends. Most of his classmates hang out with him more so that he leaves them 'in peace'. The class is dominated by boys, and according to the class teacher, the student does not allow girls in his class.

Physical aggression, Verbal aggression

Bullying

Teacher: I was the first to try to solve the situation with the student himself. Within a few days, I received a lot of complaints not only from his classmates, but also from his parents. I took him to my office and told him everything I wanted. I tell him, 'Look, I think it's a shame that you treat your classmates so badly, because I think you could make great friends here if you wanted to.' But he replied to me: 'but I don't want to talk to anyone here, and besides, I don't even let myself get close to them and I don't do anything to them!' I tell him: 'Look, your classmates are sorry that you treat them like this'. But he told me: 'I don't care what other people think about me'. So it dawned on me that there is no point in dealing with the student himself. So I tried several times to call his mother, with whom I had about 3 meetings, but every time she came to a complete standstill. Here at the school, we have a guidance counselor who deals with these cases, but she wanted nothing to do with him. In the end, it escalated to the point that we had to call the family social worker again, who sent the boy to a psychologist. But from what I heard, even the psychologist didn't know how to deal with him. The boy visited her twice a week for a month. I myself told her before that she should try to discuss his family relations with him, because in my opinion that was the main problem. However, according to the psychologist, he was always inattentive, did not answer questions, and could not answer normally. A month after the boy returned to school, I saw no change.

Interview, Cooperation with experts

Teacher: Right after he returned to school, the boy didn't communicate with us for a while. He was withdrawn, and suspiciously calm. In the first hours he didn't answer my questions very much, he answered most of them by nodding his head. Sometimes I found him quite sad. But after about a week, everything went back to the old way. He started disrupting classes again, not paying attention, and harassing his classmates. In some situations he seemed even worse than he originally was, which didn't make much sense to me. So his behavior was bad all the time he attended this school. Fortunately, everything did not escalate until the 9th year, so after his return we did not spend so much time with him. Who knows how he's doing in high school. The teacher then told me that the boy was accepted as an apprentice on appeal.

Failure

15 let, 9.ročník

Bez zájmů

Lhaní,Podvody,Agrese

Mgr., Anglický jazyk

20 let

Musím říct, že žák, byl problémový skoro od té doby, co nastoupil na základní školu. Nechodil tady totiž od první třídy, ale nastoupil až do 7.ročníku. Ovšem nejhorší zkušenost, jakou jsem s ním kdy měla, bylo když se začal navážet do ostatních spolužáků. Začalo to tak, že žák se začal ostatním posmívat, když řekli špatnou odpověď na mou otázku. Zezačátku jsem tomu nevěnovala dostatek pozornosti, protože jsem si říkala, že toho třeba za nějakou dobu nechá. Ovšem po chvilce mi došlo, že žák má nějaké problémy s chováním, teda už na nějaké větší úrovni. Neposmíval se spolužákům jen při hodinách, ale i o přestávkách či mimo prostory školy. Jednou za mnou přišel jiný žák, který mi řekl, že spolužák mu při jízdě autobusem do školy stoupl schválně na nohu, při tom mu ještě stihl hodit telefon na zem. Častokrát se taky stávalo, že vzal spolužákům brýle, se kterýma házel po zemi, dvoje už stihl zlomit. Chápu, že děcka se občas pošťuchujou, ale to, že někomu žák zlomí brýle, je opravdu poslední kapka. Zrovna jsem u toho byla, když se to stalo. Měla jsem dozor v šatně, a děcka zrovna měly jít na oběd. Měly se seřadit do řady, jenže žákovi se nelíbilo že jeho spolužák byl před ním. Tak do něj šťouchnul tak silně, že spolužák spadl na zem, a spadly mu brýle na druhou stranu chodby. Žák byl tak moc naštvaný, že chlapci na brýle vší silou stoupl. Chlapec s brýlemi byl z toho nešťastný a bál se přijít domů s tím, že má zlomené brýle, protože měl strach z reakce rodičů. Žáka jsem se zeptala, co to má jako znamenat, načež on mi odpověděl: “Nudil jsem se, a chtěl jsem být první na oběd”.

Žák celý život vyrůstal pouze s matkou. Když byl menší, otec je opustil a chvilku žil ve střídavé péči, ale to nefungovalo. Po několika návštěvách sociálky byl chlapec spolu se svou mladší sestrou poslán do pěstounské péče do rodiny, kde žili cca 2 roky. Chlapec se poté vrátil k jeho matce a sestra k otci. Je známo, že jeho matka byla silná alkoholička a feťačka, což se výrazně projevuje na chlapcově mluvě a chování. I po přezkoumání je ale zajímavé, že chlapec nemá potvrzenou žádnou relevantní poruchu osobnosti, například ADHD, i když by tomu jeho chování občas odpovídalo. Co se týče třídy, žák nemá žádné “pravé” kamarády. Většina spolužáků se s ním spíš baví proto, aby je nechal “na pokoji”. Ve třídě převládají kluci, a podle třídní paní učitelky, si žák na holky ve své třídě nedovolí.

Jako první jsem se snažila řešit situaci se samotným žákem. Během pár dní mi totiž došlo spoustu stížností nejen od jeho spolužáků, ale také od rodičů. Vzala jsem si ho k sobě do kabinetu a sdělila mu všechno co jsem chtěla. Říkám mu: “Podívej, myslím, že je škoda, že se ke svým spolužákům chováš tak hnusně, protože si myslím, že kdybys chtěl, mohl by sis tu najít skvělé kamarády.” On mi na to ale odvětil: “Ale já se tady s nikým bavit nechci, a navíc se k nim ani hnusně nechávám a nic jim nedělám!” Říkám mu:”Podívej, tvoje spolužáky mrzí, že se k nim takhle chováš”. On mi ale řekl: “Mě nezajímá co si o mně myslí ostatní”. Takže mi došlo, že se žákem samotným to nemá smysl řešit. Snažila jsem se tedy několikrát dovolat jeho matce, se kterou jsem měla asi 3 setkání, jenže ona pokaždé přišla úplně na plech. Tady ve škole máme výchovnou poradkyni, která se těmito případy zaobírá, ale ta s ním nechtěla mít nic dočinění. Tak to nakonec vygradovalo tak, že jsme na rodinu museli znovu zavolat sociálku, která chlapce poslala k psycholožce. Co jsem ale tak slyšela, tak si s ním ani paní psycholožka nevěděla rady. Chlapec k ní docházel 2x týdně po dobu jednoho měsíce. Já sama jsem jí ještě předtím řekla, ať s ním zkusí probrat jeho rodinné vztahy, protože podle mě byl problém hlavně v tom. Podle psycholožky ovšem věčně nedával pozor, neodpovídal na dotazy, a nedokázal odpovědět normálně. Po měsíci, co se chlapec vrátil do školy, jsem neviděla žádnou změnu.

Hned po tom, co se vrátil do školy s námi chlapec chvíli nekomunikoval. Byl odtažitý, a až podezřele klidný. V prvních hodinách mi moc neodpovídal na otázky, na většinu mi odpověděl kýváním hlavy. Občas mi přišel i docela smutný. Zhruba po týdnu se ale vše vrátilo zpátky ke starému. Začal znovu vyrušovat v hodinách, nedával pozor, a obtěžoval své spolužáky. V některých situacích se zdál ještě horší než původně byl, což mi teda moc nedávalo smysl. Jeho chování tedy bylo špatné po celou dobu navštěvování této školy. Naštěstí se všechno vyhrotilo až v 9.ročníku, takže po jeho návratu jsme s ním už tolik času nestrávili. Kdoví jak se mu daří na střední škole. Víme, že se na odvolání dostal na učňák.

4

The main content of the Czech language lesson was practicing vocabulary through the Kahoot application - a question was always projected on the screen, to which the pupils had to choose the correct answer on their mobile phone. Depending on the correctness and speed of the answer, the students were assigned points by the site. The first exercise, which was about clothing, was attended by all students, although some worked in pairs because one of them did not have a mobile phone. The students were focused and everyone tried to achieve the best possible result. The student managed to collect the most correct answers out of eleven possible, who thus became the winner of the first round. This was followed by practicing locations (e.g. post office, bank, school) in the same way. But the student no longer wanted to participate. The student said: "I don't want to practice, now that I've won, I don't need it anymore."

All pupils in the class were refugees from Ukraine, who were fourteen or fifteen years old (i.e. eighth and ninth grade of primary school). There were nine boys and three girls from the total number of twelve pupils. The students had friendly relations with each other. According to the teacher, "everyone had fun with everyone, there was no one they didn't want in the team

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

When the student refused to participate in the second activity, I told him: "If you won the first time, you will probably do well the second time, but it is another area of vocabulary that is important and needs to be practiced."

Interview

When the pupils heard the offer, they enthusiastically agreed - including the pupil who immediately picked up his mobile phone and signed up for the activity. All the students tried to achieve the highest possible number of points in order to receive the promised reward. Although the pupil had a high number of points, in the end the female pupil collected the most points, who thus received the promised bowl of cherries. Since there were really a lot of cherries, she decided to share them with her classmates - it got to everyone, including the student.

Longterm success

15 let, 9. třída

basketbal

střední – v době zpracování kazuistiky v 6. semestru bakalářského studia (Zeměpis + Občanská výchova)

jeden rok

Hlavní náplní hodiny českého jazyka bylo procvičování slovní zásoby prostřednictvím aplikace Kahoot – na plátně byla vždy promítnuta otázka, na níž museli žáci vybrat správnou odpověď na svém mobilním telefonu. V závislosti na správnosti a rychlosti odpovědi byly žákům přidělovány stránkou body. Prvního procvičování, které se týkalo oblečení, se účastnili všichni žáci, ačkoliv někteří pracovali ve dvojicích, protože jeden z nich neměl mobilní telefon. Žáci byli soustředění a každý se snažil dosáhnout co nejlepšího výsledku. Nejvíce správných odpovědí z jedenácti možných se podařilo nasbírat žákovi, který se tak stal vítězem prvního kola. Potom mělo následovat procvičování lokací (např. pošta, banka, škola) stejným způsobem. Žák se už ale účastnit nechtěl. Žák říkal: „Nechce se mi procvičovat, když jsem vyhrál, to už nepotřebuju.

Ve třídě byli všichni žáci uprchlíci z Ukrajiny, kterým bylo čtrnáct či patnáct let (tedy osmá a devátá třída ZŠ). Z celkového počtu dvanácti žáků zde bylo devět chlapců a tři dívky. Žáci mezi sebou měli kamarádské vztahy. Podle učitele se „všichni bavili se všemi, nebyl tam nikdo, koho by v kolektivu nechtěli

Když se žák odmítl účastnit druhé aktivity, řekl jsem mu: „Když jsi poprvé vyhrál, tak ti to asi půjde i podruhé, ale je to jiná oblast slovní zásoby, která je důležitá a je potřeba ji procvičit.

Když žáci nabídku slyšeli, nadšeně souhlasili – a to včetně žáka, který vzal okamžitě do ruky mobilní telefon a přihlásil se k aktivitě. Všichni žáci se snažili dosáhnout co nejvyššího počtu bodů, aby dostali slíbenou odměnu. Ačkoliv žák měl vysoký počet bodů, nejvíc jich nakonec posbírala žačka, která tak získala slíbenou misku třešní. Jelikož třešní bylo opravdu hodně, rozhodla se o ně podělit se svými spolužáky – dostalo se tak na všechny, i na žáka.

4

During the performance of my teaching practice, during the first lesson of the English language in the second year, I noticed that one student often does not pay attention, even often uses the phone (not for study purposes, of course). He visibly shows his reluctance to do anything and his boredom and participates in lessons to a fundamentally lesser extent than his classmates. He reacts irritated, even hostile, to any questions or normal interactions and attempts by the teacher to involve him in some activity. After the lesson, I asked the teacher about the behavior of the student in question. I received an answer that this behavior has been manifested in the pupil since the beginning of the school year. However, English classes are said to be the only problem.

The student comes from a complete family, lives with both parents, with whom he has good relations and who are interested in him. He lives in a nearby village. His relations with his classmates are not bad, he cannot be described as an outsider in the class group. But as for the hours themselves, he shows a very lax attitude, even a distaste for any activity.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

During the conversation with the teacher, we tried to come up with a way to motivate and activate the student in a certain way. We both came up with some ideas, and finally we agreed that I, as a teaching assistant, would try to interact with the student and try to find out the reason for his behavior. I came to him during the break and after answers in the spirit that he simply did not enjoy it and simply did not want to do anything, I asked him what he would enjoy in English. The initial answer was also difficult to work with, as it sounded exactly like: "Nothing

Support, Interview

During the activity, the student acted "as if changed

Longterm success

16 let, druhý ročník čtyřletého programu na gymnáziu

Počítačové hry, fotbal

Nepozornost,Rušení výuky,Podvody,Závislost na technologiích

MUNI Filozofická fakulta – Anglický jazyk a literatura, Německý jazyk a literatura

15

Během výkonu své pedagogické praxe jsem si v průběhu první hodiny anglického jazyka v druhém ročníku povšiml, že jeden student často nedává pozor, dokonce často používá telefon (samozřejmě ne pro studijní účely). Svoji neochotu cokoli dělat a znuděnost viditelně projevuje a na hodinách se podílí v zásadně menší míře než jeho spolužáci. Na jakékoli otázky či běžné interakce a snahu jej zapojit do nějaké aktivity ze strany vyučující, reaguje podrážděně, až hostilně. Po hodině jsem se dané učitelky na chování zmíněného žáka ptal. Dostalo se mi odpovědi, že toto chování se u žáka projevuje již od začátku školního roku. Hodiny angličtiny jsou však údajně jediný problém.

Žák pochází z úplné rodiny, žije s oběma rodiči, se kterými má i dobré vztahy a kteří se o něj zajímají. Žije v blízké vesnici. Vztahy se spolužáky nemá špatné, nelze jej označit za žádného outsidera v třídním kolektivu. Co se ale týče samotných hodin, tak v těch projevuje velmi laxní přístup, až dokonce nechuť k jakékoli aktivitě.

Při rozhovoru s učitelkou jsme se snažili přijít na způsob, kterým by se dal žák dal motivovat a určitým způsobem aktivizovat. Oba jsme přišli s nějakými nápady, a nakonec jsme se domluvili, že já, jakožto asistent pedagožky s žákem zkusím interagovat a pokusím se zjistit, jaký je důvod jeho chování. O přestávce jsem za ním přišel a po odpovědích v tom duchu, že jej to prostě nebaví a nechce prostě nic dělat, jsem se zeptal na to, co by ho tedy v angličtině bavilo. S počáteční odpovědí se taky těžce pracovalo, jelikož zněla přesně: „Nic

Při aktivitě žák působil „jak vyměněný

4

The situation took place in your class during a computer science class, when each student had an assignment on the topic of Crop Circles. Due to the number of students, there were not enough computers, so one student joined the other in a pair. When I left the classroom for a while and then came back, this student did not notice my return and started behaving inappropriately towards the classmate who was sitting next to him. I didn't immediately intervene to see how the situation would develop, but when he started making inappropriate remarks, I called attention to myself and confronted him about his behavior.

The student is an 8th grade student, an extroverted personality, with average academic results and a need to be the center of attention. There have already been several problems between him and his classmate in the past.

Verbal aggression

no longer remember the exact words I said to the student, but the gist of it was that computer science class is not meant for idleness. I asked him when he planned to finish his work and we resolved the situation by agreement without further dealing with his inappropriate remarks, which were not serious but rather juvenile.

Agreement, Warning

From the next lesson, this student sat alone, and in the event of a shortage of computers, I allocated machines to those who needed them or were further at work. The student finished his work and fulfilled all the points of our agreement, so I did not develop the situation further.

Longterm success

14 let, 8. ročník ZŠ

Sport

21 Kurz zvládání problémového chování: Ne Kazuistika ++ Otázka: Kdyby sis měl vzpomenout na nějakou situaci, kdy jsi s nějakým žákem řešil nějaké problémové chování, co by to bylo za situaci? Deskriptivní údaje ke kazuistice ++ Věk žáka a ročník: 14 let, 8. ročník ZŠ Pohlaví žáka: muž Žák žije oba Problémové chování se opakuje a případně uveďte jak často: Ano – potřeba pozornosti Poruchy chování: Ne Potvrzená diagnóza žáka např.: Ne Prospěch žáka - subjektivní pohled: Průměrný Zájmy žáka: Sport Použili jste při řešení postupy vycházející z nějakého konkrétního přístupu : Ne 1. Podrobný popis „No když o tom tak mluvíš tak si na jednu takovou situaci vzpomínám, ale tu si budeš asi pamatovat taky. Bylo to ve vaší třídě, když jsme měli informatiku a všichni jste měli zadanou práci, myslím, že to byli Kruhy v obilí, jestli si na ně pamatuješ. No a každý jste měl svůj počítač, ale bylo vás dost takže na Mellionase nevyšel počítač a tak se přidal k Fillovi do dvojce. Někdy kolem půlky hodiny jsem šel něco vyřídit na chodbu, ale hned jsem se vrátil, protože jsem zapomněl klíče. No, Mellionas si toho nevšimnul a začal tam demonstrovat, jak dělá úplný h**** a začal se navážet do Sereny, co seděla vedle. Chvilku jsem do toho nezasahoval a čekal, co udělá (pozn. mezi těmi dvěma se dříve řešilo víc problémů), ale když už začal s těmi jeho blbími keci tak jsem si odkašlal. Připadalo mi to trochu jako scénka z filmu, borec úplně ztuhnul, zblednul a zůstal stát na místě. Myslím, že jsem mu řekl: „To musí být paráda dělat úplný h****.“ nebo něco na ten styl, však to znáš. No, on pak zapadnul za kompl a řešil jsem to s ním po hodině. 2. Anamnéza žáka Spíš šikanátor – student 8. ročníku, extrovert, průměrný student, potřeba pozornosti, cituji „ale jinak byl v klidu“ 3. Popis řešení „No už si moc nepamatuji, co jsem mu přesně řekl, ale ve finále to bylo něco o tom, že na hodinách není proto, aby se houpal na židli a dloubal se v nose. Pak jsem se ho zeptal, kdy hodlá to práci dodělat a věc jsme uzavřeli tak nějak dohodou. Nechtěl jsem moc vytahovat ty jeho blbí poznámky, protože to nebylo nic tak zlího, ale jen pubertální keci.“ 4. Výsledek řešení „Mellianos od další hodiny seděl sám a když nevyšel počítač tak jsem tam sesadil studenty, co to potřebovali nebo byli napřed. On si tu práci dodělal a splnil všechny body naší dohody tak jsem to dál neřešil.“ Do jaké míry jsem spokojený s řešením dané situace? 8 Do jaké míry jsem se zachoval v daném řešení podporujícím způsobem pro žáka? 7 (cituji: „A to znamená co? Asi sedm.“) Do jaké míry jste kladli na žáka přiměřené nároky? 8 Deskriptivní údaje učitele: Vzdělání: Mgr. , Př, Tv Počet let

Situace se odehrála ve vaší třídě během hodiny informatiky, kdy měl každý žák zadanou práci na téma Kruhy v obilí. Vzhledem k počtu žáků nebyl dostatek počítačů, a tak se jeden žák přidal k druhému do dvojice. Když jsem na chvíli opustil třídu a poté se vrátil, tento žák, si nevšimnul mého návratu a začal se chovat nevhodně vůči spolužačce, která seděla vedle. Nezasahoval jsem okamžitě, abych viděl, jak se situace vyvine, ale když začal vyjadřovat nevhodné poznámky, upozornil jsem na sebe a konfrontoval jsem ho s jeho chováním.

Žák je studentem 8. ročníku, extrovertní osobností, průměrnými studijními výsledky a má potřebu být středem pozornosti. V minulosti mezi ním a spolužačkou již došlo k několika problémům.

Přesné slova, která jsem žákovi řekl, si již nepamatuji, ale podstata byla, že hodina informatiky není určena pro nečinnost. Zeptal jsem se ho, kdy plánuje dokončit svou práci, a situaci jsme vyřešili dohodou, aniž bychom se dále zabývali jeho nevhodnými poznámkami, které nebyly závažné, ale spíše pubertální.

Od následující hodiny tento žák seděl sám a v případě nedostatku počítačů jsem přiděloval stroje těm, kteří je potřebovali nebo byli v práci dále. Žák si práci dodělal a splnil všechny body naší dohody, takže jsem situaci dále nerozvíjel.

4

For about two weeks now, I have registered strained relations between two students. They constantly provoked each other during breaks and verbally attacked each other according to their age group. After about a week, the situation escalated to such an extent that one pupil began physically harming the other - scratching him. The parents were informed about the situation, but the situation continued.

Žačka is a student in the fourth grade of a regular elementary school. There are 15 children in the class he attends, including 3 students with special needs. After four years, the class collective is well-knit and, apart from occasional minor conflicts between individuals, there is a pleasant atmosphere in this class. The student spends a sufficient amount of time preparing for classes, her results are average, rather slightly above average. He comes from a fully functioning family, lives with both parents and shows no signs of deprivation. She actively reports to the class, she is very happy to share experiences and experiences from everyday life with her classmates. In her spare time, she likes to draw and express herself creatively. Among her favorite subjects are art education and work activities, in which she can give vent to her enthusiasm and natural talent. However, if there is a conflict with classmates, the student often tolerates such a situation very poorly. However, he is not only passive, but actively involved in the conflict, and the situation often escalates, such as, for example, during a conflict with another student.

Physical aggression, Verbal aggression

After two weeks, the students and I came across the topic of conflict during the Czech language lesson. So I asked the class to describe what such a conflict looks like and whether they have already encountered one. As expected, the class pointed out the strained relations between the two students, because they also noticed their conflict. So I asked the students to try to propose a solution to this situation. One of the boys suggested that they should apologize to each other and promise not to hurt each other again. Both students did not want to apologize, but I gave them enough space to think, and then it worked out and the mutual apology went without any major problems. Teacher: 'Do you think it would be nice to apologize to each other for how badly you treated each other?' Both students nod inaudibly and somewhat reluctantly. Teacher: 'So can I ask you to look each other in the eyes now and apologize?' One student mumbles something unintelligible. Second pupil: 'Excuse me.' The first student starts walking to his desk. Teacher: 'I didn't hear any apology from you.' First pupil: 'I already said sorry.' Teacher: 'I probably didn't hear your answer. Now everything is fine and you can sit down.'

Agreement, Interview

The following hour we talked about pets and I asked the children to share with me their experiences with animals. After a few minutes, one pupil came forward and enthusiastically asked me if they and the other pupil could tell the class about their shared experience. I stood there surprised, because I did not expect that there would be such a quick reconciliation between the children. So I expressed my enthusiasm about how the conflict between them was resolved and, together with my classmates, we rewarded their efforts with applause. Since this incident, there have been no similar incidents between the two students.

Longterm success

4. ročník

Kreslení, hraní si s kamarády a domácími mazlíčky

Fyzické násilí

Kurz asistenta pedagoga + probíhající kombinované studium VŠ – Učitelství pro 1. stupeň základní školy

5

Již po dobu přibližně dvou týdnů jsem registrovala vypjaté vztahy mezi dvěma žáky. Neustále se během přestávek vzájemně provokovali a slovně se napadali příslušně k jejich věkové kategorii. Přibližně po týdnu se situace vyhrotila natolik, že jeden žák začal druhému fyzicky ubližovat – škrábat ho. O situaci byli informováni rodiče, nicméně stav i nadále pokračoval.

Žačka je žačkou čtvrté třídy běžné základní školy. Ve třídě, kterou navštěvuje, je 15 dětí, z toho 3 žáci se speciálními potřebami. Kolektiv třídy je po čtyřech letech dobře stmelený a až na občasné drobné konflikty mezi jednotlivci panuje v této třídě příjemná atmosféra. Žačka přípravě na výuku věnuje dostatečné množství času, její výsledky jsou průměrné, spíše až lehce nadprůměrné. Pochází z plně funkční rodiny, žije s oběma rodiči a nevykazuje žádné známky nedostatku. O hodině se aktivně hlásí, velmi ráda se svými spolužáky sdílí zážitky a zkušenosti z běžného života. Ve volném čase ráda kreslí a výtvarně se projevuje. Mezi její oblíbené předměty tedy patří především výtvarná výchova a pracovní činnosti, ve kterých může dát průchod svému nadšení a přirozenému talentu. Pokud ovšem dojde ke konfliktu se spolužáky, žačka často takovou situaci snáší velmi špatně. Není ovšem pouze pasivní, ale aktivně se do konfliktu zapojí a často tedy dochází k vyhrocení situace, jako například právě při konfliktu s druhým žákem.

Po dvou týdnech jsme s žáky příhodně během hodiny českého jazyka narazili na téma konflikt. Požádala jsem tedy třídu, aby popsala, jak takový konflikt přibližně vypadá a zda se již s nějakým setkala. Dle očekávání třída poukázala na vyhrocené vztahy mezi dvěma žáky, neb si jejich konfliktu také všimla. Požádala jsem tedy žáky, aby se pokusili navrhnout řešení této situace. Jeden z chlapců navrhl, že by bylo vhodné, aby se jeden druhému omluvili a slíbili si, že si již nadále nebudou ubližovat. Oba žáci se do omluvy příliš nechtělo, nechala jsem jim ovšem dostatek prostoru pro přemýšlení a následně se zadařilo a vzájemná omluva proběhla bez větších problémů. Učitelka: 'Myslíte, že by bylo hezké se jeden druhému omluvit za to, jak nepěkně jste se k sobě chovali?' Oba žáci neslyšně a trochu neochotně přikyvují. Učitelka: 'Mohu vás tedy požádat, abyste se teď vzájemně podívali jeden druhému do očí a omluvili se?' Jeden žák cosi nesrozumitelně zamumlá. Druhý žák: 'Promiň.' První žák začne odcházet ke své lavici. Učitelka: 'Já jsem od tebe žádnou omluvu neslyšela.' První žák: 'Já už jsem ale říkala promiň.' Učitelka: 'Nejspíš jsem tedy tvou odpověď neslyšela. Teď je již vše v pořádku a můžete se jít posadit.'

Následující hodinu jsme se pak bavili o domácích zvířatech a požádala jsem děti, aby se se mnou podělily o své zážitky se zvířaty. Po několika minutách se přihlásila jedna žačka a plna nadšení mne požádala, zda by společně s druhým žákem mohli povědět třídě o jejich společném zážitku. Zůstala jsem překvapeně stát, neb jsem nečekala, že mezi dětmi dojde k tak rychlému usmíření. Vyjádřila jsem tedy své nadšení z toho, jak se konflikt mezi nimi vyřešil a společně se spolužáky jsme jejich snahu odměnili potleskem. Od tohoto incidentu již dále mezi oběma žáky k podobným incidentům nedocházelo.

4

Our school is a nine-year school, so every year a lot of children will join the sixth grade who come from nearby five-year-old schools. The class that will be discussed was composed only of newly arrived children, and I became the new class teacher in it. Since it was the sixth year, everything was new for the children, so that in itself created a number of stressful situations. But the main problem was that two class collectives came to the class, which in the small class went to smaller parallel classes, where they did not get along very well and generally did not work together, while here they were merged into one. The situation was immediately taken up by two stronger boys who were in the same class in junior high and who delegated themselves to the roles of some kind of commanders. Another problem was that in that, i.e. newly merged, class there were several children who were difficult to integrate for many reasons (social situation of the family, diagnoses, etc.), which the two commanders took advantage of and verbally attacked them. It was not pleasant for the other children, but they could not prevent it in any way. The situation lasted for a few weeks before the impulse came that escalated the situation. In one of her classes, my colleague and her children made a play called The Shard Court. Its principle is that everyone writes the name of the person who should be excluded from the collective on a piece of paper. The trial ended in such a way that practically everyone wrote the names of the two students on their paper. Naturally, there were questions about why the two of them. From which came the aforementioned.

The class was originally composed of two not-so-functioning collectives, which brought unresolved disputes and grievances with them to the new workplace. It was an ideal situation for delegating leadership from the pupils to take the class 'into their own hands'. Which it did, so the verbal bullying started. Both aggressors were not from a socially excluded environment, on the contrary, the mother of one of them was even a teacher at another institution. Among their hobbies was sports, so perhaps they might have had the impression that there was a need to have some kind of captain at the head, but they probably could not properly develop the function of a captain, so they grasped it negatively.

Verbal aggression

Immediately after I learned from a colleague about the result of the court game and the reasons that led to the results, I decided to leave both boys after school the next day. At the same time, I went to the school psychologist to check the exact procedure of what to do with them 'after school'. We agreed that I would have them develop a behavioral reflection, appropriate for their age, on four questions. 1. What am I doing to others that they may perceive as unpleasant? 2. How would I feel if someone did this to me? 3. What do I deserve for this? 4. Commitment to how I can improve my behavior.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Interview

After the boys wrote their answers, I invited both parents to the school. The biggest problem was convincing the mother of one, who claimed that it was impossible because I sat on her son and he was actually the victim. I had in hand the results of their behavior reflection and documents from a colleague about the outcome of the court game. I tried to explain to her that I didn't want to hurt her son, but to help her. That such behavior at the age of twelve is the seed of something worse, which can later bother him greatly, for example in work or partner relationships. Fortunately, she understood. I then established contact with the pupils in the sense that if something bothers them, they should come to me, that we can talk about it together, but that they must not take out their frustrations on their classmates. I was able to build a relationship with them that was based on absolute trust and they never let her down. When we were saying goodbye in the ninth grade, I received a thank you message from one of them on messenger.

Longterm success

12 let, 6. třída

sport

AJ-OV

33

Naše škola je devítiletá, takže každý rok přibude do šestého ročníku spousta dětí, které přicházejí z okolních škol pětiletých. Třída, o které bude řeč, byla poskládána právě pouze z nově příchozích dětí a já jsem se v ní nově stala třídní učitelkou. Vzhledem k tomu, že se jednalo o šestý ročník, bylo pro děti vše nové, takže už to samo o sobě dávalo vzniknout řadě stresových situací. Hlavní problém ale spočíval v tom, že do třídy přišly dva třídní kolektivy, které na malotřídce chodily do menších paralelních tříd, kde vedle sebe příliš nevycházely a celkově spolu nefungovaly, zatímco zde byly sloučeny do jednoho. Situace se okamžitě chopili dva silnější kluci, kteří na malotřídce chodili do jedné třídy spolu a kteří se delegovali do rolí jakýchsi velitelů. Další problém spočíval v tom, že v oné, tedy nově sloučené, třídě existovalo několik dětí, které byly z mnoha důvodů špatně integrovatelné (sociální situace rodiny, diagnozy atp.), čehož využívali právě oni dva velitelé a verbálně je napadali. Ostatním dětem to nebylo příjemné, ale nedokázaly tomu nějakým způsobem zabránit. Situace trvala několik málo týdnů, než přišel impulz, který situaci vyhrotil. Moje kolegyně s dětmi v jedné ze svých hodin dělala hru s názvem Střepinový soud. Její princip spočívá v tom, že všichni na papírek napíší jméno osoby, která by se měla z kolektivu vyloučit. Soud dopadl tak, že prakticky všichni napsali na svůj papírek jména oněch dvou žáků. Pochopitelně nastaly otázky o tom, proč právě oni dva. Z čehož vyšlo výše zmíněné.

Třída byla složena z původně dvou nepříliš fungujících kolektivů, které si sebou do nového působiště přinesly nevyřešené spory a křivdy. Byla to ideální situace pro to, aby se z žáků delegovalo vedení, které by si třídu vzalo 'do svých rukou'. Což se i stalo, takže začalo docházet k verbální šikaně. Oba agresoři nebyli ze sociálně vyloučeného prostředí, naopak matka jednoho z nich byla dokonce pedagogickým pracovníkem na jiném ústavu. Mezi jejich záliby patřil sport, takže možná z něj mohli mít dojem, že je potřeba mít v čele nějakého kapitána, ale pravděpodobně nedokázali funkci kapitána správně rozklíčovat, takže ji uchopili negativně.

Bezprostředně poté, co jsem se od kolegyně o výsledku soudní hry a důvodech, které k výsledkům vedly, dozvěděla, jsem se rozhodla nechat oba kluky na druhý den po škole. Zároveň jsem zašla za školní psycholožkou, abych si ověřila přesný postup, co s nimi 'po škole' dělat. Shodly jsme se na tom, že jim dám vypracovat reflexi chování, přiměřenou jejich věku, o čtyřech otázkách. 1. Co dělám ostatním a oni to mohou vnímat jako nepříjemné? 2. Jak bych se cítil, kdyby to někdo dělal mně? 3. Co si za to zasloužím? 4. Závazek, jak své chování můžu zlepšit.

Poté, co kluci napsali svoje odpovědi, jsem si do školy pozvala rodiče obou. Největší problém bylo přesvědčit maminku jednoho, která tvrdila, že to není možné, protože jsem si na jejího syna zasedla a ve skutečnosti je obětí on. Měla jsem v ruce výsledky jejich reflexe chování a podklady od kolegyně o výsledku soudní hry. Pokusila jsem se jí vysvětlit, že jejímu synovi nechci ublížit, ale naopak pomoct. Že takové chování ve dvanácti letech je zárodek něčeho horšího, co mu může posléze velmi vadit například i v pracovních či partnerských vztazích. Naštěstí to pochopila. S žáky jsem pak navázala kontakt ve smyslu toho, že když jim bude něco vadit, tak ať za mnou příjdou, že si o tom spolu můžeme popovídat, ale že si nesmí své frustrace vybíjet na spolužácích. Dokázala jsem si s nimi vybudovat vztah, který byl založený na absolutní důvěře, a oni ji nikdy nezklamali. Když jsme se v deváté třídě loučili, přišela mi od jednoho z nich na messenger zpráva s poděkováním.

4

We worked with fourth-grade students in a distant town 66 km from our school, we came for two days, Thursday and Friday. The boy in question happened to work together with my son. It was he who told me that the principal of the school had declared a principal's leave for Friday due to some electrical re-installation. Simply, the school was without power and so it was time off. I point out that we are talking about a school that was over sixty kilometers away. Such a distance is not an obstacle for the youth today, and as soon as the boy learned this, he came to me with the decision to go home. He was there in his car. At the age of eighteen, he already had a driver's license and drove there alone at his own risk, with the knowledge of his parents. He said hello and went to the car. I stopped him at that speed and tried to tell him lightly that we have electricity here. He replied that he was on director's leave and that he would go home. I tried to explain to him that this does not apply to us and whether he does not mind that his classmates will work for him. He just shrugged and repeated that he didn't care, he didn't care and that he was going home anyway. As I was leaving, I told him to think carefully about what he was doing, that I wouldn't argue with him. Everything happened very quickly. While he was on his way, I called the school principal to ask what was going on. It wasn't his first offense. He immediately called his mother and seems to have followed them to the business. That ended it for me for a while. My son arrived in a few hours, if I know about it. The boy was coming back. From this I concluded that his parents must have spoken to him. The next day, of course, his classmates laughed at him, his pride sank to freezing point. However, it was a very short lesson. He was nice for a while, if I don't count his arrogant remarks. A few days after that, the CEO of the company occasionally interviewed my students. He invited everyone separately and asked specific questions that his secretary wrote down. I was in production at the time and the director came to me asking if I could step aside so the others wouldn't hear us. He began: 'Please, what kind of young person is this?' I tried to give him a brief answer that he is our problematic student who is very difficult to deal with. He revealed to me that he asked him if he could imagine staying in the company in any particular position. It is said that he laughed at him, that certainly not, that for such money in life and similar remarks in front of the highest authority of the company.

From day one, it was evidently clear that the boy was set up differently from the others. He was brought up in a well-off family. Since the boy demanded when he wanted and how much he wanted, it was very well known, there was no chance to motivate him for a financial reward. He was the only one who stood out from the group. The others were friendly to each other and helped each other. He always treated them, and really every day, condescendingly, arrogantly and without respect. The same was true of communication with teachers. At practice he was still hiding, drinking coffee and hardly cooperating. Outside of school, he allegedly visited slot machines and played poker. He never stayed overtime. It was very difficult to motivate him to work. Classmates built a gym in their spare time. They painted, plastered in old warehouses. They also had a financial reward for practice. He didn't lift a finger and of course, when it came to breaking bread, he wanted to practice there. It wasn't just us, colleagues, who had a problem with him, but we noticed how annoyed his classmates were as well. After several conversations with the parents, we found out that he is not completely manageable at home, and certainly not by his mother. She solved it with us herself, how hopeless she felt.

Violation of classroom/school rules

The headmaster was understandably upset because he had invested unnecessary money in such an arrogant pupil. Already during that conversation he said to me: 'It will be best if you don't bring this boy here to me anymore.' Right after that I called our school director and we solved the whole thing by transferring him to another practice that wasn't even financially evaluated, but he basically didn't care. It was a relatively quick solution, I was no longer in charge of him after that, it was finished for me.

Transfer of student, Interview

In fact, he worked the rest of his fourth year at another company and then successfully graduated from school. How he is doing in life, whether he has come to appreciate money and work, I have no idea. The step, thanks to which he no longer worked in a specific company, of course helped the company as well, but mainly his classmates. However, I'm not sure that moving to a different location has solved his problematic behavior in any way.

Failure

18 , štvrtý ročník SŠ

hokej

Lhaní,Podvody,Arogance,Agrese,Disrespekt

Stredoškoslké- DPŠ

Celkem 39 – z toho škola 9

Pracovali jsme se žáky čtvrtého ročníku ve vzdáleném městě 66 km od naší školy, docházeli jsme na dva dny, čtvrtek a pátek. Chlapec, o kterém bude řeč, náhodou pracoval společně s mým synem. Právě on mi prozradil, že ředitel školy vyhlásil na pátek ředitelské volno kvůli nějaké reinstalaci elektrického vedení. Jednoduše škola byla bez proudu a tak bylo volno. Upozorňuji, že mluvíme o škole, která byla vzdálená přes šedesát kilometrů. Taková vzdálenost dnes pro mládež není překážkou, a jakmile se to chlapec dozvěděl, přišel za mnou s rozhodnutím, že pojede domů. Byl tam svým autem. V osmnácti letech už měl řidičský průkaz a na vlastní riziko s vědomím rodičů tam jezdil sám. Pozdravil a šel k autu. V té rychlosti jsem ho zastavil a snažil se mu lehce vysvětlit, že my tady elektřinu máme. Odpověděl mi, že má ředitelské volno a že pojede domů. Snažil jsem se mu vysvětlit, že to pro nás neplatí a zda mu nevadí, že jeho spolužáci budou pracovat místo něj. On jen pokrčil rameny a opakoval, že mu to je jedno, nezajímá ho to a že pojede domů tak jako tak. Při odchodu jsem mu řekl, ať si dobře rozmyslí, co bude dělat, že se s ním nebudu přetahovat. Vše se odehrálo velmi rychle. Už když byl na cestě, volal jsem řediteli školy, abych zjistil, jak to vlastně je. Toto nebyl jeho první přestupek. Ihned jsem volal jeho matce a zdá se, že šel za nimi do podniku. A tím to pro mě na chvíli skončilo. Za pár hodin přišel za mnou syn, jestli už o tom vím. Chlapec se vrací zpět. Z toho jsem usoudil, že mu asi rodiče promluvili do duše. Druhý den se mu samozřejmě spolužáci smáli, jeho pýcha klesla na bod mrazu. Bylo to však velmi krátké ponaučení. Chvíli byl hodný, pokud nepočítám jeho arogantní poznámky. Pár dní na to generální ředitel podniku dělal občas pohovor s mými žáky. Každého žáka si pozval zvlášť a ptal se konkrétních otázek, které zapisovala jeho sekretářka. V té době jsem byl ve výrobě a přišel za mnou ředitel, jestli bych nemohl jít stranou, aby nás ostatní neslyšeli. Začal: 'Prosím vás, co je to za mladého člověka?' Snažil jsem se mu stručně odpovědět, že je to náš problematický žák, s kterým se jedná velmi těžko. Prozradil mi, že se ho ptal, zda si dokáže představit zůstat v podniku na nějaké konkrétní pozici. Prý se mu vysmál, že určitě ne, že za takové peníze v životě a podobné poznámky právě před nejvyšší autoritou podniku.

Od prvního dne bylo evidentně jasné, že je chlapec nastavený jinak než ostatní. Byl vychováván v dobře finančně zajištěné rodině. Jelikož si chlapec vyžádal, kdy chtěl a kolik chtěl, to bylo velmi známé, nemělo šanci ho motivovat k finanční odměně. On jediný z kolektivu vyčníval. Ostatní se chovali k sobě kamarádsky a pomáhali si. On se k nim choval vždy a to opravdu den co den, povýšeně, arogantně a bez respektu. Totéž platilo s komunikací k učitelům. Na praxi se stále schovával, pil kávu a téměř nespolupracoval. Mimo školu prý navštěvoval herny-automaty a hrál poker. Nezůstal ani jednou na přesčas. Bylo velmi těžké ho motivovat k práci. Žáci si ve svém volném čase budovali posilovnu. Malovali, omítali ve starých skladech. Měli za to i finanční odměnu k praxi. On nepomohl ani prstem a samozřejmě, když přišlo na lámání chleba, chtěl tam cvičit. Neměli jsme s ním problém jen my, kolegové, ale všimli jsme si, jak jsou z něj otrávení i spolužáci. Po několika rozhovorech s rodiči jsme zjistili, že ani doma není úplně zvládnutelný a už vůbec ne jeho matkou. Ta to s námi sama řešila, jak se cítí beznadějně.

Ředitel byl pochopitelně rozčílený, protože investoval zbytečné peníze do tak arogantního žáka. Už během toho rozhovoru mi řekl: 'Bude nejlepší, když mi sem toho chlapce už nepřivedete.' Hned po tom jsem volal našemu řediteli školy a celé jsme to vyřešili tak, že byl přesunutý na jinou praxi, která tuším ani nebyla finančně hodnocená, ale to mu bylo v podstatě jedno. Bylo to poměrně rychlé řešení, já už jsem ho potom na starost neměl, pro mě to bylo ukončené.

Ve skutečnosti zbytek čtvrtého ročníku odpracoval v jiném podniku a poté úspěšně školu ukončil. Jak se mu v životě daří, zda dospěl k hodnotě peněz a práce, netuším. Krok, díky kterému už v konkrétním podniku nepracoval, samozřejmě pomohl i podniku, ale hlavně spolužákům. Nejsem si však jistý, zda přesun na jiné místo nějak vyřešil jeho problematické chování.

4

During one of the Czech language classes, when I gave the 4th grade students the task of filling in the spelling of the endings of neuter, feminine and masculine nouns, after a while the student stood up abruptly, walked over to the wall, started banging his head against the wall and shouting 'I am moron/idiot/moron!' and other similar expressions. Recently, in all classes except mathematics, although his motivation has decreased somewhat, this student has become distracted, has difficulty concentrating, maintains attention and often complains that he cannot do it, and has started to show angry and explosive behavior. It got to the stage where he started banging his head against the wall.

The 4th grader is more of an introvert, lately his performance, attention, motivation, outbursts of anger, increased distraction, and he has started humiliating and putting himself down. When I talk to him alone he is very friendly and smart, he knows a lot about natural sciences, volcanoes and space. He is also very skilled with his hands and enjoys creative activities. He writes slowly and the Pedagogically Psychological Counseling Center diagnosed him with a developmental learning disorder. Later, he also went to a psychologist outside the school, but no information from there came back to the school.

Emotional outbursts

told him that no one thinks that about him, asked him why he was saying such things about himself and asked him to stop it quickly. When he stopped for a moment, I slowly approached him to possibly put something soft between his head and the wall if he started again so he wouldn't hurt himself. He told me he was saying that because it was true and started again. I told him that what he claims about himself is not true, let him stop for a moment and we can talk about it. In the end it worked and I took him aside to the game room, where we talked for a while. I asked him why he was banging his head against the wall and saying such ugly things about himself that are not true, he confided in me that he is not keeping up, he writes slowly and that he can't do it, and that's why he says that about himself. I explained to him that it doesn't matter, that he should do what he can manage and not worry about it, that we will adapt it together and adjust it so that it is okay for him. And when I asked him if he needed a moment to calm down alone and he said yes, I left him in the playroom saying that when he calmed down, he should go back to class and we would continue. After a few minutes he returned and the lesson continued.

Support, Interview, Cooperation with experts

During the following days, I spoke with his parents, who were very accommodating, and with the guidance counselor. Pedagogically - psychological counseling came up with a diagnosis of a developmental learning disorder, advised me to allow him a slower pace and to praise him a lot. She gave the pupil relief by saying that he should try and do what he can, she praised him much more for the activities he did and worked on, and I also talked to the rest of the class, which is a very good team. I explained the situation to the students, to respect the concessions in the slower pace of their classmate, and to help him. Which is what happened. The whole class was very helpful. And when one time later it happened that the student wanted to jump out of the window, the others immediately pulled him back and called the teacher who was in charge on the floor, but was currently dealing with something in another class and me. We immediately resolved the situation and called his parents, who arranged for him to see a psychologist. Gradually, we set a slower pace with the student for the subjects where more writing was done and agreed that if he had a seizure, he could go to the playroom to calm down. Whenever this happened, he would return a few minutes after calming down and continue the lesson.

Partial success

9 let, 4. třída, ZŠ

příroda, sopky, vesmír, výtvarné činnosti

Poruchy učení

Emoční labilita

Magisterské vzdělání (Mgr.) v oboru pedagog na 1. stupni ZŠ

31 let

Při jedné z hodin Českého jazyka, kdy jsem žákům 4. třídy dala za úkol vyplňovat pravopis koncovek podstatných jmen rodu středního, ženského i mužského, se po nějaké chvíli žák prudce postavil, přešel ke zdi, začal bouchat hlavou o zeď a vykřikovat 'Já jsem debil/idiot/kretén!' a další podobné výrazy. Tento žák v poslední době na všech hodinách, kromě matematiky, i když i tam poněkud jeho motivace klesla, začal být roztěkaný, mít problém se soustředit, udržet pozornost a často si stěžoval, že mu to nejde a začaly se projevovat vzteklé a výbušné chování. Dospělo to až do fáze, kdy začal hlavou bít o stěnu.

Žák 4. třídy je spíše introvert, poslední dobou zhoršený prospěch, pozornost, motivace, výbuchy vzteku, zvýšená roztěkanost, a spustilo se u něj ponižování a shazování sám sebe. Když s ním mluvím o samotě je velmi přátelský a chytrý, ví toho mnoho o přírodních vědách, o sopkách a vesmíru. Je také velmi manuálně zručný, a jdou mu výtvarné činnosti. Pomalu píše a Pedagogicko psychologická poradna mu diagnostikovala vývojovou poruchu učení. Později docházel taktéž k psychologovi mimo školu, avšak žádné informace odtud zpět do školy nedorazily.

Oslovila jsem ho s tím, že tohle si o něm nikdo nemyslí, zeptala se ho, proč o sobě říká takové věci a požádala ho, aby s tím rychle přestal. Když na chvíli zastavil, pomalu jsem se k němu přiblížila, abych případně mezi jeho hlavu a zeď dala něco měkkého, kdyby začal znovu, aby si neublížil. Pověděl mi, že to říká, protože je to pravda a začal znovu. Řekla jsem mu, že to, co o sobě tvrdí, není pravda, ať na chvilku přestane, že si o tom promluvíme. Nakonec se povedlo a vzala jsem si ho stranou do herny, tam jsme si chvilku povídali. Ptala jsem se ho, proč se bil hlavou o stěnu a říkal o sobě tak ošklivé věci, které nejsou pravda, svěřil se mi, že nestíhá, pomalu píše a že to nezvládá, a proto to o sobě říká. Vysvětlila jsem mu, že to nevadí, že ať udělá to, co stihne a zvládne a netrápí se tím, že to spolu přizpůsobíme a upravíme tak, aby to pro něj bylo v pořádku. A když jsem se ho zeptala, jestli potřebuje chvilku na uklidnění o samotě a on řekl ano, nechala jsem ho v herně s tím, že až se uklidní, ať v klidu vrátí do třídy a budeme pokračovat. Po pár minutách se vrátil a pokračovalo se ve výuce.

V průběhu následujících dnů jsem si promluvila s jeho rodiči, kteří mi vyšli velmi vstříc, a s výchovnou poradkyní. Pedagogicko - psychologická poradna přišla s diagnostikou vývojové poruchy učení, doporučila mi povolit mu pomalejší tempo a hodně chválit. Nastavila žákovi úlevy s tím, že ať se snaží a udělá to, co stihne, mnohem více ho chválila za aktivity, které dělal a na kterých pracoval a promluvila jsem si i se zbytkem třídy, která je moc dobrým kolektivem. Vysvětlila jsem žákům situaci, aby respektovali úlevy v pomalejším tempu jejich spolužáka, a pomáhali mu. Což se tak i dělo. Celá třída byla velice nápomocná. A když se jednou později stalo, že žák chtěl skočit z okna, ostatní ho hned stáhli zpátky a volali učitelku, která měla dozor na patře, ale právě řešila něco v jiné třídě a mě. Ihned jsme situaci řešili a volali rodičům, kteří mu domluvili docházky k psychologovi. Postupně jsme si nastavili s žákem pomalejší tempo u předmětů, kde se více psalo a domluvili si, že když ho chytne záchvat, může se jít uklidnit do herny. Vždycky, když se tak stalo, se pár minut po uklidnění vrátil a pokračoval v hodině dál.

4

The problematic student is a ten-year-old student who suffers from ADHD. He often does not pay attention, disrupts classes and does something other than what he is supposed to do. A boy who had epilepsy also went to class, often seemed sluggish, sometimes had an absent-minded look and swayed from side to side. One day the students in the class were writing a test, the boy with epilepsy felt like he didn't know anything, he didn't know how to work out the assigned tasks and started to have an absent-minded look. A troubled student started yelling at a boy with epilepsy in front of the whole class that he was a moron, a retard and didn't want him in the class, which caused the boy with epilepsy to become even more stressed.

The class as a whole is very complicated, the class teachers often changed, there are 4 pairs of twins in the class, so sibling relationships are often dealt with here. The problematic pupil is in alternating care, both parents have other children with their new partners. He also has a twin sister, with whom he goes to class, they do not have a good relationship, his sister takes care of him and other siblings. He is spoiled and bullied in the family, he plays computer games too much, goes to bed late and both siblings are malnourished. He knows how to use ADHD to his advantage. He is explosive and sometimes when he gets angry, he throws things, overturns desks and chairs in the classroom.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

The assistant took the problematic student aside and explained to him that the boy with epilepsy is not to blame for being sick. She asked how he would feel if he were the boy with epilepsy and his classmate was cursing and yelling at him. They joked about it and she also asked him how he would feel if others made fun of him for having ADHD. The problematic pupil acknowledged that he would not like it and apologized to the boy with epilepsy.

Interview

Even if it happens that the problematic student sometimes says a bad word, interrupts and does not pay attention, it never happened that he cursed or in any way attacked the boy with epilepsy because of his disability.

Longterm success

10 let, 4. ročník

Počítačové hry

ADHD

Lhaní

středoškolské

7 let v neziskové organizaci (práce s dětmi), 2 roky jako asistent pedagoga

Problematický žák je desetiletý žák, který trpí ADHD. Často nedává pozor, vyrušuje v hodinách a dělá něco jiného, než co dělat má. Do třídy chodil i chlapec, který měl a epilepsii, často působil zpomaleně, někdy míval nepřítomný pohled a kýval se ze strany na stranu. Jeden den žáci ve třídě psali test, chlapec s epilepsií měl pocit, že nic neví, nevěděl, jak má vypracovat zadané úkoly a začal mít nepřítomný pohled. Problematický žák na chlapce s epilepsií začal před celou třídou pokřikovat, že je debil, retard a nechce ho mít ve třídě, což způsobilo, že byl chlapec s epilepsií v ještě větším stresu.

Třída jako celek je velmi komplikovaná, často se zde měnili třídní učitelé, ve třídě jsou 4 páry dvojčat, takže se zde často řeší sourozenecké vztahy. Problematický žák je ve střídavé péči, oba rodiče mají s novými partnery další děti. Má i sestru dvojče, se kterou chodí do třídy, nemají mezi sebou dobré vztahy, sestra se stará o něj i další sourozence. Je rozmazlený a protěžovaný v rodině, až moc hraje počítačové hry, chodí pozdě spát a oba sourozenci jsou špatně stravovaní. Ví, jak ADHD využít ve svůj prospěch. Je výbušný a někdy, když se naštve, tak hází věcmi, převrací lavice a židle ve třídě.

Paní asistentka si problematického žáka vzala bokem a vysvětlila mu, že chlapec s epilepsií nemůže za to, že je nemocný. Zeptala se, jak by se cítil on, kdyby byl na místě chlapce s epilepsií a jeho spolužák by mu nadával a křičel na něj. Pobavili se o tom a zeptala se ho ještě, jak by mu bylo, kdyby si ostatní dělali srandu z toho, že má ADHD. Problematický žák uznal, že by se mu to nelíbilo a chlapci s epilepsií se omluvil.

I když se stane, že problematický žák někdy řekne nějaké sprosté slovo, vyrušuje a nedává pozor, už se nikdy se nestalo, že by nadával, nebo jakkoliv zaútočil na chlapce s epilepsií kvůli jeho postižení.

4

This class was relatively uneventful. It was the end of the school year and all obligations had been fulfilled, both from the perspective of the student and from the perspective of the teacher. I wanted to take the kids out. However, I left them waiting in the dressing rooms without supervision, because I had to hurry to see the director due to the suspicion of falsifying the excuse paper. The children were left unattended in the locker room area and were bored, so they started nudging each other. This nudging eventually resulted in one pupil falling onto a box that had 'DO NOT SIT' written on it. The box was destroyed, resulting in damage worth approximately CZK 1,000. One adult intervened in the testimony, claiming that the pupils were all poking at each other. And that's how I took it from the beginning.

The student is not problematic, so it was just a one-time issue. The student suffers from ADHD, but despite this, at first glance, he does not behave in any way strange. He is a very smart boy.

Physical aggression

Knowing that the whole class was nudging each other, it was decided that the whole class would fold to pay for the box and there would be no discussion about it. But that was a mistake, because after the parents found out about it, about ten of them disagreed. These parents refused to pay for the children, it was not so much a question of the amount (which would amount to around 40 CZK per individual), but of the principle.

Agreement

The whole situation was re-investigated and finally the pupil who pushed his classmate on the box confessed. It was therefore decided that he would pay the entire amount, which was subsequently instructed to the mother as well (the pupil lives in alternating care). The student accepted the situation and so did the mother, but she still hasn't paid the amount. The father then probably doesn't know about the situation at all, he and his now ex-wife don't get along well.

Failure

13 let, 7. ročník

počítač, programování, technika, válečné zbraně

ADHD

VŠ, Mgr., AJ, ČJ, VO

3

Tato třída byla poměrně bezproblémová. Byl konec školního roku a všechny povinnosti byly splněny, jak z pohledu žáka, tak z pohledu učitele. Chtěla jsem vzít děti ven. Nechala jsem je ale čekat v šatnách bez dozoru, musela jsem totiž narychlo za panem ředitelem kvůli podezření ze zfalšování omluvenky. Děti zůstaly v prostoru šaten bez dozoru a nudily se, tak se začaly pošťuchovat. Toto pošťuchování nakonec vedlo k tomu, že jeden žák spadl na krabici, na níž bylo napsáno 'NESEDAT'. Krabice byla zničena a tím vznikla škoda v hodnotě zhruba 1000 Kč. Do svědectví se vložila jedna dospělá osoba, jež tvrdila, že se žáci navzájem pošťuchovali všichni. A takto jsem to i ze začátku brala.

Žák není problémový, šlo tedy o pouhou jednorázovou záležitost. Žák trpí ADHD, ale i přesto se na první pohled nechová nikterak zvláštně. Jde o velmi chytrého chlapce.

S vědomím, že se celá třída pošťuchovala, bylo rozhodnuto, že se na zaplacení krabice složí celá třída a nepřipouštěly se o tom diskuse. To byla ale chyba, jelikož poté, co se o tom dozvěděli rodiče, nastal nesouhlas asi deseti z nich. Tito rodiče za děti odmítali zaplatit, nešlo ani tak o částku (ta by vycházela na zhruba 40 Kč na jednotlivce), ale o princip.

Celá situace se znovu prošetřovala a nakonec se přiznal žák, který na krabici strčil svého spolužáka. Bylo tedy rozhodnuto, že celou částku zaplatí on, což bylo následně instruováno i matce (žák žije ve střídavé péči). Žák situaci přijmul a matka také, ale částku dodnes nezaplatila. Otec pak pravděpodobně o situaci vůbec neví, se svou nyní již bývalou manželkou nevycházejí dobře.

4

Ever since the student entered school, he sometimes behaved explosively, retorted loudly at me, and sometimes cursed his classmates. After some time, however, his behavior escalated. It happened repeatedly that he started cursing me when he got a bad grade, when I called him out and he didn't know the answer, or when I warned him not to disturb the class. I told him several times that if he behaved as he should, I wouldn't reprimand him and that his swearing wouldn't change anything about his grades if he didn't prepare better. Once, however, he got 20% of the paper (a five in classic marking) and started cursing me profanity, banging his fist on the table. A classmate told him to calm down, that he was supposed to study, and this angered the student even more as he got up and threw the chair he was sitting on and left the classroom. Meanwhile, I repeatedly told him to calm down. After an hour I went to find him in the hallway and tried to talk to him about what happened. I told him that he needs to prepare better for the next test, that I'm sorry he got a bad grade, but unfortunately he really didn't write it right. To that he replied to me to 'go to hell' and add some more profanity about me.

The student has no established diagnosis or behavioral disorder. However, at school he was nervous and explosive from the beginning if he didn't like something. In such a case, he would get angry, sometimes hit the bench, swear. He was repeatedly rude to his classmates and sometimes to teachers. He had friends in class who sometimes calmed him down in case of such an outburst, which he endured even worse. In general, however, he worked during lessons, completed mandatory tasks, and did not pay attention only in subjects that did not interest him.

Verbal aggression

From the beginning, I tried to resolve the situation calmly and by agreement, but since the student was unsettled, I almost started shouting at him that he could not afford such behavior and that if he wanted to get good grades, he had to prepare properly for the tests. Considering that such behavior did not occur for the first time with the pupil, I resolved the incident with the school principal and the educational advisor. At the same time, we discussed with the pupil's parents, who, however, believed that we had to handle the situation ourselves. We proposed a reduced grade for the student's behavior and agreed that if the situation were to repeat itself, I would like him to take advantage of the opportunity to visit the school psychologist.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

Shortly after the incident, the student was trying to improve his grades, if he failed a test, he was still cursing, but not towards me or his classmates. The situation in the classroom immediately after the situation was slightly tense. Some classmates were aloof towards the student, ignored him, some told him that he was overdoing it. But that got better after a few weeks. After some time, however, the situation recurred again, albeit not so heatedly, but still I resolved the situation with my parents again. They decided to send the pupil to another school where, according to them, they would 'handle him better'. We respected their decision.

Failure

16, 1. ročník SŠ

Sport, hraní počítačových her

Lhaní,Agrese

Vysokoškolské, speciální pedagogika + učitelství odborných předmětů pro SŠ

16

Už od doby, co žák nastoupil do školy se občas projevoval výbušně, hlasitě mi odmlouval, někdy nadával sprostě spolužákům. Po nějaké době se však jeho chování vyhrotilo. Opakovaně se stalo, že mi začal nadávat, když dostal špatnou známku, když jsem ho vyvolala a on neznal odpověď, nebo když jsem ho napomenula, aby nevyrušoval při hodině. Několikrát jsem mu řekla, že pokud se bude chovat, jak má, nebudu ho napomínat a že jeho nadávání mi nic nezmění ani na jeho známkách, pokud se nebude lépe připravovat. Jednou však dostal 20 % z písemky (pětka v klasickém známkování) a začal mi vulgárně nadávat, bouchl pěstí do stolu. Spolužák mu řekl, ať se uklidní, že se měl naučit, a to žáka ještě víc naštvalo, až se zvedl a odhodil židli, na které seděl a odešel ze třídy. Mezitím jsem mu opakovaně důrazně řekla, aby se uklidnil. Po hodině jsem ho šla najít na chodbě a snažila jsem se s ním mluvit o tom, co se stalo. Řekla jsem mu, že se na příští test musí lépe připravit, že mě mrzí, že dostal špatnou známku, ale bohužel ji opravdu nenapsal správně. Na to mi odpověděl, abych 'běž do p*dele' a přidal nějaké další vulgární výrazy na moji osobu.

Žák nemá stanovenou žádnou diagnózu nebo poruchu chování. Ve škole se však od začátku projevoval nervózně a výbušně, pokud se mu něco nelíbilo. V takovém případě se rozčiloval, někdy bouchl do lavice, nadával. Byl opakovaně vulgární na své spolužáky a někdy i na učitele. Ve třídě měl kamarády, kteří ho občas v případě takového výbuchu uklidňovali, což snášel ještě hůř. Obecně při hodinách však pracoval, plnil povinné úkoly, nedával pozor pouze v předmětech, které ho nebavily.

Z počátku jsem se snažila situaci řešit v klidu a domluvou, ale jelikož byl žák k neuklidnění začala jsem na něho skoro až křičet, že si takové chování nemůže dovolit a že pokud chce mít dobré známky, musí se na testy náležitě připravit. Vzhledem k tomu, že takové chování se u žáka nevyskytlo poprvé, řešila jsem incident i s ředitelem školy a výchovným poradcem. Zároveň jsme jednali s rodiči žáka, kteří však měli za to, že situaci musíme zvládnout sami. Navrhli jsme žákovi snížený stupeň známky z chování a domluvili jsme se, že pokud se bude situace opakovat, byla bych ráda, aby využil možnost návštěvy školního psychologa.

Krátce po incidentu se žák snažil zlepšit známky, pokud se mu nějaký test nepovedl, stále vulgárně nadával, už ale ne směrem na mě ani své spolužáky. Situace ve třídě bezprostředně po situaci byla mírně napjatá. Někteří spolužáci byli vůči žákovi odtažití, nevšímali si ho, někteří mu řekli, že to přehnal. To se ale po pár týdnech zlepšilo. Po nějaké době se však situace znovu opakovala, sice už ne tak vyhroceně, ale i přesto jsem situaci opět řešila s rodiči. Ti se rozhodli dát žáka na jinou školu, na které by ho podle jejich slov 'budou lépe zvládat'. Jejich rozhodnutí jsme respektovali.

4

Class 8A girls are changing in the locker room for PE lessons. They must come to class dressed, without accessories or jewelry, I lock everything in the locker room. One student and her classmate, who is also her best friend, always stand aside during the gym class, I constantly have to yell at them for not paying attention and tell them it's their turn to exercise. Basketball was not a success, so we go running. Shortly after that, a student comes in and asks to go to the toilet. They can only get to the toilet through the dressing room. I give her my keys and let her jump away. The girl is back after a while, she returns the keys to me. For the rest of the hour, she and her friend just giggle and gossip off to the side. She doesn't have fun with her classmates. When the bell rang, I went to open the dressing room for the girls and went to the choir room. After a while, two girls came knocking on me, just from gym class. One student cried that she could not find the chain. I went with her to look in the dressing room, I tried to reassure her that her chain would definitely be found. We didn't find it in the dressing room, briefcase or anywhere else. I asked her if she was really wearing it today, if it happened to be left at home. She said definitely not and her classmate also claimed that she was wearing it in the morning and she herself helped her take it off before gym and saw her put it in her bag. We have a positive relationship with the girls, I didn't expect them to lie. At that moment, it occurred to me that I had let a student go to the toilet without supervision, right through that locker room.

One student has a complete family, her mother works as a saleswoman and her father as a bricklayer. He has two older brothers who only have primary education. He has been a problem student since the 1st grade, disrupts classes, talks back to teachers, does not come to class prepared and often forgets tools. Situations were always resolved by agreement, notes, regular consultations with parents were also held, of which, of course, records were kept. However, only the mother, not the father, always came to the session. The father is reluctant, does not communicate with the school at all. We know from extracurricular contacts that he recognizes only his two older sons and shows no interest in his daughter. In the second grade, the student's behavior deteriorated rapidly because she had support in her class, her classmates recognized her for her behavior. It was precisely because of the class collective that the student was transferred from class 7.A to class 7.B in the second grade. At first, her behavior improved before she found a friend in a new class who was a so-called 'street child'. Together they started lying again, they were never ready for class, they were disruptive and not paying attention. I once saw a student smoking in the park in her free time. I didn't intervene. Parents' meetings were also held at that time, so I had a chance to talk to the parents. On my part, the parents were also offered tutoring several times, I hoped that the student was not a bad person and that maybe she could tell herself. Only the mother came to the parent meetings again. She admitted to me that she couldn't help herself anymore, the student started stealing cigarettes, money and various valuables at home. I appealed to the mother that if her daughter's behavior did not improve, it would be a good idea to schedule a session with a psychologist.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

The student refused, she just kept silent about the situation, no matter how she expressed herself, she repeated that it was a moron's chain and that she didn't care. The mother admitted that she is at a loss and doesn't know what to do with her daughter, she doesn't care. We returned the chain to the student, the student apologized insincerely. We sent the girls to class, and I went to the principal's office with my mother. Management knew about the whole situation, it was my fault for letting them go unattended, but that doesn't excuse them from stealing. Because the entire process from the 1st grade on - negotiation, notes, reprimands, punishments - was not effective. We insisted with the school management on a consultation with a psychologist, or consultation with SVP. Mother agreed. We arranged a meeting for next week. Again, only the mother came to the consultation. I agreed on a therapeutic agreement with SVP, if the student's behavior does not improve within a month from this day, she will have to complete a stay in SVP. There was a lot of effort on the part of the mother, but the daughter does not respect the mother at all. The father is reluctant, does not communicate with the school at all. During the month, the student's behavior did not improve at all, on the contrary, truancy increased. The school management alerted the parents to contact OSPOD, and documented the minutes of the consultation with the mother. The student spent a total of 3 months in the house, she went home on weekends and the worker came to visit her. The employee informed me that the student is doing well, that she is even in love. After three months of stay, the school management contacted SVP that the student's behavior had improved a lot in the beginning, but after a certain time the student started lying and stealing again. After the SVP representatives agreed with the mother, they sent the student back to our primary school. She returned until the 9th grade, and was friends with only one student. Once a month, she went to SVP for consultations with a psychologist. However, the student showed that the behavior bothered her and was arrogant and vulgar.

Interview, Cooperation with experts

The improvement in behavior was always short-lived. The student continued to be disruptive, did not come to school prepared, insulted teachers vulgarly, and there was no progress in her behavior and awareness. The student graduated from basic education with poor grades. At the mother's request, the secondary school was not informed of her incidents at primary school. The mother wanted her daughter to start her studies at secondary school with a clean slate and had high hopes for her. I know from hearsay that the student stopped going to school after a year and started working at technical services, however, the family is still in contact with OSPOD.

Failure

14 let, 8. třída

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Lhaní,Krádeže,Nepořádnost,Porušování pravidel

Magisterský titul – NJ, AJ Magisterský titul – TV, Z

22 a 26 let

Žákyně třídy 8.A se v šatnách převlíkají do výuky tělocviku. Do výuky musí přijít v úboru, bez doplňků a šperků na sobě, vše zamykám v šatně. Jedna žákyně a její spolužačka, zároveň nejlepší kamarádka, stojí během výuky v tělocvičně pořád stranou, neustále je musím okřikovat, že nedávají pozor a říkat jim, že jsou na řadě ve cvičení. Basketbal úspěch neměl, a tak jdeme běhat. Krátce na to první žákyně přijde a prosí o propuštění na toaletu. Na toaletu se dostanou jen přes šatnu. Dávám jí mé klíče a dovoluji jí, si odskočit. Dívka je po chvíli zpět, vrací mi klíče. Zbytek hodiny se obě žákyně jen stranou chichotají a šuškají si. Se spolužačkami se nebaví. Když zazvonilo, šla jsem děvčatům otevřít šatnu a odešla jsem do sborovny. Za chvíli na mě přišly zaklepat dvě děvčata, právě z výuky tělocviku. Jedna z těch děvčat brečela, že nemůže najít řetízek. Šla jsem se s ní podívat do šatny, snažila jsem se ji uklidnit, že se její řetízek určitě najde. V šatně, aktovce ani jinde jsme ho nenašly. Zeptala jsem se jí, jestli ho dnes měla opravdu na sobě, jestli náhodou nezůstal doma. Řekla, že určitě ne a její spolužačka také tvrdila, že ho měla ráno na sobě a před tělocvikem jí ho ona sama pomáhala sundat a viděla, jak si ho schovává do tašky. S dívkami máme kladný vztah, nepočítala jsem s tím, že by lhaly. V ten moment mi proběhlo hlavou, že jsem pustila onu žákyni bez dozoru na toaletu, právě přes onu šatnu. Poprosila jsem dívky, aby na mě počkaly před sborovnou, vyzvedla jsem kolegyni ze sborovny (je výchovná poradkyně) a vydala se do třídy pro žákyni, kterou jsem pustila na toaletu. Všechny v tomto počtu jsme si sedly ve třídě. Nechtěla jsem dělat unáhlené závěry. Ptala jsem se slušně žákyně, jestli náhodou neviděla řetízek své spolužačky. Řekla jsem jim, že před tělocvikem ho měla po tělocviku však už ne a jediný, kdo byl v šatně bez dozoru je právě ona. Žákyně se jen ušklíbla a řekla: „Žádnej trapnej řetízek jsem neviděla a ani mě to nezajímá.“. „Jestli máš něco na jazyku, co bychom měly já a paní poradkyně vědět, dávám ti šanci to teď říct.“ Moje otázka zůstala bez odpovědi. Děvčata jsem poslala zpět do třídy, aby stihly výuku. Druhou žákyni jsem uklidnila, že zavolám mamince a řetízek se určitě najde. Informovala jsem zástupkyni ředitele o ztrátě řetízku. Obratem jsem volala mamince žákyně s ukradeným řetízkem, která z incidentu vůbec nebyla nadšená, jelikož řetízek byl dárek od babičky k narozeninám, je zlatý. Vzpomněla jsem si, že první žákyně podle tvrzení její maminky doma krade nejen peníze a cigarety, ale i cennosti. S dovolením vedení školy jsem kontaktovala i maminku první žákyně, vysvětlila jsem jí situaci a poprosila, jestli by se po řetízku nemohla doma podívat, když žákyně přijde se školy domů. Vysvětlila jsem, že nechci nikoho obviňovat neprávem, ale že mi tento průběh sedí na incident nejvíc, nikdo jiný v šatně totiž nebyl. Matka mi projevila porozumění a slíbila, že se ozve, pokud řetízek najde doma. Druhý den ráno přišla se žákyní do školy i maminka. Donesly onen ztracený řetízek.

Žákyně, u které se řetízek našel, má úplnou rodinu, její matka pracuje jako prodavačka a její otec jako zedník. Ma dva starší bratry, kteří mají pouze základní vzdělání. Je problémový žák již od 1. stupně, v hodinách vyrušuje, odmlouvá učitelům, nechodí do výuky připravená a často zapomíná pomůcky. Situace byly vždy řešeny domlouváním, poznámkami, konaly se i pravidelné konzultace s rodiči, ze kterých se samozřejmě vedly zápisy. Na sezení se dostavila však vždy jen matka žákyně, nikoliv otec. Otec je neochotný, se školou vůbec nekomunikuje. S mimoškolních kontaktů je nám známo, že uznává pouze dva straší syny a o dceru nejeví žádný zájem. Na druhém stupni se chování žákyně rapidně zhoršovalo, protože měla podporu ve své třídě, její spolužáci ji za její chování uznávali. Právě kvůli třídnímu kolektivu byla žákyně na druhém stupni přeřazena ze třídy 7.A do třídy 7.B. Zprvu se její chování usměrnilo, než si našla v nové třídě kamarádku, která byla tzv. „dítě ulice“. Spolu začaly znovu lhát, nebyly nikdy připravené do výuky, vyrušovaly a nedávaly pozor. Jednou jsem žákyni viděla ve volném čase kouřit v parku. Nezasáhla jsem. V tu dobu se konaly i rodičovské schůzky, a tak jsem měla šanci si promluvit s rodiči. Z mé strany bylo rodičům několikrát nabídnuto i doučování, doufala jsem, že žákyně špatný člověk není a třeba by si dala říct. Na rodičovské schůzky přišla opět pouze maminka žákyně. Přiznala se mi, že si už sama neví rady, žákyně doma začala krást cigarety, peníze a různé cennosti. Na matku jsem apelovala, že pokud se chování její dcery nezlepší, bylo by dobré domluvit si sezení s psychologem.

Žákyně se odmítla k situaci jakkoliv vyjádřit, jen mlčela, opakovala, že je to debilní řetízek a že jí to nezajímá. Maminka se přiznala, že je bezradná a sama neví, co si s ní počít, nic na ni nezabírá. Řetízek jsme druhé žákyni vrátili. První žákyně, která ji ho vzala, se jí neupřímně omluvila. Děvčata jsme poslaly do výuky, s maminkou jsem se vydala do ředitelny. Vedení o celé situaci vědělo, byla to má chyba, že jsem je pustila bez dozoru, to je však neospravedlňuje z krádeže. Jelikož celý postup od 1. třídy – domlouvání, poznámky, důtky, tresty nebyl efektivní. Trvali jsme s vedením školy na konzultaci s psychologem, popř. konzultaci se SVP. Matka souhlasila. Schůzku jsme domluvili na příští týden. Na konzultaci se dostavila opět pouze matka. Domluvili jsem se na terapeutické dohodě s SVP, pokud se chování žákyně do měsíce od tohoto dne nezlepší, bude muset absolvovat pobyt v SVP zařízení. Ze strany matky byla znát velká snaha, matku ale žákyně absolutně nerespektuje. Otec je neochotný, se školou vůbec nekomunikuje. V průběhu měsíce se chování žákyně vůbec nezlepšilo, právě naopak se stupňovalo záškoláctví. Vedení školy upozornilo rodiče na kontaktování OSPOD, doložilo i zápisy z konzultací s matkou. Ve středisku žákyně strávila celkem 3 měsíce, na víkendy jezdila domů a její kamarádka ji chodila navštěvovat. Informovala mě o tom, že se žákyni daří dobře, že je dokonce i zamilovaná. Po třech měsících pobytu vedení školy kontaktovali ze SVP, že se chování žákyně ze začátku velmi zlepšilo, ale po určité době žákyně začala znovu lhát a krást. Po domluvě zástupců SVP s matkou žákyně poslali žákyni zpět do naší ZŠ. Vrátila se až do 9. ročníku, kamarádila se zase pouze s onou kamarádkou. Jednou měsíčně jezdila na konzultace s psychologem do SVP. Žákyně však dávala najevo, že ji jednání obtěžovalo a byla arogantní a vulgární.

Zlepšení v chování bylo vždy jen krátkodobé. Žákyně nadále vyrušovala, nechodila do školy připravená, vulgárně urážela pedagogy a v jejím chování a uvědomení si nebyl znát pokrok. Žákyně absolvovala základní vzdělání se špatným prospěchem. Na přání matky nebyla informovaná střední škola o jejích incidentech na základní škole. Matka si přála, aby dcera začala studium na SŠ s čistým štítem a vkládala do ní velké naděje. Z doslechu vím, že žákyně po roce přestala chodit do školy a začala pracovat u technických služeb, nicméně je rodina stále v kontaktu s OSPOD.

4

This situation occurred when I was still relatively new and inexperienced at school. The problem was the constant disruption, subversion of the course of the geography clock. I don't remember if it was preceded by something concrete, but I would say that the student simply did not enjoy geography, or he just wanted to do problems 'on principle'. The student constantly drew attention to himself, he did not respect my repeated admonitions to calm down. This disruption kept escalating and I had to do something because it really wasn't possible to teach like this anymore.

The student had behavior problems, he was often reprimanded, I don't remember if his behavior grade was reduced, but he was given various educational measures, for example, reprimands, notes,... The student was also a smoker. He had bad grades in school, except for physical education, because he was an athlete.

Verbal disruption of lessons

repeatedly reprimanded the student verbally, but it did not help. After our verbal exchange of opinions, I couldn't take it anymore, and at that moment I grabbed the pupil by the collar of his sweatshirt and took him out of the classroom into the corridor, where I somehow talked it out with him between my four eyes. Well, then we returned to the classroom and the lesson continued.

Physical intervention

After the incident, the situation improved, in this particular geography lesson the pupil did not attempt anything. In the long term, the relationship between me and the student improved and he did not disturb much even in the following classes, but he was further punished by his colleagues. When I look at this solution today, I don't feel good about it. Although the student stopped disturbing, it could have been done without this physical contact. I would never do it like that again.

Failure

15 let, 9. ročník ZŠ

Sport

Provokace

Mgr., tělesná výchova, zeměpis

35

K této situaci došlo v době, kdy jsem byl na škole ještě poměrně nový a nezkušený. Problémem bylo stálé vyrušování, rozvracení chodu hodiny zeměpisu. Nepamatuji si, jestli tomu předcházelo něco konkrétního, ale řekl bych, že žáka zeměpis prostě a jednoduše nebavil, nebo chtěl dělat problémy jen jaksi 'z principu'. Žák na sebe neustále upozorňoval, nerespektoval moje opakovaná napomenutí, aby se zklidnil. Toto vyrušování neustále eskalovalo a musel jsem nějak zakročit, protože takhle se už opravdu nedalo vyučovat.

Žák měl problémy s chováním, byl často napomínán, nepamatuji si, jestli mu byl snížen stupeň z chování, ale byla mu udělována různá výchovná opatření, například napomenutí, poznámky,… Žák byl také kuřák. Ve škole měl špatné známky až tedy na tělocvik, protože to byl sportovec.

Žáka jsem opakovaně slovně napomínal, ale nepomáhalo to. Po naší slovní výměně názorů už jsem to nemohl dále snášet a žáka jsem v té chvíli v afektu chytil za límec mikiny a vyvedl jsem ho ze třídy na chodbu, kde jsem si to s ním mezi čtyřma očima nějak vyříkal. No a pak jsme se vrátili do třídy a hodina pokračovala dál.

Po incidentu se situace zlepšila, v této konkrétní hodině zeměpisu si žák už nic nezkusil. Z dlouhodobého hlediska se vztah mezi mnou a žákem zlepšil a moc nevyrušoval ani v následujících hodinách, ale byl dále postihován od kolegů. Když se na tento způsob řešení podívám dnes, nemám z toho dobrý pocit. Žák sice přestal vyrušovat, ale mohlo se to obejít i bez tohoto fyzického kontaktu. Znovu bych to takhle už nikdy neudělal.

4

One morning during a long break, a student I taught as his classmate came to my office. He told me that he didn't understand enough of the material they were covering during math class. He claimed to me that the teacher made high demands on the students and they were then unable to understand the material. When the student was tested the next day, he could not answer what the teacher asked him. The student said that he did not understand the lesson, after which the teacher started shouting at him and the situation developed into something much more unexpected.

The student is a kind and good boy who, according to his class teacher, has never come into conflict with the teachers. He likes to participate in class activities, he is also very friendly and hardworking. Maths teacher - maybe a bit choleric in nature, but he gives off a pleasant, non-confrontational impression. He is probably not evil, sometimes he solves situations without thinking.

Failure to attend class

The teacher's first reaction was to scream. He yelled at the student that he didn't understand what it was, that it was like "stupid people" in that class

Disrespectful communication

I consider the mathematics teacher's solution in this case to be completely inadequate and out of place. It is not appropriate to shout at children in class and undermine their authority, the whole situation could have been resolved calmly. Also, the teacher did not have to immediately call the parents of the student in question. After all, it was an isolated incident that could have been resolved in a completely different way, so I would classify this situation as a badly resolved situation.

Failure

12 let, 7. třída – ZŠ speciální

sport, poslouchání hudby

Lehké mentální postižení

Rušení výuky

Mgr., ZSV, psychologie, speciální pedagogika

6 let

Jedno dopoledne během velké přestávky ke mně do kabinetu přišel žák, kterého jsem učila jako jeho třídní. Sdělil mi, že během hodiny matematiky nepochopil dostatečně učivo, které zrovna probírali. Tvrdil mi, že pan učitel kladl na žáky velké nároky a oni to učivo potom nebyli schopni pochopit. Když byl poté další den žák zkoušený, nedovedl odpovědět na to, na co se ho učitel ptal. Žák řekl, že učivu nerozumí, načež po něm učitel začal křičet a situace se vyvinula v mnohem více neočekávanou.

Žák je milý a hodný chlapec, který se dle jeho třídní učitelky nikdy nedostal do konfliktu s učiteli. Rád se zapojuje do aktivit v hodině, také je velmi kamarádský a pracovitý. Učitel matematiky – možná trochu cholerická povaha, ale působí příjemným, bezkonfliktním dojmem. Pravděpodobně není zlý, někdy řeší situace bez rozmyšlení.

První reakcí učitele byl křik. Křičel na žáka, že čemu jako nerozumí, že je to v té třídě jako u „blbých

Řešení učitele matematiky v tomto případě považuji za zcela neadekvátní a nemístné. Není vhodné takto křičet na děti v hodině a shazovat jejich autoritu, celá situace se dala vyřešit v klidu. Také pan učitel nemusel hned telefonovat rodičům daného žáka. Přece jen se jednalo o ojedinělý incident, který se mohl vyřešit zcela jinak, proto bych tuto situaci zařadila jako špatně vyřešenou situaci.

4

It's about 6 years ago. In the 6th year there was a pupil who absolutely distanced himself from any teaching. He walked unprepared, disturbed other classmates. No one in the class liked him very much. The teachers from the other subjects constantly complained that they couldn't have a peaceful lesson with him. One day he was terribly disruptive in my class. When I reprimanded him, he sent me to certain places. At that moment I got angry and called his father directly to see if it would be possible to talk to him at home

unfocused, inattentive, had no friends, was almost never ready for class

Verbal disruption of lessons

After I called my father, it was quiet for a while. Father came to class in a very bad mood. He scolded me that he was at work (I didn't understand here, because I didn't even invite him to school). He asked if he could take his son home for today. So I agreed. The rest of the day passed peacefully. The next day the boy came to school and was very quiet. After that, I heard a colleague in the hallway talking about how he might have gotten a pillow or something. I realized that I really didn't want that.

Interview

The solution was short-lived. After about a week, everything started anew, I didn't call my father anymore, I just sent a message that it would be useful to see a psychologist. I never got a reply to this message.

Failure

6. ročník

sporty, televize

matematika a fyzika

15

Je to asi 6 let zpátky. V 6. ročníku byl žák, který se absolutně distancoval od jakékoliv výuky. Chodil nepřipraven, rušil ostatní spolužáky. Nikdo ho ve třídě neměl přiliš v oblibě. Učitelé z ostatních předmětů si neustále naříkali, že se s ním hodina nedá vést klidně. Jednoho dne v mé hodině strašně vyrušoval. Když jsem ho napomínala, tak mě poslal do určitých míst. V ten moment jsem se už rozzlobila a zavolala přímo jeho otci, zda by si s ním nešlo nějak promluvit doma

nesoustředěný, nepozorný, neměl kamarády, nebyl skoro nikdy připraven na hodinu

Po tom, co jsem zavolala otci byl chvíli klid. Otec přišel do hodiny s velmi rozladěnou náladou. Vynadal mi, že byl zrovna v práci (zde jsem nerozuměla, neboť jsem ho do školy ani nezvala). Zeptal se, zda si syna může pro dnešek odvést domů. Já tedy souhlasila. Zbytek dne už probíhal poklidně. Druhý den přišel chlapec do školy a byl velmi tichý. Poté jsem na chodbě zaslechla kolegyně, jak se baví, že snad dostal pohlavky či co. Uvědomila jsem si, že to jsem opravdu nechtěla.

Řešení bylo krátkodobé. Asi po týdnu začalo vše nanovo, já jsem už otci nevolala, pouze jsem poslala vzkaz, že by bylo užitečné navštívit nějakého psychologa. Na tento vzkaz mi nikdy nebylo odpovězeno.

4

The student came to my class in the second semester. I was teaching second grade at the time. He was brought in by his mother (actually a foster mother), who explained to me that they had only had the pupil for two weeks, that he was lively, talkative, and that I would not have an easy time with him. She let me read his record. The student had a terrible childhood, he was abused and therefore was taken away from his parents. He spent several months in the hospital as a result of the abuse. He had various mental problems, he was urinating... It was sad reading. The student in the classroom required constant attention. He felt that I was only there for him. He talked constantly, which made me and the other students extremely tired. He was very active in class, always commenting on everything and checking in non-stop. He wanted to answer absolutely everything. Which would be perfectly fine if he gave space to other classmates as well. Instead, the moment I called out another student, the student took offense. Integrating the student into the team was not easy. He was in his element at school, but he didn't realize there were other kids in the class. Just as he demanded constant attention from me, he did not show too much interest in other classmates.

The student was a very lively boy. He was still talking. He required constant attention. He never got enough love and attention from his biological parents. He craved recognition.

Verbal disruption of lessons

I realized that I have to be very consistent with the student. The student needed to have clearly set rules that I will consistently enforce from him. Not only rules on how to behave in class, but also during breaks. It was also necessary for his classmates to accept him among themselves. I asked the class to cooperate. I gradually identified the children who talked with him during the breaks. The goal was to make him not feel alone during the breaks. Another goal was for the student to start receiving attention from other children as well. It was important for him to learn to function in a team and to perceive that he is not alone in the classroom. I also tried to give him a sense of importance and need. I therefore entrusted him with various tasks. She participated in class self-government. I wanted him to feel safe and accepted.

Support, Working with the collective

The student gradually began to calm down. He understood that other children also wanted to answer questions in class and he was no longer so offended when I didn't call him out. He began to understand that I could not give my attention only to him. He understood that I liked him, but that I also liked the other children in the class. He also began to experience his first successes at school. I discovered that he is good at mathematics, that he has very good logical thinking. He quickly caught up on the missed material, cooperation with his mother was beneficial. I learned how important it is for children who have experienced trauma in early childhood to start trusting someone again and feel accepted and safe. I also realized that even very problematic children can be helped if there is good cooperation with the family. It was an important experience in my teaching practice.

Longterm success

7 let, 2 třída

Magistr. Učitelství pro první stupeň

30

Žák do mé třídy přišel v druhém pololetí. Učila jsem tehdy druhou třídu. Přivedla ho maminka (ve skutečnosti pěstounka), která mi vysvětlila, že mají žáka teprve dva týdny, že je živý, upovídaný, a že to nebudu s ním mít jednoduché. Dala mi přečíst jeho záznam. Žák měl za sebou hrozné dětství, byl týraný a proto byl odebrán rodičům. Na následky týrání strávil několik měsíců v nemocnici. Měl různé psychické problémy, pomočoval se… Bylo to smutné čtení. Žák ve třídě vyžadoval neustálou pozornost. Měl pocit, že jsem tam jenom pro něj. Neustále mluvil, což nesmírně unavovalo mne i ostatní žáky. V hodinách byl velice aktivní, pořád všechno komentoval a nonstop se hlásil. Chtěl odpovídat úplně na všechno. Což by bylo naprosto v pořádku, kdyby dával prostor i ostatním spolužákům. Místo toho v momentě, kdy jsem vyvolala jiného žáka, tak se žák urazil. Začlenit žáka do kolektivu nebylo jednoduché. Ve škole byl ve svém živlu, ale neuvědomoval si, že ve třídě jsou i jiné děti. Tak jak po mě vyžadoval neustálou pozornost, tak o ostatní spolužáky nejevil přílišný zájem.

Žák byl velmi živý kluk. Stále mluvil. Vyžadoval neustálou pozornost. Od jeho biologických rodičů se mu nikdy nedostávalo dostatek lásky a pozornosti. Toužil po uznání.

Uvědomila jsem si, že musím být na žáka velmi důsledná. Žák potřeboval mít jasně nastavená pravidla, které budu od něj důsledně vymáhat. Nejenom pravidla, jak se chovat v hodině, ale i o přestávkách. Také bylo potřeba aby ho spolužáci přijali mezi sebe. Poprosila jsem třídu o spolupráci. Určovala jsem postupně děti, které si s ním o přestávkách povídaly. Cílem bylo aby se o přestávkách necítil sám. Dalším cílem bylo aby žák začal přijímat pozornost i jiných dětí. Důležité bylo aby se naučil fungovat v kolektivu a vnímat, že ve třídě není sám. Snažila jsem se taky, předat mu pocit důležitosti a potřebnosti. Pověřovala jsem ho proto různými úkoly. Zapojila do třídní samosprávy. Chtěla jsem, aby se cítil bezpečně a přijatý.

Žák se postupně začal zklidňovat. Pochopil, že i jiné děti chtějí v hodině odpovídat na otázky a už se tolik neurážel, když jsem ho nevyvolala. Začal chápat, že nemohu svou pozornost věnovat pouze jemu. Pochopil, že ho mám ráda, ale že mám ráda i ostatní děti ve třídě. Také začal prožívat své první úspěchy ve škole. Zjistila jsem, že je šikovný na matematiku, že má velmi dobré logické myšlení. Zmeškanou látku rychle doháněl, spolupráce s maminkou byla přínosná. Poznala jsem, jak důležité je pro děti, která prožila trauma v raném dětství, aby zase začaly někomu důvěřovat a pocítily se přijaté a v bezpečí. Také jsem si uvědomila, že i velmi problémovým dětem se dá pomoci, pokud je dobrá spolupráce s rodinou. Byla to důležitá zkušenost v mé pedagogické praxi.

4

The student came as a new member to an already established collective, where the children had known each other since the first grade. I only received a notice from his previous school that he has been diagnosed with ADHD and is therefore often hyperactive and has problems maintaining attention. In order to get into the team better and to get people to notice him at the new school, he started drawing attention to himself. He was often disruptive in class. He interrupted not only the teachers' explanations, but also his classmates in an attempt to draw attention to himself. He began to verbally attack his classmates, most often using profanity, sometimes even using them in communication with teachers. He also often shouted when he was not asked and did not wait to be told.

The student lives only with his mother, so his effort to draw attention to himself may be based on the fact that he receives very little attention at home, as his mother has 2 jobs and is not at home that often. At home, the student is most often alone and spends his time mainly on the Internet, from where he can get his vulgarities and inappropriate behavior.

Verbal disruption of lessons

I tried to draw the student's attention to his problematic behavior. The pedagogues and I constantly reprimanded him, he received various disciplinary punishments, but he did not correct his behavior at all, even when I warned him that he was not behaving as he should. There was no improvement, on the contrary, his behavior began to escalate, he also began to fall from his chair and screamed even more often. It was such a vicious circle, the more punishments, the worse the behavior.

(Disciplinary) Punishments

We did not come to any meaningful conclusion, the student's inappropriate behavior became more and more intense and it was necessary to change the approach to the student.

Failure

13 let, 7. ročník

počítačové hry, aktivita na sociálních sítí

ADHD

Neuznávání pravidel,Rušení výuky

Vysokoškolské-titul Mgr., aprobace český jazyk

20 let

Žák přišel jako nový člen do již zavedeného kolektivu, kde se děti znaly už od první třídy. Z jeho minulé školy jsem dostala pouze upozornění, že má diagnostikované ADHD a je tedy často hyperaktivní a má problémy s udržením pozornosti. Aby se právě lépe dostal do kolektivu a aby si ho na nové škole začali lidé všímat začal na sebe upozorňovat. Často vyrušoval v hodinách. Vyrušoval nejenom výklad učitelů, ale vyrušoval v hodině i svoje spolužáky ve snaze na sebe upozornit. Svoje spolužáky začal slovně napadat, a to nejčastěji vulgárními výrazy, občas je použil i v komunikaci s učiteli. Velmi často také vykřikoval, když nebyl tázán a nepočkal až dostane slovo.

Žák žije pouze se svojí matkou, takže jeho snaha na sebe upozornit, může vycházet z toho, že se mu velmi málo pozornosti dostává i doma, jelikož jeho matka má 2 zaměstnání a není až tak často doma. Doma žák bývá nejčastěji sám a čas tráví převážně na internetu, odkud může mít svoje vulgarismy a nepřiměřené chování.

Snažila jsem se žáka upozorňovat na jeho problémové chování. S pedagogy jsme ho neustále napomínali, dostával různé kázeňské tresty, ale vůbec svoje chování nenapravil i když byl napomínám, že se nechová tak, jak by měl. Ke zlepšení nedošlo, naopak jeho chování se začalo stupňovat, začal padat i ze židle a vykřikoval ještě častěji. Byl to takový začarovaný kruh, čím víc trestů, tím horší chování.

Nedospěli jsme k žádnému smysluplnému závěru, žákovo nepřiměřené chování bylo stéle intenzivnější a bylo nutné změnit přístup k žákovi.

4

During the lessons in 2.X, it was obvious that the whole class did not like one of its classmates. This student constantly tried to be the center of attention. He answered every question I asked. He immediately sued his classmates, for example, who didn't have homework, etc. Immediately after the lesson, he sued his dad about how many times he was called on in class and how many times he was not. This behavior was manifested in all classes. So, of course, his classmates hated him, didn't want to talk to him, outright ignored him or gave him evil looks. The father then suggested that the student was being bullied in class.

Pupil - 12-year-old high school student, very intelligent, general interests, likes to learn, unempathetic, demands to be the center of attention and demonstrate his knowledge, likes to prove to others that he is intellectually superior. Classmates - they despised the student, otherwise the mutual relations between other classmates were good, they did not attack the student physically, rather they ignored him, threw evil looks at him.

Verbal disruption of lessons

An interview took place with the pupil and his father. In general, it was not proven that the pupil was actually bullied by the class. Dad required outside intervention. A special anti-bullying organization came to the school and confirmed the same as the school. – Classmates don't like the student, but they don't bully him. Dad was satisfied.

Interview, Cooperation with experts