Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Follow

NLP Centre, Faculty of Informatics, Masaryk University 14

In my case, it was a girl who attended the aforementioned 6-year high school. From the beginning of the online classes, the girl was always connected and tried to be active as much as possible (if she was called, she always answered), otherwise I would describe her as an introverted person who did not show herself very often. According to her teachers, she had no problems with teaching. She excelled in all subjects, assignments were also always handed in on time and, according to the teachers, she showed no signs of waning interest in the subject. School attendance was excellent, she only visited the doctor a couple of times a month, and then immediately duly delivered an apology letter, which was signed by the parent or the examining physician. Everything changed only with the long-term distance learning. The girl in question stopped attending classes without a proper apology. The absence became unbearable and even her classmates did not know what was happening to the girl. In the best case, she handed in the assignments late, in the worst case, she didn't hand them in at all. The girl was able to connect for an hour and disconnect halfway through without giving reasons. After that, she did not respond to emails, and subsequent efforts to connect her back to classes went unanswered.

This is a girl who is 15 years old and attends a multi-year high school. The girl is an introvert. She is very quiet and doesn't show herself in the classroom. She spends most of her break time alone in the first pew reading books. The collective tries to involve her in the classroom, but the girl shows no signs of interest in being included in the group. The girl is very careful and honest. As already mentioned, his attendance is in excellent condition, and he always completes his grades and assignments on time. The girl is considered a smart, kind and good classmate in the class group, and the same is not the case with the teaching staff. The girl did not show any signs of stress caused by a difficult life situation in the family - the divorce of her parents. He currently lives with his mother, younger sister and mother's boyfriend in a small apartment in a room with his younger sister, with whom he has a great relationship. They do not maintain a relationship with their father.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

The whole situation was overlooked by teachers for quite a long time. The teachers blamed the internet outages, for which the girl had already made excuses several times. After constant repetition of absence and failure to meet the classification standard, the teachers decided to contact the mother. The mother did not know anything suspicious and claimed that it could be the aforementioned internet outages. She further claimed that the girl spends all her time at home in the room, where she has all the necessary learning aids. The mother also promised that she would see to it that her daughter fulfilled her duties again to 'one', as was the custom. The class teacher decided to thoroughly investigate the whole situation again after a few weeks, when the situation had not changed. This time, she and the director invited both mother and daughter and the mother's friend to the office. After a rather long discussion, the fact that the mother's friend had set a rule at home that both daughters could only be on the Internet for two hours each day came to light. He watched this time very strictly. The mother, who knew nothing about it, was very devastated by the situation that occurred without her knowledge. She attributed everything to the fact that she usually always goes to work in the morning, and when neither of her daughters did anything for school after coming home, she thought that they had already finished everything.

Support, Interview

As for the situation in the household, the result is unknown to us. However, the situation in the school environment has improved considerably. The girl again raised her performance to her standard level. After consulting with the other teachers, she was allowed to retake the tests so she wouldn't have to repeat the grade.

Longterm success

15 let 3.ročník (6ti letého gymnázia)

čtení

Ph.D.

Přibližně 14 let

V mém případě se jednalo o dívku, která navštěvovala zmíněné 6leté gymázium. Ze začátku on-line výuky byla dívka vždy připojena a snažila se být aktivní v rámci jejích možností (pokud byla vyvolaná vždy odpověděla), bych jinak označila za introvertní osobu, která se neprojevovala příliš často. S výukou neměla dle slov svých učitelů žádné problémy. Ve všech předmětech prospívala, úkoly byly také vždy včas odevzdány a dle slov učitelů nejevila žádné známky klesajícího zájmu o učivo. Školní docházka byla výborná, pouze párkrát do měsíce navštívila lékaře, a poté hned řádně dodala omluvenku, která byla podepsána rodičem, popřípadě vyšetřujícím lékařem. Vše se změnilo až s delší dobu probíhající distanční výukou. Zmíněná dívka přestala navštěvovat výuku bez řádného omluvení. Absence začala být neúnosná a ani spolužáci nevěděli, co se s dívkou děje. Úkoly v lepším případě odevzdávala se zpožděním, v horších případech je neodevzdala vůbec. Dívka byla schopná se na hodinu připojit a v půlce se bez udání důvodů odpojit. Poté na e-maily nereagovala a následné snahy připojit ji zpět do výuky byly bez odpovědi.

Jedná se o dívku, která má 15 let a navštěvuje víceleté gymnázium. Dívka je introvertní. Velmi tichá a v třídním kolektivu se neprojevuje. Většinu času o přestávkách tráví sama v první lavici čtením knih. Kolektiv má snahu ji zapojit do dění ve třídě, nicméně dívka nejeví žádné známky zájmu o začlenění do skupiny. Dívka je velmi pečlivá a poctivá. Jak už bylo zmíněno docházku má ve výborném stavu stejně, tak i známky a úkoly plní vždy včas. Dívka je v třídním kolektivu považována za chytrou, milou a hodnou spolužačku, jinak tomu není ani u učitelského sboru. Dívka na sobě nejevila žádné příznaky stresu způsobeného těžkou životní situací v rodině – rozvod rodičů. Momentálně žije s matkou, mladší sestrou a přítelem matky v malém bytě v pokoji s mladší sestrou, se kterou má výborný vztah. S otcem vztah neudržují.

Celá situace byla poměrně dlouho z řad učitelů přehlížena. Učitelé dávali za vinu výpadky internetu, na které se dívka již několikrát vymlouvala. Po neustálém opakování absence a nenaplňování klasifikační normy se učitelé rozhodli kontaktovat matku. Matka o ničem podezřelém nevěděla a tvrdila, že se může jednat o již zmíněné výpadky internetu. Dále tvrdila, že dívka tráví veškerý čas doma v pokoji, kde má veškeré potřebné pomůcky na učení. Matka také slíbila, že dohlédne, aby dcera plnila své povinnosti opět na 'jedničku' jako tomu bylo zvykem. Třídní učitelka se rozhodla celou situaci po pár týdnech, kdy se situace nezměnila ještě jednou pořádně prošetřit. Tentokrát si pozvala s ředitelem do kabinetu jak matku s dcerou, tak i přítele matky. Po poměrně dlouhé diskusi vyšla najevo skutečnost, že přítel matky stanovil doma pravidlo, že obě dcery mohou být každý den pouze dvě hodiny na internetu. Tento čas velmi striktně hlídal. Matka, která o ničem nevěděla byla velmi zdrcena situací, která nastala bez jejího vědomí. Vše přisuzovala tomu, že chodí do práce většinou vždy v dopoledních hodinách a když po příchodu domů ani jedna z dcer nedělala nic do školy, myslela si, že již mají vše hotové.

Co se týče situace v domácnosti je výsledek nám neznámý. Nicméně situace ve školním prostředí se značně zlepšila. Dívka opět zvedla své výkony na její standartní úroveň. Po konzultaci s ostatními učiteli jí bylo dovoleno testy dopsat, aby nemusela opakovat ročník.

1

The student was insulted and made fun of by his classmate, of course he didn't like it and started insulting the classmate himself. Whereupon they both stood up and began to threaten each other. The classmate walked towards the classmate's desk, whereupon he was approached and started to be held back by his classmates.

The student is below average intelligent and has trouble controlling himself when others start to provoke him, but otherwise he is not problematic and behaves well if he is not provoked. It does not interfere with the rules. However, his classmate routinely lies, behaves provocatively towards others, but is above average intelligent. In the new school year, the student begins to be provoked by more students who have joined the said classmate.

Physical aggression, Verbal aggression

came to the class after the way from surveillance in the corridor only at the moment when the other children were already holding the classmate. I entered the situation and initially tried to resolve the situation verbally. Not long after me, another history teacher entered the class. Meanwhile, I had already placed myself between these two disciples to avoid conflict. However, the situation escalated and the history teacher and I were forced to physically distance the students from each other. In the meantime, I called the school's counseling office for the help of a special education teacher. Not long after that, he started reaching out to a classmate through me. As a result, I had to take him outside to the corridor, where I tried to calm him down. The staff of the school counseling office took the pupil from the corridor and they further resolved the situation.

Physical intervention, Transfer of student, Cooperation with experts, Warning

In the short term, the solution was good because it prevented a physical conflict. However, I feel that I should have intervened in the situation more forcefully from the beginning. In the long term, my solution to the problem had no impact, the school counseling office is working hard on the climate in the classroom and with the individual student, but the progress is very slow and if a similar situation occurs that is not prevented in time, all the previous progress will probably be undermined.

Shortterm success

12

Dysortografie,Logopedická vada,Dyslexie,Snížený intelekt

Emoční labilita

Vysokoškolské

12

Žáka urážel a dělal si z něj legraci jeho spolužák, ten si to samozřejmě nenechal líbit a spolužáka sám začal urážet. Načež se oba zvedli a začali si vyhrožovat. Spolužák se vydal směrem ke spolužákově lavici, načež k němu přistoupili a začali ho držet zpátky spolužáci.

Žák je podprůměrně inteligentní a má problém kontrolovat se ve chvíli, kdy ho začnou jiní provokovat, jinak však není problémový a pokud není provokován, tak se chová slušně. V hodinách z pravidla neruší. Jeho spolužák však běžně lže, chová se provokativně vůči ostatním, ale je nadprůměrně inteligentní. Žáka v novém školním roce začíná provokovat již více žáků, které se přidružili ke zmíněnému spolužákovi.

Do třídy jsem přišel po cestě z dozoru na chodbě až ve chvíli, kdy již spolužáka drželi ostatní děti. Do situace jsem vstoupil a prvotně se snažil situaci vyřešit slovně. Nedlouho po mně do třídy vstoupil ještě učitel dějepisu. Mezi tím jsem se již postavil mezi tyto dva žáky, abych zamezil konfliktu. Situace však eskalovala a já a učitel dějepisu jsme byli nuceni žáky od sebe fyzicky oddálit. Mezi tím jsem volal do školního poradenského pracoviště o pomoc speciálního pedagoga. Nedlouho potom se skrze mě začal sápat ke spolužákovi. Tím pádem jsem ho musel odvést ven na chodbu, kde jsem se ho snažil uklidnit. Z chodby si žáka převzali pracovníci školního poradenského pracoviště a situaci dále řešili oni.

Z krátkodobého hlediska bylo řešení dobré, jelikož zamezilo fyzickému konfliktu. Nicméně mám pocit, že jsem do situace měl zakročit již od počátku razantněji. Z dlouhodobého hlediska moje řešení problému nemělo žádný dopad, na klimatu ve třídě a s žákem samostatným usilovně pracuje školní poradenské pracoviště, ale postup je velmi pomalý a pokud dojde k podobně situaci, které nebude včas zamezeno, pravděpodobně bude všechen dosavadní postup podkopaný.

1

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Consequences, Interview

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Partial success

15 let, 9.třída (2.stupeň ZŠ)

sport

Neúcta k autoritám

Mgr. – Vko, ČJ, Dě, výchovné poradenství

25 let

Kolem poloviny školního roku za mnou přicházely děti s tím, že mají problémy se spolužačkou. Ta jim brala svačiny a slovně je urážela nebo ji slyšely, že je pomlouvá. Pozvala jsem si ji tedy do kabinetu, prořešila jsem s ní danou situaci a ona slíbila, že už to dělat nebude. Problémy ale nevymizely a ke slovnímu urážení přibylo i fyzické napadení. O incidentu jsem se dozvěděla až o měsíc později, co se napadení stalo. Žákyně napadla svou spolužačku na dívčích záchodech, údajně jí měla vyhrožovat, že zabije jejího psa, pokud 'nabonzuje' to, že jí vytrhla hrst vlasů, kterou následně spláchla, aby zahladila stopy. Napadená dívka se bála říct, co se stalo, až se svěřila své nejlepší kamarádce, která neváhala a o napadení mi řekla. Když jsem se o tom dozvěděla, použila jsem metodu 'anonymní schránky', kam děti měly vhodit své postřehy k dané situaci, případně připsat, zda jim samotným se něco podobného nestalo. Velice mě překvapilo, když jsem se dočetla, že toto není ojedinělý případ a že žákyně své oběti napadala téměř hned po návštěvě mého kabinetu a dozvěděla jsem se o tom téměř na konci školního roku. Celý případ jsem vyřešila důtkou třídního učitele, zpětně ale lituji, že jsem nepoužila trest vyšší a to snížený stupeň z chování. Po uzavření případu mě totiž kontaktovali rodiče dětí o dalších fyzických napadeních, ke kterým se jejich děti bály přiznat.

Žákyně byla nejvyšší dívkou ve třídě, měla vůdcovské sklony a cítila se nadřazeně nad ostatní žáky. Potřebovala si dokazovat svou nadřazenost násilím, kdy se oběti nemohly bránit, protože byly slabší. Připadala si důležitější než ostatní i kvůli dobře placenému povolání jejich rodičů. Její oběti byly nejčastěji děti introvertní, drobné a s výborným prospěchem. Napadených bylo více děvčat než chlapců.

Jak už jsem prve řekla, pozvala jsem si žákyni do kabinetu. Zvolila jsem přátelskou metodu, nejsem ten typ člověka, co začne hned křičet. Ptala jsem se dívky, proč má zapotřebí obírat své spolužáky o svačiny a když má chuť na tu jejich, proč nepoprosí svou maminku, aby jí udělala stejnou. Nabádala jsem ji také k řešení problémů, pokud má problém s nějakým svým spolužákem, může to přeci vyřešit v klidu přímo s ním a ne pomluvami a slovními urážkami. Žákyně poslouchala a na vše přikyvovala hlavou s tím, že rozumí a vypadalo to, že opravdu poslouchá a ne, jak se později ukázalo, že jí to jde jedním uchem tam a druhým ven a naopak svou šikanu ještě umocní. Když se později ukázalo, jak pokračuje její chování, dala jsem jí přednášku před celou třídou. Zvýšila jsem hlas, požadovala jsem, aby se svým obětem omluvila a k důtce dostala taky měsíc po škole, který si odpykávala následující školní rok.

Žákyně si odpykala svůj trest následující školní rok. Její chování se zdálo pak už v pořádku, ač občas došlo k jisté míře arogance tentokrát vůči učitelům na druhém stupni, zde to však učitelé brali spíše jako pubertální drzost. Přijde mi ale, že vyšší trest, který jsem tenkrát nedala, mohl nastavit větší hranice pro respektování druhých a že žákyně se ze své chyby příliš nepoučila. Nyní studuje na středním odborném učilišti – obor vzdělání kadeřník a příliš přátel zde nemá, chová se ke spolužačkám povýšeně a do školy chodí jak za trest.

1

This whole problem situation started off lightly, but gradually the problems got bigger and bigger. The boy who caused problems was smart, but apparently the problem behavior was related to his physical health, because the boy had a health problem that could limit him in physical education, for example. Thanks to this, he probably got the feeling that he is in danger and that he could be expelled from the team because he has some health limitations. After a while, we began to observe a change in him, he disrespected the teacher, spoke back, was arrogant towards the authorities. He started taking other children's tools, sometimes slippers, and made others feel that he was the boss.

The problem student was smart, had commendable to excellent results in school, but suffered from the feeling that there was little interest in him at school.

Physical aggression, Verbal aggression

We solved the whole situation by first trying to talk to the problematic student and find out what the reason for his behavior is. But few children will just tell you that. We gradually tried to show the student that everyone in the class is equally important to the teacher and that no one has any advantages or disadvantages. From time to time, for example, I asked him to hand out corrected tests, or to supervise the class until I returned, when I needed to run to the principal's office for a minute during class. Although I mention that everyone has equal weight in the class, I admit that I gave him these sub-tasks more often than others, in order to show him that his help and participation in class is beneficial and meaningful and that I value him. The goal was to activate the student and rid him of the feeling that he is inferior because of a health problem.

Support, Interview

The result was not quite as expected. Thanks to the fact that we involved him more in the classroom, the student got a completely different feeling than the one that started it all, but suddenly he felt much more superior and allowed himself even more to the other children. If I put it stupidly, his ego probably rose a lot and the feeling of inferiority became a feeling of superiority. It quite disturbed the previously calm team. Everything gradually calmed down after some time, when the pupils were a little more mature and also when the original health problems of the problematic pupil disappeared.

Failure

13 let, 7. třída

naučné pořady, sporty

Arogance,Agrese

Mgr. Aj, Čj

5

Celá tato problémová situace začala zlehka, ale postupně se problémy zvětšovaly a přibývaly. Chlapec, který problémy dělal, byl chytrý, ale patrně problémové chování souviselo s jeho fyzickým zdravím, protože chlapec měl zdravotní problém, který ho mohl omezovat například v tělesné výchově. Díky tomu nejspíš získal pocit, že je v ohrožení a že by u něj mohlo dojít k vyloučení z kolektivu, protože má nějaké zdravotní omezení. Po čase jsme u něj začali pozorovat změnu, nerespektoval učitele, odmlouval, byl arogantní vůči autoritám. Začal ostatním dětem brát pomůcky, někdy přezůvky a vybudoval v ostatních pocit, že on je tady ten šéf.

Problémový žák byl chytrý, měl chvalitebné až výborné výsledky ve škole, trpěl ale pocitem, že se o něj málo ve škole jeví zájem.

Celou situaci jsme řešili tak, že jsme se nejprve snažili si s problémovým žákem promluvit a zjistit, jaký je důvod jeho chování. Jenže to vám málokteré dítě jen tak řekne. Postupně jsme se snažili žákovi nějak dát najevo, že všichni ve třídě jsou pro učitele stejně podstatní a nikdo nemá žádné výhody či nevýhody. Čas od času jsem ho třeba poprosila, aby rozdal opravené testy, nebo dohlížel na třídu, dokud se nevrátím, když jsem potřebovala na minutku zaběhnout do ředitelny během vyučování. I když zmiňuji, že všichni mají ve třídě stejnou váhu, tak přiznávám, že jsem mu tyto dílčí úkoly dávala častěji než ostatním, za účelem ukázat mu, že jeho pomoc a účast v hodinách je přínosná a má smysl a že si ho vážím. Cílem bylo žáka zaktivizovat a zbavit ho pocitu, že díky je kvůli zdravotnímu problému méněcenný.

Výsledek nedopadl úplně podle očekávání. Žák díky tomu, že jsme ho více zapojovali do dění ve třídě, dostal úplně jiný pocit, než díky kterému to vše začalo, ale najednou se cítil mnohem vice nadřazeně a na ostatní děti si dovoloval ještě víc. Když to řeknu blbě, tak jeho ego tím asi dost stouplo a z pocitu méněcennosti se stal pocit nadřazenosti. Docela to narušilo dříve klidný kolektiv. Vše se postupně uklidnilo až po nějakém čase, kdy žáci trochu více dospěli a také když problémovému žákovi odezněly původní zdravotní problémy.

1

The situation arose when parents began to complain about vulgar videos and comments that a boy from the class sent to girls. The problem was perceived as serious and the parents demanded a solution, even though it was behavior outside the school environment, but it concerned the students of one particular class.

No other serious problems were noted in the class and the collective was rated as good. The boy who committed the aforementioned behavior was accepted in the collective, despite his behavior standing out.

Violation of classroom/school rules

Even though the incidents took place outside the school, I decided to intervene as a representative of the school at least in the form of an interview with the class. At a special meeting, I explained to the students that the school would not officially address the situation and no disciplinary action would follow, but parents could refer the case to the police, which would have more serious consequences. I did not blame a specific student during this meeting.

Working with the collective

The boy confessed during the meeting and promised to stop the behavior, which he did. His awareness of possible more serious consequences, such as police intervention and problems for parents, was a motivation to end his inappropriate behavior. After the incident, the problem behavior stopped, but later another problem arose that this student had caused.

Longterm success

6. třída, 11 nebo 12 let

Bariéry v komunikaci,Odmítání spolupráce

Vysoká škola pedagogická

21

Situace vznikla tak, že si rodiče začali stěžovat na vulgární videa a komentáře, které chlapec z třídy posílal děvčatům. Problém byl vnímán jako vážný a rodiče požadovali řešení, přestože se jednalo o chování mimo školní prostředí, ale týkalo se žáků jedné konkrétní třídy.

V třídě nebyly zaznamenány žádné další vážné problémy a kolektiv byl hodnocen jako dobrý. Chlapec, který se dopustil výše zmíněného chování, byl v kolektivu přijímán, přestože svým chováním vyčníval.

I když se incidenty odehrávaly mimo školu, rozhodla jsem se jako zástupce školy zasáhnout alespoň formou rozhovoru s třídou. Na zvláštní schůzce jsem žákům vysvětlila, že škola nebude situaci oficiálně řešit a nebudou následovat kázeňské postihy, ale rodiče mohou případ předat policii, což by mělo vážnější důsledky. Při tomto setkání jsem neobviňovala konkrétního žáka.

Chlapec se během schůzky přiznal a slíbil, že s chováním přestane, což se také stalo. Jeho uvědomění si možných vážnějších důsledků, jako je zásah policie a problémy pro rodiče, bylo motivací k ukončení jeho nevhodného chování. Po incidentu problémové chování ustalo, avšak později se objevil jiný problém, který tento žák vyvolal.

1

This situation happened in 7th grade. Our school is involved in milk/fruit for schools programs. It all boils down to the fact that fruit/dairy products arrive at school once a week in crates. Each class has one of them. A selected pair of pupils from each class goes to pick up the box designated for their class. He then distributes the contents and takes the box back. Back then there were boxes of fruit. It happens that pupils forget an uneaten snack in the desks, so it then lies there for some time before throwing it away. That time, the student forgot the tangerine from the package she received in her desk. When she noticed it, she probably didn't look attractive anymore, so she took it and went with it to the bin. For some reason, her classmate couldn't think of anything other than to yell at her from the other end of the classroom to throw him the tangerine. They tossed it around several times before the pupil joined in the game. He stepped between them and tried to catch the flying tangerine, which he allegedly only wanted to make the game more difficult. You shouldn't play with food, but basically it wasn't a problem. The female student was fighting with the student all over the class. Another student stood between them and tried to catch the tangerine so that it did not fly to the student. The rest of the class also had a lot of fun and cheered. Gradually, other students started to join the game. This probably made the game more complicated and the pupil tried to pass the tangerine to the pupil. So she threw it high and with all her might. Unfortunately for her, the tangerine landed squarely on the recently painted wall where it completely splattered and created a larger stain. Shortly after this incident, I came to the classroom and saw about half of the students lined up against the back wall. Some stood on the chairs and some under them. The rest of the class watched them and smiled. I automatically asked what they were doing. They replied with smiles that they were training for a class photo shoot. I had to laugh at that, but I still couldn't and I continued to find out what happened. So I went closer to take a look. After a while I noticed a stain behind them. It was clear to me right away that this was not about practicing posing for a class photo.

The class in which the incident took place was considered the 'worst' class in the school. As a class, they had the worst achievement and the highest absenteeism. Various problems were often solved here. But mostly it was the same individual. Even in this class there were non-conflicting students with a very good average and low absenteeism. Among them was a pupil. There were never any problems with the student, she had above-average results in the class. I myself only had to reprimand her a few times in class, and that was for talking to a classmate.

Physical aggression

was furious because the classroom had recently been repainted. So I started asking what happened and who did it. It was clear to me that someone must have thrown her, but I didn't know who it was. Everyone was silent, no one wanted to confess. I ordered them to clean it up immediately because there were tangerine pieces all over the stain. Before leaving the class, I told them that fruit is not meant to be thrown at the walls, but to be eaten, and if no one comes forward to confess, they will no longer receive fruit (or dairy products) in boxes. I also warned them that the culprit(s) would have to pay for it, as it was damage to school property. Plus a new one. During the break, a student came to my office, described the whole situation to me and confessed. I was very surprised. I wouldn't have expected that it was her. On the other hand, I was pleased that one of the students came to confess. Just as quickly. I gave her a note saying she threw fruit on the newly painted wall. After that I went back to class. Meanwhile, the students cleaned up the mess. I looked at the stain again and just shook my head. Fortunately, the wall wasn't painted white, so the stain dried slowly and wasn't as noticeable. Before leaving, I told the class that this must not happen again. I didn't solve the situation any further. In the end, no one paid anything and the stain is almost invisible today.

Consequences

The student received a note. There were no problems with her before and nothing has changed even after this unique situation. I was angry with them, but on the other hand, I was pleasantly surprised that they stood by each other. No one sued anyone even when the whole class was threatened with punishment. I was also pleased that the person in question came forward so quickly. There were still a few problems with this class, but it was never a case of fruit being thrown against the wall.

Longterm success

12 let, 7. třída

tanec, sport

Magisterský titul, aprobace: Přírodopis a Chemie

16 let

Tato situace se odehrála v 7 třídě. Naše škola je zapojena do programů mléko/ovoce do škol. Celé to spočívá v tom, že jednou týdně do školy dorazí ovoce/mléčné výrobky v bedýnkách. Na každou třídu připadá jedna z nich. Vybraná dvojice žáků z každé třídy jde vyzvednout bedýnku, určenou jejich třídě. Následně obsah rozdá a bedýnku zase odnese zpět. Tehdy bylo v bedýnkách ovoce. Stává se, že si žáci v lavicích zapomenou nedojedenou svačinu, takže tam následně nějakou dobu leží, než ji vyhodí. Tehdy si žačka zapomněla v lavici mandarinku z obdrženého balíčku. Když si jí všimla, nejspíš už nevypadala lákavě, takže ji vzala a šla s ní ke koši. Z nějakého důvodu jejího spolužáka nenapadlo nic jiného, než po ní z druhého konce třídy křičet, ať mu mandarinku hodí. Několikrát si ji přehodili, než se do hry zapojil žák. Stoupnul si mezi ně a snažil se letící mandarinku chytat, čímž chtěl údajně hru pouze ztížit. S jídlem se sice hrát nemá, ale v podstatě nešlo o žádný problém. Žačka si házela s žákem přes celou třídu. Další žák stál mezi nimi a snažil se mandarinku chytat tak, aby nedoletěla k žákovi/žačce. Zbytek třídy se tím také náramně bavil a fandil. Postupně se do hry začali zapojovat další žáci. Tím se hra asi stala komplikovanější a žačka se snažila mandarinku přehodit žákovi. Hodila ji tedy vysoko a vší silou. Bohužel pro ni, mandarinka přistála rovnou na nedávno vymalované stěně, kde se naprosto rozprskla a vytvořila větší skvrnu. Chvíli po tomto incidentu jsem přišla do třídy a uviděla zhruba polovinu žáků nastoupenou u zadní stěny. Někteří stáli na židlích a někteří pod nimi. Zbytek třídy je pozoroval a usmíval se. Automaticky jsem se zeptala, co dělají. Na to mi s úsměvy odpověděli, že trénují na třídní focení. Nad tím jsem se musela pousmát, ale stále mi to nedalo a dále jsem zjišťovala, co se stalo. Šla jsem tedy blíž, abych se podívala. Po chvíli jsem si za nimi všimla skvrny. Hned mi bylo jasné, že nejde o trénink pózování na třídní focení.

Třída, ve které se incident odehrál, byla považována za 'nejhorší' třídu na škole. Jako třída měli nejhorší prospěch a největší absenci. Často se zde řešily různé problémy. Většinou ale šlo o stejné jedince. I v této třídě se našli nekonfliktní žáci s velice pěkným průměrem a nízkou absencí. Mezi ně patřila i žačka. S žačkou nikdy nebyly problémy, v rámci třídy měla až nadprůměrné výsledky. Sama jsem ji v hodinách musela napomenout jen několikrát, a to za mluvení se spolusedící.

Byla jsem rozzuřená, jelikož ta třída byla nedávno nově vymalována. Začala jsem se tedy vyptávat, co se stalo a kdo to udělal. Bylo mi jasné, že ji někdo musel hodit, ale nevěděla jsem, kdo to byl. Všichni mlčeli, nikdo se nechtěl přiznat. Přikázala jsem jim, ať to okamžitě uklidí, protože kousky mandarinky byly všude kolem skvrny. Před odchodem ze třídy jsem jim řekla, že ovoce není určené k házení po stěnách, ale k jídlu a pokud se nikdo nepřijde přiznat, nebudou dále ovoce (případně mléčné výrobky) v bedýnkách dostávat. Také jsem je upozornila, že to bude/budou viník/viníci muset zaplatit, jelikož šlo o poničení školního majetku. Navíc nového. Ještě tu přestávku za mnou do kabinetu přišla žačka, popsala mi celou situaci a přiznala se. Byla jsem velmi překvapená. Nečekala bych, že to byla zrovna ona. Na druhou stranu mě potěšilo, že se někdo z žáků přišel přiznal. Ještě tak rychle. Dala jsem jí poznámku, ve které stálo, že hodila ovoce po nově vymalované stěně. Poté jsem se vrátila do třídy. Žáci mezitím uklidili nepořádek. Znovu jsem se podívala na skvrnu a jenom kroutila hlavou. Stěna naštěstí nebyla vymalována bílou, takže skvrna pomalu vysychala a nebyla tak výrazná. Před odchodem jsem třídě řekla, že se to již nesmí opakovat. Dál jsem situaci nijak neřešila. Nikdo nakonec nic neplatil a ta skvrna dnes skoro není vidět.

Žačka dostala poznámku. Předtím s ní nebyly problémy a nic se nezměnilo ani po této ojedinělé situaci. Byla jsem na ně naštvaná, ale na druhou stranu mě mile překvapilo, že stáli při sobě. Nikdo na nikoho nežaloval ani v momentě, kdy celé třídě hrozil trest. Také mě potěšilo, že se tak rychle dotyčná osoba přišla přiznat. S touto třídou sice bylo ještě několik problémů, ale už nikdy nešlo o ovoce hozené po stěně.

1

would like to mention here a situation that happened last year when I was a class teacher of second year students. During the month of April, the headmistress of our school informed me that a boy from Ukraine would come to our class. Together with the other pupils, we prepared for the arrival of a new classmate, we prepared a desk for him and we stuck names in Czech and Ukrainian on important objects in the class. When the student arrived, we sat in a circle and gradually introduced ourselves to him. Unfortunately, I don't speak Russian, so communication was difficult. The student just kept silent. He did not participate in class activities. I attributed his activity mainly to the fact that he did not understand Czech. It was the same with the other students in the class - they didn't take him among them. At the end of the school year, one Monday morning we were talking about the past weekend and the student hesitated to answer, but then the student said out loud: 'He is ...' in a slightly contemptuous tone. The other students were silent.

The student is among the students with average results, he is a leader, very popular among his classmates, I do not recall any major educational problems with him. He is active and inquisitive in class, and is a member of the local football club. I did not expect such a reaction from him in this regard.

Verbal aggression

When that sentence was heard, in the first moment it occurred to me that I would not respond to it at all. However, this did not seem appropriate to me, because I wanted the student to know that I will not tolerate such behavior in the classroom. I reacted by saying that the student was from Ukraine and we were from the Czech Republic, that we were all born somewhere. I didn't discuss the situation further in class because I didn't want to get bogged down in the next discussion. I then came to the pupil during the break and told him that the pupil is here with us because he cannot be at home, that he had to leave his friends, and that it is certainly not easy for him here. The student then apologized to me and we did not discuss the situation any more.

Working with the collective, Interview

The situation did not repeat itself, the pupil gradually found his way to his classmates through his favorite sport and today he is fully involved in the class, even if he is still among the inactive and silent pupils. His language level also improved significantly over the summer.

Longterm success

8 let, 2. ročník

fotbal, hraní počítačových her

VŠ – titul Mgr., aprobace: učitelství pro 1. stupeň ZŠ

6

Ráda bych zde uvedla situaci, která se stala v loňském roce, když jsem byla třídní učitelkou žáků druhého ročníku. V průběhu měsíce dubna mi paní ředitelka naší školy oznámila, že k nám do třídy přijde chlapec z Ukrajiny. S ostatními žáky jsme se na příchod nového spolužáka připravovali, nachystali jsme mu lavici a důležité předměty ve třídě jsme polepili názvy v češtině a ukrajinštině. Když žák přišel, sedli jsme si do kolečka a postupně jsme se mu představili. Bohužel nemluvím rusky, tak komunikace byla složitá. Žák jen mlčel. Do aktivit ve třídě se nezapojoval. Tuto jeho aktivitu jsem přikládala zejména tomu, že nerozuměl česky. Stejné to bylo i s ostatními žáky ve třídě – nebrali ho mezi sebe. Koncem školního roku jsem si jednou v pondělí ráno povídali o uplynulém víkendu a žák s odpovědí váhal, do toho ale žák řekl nahlas: 'On je ...' s lehce pohrdavým tónem. Ostatní žáci mlčeli.

Žák patří mezi žáky s průměrným prospěchem, je vůdčí typ, mezi spolužáky velmi oblíbený, nevybavuji si u něj žádný významnější výchovný problém. V hodinách bývá aktivní, zvídavý, je členem místního fotbalového klubu. Takovou reakci jsem od něj v tomto směru nečekala.

Když zazněla ona věta, v prvním momentu mne napadlo, že na ni nebudu vůbec reagovat. Toto mi ale vzápětí nepřišlo jako vhodné, protože jsem chtěla, aby žák věděl, že takové jednání ve třídě tolerovat nebudu. Reagovala jsem tak, že jsem řekla, že žák je z Ukrajiny a my jsme zase z České republiky, že každý jsme se někde narodili. Dál jsem situaci v hodině nerozebírala, protože jsem do další diskuze nechtěla zabřednout. O přestávce jsem pak za žákem přišla a řekla jsem mu, že žák je tu s námi, protože nemůže být doma, že musel opustit své kamarády, a že to proto určitě není pro něj tady jednoduché. Žák se mi pak omluvil a více jsme se o dané situaci nebavili.

Situace se již neopakovala, postupně si žák našel ke spolužákům cestu přes jeho oblíbený sport a dnes je zcela zapojen do třídy, i když nadále patří mezi ty neaktivní a mlčenlivé žáky. Také úroveň jeho jazyka se během léta výrazně zlepšila.

1

At this school, there is a second grade from the 6th grade, where the classes get new class teachers. I was just one of those who should have received the class, and I did. It was my first class, so I was a little nervous. When I got to know the class for the first time, I knew that it wouldn't be an easy 4 years. I had to adjust the class a bit, it was more demanding, but the adaptation course that I completed with the class helped us a lot. The entire 6th year passed quite calmly. The class had good relations and you could tell that they would get along.

In the 7th grade, a new girl came to the class. The student was shy, introverted and had trouble fitting into the team. We had several familiarization sessions with the class, which were supposed to help the student get to know her classmates better and the classmates with her. That didn't lead to much, and the pupil still stayed away. I found out from my parents that it was the same at my previous school and they hoped that changing schools would help and that I would be able to find some friends.

Attendance problems, Bullying

But the situation began to deteriorate, the pupil was called the "weird one" in the class and, unfortunately, light bullying appeared in the form of taunts and curses. I was not in control of the situation and over time it only got worse and worse. Classmates stole, hid and destroyed the student's things. The student went to school for that reason. Her parents excused her for everything because they still saw some hope. The situation was taken over by the school psychologist, who also communicated with the parents.

Working with the collective, Transfer of student, Cooperation with experts

In the end, we all agreed that the best solution would be to change schools. The school psychologist told me that the class has very good relations, it is very closed, and there will always be a problem with getting someone else in who is not according to their ideas.

Failure

12, 7. ročník

Amálka si ráda malovala.

Mgr, český jazyk a hudební výchova

8

Na této škole je druhý stupeň od 6. třídy, kde třídy dostávají nové třídní učitele. Já jsem byla zrovna jedna z těch co měla třídu dostat, a taky dostala. Byla to moje první třída, tak jsem z toho byla lehce nervózní. U prvního seznámení s danou třídou jsem věděla, že to nebudou uplně jednoduché 4 roky. Musela jsem třídu trochu srovnat, bylo to náročnější ale dost nám pomohl adaptační kurz, který jsem s třídou absolvovala. Celý 6. ročník proběhl docela klidně. Třída měla dobré vztahy a šlo poznat, že spolu budou vycházet.

V 7. třídě přišla do třídy nová holka. Žačka byla plachá, introvertní a měla problém zapadnout do kolektivu. Se třídou jsme měli několik seznamovacích hodin, které měli pomoct žačce se více seznámit se spolužáky a spolužáci s ní. To moc nikam nevedlo a žačka se stále držela stranou. Od rodičů jsem zjistila, že to tak bylo i na předchozí škole a doufali, že změna školy pomůže a bude moct si najít nějaké kamarády.

Situace se ale začala zhoršovat, žačka byla ve třídě za tu ,,divnou’’ a bohužel se objevila lehká šikana ve formě posměšků a nadávek. Situaci jsem neovládala a postupem času to bylo jen horší a horší. Spolužáci žačce kradli, schovávali a ničili věci. Žačka z toho důvodu chodila za školu. Rodiče ji vše omlouvali, protože stále viděli nějakou naději. Situaci převzal školní psycholog, který také komunikoval s rodiči.

Nakonec jsme se všichni domluvili, že nejlepší řešení bude výměna školy. Školní psycholog mi říkal, že třída má moc dobré vztahy, je velice uzavřená, a bude vždy problém s tím, aby dostali mezi sebe někoho dalšího, kdo není podle jejich představ.

1

The situation concerns two boys, both pupils. I worked as a class teacher in the classroom for a year, it was at the beginning of my teaching profession. It was provoking from one student to another in the form of rustling paper. I learned this fact directly from a disabled student who came to confide in my office. Afterwards, in the Czech language class that I taught in the given class, I announced this fact to the whole class so that the provocative student would confess and apologize to the affected student.

Provocative student - extroverted, active, good results, popular. Disabled student - quiet, phlegmatic, introvert. The class was quite a good team, mutual provocations between the students sometimes took place, but nothing serious.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons

The provoking pupil began to annoy the disabled pupil by rustling paper around him, which made the disabled pupil uncomfortable. He came to me with this problem to try to solve it, because it annoys him. Then I mentioned this problem in Czech class.

Warning

After I mentioned the problem, the other kids started rustling the paper, thinking it was funny. However, I explained to them that this behavior is unpleasant for the disabled student, that I think they are a good team and should stop it and apologize to the provoking student, which happened and after that similar things did not happen again.

Longterm success

12, 6. třída

Sport, hry, knihy,

ČJ, OV

9

Situace se týká dvou chlapců, oba žáci. Ve třídě jsem rok působila jako třídní učitelka, bylo to na začátku mé učitelské profese. Jednalo se o provokování ze strany jednoho žáka na druhého v podobě šustěním papírem. Tuto skutečnost jsem se dozvěděla přímo od postiženého žáka, který se mi přišel svěřit do kabinetu. Poté jsem v hodině českého jazyka, který jsem učila v dané třídě, tuto skutečnost ohlásila celé třídě, aby se provokující žák přiznal a omluvil postiženému žákovi.

Provokující žák – extrovertní, aktivní, dobré výsledky, oblíbený. Postižený žák – tichý, flegmatik, introvert. Ve třídě vcelku dobrý kolektiv, vzájemné provokace mezi žáky občas probíhaly, ale nic vážného.

Provokující žák začal otravovat postiženého žáka tím, že kolem něj šustil papírem, což bylo postiženému žákovi nepříjemné. Ten za mnou s tímto problémem přišel, abych to zkusila vyřešit, že jej to štve. Poté jsem v hodině češtiny tento problém zmínila.

Poté, co jsem problém zmínila, začaly ostatní děti šustit papírem a myslely si, že je to sranda. Nicméně jsem jim vysvětlila, že toto chování je postiženému žákovi nepříjemné, že si myslím, že jsou dobrý kolektiv a mají toho zanechat a provokujícímu žákovi se omluvit, což se také stalo a poté se už podobné věci neděly.

1

The pupil's mother suddenly ran away with a friend to Spain, the pupil did not live with his father, and subsequently started using drugs in larger than small amounts. He then switched from the gymnasium to the teaching field. Deterioration of benefit due to lack of time to understand new material (comparative tests were not carried out). Integration into a new team. Mood swings are starting to appear more often in the student - suddenly explosive and aggressive.

Probably higher drug use and a difficult family period drove the student to frequent displays of aggression. Fortunately, the new team accepted him among themselves, the teaching staff was also a support, as they were willing to solve all situations with him as best they could.

Emotional outbursts, Violation of classroom/school rules

The teacher had a friendly conversation with the student and tried to understand the situation and subsequently resolve it. She always tried to show a willingness and an effort to solve things, so that the student knows that he has a person at school that he can rely on. The teacher familiarized the teaching staff with the situation in order to properly work with the pupil. After a short time, the teacher managed to call her mother, who tried to improve the situation from Spain. The student was recommended to visit a psychologist, the visits and subsequent medication helped the student a lot.

Support, Interview, Cooperation with experts

Due to bad grades, he had to do remedial work, which he managed, he is now in his last year. All teachers across the board are satisfied with his behavior and performance. The first year was a real trial by fire for him, luckily he passed it and now he is doing much better. He is not thinking about extension or further studies - 'He knows that he will have to take care of himself, he has probably come to terms with that a bit.'

Longterm success

19, 3. ročník

Není známo

Výkyvy nálad

Mgr

12

Maminka žáka náhle utekla s přítelem do Španělska, žák nežil s otcem, následně začal užívat drogy v množstvím větší než malé. Poté přešel z gymnázia na učební obor. Zhoršení prospěchu z nedostatku času na pochopení nové látky (nebyly provedeny srovnávací zkoušky). Začlenění do nového kolektivu. U žáka se začinají více objevovat výkyvy nálad – náhle výbušný a agresivní.

Pravděpodobně vyšší užití drog a těžké rodinné období dohnalo žáka k častým projevům agrese. Naštěstí ho nový kolektiv mezi sebe přijal, učitelský sbor byl také oporou, jelikož byli ochotní s ním všechny situace řešit jak nejlépe mohli.

Učitelka vedla s žákem přátelskou konverzaci a snažila se situaci pochopit a následně vyřešit. Vždy se snažila projevit ochotu a snahu věci řešit, aby žák věděl, že má ve škole člověka, o kterého se může opřít. Učitelka obeznámila učitelský sbor se situací, aby se s žákem řádně pracovalo. Po krátké době se paní učitelce povedlo zavolat si s maminkou, která se ze Španělska snažila situaci zlepšit. Žákovi bylo doporučeno navštěvovat psychologa, návštěvy a následné medikamenty žákovi velice pomohli.

Kvůli špatnému prospěchu musel dělat reparát, jenž zvládl, nyní je v poslední ročníku. Všichni učitelé napříč jsou s jeho chováním a prospěchem spokojeni. První ročník byl pro něho skutečnou zkouškou ohněm, tu naštěstí zvládl a teď se mu daří mnohem lépe. O nástavbě, či dalším studiu neuvažuje - 'Ví, že se bude muset postarat sám o sebe, už se s tím asi trochu srovnal.'

1

Two years ago, I experienced a situation where I tried everything and still could not get the situation under control. A worker from the pedagogical-psychological counseling office came to check on one pupil who has been diagnosed with ADHD. It was the first lesson, the Czech language, and the student was instructed by his parents and grandparents to behave very well. He knew her and tried to work and cooperate. So he passed the class, but it was very exhausting for him. Then we had the second lesson together, history. In general, he had trouble handling something that is very talkative, which is history, listening to something is always a problem for him. After that grueling class, he couldn't handle it and had an outburst, where he entered my interpretation and interrupted it with various noises, screams that had nothing to do with the topic at all. He turned to his classmates and made various grimaces at them and took things from those sitting around him and then threw these things around the class.

He is a 6th grade student who lived under the alternating care of his parents. He was diagnosed with ADHD and was a teaching assistant. He lives his life. When he wants to cooperate, he cooperates. But when he doesn't feel like it, he shouts, enters the joint work with comments that are off topic, throws various things, verbally attacks his classmates.

Diagnosis, Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

At that moment, when he was interrupting me during the explanation and annoying his classmates with his behavior, I tried to talk him out of it. When I addressed him and tried to calm him down, he reacted by starting to sing and shout. I offered him the opportunity to leave the class with the assistant, to rest. Nothing worked at all, only the shouting and screaming escalated. Even though the assistant and I tried to engage him in some activity, offer him alternative things to work on, he continued his behavior. He could either work with a worksheet, he could be outside the classroom and work there with the assistant, he could just listen and he didn't have to work anything out. Yet the screams continued for an hour. He was inconsolable at that moment, and neither a partner approach, nor a touch, nor any kind of polite address worked for him, and even the work of an assistant did not work for him. The situation simply had no solution. I must say that the only solution there was to survive the hour. At that moment, the child is not paying anything, nor does he want to leave the class, and you will not force him out. So it was a really challenging class both for me and for the children, and most of all for him.

Agreement, Support, Transfer of student, Warning

He was so exhausted from the previous two hours that he had completely collapsed. Music education followed, and before it he got into such a state that he started to cry. He was very scattered. He wasn't able to start at all until the next class, so after an agreement with the guidance counselor, we called his parents and they took him home. The next day he came to school and again we experienced disruptions and similar behavior that we were used to with him. He often had such conditions. But that day was just too much for him.

Failure

12 let, 6. ročník

otevřená otázka hraní na počítači jiné koníčky nemá)

ADHD

Rušení výuky,Vykřikování,Lhaní

Vysoká škola (pedagogika, občanská výchova)

37

Před dvěma lety jsem zažila situace, kdy jsem zkusila vše, a přesto se mi situaci nepodařilo dostat pod kontrolu. K jednomu žákovi, který má diagnostikováno ADHD, přišla na kontrolu pracovnice pedagogicko-psychologické poradny. Byla to první hodina, český jazyk, a ten žák byl poučen od rodičů a prarodičů, že se má chovat velice dobře. On ji znal a snažil se pracovat a spolupracovat. Takže tu hodinu zvládl, ale byla pro něj velmi vyčerpávající. Potom jsme měli společně druhou hodinu, dějepis. Celkově měl problém zvládnout něco, co je hodně povídavé, což dějepis je, něco naslouchat mu vždy dělá problém. Po té vyčerpávající hodině to nezvládal a došlo u něj k výbuchu, kdy vstupoval do mého výkladu a přerušoval jej různými zvuky, výkřiky, které s tím tématem vůbec nesouvisely. Obracel se ke spolužákům a dělal na ně různé grimasy a bral věci těm, kteří seděli v jeho okolí a následně tyto věci házel po třídě.

Jedná se o žáka 6. ročníku, který žil ve střídavé péči svých rodičů. Bylo mu diagnostikováno ADHD a byl u něj asistent pedagoga. On si žije svým životem. Když chce spolupracovat, tak spolupracuje. Ale když se mu nechce, tak vykřikuje, vstupuje do společné práce poznámkami, které jsou mimo téma, hází různými věcmi, atakuje slovně svoje spolužáky.

V tu chvíli, kdy mě vyrušoval u výkladu a obtěžoval svým chováním i své spolužáky, jsem se mu snažila domluvit. Když jsem ho oslovovala a snažila se zklidnit, tak on na to reagoval tak, že začal zpívat a pokřikovat. Nabízela jsem mu možnost opustit třídu s asistentkou, odpočinout si. Vůbec nic nefungovalo, jen se stupňovaly pokřiky a výkřiky. I když jsme se s paní asistentkou snažili ho zaujmout nějakou činností, nabídnout mu alternativní věci, na kterých může pracovat, tak pokračoval ve svém chování. Mohl pracovat buď s pracovním listem, mohl být mimo prostor třídy a tam pracovat s paní asistentkou, mohl jenom poslouchat a nemusel ani nic vypracovávat. Přesto výkřiky neustávaly po celou hodinu. Byl v tu chvíli nezklidnitelný a nefungoval na něj ani partnerský přístup, ani dotyk, ani nějaké slušné oslovení, a nezabírala dokonce ani práce asistenta. Ta situace prostě neměla řešení. Musím říct, že tam bylo jediným řešením přežít tu hodinu. Na to dítě v tu chvíli neplatí nic, a ani nechce opustit tu třídu a násilím ho nevyvlečete. Tak to byla opravdu náročná hodina jak pro mě, tak pro děti, tak nejvíce pro něj.

Byl vyčerpaný z těch dvou předchozích hodin tak, že se totálně zhroutil. Následovala hudební výchova a před ní se dostal do takového stavu, že začal plakat. Byl hodně rozhozený. Nebyl vůbec schopen do další hodiny vůbec nastoupit, takže po dohodě s výchovnou poradkyní jsme volali rodičům a oni si ho odvedli domů. Další den přišel do školy a opět jsme zažili vyrušování a obdobné chování, na které jsme u něj byli zvyklí. Takové stavy měl často. Ale ten den toho na něj prostě bylo moc.

1

It was the second class of an ordinary weekday at the beginning of the school year, and the student was sitting neatly in his second desk, where, as was his habit, he had everything carefully lined up (a pencil case, underneath his neatly labeled math notebook and textbook). The teacher waited as soon as the bell rang so that she could start with her third graders on the number problems in the textbook. Everything went smoothly until the students had to pick up their pens and calculate a paragraph of examples themselves for a reward (in the form of a small one). The student looked in his pencil case and realized that he had forgotten his favorite pen at home. The teacher immediately understood from his expression that something was wrong again. 'What happened, pupil? Do you need help?' even after a pause, the teacher didn't get an answer, but she noticed that the student was still holding his pencil case in his hands and looking absently at him. 'Would you like to borrow a pen?', she asked once more, and at the same time offers, rather urges, to borrow a pen from others began to be heard from around. The classmates already knew the student well and knew that the boy was very explosive and their impulses made him more and more affected. Within moments, the boy began banging his pencil case on the bench and his face changed from an absent expression to a very angry grimace. At the teacher's instigation, the classmates immediately fell silent and waited to see what would happen next. 'It doesn't matter that you don't have a pen, you can borrow one or you don't have to write with us today and you can finish it in peace at home,' these words made the student even angrier. He lay down on the ground and thrashed himself furiously, which completely freaked the teacher out and she didn't know how to behave. She watched the child in disbelief, afraid of what he might do to other classmates or himself.

The student is a very gifted student, he is attentive and has excellent results. Everything must be in order, as they say, he always has his belongings arranged on the bench and his backpack carefully tidied. But the smallest detail is enough, for example, as described above, which upsets the boy very much and he is not able to return to work for the rest of the lesson. He doesn't communicate much with the other children, and as soon as the children found out his weakness, they started provoking the boy to lead to heated situations, which they laughed about after it had died down.

Emotional outbursts

After a while, the teacher again tried to talk the boy into sitting in the desk and behaving decently. Unfortunately, even the admonition did not apply to him. This behavior has been repeated to a lesser extent before, but today for the first time there was a very heated situation that the teacher could not deal with - the only option at that moment was to leave the boy on the floor until his anger subsided. However, she was still upset and was not able to continue attending the lesson with the other students. She also couldn't leave the classroom for advice because she was worried about how the boy would react. That's why she handed out papers to the other students to draw in silence for the rest of the lesson.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

At the end of the lesson, the boy got up and sat down on the bench again. His expression changed and he no longer looked aggressive. After the lesson, the teacher went to consult with the school's guidance counselor, who suggested an interview with the parents first. The teacher discovered that due to the boy's serious illness at the age of four or five, the parents spoiled him very much, they let the child win in everything, he got away with every prank and gave the boy what they saw in his eyes. The parents knew about his aggressiveness and advised the teacher that he should be pushed aside when he is affected, and that he should not pay attention to his pupil until he 'cools down'. The child was sent to a child psychologist, but the situations continued to repeat themselves (e.g. when he got a grade other than a 1, etc.). Eventually the boy was transferred to another school. The teacher considers the failures in which she was not able, even with her many years of experience, to make the boy obey and help him manage his behavior, as her failure. Even though it was not her fault, she thinks that it was her duty to handle the situation better and more efficiently.

Failure

9 let, 3. ročník

Kladný vztah k přírodě, hra se stavebnicemi

Agrese

Učitelství pro první stupeň ZŠ

33

Byla druhá hodina obyčejného všedního dne začátkem školního roku a žák spořádaně seděl ve své druhé lavici, kde měl, jak už to bývalo jeho zvykem, vše pečlivě srovnané (penál, pod ním svůj úhledně nadepsaný sešit do matematiky a učebnici). Paní učitelka počkala jakmile zazvoní, aby se mohla se svými žáky třetí třídy pustit do početních úloh v učebnici. Vše probíhalo hladce, dokud si žáci neměli vzít do rukou svá pera a za odměnu (v podobě malé jedničky) vypočítat sami jeden odstavec příkladů. Žák se podíval do svého penálu a zjistil, že si zapomněl doma své oblíbené pero. Paní učitelka ihned z jeho výrazu pochopila, že je něco opět v nepořádku. 'Copak se stalo, žáku? Potřebuješ pomoct?' ani po odmlce se paní učitelka nedočkala odpovědi, ale všimla si, že žák stále drží v rukou svůj penál a nepřítomně na něj kouká. 'Chceš půjčit pero?', ještě jednou se zeptala a z okolí se zároveň začínaly ozývat nabídky, spíše popudy k tomu, aby si od ostatních pero vypůjčil. Spolužáci už žáka dobře znali a věděli, že je chlapec velmi výbušný a svými popudy jej dostávali do většího a většího afektu. Během chvilky hoch začal mlátit s penálem o lavici a jeho obličej se proměnil z nepřítomného výrazu ve velmi naštvaný grimas. Spolužáci na popud paní učitelky ihned zmlkli a čekali, co se bude dít dál. 'To nevadí, že nemáš pero, můžeš si půjčit nebo dnes s námi nemusíš psát a dopíšeš si to v klidu doma,' na tato slova se žák ještě více rozzlobil. Lehl si na zem a zuřivě sebou mlátil, což paní učitelku úplně vyvedlo z míry a nevěděla, jak se zachovat. Nevěřícně pozorovala dítě a bála se, co by mohlo udělat ostatním spolužákům nebo sobě samému.

Žák je velmi nadaný žák, je pozorný a má skvělé výsledky. Vše musí mít jak se říká 'ťip ťop', na lavici má vždy srovnané své věci a pečlivě uklizený batoh. Stačí ale sebemenší drobnost, například jak bylo výše popsáno, která chlapce velmi rozhodí a není se již po zbytek vyučování schopen vrátit k práci. S ostatními dětmi málo komunikuje a jakmile děti zjistily jeho slabinu, začaly chlapce popuzovat, aby docházelo k vyhroceným situacím, ze kterých měly po odeznění srandu.

Po chvíli se paní učitelka opět pokusila na chlapce promluvit, aby si sedl do lavice a choval se slušně. Bohužel na něj ani napomenutí neplatilo. Toto chování se v menší míře již dříve opakovalo, dnes však poprvé nastala velmi vyhrocená situace, se kterou si paní učitelka neuměla poradit - jedinou možností v dané chvíli bylo chlapce nechat na podlaze, dokud se jeho naštvání nezmírní. Byla však stále vyvedená z míry a nebyla schopná se dále věnovat hodině s ostatními žáky. Opustit třídu pro radu také nemohla, protože měla obavy, jak by chlapec reagoval. Proto ostatním žákům rozdala papíry, aby si po zbytek hodiny v tichosti kreslili.

Na konci hodiny se chlapec zvedl, a opět se posadil do lavice. Jeho výraz se změnil a už nevypadal agresivně. Po hodině se šla paní učitelka poradit se školní výchovnou poradkyní, která navrhla nejdříve rozhovor s rodiči. Paní učitelka zjistila, že vzhledem k chlapcově vážné nemoci ve čtyřech až pěti letech jej rodiče velmi rozmazlili, nechávali dítě ve všem vyhrát, každá lumpárna mu prošla a dávali chlapci, co mu na očích viděli. Rodiče o jeho agresivitě věděli a poradili paní učitelce, že má být při afektu odsunut bokem, a že si svého žáka nemá nevšímat, dokud 'nevychladne'. Dítě bylo posláno k dětskému psychologovi, ale situace se i tak nadále opakovaly (např. když dostal jinou známku než jedničku apod.). Nakonec byl chlapec přesunut do jiné školy. Paní učitelka považuje nezdary, při nichž nebyla schopna, ani se svými dlouholetými zkušnostmi, chlapce přimět k poslušnosti a pomoct mu jeho chování zvládnout, za své selhání, I když to nebyla její chyba, myslí si, že bylo její povinností situace zvládnout vyřešit lépe a efektivněji.

1

The 3rd year student started school as immature in terms of attention and ability to work, which is reflected in school especially in the increased need to relax after having to concentrate in class. At the same time, elements of hyperactivity and impulsivity and weakening of the ability to self-regulate, difficulties in respecting adult authority and rules are evident in the development and behavior.

According to the mother's information, the birth was without complications, and psychomotor development was also normal. The student was a more active child from early childhood. At about the age of 2, he got seriously injured - he was scalded. He was hospitalized for a long time, apparently on the basis of this event, the parents returned to each other again. From the age of three, he started attending a rural kindergarten, where the teacher could not handle him - she punished him for everything he did, and the intensity of the boy's negative behavior increased. He changed kindergarten for the last year of preschool, mainly because of unmanageable problematic behavior and his relationship with the teacher. In the new kindergarten, a pedagogical support plan was immediately set up for him and the teachers were also trained on how to treat him and how to deal with him. Furthermore, a school assistant started working in the kindergarten, who focused on his proper employment and tried to prevent conflicts with other children. Deferral of school attendance was denied. After the transfer to the 1st grade, a big problem appeared right from the start. There were 25 children in the class and his ability to constantly draw attention to himself was on full display. The presence of a teacher's assistant in the class, who worked with two children with mental disabilities, helped a little. She sometimes managed to interest and calm the student, helped by the coloring books and drawing challenges, which relatively amused him, but not for a long time. In the beginning, he had big problems with the class teacher, who excluded him from the class for his misdeeds. If the student had a structured activity, he worked with interest. Fatigue with motor restlessness always appeared relatively early, and disruptions in the classroom environment increased. In moments when the pupil did not have a structured activity, he was disruptive with activities in which he tried to draw attention to himself. It also happened several times that other classmates attacked him because they no longer wanted to put up with his behavior, disruption and pushing. Whenever a student hurt someone and the situation was resolved, he never confessed and blamed the incident on other classmates. The student has never known what it is like to be spanked by a parent or on the ass, so when he hits a classmate, he does not know the degree of intensity and pain, because he has never known this. If by chance one of his classmates gives him a slap, the student demonstrates great regret and pain with an inadequate reaction, because he is not familiar with this situation.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

The biggest negative manifestations of behavior occur during breaks and in the school group. The school regularly cooperates with the family in the whole matter. After a long time, we managed to persuade the parents to cooperate with the Center for Educational Care, which offered them adequate family therapy. So far, however, the overall success rate and change for the better is still very low. Parents do not accept this problem. The most negative impact on the student is the parents' low interest in him, their greater concentration on the younger sibling, as well as the absence of any order in the family and the setting of rules. For now, we are solving the situation with a positive approach (rewarding the pupil for success, for mastering good behavior, for helping classmates, etc.), higher supervision during breaks, exclusion from the collective of the group (thus minimizing one of the very risky areas), communication with the Educational Care Center and their tutors and therapists.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

We still do not have the situation completely under control, but we managed to establish better cooperation with the family, which almost did not tolerate the pupil's educational problems. The family's cooperation with the Educational Care Center is also a success. So far, we have not been able to completely calm down the student's behavior in the classroom and minimize his inappropriate behavior. We try to reward the pupil for his achievements, let him know the importance of his personality, set a firm order and structure of school work and activities in the classroom, minimize his exclusion from activities for bad behavior and train pedagogues in the field of working with a pupil with ADHD.

Partial success

8 let, ročník třetí

Kreslení, zvířata

ADHD

Impulzivita,Neposlušnost,Porušování pravidel,Lhaní,Fyzické násilí

Učitel 1. stupně Speciální pedagog

5 let praxe v MŠ/ZŠ 10 let praxe v oblasti krevence kriminality u Policie ČR

Žák 3. ročníku začal školní docházku jako nevyzrálý v oblasti pozornosti a práceschopnosti, což se odráží ve škole zejména ve zvýšené potřebě odreagování se po nutnosti soustředit se v hodinách. Zároveň jsou ve vývoji i v chování patrné prvky hyperaktivity a impulzivity a oslabení ve schopnosti seberegulace, potíže s respektováním autority dospělého a pravidel.

Podle informací matky byl porod bez komplikací, rovněž psychomotorický rozvoj byl v normě. Žák byl aktivnějším dítětem již od útlého dětství. Zhruba ve věku 2 let se vážně zranil – opařil se. Byl dlouho hospitalizován, zřejmě na základě této události se rodiče k sobě opět vrátili. Od tří let začal docházet do venkovské mateřské školy, kde ho paní učitelka nezvládala – postihovala ho za všechno, co udělal, a intenzita negativního chování chlapce se tímto stupňovala. Na poslední předškolní rok změnil mateřskou školu a to zejména z důvodů nezvládnutého problematického chování a jeho vztahů s učitelkou. V nové mateřské škole mu byl ihned nastaven plán pedagogické podpory a rovněž byli proškoleni učitelé, jak se k němu mají chovat a jak s ním jednat. Dále v mateřské škole začala působit školní asistentka, která se soustředila na jeho správné zaměstnávání a snažila se předcházet konfliktům s ostatními dětmi. Odklad školní docházky byl zamítnut. Po přestupu do 1. třídy se hned na začátku projevil velký problém. Ve třídě bylo 25 dětí a jeho schopnost na sebe neustále upozorňovat se naplno projevila. Mírně pomohla opět přítomnost asistentky pedagoga ve třídě, která zde působila se dvěma dětmi s mentálním postižením. Té se občas dařilo žáka zaujmout a zklidnit, napomáhaly k tomu omalovánky a výzvy ke kreslení, které ho relativně bavily, ale ne na dlouhou dobu. Na začátku měl velké problémy s třídní učitelkou, která ho za jeho prohřešky vyřazovala z dění ve třídě. Pokud měl žák strukturovanou činnost, pracoval zaujatě. Poměrně brzy se vždy projevovala únava s motorickým neklidem a v prostředí třídy narůstalo vyrušování. Ve chvílích, kdy žák neměl strukturovanou činnost, vyrušoval činnostmi, kterými se snažil na sebe upozornit. Několikrát se také stalo, že ho ostatní spolužáci napadli, protože již nechtěli snášet jeho chování, vyrušování a postrkování. Vždy, když žák někomu ublížil a situace se řešila, tak se nikdy nepřiznal a incident sváděl na ostatní spolužáky. Žák nikdy nepoznal co je to dostat rodičovský pohlavek nebo na zadek, proto když udeří spolužáka, tak nezná míru intenzity a bolesti, protože toto nikdy nepoznal. Pokud mu náhodou někdo ze spolužáků uštědří pohlavek, žák demonstruje velkou lítost a bolest neadekvátní reakcí, neboť tuto situaci nezná.

Největší negativní projevy chování nastávají v době přestávek a ve školní družině. V celé věci pravidelně škola spolupracuje s rodinou. Podařilo se nám po delší době rodiče přemluvit ke spolupráci se Střediskem výchovné péče, které jim nabídlo adekvátní rodinnou terapii. Zatím je ale celková úspěšnost a změna k lepšímu stále velmi nízká. Rodiče si nepřipouští tento problém. Na žákovi se nejvíce negativně podepisuje nízký zájem rodičů o jeho osobu, jejich větší soustředěnost na mladšího sourozence a také absence nějakého řádu v rodině a nastavení pravidel. Zatím situaci řešíme pozitivním přístupem (ocenění žáka za úspěch, za zvládnutí dobrého chování, za pomoc spolužákům apod.), vyšším dohledem v době přestávek, vyřazením z kolektivu družiny (čímž se minimalizovala jedna z velmi rizikových oblastí), komunikací se Střediskem výchovné péče a jejich lektory a terapeuty.

Situaci zatím nemáme zcela pod kontrolou, ale podařilo se nám nastavit lepší spolupráci s rodinou, která téměř nepřipouštěla výchovné problémy žáka. Úspěchem je i spolupráce rodiny se Střediskem výchovné péče. Zatím se nám úplně nedaří zklidnit chování žáka ve třídě a minimalizovat jeho nevhodné projevy chování. Snažíme se žáka oceňovat za úspěchy, nechat ho poznat význam jeho osobnosti, nastavit pevný řád a strukturu školní práce a aktivit ve třídě, minimalizovat jeho vylučování z aktivit za špatné chování a proškolit pedagogy v oblasti práce se žákem s ADHD.

1

Integrating students with learning disabilities into regular classes brings new challenges to teachers. In the Medical Assistant class, I had seven students with a report from the Psychological and Pedagogical Counseling Office. Among them were dysgraphic, dyslexic and students with ADHD. One student in particular often overslept during class and was absent in spirit during class.

In this class, there were seven students with a report from the Psychological and Pedagogical Counseling Office, which complicated work with the class and could have a negative impact on other students. Teachers can offer individual consultations, but these are without financial compensation and depend on their initiative.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching

It was necessary to speak to the problematic student in simple language and avoid technical terms. In English classes, it was necessary to give instructions in Czech. The student was allowed to walk around during the lesson and was assigned less work. For him, I set rules such as a narrowing of the school curriculum, a longer time limit for tasks, simple presentation of grammar, repeated explanations, individual care, the possibility of writing on a PC, recommendations for home preparation and tutoring, and work with sample worksheets.

Support

The student supplemented his knowledge and adapted to the pace of the class. Although I didn't believe it, all the students successfully graduated with a certificate, because I worked with them individually from the first year. The student successfully applied himself in the work process and continued his studies at the Higher Vocational School.

Longterm success

17, druhý ročník

Zájem o obor Zdravotnický asistent, šikovný žák v jiných předmětech Postupy vycházející z nějakého konkrétního přístupu například Škola bez poražených, Nenásilná komunikace, Respektovat a být Respektován, Podpora pozitivního chování - PBS, a podobně Respektovat a být respektován, praktikujeme obecně při výuce se všemi žáky. Klíčová slova, která popisují situaci problematického chování žáka/žáků 1.

ADHD

Ing. (PEF Mendelu Brno – studijní program v AJ) Bc. (ICV Mendelu Brno – Specializace v pedagogice)

17

Integrace žáků s poruchou učení do běžných tříd přináší učitelům nové výzvy. V třídě oboru Zdravotnický asistent jsem měla sedm žáků s posudkem z Psychologicko-pedagogické poradny. Jeden žák konkrétně část hodin prospal. Část výukového procesu byl tedy duchem nepřítomný.

V této třídě bylo sedm žáků s posudkem z Psychologicko-pedagogické poradny (dysgrafik, dyslektik, žáci s ADHD, ...), což komplikovalo práci s třídou a mohlo negativně ovlivnit ostatní žáky. Učitelé mohou nabídnout individuální konzultace, ale ty jsou bez finanční kompenzace a závisí na jejich iniciativě. Žák má diagnostikované ADHD.

S problémovým žákem bylo třeba mluvit jednoduchým jazykem a vyhýbat se odborným termínům. V hodinách anglického jazyka bylo nutné dávat pokyny v češtině. Žákovi bylo umožněno projít se během výuky a bylo mu zadáváno méně práce. Celkově jsem pro žáka nastavila tyto pravidla: - Zúžení ŠVP na základní učivo - Nastavení času (delší časový limit na vypracování úkolů) - jednoduché podání gramatiky - Vysvětlení (i opakované – nejen v AJ, ale v ČJ – jasně, stručně, srozumitelně) - Individuální péče – dotazování na porozumění - Možnost zápisů na PC - do MS Word (dysgrafie) - Doporučení domácí přípravy - Doporučení doučování (hodiny AJ ve volném čase) - Zadání (možnost) vypracování individuálních domácích úkolů - Práce se vzorovými pracovními listy k MZ

Žák si doplnil znalosti, přizpůsobil se tempu i průměrným znalostem skupiny. Ačkoliv jsem tomu nevěřila, všichni žáci s posudkem úspěšně odmaturovali, protože jsem s nimi pracovala individuálně od prvního ročníku. Žák se úspěšně uplatnil v pracovním procesu a pokračoval ve studiu na Vyšší odborné škole.

1

The situation happened roughly halfway through the last school year, when I was a fifth-grade classroom teacher. For a long time, I dealt with the student's problematic behavior, which, of course, had its better and worse periods, which accompanied his entire 5 years spent in the first grade under my guidance as a class teacher. In a way, everything culminated in the situation I am about to describe. It happened on a day that was no different from any other normal school day. The first two lessons passed, in which the student's restless and inattentive behavior was already noticeable, which was, however, nothing unusual.

During the third lesson, this behavior started to escalate and I got a little nervous, because the student started yelling vulgarities at others, including me, out of nowhere, he kept getting up, leaving the desk, and he absolutely did not respond to my attempts to calm him down.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Everything culminated in the fact that the student suddenly ran away from the classroom and subsequently from the school grounds. After a fairly short time, my colleagues and I managed to find him and get him back, while he was very upset. In this situation, which all happened very quickly, I had no choice but to react improvised and according to my best judgment. I took the student aside, while luckily a colleague could take over the rest of the class for a while and ensure the students' normal routine. I 'struggled' with the student for a while, because at first he didn't want to open up and confide in me, probably because we had never met in such a direct conversation in all these years. After a while, however, he opened up and it became clear that his non-standard behavior was the result of his family background, in which certain disputes had taken place the previous day, which caused the pupil a hard time.

Agreement, Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

After calming the pupil down and discussing the situation, his mother picked him up from school, she also talked to me, and the pupil did not complete the rest of the lesson with us. The next day he came to school normally and the incident was never discussed again. At this point, it is important to mention that the student has been diagnosed with ADHD, so the fluctuations in his behavior described above are basically nothing unusual. But the described situation was a unique case that has never been repeated before or since. But it was important due to the finding that the student's home environment was not very stable at the time and caused him problems that were exacerbated by his diagnosis. The long-term consequences of this situation did not manifest themselves in any significant way in the teaching, but the usual fluctuations in the student's behavior persisted, fortunately not to the extent that was characterized by the described situation.

Longterm success

17 let, druhý ročník SŠ

Dějepis, Základy poslečenských věd

17

Tato žákyně pracovala vždy v hodinách dobře, nosila domácí úkoly, dokázala pracovat velmi dobře sama a její studiní výsledky byly průměrné, spíš lepší. V prvním ročníku jsem s touto žákyní neměla žádný problém. Vcelku dobře se začlenila do kolektivu, našla si spolužáky, se kterými se bavila a pracovala během zadané práce ve skupinkách. Po čase se ale tato žákyně začala v hodinách velmi hlasitě ozývat. Ze začátku to byly jedn drobné poznámky polohlasem, kterými komentovala práci spolužáků ve třídě. Předmětem jejich komentářů byla především pomalá práce třídy, tedy pomalá v jejím úhlu pohledu. Rychlost se kterou si třída zapisovala poznámky z výkladu nebo jak rychle zpracovávala úkoly byla pro ni pomalá. Poté, co semtam utrousila nějakou poznámku jako třeba že “jim to hrozně trvá” nebo “nechápu, jak může být někdo tak pomalý” byla upozorněna na to, aby se zdržela těchto komentářů. S postupem času si ale začala žákyně dovolovat čím dál více, spolužáky začala také okřikovat. Komentovala už nejen jejich rychlost práce, ale také, když se jim něco nepovede. “Ježiši, ty si tak blby” nebo “Co na tom nechápeš, vole?” Chování žákyně v mých hodinách se tak stupňovalo a důrazné slovní napomínání už nestačilo. Potom se výuky překlopila do online režimu, kde žákyně ve svém chování pokračovala. Samovolně si zapínala mikrofon, aby podobnými komentáři vstupovala do výuky. Když ji byl mikrofon ztlumen, psala nadávky do komentářů. Nadávky později obsahovaly i vulgarismy. Toto chování trvalo asi 3 měsíce.

Žákyně do doby incidentu nevykazovala žádné známky poruchy chování nebo jiné poruchy. Spolupracovala v kolektivu, plnila zadané úkoly. Studijní výsledky byly průměrné, v hodinách udržela pozornost, práci navíc ale odmítala. Domácí příprava probíhala téměř standartně, občas nedonesla domácí práci vypracovanou celou, ale jen část. Při ověřování znalostí dosahovala průměrné úrovně, odpovídala na všechny otázky, ale některé odpovědi byly kusé. Socialní vazby ve třídě byly dobré, žáci tvořili kolektiv výrazné exkluzivní skupinky zde nebyly. On-line výuky se účastnili téměř všichni žáci pravidelně, jen malé výjimky.

První řešení problematického chování probíhalo napomenutím přímo v hodině. Žákyně byla upozorněna na nevhodnost výroků. Na nějaký čas toto řešení zabralo, ale poté žákyně začala učitele téměř ignorovat, když ji napomínal za hcování. Poté zvolil učitel formu rešení osobním pohovorem, při kterém se snažil zjistit příčinu tohoto chování. Žákyně ale negovala jakékoliv vlivy, o kterých učitel mluvil (problémy v rodině, osobní problémy...) Žákyně také odmítala aktivity navíc v hodině, aby se mohla zabavit a udělat více práce zatímco třída bude komunikovat s učitelem. Učitel se s ní snažil uzavřit dohodu, kdy by žákyně přestala s nevhodnými komentáři.. Tato dohoda ale byla v následujících hodinách porušena. Celý individuálí pohovor se opakoval znovu, ale bezvýsledně. Chování se během on-line výuky zhoršovalo, proto učitel kontaktoval zákoné zástupce žákyně, kteří ale také nevěděli o žádných problémech, které by mohly chování způsobovat. Po nějakém čase byl přizván také školní psycholog, který měl rozhovor s žákyní a poté i s rodiči. Po asi 3 měsících chování odeznělo a nadále se neopakuje.

První výsledky řešení na úrovni žák – učitel byly bezvýsledné, žákyně pokračovala v chování a dokonce ho stupňovala. Stejně bez výsledku bylo také jednání s rodiči. Pomohl až rozhovor se školním psychologem, který individuálně mluvil s žákyní a poté s rodiči. Toto řešení se projevilo jako účinné a chování žákyně rychle odeznělo. Přestala s nevhodnými komentáři a poté i s nevhodnými mimickými projevy dříve doprovázející komentáře. Tento incident ale velice postihl třídní kolektiv, který ztratil důvěru a sebedůvěru. Ostatní žáci přestali komunikovat s učitelem, ptát se v hodinách nebo odpovídat na otázky, protože se báli této žákyně. Trvalo asi půl roku, než se vybudovalo nové prostředí důvěry, v kterém by se žáci nebáli ozvat, zeptat se nebo vůbec komunikovat s učitelem.

1

At the beginning of the school year, the boy I'm in charge of got into a fight with a classmate in the locker room over a cap, causing the classmate to have a broken nose and a concussion because he hit his head on the mesh of the locker room. Normally his behavior can be managed in some way, but in this case, as it was a serious injury, the emergency services and even the police and the boy's parents were called. The injured boy was taken away by the ambulance service, and the other boy and his parents were interviewed by the police and they began to treat it as bodily harm, after which they were taken to the station and the investigation continued there.

A boy with conduct disorder, ADHD and Asperger syndrome, 12 years old. 6th year of elementary school, average grade. Classmate, without problematic behavior, 12 years old, 6th year of elementary school.

Physical aggression, Lying and cheating, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Unfortunately, in this case, there was no other option but to call the police and the police, because the student's behavior could not be solved in any other way given the situation. As I mentioned before, the parents were called and the police took the boy away, where the investigation continued.

Interview

Everyone was in shock, they treated the injured boy and we tried to calm the other boy down and keep him in place so that something else wouldn't happen to someone else. After that, the boy was taken away and further investigation was already underway with the parents. After some time, the boy returned to the school and tearfully apologized to the boy he had hurt.

Shortterm success

5.třída, 10let

Hudební nástroje flétna, trubka)

Lhaní,Neposlušnost,Rušení výuky,Vykřikování

Magisterské studium (1.stupeň základní školy)

20

Ve čtvrté třídě se u žačky projevilo problémové chování - předvádí se, nereaguje na napomenutí, vyrušuje, vykřikuje a jeden z konfliktů bylo také lhaní o 'bitce', která proběhla, a kterou vyprovokovala.

Žačka se přistěhovala s rodiči z Anglie, kde měla jiné zvyky. S češtinou neměla problém, je tedy bilinguální. Zároveň se začátkem školy začala chodit do hudebního kroužku – flétna a trubka. Maminka od ní měla velké očekávání a myslí si o ní, že je nejlepší ve třídě a chce, aby šla na gymnázium. Ve třídě má své kamarádky a kamarády, vychází se všemi, jen má svoje nálady a občas je to s ní velmi těžké. S maminkou komunikujeme a snažíme se dělat pokroky jak ve škole, tak i po její osobní stránce. Bohužel i po nápravě ve 4. třídě, se po prázdninách vrátila do 5. třídy a problémové chování se opět dostavilo. Pravděpodobně je chyba v domácí výchově, protože přes školní rok jsme si žačku 'vychovali' a po prázdninách se nám vrátila tak, jako k nám přišla ve 4. třídě.

Samozřejmě jsme vše řešili s maminkou od začátku. Žačka dělala postupně pokroky, ale někdy jakoby jí přeplo a jednou na dvorku vyprovokovala 'bitku'. Já jsem tam byl dělat dozor, všechny děti si hrály a vypadalo to, že to bude jako každá jiná přestávka. Více jsem kontroloval ty problémovější žáky, mezi které patřila i žačka a na první pohled bylo opravdu vše v pořádku. A v té chvíli jsem si to opravdu myslel. Pamatuji se, že to byl pátek, kolem 3. hodiny odpolední, já už jsem byl na cestě ze školy na chatu a v tom mi volala paní ředitelka, paní třídní učitelka a ještě paní vychovatelka z družiny. Údajně se na dvoře strhla malá bitka mezi žačkou, dalšími spolužačkami a jedním chlapcem, který byl takové malé trdélko a vždy si nechal vše líbit. Bohužel když jsem se chvíli nedíval a podíval jsem se na jiné děti, tak žačka s dalšími 2 kamarádkami zašly za roh na školním pozemku a s nimi tam byl jeden chlapec. Údajně mu holky roztrhly kšiltovku a potom mu daly facku. Normálně bych si toho určitě všimnul, ale zrovna jsem dělal pouze dozor a poté jsem učil v jiné třídě. V následující hodině si ale chlapec nestěžoval a ani neměl červené tváře, kšiltovka samozřejmě zůstala při převlékání ve skříňce. Jako první se o tom teda dozvěděla jeho maminka, která volala do školy a pak se to vše začalo řešit. Byla pozvaná maminka od žačky spolu s ní a zároveň i maminka chlapce s ním. Žaččiny kamarádky se toho pouze účastnili, takže s těmi se to řešilo později trochu jinak, ale jejich rodiče o tom byli seznámeni. Jsme škola na vesnici a celkově náš přístup je přátelský, a tak i děti se snažíme vést k tomu, aby byli kamarádi se všemi, a aby se všemi vycházeli. Samozřejmě, že to jsou ještě malé děti, všemu se učí a může mezi nimi výt konflikt. Tento konflikt už ale byl trochu větší, než normálně na škole řešíme. S dětmi jsme probrali takové ty základy slušného chování a napomenuli jsme je, aby se to už víckrát nestalo. Rodiče byli s celou situací seznámeni, poškozeným jsme se omluvili a snažili jsme se navést i děti, aby se navzájem omluvili a zase se skamarádily.

Krátkodobé řešení – Děti se normálně kamarádily, jako by se nic nestalo, chlapec byl zezačátku trochu stydlivý, nechtěl se s ní moc bavit, spíše se jí vyhýbal, ale postupem času se to zlepšilo. Na žačce bylo první dny také vidět, že je taková opatrná, jako by moc se nezapojovala, byla spíše se svými nejlepšími kamarádkami. Dlouhodobé hledisko - Později se však ten 'čertík' v ní probudil zase a jakoby se zase vrátila k té neúctě a tomu, co bylo před tím konfliktem. Další větší konflikt už nebyl, ale i přesto mě i další učitele to mrzelo, že se znovu otrkala až moc a nic si z té špatné zkušenosti nevzala.

1

The pupil was very often disruptive in class. I have already reprimanded her several times, but it didn't help much. I reminded her that I would give her a note next time. She ignored my warning. In the next lesson, she interrupted again, so I asked her to bring me the index.

Žačka was a talkative student who sat in the corner of the room with her friends, and they often disturbed everyone in class. However, she was the one who was always heard the most.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

chose the already mentioned note as a solution. I wrote her a note that read something like this: “Your daughter is disruptive in class. As a remedy, the pupil offered to do housework and wash the toilet for a month.

Consequences, Disrespectful communication, Warning

From a short-term point of view, the situation stopped for about 3 weeks. After this time, however, it started to disturb again, albeit to a lesser extent, but the difference was not striking.

Shortterm success

15 let, 9. třída

otevřená otázka

Oba Mgr. s aprobací na S Š

++ 10 let - 15 let

Žačka velmi často vyrušovala ve výuce. Již několikrát jsem ji napomenul, ale moc to nepomáhalo. Napomenul jsem ji, že příště jí dám již poznámku. Na mé upozornění nedbala. V další hodině opět vyrušovala, proto jsem ji vyzval, aby mi přinesla index.

Žačka byla upovídaná studentka, která seděla v rohu místnosti se svými přáteli, a ve výuce často všichni vyrušovali. Nejvíce však ona, která byla také vždy nejvíce slyšet.

Jako řešení jsem zvolil již zmíněnou poznámku. Napsal jsem jí poznámku přibližného znění: „Vaše dcera vyrušuje při vyučování. Jako nápravu, se žačka nabídla, že bude po dobu jednoho měsíce vykonávat domácí a umývat záchod.

V krátkodobém hledisku cca 3 týdnů přestala se situace. Po uplynutí této doby však opět začala vyrušovat, sice v menší míře, ale rozdíl nebyl nijak markantní.

1

The situation began to unfold in September 2019, when thirty new children entered the grammar school. At the end of September, these children, together with the class teacher, the school psychologist and several external experts, undertook an adaptation course, the aim of which was to consolidate the collective and create class rules. Already on this course, I noticed that the class is very lively. They were constantly interrupting, shouting and expressing themselves emotionally. Emotional displays were mainly shown by girls, for example 'I won't do that, because I have this, and that...' In October of the same year, the 'class roles' were already distributed. Scissors between the students were wide open. Some students drew attention to themselves, others sat quietly in the corner, but there was nothing in between. Communication in the classroom between students took place in groups, often also vulgarly. At that time, individual teachers began to complain that they could not teach in the classroom because they had never experienced such an unruly classroom. Pupils were noisy, disobedient and quarreled with most of the teachers even in front of their eyes. Ex. the physical education teacher went jogging with them outside in nature. She could accept the fact that they didn't walk down the street in pairs and orderly as she ordered them to, but the students mocked her right behind her back. 'Yo, run in pairs, don't run on that road, almost like in kindergarten...' Some teachers (especially the more experienced ones) solved this situation in a directive way, gave the pupils a test and that was it. However, it was worse for younger colleagues who do not have as much experience. In the month of October alone, I visited the class 5 times. At the turn of October and November, the students had prevention on the subject of bullying and cyberbullying in the class group. There, the school psychologist discovered that the pupils have completely shifted the boundaries of what is and is not bullying, compared to the other students with whom she also did this prevention. The students stood by the fact that bullying only happens after a year of various pranks and that it is only physical. The school psychologist read them a story about a girl who had been bullied, just like many classes of the same age before them, and asked them when they thought the bullying happened and when they should start dealing with it. For many students in previous years, the last straw was the moment when a student stops going to school because of bullying. However, the students of this year said that at this point it seems to be bullying and that it could start to be addressed. It even happened that the school psychologist came to the front of the class to explain what they were going to do, and one of the students stood two steps behind her and mocked her. So she asked him to let it go, but this situation happened twice more. After an hour with the school psychologist, he came with the words: 'Look. sorry then.' She explained to him that she wasn't his friend, but a teacher who he shouldn't be talking to like that, and he reworded his apology: 'So I'm sorry.' At the beginning of 2020, three students of this class came to the school psychologist saying that they did not feel well in the class.

Pupils' interests included sports clubs; artistic circles – ceramics, artwork, musical instruments; biology club at school...

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The last straw for a radical solution to this situation were precisely three female students who did not feel comfortable in class. So a meeting of all the teachers who taught in this class was called. Almost every one of them had some kind of problem with the class. Noise, disturbance, no authority. Common procedures were agreed upon, what would be tolerated in the classroom, what would not be tolerated and it was decided that all teachers in the classroom would follow these procedures. Because of how unruly the class was, students had a lot of notes going to them on Edupage. However, the parents did not like this, so the class teacher of this class called an extraordinary meeting with them, during which he explained to them what was happening in the class.

Interview, Cooperation with experts, Warning

Unfortunately, however, the pedagogues did not have time to try out the procedures agreed upon, because the first lockdown occurred in March of the same year. Distance learning in this class was basically without problems. The students participated in the lessons, but the truth is that they often turned off their microphones and cameras. In fact, students often had no idea who was on the other side of the monitor. They didn't have the respect and authority they didn't have for the pedagogue before during face-to-face teaching, and so the teacher heard quite a few comments about him, for example, in the event that his technique failed. The result is still awaited today. It remains to be seen whether and how the students have changed in a year and a half of distance education, if they have grown from it, or if the situation in the classroom will be even worse. It is generally known that the third and fourth years are the 'worst' years. The students are in their teens, but they already know the school, the teachers and basically know what they can afford to do with whom.

Failure

Skupina žáků 10 – 11 let; prima

Sportovní kroužky; umělecké kroužky – keramika, výtvarka, hudební nástroje; biologický kroužek při škole…

Disrespekt,Rušení výuky

Magisterský - český jazyk a literatura + občanská výchova se zaměřením na vzdělávání

34

Situace se začala odehrávat v září roku 2019, kdy na gymnázium nastoupilo do primy třicet nových dětí. Ke konci září tyto děti s třídním učitelem, školní psycholožkou a několika externisty podnikly adaptační kurz, jehož cílem bylo stmelení kolektivu a vytvoření pravidla třídy. Již na tomto kurzu jsem si všimla, že třída je velmi živá. Neustále vyrušovali, vykřikovali a emočně se projevovali. Emoční projevy předváděla především děvčata např. 'To teda dělat nebudu, protože já mám to, a tamto,...' V říjnu téhož roku už byly rozdané 'role ve třídě'. Nůžky mezi žáky byly hodně rozevřené. Někteří žáci na sebe strhávali pozornost, jiní naopak seděli tiše v koutě, ale nebylo nic mezi tím. Komunikace ve třídě mezi studenty probíhala ve skupinkách, často také vulgárně. V té době si začali stěžovat jednotliví učitelé, že ve třídě nemohou vyučovat, protože takhle neukázněnou třídu ještě nezažili. Žáci byli hluční, neposlušní a z většiny pedagogů si utahovali i před jejich očima. Př. učitelka tělesné výchovy s nimi šla běhat ven do přírody. To, že po ulici nešli ve dvojicích a spořádaně tak, jak jim nařídila, by dokázala akceptovat, ale žáci ji parodovali přímo za jejími zády. 'Jó, běžte ve dvojicích, neběhejte na tu silnici, skoro jako ve školce,...' Někteří pedagogové (především ti zkušenější) tuto situaci řešili direktivním způsobem, žákům dali test a hotovo. Horší to však měli mladší kolegové, kteří nemají tolik praxe. Jen za měsíc říjen jsem třídu navštívila 5x. Na přelomu října a listopadu měli žáci prevenci na téma šikana a kyberšikana ve třídním kolektivu. Tam školní psycholožka zjistila, že žáci mají naprosto posunuté hranice toho, co je a není šikana, oproti ostatním studentům, se kterými tuto prevenci také dělala. Studenti si stáli za tím, že šikana je až po roce různých srandiček a že je pouze fyzická. Školní psycholožka jim přečetla příběh o šikanované dívce, stejně jako mnoha třídám stejného věku před nimi, a zeptala se jich, kdy podle nich šikana nastala a kdy by něco takového měli začít řešit. Pro mnoho žáků předchozích ročníků byl poslední kapkou okamžik, kdy student kvůli šikaně přestane chodit do školy. Studenti tohoto ročníku však řekli, že v tomto okamžiku už se zřejmě jedná o šikanu, a že by se to mohlo začít řešit. Dokonce se stalo, že školní psycholožka předstoupila před třídu, aby jim vysvětlila, co budou dělat, a dva kroky za ní stál jeden z žáků a parodoval ji. Poprosila jej tedy, aby toho nechal, ale tato situace se opakovala ještě dvakrát. Po hodině za školní psycholožkou přišel se slovy: 'Hele. sorry teda.' Vysvětlila mu, že není žádný jeho kamarád, ale pedagog, s kterým by takhle mluvit neměl, a on svoji omluvu přeformuloval: 'Tak teda se omlouvám.' Na začátku roku 2020 za školní psycholožkou přišly tři studentky této třídy se slovy, že se ve třídě necítí dobře.

Zájmy žáků zahrnovaly sportovní kroužky; umělecké kroužky – keramika, výtvarka, hudební nástroje; biologický kroužek při škole...

Poslední kapkou pro radikální řešení této situace, byly právě tři studentky, které se ve třídě necítily. Svolala se tedy schůze všech pedagogů, kteří v této třídě učili. Téměř každý z nich měl se třídou nějaký problém. Hlučnost, vyrušování, žádná autorita. Domluvily se společné postupy, co se bude tolerovat ve třídě, co naopak nebude a rozhodlo se, že se těmito postupy budou všichni vyučující ve třídě řídit. Vzhledem k tomu, jak byla třída neukázněná, studenti měli spoustu poznámek, které jim chodily na Edupage. To se ovšem nelíbilo rodičům a tak s nimi třídní učitel této třídy svolal mimořádnou schůzku, během které jim vysvětlil, co se ve třídě děje.

Bohužel se však nestihly pedagogy domluvené postupy vyzkoušet, protože v březnu téhož roku nastal první lockdown. Distanční výuka v této třídě probíhala v podstatě bez problémů. Studenti se výuky účastnili, avšak pravda je, že si často vypínali mikrofony a kamery. Dokonce studentům často vůbec nedocházelo, kdo je na druhé straně monitoru. Respekt a autoritu, kterou k pedagogovi neměli předtím při prezenční výuce, neměli ani teď a tak se vyučující doslechl nemálo poznámek na jeho účet například v případě, že mu selhala technika. Na výsledek se tedy čeká dodnes. Uvidí se, zda a popřípadě jak se žáci za rok a půl distanční výuky změnili, jestli z toho vyrostli, nebo jestli situace ve třídě bude ještě horší. Obecně se ví, že tercie a kvarta jsou 'nejhorší' ročníky. Studenti jsou v pubertě, ale už znají školu, pedagogy a v podstatě ví, co si ke komu mohou dovolit.

1

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Diagnosis, Failure to attend class

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Support

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Partial success

9

tanec

Vývojová dysfázie

vysokoškolské magisterské

13

Dívka v klasické hodině sedí ve třídě jako ostatní samostatně. Třída má třináct žáků a každý sedí sám u menší lavice. Paní učitelka žádá žáky, aby si zapsali učivo z tabule a sama jim jej k tomu čte. Dívka se pokouší psát, ale nestíhá zapisovat tak rychle jako ostatní spolužáci. Namísto toho aby se přihlásila či požádala o více času začne plakat.

Vývojová disfázie

Požádala jsem žáky aby si zapsali učivo z tabule. Všichni si zapisovali až na jednu dívku, která seděla smutně u lavice a usedavě plakala. Když jsem se jí zeptala o co jde, řekla že nestíhá past s ostatními. Nabídla jsem jí, že má času kolik chce, ale bohužel plakala dál. Nakonec jsem jí dovolila napsat pouze část a dívka se pomalu uklidnila.

Výsledkem řešení je především fakt, že dívka se nyní častěji ptá či přihlásí, aniž by začala plakat a nebojí se tolik jak dřív. Většinou při situacích podobných té která byla popsána, dívka píše pouze část textu a necítí se jako někdo kdo ostatní zdržuje od práce.

1

Teacher: This lady joined us in the middle of the 7th grade. At first she was very quiet and withdrawn, but that seemed normal to me because I told myself that she started a while ago and so it will take her some time to integrate into the class. Most children have a problem with the fact that they are shy to communicate with other classmates during the first few days at a new school. But this lady was quite an exception for me. I didn't deal with the fact that she was shy, but the problem arose during classes. When I called her to check her knowledge, she didn't answer me at all. She just looked at me. When I asked her, 'Can you please answer a question for me?', she kept staring at me until it was scary. After a while her behavior changed a bit, but I don't know if for better or for worse. When I asked her a question, she started laughing. She started laughing like a little child, and I still had no answer. It started to disrupt my classes quite a bit, because even though I tried to call her, I already knew in advance that it probably didn't even make sense. I didn't know if she was still shy or if she was doing it on purpose.

Teacher: The student does not live with her parents, but with her grandmother. Her parents drank a lot and I think there were physical attacks a few times as well. They didn't want to let her out much to play with the other kids. As a child, she was taken away by the social worker so that she could go live with her grandmother. Žačka lives here in the city. The social worker probably thought that a change of environment would benefit her, but Grandma didn't care much for her. She found a much younger boyfriend, with whom, according to the student, he is always away somewhere. I feel sorry for her, because Kor needs some 'adult' role model now in puberty. The fact that she didn't experience any childhood is, in my opinion, the reason why she has a slightly delayed development. He is in class with only girls, but he doesn't talk to them. When he goes to school, he only plays with much younger children. Even though she is 14 years old, she has no problem playing in the sand.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

Teacher: I was the first to talk to the student alone in the office. I told her if she had any problem that was bothering her. There was silence for a while, so I continued: 'Look, if you don't confide in me, it won't solve anything. Try to talk to me, because I think you are a very clever girl. If you tried to integrate more into the collective, I think you would be very happy.' But she still didn't answer me. To help her, I tried to do group work as much as possible to force her to interact with others a little, but I didn't succeed. I sent her to an educational counselor, who talked her down a bit, but we still didn't know why she was so quiet and, above all, why she had delayed development. She did not respond to our contact at all, so it was not even possible to talk to her. So we immediately sent the pupil to a psychologist, with whom we were in constant contact. He told us that the pupil is really mentally retarded. He told us it's because of her childhood of not seeing her peers grow up. Bad upbringing was also to blame. The girl went to the psychologist once a week for about two months, and according to his opinion, there was a big shift. During the sessions, he let her play with the toys he had prepared for her and talked with her like a small child, when after a while he began to explain to her that she can play with younger children, but that she should try to make friends with older children as well.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

Teacher: After the student stopped seeing the psychologist and returned to school, I and the others saw a big shift. Although she was still having fun with others and playing on the sand, she was also having fun with other classmates in her class. She was more involved in group work, and you could see that her classmates were happy. Although she still sometimes has trouble answering questions, you can see that she is at least trying. To be honest, I was very afraid of online learning, but she got involved in it just like the other kids. So even though she is mentally retarded, I think she has made progress.

Partial success

14 let, 8.ročník

Hraní na písku s výrazně mladšími dětmi

Bariéry v komunikaci

Mgr., Anglický jazyk

20 let

Učitelka: Tato slečna k nám nastoupila v půlce 7.ročníku. Zezačátku byla hodně tichá a uzavřená, ale to se mi zdálo normální protože jsem si řekla, že nastoupila před chvilkou a tak jí bude trvat, než se začlení do třídy. Většina dětí má problém s tím, že se prvních pár dní na nové škole stydí komunikovat s ostatními spolužáky. Ovšem tato slečna byla pro mě docela vyjímkou. To že se styděla jsem neřešila, ovšem problém nastal při vyučování. Když jsem ji vyvolala abych si ověřila její znalosti, vůbec mi neodpovídala. Jenom se na mě dívala. Když jsem se jí zeptala: 'Můžeš mi prosím odpovědět na otázku?', upřeně se na mě dívala dál, až to bylo děsivé. Po chvilce se její chování trochu změnilo, ale nevím, jestli k lepšímu nebo k horšímu. Když jsem ji položila otázku, začala se smát. Začala se smát jako malé dítě, a já jsem byla furt bez odpovědi. Začalo mi to docela narušovat moje hodiny, protože i když jsem se ji snažila vyvolat, věděla jsem už dopředu že to asi ani nemá smysl. Nevěděla jsem, jestli se furt stydí, nebo jestli to dělá schválně.

Učitelka: Žačka nežije s rodiči, ale se svou babičkou. Její rodiče hodně pili a myslím že několikrát také došlo k fyzickému napadení. Nechtěli ji moc pouštět ven, aby si hrála s ostatními dětmi. Jako malá byla sociálkou odebrána aby mohla jít žít k babičce. Žačka žije tady ve městě. Sociálka si asi myslela, že změna prostředí jí prospěje, ale babička se o ni moc nestarala. Našla si totiž o dost mladšího přítele, se kterým je podle žačky pořád někde pryč. Je mi jí líto, protože kor teď v pubertě potřebuje nějaký 'dospělácký' vzor. To, že nezažila žádné dětství je podle mě ten důvod, proč má trošku opožděný vývoj. Ve třídě je se samýma holkama, ale s nima se nebaví. Když jde do školní družiny, hraje si jen a pouze s výrazně mladšími dětmi. I když má 14 let, nedělá jí problém hrát si na písku.

Učitelka: Jako první jsem si s žačkou promluvila sama v kabinetu. Řekla jsem jí, jestli má nějaký problém, který ji trápí. Chvíli bylo ticho, a tak jsem pokračovala: 'Podívej, jestli se mi nesvěříš, nic se tím nevyřeší. Zkus si se mnou promluvit, myslím si totiž, že si moc šikovná holka. Kdyby ses snažila víc začlenit do kolektivu, myslím že bys byla moc šťastná.' Ale ona mi pořád neodpověděla. Abych jí pomohla, snažila jsem se co nejvíc dělat práce ve skupině, abych ji trochu donutila komunikovat s ostatními, ale neuspěla jsem. Poslala jsem ji k výchovné poradkyni, která ji sice trochu rozmluvila, ale pořád jsme nevěděli, proč je tak tichá a hlavně, proč má opožděný vývoj. Na náš kontakt vůbec nereagovala, takže si s ní nebylo možné ani promluvit. Rovnou jsme tedy žačku poslali k psychologovi, se kterým jsme byli v neustálém kontaktu. Ten nám sdělil, že žačka je skutečně mentálně zaostalá. Řekl nám, že je to díky jejímu dětství, kdy neviděla vyrůstat své vrstevníky. Na vině také byla špatná výchova. Děvče k psychologovi docházelo jednou týdně po dobu zhruba dvou měsíců, a dle jeho posudku došlo k velkému posunu. Při sezeních si ji nechal hrát s hračkami, které měl pro ni nachystané, a bavil se s ní jak s malým dítětem, kdy po chvilce jí začal vysvětlovat, že se může bavit s dětmi mladšími, ale ať se zkusí skamarádit také s dětmi staršími.

Učitelka: Po tom, co žačka přestala k psychologovi docházet a vrátila se do školy, já i ostatni jsme viděli velký posun. Sice se stále bavila s ostatními a hrála si na písku, ale zároveň se bavila s ostatními spolužáky ve své třídě. Při skupinových pracích se více zapojovala, a šlo vidět že její spolužačky měly radost. I když má pořád občas problém odpovídat na dotazy, jde na ní vidět, že se aspoň snaží. Upřímně jsem se hodně bála on-line výuky, ale do té se zapojovala stejně, jako ostatní děti. I když je teda mentálně opožděná, myslím si, že udělala pokrok.

1

This boy was one of the freshmen at our school, I had their class for Czech language and English language. At the beginning of the school year, he worked relatively well in my classes, brought his tools, did his homework, listened and did not disturb the lessons. But something changed and sometime around the turn of January and February I started to notice changes in his behavior. The difference was really striking, he was lying on the bench, he didn't bring any tools to my classes, and then he even started causing such provocative situations. When we were in the office, I asked him if something was going on, maybe at their house, and if he needed to talk about something. However, the student told me that nothing was happening at home, but it was obvious that everything was not quite right. I continued with more questions, but I tried not to startle him. After a few minutes, the student told me that he was annoyed when half the class laughed at him while reading his text in Czech, and that since then he feels bad and demotivated in my classes. I apologized to him because I had no idea that this situation would affect him so much. I tried to explain to him that he shouldn't feel bad at all about the fact that he didn't succeed, because you learn from mistakes and it definitely moved him somewhere. We agreed if there was anything else I could do for him at that moment, to which he replied that he didn't know. I suggested that in this class, I would do away with reading students' work out loud in front of the class. We also agreed that if a student is troubled by a situation that happens in my class again, he can come to me at any time and talk about it. Since then, this boy has again cooperated in class and behaved very well.

Pupil - 1st year high school student, quiet, rather introverted.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

When his behavior had already crossed considerable limits, I decided to talk to other colleagues about whether he had deteriorated in their classes as well. What was surprising to me was that none of the colleagues noticed any changes in that student. I hesitated whether I should contact the parents first or talk to the boy directly. In the end, I decided on the second option, after the English lesson I asked him to help me take things to the office, where we could talk in peace afterwards. When we were in the office, I asked him if something was going on, maybe at their house, and if he needed to talk about something. However, the student told me that nothing was happening at home, but it was obvious that everything was not quite right. I continued with more questions, but I tried not to startle him. After a few minutes, the student told me that he was annoyed when half the class laughed at him while reading his text in Czech, and that since then he feels bad and demotivated in my classes. I apologized to him because I had no idea that this situation would affect him so much. I tried to explain to him that he shouldn't feel bad at all about the fact that he didn't succeed, because you learn from mistakes and it definitely moved him somewhere. We agreed if there was anything else I could do for him at that moment, to which he replied that he didn't know. I suggested that in this class, I would do away with reading students' work out loud in front of the class. We also agreed that if a student is troubled by a situation that happens in my class again, he can come to me at any time and talk about it.

Interview

Since our conversation, this boy has again cooperated in class and behaved very well.

Longterm success

15, 1. ročník SŠ

Auta, mechanické práce

Mgr. ČJ, AJ, OV

17

Tento chlapec byl jedním z prváků na naší škole, jejich třídu jsem měla na český jazyk a anglický jazyk. Na začátku školního roku pracoval v mých hodinách relativně hezky, nosil si pomůcky, dělal domácí úkoly, poslouchal a nevyrušoval v hodinách. Něco se ale změnilo a někdy na přelomu ledna a února jsem začala pozorovat změny v jeho chování. Ten rozdíl byl opravdu markantní, polehával na lavici, nenosil si do mých hodin žádné pomůcky a pak dokonce začal vyvolávat takové provokativní situace. Když jsme byli v kabinetu, tak jsem se ho zeptala, jestli se něco děje, třeba u nich doma, a zda si nepotřebuje o něčem promluvit. Žák mi ale sdělil, že doma se nic něděje, ale bylo na něm znát, že není úplně vše v pořádku. Pokračovala jsem s dalšími otázkami, ale snažila jsem se ho nevylekat. Žák mi po několika minutách sdělil, že ho naštvalo, když se mu při čtení jeho textu v českém jazyce vysmála půlka třídy a že se v mých hodinách od té doby cítí špatně a demotivovaně. Omluvila jsem se mu, protože mě vůbec nenapadlo, že ho tato situace tak moc poznamená. Snažila jsem se mu vysvětlit, že se vůbec nemá cítit špatně z toho, že se mu něco nepovedlo, protože chybami se člověk učí a určitě ho to někam posunulo. Domlouvali jsme se, jestli pro něj v tu chvíli můžu ještě něco udělat, na to odpověděl, že neví. Navrhla jsem, že v této třídě zruším čtení prací žáků nahlas před třídou. Také jsme se dohodli, že pokud opět bude žáka trápit nějaká situce, která se stane v mé třídě, může kdykoli přijít za mnou a promluvit si o tom. Od té doby tento chlapec opět v hodinách spolupracoval a choval se velmi vzorně.

Žák – student 1. ročníku střední školy, tichý, spíše introvert.

Když už jeho chování překročilo značné meze, rozhodla jsem si promluvit s ostatními kolegy, zda se takto zhoršil i v jejich hodinách. Překvapující pro mě bylo, že nikdo z kolegů u toho žáka nezaznamenal žádné změny. Váhala jsem jestli mám nejdříve kontaktovat rodiče nebo si rovnou promluvit s chlapcem. Nakonec jsem se rozhodla pro tu druhou variantu, po hodině angličtiny jsem ho požádala, aby mi pomohl odnést věci do kabinetu, kde bychom si mohli následně v klidu promluvit. Když jsme byli v kabinetu, tak jsem se ho zeptala, jestli se něco děje, třeba u nich doma, a zda si nepotřebuje o něčem promluvit. Žák mi ale sdělil, že doma se nic něděje, ale bylo na něm znát, že není úplně vše v pořádku. Pokračovala jsem s dalšími otázkami, ale snažila jsem se ho nevylekat. Žák mi po několika minutách sdělil, že ho naštvalo, když se mu při čtení jeho textu v českém jazyce vysmála půlka třídy a že se v mých hodinách od té doby cítí špatně a demotivovaně. Omluvila jsem se mu, protože mě vůbec nenapadlo, že ho tato situace tak moc poznamená. Snažila jsem se mu vysvětlit, že se vůbec nemá cítit špatně z toho, že se mu něco nepovedlo, protože chybami se člověk učí a určitě ho to někam posunulo. Domlouvali jsme se, jestli pro něj v tu chvíli můžu ještě něco udělat, na to odpověděl, že neví. Navrhla jsem, že v této třídě zruším čtení prací žáků nahlas před třídou. Také jsme se dohodli, že pokud opět bude žáka trápit nějaká situce, která se stane v mé třídě, může kdykoli přijít za mnou a promluvit si o tom.

Od našeho rozhovoru tento chlapec opět v hodinách spolupracoval a choval se velmi vzorně.

1

The student was in the sixth grade when the quarantine was announced and the schools were closed. The second grade was switched to online teaching, but the boy didn't have an internet connection at home, nor a new mobile phone from which he could use it, so it was agreed with his parents that he would come to school once a week and receive assignments from the teachers and bring completed homework from last year. Unfortunately, that didn't happen very often. He went once a week to a special teacher who helped him with math and the Czech language, but he couldn't handle the rest and didn't carry the assignments. He made excuses that his siblings tore them up, or that he forgot them, lost them.

The student is very nice, with a weaker intellect, but diligent and does not disturb the lessons. He comes from a divorced family, he has 4 siblings and his mother graduated from a special school, his stepfather delivers goods. The family is worse off socially, but the parents take good care of the boy, he is not in need, they just don't help him with school.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Failure to attend class

First, the family was contacted and the mother was spoken to. She was willing and kind and claimed that her son was learning. After that, a student was arranged for him to work as an English tutor and it went great. She found out that the boy had big gaps and once she also witnessed an incident with Mr. Physics teacher, who brought him new curriculum and wanted the student's assignments from the previous week. He started to make excuses again and the teacher didn't give in and exploded. The boy was crying as he left. The student then asked him why he didn't have the assignments and he admitted to her that he didn't understand the material being discussed. They did the assignments together, she explained it to him and the student understood. Subsequently, she discussed it with the special education teacher at the school and they agreed that as long as the school is closed, she will come to the school for tutoring every day. The assistant who studied with him every day agreed, and the boy finally passed and went to the next grade.

Disrespectful communication, Support, Interview, Cooperation with experts

The result of the solution is that the boy continues to study successfully and is now in the eighth grade. He may be a slightly below average student, but he tries and does his homework. For over a year now, instead of second foreign language classes, she has been attending tutoring with a special pedagogue and also once a week with her English teacher. He looks happy and is popular in class. The student's statement about the given case study What is inspiring for me, what would I appreciate? It's great to look for the good in students and go deeper into the problem. Don't be afraid to offer a helping hand. What would I like to avoid? I would like to avoid seeing the children as bad for not doing something. Laziness or forgetfulness is not always behind an unfinished task. Sometimes children lie out of fear of being scolded. What would I do differently and why? I really like the attitude of the class teacher, special pedagogue and student. What solutions can I think of (possibly with the support of professional resources)? None.

Longterm success

Skateboard, písničky, kamarádi

Lhaní

Žák byl v šesté třídě, když byla vyhlášena karanténa a uzavřeny školy. Druhý stupeň přešel na online vyučování, ale chlapec doma neměl připojení na internet, ani nový mobil, ze kterého by to šlo a tak se s rodiči domluvilo, že jednou týdně přijde do školy a dostane od učitelů úkoly a donese vypracované domácí úlohy z minula. To se bohužel moc často nestávalo. Docházel jednou týdně k speciální pedagožce, která mu pomáhala s matematikou a českým jazykem, zbytek ale nezvládal a úkoly nenosil. Vymlouval se, že mu je roztrhaly sourozenci, nebo je zapomněl, ztratil.

Žák je velice milý, slabší intelekt, ale pilný a v hodinách nevyrušuje. Pochází z rozvedené rodiny, má 4 sourozence a maminka má vystudovanou zvláštní školu, nevlastní otec rozváží zboží. Rodina je na tom sociálně hůř, ale o chlapce se rodiče starají pěkně, nestrádá, akorát mu nepomůžou se školou.

Nejdříve se kontaktovala rodina a mluvilo se s maminkou. Ta byla ochotná a milá a tvrdila, že se syn učí. Poté mu byla domluvena studentka na praxi na doučování angličtiny a šlo jim to skvěle. Ta zjistila, že má chlapec veliké mezery a jednou byla také svědkem incidentu s panem učitelem fyziky, který mu donesl nové učivo a chtěl po studentovi úkoly z minulého týdne. Ten se začal opět vymlouvat a pan učitel to nedal a vybuchnul. Když odcházel, chlapec plakal. Studentka se ho poté vyptávala, proč úkoly nemá a on jí přiznal, že probírané látce nerozumí. Udělaly tenkrát úkoly spolu, ona mu to vysvětlila a žák pochopil. Následně to řešila se speciální pedagožkou ve škole a domluvili se, že dokud bude zavřená škola, bude docházet denně na doučování do školy. Domluvila se asistentka, která se s ním denně učila, a chlapec nakonec uspěl a šel do dalšího ročníku.

Výsledek řešení je, že chlapec úspěšně studuje dál a nyní je v osmé třídě. Je možná trochu podprůměrný student, ale snaží se a dělá úkoly. Už přes rok dochází místo hodin druhého cizího jazyka na doučování ke speciální pedagožce a taky jedenkrát týdně ke své paní učitelce angličtiny. Vypadá spokojeně a ve třídě je oblíbený. Vyjádření studenta k dané kazuistice Co je pro mě inspirativní, co bych ocenil? Je skvělé hledat v žácích to dobré a jít hlouběji po problému. Nebát se nabídnout pomocnou ruku. Čemu bych se chtěl vyhnout? Chtěla bych se vyhnout vidět děti jako špatné, že něco neudělaly. Ne vždy za nehotovým úkolem je lenost nebo zapomenutí. Někdy děti lžou ze strachu, že dostanou vynadáno. Co bych udělal jinak a proč? Velice se mi líbí postoj třídní učitelky, speciální pedagožky i studentky. Jaké mě napadají varianty řešení (případně s oporou o odborné zdroje)? Žádné.

1

The student was part of a class that I had never taught before and with students that I did not know at all beforehand. Already during the first week, I noticed that the student was slightly different from the others. She was sitting alone, she wasn't talking to anyone, she didn't seem to have any friends. I didn't know her, so I didn't know if she was, for example, just in shock from the transition to face-to-face teaching. However, over time it became apparent that although the rest of the class had acclimated without much difficulty, the pupil still refused to speak, did not interact with anyone and appeared to be unhappy. The student had a problem with speaking out loud (mental, not physical), whether only in front of me or in front of the whole class. Although she had a perfect score, she stood up when called and was silent when I asked her if she knew the answer, she shook her head that she didn't. However, when I went around the class looking at how she was working independently, she was doing the same thing without the slightest problem, which meant that she preferred to pretend she didn't know the answer just so she wouldn't have to talk. A prime example was the situation when we were learning new words for the English language with the pupils. Everyone had to choose a word from the given text, go to the blackboard in front of the class and describe it in other words so that the rest of the students could guess it. The last to go was a student who stood in front of the blackboard, bowed her head and remained silent. I asked if he had a chosen word. She nodded that she didn't have any. After that I told her that I would choose the word for her, I showed it to her, but she was still silent. It was a perfectly simple word that she definitely knew what it meant, as she had used it several times in her written work before. When asked if she knew what the word meant, she again shook her head in disagreement. I didn't know what to do with the student, so I sat her down, but I had the feeling that I had failed.

There is a lot of confusion regarding the student's family, only the mother communicates with the school, who seems to be very strict at first glance. The mother often did not give consent, for example, to going out during free time, GDPR and so on. The class as a whole functioned perfectly well and the pupil was treated with respect, despite her strange behavior. I never saw anyone mocking her, just ignoring her. Although it was a new class for me, we got used to each other very quickly.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

After this incident, I started asking colleagues who had worked with the student before me about their experiences with her. I learned the same thing from all of them, namely that it is very difficult to get a word out of her. So I came to the conclusion that the best thing for the pupil would be if I contacted the mother and asked her if she would go with the pupil to a psychologist, I offered her the services of the school psychologist. However, the mother refused and seemed to be very affected, so I asked her to talk to her about the subject. I have not received a reply to this message. I think that I should not have asked my mother to see a psychologist, because every parent reacts to their child very sensitively. I probably should have given the pupil and the mother more time and only then asked to contact a psychologist.

Interview

Since this incident is very recent, I could not evaluate the change too much from a long-term perspective, but nothing has changed from a short-term perspective. The student is still silent when asked any questions, or speaks in a very quiet and frightened voice. However, I continued to feel my mother's aloofness and her refusal to cooperate.

Failure

Lucie, 8. ročník

Vzdělání – vysokoškolské – FF MUNI – klasická filologie, dále Angličtina pro pedagogické pracovníky

20

Žačka byla součástí třídy, kterou jsem nikdy předtím neučila a s žáky, které jsem předem vůbec neznala. Již během prvního týdne jsem si všimla, že je žačka mírně odlišná od ostatních. Seděla sama, s nikým se nebavila, vypadalo to, že nemá žádné kamarády. Neznala jsem ji, takže jsem nevěděla, jestli není například pouze v šoku z přechodu na prezenční výuku. Časem se však ukázalo, že přestože se zbytek třídy aklimatizoval bez větších obtíží, žačka stále odmítala mluvit, s nikým se nebavila a vypadalo to, že je nešťastná. Žačka měla problém s mluvením nahlas (psychický, ne fyzický), ať už pouze přede mnou, nebo před celou třídou. Ačkoliv měla perfektní prospěch, při vyvolání se postavila a mlčela, když jsem se jí zeptala, jestli ví odpověď, zakývala hlavou, že neví. Když jsem se však poté podívala při obcházení třídy na to, jak pracuje samostatně, totožnou věc zvládala bez sebemenších problémů, což znamenalo, že radši předstírala, že odpověď neví, jen aby nemusela mluvit. Ukázkovým příkladem byla situace, kdy jsme se učili s žáky nová slovíčka do anglického jazyka. Každý si měl ze zadaného textu vybrat slovíčko, předstoupit k tabuli před třídu a popsat jej jinými slovy tak, aby zbytek žáků uhodl. Jako poslední šla žačka, která předstoupila před tabuli, sklonila hlavu a mlčela. Zeptala jsem se, zda-li má vybrané slovíčko. Odkývala, že nemá. Poté jsem jí řekla, že jí teda slovíčko vyberu já, ukázala jsem jí ho, ale ona stále mlčela. Bylo to naprosto jednoduché slovíčko, které s určitostí věděla, co znamená, jelikož jej dříve několikrát použila při psaných pracích. Po otázce, jestli ví, co slovíčko znamená, opět zakývala hlavou na nesouhlas. Nevěděla jsem co si s žákyní počít, tak jsem ji usadila, měla jsem však pocit, že jsem selhala.

Ohledně rodiny žačky panují velké nejasnosti, se školou komunikuje pouze matka, která se zdá být na první pohled velice přísná. Matka často neudělovala souhlas například s vycházením ven o volné hodině, GDPR a tak dále. Třída jako celek fungovala naprosto v pořádku a k žačce se, i přes její zvláštní chování, chovali s respektem. Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by se jí vysmíval, pouze si jí nevšímali. Přestože to byla pro mě nová třída, zvykli jsme si na sebe velice rychle.

Po této příhodě jsem se začala vyptávat kolegů, kteří s žačkou pracovali přede mnou, jaké s ní mají zkušenosti. Od všech jsem se dozvěděla to stejné, a to že je velice obtížné z ní dostat slovo. Dospěla jsem tedy k závěru, že nejlepší pro žačku by bylo, když kontaktuji maminku a požádám ji, zda-li by nezašla s žačkou k psychologovi, nabízela jsem jí službu toho školního. Maminka však odmítla a zdála se být velice dotčená, poprosila jsem jí teda, aby si s ní na dané téma promluvila. Na tuto zprávu jsem již odpověď nedostala. Myslím si, že jsem maminku o návštěvu psychologa žádat neměla, protože každý rodič reaguje na své dítě velice citlivě. Pravděpodobně jsem měla nechat žačku a matce více času a až poté žádat kontaktování psycholožky.

Protože je tento incident velice čerstvý, nemohla jsem příliš hodnotit změnu z hlediska dlouhodobého, z hlediska krátkodobého se však nic nezměnilo. Žačka stále mlčí při jakémkoliv otázání, nebo promluví velice tichým a ustrašeným hláskem. Já jsem však i nadále pociťovala odtažitost matky a její odmítání jakékoliv spolupráce.

1

It was already in the first grade that he was more unruly, he shouted, chased in the corridors during breaks, yelled in class. Then when he came to us for the second grade, it continued. In the seventh grade it was already worse, the situation escalated until we had to start solving it. It was in a class that wasn't very large, I think there were 27 kids, which isn't a lot these days, but there were other boys with demanding behavior and this one did whatever he wanted. That was the biggest problem.

He always with the disciplinary problems, the problem is that the school manages to fix it, to fix it, to stop the bad disruptive behavior, so it is necessary for the boy or the child to want and for the family to be proactive and forbid him to carry notes (he doesn't have homework, he's angry, he runs around the halls, he talks dirty, he takes snacks from his classmates) so that these notes tell the child that this is not how things will go at school. That's how the family didn't work out for him.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

In the seventh grade, it was already at such a stage that we drew up an individual education plan and every three weeks we met with his class teacher and the boy and evaluated what he succeeded and what he did not succeed. We decided what we were going to focus on, what we were going to do, what he would do if he needed help and if he didn't get it right, what the disciplinary measures would be - reprimand from the school principal, two for behavior, three for behavior and we are still with him about that's what they were talking about. We always took the catalog to hand, read the notes, he brought the student book and we explained to each other what was wrong with it and it didn't work, and that's basically all the school can do. As part of the educational plan, he can influence the student, cooperate with the parents and try to make a joint correction if it works in the family, but it didn't work here.

Consequences, Disrespectful communication, Support, Interview

He had a 2 in behavior at the end of the school year, and it worked, because we then told him that if things continued like this, he would have a 2 in behavior in the eighth grade. He understood that we could afford to give him a 2 for behavior and we told him he would put it on his high school application and it worked at that point. If he was in a lower class, if he didn't have that two in behavior printed on the application, it wouldn't have worked because he didn't want to correct himself. In the seventh grade, he brought home a report card with a 2 in behavior, and when he came to the eighth grade, he was a completely different person. He didn't interrupt, he didn't shout. If the teacher told him any meaningful command, he immediately obeyed and the correction took place precisely because he wanted to. Parents are divorced, but that doesn't matter. Even if the parents are divorced and it works out between them, that's fine. They didn't fight, they didn't have any problems, they didn't have their son as a slapstick, they didn't take him as their hostage when they wanted to solve something between them. But the mother was weak to the boy, and he had authority in the father, and he did not care about his mother, and that is another misfortune. If the parents are divorced, and the child remains in care with that parent, and that parent does not set the rules, is benevolent, or has such crazy work hours that he doesn't even have a chance to somehow direct the child at home in the afternoon, then it is difficult to fix. However, what worked for this boy was that he could see that he would get a 2 on his report card if he was naughty. So I take this as a successful solution. But it's about the fact that the boy wanted of himself. If the behavior two didn't work, then the behavior three would follow and he would go to high school with such bad grades. It would turn out badly. The unfortunate thing about this boy was that he was quite gifted. He was a double, if he sometimes got a three, it was because he wanted it. He would harm his own life. Because he could also enroll in a decent matriculation course and thus he would have to do some teaching course. With a behavior three, the options are very limited.

Longterm success

6. a 7. ročník

Rušení výuky,Vykřikování,Lhaní

Mgr. Matematika, Fyzika

29

Bylo to už na prvním stupni takový neukázněnější, vykřikoval, o přestávkách se honil na chodbách, hýkal ve vyučování. Když pak přišel k nám na druhý stupeň, tak to pokračovalo. V sedmé třídě už to bylo horší, situace se vystupňovala, až jsme to museli začít řešit. Bylo to ve třídě, která nebyla příliš početná, tam bylo tuším 27 dětí, což není moc v dnešní době, ale byli tam i jiní kluci s náročným chováním a tenhle teda si dělal, co chtěl. To byl ten největší problém.

On vždycky u těch kázeňských problémů, je problém v tom, aby se to škole podařilo opravit, napravit, aby to špatné rušivé chování skončilo, tak je potřeba, aby ten kluk nebo to dítě chtělo a aby ta rodina byla podnětná a zakázala mu nosit poznámky (nemá úkoly, zlobí, běhá po chodbách, mluví sprostě, bere svačinu spolužákům), aby tyhle poznámky řekly tomu dítěti, že takhle to ve škole nepůjde. Tak u něj ta rodina nezafungovala.

V té sedmé třídě to už bylo v takové fázi, že jsme sestavili individuální výchovný plán a každé tři týdny jsme se s jeho třídním učitelem a s tím klukem scházeli a vyhodnocovali si, co se mu povedlo a co se mu nepovedlo. Stanovili jsme si, na co se zaměříme, co budeme dělat, co bude dělat on, když bude potřebovat pomoc a pokud se to nespraví, jaká jsou kázeňská opatření – důtka ředitele školy, dvojka z chování, trojka z chování a pořád jsme s ním o tom mluvili. Vždycky jsme si vzali katalog k ruce, četli jsme poznámky, on si přinesl žákovskou knížku a vysvětlovali jsme si, co je na tom špatně a nezabralo to, a to je v podstatně vše, co škola může udělat. Může v rámci výchovného plánu na toho žáka působit, spolupracovat s rodiči a snažit se o společnou nápravu, když to funguje v rodině, ale tady to nezafungovalo.

On měl na konci školního roku dvojku z chování, a to zabralo, protože jsme mu pak řekli, že pokud to takhle půjde dál, tak bude mít dvojku z chování i v osmé třídě. On pochopil, že my si můžeme dovolit dát mu dvojku z chování a řekli jsme mu, že to bude mít na přihlášce na střední školu a v té chvíli to zafungovalo. Kdyby byl v nižší třídě, kdyby to na tu přihlášku neměl mít tištěné tu dvojku z chování, tak by to nezafungovalo, protože on se nechtěl napravit. V sedmé třídě donesl domů vysvědčení s dvojkou z chování a když přišel do osmé třídy, tak to byl naprosto jiný člověk. On nevyrušoval, nevykřikoval. Pokud mu učitel řekl jakýkoliv smysluplný příkaz, tak ihned poslechl a došlo k nápravě právě proto, že on chtěl. Rodiče jsou rozvedení, ale to ničemu nevadí. I když jsou rodiče rozvedení a funguje to mezi nimi, tak je to v pořádku. Oni se nehádali, neměli žádné problémy, svého syna neměli jako fackovacího panáka, nebrali si ho jako svého rukojmí, když si mezi sebou chtěli něco vyřešit. Ale ta maminka byla na toho kluka slabá a on měl autoritu v tatínkovi a on si z té své maminky nic nedělal, a to je další neštěstí. Jestliže jsou rodiče rozvedení, a to dítě zůstane s tím rodičem v péči a ten rodič nenastaví pravidla, je benevolentní anebo má tak šílenou pracovní dobu, že ani nemá šanci to dítě nějak usměrnit odpoledne doma, tak to se pak těžko napravuje. Avšak u tohoto kluka zafungovalo, že viděl, že tu dvojku z chování na vysvědčení dostane, pokud bude zlobit. Tohle tedy beru jako úspěšné řešení. Ale je to o tom, že ten kluk sám od sebe chtěl. Pokud by dvojka z chování nezabrala, tak by následovala trojka z chování a šel by na střední školu s takovýma špatnými známkami. Dopadlo by to špatně. U tohoto kluka byla smůla, že byl poměrně nadaný. On byl dvojkař, pokud občas dostal trojku, tak proto, že na to kašlal. Poškodil by si sám sobě život. Protože by se mohl i na nějaký slušný maturitní obor a takhle by musel dělat nějaký učební obor. S trojkou z chování jsou velmi omezené možnosti.

1

The teacher remembers a situation that happened almost at the beginning of her teaching practice, that is, roughly twenty years ago. At that time, she had been working at the school for about three years, when she got a group of boys from the eighth grade to do physical education. From the beginning of their attendance at this school, the boys were used to not having to change into exercise (or at least comfortable) clothes for gym. For many years, therefore, they came to physical education in the same clothes in which they sat in the pews all day. The teacher, as she took the teaching of her subject seriously, required the students to change clothes - but she did not understand. The entire group of boys took physical education as a recreational subject, where they can go and "feel

The elementary school where this problem took place was in a village, so the students knew each other very well and were very close even through the classes. This may have caused a desire to riot or strike, but the teacher believes that this was not the reason for the problem in this situation. The students were diligent in other subjects and treated the teachers with respect. Therefore, it was certainly not an attack on the gym teacher. It was more about laziness, habit and misunderstanding.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

When the failure to fulfill the requirement was repeated for the umpteenth time, the teacher was unhappy because she could not do the activities with the students that she had carefully planned - they could get hurt, get dirty, etc. She therefore chose a solution - education through experience. When the students came again the following week without clothes, the teacher went with them to practice running in the field. Unfortunately, it was raining, so the boys came running all wet, muddy and some even chafed. Since they had gym at the beginning of the day, they had to sit in the desks wet and dirty until the end of the lesson.

Consequences, Disrespectful communication, Warning

As the teacher expected, the next day outraged parents of the students started arriving, but immediately after hearing the whole situation, they left with understanding and a lesson for their children. The following hour, all the boys came thoroughly changed, including choosing suitable shoes. It is said that they were even much more active and energetic during the lesson - the teacher attributes this to the comfortable, sporty clothes in which the boys had the opportunity to move much better and thus felt more freedom. It never happened again that they came to physical education class unprepared.

Longterm success

Skupina žáků, 8. ročník

různě

Biologie, Tělesná výchova

23

Vyučující si vzpomíná na situaci, která se stala téměř na začátku její pedagogické praxe, tudíž před zhruba dvaceti lety. Ve škole tou dobou působila asi tři roky, když dostala na tělocvik chlapeckou skupinu z osmého ročníku. Chlapci byli od začátku své docházky do této školy zvyklí, že nebylo potřeba se na tělocvik převlékat do cvičebního (nebo aspoň pohodlného) oblečení. Dlouhá léta proto docházeli na tělesnou výchovu ve stejném oblečení, ve kterém seděli celý den v lavicích. Vyučující, jelikož brala výuku svého předmětu vážně, po studentech převlékání vyžadovala – pochopení se jí ale nedostavilo. Celá chlapecká skupina brala totiž tělesnou výchovu jako odpočinkový předmět, kde si mohou jít „začutat

Základní škola, kde se tento problém odehrával, byla ve vesnici, tudíž se mezi sebou studenti velmi dobře znali a byli si i naskrz třídami velice blízcí. To možná mohlo vyvolávat touhu po vzpouře nebo stávkování, vyučující si ale myslí, že to v této situaci nebyl důvod vzniku problému. Studenti byli v jiných předmětech snaživí a k vyučujícím se chovali s respektem. O útok na učitelku tělocviku se tudíž určitě nejednalo. Šlo spíš o lenost, nezvyk a nepochopení.

Když se neplnění požadavku opakovalo už po několikáté, byla vyučující nešťastná, jelikož nemohla se studenty dělat aktivity, které si pečlivě plánovala – mohli by se zranit, ušpinit a podobně. Zvolila proto řešení – výchovu prožitkem. Když studenti přišli následující týden opět nepřevlečení, vyučující s nimi šla trénovat běh do terénu. Naneštěstí zrovna pršelo, a tak chlapci přiběhli celí mokří, zablácení a někteří dokonce odření. Jelikož měli tělocvik hned na začátku dne, museli do konce vyučování sedět v lavicích mokří a špinaví.

Jak vyučující očekávala, další den začali přicházet pobouření rodiče studentů, kteří ovšem hned po vyslechnutí celé situace odcházeli s pochopením a lekcí pro své děti. Následující hodinu přišli všichni chlapci důkladně převlečení, a to včetně výběru vhodné obuvi. V průběhu hodiny prý byli dokonce mnohem aktivnější a energičtější – vyučující to připisuje právě pohodlnému, sportovnímu oblečení, ve kterém měli chlapci možnost se mnohem lépe pohybovat a cítili tak větší volnost. Nikdy už se pak nestalo, že by přišli na tělesnou hodinu nepřipravení.

1

So it was several years ago, but right after I entered the gymnasium here, I was given several classes in mathematics. One of them was the children of the seventh grade of the eight-year high school. There were some 28 children in this class. For the first few weeks we got to know each other and I tried to find out what level the individual students were at, how good each student was and what their weaknesses were. No matter what topic we were working on, one student always had the urge to interrupt, constantly fidgeting or fidgeting in his chair. Sometimes he started yelling, kept turning around, talking to classmates, didn't report, and shouted when he had a question. A good example is one particular math class. I started to discuss the new curriculum with the pupils (direct, indirect proportion). In the first part of the lesson, I explained the definitions to the students, what does direct proportion even mean, what is it about, where does it occur. During this part of the lesson, the student was more or less calm and relaxed. Together with other classmates, he wrote in a notebook. Sometimes he fidgeted and I had to warn him a few times to take notes. However, in the second half of the lesson, the student began to express himself again. We started counting sample examples and workbook examples. The first 3, 4 examples were without a problem. The student calculated (well), he was even at the blackboard and calculated the example. But as we started to count more - more and more examples, the student started shouting, rocking on the chair, talking loudly without prompting. Once, the student even got up completely from the desk, then sat down again, leafed through the workbook, no longer focused on counting, he tried to talk to his classmate in the same desk. This is how the student showed himself almost every second lesson. From my longer-term observation of the student's behavior, I noticed that out of the four math lessons we have per week, he was the most restless on Tuesdays and Wednesdays. I wondered if it was due to the fact that math classes are later in the morning or in the afternoon these days. On the other hand, on Mondays and Thursdays, when we have the first and second mathematics lessons right away, the student is a bit calmer and can concentrate and pay attention in class, he is not restless. I have also noticed that if we discuss something new that the student has not yet known, he is calmer and more focused. There is also a difference if we count examples. When it comes to examples that are new to the material, it is more focused and calm than repeating the same type of examples for the umpteenth time.

Pupil - student, 12 years old, eight-year high school, decent, from a complete family, parents a lot at work, a lot of clubs (sports), average, sometimes above average student, smart, logical thinking, energetic, restless, talkative, honest, poor concentration.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

When I noticed the regularity of the student's restless and disruptive behavior, I asked him to stay in the classroom with me after the lesson. I didn't force him to sit down, so he wouldn't feel like he couldn't sit still and would fidget and get up. I first asked him about ordinary things, such as how he is doing in football and other sports that the student plays, what else the student does with his free time when he is at home. How much attention he pays to homework and getting ready for school, and what his typical day looks like after he comes home from school. It was here that I began to notice that the student was starting to step over his feet, turn around, and peek out of the window. So I went to the heart of the matter. I asked the student about mathematics lessons and mathematics itself - what is his opinion about it, how he manages it according to his own discretion and how is he doing. She surprised me a little with her answer that mathematics is one of the subjects that he enjoys and is good at. I thought that partly he couldn't keep his attention in class and was distracting them due to the fact that he was bored and not having fun in class. But the student told me that he enjoys the lessons. That mathematics is interesting for him and I was surprised that it is simple. He also stated that he hardly studies for papers, he only skims over what was done last class before class during the break, sometimes a little at home, but not much. As a teacher, I was very happy for this fact. However, it still did not explain the student's reasons for lack of concentration and inability to endure 45 minutes of silence and peace in the bench. I let the student go home and arranged a meeting with the parents. In the end, due to his workload, only dad came to the meeting. I introduced him to the whole issue, explained and tried to bring him closer to the student's behavior in class. The other teachers didn't pay too much attention to this, they said, thinking it was a classic case of 'boyish tantrums and drawing attention to themselves.' The father was a bit skeptical at first, but after a longer conversation he accepted my offer that he and the pupil should go to a pedagogical-psychological counseling center for a professional assessment. The father promised to visit the counseling center with the student as soon as possible - he really looked like a parent who would like his child to do well in school. I said goodbye to my father and agreed that after the counseling session he would contact me and we would discuss everything further.

Support, Interview, Cooperation with experts

The next few hours continued in the same way. Then it occurred to me that when the student said that mathematics was easy for him, that I would try to give him a larger supply of examples for the lesson and at a slightly more difficult level of calculation than his classmates. You could definitely see a noticeable improvement in the student's behavior. He was less restless than before. He didn't shout nearly as much, fidgeted less and stayed calm more - maybe because he was concentrating on math and more complex examples to think about. Maybe he just needed something to stimulate him more. And since he said he likes math, this method helped a bit. However, the problems with concentration, restlessness and drawing attention to oneself did not disappear completely, which is why I expected results from the counseling center to which the student went with his parents. It turned out that it was really useful. Hyperactivity with minor attention disorders was observed in the pupil. It was great that I finally knew the pupil's diagnosis (as well as my other colleagues). That way, I could look at the student a little differently and work with him a little differently. I started to stimulate the student a little more - he was given some more complex examples - so that he had something to focus on and it didn't make him restless. A visit to the educational-psychological counseling center also helped significantly - the student was prescribed light medication, which he was supposed to take occasionally to calm down and improve concentration. After a few weeks, no one would even recognize that the student in question has any 'problems.' His knowledge in the field of mathematics grew, he was really very gifted. The student also participated in the mathematics Olympiad. Even the parents of the student came to me with thanks. They thanked me for noticing that there was a problem and wanting to solve it. After all, their son is not stupid, he is very smart, and the undetermined and untreated diagnosis just held him back in school. They apologized for not noticing it themselves and for not paying enough attention to their son - they were more at work than at home. Since then, the student excelled in mathematics and other natural sciences, and his parents also spent more time with him.

Longterm success

12 let, druhý ročník studia na osmiletém gymnáziu (sedmá třída)

Fotbal, Florbal, Tenis

ADHD,Poruchy pozornosti a aktivity

RNDr., aprobace Matematika a Zeměpis

32

Je to tedy už několik let zpátky, ale těsně po tom, co jsem tu nastoupila na gymnázium, dostala jsem na matematiku hned několik tříd. Jednou z nich byly i děti sedmé třídy osmiletého gymnázium. V této třídě bylo nějakých 28 dětí. Prvních pár týdnů jsme se navzájem poznávali a snažila jsem se zjistit, na jaké úrovni jednotliví žáci jsou, jak je který žák dobrý a v čem, jaké jsou jeho slabší stránky. Ať už jsme dělali jakékoliv téma, jeden žák měl pořád nutkání vyrušovat, neustále se na židli vrtěl nebo ošíval. Občas začal pokřikovat, pořád se otáčel kolem sebe, mluvil se spolužáky, nehlásil se a když měl dotaz, vykřikoval. Dobrý příklad je jedna určitá hodina matematiky. Začala jsem s žáky probírat nové učivo (přímá, nepřímá úměra). V první části hodiny jsem žákům vysvětlovala definice, co to vůbec znamená ta přímá úměra, o co se jedná, kde se to vyskytuje. V této části hodiny byl žák víceméně v klidu a v pohodě. Spolu s ostatními spolužáky si zapisoval do sešitu. Občas se sice ošíval a párkrát jsem ho musela upozornit, aby si zapisoval. Nicméně v druhé půlce hodiny se opět začal žák projevovat. Začali jsme počítat ukázkové příklady a příklady z pracovního sešitu. První 3, 4 příklady byl bez problému. Žák počítal (dobře), byl dokonce i u tabule a příklad spočítal. Jak už jsme ale začali více počítat - další a další příklady, začal žák vykřikovat, houpat se na židli, mluvit nahlas bez vyzvání. Žák se dokonce jednou úplně zvednul z lavice, posléze si zpátky sednul, listoval pracovním sešitem, nesoustředil se už na počítání, snažil se mluvit se svým spolužákem ve stejné lavici. Takto se žák projevoval téměř každou druhou hodinu. Z mého dlouhodobějšího pozorování chování žáka jsem si všimla, že ze čtyř hodin matematiky, co za týden máme byl nejvíce neklidný v úterý a ve středu. Říkala jsem si, jestli to není třeba dané tím, že hodiny matematiky jsou v těchto dnech později dopoledne nebo úplně odpoledne. Naopak v pondělí a ve čtvrtek, kdy máme matematiku první a druhou hodinu hned, je žák o něco klidnější a vydrží se v hodině soustředit a dávat pozor, není neposedný. Také jsem zpozorovala, že pokud probíráme něco nového, co žák ještě neznal, je klidnější a soustředěnější. Také je rozdíl, pokud počítáme příklady. Pokud jde o příklady, které jsou nové na danou látku, je soustředěnější a klidnější, než když opakujeme podobný typ příkladů po několikáté.

Žák - student, 12 let, osmileté gymnázium, slušný, z úplné rodiny, rodiče hodně v práci, hodně kroužků (sportovních), průměrný, někdy až nadprůměrný žák, chytrý, logické myšlení, energický, neposedný, upovídaný, upřímný, špatná soustředěnost.

Když už jsem vypozorovala pravidelnost žákova neposedného a vyrušujícího chování, požádala jsem ho, aby po hodině zůstal ještě se mnou ve třídě. Nenutila jsem ho si sedat, aby náhodou neměl pocit, že nevydrží sedět a bude se ošívat a zvedat se. Zeptala jsem se ho nejprve na běžné věci jako třeba jak mu to jde ve fotbale a dalších sportech, které žák provozuje, co jiného dělá žák se svém volném čase, když je doma. Jakou pozornost věnuje úkolům a přípravě do školy a jak vypadá jeho běžný den po tom, co přijde ze školy domů. Už tady jsem si začala všímat, že žák začíná přešlapovat, otáčet se, pokukovat z okna. Přešla jsem tedy k jádru věci. Zeptala jsem se žáka na hodiny matematiky a na matematiku samotnou - jakou na ni má názor, jak ji dle svého uvážení zvládá a jak mu jde. Svoji odpovědí, že je matematika pro něho jeden z předmětů, který ho baví a jde mu, mě trochu zarazila. Myslela jsem si, že částečně neudrží svoji pozornost v hodinách a vyrušuje je díky tomu, že se na hodinách nudí a nebaví ho. Žák mi ale sdělil, že hodiny ho baví. Že matematika je pro něj zajímavá a překvapilo mě i, že jednoduchá. Také uvedl, že na písemky se téměř neučí, jen před hodinou o přestávce prolítne co se dělalo minulou hodinu, občas trochu doma, ale nijak moc. Za tuto skutečnost jsem byla jakožto pedagog velmi ráda. Ovšem pořád to nevysvětlovalo žákův jakési důvody nesoustředěnosti a neschopnosti vydržet 45 minut k tichosti a klidu v lavici. Žáka jsem pustila domů a smluvila si schůzku s rodiči. Na schůzku nakonec z důvodu pracovní vytíženosti došel pouze tatínek. Zasvětila jsem ho do celé problematiky, vysvětlila a snažila se přiblížit mu žákovo chování v hodinách. Ostatní učitelé tomuto nevěnovali příliš velkou pozornost, mysleli si prý, že je to klasický případ 'klučičího zlobení a upozorňování na sebe.' Tatínek byl nejdříve trochu skeptický, ale po delším povídání přijal moji nabídku, že by s žákem měli zajít do pedagogicko-psychologické poradny na odborný posudek. Tatínek slíbil, že poradnu s žákem navštíví co nejdříve - vypadal opravdu jako rodič, který by rád, aby jeho dítě mělo ve škole dobrý průběh. S tatínkem jsem se rozloučila a dohodla se, že po sezení v poradně se ozve a vše ještě prodiskutujeme.

Několik následujících hodin probíhalo pořád stejně. Pak mě napadlo, že když žák říkal, že matematika je pro něj jednoduchá, že mu zkusím dát větší zásobu příkladů na danou hodinu a o něco těžší úroveň počítání, než jeho spolužákům. Určitě šlo vidět znatelné zlepšení žákova chování. Byl méně neklidný, než dříve. Nepokřikoval téměř, ošíval se méně a vydržel více v klidu - možná proto, že se soustředil na matematiku a složitější příklady na přemýšlení. Možná prostě jen potřeboval něco, co ho více stimuluje. A jelikož říkal, že matematika ho baví, trochu tento způsob pomohl. Problémy se soustředěností, neklidem a upozorňování na sebe ale nevymizely úplně, proto jsem očekávala výsledky z poradny, do níž žák s rodiči šel. Ukázalo se, že to opravdu k něčemu bylo. U žáka byla zpozorována hyperaktivita s menšími poruchami pozornosti. Skvělé bylo, že jsem konečně znala diagnózu žáka (i moji ostatní kolegové). Mohla jsem tak na žáka pohlížet trochu jinak a pracovat s ním malinko odlišně. Žáka jsem začala trochu více stimulovat - dostával nějaké složitější příklady - aby se měl na co soustředit a nenutilo ho to k neposednosti. Návštěva v pedagogicko-psychologické poradně také velmi významně pomohla - žákovi byly předepsány lehké léky, které měl občas užívat na zklidnění a lepší soustředěnost. Po několika týdnech už by někdo ani nepoznal, že dotyčný žák má nějaké 'problémy.' Jeho znalosti v oblasti matematiky rostly, byl opravdu velmi nadaný. Žák se pak účastnil i olympiády v matematice. Dokonce i rodiče od žáka za mnou přišli s díkem. Děkovali mi, že jsem zpozorovala, že je nějaký problém a chtěla ho řešit. Vždyť jejich syn není hloupý, je velmi chytrý a neurčená a neléčená diagnóza ho akorát brzdila ve škole. Omlouvali se, že si toho nevšimli sami, a že se synovi dostatečně nevěnovali - byli více v práci než doma. Od té doby byl žák premiantem v matematice a ostatních přírodních vědách, rodiče s ním také trávili více času.

1

Distance education was ending and I was the class teacher of the 9th grade, which I was very proud of and looked forward to seeing them. With all classes, we set a rule far enough in advance that as soon as they come to that school, I will want to make a history notebook for them to see that they took notes and paid attention during distance learning. Normally I don't know the notebook, but that time I made an exception due to the situation. So I came to my class and asked if everyone had a notebook with them and everyone said yes, including one female student. We talked for a whole hour about how the distance learning was going and what it was like. At the end of the lesson, I asked them to choose the notebooks from them. During the inspection, I found out that the student in question, and two other individuals with lower grades who were neglecting the school, had not handed me the notebook.

The student is very hard-working, diligent, quiet, and the team perceives her positively. The whole class is quite disciplined without much trouble.

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

I invited all three to the cabinet. I read it to her and told her I was very sorry because I thought we could trust each other and she lied to me and she didn't have the notebook yet so I had to give her a high five. I thought that this agreement closed the matter.

Consequences, Interview

However, shortly after our conversation, the student ran away from the school. However, I didn't know that, and I only found out when I was leaving lunch and her mother suddenly appeared and began swearing at me in the corridor and accusing me of having a missing daughter and that I had totally 'dismissed' her on the first day after distance learning. So I took her into the office, where I explained the whole situation to her, how it happened. Gradually, the mother calmed down and confided that she was in divorce proceedings and that her daughter was visiting a psychiatric clinic. I didn't know about any of them, because until now my mother had only minimal communication with me. In the end, she agreed that I had handled the situation adequately and apologized. The daughter came home safely after a few hours. This whole situation will always make me regret that I didn't handle it better. I think that I should not have asked them for the notebooks on the first day, and I should have solved the problem with the student individually without the presence of the other two students. I am convinced that their presence had a great influence on the student, because she probably got the impression that I was throwing her in the same bag with these 'slackers' and it affected her, because she was always diligent and hardworking.

Failure

14, 9. třída

Zpívání, malování

Psychiatrická diagnoza

Mgr. (dějepis, zeměpis)

12

Končila distanční výuka a já byl třídní učitel 9. třídy, na kterou jsem byl strašně pyšný a těšil se, až je uvidím. Se všemi třídami jsme si nastavili dostatečně dopředu pravidlo, že jakmile přijdou do té školy, tak po nich budu chtít sešit do dějepisu, abych viděl, že během distanční výuky si psali poznámky a dávaly pozor. Za normálních okolností sešit neznámkuji, ale tehdy jsem vzhledem k situaci udělal výjimku. Přišel jsem tedy do své třídy a ptal se, zda mají všichni sebou sešit a každý odpověděl ano, včetně jedné žákyně. Celou hodinu jsme si povídali, jak celá ta distanční výuka probíhala a jaké to bylo. Na konci hodiny jsem je požádal, že si od nich vyberu teda ty sešity. Při kontrole jsem zjistil, že daná žákyně, a ještě dva jedinci se slabším prospěchem, kteří školu zanedbávali, mi sešit neodevzdali.

Žákyně je velmi snaživá, pilná, tichá a kolektiv ji vnímá kladně. Celá třída je vcelku disciplinovaná bez větších potíží.

Všechny tři jsem pozval do kabinetu. Vyčetl jsem jí to a řekl jí, že mě to velmi mrzí, protože jsem myslel, že si navzájem můžeme věřit a ona mi zalhala, a ještě ten sešit neměla, takže jsem jí musel dát pětku. Myslel jsem, že touto domluvou je věc uzavřena.

Krátce po našem rozhovoru však žákyně utekla ze školy. To já však nevěděl a zjistil to, až když jsem šel z obědu a najednou se objevila její matka a začala mi na chodbě sprostě nadávat a vyčítat mi, že má nezvěstnou dceru a že jsem jí první den po distanční výuce totálně 'rozmašíroval'. Vzal jsem ji tedy do kabinetu, kde jsem jí celou situaci popsal, jak se stala. Postupně se matka uklidnila a svěřila se, že je v rozvodovém řízení a dcera navštěvuje psychiatrickou poradnu. Ani o jednom jsem nevěděl, protože až doposud matka se mnou komunikovala jen minimálně. Nakonec mi dala za pravdu, že jsem danou situaci vyřešil adekvátně a omlouvala se. Dcera přišla po pár hodinách v pořádku domů. Celá tato situacija mě bude vždycky mrzet, že jsem jí nezvládl lépe. Myslím si, že jsem neměl hned první den po nich ty sešity chtít a také jsem daný problém měl řešit se žákyní individuálně bez přítomnosti zbylých dvou žáků. Jsem přesvědčen, že právě jejich přítomnost měla na žákyni velký vliv, jelikož asi dostala dojem, že ji házím do jednoho pytle s těmito 'flákači' a dotklo se jí to, protože ona byla vždy pilná a snaživá.

1

Someone was spraying the men's room on the second level during the big break. The situation was resolved, the students were asked to admit that no disciplinary action would be taken, only that the parents would have to pay for the removal of the graffiti or they would have to remove it themselves. However, even though it was clearly and distinctly communicated that no disciplinary offense would result from this, no one came forward. I found out that it was this student of mine completely by accident during a Czech lesson, when the exact same picture fell out of his textbook during the lesson. I managed to pick him up and confront him. At first he denied it again, he tried to blame his classmates, but they objected, and finally he confessed to me.

The boy lives only with his mother, who, like him, is often very inconsistent and problematic in her communication. He is problematic not only during lessons, but also during breaks, when he often does something and then tries to blame it on other classmates. The mother is always on the side of the teachers at first and asks for a severe punishment for the boy, but later she starts to defend him and demands a disproportionately increased level of tolerance, especially in connection with his diagnosis. Due to the diagnosis of hyperactivity in the boy, minor transgressions are not dealt with at all. The boy was repeatedly examined by the SEP, he has been working with the IEP (PO2) since the third grade, and since then he has been offered special pedagogical care and tutoring, which continues even in the second grade. He has been diagnosed with attention deficit hyperactivity disorder. Weakening is in the area of auditory perception (auditory discrimination, analysis and synthesis), visual discrimination. The boy has crossed laterality, the left hand and right eye are dominant.

Diagnosis, Physical aggression, Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

The incident was resolved with the mother and subsequently at the pedagogical council, where the principal reprimanded him for repeated lying and cheating. In connection with his earlier problems, I first called his mother, who I described the whole situation in detail, and who told me on the phone that she accepts any punishment, whether they give him a reprimand for lying, or that she also accepts a demerit for behavior. He ended up being reprimanded by the principal, not for spraying the walls in the boys' restroom, but for not admitting it, and lying and trying to blame his classmates, which he did repeatedly in other situations, despite the fact that he already had several interviews on this topic with the school psychologist, the class teacher and the mother.

Consequences, Interview

After receiving the principal's reprimand, the boy was once again instructed why he received it, even in the presence of his parents and the school psychologist. That it wasn't because he scribbled on the wall, but because he didn't confess and subsequently lied repeatedly. In the future, it was put on his heart not to lie or place the blame on his classmates in the future. A similar incident did not happen again, and at least in this area the boy was convinced to confess if something happened in the future. Since then, we have not had a similar incident. The boy's learning problems are still present, however the behavioral ones have been greatly reduced since this incident.

Longterm success, Partial success

žák na druhém stupni (6.-9.třída)

SZ6089 Asistentská praxe asistent pedagoga 3 podzim 2022 Andrea Koubková UČO 511336 2

ADHD

Lhaní,Neuposlechnutí,Provokace

vysokoškolské - titul Mgr., aprobace dějepis, český jazyk, občanská nauka

22

Někdo o velké přestávce posprejoval pánské záchody na druhém stupni. Situace se řešila, žáci byli vyzvání k tomu, aby se přiznali, že z toho nebude vyvozován žádný kázeňský postih, pouze budou rodiče muset zaplatit odstranění graffiti nebo jej budou muset odstranit svépomocí. Nicméně i přesto, že bylo jasně a zřetelně sděleno, že z toho nebude vyvozován žádný kázeňský přestupek, nikdo se nepřiznal. Na to, že to byl právě tento můj žák jsem přišla úplně náhodou při hodině češtiny, kdy mu úplně stejný obrázek vypadl v průběhu hodiny z učebnice. Povedlo se mi ho sebrat a konfrontovat s ním. Nejdříve opět zapíral, snažil se typicky shodit vinu na spolužáky, ale ti se ohradili, a nakonec se mi přiznal.

Chlapec žije pouze s matkou, která bývá stejně jako on v komunikaci často značně nekonzistentní a problémová. Problematický je nejen při výuce v hodinách, ale i o přestávkách, kdy často něco provede a pak se ale snaží shodit vinu na ostatní spolužáky. Maminka je vždy nejdříve na straně učitelů a žádá pro chlapce přísný trest, ale později jej začne obhajovat a vyžaduje neúměrně zvýšenou míru tolerance, a to zejména v souvislosti s jeho diagnózou. U chlapce se vzhledem k diagnóze hyperaktivity drobné prohřešky vůbec neřeší. Chlapec byl opakovaně vyšetřen ŠVP, od třetí třídy pracuje s IVP (PO2), od té doby má navrženou speciálně pedagogickou péči a doučování, která pokračují i na druhém stupni. Má diagnostikovanou poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Oslabení je v oblasti sluchového vnímání (sluchového rozlišování, analýzy a syntézy), zrakového rozlišování. Chlapec má zkříženou lateralitu, dominantní je levá ruka a pravé oko.

Incident se řešil s matkou a následně na pedagogické radě, kde mu byla navržena ředitelská důtka za opakované lhaní a podvádění. V návaznosti na jeho dřívější problémy jsem nejdříve volala jeho matce, které jsem celou situaci podrobně popsala a která mi do telefonu sdělila, že přijímá jakýkoli postih, ať mu dají důtku za lhaní, případně že akceptuje i dvojku z chování. Ředitelskou důtku nakonec dostal, ne za to, že posprejoval zdi na chlapeckých záchodech, ale za to, že se nepřiznal, a ještě lhal a snažil se vinu shodit na spolužáky, což prováděl opakovaně i v jiných situacích, a to i navzdory tomu, že měl již na toto téma několikrát pohovor se školní psycholožkou, třídní učitelkou a matkou.

Chlapec byl, po obdržení ředitelské důtky, i v přítomnosti rodičů a školní psycholožky ještě jednou poučen, proč ji dostal. Že to nebylo za to, že počmáral zeď, ale proto, že se nepřiznal a následně opakovaně lhal. Do budoucna mu bylo kladeno na srdce, aby v budoucnu nelhal, případně nesvaloval vinu na své spolužáky. Podobný incident se už pak neopakoval a alespoň v této oblasti se podařilo chlapce přesvědčit, aby se, když se něco do budoucna stane, přiznal. Od té doby jsme podobný incident nezaznamenali. Problémy s učením jsou s chlapcem stále, nicméně ty s chováním se od tohoto incidentu povedlo do značné míry zredukovat.

1

Class 9.A has its own 5 class rules that every student in the class should follow. For example 'If I want to speak, I will log in' or 'Only one is speaking'. For each non-compliance, the teacher/assistant gives the pupil a yellow card and, depending on the number of yellow cards, a red card (3 yellow cards – warning, 6 – reprimand). And it was precisely this 'problematic behavior' that I noticed in one of the students. He sat next to his classmates in one of the back benches, with whom he chatted during the lesson, ate a snack and thus disrupted the course of the lesson. After several verbal reprimands from the student, the class teacher asked me to give any student a 'yellow card' if I felt that he was being disruptive.

The pupil responded to the challenge by saying: 'Teacher, why? I did nothing.' To that the teacher replied: 'Try to think why you got it.' When the student again protested 'But I didn't do anything,' the teacher didn't respond anymore. Although the same problems were repeated over the following days, the pupil apologized for his behavior at the beginning of the lesson – for example, in the situation where he forgot his slippers. From what I noticed, the teacher only tolerated misbehavior when the student admitted to it, had an adequate reason for it, and apologized for it.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

All the problems that have been repeated for this pupil since the 6th grade were solved in the form of an interview (teacher - pupil - parent). The person was asked the question 'Can you think of a reason why we met?' It makes no sense to punish the students, but to eliminate the problem itself, at least partially, which was achieved in this case.

Interview

Although the student has learned to respect the teacher's requests, he tries to go to school on time and eat during the reserved break, but he will still have to work on them, as the class teacher told me that the student had already been reprimanded for this inappropriate behavior in the past.

Failure

14. rokov, 9. ročník

-

Mgr., TV + Geo, (1. a 2. stupeň), Enviromentálna výchova, Globálna výchova

22

Trieda 9.A má vlastných 5 pravidiel triedy, ktorými by sa mal riadiť každý žiak triedy. Napríklad 'Ak chcem hovoriť, prihlásim sa' alebo 'Hovorí iba jeden'. Za každé nedodržanie učiteľ / asistent udelí žiakovi žltú kartu a podľa počtu žltých kariet potom aj červenú kartu (3 žlté karty – napomenutie, 6 – důtka). A práve toto 'problémové chovanie' som si všimla u jedného zo žiakov. Sedel pri spolužiakoch v jednej zo zadných lavíc, s ktorými sa počas hodiny bavil, jedol desiatu a tým tak vyrušoval chod hodiny. Po viacerých slovných napomenutiach žiaka ma triedny učiteľ požiadal o to, aby som ktorémukoľvek žiakovi dala 'žltú kartu' v prípade, ak mám pocit že vyrušuje.

Žiak na výzvu reagoval slovami: 'Pane učiteli, a proč? Já nic neudělal.' Na to mu učiteľ odpovedal: 'Zkus se zamyslet, proč si ji dostal.' Keď žiak opäť protestoval 'Ale já nic neudělal,' učiteľ už na to nereagoval. Hoci počas nasledujúcich dní sa rovnaké problémy opakovali, žiak sa za svoje chovanie na začiatku hodiny ospravedlnil – napríklad v situácii, kedy si zabudol prezuvky. Z toho, čo som si všimla, učiteľ toleroval prešľapy iba vtedy, keď sa žiak k nemu priznal, mal naň adekvátny dôvod a ospravedlnil sa zaň.

Všetky problémy, ktoré sa u tohoto žiaka opakovali od 6. ročníka, sa riešili formou pohovoru (učiteľ – žiak – rodič). Osobe bola položená otázka 'Napadá ti dôvod, prečo sme sa stretli?' Nemá zmysel žiakov trestať, ale samotný problém, aspoň čiastočne eliminovať, čo sa v tomto prípade aj podarilo.

Žiak sa síce naučil rešpektovať prosby vyučujúceho, teda snaží sa chodiť do školy načas, najesť sa počas vyhradenej prestávky, ale bude na nich musieť ešte popracovať, nakoľko mi triedny učiteľ zdelil, že žiak za toto neprimerané chovanie už v minulosti dostal napomenutie.

1

For several years now, I have been leading art groups for children, who come to me regularly every year. One student just transferred to a multi-year high school. There were no problems with her in the past. As the school year went by, she did not attend my classes regularly. One week she always arrived and the next 2 hours she didn't. Once, when the situation was repeating itself, I called the student's mother during class to find out if the student was sick. The mother was taken aback by the whole situation and told me that the student went to the artwork as usual. She arrived again for the next class, so I asked her what was going on and also told her that I knew about her truancy and that every lie would be found out. She did not deny anything, she confessed to everything and said that the transition to gymnasium was difficult for her and that she was tired. For this reason, she went to school. After we discussed everything, I thought everything would be fine.

1st year grammar school student, extrovert, fit into the team, above average grades.

Attendance problems

After the situation was repeated several times, I called my mother during class to ask what was going on. The next week, when the student arrived for class, I took her aside and asked what was going on. I told her that I know about her truancy and also that every lie will be discovered after time. She told me that after her classes at the gymnasium, she goes home, and then that she doesn't want to go to art, so she goes out with her friends. She also told me that the transition to grammar school was difficult for her and it was hard for her to get used to all the new things. I told her that I was sorry that she lied to me and that if anything was going on I would like her to contact me so that we could talk. After the conversation, I thought that everything would be fine and the student would start coming regularly.

Interview

However, she didn't show up for the next class again, so I called her mother and explained to her the whole situation about how difficult it was for her daughter to transfer to grammar school and asked her to discuss with her how she feels and how she sees things going forward. The following week, the student arrived for class and since then there have been no more problems with her. After the first interview, the desired result did not appear. But after discussing the problem again with the student and her mother, the truancy stopped and the student started attending classes regularly again.

Longterm success

12

výtvarka

Záškoláctví

Mgr., všeobecné učitelství pro 1. stupeň

25

Již několik let vedu výtvarné kroužky pro děti, které ke mně pravidelně každý rok dochází. Jedna žákyně zrovna přestoupila na víceleté gymnázium. V minulosti s ní nebyly žádné problémy. Jak plynul školní rok pravidelně nechodila na mé hodiny. Jeden týden vždy dorazila a na další 2 hodiny ne. Jednou, když už se situace znovu opakovala, jsem ještě v průběhu vyučování zavolala matku žákyně, abych zjistila, jestli není žákyně nemocná. Matka byla z celé situace zaskočená a řekla mi, že žákyně šla na výtvarku jako obvykle. Na další hodinu opět dorazila, tak jsem se ji zeptala, co se děje a také ji sdělila to, že vím o jejím záškoláctví a že na každou lež se přijde. Ona nic nepopírala, ke všemu se přiznala a řekla, že přechod na gymnázium je pro ni náročný a že je unavená. Z tohoto důvodu chodila za školu. Poté co jsme vše probraly, jsem myslela, že bude vše v pořádku.

Studentka 1. ročníku gymnázia, extrovert, zapadala do kolektivu, nadprůměrný prospěch.

Poté co se situace několikrát opakovala jsem v průběhu vyučování zavolala matce, abych se zeptala, co se děje. Další týden, když žákyně dorazila do hodiny, jsem ji vzala stranou a zeptala se, co se děje. Řekla jsem ji, že vím o jejím záškoláctví a také to, že na každou lež se po čase přijde. Ona mi řekla, že potom co ji skončí vyučování na gymnáziu jde domů a potom, že se ji nechce chodit na výtvarku, tak jde ven s kamarádkami. Také mi řekla, že přechod na gymnázium pro ni byl náročný a bylo pro ni těžké si zvyknout na všechny nové věci. Sdělila jsem ji, že mě mrzí, že mi lhala a že bych si přála, kdyby se cokoliv dělo, aby se na mě obrátila, že si můžeme promluvit. Po rozhovoru jsem myslela, že už vše bude v pořádku a žákyně začne docházet pravidelně.

Na další hodinu ovšem znovu nedorazila, tak jsem volala její matce a vysvětlila jí celou situaci o tom, jak byl pro její dceru náročný přestup na gymnázium a poprosila jí, aby s ní probrala, jak se cítí a jak to vidí dál. Další týden žákyně dorazila do hodiny a od té doby s ní už nebyly další problémy. Po prvním rozhovoru se nedostavil kýžený výsledek. Ale po následném znovu probrání problému se žákyní a s její matkou záškoláctví přestalo a žákyně znovu začala pravidelně docházet do hodin.

1

As an educational consultant, I encounter many psychological problems of our pupils. During the last second semester, I started working more closely with one student. Already during the first semester, problems with her integration into her current class began to manifest. At the same time, she had classification problems and was often absent. A classmate came to me, saying that she wanted me to talk to her and try to find out something. I had several sessions with the student where I talked to her about her attendance and grades. By the end of the school year, it was relatively calm and the student improved her grades. On the first of September, the pupil was assigned to a new class. Third years choose a closer focus and classes are formed based on their choice. I was teaching myself, so my colleague caught me in the middle of reading the school rules. She took me aside to tell me that a student had run away from the classroom crying, if I could talk to her somehow.

Relations at home are fine, he talks to his mother - I quote 'yes, we talk, but sometimes he experiences it too much. More than me' - regular visits to a psychologist and a psychiatrist, prescribed antidepressants - she has been self-harming for about two weeks now (she indicated) - she promised her mother that she would stop doing it - during the holidays she said things started to improve mentally a little - she dated a boy for a long time, relationship he was toxic, the guy mentally blackmailed and trampled her - she referred to it as 'problems at home' - she probably isn't quite fresh with him (assumption - she said the breakup was recently, I'd guess May/June) - she feels like she can't handle school - even though she studies enough (she had a tutor for maths, she also studied with her parents - she still got an A) - 'what I put into it has no effect at all on what I get' - I suggested to her the possibility of going to secondary school in another city - majoring in chemical operator - she said , that she will think about it, but that she does not want to disappoint her parents by going elsewhere. But the mother would be fine with a possible transfer, she didn't say anything about the father - that she would 'throw away two years of studying chemistry' - she had some kind of conflict with a classmate in mathematics, she didn't give more details, so I don't know, but it probably deepened her hopelessness in mathematics + some problem with a classmate in history, but it's hard to say what (she probably had a problem with him sleeping in class) - she told me that she is always tired due to the antidepressants and that it's crazy for her to keep sleeping in that school - she feels , that some teachers condemn her without ever teaching her.

Failure to attend class, Violation of classroom/school rules, Attendance problems, Selfdestructive behaviour

Fortunately, I had an assistant in the class, to whom I quickly gave the instructions and ran after the student. The dating game escalated for her in an unbearable situation that she decided to leave. Afterwards, she blamed herself because she was afraid that the new class would see her as a weakling. During the interview, it emerged that the anxiety about the new class had already started a week before the start of the school year. After a 30-minute conversation, she seemed to calm down and agreed to go back to class and try dating. After she left, I contacted the prevention methodology and her legal representative. Together we agreed to contact her psychologist and psychiatrist to give us advice on how to handle the situation next time.

Support, Interview, Cooperation with experts

I rate the solution positively, we follow the advice of the experts and it can be seen that it helps the pupil to cope with the lessons a little better.

Partial success

17, 3. ročník SŠ

Čtení, hraní na flétnu

Psychiatrická diagnóza

vysokoškolské – aprobace český jazyk

20 let

Jako výchovná poradkyně se setkávám s mnoha psychickými problémy našich žáků. Během posledního druhého pololetí jsem začala blíže pracovat s jednou žačkou. Již během prvního pololetí se začaly projevovat problémy s jejím začleněním do její současné třídy. Zároveň s tím měla klasifikační problémy a často chyběla. Přišla za mnou kolegyně, třídní, s tím, že chtěla, abych s ní promluvila a zkusila něco zjistit. Měla jsem s žačkou několik sezení, kdy jsem s ní mluvila o její docházce a známkách. Do konce školního roku byl relativně klid a žačka zamakala a své známky zlepšila. Prvního září byla žačka zařazena do nové třídy. Třetí ročníky si vybírají bližší zaměření a na základě jejich výběru jsou utvořeny třídy. Sama jsem učila a tak mě kolegyně zastihla uprostřed čtení školního řádu. Vzala si mě stranou, aby mi sdělila, že žačka s pláčem utekla ze třídy, jestli s ní mohu nějak promluvit.

Doma vztahy jsou v pohodě, s mamkou mluví - cituji 'jo, mluvíme spolu, akorát to někdy moc prožívá. Víc než já' - pravidelné návštěvy psychologa i psychiatra, předepsaná antidepresiva - sebepoškozuje se teď asi dva týdny (naznačila) - mamce slíbila, že s tím přestane - o prázdninách se to prý začalo psychicky trochu lepšit - delší dobu chodila s nějakým klukem, vztah byl toxický, týpek ji psychicky vydíral a deptal - označovala to jako 'problémy doma' - není s ním asi poměrně čerstvě (domněnka - rozchod říkala nedávno, tipovala bych květen/červen) - má pocit, že školu nezvládá - i když se učí dost (na matiku měla doučko, učila se i s rodičema - pořád dostala pětku) - 'to, co do toho dávám vůbec nemá vliv na to, co dostanu' - navrhla jsem jí možnost docházet na střední školu v jiném městě - obor chemik operátor - říkala, že nad tím bude uvažovat, ale že nechce zklamat rodiče, že by šla jinam. Ale matka by s případným přestupem prý byla v pohodě, o otci nic neříkala - že by prý 'zahodila dva roky studia na chemické' - měla nějaký konflikt se spolužákem v matematice, víc detailů neuvedla, takže nevím, ale asi to ještě víc prohloubilo její beznaděj z matematiky + nějaký problém se spolužákem v dějepise, ale těžko říct co (asi měla problém s jeho spaním v hodinách) - říkala mi, že vlivem těch antidepresiv je pořád unavená a že už je jí blbé v té škole furt spát - má pocit, že ji někteří učitelé odsuzují, aniž by ji někdy učili.

Naštěstí jsem měla ve třídě asistentku, které jsem narychlo předala instrukce a běžela za žačkou. Seznamovací hra pro ni vyeskalovala v nesnesitelnou situaci, kterou se rozhodla opustit. Následně si to vyčítala, protože se bála, že ji nová třída bude vnímat jako slabocha. Během rozhovoru vyplynulo, že úzkosti z nové třídy začaly již týden před začátkem školního roku. Po 30minutovém rozhovoru se zdánlivě uklidnila a souhlasila s tím, že se vrátí do třídy a zkusí se zapojit do seznamování. Po jejím odchodu jsem kontaktovala metodika prevence a jejího zákonného zástupce. Společně jsme se dohodli, že se spojíme s jejím psychologem a psychiatrem, aby nám dal rady, jak situace zvládnout příště.

Řešení hodnotím asi pozitivně, radami od odborníků se řídíme a je vidět, že to žačce pomáhá zvládat výuku trochu lépe.

1

The student has been attending our school since the 6th grade, before that he was at another school. We knew right from the beginning that he would be a problem pupil, because we received a lot of complaints about him from his colleagues in the first grade. Even when I first entered the classroom, I knew it wouldn't be easy. I had such a bad feeling inside. I can say that the student had all the prerequisites for me to characterize him as a problem student. We already knew from the first grade that he was predisposed to dyslexia. We tried to work with him carefully, always motivate him positively and praise him for small successes, for example in my classes for an invented quatrain or a short style work, then in maths classes for a calculated example. However, his distaste for learning still persisted. In mathematics, there may also have been a personal problem with the teacher, because the student reacted very irritated when the teacher asked him for basic knowledge, for example knowledge of the multiplication table. He also didn't have the tools (drawing supplies or notebooks) in order. He did not master basic vocabulary and grammar in English. His attendance was poor, he had no excuses for many hours and often did not even try to come up with an excuse. The situation escalated to such an extent that his behavior was aggressive, he even cursed teachers and was unmanageable.

The student was an absolutely average student with a tendency to have a very negative attitude towards school. We can characterize him as an unreliable individual who did not fulfill his duties. On the other hand, I have to say that he was very popular in class, maybe because he was the only one who could 'stand up' to the teachers. During breaks, he was always surrounded by classmates, often even children from higher grades. He enjoyed it when he got the teacher in a tight spot, when he 'backed him into a corner', so to speak, and he didn't know what to say or how to behave. The student was calculating and liked to be the center of attention. His behavior was eccentric, it repeatedly happened that the pupil wore inappropriate clothes with obscene inscriptions to school and he really enjoyed it when we pointed out to him that this was a violation of the school rules. Overall, however, the class was uneventful. You could always agree on everything with them, they were active in class, they reported, they also had average grades, but only when the student was absent. When he was in class, the class stagnated and tried to 'keep up' with him. The student grew up with only his mother and grandmother in a small village about 15 kilometers from school, so he commuted by bus. The mother did not show any interest in her son, she hardly went to class meetings and it was really difficult to get along with her. His father disowned him. In my opinion, he lacks a male role model, his grandmother is already older, so she is not enough for him. This fact is also confirmed by the fact that when a student is taught by a teacher, he does not allow himself as much attention to him as to other female teachers.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class, Violation of classroom/school rules, Attendance problems, Verbal aggression

The student was provided with a number of support measures. Despite the change in the organization of teaching, teaching difficulties still persisted and negativism towards learning deepened. Twice a week, as part of an individual education plan, the student attended the Social Pedagogical Care and Pedagogical Intervention course, but the boy perceived this in the style of 'how am I after school?' So it was quite counterproductive. Attendance did not improve, he constantly had to force himself to do something and repeatedly committed unexcused absences. The mother did not respond to the warning in the student book. She did not want to solve the situation and did not cooperate. She paid no attention to her son, did not prepare for lessons with him, did not practice. A student for regular joint preparation, which was contrary to the IEP. The student completely lacked home facilities. His mother forgot to wake him up for school in the morning, so even though the student wanted to go to school, he did not arrive. After failing to fulfill pre-arranged tasks, we were forced to call the social worker. The mother reacted very aggressively, cursing both us and the social worker on the phone. Subsequently, the mother became paranoid, sending threatening text messages to the class teacher - we did not respond to them, because the mother could not tell and seemed almost illiterate to us. The whole situation was discussed for a long time with the school psychologist. With his ongoing dyslexic development, it was impossible to catch up with the subject matter covered in the 2nd grade. The student himself said that school was too hard for him and although he was popular in class, he did not feel comfortable there because his classmates were much ahead. However, according to the PPP examination, the student has a good intellectual disposition and a good level of logical reasoning, but he still misses the connections, he does not understand why he should learn. The cooperation of the pupil's legal representative was also lacking.

Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

We didn't get any good results. The student failed and the situation repeated itself. This year is her last at school and I think we will all be relieved when she leaves. I still try to work with the student, but the motivation also decreases on my side, especially when I see that there is zero on his part. I can see that his negativity is slowly but surely being transferred to the classroom, unfortunately.

Failure

13 let, 7. třída

počítačové hry

Lhaní,Podvody,Vulgární vyjadřování,Záškoláctví

Masarykova univerzita, Brno (Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání, Občanská výchova se zaměřením na vzdělávání)

20

Žák navštěvuje naši školu od 6. třídy, předtím byl na jiné škole. Hned od začátku jsme věděli, že to bude problémový žák, protože jsme na něj dostali spoustu stížností už od kolegů z prvního stupně. Už když jsem poprvé vešla do třídy, tak jsem tušila, že to nebude jednoduché. Měla jsem v sobě takový vnitřní špatný pocit. Můžu říct, že žák měl všechny předpoklady pro to, abych jej charakterizovala jako problémového žáka. Již z prvního stupně jsme věděli, že má předpoklady k dyslexii. Snažili jsme se s ním pracovat opatrně, vždy jej pozitivně motivovat a chválit za drobné úspěchy, například v mých hodinách za vymyšlené čtyřverší či krátkou slohovou práci, v hodinách matematiky poté za vypočítaný příklad. Jeho nechuť k učení však stále přetrvávala. V matematice byl také možná osobní problém s vyučující, protože žák reagoval velmi podrážděně, když po něm učitelka chtěla základní vědomosti, například znalost násobilky. Neměl také v pořádku pomůcky (rýsovací potřeby či sešity). V angličtině nezvládal základní slovní zásobu a gramatiku. Jeho docházka byla chabá, mnoho hodin neměl omluvených a mnohdy se ani nesnažil si vymyslet nějakou výmluvu. Situace se vyhrotila až do takové míry, že jeho chování bylo agresivní, učitelům dokonce vulgárně nadával a byl nezvladatelný.

Žák byl naprosto průměrný žák se sklonem k velmi negativnímu postoji ke škole. Charakterizovat ho můžeme jako nespolehlivého jedince, který si neplnil své povinnosti. Na druhou stranu musím říct, že byl velmi oblíbený ve třídě, možná z toho důvodu, že se jako jediný dokázal 'postavit' učitelům. O přestávkách byl vždy obklopen spolužáky, mnohdy i dětmi z vyšších ročníků. Vyžíval se v tom, když dostal učitele do úzkých, kdy ho takříkajíc 'zahnal do rohu' a on nevěděl co říct či jak se zachovat. Žák byl vypočítavý a byl rád středem pozornosti. Jeho chování bylo výstřední, opakovaně se stávalo, že žák nosil do školy nevhodné oblečení se sprostými nápisy a vyloženě si užíval to, když jsme jej upozornili, že se jedná o porušení školního řádu. Celkově však třída byla bezproblémová. Vždy se s nimi šlo domluvit na všem, v hodinách byli aktivní, hlásili se, známky měli také průměrné, ovšem pouze tehdy, když žák chyběl. Když byl ve třídě, tak třída stagnovala a snažila se 'držet basu' s ním. Žák vyrůstal pouze s matkou a babičkou v malé vesnici vzdálené asi 15 kilometrů od školy, takže dojížděl autobusem. Matka o syna nejevila žádný zájem, na třídní schůzky skoro nechodila a byla s ní opravdu těžká domluva. Otec se ho zřekl. Podle mě mu chybí mužský vzor, babička už je starší, a tak mu nestačí. Tento fakt potvrzuje i to, že když žáka učí učitel, tak si k němu nedovolí tolik, co k jiným učitelkám.

Žákovi byla poskytnuta řada podpůrných opatření. I přes změnu organizace výuky stále přetrvávaly výukové potíže a negativismus vůči vztahu k učení se prohloubil. Žák dvakrát týdně v rámci individuálního vzdělávacího plánu navštěvoval Předmět sociální pedagogické péče a Pedagogickou intervenci, což ale chlapec vnímal stylem 'to jako jsem po škole?' Takže to bylo celkem kontraproduktivní. Docházka se nezlepšila, musel se neustále k něčemu nutit a opakovaně se dopouštěl neomluvené absence. Matka na upozornění v žákovské knížce nereagovala. Situaci nechtěla řešit a nespolupracovala. Synovi nevěnovala žádnou péči, nepřipravovala se s ním na výuku, neprocvičovala. Žák na pravidelnou společnou přípravu, což bylo v rozporu s IVP. Žákovi naprosto chybělo domácí zázemí. Matka ho ráno zapomínala vzbudit do školy, takže i když žák chtěl jít do školy, tak nedorazil. Po nesplnění předem domluvených úkolů jsme byli nuceni zavolat sociálku. Matka reagovala velmi agresivně, do telefonu nadávala jak nám, tak sociální pracovnici. Následně začala být matka až paranoidní, třídní učitelce zasílala výhružné SMS zprávy – na ty jsme nereagovali, neboť matka si nedala říct a působila na nás až skoro negramotně. Celá situace byla dlouhodobě diskutována se školní psycholožkou. S jeho trvajícím dyslektickým vývojem se učivo probírané na 2. stupni nedalo dohnat. Žák sám říkal, že je škola na něj moc těžká a přestože byl ve třídě oblíbený, tak se tam necítil dobře, protože spolužáci byli mnohem napřed. Nicméně dle vyšetření PPP má žák dobré intelektové dispozice a dobrou úroveň logického usuzování, stále mu však unikají souvislosti, nechápe, proč by se měl učit. Rovněž chyběla spolupráce zákonného zástupce žáka.

Žádného kloudného výsledku jsme se nedočkali. Žák propadl a situace se opakovala. Tento rok je na škole naposledy a myslím, že se nám všem uleví, až odejde. Stále se snažím s žákem pracovat, avšak motivace klesá i na mé straně, obzvlášť když vidím, že z jeho strany je nulová. Vidím, že jeho negativita se pomalu ale jistě přenáší i na třídu, bohužel.

1

Although Žačka was a bright girl, her occasional behavior problems led to disciplinary complications. She had been in a 'naughty mood' for several weeks. She wasn't paying attention during class, was on the phone, running around the corridors and talking dirty. Inappropriate behavior escalated greatly during this time.

The teacher would only mention the pupil's tendency to throw sticks under each other's feet. With her indiscipline, she often worsened her benefit, which she cared about only to a certain extent. Mostly it was thrown away only with grades worse than 3.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

The teacher, who dealt with this case relatively recently in her career (16 years ago), did not choose the appropriate tactics. She took into account how upsetting the student is to have a grade worse than a three, and gave her a demanding dictation and marked it as a 4. She would not be able to afford such a thing today, as parents are incredibly careful with their children.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Disrespectful communication

This method worked surprisingly well. Since then, the student has generally been less angry, even in the following months. But immediately after the awarding of the grade, she cried. Despite the fact that she looked like a hero the next few days, the teacher sensed that she was more obedient, cautious and distrustful. This mistrust was very unpleasant for the teacher and served as a lesson for potential similar cases in the future. The teacher deleted the student's four the next day, she thought the whole situation was unfair.

Partial success

Druhý ročník, 7 let

Zpěv, hra na klavír, kreativní tvorba, plavání

Lhaní

Výuka první a druhé třídy, Mgr.

20

Žačka byla sice bystrá dívka, ale její občasné problémy s chováním vedly ke kázeňským komplikacím. Již několikátý týden měla 'zlobivou náladu'. Při hodinách nedávala pozor, byla na telefonu, běhala po chodbách a mluvila sprostě. Nevhodné chování v této době silně eskalovalo.

Učitelka by uvedla jen žaččiny tendence házet si klacky pod nohy. Svou nekázní si mnohdy zhoršovala prospěch, na kterém jí ale záleželo jen do určité míry. Většinou byla rozhozena pouze známkami horšími než 3.

Učitelka, která tento případ řešila relativně čerstvě ve své kariéře (před 16-ti lety), nezvolila vhodnou taktiku. Vzala v potaz, jak žačku rozrušuje mít horší známku než trojku, a dala jí náročný diktát a oznámkovala ho za 4. Dneska by si nic takového dovolit nemohla, jelikož jsou rodiče neuvěřitelně opatrní na své děti.

Tato metoda zabrala až překvapivě dobře. Žačka od té doby celkově zlobila méně a to i v následujících měsících. Jenže hned po udělení známky plakala. I přes to, že se další dny tvářila hrdině, cítila učitelka z ní větší poslušnost, opatrnost a nedůvěru. Tato nedůvěra byla učitelce velice nepříjemná a sloužila jí jako ponaučení do budoucna pro potenciální podobné případy. Čtyřku učitelka žačce druhý den smazala, celá situace jí přišla nefér.

1

At the beginning of the school year, I took over a new class of sixth graders as class teacher. I had to solve a problem with the aggressive behavior of one of the boys. On the one hand, the student was studious, willing to help and join the team, but he was easily provoked. For example, when someone said an insult to him, he reacted by throwing things. When the boys took something from his bench, he started cursing profanity. What others took as a friendly nudge, he took as an attack on his person.

The problem had its roots in the family, where the pupil's father also behaved similarly aggressively, which gave him the impression that such behavior was normal.

Physical aggression, Verbal aggression

I decided to teach the student to be considerate of his classmates. By chance, I came across a book on nonviolent communication that inspired me to come up with a solution. I started to include in the lessons activities where the students shared their feelings and the reasons for them. As part of a foreign language, it was also good vocabulary practice. I found out that the student was bothered by taking things because his younger brother used to take and destroy them at home. The other students were receptive and learned to ask each other before taking anything.

Working with the collective, Interview

Over time, it was possible to achieve that not only the problematic student, but everyone learned to be considerate. During conflicts, I used non-violent communication and let the students explain what bothered them and what they would need to improve the situation.

Longterm success

6. třída

počítačové hry, fotbal,

Agrese

Doktorské (PhDr), čeština, němčina

30

Na začátku školního roku jsem jako třídní přebrala novou třídu šesťáků. Hned ze začátku jsem musela řešit problém s agresivním chováním jednoho z chlapců. Žák byl na jednu stranu učenlivý, ochotný pomáhat a zapojovat se do kolektivu, ale snadno se nechal vyprovokovat. Třeba když mu někdo jen řekl: „Jsi blbej“, na což ostatní děti reagovali odpovědí: „však ty taky“, tak žák začal po tom dotyčném třeba házet věci (pouzdro, sešity, učebnice, ale dokonce třeba i kružítko). Když mu kluci třeba něco vzali z lavice, začal jim okamžitě sprostě nadávat. To, co ostatní brali jenom jako takové kamarádské pošťuchování ze srandy, on prostě okamžitě bral jako útok na svou osobu.

Problém měl kořeny v rodině, kde se podobně agresivně choval i otec žáka, což u něj vytvořilo dojem, že takové chování je normální.

Rozhodla jsem se žáka naučit ohleduplnosti ke spolužákům. Náhodou jsem narazila na knihu o nenásilné komunikaci od M. Rosenberga, která mě inspirovala k řešení. Důležité bylo zapojit celou třídu, aby žák viděl kolem sebe ten příklad toho, jak spolu lidé mohou komunikovat, aniž by k tomu používali násilí nebo agresi. Začala jsem tedy do hodin nenápadně zařazovat aktivity, kdy si měli žáci navzájem sdělovat, jak se zrovna cítí a taky odůvodnit proč se tak cítí a co by jim třeba zlepšilo náladu. V rámci cizího jazyka to skvěle fungovalo i jako procvičení slovní zásoby, takže dětem ani nepřišlo, že by to mělo nějaký jiný význam. Tahle jsem třeba postupně zjistila, že žákovi vadí braní věcí, protože mu je doma neustále bere mladší bratr, dost často mu je taky zničí, takže se prostě bojí, aby mu něco nezničili i kluci ve škole.

Ostatní děti byli neskutečně vnímavé, až mě to samotnou překvapilo, a tak se nám postupem času podařili docílit toho, že se nejen žák, ale opravdu všichni sebe navzájem ptali, jestli si smí něco od toho druhého vzít. Samozřejmě, čas od času se nějaké konflikty objevily, ale zde jsem zase používala nenásilnou komunikaci a aktéry daného konfliktu vždycky dala dohromady a nechala je, ať si navzájem sdělí, proč reagovali zrovna takhle, co jim vadilo a co by potřebovali, aby se to příště nestalo.

1

The student's problematic behavior is not obvious at first glance, for a long time I had trouble even figuring out which student it was. The news that he had done something was always the last to reach me, only when the whole class knew about it. At the end of the first grade, he started mocking and cursing his classmates for being gypsies. We have a few children in our class whose parents are from abroad. Later, he found something in other children that made him taunt them.

The student is in the third grade, according to the documentation, he is from a complete family, but the teacher only knows the mother. His benefit is average, but he could achieve better results. Among his favorite activities is dancing.

Lying and cheating, Verbal aggression

As I already said, that something was happening in the class, I found out only from other students in the class and several days late. I took the boy aside and started to discuss with him what I had heard from his classmates, I realized that he was lying to me. I know he normally makes eye contact, but when he's not telling the truth, he averts his gaze. That's why I called his mother and solved the situation with her.

Interview

The teacher resolved the situation with the child's mother: "She told me that she would punish her son in the form of banning his favorite dance. Since then, the student has tried hard for several days, went to school on time, had assignments done and signed, and there was no problem with him. But after about two weeks, the problem behavior started to reappear. When the problem recurred, I no longer had support from my mother, so I think the solution was only short-term.

Shortterm success

3.C, 8 let

tanec

Lhaní,Zesměšňování,Podvody

Mgr., Učitelství pro první stupeň ZŠ

4

Problémové chování žáka není na první pohled zřejmé, dlouhou dobu jsem měla problém vůbec přijít na to, o kterého žáka se vlastně jedná. Vždycky se ke mně zpráva o tom, že něco provedl, dostala jako k poslední, až když to věděla celá třída. Na konci první třídy se začal posmívat a nadávat svým spolužákům, že jsou cikáni. Máme tu ve třídě totiž pár dětí, které mají rodiče ze zahraničí. Později si našel zase u jiných dětí něco, kvůli čemu se jim posmíval.

Žák chodí do třetí třídy, podle dokumentace je z úplné rodiny, ale učitelka zná pouze matku. Jeho prospěch je průměrný, ale mohl by dosáhnout i lepších výsledků. Mezi jeho oblíbené aktivity patří především tanec.

Jak už jsem říkala, že se něco ve třídě děje, jsem se dozvěděla až od jiných žáků ve třídě a s několikadenním zpožděním. Kluka jsem si vzala bokem a začala jsem s ním řešit to, co jsem slyšela od jeho spolužáků, poznala jsem, že mi lže. Vím, že se normálně dívá do očí, jenom když neříká pravdu, tak uhýbá pohledem. Proto jsem si zavolala jeho maminku a řešila situaci s ní.

Učitelka situaci řešila s maminkou dítěte: „Říkala mi, že dá synovi trest v podobě zákazu jeho oblíbeného tance. Od té doby se žák několik dní snažil, chodil do školy včas, úkoly měl udělané a podepsané a nebyl s ním problém. Ale po asi dvou týdnech se problémové chování začalo objevovat znovu. Když se problém opakoval, u maminky jsem už zastání neměla, proto si myslím, že řešení bylo pouze krátkodobé.

1

was a class teacher in the ninth year of elementary school. In the last week before the holidays, I came to my students' classroom and found that the door to the classroom was badly damaged. The door was bent and had a hole in it. When I first asked who did it, the whole class was silent. But when I said that the whole class would have to pay for a new door, the real culprit confessed so as not to harm his classmates. Several classmates offered to agree with him on the new door, but in accordance with the school rules, I decided that the culprit must pay the full amount for the new door.

The boy is an only child in a family with a strict father. He is hyperactive and constantly demands attention from his surroundings. This is often obtained through destructive or disruptive behavior. Similar behavior began to manifest already in the eighth grade, when he started school after moving to the city with his family. According to his parents, he had never been in trouble before. He was used to being the center of attention at home, but with his father's new, more demanding job, he was beginning to feel neglected. When he started school in a new environment, the boy began to behave restlessly and tried to draw attention to himself, because he joined the class group too late and the other students had a hard time accepting him among them. After a while, he became close to most of the boys, who supported his unruliness with laughter and occasional applause. Over time, his behavior escalated, but there were never any serious problems that would be the reason for a greater punishment for the student.

Physical aggression

As soon as the boy admitted to breaking the door, I decided that he had to pay the full amount for a new one. The boy agreed to this decision without any objections. After that, I called the boy's father, who arrived at the school within half an hour of our conversation. The father reprimanded his son and gave him an educational pillow. He then inspected the broken door, measured its dimensions, and left to immediately buy a new one. When he returned with the new door, the old door was in even worse shape than when he left - the boy apparently decided that if it was going to be replaced, he'd at least destroy it properly. This time the father did not get angry and just announced that the son would get this broken door to his room. The son helped him in an exemplary manner with the replacement of the door and apologized to me and my father several times. After the whole incident, the boy behaved exemplary and with humility. Although his father told me that I could easily give him a 2 for behavior, I only solved it with a reprimand from the class teacher, because there had never been any major problems with him before.

Consequences, Interview

It's safe to say that the boy calmed down in class for the rest of the week. But since it was only for the rest of his time at our school, I can't say for sure that his problem behavior didn't show up again at the high school he started after the holidays. But I am sure that he has learned from his act and hopefully such a case will not happen again.

Longterm success

kolektivní sporty, počítače

Lhaní,Rušení výuky,Ničení majetku

Byla jsem třídní učitelkou v devátém ročníku základní školy. V posledním týdnu před prázdninami jsem přišla do třídy svých žáků a zjistila jsem, že dveře do třídy jsou značně poničené. Dveře byly prohnuté a byla v nich díra. Když jsem se poprvé zeptala, kdo to udělal, celá třída mlčela. Když jsem ale řekla, že celá třída bude muset zaplatit nové dveře, skutečný viník se přiznal, aby své spolužáky nepoškodil. Několik spolužáků mu nabídlo, že se s ním na nové dveře složí, ale já jsem v souladu se školním řádem rozhodla, že viník musí zaplatit celou částku za nové dveře.

Chlapec je jedináčkem v rodině s přísným otcem. Je hyperaktivní a neustále vyžaduje pozornost svého okolí. Tu si často získává destruktivním nebo vyrušujícím chováním. Podobné chování se začalo projevovat již v osmém ročníku, kdy na školu nastoupil po tom, co se s rodinou přistěhoval do města. Podle jeho rodičů s ním nikdy předtím nebyly žádné potíže (doma, ani ve škole). Doma byl zvyklý, že je středem pozornosti, ale s novou náročnější prací jeho otce se začínal cítit zanedbávaný. S nástupem na školu v novém prostředí se chlapec začal chovat „rozjíveně

Jakmile se chlapec k rozbití dveří přiznal, rozhodla jsem, že musí zaplatit celou částku za nové. Chlapec s tímto rozhodnutím bez jakýchkoliv námitek souhlasil. Poté jsem zavolala chlapcově otci, který se do školy dostavil do půl hodiny od našeho rozhovoru. Otec svého syna pokáral a dal mu výchovný pohlavek. Poté si prohlédl rozbité dveře, změřil jejich rozměry a odjel, aby okamžitě koupil nové. Když se znovu vrátil s novými dveřmi, staré dveře byly v tu chvíli ještě v horším stavu, než když odcházel – chlapec se prý rozhodl, že když už se mají vyměnit, tak je aspoň zničí pořádně. Tentokrát se otec nerozčiloval a jen oznámil, že syn dostane tyto rozbité dveře do svého pokoje. S výměnou dveří mu syn vzorně pomáhal a několikrát se omluvil mně i otci. Po celém incidentu se chlapec choval vzorně a s pokorou. Ačkoliv mi jeho otec řekl, že mu klidně můžu napsat dvojku z chování, vyřešila jsem to jen důtkou třídního učitele, protože s ním nikdy dřív nebyly žádné větší problémy.

Dá se říct, že se chlapec po zbytek týdne ve výuce uklidnil. Ale vzhledem k tomu, že šlo jen o zbytek jeho docházky na naši školu, nemůžu s jistotou říct, že se jeho problémové chování opět neprojevilo na střední škole, kam po prázdninách nastoupil. Jsem si ale jistá, že se ze svého činu poučil a snad se takový případ nebude opakovat.

1

There was a boy in the class who was diagnosed with developmental dysphasia. Because he had a speech impediment, no one wanted to talk to him and he was excluded from the team. When he spoke, the others laughed at him and no one wanted to play with him. The task was to integrate the boy and explain to his classmates how it works.

The boy has developmental dysphasia, which means he is different from others. He spoke poorly, was aloof from the team and did not want to communicate with others because of his speech. The situation was difficult both for him and for us.

Diagnosis, Bullying

We always discussed solutions together with other colleagues. We set ourselves the task of explaining to the pupils what the boy's problem was and tried to integrate it. We could not order the children with whom to talk, but we approached the solution collectively. We came up with different collective works so that the pupils worked in alternating groups and got to know how the boy behaves and expresses himself.

Working with the collective

The result was focused on the long term. Over time, the children understood that it was difficult for boys to talk or work. Although they did not all become good friends, they began to treat the boys differently. They tried to help him, and the tightening and laughing at his expense was reduced. I believe that if there was only one teacher, it would be more difficult.

Longterm success

11 let, 6. ročník

Vývojová dysfázie

Výtvarná výchova + Speciální pedagogika

10 let

Ve třídě byl chlapec, který měl diagnostikovanou vývojovou dysfázii. Protože měl narušenou řeč, nikdo se s ním nechtěl bavit a byl vyloučený z kolektivu. Když mluvil, ostatní se mu smáli a nikdo si s ním nechtěl hrát. Úkolem bylo chlapce začlenit a vysvětlit jeho spolužákům, jak funguje.

Chlapec má vývojovou dysfázii, což znamená, že se liší od ostatních. Mluvil špatně, stranil se kolektivu a kvůli své řeči nechtěl komunikovat s ostatními. Situace byla složitá jak pro něj, tak pro nás.

Řešení jsme vždy konzultovaly společně s dalšími kolegyněmi. Dali jsme si za úkol vysvětlit žákům, co je chlapcovým problémem a snažili se ho začlenit. Nemohli jsme dětem nařídit, s kým se mají bavit, ale přistupovali jsme k řešení kolektivně. Vymýšleli jsme různé kolektivní práce, aby žáci pracovali ve střídavých skupinách a poznali, jak se chlapec chová a projevuje.

Výsledek byl zaměřen dlouhodobě. Děti časem pochopily, že pro chlapce je těžké mluvit nebo pracovat. I když se ze všech nestali dobří kamarádi, začali chlapce brát jinak. Snažili se mu pomoci a omezilo se utahování a smích na jeho účet. Věřím, že kdyby na to byla pouze jedna učitelka, bylo by to těžší.

1

taught elementary school for about ten years and became a 5th grade classroom teacher where there was a student who suffered from a behavior disorder, selective mutism. Until then, I had encountered various student disorders, but I had not encountered exactly this disorder during my teaching practice, and therefore had no experience. The student sat with her assistant at the very back by the window. But once I needed a student to move to another desk, right across the aisle. So I asked the student if she could also sit with her assistant in the next desk. However, the student did not respond to my request at all and was still sitting in her seat. I asked her why she didn't want to sit on the next bench. The student did not react at all and was still sitting in her seat.

The student suffers from a disorder called selective mutism. This disorder manifested itself mainly in her not communicating with anyone. She behaved almost normally at home, but at school she did not communicate with me, the assistant or her classmates. She worked out all assignments or tests only in writing. Another manifestation of her disorder was fixation on certain people or things. Another teacher or assistant she was not used to was not allowed to substitute. In such situations, the student was completely passive. Any change was unacceptable to the student.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

Since the student did not react at all, I tried to convince her that it was only a matter of her sitting a little further away. I convinced the student that the assistant would sit next to her again, that she needn't be afraid of anything. I begged her, convinced her, but nothing worked. But then it occurred to me that this disorder is manifested by fixation on things, that she could therefore be fixated on her chair and bench. The assistant and I moved her desk first, then I asked the student to sit on the next chair, that we would move hers to her desk. The student complied with this, and then sat down on her own chair by her desk. The teaching then continued without any problems.

Support

After this experience, I already knew in what exact way I should approach the student, if it is necessary for the student to be willing to comply with a change.

Longterm success

11 let, 5. třída ZŠ

malování

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Selektivní mutismus

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, speciální pedagogika, titul Mgr.

17

Učila jsem asi desátým rokem na základní škole a stala jsem se třídní učitelkou 5. třídy, kde byla žákyně, která trpěla poruchou chování, selektivním mutismem. Do té doby jsem se setkala s různými poruchami žáků, ale přesně s touto poruchou jsem se během své pedagogické praxe nesetkala a neměla jsem tedy žádné zkušenosti. Žákyně seděla se svojí asistentkou úplně vzadu u okna. Jednou jsem ale potřebovala, aby si žákyně přesedla do jiné lavice, hned přes uličku. Žákyni jsem tedy poprosila, zda by si mohla sednout i se svojí asistentkou do vedlejší lavice. Žákyně však na můj požadavek vůbec nereagovala a stále seděla na svém místě. Zeptala jsem se jí, proč si nechce do vedlejší lavice sednout. Žákyně vůbec nereagovala a stále seděla na svém místě.

Žákyně trpí poruchou, která se nazývá selektivní mutismus. Tato porucha se u ní projevovala především tím, že s nikým nekomunikovala. V domácím prostředí se chovala skoro normálně, ale ve škole nekomunikovala ani se mnou, ani s asistentkou a ani se svými spolužáky. Veškeré úkoly nebo zkoušení vypracovávala pouze písemně. Dalším projevem její poruchy byla fixace na určité osoby nebo věci. Nesměl přijít na suplování jiný pedagog nebo asistent, na kterého nebyla zvyklá. Při takových situacích žákyně byla zcela pasivní. Jakákoliv změna byla pro žákyni nepřijatelná.

Vzhledem k tomu, že žákyně vůbec nereagovala, snažila jsem se jí přesvědčit, že jde pouze o to, že si sedne o kousek jinam. Přesvědčovala jsem žákyni, že si vedle ní zase sedne paní asistentka, že se nemusí ničeho bát. Prosila jsem ji, přesvědčovala, ale nic nefungovalo. Pak mě ale napadlo, že se tato porucha projevuje fixací na věci, že by tedy mohla být fixovaná na svoji židličku a lavici. S asistentkou jsme tedy přesunuly nejdříve její lavici, pak jsem žákyni poprosila, aby si sedla na vedlejší židličku, že tu její přesuneme k její lavici. Žákyně mi v tomto vyhověla, a potom si sama sedla na svoji židličku ke své lavici. Vyučování potom pokračovalo dál, již bez jakýkoliv problémů.

Po této zkušenosti jsem již věděla, jakým přesným způsobem mám k žákyni přistupovat, pokud bude potřeba, aby žákyně byla ochotna nějaké změně vyhovět.

1

Most of my time is science classes. I usually don't have problems with students in class. However, if one of the pupils does not pay attention, he will be punished by writing a two-page report within the next lesson, which he will then present in front of the whole class. If he shows off in the paper, he gets another one. All pupils have already got used to this system and so they prefer to be exemplary in class and not disturb. Therefore, these situations usually occur exceptionally.

Student - teacher's son, 7th grade, 13 years old, extrovert, provokes only in mother's classes

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

This is my son. I have had him in my class for the second year. His classmates laugh at him for having a teacher mom and when he gets a good grade, he listens to his mom's nagging. For that reason, he did not pay attention in class, made inappropriate comments and was disruptive. I gave him a paper as punishment, as I always do. He prepared and delivered the paper. I thought that would be the end of the problem, but his classmates kept making fun of him and my son became more and more disruptive. Since these situations occurred only in my classes, I decided to solve the situation. At the school, I also work as an educational consultant, so I devoted one hour to the teacher-pupil relationship and explained that for me at school, my son is first and foremost my pupil and the assessment works for him the same as for others.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Interview

After our lesson together, they mocked my son for a while, but in time they took my words to heart. Fortunately, since then there have been no more serious problems, they don't make fun of my son and sometimes they rather admire him because he has a relatively extensive knowledge of natural history thanks to me.

Longterm success

13 let, 7. ročník

fotbal

Mgr. – Př, F, Ch

17

Většinu mého úvazku tvoří hodiny přírodopisu. V hodinách většinou nemám s žáky problémy. Pokud ale některý z žáků nedává pozor, dostane za trest vypracování dvoustránkového referátu do další hodiny, který pak přednáší před celou třídou. Pokud se u referátu předvádí, dostane další. Všichni žáci už si na tento systém zvykli a tak jsou radši v hodinách vzorní a nevyrušují. K těmto situacím tedy dochází většinou výjiměčně.

Žák – syn učitelky, 7. ročník, 13 let, extrovert, provokuje pouze v hodinách matky

Jedná se o mého syna. Mám ho ve třídě už druhým rokem. Spolužáci se mu smějí, že má mámu učitelku a když dostane dobrou známku, poslouchá, že mu máma nadržuje. Z toho důvodu nedával v hodinách pozor, měl nevhodné poznámky a vyrušoval. Za trest jsem mu dala referát, tak jak to dělám vždy. Referát vypracoval a přednesl. Myslela jsem si, že tím problém skončí, ale spolužáci se mu stále posmívali a můj syn vyrušoval čím dál více. Vzhledem k tomu, že k těmto situacím docházelo pouze v mých hodinách jsem se rozhodla situaci řešit. Na škole působím zároveň jako výchovný poradce, takže jsem jednu hodinu věnovala vztahu učitele a žáka a vysvětlila jsem, že ve škole je pro mě můj syn především můj žák a hodnocení pro něj funguje stejně jako pro ostatní.

Po naší společné hodině se synovi ještě chvíli posmívali, ale časem si vzali má slova k srdci. Naštěstí od té doby závažnější problémy nejsou, synovi se neposmívají a občas ho spíše obdivují, že má díky mně poměrně rozsáhlé znalosti co se přírodopisu týče.

1

The mentioned situation took place in the same class as the previous case report, but two years later. In that class, in addition to others who were difficult to integrate, there was also one student who, although she studied excellently, failed in social contacts. I myself suspected the possibility of milder Asperger's disease, but this was not confirmed. The girl was very nice, but she couldn't make or keep friends. Those who accompanied her and with whom she got along left in the seventh grade for a six-year grammar school, so she remained completely alone from the eighth grade. In addition, she was very kind, quiet and modest, and she felt a great need to talk with someone, so in order to achieve this, she used the fact that she was smart and careful and, for example, had her assignments copied an hour before by those who did not want to do it at home. She thought that she would be able to make friends that way, but it had the opposite effect, that they were nice to her when they needed something from her, but when the reason passed, they were not nice to her again. The whole situation reached such a state that the girl only had fun with me, because she had no one in the class who wanted to understand her, so I decided to try to do my best to integrate her.

very nice and smart girl who had interests not very appropriate for her age. For example, she liked to watch movies with personal pronouns and in which she could not talk to her classmates, so she missed communication topics. Moreover, she was ridiculed for it, because these films are not fashionable. But because she craved company, she allowed herself to be used regularly in the hope that she would find friends.

Bullying

decided to try to resolve the situation by acting out a small skit. One afternoon I came to class, sat down at the desk and said that I was terribly sad and I didn't know what to do. The children naturally reacted and started asking what happened. I explained to them from my point of view what the girl was going through. That is, that everyone is just using me, that I would like to help everyone, but no one will repay me with their friendship, rather the opposite, and so on. The kids immediately started giving me advice on what to do. The girl listened for a while and finally said on her own that she was in the same situation and what was bothering her.

Support, Working with the collective

managed to get the children to understand the situation and stop using their classmate in this way. Unfortunately, they failed to understand that the girl needs contact and friends. Although I celebrated the success, it was only half. So to this day, I see it as my mistake that I did not in any way manage to integrate her into a group so that she would find real friends and that's how she came out lonely from the ninth grade.

Partial success

14 let, 8. třída

Zájmy žákyně byly velmi netypické na její věk. Četla staré knihy, dívala se na staré filmy atp.

AJ-OV

33

Zmíněná situace proběhla ve stejné třídě, jako předchozí kazuistika, ale o dva roky později. V oné třídě byla, kromě jiných obtížně integrovatelných, i jedna žákyně, která se sice výborně učila, ale selhávala v sociálních kontaktech. Já sama jsem měla podezření na možnost lehčí Aspergerovy choroby, ale to se nepotvrdilo. Ta dívka byla velice hodná, ale nedokázala si najít, popřípadě udržet kamarády. Ti, kteří ji provázeli a se kterými si rozuměla, odešli v sedmé třídě na šestileté gymnázium, takže zůstala od osmé třídy úplně sama. Navíc byla velice hodná, tichá a skromná a cítila velkou potřebu se s někým bavit, takže aby toho dosáhla, využívala k tomu, že byla chytrá a pečlivá a dávala například před hodinou opisovat svoje úkoly těm, kterým se to nechtělo dělat doma. Myslela si, že tak se jí podaří získat kamarády, ale mělo to spíš opačný efekt, že na ni byli milí, když od ní něco potřebovali, ale když pominul důvod, zase se k ní nechovali hezky. Celá situace dospěla do takového stavu, že se dívenka bavila už pouze se mnou, protože ve třídě neměla nikoho, kdo by jí chtěl porozumět, takže jsem se rozhodla, že se pokusím udělat maximum pro její integraci.

Velice hodná a chytrá dívka, která měla zájmy nepříliš adekvátní svému věku. Ráda se dívala například na filmy s osobními zájmeny a o kterých si nemohla se svými spolužáky povídat, takže jí chyběla komunikační témata. Navíc byla kvůli tomu objektem posměchu, protože tyto filmy nejsou módní. Protože ale toužila po společnosti, nechala se pravidelně využívat v naději, že si tím najde kamarády.

Rozhodla jsem se, že se pokusím situaci vyřešit tím, že sehraji menší scénku. Jednoho odpoledne jsem přišla do hodiny, sedla jsem si za stůl a řekla jsem, že jsem strašně smutná a už nevím jak dál. Děti pochopitelně zareagovaly a začaly se ptát, co se stalo. Já jsem jim ze svého pohledu odvykládala to, co prožívá ona dívka. Tedy, že mě všichni jen využívají, že bych chtěla každému pomoct, ale nikdo se mi za to neodvděčí svým kamarádstvím, spíš naopak a tak dále. Děti mi začaly okamžitě dávat rady, co mám dělat. Dívka to chvíli poslouchala a nakonec sama od sebe řekla, že je ve stejné situaci a co jí vadí.

Podařilo se mi dosáhnout toho, že děti situaci pochopily a přestaly svou spolužačku tak využívat. Bohužel se ale nepodařilo, aby pochopily i to, že dívenka potřebuje kontakt a kamarády. Přestože jsem slavila úspěch, byl jen poloviční. Takže to dodnes vidím jako svou chybu, že se mi žádným způsobem nepodařilo ji začlenit do kolektivu tak, aby si našla skutečné kamarády a z deváté třídy tak vycházela osamělá.

1

It all started in September of last year when the boy entered the second grade. In the first grade, only problems with grades and attention. The boy began to come to the class during breaks to the older students and made them angry. The boys arranged to meet him one day, wait for him after school the next, and threaten to beat him. Since then, the problem with attending school, he stands in front of the school in the morning, cries and refuses to go to school. Negotiations between the parents, the principal and the representative were unsuccessful. Distance education helped to solve the situation. He didn't have to go to school during distance learning, so it wasn't a problem. During the pandemic, parents stopped solving the whole situation and did not pay attention to their child's problems. The subsequent return to school again caused problems and for unknown reasons the pupil began to refuse to attend some classes. Before class started, he stood in front of the class and had a hysterical fit of crying and rage that there was no way he was going to class. The school and parents resolved this behavior with a bench in the hallway. The boy was out of the classroom during class and did not have to participate. It was only supposed to be a temporary solution. Request for an examination at the SPC. At the moment, the problem is solved by the mother's attendance at school and her presence in the classroom during breaks. For now, it works as a temporary solution to the situation before the student undergoes a full examination.

The boy comes from a normal family, the father owns a company and spends a lot of time at work, so it is clear that the father's side is missing in his upbringing. He has an older sister who is without problems. The boy is pampered from an early age, he gets everything he wants and his parents buy him everything. Cognitive abilities at a reduced level, constantly trying to get attention and interest. His behavior makes him unpopular with his classmates and they reject him. However, he is not being bullied, it's just that no one seems interested in having a conversation with him. His classmates ignore him and do not seek his company.

Emotional outbursts, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

During the lessons, the mathematician does not pay attention, does not listen to the teacher and answers randomly just to be heard. The teacher tries to solve it and explain to him that he has to think about it first, but the student ignores this fact. None of what the teacher tries works for the student yet, and to a large extent this behavior is influenced by upbringing. He often gets angry in class, and threatening to send him to the principal doesn't help either. The teachers themselves are not doing anything wrong, but the overall approach to the student's behavior is poorly chosen. His parents give way to him and allow everything.

Disrespectful communication, Support, Interview, Cooperation with experts

The boy got his due and doesn't have to do anything in class. Success in this situation is just that he goes to class at all. Every recess he goes to see if mom is still at school, otherwise he threatens to run away from school. The parents neglected to solve the situation and stopped solving the situation during online teaching, when the student did not have to go to school. Currently, a general examination of the student and determination of the medical history is awaited. In the long term, a solution to the situation has not yet been found.

Failure

13 let, 7. třída

Počítač, mobil, dělat špatné věci ostatní, dobírat si spolužáky a zlobit je.

Disrespekt,Rušení výuky,Neuznávání pravidel,Zesměšňování,Arogance

Mgr. Obor speciální pedagogika

10

Vše začalo v září minulého roku s nástupem chlapce na druhý stupeň. Na prvním stupni pouze problémy s prospěchem a s pozorností. Chlapec o přestávkách začal docházet do třídy ke starším žákům a zlobil je. Chlapci se na něj jednoho dne domluvili, druhý den si na něj po škole počkali, a vyhrožovali mu bitím. Od té doby problém s docházkou do školy, ráno stojí před školou, brečí a odmítá jít do školy. Domlouvání rodičů, ředitele a zástupkyně bylo bezúspěšné. Situaci pomohl vyřešit distanční výuka. Během distanční výuky do školy docházet nemusel, a tak nebyl problém. Během pandemie rodiče celou situaci přestali řešit a problémům jejich dítěte nevěnovali pozornost. Následný návrat do školy opět problémy a z neznámých důvodu začal žák odmítat chodit do některých hodin. Před začátkem vyučovaní hodiny stál před třídou a měl hysterický záchvat pláče a vzteku, že do hodiny v žádném případě nepůjde. Toto chování škola a rodiče vyřešili lavicí na chodbě. Chlapec byl během hodin mimo učebnu a nemusel se účastnit. Mělo být jen jako dočasné řešení. Žádost o vyšetření v SPC. Momentálně problém řeší docházka maminky do školy a její přítomnost o přestávkách u třídy. Zatím to funguje jako dočasné řešení situace, než žák projde celkovým vyšetřením.

Chlapec pochází z normální rodiny, otec vlastní firmu hodně času tráví v práci, je tedy znát že při výchově chybí otcovská strana. Má starší sestru, která je bez problémů. Chlapec je od mala hýčkaný, dostane vše, co chce a rodiče mu vše koupí. Kognitivní schopnosti na snížené úrovni, neustále se snaží získat si pozornost a zaujmout. Svým chováním není u spolužáků oblíbený a odmítají ho. Není ovšem šikanován jen nikdo nejeví zájem o konverzaci s ním. Spolužáci ho ignorují a nevyhledávají jeho společnost.

Během hodin matematika nedává pozor, neposlouchá učitelku a odpovídá náhodně, jen aby to bylo slyšet. Učitelka se to snaží řešit a vysvětlovat mu, že se nad tím musí nejprve zamyslet, ale tento fakt žák ignoruje. Na žáka zatím nefunguje nic z toho, co učitele zkouší a z velké části má na toto jeho chování vliv výchova. Často se v hodinách vzteká, a nepomáhá ani vyhrožování o poslání k řediteli. Sami učitele nedělají nic zle, ale celkový přístup k žákovu chování je zvolen špatně. Rodiče mu ustupují a vše dovolí.

Chlapec si dostál svého a nemusí v hodinách nic dělat. Úspěch je v této situaci jen to, že do hodin vůbec chodí. Každou přestávku se chodí dívat, zda je maminka stále ve škole, jinak vyhrožuje útěkem ze školy. Rodiče zanedbali řešení situace a během online výuky, kdy žák nemusel do školy docházet přestali situaci řešit. Aktuálně se čeká na celkové vyšetření žáka a určení anamnézy. Z dlouhodobého hlediska se řešení situace zatím nenašlo.

1

student's problematic behavior occurs when she suppresses her needs. The student is active in the lesson mainly through questions, she asks a lot, she often raises her hand, but more often than necessary, which slows down the course of the class and the lesson. The other students begin to show dissatisfaction, especially with small comments such as 'Oh, again', 'enough..', etc. The student perceives these comments and therefore suppresses the need to ask questions. This suppression can trigger a seizure, which manifests itself in rude behavior, aggression, profanity, screams. One of the first indicators of this seizure may be cries of 'Can you open the window?!' or 'What time is it?!'. The student shouts these screams across the class without any announcement and these are the first indicators of a seizure and her defense mechanism.

The pupil disorder usually manifests itself in childhood or is hereditary, usually triggered by trauma. The student has trouble reciprocating/does not reciprocate emotions. He does not perceive them at the same level as an adult. He appears cold. Example situation: teachers walk past her in the hallway and smile at her, she doesn't smile back and this can be seen as disrespectful - the teachers have been told this is part of her diagnosis. The girl also does not understand irony and sarcasm, it should not be used in her presence. She is not comfortable with large crowds as it causes her stress.

Diagnosis, Emotional outbursts, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The pupil's diagnosis was established already in primary school and all documents were handed over to the teacher. All teachers received the necessary instructions on how to work with this student not only in a calm state, but also in a seizure state. These instructions were given to the teachers even before the start of the introductory course for the first years. They received instructions on how to work with the student and how to organize her time. The student, on the other hand, was given a precise schedule for the day, which had to be followed. There was a person prepared for her whom she could contact whenever she had a question or whom she could turn to with any problem. If a fit occurs or is about to start (the above-mentioned screams), the teacher will respond to her request or question and they should stop at this moment and ask the student what she needs to add, explain whether she is keeping up with everything, etc. If the questions are very frequent, the teachers were instructed to tell the student that they would come back to her 5 minutes before the end of the lesson and help her explain with the material, or that they would come back to her in a few minutes. The student keeps track of the time and will indeed speak on her own in a few minutes or at the end of the lesson. However, you need to give a specific time, no 'then, sometimes, then', these phrases make her feel anxious. Such an approach usually slows down the attack or stops it completely.

Support

The result of working with female students can be the reflection of their anxious states with the help of communication. As an educational advisor, I then had an online consultation with the student. We got together every Wednesday and discussed the course of the lesson, what needed to be done and added to it, I helped her with the organization of her time, because this is important to her and during the times of the corona it was more difficult for her with the organization. I also explained to her how to communicate with the team, how to work with computer programs, so that online teaching would be as easy as possible for her. This prevented stress so that she could manage everything properly.

Partial success

3. ročník, 17. let

Žákyně má velmi specifické zájmy, například se ráda baví o hygiene druhých

Aspergerův syndrom,ADHD

Agrese,Úzkost

Sociální práce, Psychoterapie, Andragogika, Krizový výcvik

20

Problematické chování u žákyně nastává tehdy, když potlačuje své potřeby. Žákyně je ve výuce aktivní především přes dotazy, hodně se ptá, často zvedá ruku, avšak častěji než je nutné, což zpomaluje chod třídy a výuky. Ostatní žáci začínají projevovat nespokojenost, především malými poznámkami typu 'Achjo, už zas', 'stačí..', atd. Žákyně tyto poznámky vnímá a proto potlačuje potřebu se ptát. Toto potlačení může vyvolat záchvat, který se projevuje hrubým chováním, agresí, vulgaritou, výkřiky. Jeden z prvních indikátorů tohoto záchvatu mohou být výkřiky typu 'Možete otevřít okno?!' nebo 'Kolik je hodin?!'. Žákyně tyto výkřiky zakřičí přes celou třídu bez jakéhokoliv ohlášení a toto jsou první indikátory záchvatu a jejího obranného mechanismu.

Porucha žákyně se většinou projevuje v dětství či dědičně, většinou bývá spouštěčem trauma. Žákyně má problém opětovat/neopětuje emoce. Nevnímá je na takové úrovni, jako dospělý člověk. Jeví se chladně. Příklad situace: učitelé projdou okolo ní po chodbě a usmějí se na ni, ona tento úsměv neopetuje a to se může zdát jako projev neuctivosti – na toto byly učitelé upozorněni, že to je součástí její diagnózy. Dívka také nechápe ironii a sarkasmus, v její přítomnosti se nemá používat. Není jí příjemné velké množství lidí, neboť jí to způsobuje stres.

Diagnóza žákyně byla stanovena již na základní škole a všechny podklady byly předány vyučujícím. Všichni vyučující dostaly potřebné instrukce k tomu, jak s touto žákyní pracovat nejen za klidného stavu, ale i za stavu záchvatu. Tyto pokyny dostali vyučující ještě před začátkem seznamovacího kurzu prvních ročníků. Dostali pokyny, jak s žákyní pracovat, jak ji organizovat čas. Žákyně pak naopak dostala přesný harmonogram dne, který se musel dodržet. Byla pro ni nachystaná osoba, kterou mohla kontaktovat kdykoliv měla dotaz nebo na koho se mohla s jakýmkoliv problémem obrátit. Pokud nastane záchvat, nebo se blíží jeho propuknutí (výše zmíněné výkřiky), učitel odpoví na její požadavek či dotaz a měli by v tento moment zastavit a žákyně se zeptat, co potřebuje doplnit, dovysvětlit, zda vše stíhá, atd. Pokud dotazy jsou velmi časté, učitelé dostali instrukce, že mají žákyni říci, že se k ní vrátí 5 minut před koncem hodiny a s látkou ji pomohou dovysvětlit, nebo že se k ní vrátí za pár minut. Žákyně čas sleduje a opravdu se sama za pár minut nebo na konci hodiny ozve. Je potřeba však dát konkrétní čas, žádné 'potom, někdy, pak', tyto fráze vyvolávají v ní úzkostný pocit. Takový přístup většinou záchvat zpomalí nebo zcela odrazí.

Výsledkem práce se žákyní může být právě odražení jejich úzkostných stavů za pomoci komunikace. Já sama jako výchovný poradce jsem potom s žákyní měla online konzultaci. Každou středu jsme se spojily a probíraly jsme chod výuky, co je s ní potřeba dořešit, doplnit, pomáhala jsem ji s organizací času, neboť toto je pro ni důležité a přes časy korony to pro ni bylo s organizací složitější. Také jsem ji vysvětlovala jak komunikovat s kolektivem, jak pracovat s programy na počítači, aby pro ni byla online výuka co nejsnazší. Tímto se zamezilo stresu, aby vše v pořádku zvládala.

1

was new at school and was given science as a subject. This was not at all in my field, I told the students that too and I probably shouldn't have. I also did not receive any proposals or materials from colleagues. I was on my own. So I decided that I would conduct the lessons in such a way that I would mainly stick to the textbook that was the only one I received. The situation happened during the class. Most of the students had no problem with taking turns reading from the textbook and then making a short note of what we read together. The problem started with the pupils. She disturbed the entire reading by chatting with her neighbor and laughing out loud when one of her classmates argued. I admonished her several times for this, but she did not listen to me at all - on the contrary, I saw her just roll her eyes and shake her head. When I summoned her, she informed me that she didn't have the textbook, so she couldn't read. So I told her that she could borrow a textbook from a neighbor, and that I would like her to read something while the others were reading. She refused that too. So I asked her if she had any problem reading in front of the class. She replied: 'You are the problem.' This took me by surprise. I did not expect that the students could afford this to me. I was completely frozen for a moment. And the whole class started laughing. I shouted at him to be quiet and again asked the pupil to read a piece of text. So the student did it, and after she finished reading, she asked me. 'Satisfied?' At that the class started laughing again. Similar situations were repeated several times, and the pupil's insolence increased during them.

Gradually, I learned about the class that it was one of the worst classes in the school in terms of discipline. I even learned that a year before I started, many students had a reduced behavior grade because they allegedly threw stationery, balls of paper and other objects out of the window during class. I also discovered that it is not mainly the boys who have discipline problems, but that there is a significant group of girls in the class who are rude to the teacher and have poor grades. Among these girls was the student with whom I had the biggest problem.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

At the time of this problem, I had virtually no teaching experience and was kind of thrown into teaching. When the situation with the insolence of the student (which was gradually joined by some other girls) became so heated for one hour that I no longer knew how to solve it myself, I left the class. I went straight to the principal's office to ask the school principal if he would help me with the situation. The principal went to the classroom with me and reprimanded the students. After that he also talked to me and told me to try to deal with the students somehow and also that it might help if they could be involved in the lesson more than just reading. As a solution, I came up with the idea that the students analyze the topics from the textbook and prepare an explanation for them (for example, with the help of a PowerPoint presentation or a worksheet). I would then evaluate their presentations.

Consequences, Disrespectful communication, Interview, Warning

The students' initial reaction to my solution was not positive. I have even heard several times from the pupil and other pupils that they will teach the lessons and I will take money for it. In the end, the students accepted it. Some did the task very well and their presentations and explanations were of a high standard. I remember that even the lessons that the girls led around the students were successful. Unfortunately, I am of the opinion that I have lost authority both with the class and with some of my colleagues. I ended up working at this school and went to teach elsewhere. In the meantime, I also did additional pedagogic studies.

Failure

7. ročník, 12-13 let

hudba

Podvody

Učitelství pro 1. stupeň základní školy

20 let praxe

Byl jsem na škole nový a dostal jsem jako předmět přírodopis. Toto nebylo vůbec v mém oboru, to jsem řekl i žákům a asi jsem neměl. Taky jsem nedostal žádné propozice nebo materiály od kolegů. Byl jsem na tom sám. Tak jsem se rozhodl, že hodiny budu vést tak, že se budu držet hlavně učebnice, kterou jsem jako jedinou dostal. Situace se stala při hodině. Většina žáků neměla problém s tím, že se vystřídají při čtení z učebnice a potom si z toho, co jsme přečetli společně uděláme krátký zápis. Problém nastal až už žačky. Ta po celou dobu čtení vyrušovala tím, že se bavila se sousedkou a nahlas se smála, když se někdo z jejích spolužáků přeřekl. Několikrát jsem ji u toho napomenul, ale vůbec mě neposlechla – naopak jsem ji viděl, že jenom protáčí oči a vrtí hlavou. Když jsem ji vyvolal, oznámila mi, že učebnici nemá, takže číst nemůže. Tak jsem jí na to řekl, že si může půjčit učebnici od sousedky, a že bych byl rád, kdyby taky něco přečetla, když četli ostatní. To odmítla také. Zeptal jsem se jí tedy, jestli má se čtením před třídou nějaký problém. Odvětila mi: 'Vy jste ten problém.' Tohle mě zaskočilo. Nečekal jsem, že by si ke mně mohli žáci tohle dovolit. Na chvíli jsem úplně zamrzl. A celá třída se začala smát. Zakřičel jsem na něj ať jsou ticho a žačku jsem znovu požádal, aby kousek textu přečetla. Žačka to tedy udělala, a potom, co dočetla, se mě zeptala. 'Spokojenej?' Na to se třída opět začala smát. Podobné situace se opakovaly vícekrát a drzost žačky se při nich stupňovala.

Postupně jsem se o třídě dozvěděl, že se jedná o jednu z kázeňského hlediska nejhorších tříd ve škole. Dozvěděl jsem se dokonce, že mnoho žáků mělo rok před mým nástupem sníženou známku z chování, protože prý při hodině vyhazovali psací potřeby, kuličky z papíru a jiné předměty z okna. Také jsem zjistil, že kázeňské problémy nemají hlavně hoši, ale že ve třídě je značná skupina dívek, které jsou drzé na učitele a mají špatný prospěch. Mezi tyto dívky patřila i žačka, se kterou jsem měl největší problém.

V době tohoto problému jsem neměl s učením prakticky žádné zkušenosti a byl jsem do učení tak nějak vržen. Když se situace s drzostí žačky (ke které se postupně přidaly i některé další dívky) jednu hodinu vyhrotila natolik, že už jsem nevěděl, jak ji sám vyřešit, odešel jsem ze třídy. Šel jsem přímo do ředitelny zeptat se ředitele školy, zda by mi s nastalou situací nepomohl. Ředitel se mnou šel do třídy a žáky napomenul. Poté si promluvil i se mnou a řekl mi, ať se pokusím s žáky nějak popasovat a také, že by možná pomohlo, kdyby se do chodu hodiny mohli zapojit více než jen čtením. Jako řešení jsem vymyslel to, že si žáci rozeberou témata z učebnice a připraví si k nim výklad (například s pomocí PowerPoint prezentace nebo pracovního listu). Já bych pak jejich prezentace hodnotil.

Prvotní reakce žáků na moje řešení nebyla kladná. Dokonce jsem několikrát slyšel od žačky a dalších žáků názor, že oni si odučí hodiny a já za to budu brát peníze. Nakonec to žáci ale přijali. Někteří se úkolu zhostili velice dobře a jejich prezentace a výklady byly na vysoké úrovni. Pamatuji si, že i hodiny, které vedly dívky kolem žačky byly podařené. Bohužel jsem toho názoru, že jsem jak u třídy, tak i u některých kolegů ale ztratil autoritu. Nakonec jsem působení na této škole ukončil a šel učit jinam. Mezitím jsem si také udělal doplňující pedagogické studium.

1

The situation happened about three years ago. I received the first year of Automechanics from the Civics subject. After about a month, one student fell ill with pneumonia and later with mononucleosis. During the next six months, he could not attend face-to-face theoretical and practical classes due to health reasons. Although my colleagues and I continuously assigned tasks to him, he tried to fulfill them, there were also consultations via messenger, unfortunately he was unable to attend practice, which made it impossible for him to continue in the field. In addition, he was diagnosed with ADHD. The student became apathetic, he lacked motivation to continue his studies, he even wanted to leave school completely. From the beginning, he completed the assignments, tried to catch up on all the material, and went to individual tests. Later, however, he became tired and unmotivated from the whole situation. He stopped completing assignments, started communicating less with school, even refusing to talk to the class teacher. He asked me if I would help him solve this situation, because in my classes the student felt good and liked to communicate.

Student in the first year of the Automechanics course, diagnosed with ADHD, poor health (pneumonia, mononucleosis), loss of motivation to continue studying

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

After a request from the class teacher, I contacted the student via messenger - video call. I called him and asked him if he would mind chatting with me for a while via video chat. The student agreed. First, I asked him how he was, how he felt health-wise, if he needed anything, and that I was also calling because his class teacher asked me to. The student was happy to be interested, communicated, sounded optimistic. I told him I knew he was thinking about dropping out of school. Then I explained to him that it would be a shame to miss him at school. I asked him if he would at least think about it, I told him that at least a teaching certificate is needed for future employment, that we could find another solution, change field, etc. I asked him what he enjoys, what his interests are and conical. I also told him that if he changed his mind about further studies, he should call me in a few days, we will make arrangements, possibly at a meeting at school, and with his parents, and we will find a solution together. Two days later, the student called me to say that he had been thinking about it, he had talked with his mother at home, his father does not live with them, so he preferred to deal with the situation with his mother. I arranged a meeting with him at the school, he finally came with both parents, which was a pleasant surprise for me that both parents showed interest in their son's studies. At the meeting, after talking to all the participants, I suggested that I conduct a SWOT analysis of strengths and weaknesses with the student. Based on the results of the analysis and the interview with the student about his interests and hobbies, we came to the conclusion that a waiter would be more suitable for him. Parents also agreed.

Agreement, Support, Interview

After negotiations with the pupil and parents, the pupil was again motivated to continue his studies, with the provision that he would change his major. In the next school year, he entered the first year of the newly registered field. He is now already in his third year, he enjoys his studies, he completes his assignments, he is satisfied with his practical work and he is awaiting his final apprenticeship exams this school year.

Longterm success

15 let, 1. ročník SŠ (střední odborná škola, střední odborné učiliště - učební obor)

Turistika, příroda

ADHD

Lhaní

Mgr., Teologie, Speciální učitelství

18 let

Situace se udála zhruba před třemi lety. Z předmětu Občanská nauka jsem dostala první ročník oboru Automechanik. Asi po měsíci jeden student onemocněl zápalem plic a později i mononukleozou. Během dalšího půl roku nemohl ze zdravotních důvodů navštěvovat prezenční výuku teoretickou i praktickou. S kolegy jsme mu sice průběžně zadávali úkoly, snažil se je plnit, probíhaly i konzultace přes messenger, bohužel nemohl docházet na praxi, což mu znemožnilo pokračovat v oboru. Navíc u něj byla diagnostikována porucha chování ADHD. Student začal být apatický, chyběla mu motivace pokračovat ve studiu, dokonce chtěl ze školy úplně odejít. Z počátku úkoly plnil, snažil se všechnu látku dohnat, chodil i na individuální přezkoušení. Později však začal být z celé situace unavený a bez motivace. Přestal plnit úkoly, začal méně komunikovat se školou, dokonce odmítal hovořit s třídním učitelem. Ten mě požádal, jestli bych mu tuto situaci pomohla vyřešit, protože v mých hodinách se žák cítil dobře a rád komunikoval.

Žák prvního ročníku učebního oboru Automechanik, s diagnostikovanou poruchou ADHD, špatný zdravotní stav (zápal plic, mononukleoza), ztráta motivace k pokračování studia

Po požádání ze strany třídního učitele jsem žáka kontaktovala přes messenger - videohovor. Zavolala jsem mu a požádala ho, jestli by mu nevadilo si se mnou chvíli povídat přes videochat. Žák souhlasil. Nejdříve jsem se ho ptala, jak se má, jak se cítí po zdravotní stránce, jestli něco nepotřebuje a že také volám proto, protože mě o to požádal jeho třídní učitel. Žák měl radost o zájem, komunikoval, zněl optimisticky. Řekla jsem mu, že vím o tom, že uvažuje o odchodu ze školy. Pak jsem mu vysvětlila, že by to byla škoda, že by nám ve škole chyběl. Požádala jsem ho, jestli by o tom alespoň přemýšlel, řekla jsem mu, že alespoň výuční list je potřeba kvůli budoucímu zaměstnání, že bychom mohli najít třeba jiné řešení, změnit obor apod. Ptala jsem se ho, co ho baví, jaké má zájmy a koníčky. Dále jsem mu řekla, že pokud by si rozmyslel další studium, ať mi za pár dní zavolá, domluvíme se, na případné schůzce ve škole, i s rodiči, a najdeme společně řešení. Za dva dny mi žák zavolal, že o tom přemýšlel, mluvil doma s maminkou, tatínek s nimi nežije, situaci proto řešil raději s matkou. Domluvila jsem se s ním na schůzce ve škole, přišel nakonec s oběma rodiči, což pro mě bylo příjemné překvapení, že oba rodiče projevili zájem o studium syna. Na schůzce jsem navrhla po rozhovoru se všemi účastníky, že se studentem provedu SWOT analýzu silných a slabých stránek. Podle výsledků analýzy a rozhovoru s žákem o jeho zájmech a koníčcích jsme došli k závěru, že by pro něj byl vhodnější obor číšník. Rodiče také souhlasili.

Po jednáním s žákem i rodiči se podařilo žáka opět motivovat k pokračování ve studiu s tím, že změní svůj obor. V příštím školním roce nastoupil do prvního ročníku nově zapsaného oboru. Nyní je již ve třetím ročníku, studium ho baví, plní úkoly, na praxi je spokojen a v letošním školním roce ho čekají závěrečné učňovské zkoušky.

1

Towards the end of the school year, the usual physical education lesson was taking place. Pupils played dodgeball. A ball flashed around one student. This student claimed that he beat her. One student said no. This is how they started arguing with each other. Although both are impulsive, the male and female students started pushing and fighting each other.

Student: 4th grade of primary school, introvert. Student: 4th grade of primary school, rather extroverted.

Physical aggression, Verbal aggression

As soon as I saw the conflict, I ran after them, and at that moment there was nothing else to do but step in between them and tear them apart. At the time, it seemed like the best right solution. Both students were taller than their classmates and I could see a little fear in the eyes of the others that they might also be drawn into the situation. Subsequently, everything was resolved with the pupils and their parents. Everyone said everything to each other.

Physical intervention, Interview

Shortly after that, the students had such a vague relationship with each other. Although it was towards the end of the school year, when then there were holidays, the students did not meet until the next school year. And I noticed that the students were having fun with each other normally. Whether working in groups or during a break. I think that in the end this conflict led to clearing the air between the students in question.

Longterm success

10 let

hra na flétnu, tanec

Mgr., učitelství pro 1. stupeň základní školy

28

Ke konci školního roku probíhala obvyklá hodina tělesné výchovy. Žáci hráli vybíjenou. Okolo jednoho žáka se mihnul míč. Tento žák tvrdil, že jí vybil. Jedna žákyně tvrdila, že ne. Takto se spolu začali dohadovat. Ačkoliv jsou oba impulzivní, tak do sebe žák a žákyně začali strkat a prát se.

Žákyně: 4. třída základní školy, introvert. Žák: 4. třída základní školy, spíše extrovert.

Jakmile jsem konflikt uviděla, běžela jsem za nimi a v tu chvíli se nedalo dělat nic jiného, než mezi ně vstoupit a roztrhnout je od sebe. V danou dobu mi to přišlo jako nejlepší správně řešení. Oba žáci byli vyšší postavy než jejich spolužáci a v očích ostatních jsem viděla malý strach, že by mohli být do situace také vtaženi. Následně se vše řešilo s žáky a jejich rodiči. Všichni si všechno vyříkali.

Krátce po tom k sobě žáci měli takový neurčitý vztah. Ačkoliv to bylo ke konci školního roku, kdy potom byly prázdniny, tak se žáci setkali až další školní rok. A to jsem si všimla, že se žáci mezi sebou normálně bavili. Ať už při spolupráci ve skupinách, také o přestávce. Myslím, že ve výsledku vedl tento konflikt k pročistění vzduchu mezi danými žáky.

1

The student was bored in class, shouted, made inappropriate comments that disrupted the teacher's class, and admonitions did not help.

Overall, the class was not one of the best in the school. It was a school that has an eight-year high school, so in the fifth grade, bread is broken between the better class (high school) and the class of outsiders (ordinary elementary school).

Verbal disruption of lessons

The teacher first switched to calling on the board, taking notes in the student book, but none of that helped, so he switched to calling parents and meeting with them, in which he explained to the parents how their children were doing and why they were taking notes home.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Interview

Talks with parents helped, but only with some 'better' students who didn't get into or didn't want to go to grammar school and therefore ended up among the outsiders. They were smarter and bored, so they looked for fun in being disruptive, etc. In this particular case, after talking to the parents and providing evidence (coloring pages in a notebook, etc.), the teacher helped the parents and the student stopped being disruptive.

Longterm success

14, 9. ročník

fotbal

Lhaní

Dějepis, Zeměpis, ZSV

5

Žák se v hodinách nudil, vykřikoval, měl nemístné poznámky, které narušovaly učiteli hodinu a napomenutí nepomohlo.

Celkově třída nebyla z těch nejlepších na škole. Jednalo se o školu, která má osmileté gymnázium, tudíž v páté třídě se láme chleba na tu třídu lepší (gymnazium) a třídu outsiderů (obyčejná základka), žáci ve zdejší třídě byli málo vychovaní, vyrušovali a neplnili úkoly.

Učitel nejdříve přešel na vyvolávání u tabule, poznámky do žákovské knížky, avšak ani jedno nepomohlo, tak přešel na volání rodičům a schůzky s nima, ve kterých rodičům vysvětlil, jak jsou na tom jejich děti a proč nosí domů poznámky.

Promluvy s rodiči pomohly, ale jen u nějakých 'lepších' žáků, kteří se nedostali nebo nechtěli na gymnázium a proto skončili mezi outsidery. Byli chytřejší a nudili se, proto hledali zábavu ve vyrušováním apod. U tohoto konkrétního případu se po rozhovory s rodiči a dodáním důkazů (malovánky v sešitě apod.) učitelem rodičů pomohli a žák už nevyrušoval.

1

There have been long term behavioral problems in this class. These problems escalated into bullying. The main aggressor was a 12-year-old boy who was served by a group of other boys. There were 4 oppressed children in the class and 1 special boy who constantly had to draw attention to himself. Overall, there was an unpleasant atmosphere in the classroom. The students once went to an ethics course and there these problems were even more evident. The aggressor especially took things from the oppressed and sometimes physically harmed them. So the situation had to be addressed.

The student had been problematic for a long time, his grades were below average and he lied very often. He has a psychiatric disorder, but it was not specified. Among his interests are mainly computer games. The student lives in an extended family, so the core of the problem was probably not here.

Diagnosis, Bullying

The solution to the problem was first discussed at the teacher's meeting. In the end, it was decided that the matter would be dealt with in the form of a session with the children and their parents from the whole class. The session was very successful. Children were not afraid to talk when accompanied by their parents. Even though it was only the 6th grade, the children condemned the behavior of the aggressor and those who helped him. At the same time, the children were also bothered by the fact that the other student mentioned above had to keep drawing attention to himself. Above all, the aggressor was surprised, he thought that the whole class was behind him (those who helped him and those who were silent before). The situation changed dramatically after this session.

Working with the collective, Interview

Right after the incident, it was obvious that the aggressor was kind of half surprised and disappointed that the majority of the class had turned against him. Of course, the aggressor's behavior was also condemned by the parents, including his parents. The climate in the classroom subsequently changed significantly. The class was generally quieter, and the quietest of all at that moment was the former aggressor. Everyone turned their backs on him, including those who had served him before. Moreover, even the student who originally drew attention to himself no longer behaves like that. The class now works relatively well, but the former aggressor is relatively pushed aside. The children gradually take him back, but it goes very slowly, the boy always has to come to someone to be able to talk to him at all, and it doesn't always work out either, whereas before almost everyone wanted to talk to him. So the student pretty much closed in on himself, but luckily his problematic behavior ended.

Longterm success

12 let, 6. ročník

počítač, hry

Psychiatrická diagnoza

Lhaní

VŠ, Mgr., AJ, ČJ, VO

3

V této třídě byly dlouhodobé potíže s chováním. Tyto potíže přerostly až v šikanu. Hlavním agresorem se stal 12letý chlapec, jemuž přisluhovala skupinka dalších kluků. Ve třídě byli 4 utlačované děti a 1 zvláštní chlapec, který na sebe neustále musel strhávat pozornost. Celkově tedy ve třídě vládla nepříjemná atmosféra. Žáci jednou jeli na etický kurz a tam byly tyto problémy ještě více evidentní. Agresor zejména utlačovaným bral věci a někdy jim i fyzicky ubližoval. Situace se tedy musela řešit.

Žák byl problémový už dlouho předtím, jeho prospěch byl podprůměrný a velmi často lhal. Má psychiatrickou poruchu, která ale nebyla blíže specifikována. Mezi jeho zájmy patří zejména hraní na počítači. Žák žije v úplné rodině, zde tedy jádro problému pravděpodobně nebylo.

Ohledně řešení problému se diskutovalo nejprve na učitelské poradě. Nakonec se rozhodlo, že se tato záležitost bude řešit formou sezení s dětmi a jejich rodiči z celé třídy. Sezení bylo velmi úspěšné. Děti se v doprovodu svých rodičů nebály mluvit. I když se jednalo teprve o 6. třídu, děti odsoudily chování agresora a těch, kteří mu pomáhali. Zároveň dětem vadilo i to, že na sebe výše zmíněný jiný žák musel pořád strhávat pozornost. Především agresor byl překvapený, myslel si, že za ním stojí celá třída (ti, kteří mu pomáhali i ti, kteří předtím mlčeli). Situace se po tomto sezení dramaticky změnila.

Hned po incidentu bylo patrné, že je agresor tak nějak napůl zaskočený a zklamaný z toho, že se většina třídy postavila proti němu. Chování agresora odsoudili samozřejmě i rodiče, a to včetně jeho rodičů. Klima ve třídě se následně výrazně změnilo. Třída byla obecně tišší a nejtišší ze všech byl v ten moment již bývalý agresor. Všichni se proti němu otočili zády, včetně těch, kteří mu dříve přisluhovali. Navíc už ani žák, který na sebe původně strhával pozornost, se tak nechová. Třída nyní funguje poměrně dobře, akorát bývalý agresor je poměrně odstrčený. Děti ho sice postupně berou mezi sebe zpátky, ale jde to velmi pomalu, chlapec vždy musí přijít za někým, aby se s ním vůbec mohl bavit a ani to vždy nevyjde, kdežto dříve se s ním chtěl bavit skoro každý. Žák se tedy celkem dost uzavřel do sebe, ovšem jeho problémové chování naštěstí skončilo.

1

At the beginning of the last school year, a new student came to us, who transferred to us from another school. The class teacher sat him in the free desk at the back, because she was the only one available, and she already had a working meeting schedule from the year before and knew what was good for whom. Already during the first days, I started to notice that he is a little different - he doesn't concentrate, makes noises, craves attention. When he finished writing anything, he immediately reported it to the class, shouted, and if no one answered him, he made the sounds that a dog makes or immediately started to focus on something else, for example playing with crayons and banging them on the table, which understandably everyone in the class disturbed. The class teacher had to stop often, give him attention by, for example, reprimanding him or explaining something to him again and then just waiting for him to calm down so she could continue her work. He stopped working only when I came to his desk, admonished him, or moved, for example, the crayons with their cases to the other end of the desk. But after a while he started doing it again. But I can't just go to him all the time, because as an assistant I have to go around the whole class and attend to the other students who need my help. Well, this situation actually repeated itself almost every hour.

The student is a good boy, he is not insane towards the other children, in fact he does not hold a grudge against me or the class teacher, despite the fact that we reprimand him quite often. He enjoys football, he is happy when he can help the team with his contribution, when they score a goal, he wants to slap others and the like. As for school performance, it is quite below average, I would say. He writes and reads slowly, and this then causes him to actually not keep up with the work and not be appreciated for it. The children have established in the class that if they try and answer correctly, for example the five fastest will receive a 'coin' for the activity along with verbal praise, and at the end of the semester they will receive a reward. If I look at the bottles on display, I can clearly see who has how many caps. Usually there are ten, twelve, fifteen coins in a PET bottle, but if you look at the student's bottle, there are two coins at most. It is not because he is not active and unresponsive, whenever there is verbal activity, he engages shamelessly, sometimes too much. However, there are very few such activities and the majority of the class are those in which the students have to write the answer on the eraser boards with a word or a number. In addition, he mispronounces the L/R sounds and then gets them mixed up in his written speech, so even if he knows the answer, he writes it wrong and thus the answer is wrong. Other times, the student doesn't even have time to write the answers, and that's why he has almost no coins or praise, so I think he tries to get that attention for himself in other ways.

Nonverbal disruption of lessons, Failure to attend class, Verbal disruption of lessons

When we talked about it with the class teacher, we agreed that first of all we need to move the student somewhere forward, preferably more students who need my assistance during the lesson. So we sat him right away in the first bench in front of the department. Furthermore, we suggested to the parents that they practice the sounds at home with the pupil in front of a mirror, or even better, that they start attending speech therapy with them. We also emphasized the necessity of the presence of one of the parents when doing homework. The class teacher and I also agreed that she could include more verbal 'coin' activities in the lesson, not just written ones. Only the class teacher gives 'caps' for a correct answer, but she told me that if I occasionally see that a student is trying hard, for example, he has a nice arrangement in his notebook, he fights and he does the exercise correctly, then I should just give him one cap. even if he wouldn't be in the top five fastest.

Physical intervention, Support, Warning

was quite relieved when it got better after a few days. The student concentrates much better in front, moreover, he is closer to the class teacher and has her 'indirect' attention almost all the time, just by sitting across from her. As a result, it is often not 'reminiscent' of the class. It is probably clear that the problem has not been completely solved, and that quite a large part of the solution does not depend on us, as teachers/assistants, but also on parents and home preparation, because the student lags far behind others in reading and writing, and home preparation in addition, with which the pupil's mother agreed, could contribute in this regard, and I believe it will contribute, to his better results at school. In the long run, I just hope it stays that way.

Partial success

8 let, 3. třída

fotbal

ADHD

Rušení výuky,Nesoustředěnost,Potřeba pozornosti,Vykřikování

Bc. (asistent pedagoga)

7

Na začátku minulého školního roku k nám přišel nový žák, který k nám přešel z jiné školy. Třídní učitelka ho posadila do volné lavice vzadu, protože byla jako jediná volná, navíc už měla zasedací pořádek fungující z předminulého roku a věděla, co komu prospívá. Již během prvních dnů jsem si začala všímat, že je trochu jiný – nesoustředí se, vyluzuje zvuky, touží po pozornosti. Když cokoliv dopsal, hned to zahlásil do třídy, vykřikoval a pokud mu na to někdo neodpověděl, vyluzoval zvuky, které dělá pes nebo se začal hned věnovat něčemu jinému, například si hrál s pastelkami a bouchal s nimi o stůl, což všechny ve třídě pochopitelně rušilo. Třídní učitelka se musela často zastavovat, pozornost mu dala například tím, že ho pokárala nebo mu něco znovu vysvětlila a pak jen čekala, než se uklidní, aby mohla pokračovat ve své práci. V činnosti přestal jen když jsem k jeho stolu přišla, napomenula ho anebo mu odsunula například ty pastelky i s pouzdrem na druhý konec lavice. Po nějaké chvíli to ale začal dělat znova. Jenomže já nemohu chodit pořád jen k němu, protože jako asistentka musím obcházet celou třídu a věnovat se i ostatním žákům, kteří mou pomoc potřebují. No a tato situace se vlastně opakovala skoro každou hodinu.

Žák je hodný kluk, není k ostatním dětem nijak nepříčetný, vlastně ani ke mně, ani k třídní učitelce nechová zášť, i přes to, že ho dost často napomínáme. Baví ho fotbal, je šťastný, když může svým přičiněním pomoct týmu, když dají gól, chce si s ostatními plácnout a podobně. Co se týká školního prospěchu, ten je docela podprůmerný, řekla bych. Pomalu píše i čte, a to potom způsobí to, že vlastně on nestíhá práci a není za ni oceněn. Děti mají totiž ve třídě zavedeno, že když se snaží, a odpovídají správně, tak například pět nejrychlejších dostane za aktivitu 'minci' spolu se slovní pochvalou, a na konci pololetí pak dostanou odměnu. Pokud se podívám na vystavené lahve, jasně vidím, kdo má kolik víček. Obvykle je jich v PET láhvi tak deset, dvanáct, patnáct, jenže když se podíváte na láhev žáka, jsou tam mince maximálně dvě. Není to proto, že by nebyl aktivní a neodpovídal, kdykoliv je slovní aktivita, zapojuje se bez ostychu, někdy až moc. Jenomže takových aktivit je velmi málo a převažují v hodině ty, ve kterých žáci musí odpověď napsat na mazací tabulky slovem nebo číslicí. Navíc se mu špatně vyslovují hlásky L/R a pak se mu pletou i v psaném projevu, takže i když ví odpověď, napíše ji špatně a tím pádem je tato odpověď špatná. Jindy žák nestíhá ani odpovědi psát, a proto nemá skoro žádné mince, ani pochvalu, a tak se podle mě snaží si tu pozornost pro sebe získat jinak.

Když jsme se o tom bavily s třídní učitelkou, shodly jsme se na tom, že žáka musíme v prvé řadě přesadit někam dopředu, nejlépe dát více žáků, kteří během hodiny potřebují mou asistenci k sobě. Posadily jsme ho tedy hned do první lavice před katedru. Dále jsme navrhli rodičům, aby s žákem cvičili doma před zrcadlem hlásky, nebo ještě v lepším případě, aby s ním začali navštěvovat logopedii. Taky jsme zdůraznili nutnost prezence jednoho z rodičů při dělání domácích úkolů. S třídní učitelkou jsme se dále shodly na tom, že do výuky by mohla zařadit více aktivit 'na mince' slovních, nejenom těch písemných. 'Víčka' za správnou odpověď uděluje sice jenom třídní učitelka, ale řekla mi, že pokud občas uvidím, že se žák hodně snaží, má třeba hezkou úpravu v sešitě, bojuje a má to cvičení správně, tak ať mu potom klidně jedno víčko dám, i když by nebyl mezi těmi pěti nejrychlejšími.

Docela se mi ulevilo, když se to po pár dnech zlepšilo. Žák se vepředu soustředí podstatně lépe, navíc je blíž třídní učitelce a má její 'nepřímou' pozornost skoro pořád, už jenom tím, že sedí naproti ní. Tím pádem se tak často 'nepřipomíná' třídě. Je asi jasné, že se problém nevyřešil úplně, a že dost velká část řešení nezávisí na nás, jako na učitelích/asistentech, ale taky na rodičích a domácí přípravě, protože žák dost zaostává za ostatními ve čtení a psaní, a domácí příprava navíc, se kterou maminka žáka souhlasila, by v tomto ohledu mohla přispět, a já věřím, že přispěje, k jeho lepším výsledkům ve škole. Z dlouhodobého hlediska jen doufám, že to tak vydrží.

1

learned about the situation from a classmate when she ran to my office. She told me that the student in the class sprayed deodorant on her classmates and reportedly hit one of them directly in the eye. As for problematic behavior, the student did not listen to my calls and ran away from the classroom with the threat that we were wronging him and that he would call his parents about the whole situation. In addition, by having his phone on at all, he broke school rules.

The student was an extrovert and basically a good boy. But he was choleric and could easily get frustrated. He didn't get along with his peers and wanted to hang out with older children who didn't take him very well. He tried to draw attention to himself, so at times it seemed that he was performing the function of a kind of class clown.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

After my repeated unsuccessful attempts to calm the pupil, I decided to solve the whole situation officially and I sent the pupil to the principal's office, from where his parents were contacted. The student was reprimanded by the class teacher for his behavior.

Consequences, Interview, Cooperation with experts, Warning

At first I thought I had handled the whole situation as best as I could. But the pupil's behavior did not improve. His parents were divorcing at the time, which did not help his behavior disorder. After consultation in the Pedagogical-Psychological Counseling Office, he started the next year with an assistant and a special teaching plan. However, at the time of the conflict, I did not know about any of this, I could probably have been more accommodating to the student.

Failure

12, 6. ročník ZŠ

Fotbal

ADHD,Psychiatrická diagnoza,Porucha chování

Obtěžování spolužáků,Neuposlechnutí,Vzdor

Mgr., anglický jazyk, český jazyk

25

Situace jsem se dozvěděla od spolužačky, když ke mně přiběhla do kabinetu. Řekla mi, že žák ve třídě stříkal deodorantem po spolužačkách a trefil se prý jedné přímo do očí. Co se týče problémového chování, dále žák neuposlechl moje výzvy a utekl ze třídy s hrozbou, že mu křivdíme a celou situaci zavolá rodičům. Tím, že měl vůbec telefon zapnutý, navíc porušil pravidla školy.

Žák byl extrovert a ve své podstatě hodný kluk. Byl ale cholerik a dokázal se lehce frustrovat. S vrstevníky si nerozuměl a chtěl se bavit se staršími dětmi, které ho mezi sebe moc nebrali. Snažil se na sebe strhnout pozornost, proto se chvílemi zdálo, že plní funkci jakéhosi třídního klauna.

Po mých opakovaných neúspěšných pokusech o to žáka uklidnit jsem se rozhodla celou situaci řešit oficiálně a poslala jsem žáka do ředitelny, odkud byli kontaktování jeho rodiče. Žákovi byla za jeho chování udělena důtka třídního učitele.

Nejprve jsem si myslela, že jsem celou situaci vyřešila nejlépe, co to šlo. Žákovo chování se ale nezlepšovalo. Rozváděli se mu v té době rodiče, což jeho poruše chování neprospělo. Do dalšího ročníku pak po konzultaci v Pedagogicko-psychologické poradně nastoupil s asistentkou a speciálním výukovým plánem. V době konfliktu jsem ale o ničem z toho nevěděla, mohla jsem žákovi nejspíš vyjít více vstříc.

1

In the sixth grade of elementary school, we dealt with problematic behavior of the entire group of classmates. The victim was a pretty nice girl from the same class who was always popular in the group and had a lot of friends. It was she who recognized that something was wrong. A group of classmates started an Instagram account designed to humiliate and ridicule the said classmate. On this account, without the girl's knowledge and permission, they began to publish edited photos and collages of photos that they obtained from the photo gallery on the school's website. So it was not, for example, the misuse of photos spread by the girl herself, which seems to me to be an even more serious problem, because the girl herself had no way to prevent it. One member of the group of aggressors anonymously forwarded the account to the girl and tried to threaten to publish more humiliating photos. But the girl was very fit and didn't let the whole situation get to her. Thanks to the training for children organized as part of the "Don't be a victim!" project, which she participated in in the past, and with which our school regularly cooperates, she was able to recognize very quickly that it was bullying. She did not hesitate and reported everything to the school counselor.

The victim: a girl (12 years old) from the 6th grade of elementary school in a small town, intelligent, friendly, extroverted, without any signs of problem behavior. Aggressors: a group of classmates (11-12 years old) from the 6th grade of elementary school, different personalities, some more problematic, some not at all until then.

Violation of classroom/school rules, Bullying

I did not deal with the situation directly, although I came into contact with the class from time to time, but it was dealt with by the educational counselor of our school. I must also highlight the training for children within the Do not be a victim project, because in this case it played a big role. The issue of cyberbullying and various abuses on social networks is becoming more and more apparent among children, which is why I think that such a preventive program can already have an effect, for example, in the fourth grade.

Disrespectful communication, Cooperation with experts

The whole situation was caught in time and its solution was effective. Only once, very shortly after submitting the matter to educational counseling, did the aggressor contact the girl again under an anonymous account. Subsequently, the aggressor was threatened that the whole matter could be handed over to the police, and within a few seconds the Instagram profile with the offending photos of the girl was deleted. Subsequently, similar behavior was never repeated among the pupils.

Longterm success

6. třída (11-12 let)

různé

Mgr., 1. stupeň ZŠ

17

V šesté třídě ZŠ jsme řešili problémové chování celé skupiny spolužáků. Obětí se stala hezká milá dívka z té samé třídy, která byla v kolektivu vždy oblíbená a měla spoustu přátel. Byla to právě ona, která rozpoznala, že něco není v pořádku. Skupina spolužáků založila instagramový účet určený pro ponížení a zesměšnění zmíněné spolužačky. Na tento účet začali bez dívčina vědomí a svolení zveřejňovat upravené fotografie a koláže fotografií, které získali z fotogalerie na webu školy. Nejednalo se tedy například o zneužití fotek rozšířených dívkou samotnou, což mi přijde ještě závažnější problém, protože sama dívka tomu neměla jak zabránit. Jeden člen skupiny agresorů anonymně účet dívce přeposlal, a k tomu se snažil vyhrožovat, že zveřejní další ponižující fotografie. Dívka ale byla velmi zdatná a nenechala si celou situaci líbit. Díky školení pro děti organizovaného v rámci projektu „Nebuď oběť!”, kterého se v minulosti účastnila, a se kterým naše škola pravidelně spolupracuje, dokázala velmi rychle rozpoznat, že se jedná o šikanu. Neváhala a vše nahlásila školní výchovné poradkyni.

Oběť: dívka (12 let) ze 6. třídy ZŠ na malém městě, inteligentní, přátelská, extrovertní, bez jakýchkoliv známek problémového chování. Agresoři: skupina spolužáků (11-12 let) ze 6. třídy ZŠ, různé osobnosti, někteří více problémoví, někteří do té doby vůbec.

Situaci jsem neřešila přímo já, přestože jsem se třídou přicházela občasně do kontaktu, ale řešila ji výchovná poradkyně naší školy. Musím vyzdvihnout ale i školení pro děti v rámci projektu Nebuď oběť, protože v tomto případě sehrálo velkou roli. Problematika kyberšikany a různého zneužívání na sociálních sítích se projevuje u čím dál mladších dětí, a proto si myslím, že už například ve čtvrté třídě může mít takový preventivní program účinek.

Celá situace se podařila podchytit včas a její řešení bylo efektivní. Pouze jednou, velmi krátce po předání záležitosti na výchovné poradenství, se agresor pod anonymním účtem ozval dívce znovu. Následně bylo agresorovi pohrozeno tím, že se celá věc může předat na policii a během pár vteřin byl instagramový profil s urážejícími fotografiemi dívky smazaný. Nadále se už podobné chování u žáků nikdy neopakovalo.

1

The teacher helped me with the case study that concerns the student. The student has divorced parents who do not get along very well, the mother hardly works and the father does not have much time. The student took a bottle of drink, drank and started spitting water at his classmate. I told him if he was kidding me and he replied that he was bored in class so what was he supposed to do. So I shut up, just watched and he did it again. The classmate he was spitting water on, who was sitting in front of him, got understandably upset and also told him to stop it. After that, he was really angry to the point of despair, and the student still had a smile on his face and a mockery in his eyes. I tried repeating it one more time to get him to leave it, it didn't help. I told him that he would come immediately to the principal's office after the lesson, and I transferred the student he was spitting water on. The student finally let it go, but he didn't make much of me. And similarly, thank God without spitting water, he behaved very often. Total disinterest.

By the way, this is a student who no longer attends our school, but I remembered him in this case. It's been about 3 years since he left, but I find this situation unmanageable. I don't know if on my part, I really tried to do my best, but today I would probably have handled the situation differently, for example I would have sent the student to the school psychologist, who might be able to help him. His classmates often shouted at him to stop doing things that made the rest of the class uncomfortable, as the class teacher I was in charge of calming down the whole class and at the same time the problem student. Examples of his behavior that I often couldn't control were, for example: meaninglessly bumping into classmates during recess, rudely addressing his classmates, mocking the teachers, I always tried to help him, talk to him, discuss it in the circle with other classmates, but seriously I she didn't know how to deal with him, when everything didn't improve, he finally left our school (but due to moving with one of his parents) and I was honestly relieved because I couldn't handle this type of child.

Physical aggression, Verbal aggression

The solution just didn't go well, I didn't know how to solve it, but now I'll describe the situation to you so you can better understand it. We were all in the classroom and the class started, I don't remember exactly what class it was, but I wasn't afraid of anything anymore, after all, I already have years of experience. But I really didn't know how to get along with the student, quite often. He didn't have a teacher's assistant, we are a small school, so I asked a few times the assistant, who comes to the school to help a few times a week and is already of retirement age, to be in class with the student and help him and thus me. But it wasn't about paying attention to the student, which I often tried to give him. And in this hour the assistant was not there.

Working with the collective, Transfer of student, Interview

Shortly after this incident, there was a transfer to another school due to relocation. So I can't say how things went with the pupil, I just know that he got a certain sermon from the headmistress, saying that I wasn't worried about him, because the headmistress can be very empathetic towards children. In the following classes, he didn't make me so angry, but he still didn't care and often made fun of the subject and his classmates. Why do I consider the situation poorly resolved? Because I was always thinking about what I should have done differently so that the student would respect me, so that he would not cause problems in class and that he would at least partially like it there. When he left school, I felt relief, but at the same time, I also felt bad that I didn't know how to work with him. At the same time, I knew that I had done everything in my power at that time. After that, I never met a similarly resigned student. Yet.

Failure

8 let, 3. třída

Manuálně zručný, zajímá se o typicky chlapecké záležitosti automobily, motorky), ve škole ho baví alespoň částečně anglický jazyk.

Lhaní,Rušení výuky,Slovní agresivita

Učitel (titul Mgr., první stupeň)

5

S kazuistikou, která se týká žáka, mi pomohla paní učitelka. Žák má rozvedené rodiče, kteří spolu moc dobře nevycházejí, maminka téměř nefunguje a tatínek nemá mnoho času. Žák si vzal flašku s pitím, napil se a začal po spolužákovi plivat vodu. Řekla jsem mu, jestli si ze mě dělá srandu, a on mi odvětil, že je v hodině nuda, tak co má dělat. Tak jsem ztichla, jen jsem se dívala a on to udělal znovu. Spolužák, po kterém vodu plival, který seděl před ním, se pochopitelně rozrušil a také mu řekl, ať toho nechá. Potom už byl opravdu naštvaný až zoufalý a žák měl stále smích na tváři a výsměch v očích. Zkusila jsem to zopakovat ještě jednou, aby toho nechal, nepomohlo to. Řekla jsem mu, že po hodině se dostaví okamžitě do ředitelny, a přesadila jsem žáčka, na kterého vodu plival. Žák toho nakonec nechal, ale nic moc si ze mě nedělal. A podobně, jen díky bohu bez plivání vody, se choval velmi často. Naprostý nezájem.

Mimochodem se jedná se o žáka, který už naši školu nenavštěvuje, ale vzpomněla jsem si v tomto případě na něj. Už je to asi 3 roky, co odešel, ale tuto situaci považuji za nezvládnutou. Nevím, jestli z mé strany, já se opravdu snažila udělat maximum, ale dnes už bych asi situaci řešila zase jinak, např. bych žáka poslala za školním psychologem, ten by mu třeba mohl pomoci. Spolužáci na něj často křičeli, ať přestane dělat věci, které byly zbytku třídy nepříjemné, jako třídní učitelka jsem měla na starost uklidnit tedy celou třídu a zároveň i problémového žáka. Příklady jeho chování, které jsem často nezvládala ukočírovat byly např.: bezvýznamné vrážení do spolužáků o přestávce, sprostá oslovení jeho spolužáků, výsměch učitelům, vždy jsem se mu snažila pomoct, promluvit s ním, probrat to v kroužku i s ostatními spolužáky, ale vážně jsem nevěděla jak s ním nakládat dál, když i přesto všechno nenásledovalo žádné zlepšení, nakonec naši školu opustil (ale z důvodu stěhování se s jedním z rodičů) a mně se upřímně ulevilo, protože tento typ dítěte jsem nezvládala.

Řešení právě moc neproběhlo, nevěděla jsem, jak to řešit, ale teď ti situaci teda popíšu, aby ses v tom lépe orientovala. Byli jsme všichni ve třídě a začala hodina, už si nevzpomínám, co přesně za hodinu to bylo, ale já už jsem se jen tak něčeho nebála, přecijen mám už letitou praxi. Ale s žákem jsem si opravdu rady nevěděla, dost často. Neměl žádnou asistentku pedagoga, jsme malá škola, takže jsem párkrát poprosila paní asistentku, která do školy chodí pomáhat párkrát do týdne a už je v důchodovém věku, aby s žákem byla v hodině a pomohla jemu a tím i mně. Žákovi ale nešlo o pozornost, tu jsem se mu často snažila dávat. A v této hodině paní asistentka nebyla.

Krátce po tomto incidentu došlo k přechodu na jinou školu z důvodu stěhování. Takže jak to s žákem šlo dále již nemohu říct, jen vím, že od paní ředitelky dostal jisté kázání, s tím, že jsem o něj strach neměla, jelikož paní ředitelka umí být k dětem velmi empatická. V dalších hodinách už mě tolik nezlobil, ale pořád mu to všechno bylo jedno a často zesměšňoval učivo i spolužáky. Proč situaci považuji za špatně vyřešenou? Protože jsem pořád přemýšlela, co jsem měla udělat jinak, aby mě žák respektoval, aby na hodinách nedělal problémy a aby se mu tam alespoň částečně líbilo. Při jeho odchodu ze školy jsem sice cítila úlevu, ale zároveň i špatný pocit z toho, že jsem nevěděla, jak s ním pracovat. Zároveň jsem věděla, že jsem v té době udělala vše, co bylo v mých silách. S podobně rezignujícím žákem jsem se poté už nesetkala. Zatím.

1

The biggest problem I solved was last year in the 8th grade. It was a constant disturbance to almost all pupils. For example, it wasn't just boys with whom puberty was thrown, but also girls. The girls may have behaved worse. They didn't just act like that in my class, but in everyone's. In short, it was a class no one wanted to teach.

This issue occurred when face-to-face classes began after two years of online classes, so it may have been a sort of back-and-forth of the more relaxed way of learning. The class is overall very below average, weaker and disrespectful. There are some learning disabilities, but nothing drastic. After the online teaching, class C was split in half and assigned to classes A and B, not everyone agreed with this and maybe that's why there was a kind of rejection by the students.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

The first thing I did was to go to the class teacher for advice, who did not help me at all and had no advice. So I continued to teach normally and I couldn't do it for one hour, I got angry and ended the chemistry lesson. I started talking to them that this really doesn't work. I called them into a circle and gave them the task of talking about what bothers them and how they would solve the problem. Apart from the fact that someone had such opinions that I was driving too slowly or too fast, they argued with each other. They started accusing each other of who was responsible for the noise and yelling at each other. Eventually they calmed down and admitted themselves, quite maturely, that they were behaving terribly and that they understood me. After a joint discussion, they chose the punishment themselves, that I simply gave the whole class a test and that it would motivate them to behave normally.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Interview

After the pupils set their own opinions and especially the punishment, the behavior improved. I always had the tests ready and had to give them a few times. I was afraid of protests, but they really respected their opinions. Finally, it was possible to teach in that class

Longterm success

Žáci 8. třídy – 13-14 let

Ve třídě se objevují sportovnější typy

Poruchy učení

Rušení výuky

Učitelství pro 2. stupeň – matematika a chemie

1 rok ve školce, 2. rok na základní škole

Největší problém, který jsem řešila, byl minulý rok v 8. třídě. Jednalo se o neustálé vyrušování téměř všech žáků. Nebyli to například jen kluci, se kterýma házela puberta, ale i holky. Holky se možná chovaly i hůře. Nechovali se tak jenom v mé třídě, ale u všech. Zkrátka to byla třída, kterou nikdo nechtěl učit.

Tento problém se odehrával, když začala prezenční výuka po dvou letech online výuky, takže to mohla být jakási dohra toho relaxačnějšího způsobu učení. Třída je celkově hodně podprůměrná, slabší a bez respektu. Objevují se nějaké poruchy učení, ale nic drastického. Po online výuce byla třída C rozdělena na půlky a přiřazena do tříd A a B, ne každý s tím souhlasil a možná proto probíhalo jakési odmítnutí ze strany žáků.

První, co jsem udělala bylo, že jsem zašla pro radu za třídním učitelem, který mi vůbec nepomohl a neměl žádné rady. Učila jsem tedy normálně dál a jednu hodinu jsem to nezvládla, naštvala jsem se a ukončila výuku chemie. Začala jsem k nim promlouvat, že tohle opravdu nefunguje. Svolala jsem je do kruhu a dala jim za úkol si promluvit o tom co jim vadí, a jak by ten problém vyřešili. Kromě toho, že někdo měl takové názory, že jedu moc pomalu nebo moc rychle, tak se dohádali mezi sebou. Začali se obviňovat, kdo za ten hluk může, a pořvávali po sobě. Nakonec se uklidnili a sami uznali, celkem dospěle, že se chovají příšerně a že mě chápou. Po společné diskusi si sami vybrali trest, že mám prostě celé třídě dat test a že je to bude motivovat chovat se normálně.

Po tom, co si žáci stanovili vlastní stanoviska a hlavně trest, se chování zlepšilo. Testy jsem měla vždycky nachystané a párkrát jsem jim je musela dát. Bála jsem se protestů, ale opravdu svoje stanoviska ctili. Konečně v té třídě dalo učit

1

The pupil was a year higher than another pupil in the previous case, very often his aggression was directed at the other pupil. In addition to disciplinary problems, he also had performance problems. However, the parents blamed the school, the attitude and me as the class teacher. The aggression reached such a level that we were forced to call the Czech Police and OSPOD. The trigger was a situation where the pupils built a slide in the snow. The student also went to slip, but he fell and the others started laughing at the situation. He then went to take out his frustration in the classroom, where he chose the physically smallest and weakest student.

It was a highly aggressive attack, we were forced to call the Police and OSPOD, the family was then ordered to be monitored by OSPOD and the pupil was sent to the Diagnostic Institute. He did not return to school after that, the family had moved away in the meantime.

Physical aggression

The other involved institutions resolved the situation for us, the school was not particularly involved after that, we only supplied the documents.

Transfer of student, Cooperation with experts

Immediately after the incident, we really had to call the police, it really was a case of strong aggression and assault. To this day, I think about whether we could have handled the situation differently. However, the attitude of the parents, who did not show interest in cooperation with the school, were not the least bit objective.

Failure

H, 10 let 4.třída

ADHD

Lhaní,Fyzické násilí

Mgr. 1.stupeň

17

Žák byl o rok výše než jiný žák v předchozím případě, velmi často byla jeho agrese směřovaná na druhého žáka. Měl krom kázeňských problémů, také problémy prospěchové. Rodiče však vinu svalovali na školu, na přístup a na mě jako třídní učitelku. Agrese dosáhla takové úrovně, že jsme byli nuceni zavolat Policii ČR a OSPOD. Spouštěčem byla situace, kdy si žáci postavili skluzavku na sněhu. Žák se šel také sklouznout, nicméně upadl a ostatní se situaci začali smát. Svou frustraci si šel poté vybít do třídy, kde si vybral fyzicky nejmenšího a nejslabšího žáka.

Jednalo se o vysoce agresivní útok, byli jsme nuceni volat Policii a OSPOD, rodině byl poté nařízen dohled OSPOD a žák byl odeslán do Diagnostického ústavu. Do školy už se poté nevrátil, rodina se mezitím odstěhovala.

Situaci za nás vyřešily ostatní zapojené instituce, škola se už poté nijak zvlášť nezapojovala, pouze jsme dodávali podklady.

Ihned po incidentu jsme opravdu byli nuceni Policii zavolat, jednalo se skutečně o silnou agresi a napadení. Do dneška přemýšlím o tom, jestli jsme mohla situaci řešit jinak. Stěžejní však byl přístup rodičů, kteří nejevili zájem o spolupráci se školou, nebli ani trochu objektivní.

1

am a class teacher of the eighth grade of the second grade of elementary school and there are several children with problematic behavior in our class. A teacher's assistant works with me in the class. At the end of last school year, we dealt with an incident where one of our students, a thirteen-year-old student, punched several holes in the new toilet door with his fist and used stationery, completely destroying the door. Due to the previous educational measures, he was awarded a 2 for behavior and an invoice was sent to the student's parents for the purchase of new doors. However, it has not been paid to date. There have been problems with the student for a long time, he is now in the eighth grade, his behavior and grades started to deteriorate in the second, third grade. Before, he still had the motivation to learn and fulfill his duties, he often went to the assistant for help and advice, he wanted to have everything in order. Then there was a period in the fourth grade when he was absent from school for more than half a year. At that time, the mother was treated for the first time in an anti-alcohol clinic, and a social worker became interested in the family. Since then, his interest in school and mental well-being have been decreasing, the worst period was at the end of the last school year, when the children returned to school after the lockdown. During the closure of the schools, the pupil had the opportunity to attend school regularly and, under the guidance of an assistant, participate in online classes and work on assignments, just as other children who were at risk of not being able to cope with distance learning on their own used it. He came about twice, and since everything was voluntary, he stopped going very soon. After returning to school, it was very difficult for the student to return to learning, some order and routine, the trial with his mother was also taking place at the same time, he was often absent for these reasons as well as for health reasons (according to his father's excuses). His overall bad behavior then escalated to the destruction of the door, when he filmed everything on his mobile phone so he could show off to his friends from the party.

The student is 13 years old and in the eighth grade. He grows up in a strongly unsatisfactory family environment. The mother is an alcoholic who mentally abuses her children from an early age (drunken scenes, threatening to take the children away to a social worker, insults against the father, etc.), with whom a court case is currently underway to remove the children from care. The father is elderly, around 70 years old. He tries to take care of the children himself, but he does not succeed in fulfilling the function of a parent as well as he should. Due to the debt and young age of the children, he still has to work despite his age, so he does not have much time or energy for his sons. If finances allow, he lives with the boys in a sublet, but more often they stay in the same house with the children's mother and her boyfriend. Arguments and attacks between parents are the order of the day, many times even the police had to intervene in these disputes. If possible, the student spends most of his time away from home, on a bicycle or quad bike, with a group of friends or with his father and brother. He has no background or sense of security at home. The student regularly attends police interrogations, interviews with social-legal child protection officers, and goes to court. At school, he belongs to the students with worse results, but he is average, in some areas even slightly above average gifted. Due to zero motivation to learn and significant psychological discomfort, the learning process is strongly blocked. The eighth grade, which the student attends, is a large group of 28 students. This is a rather noisy collective of strong individuals and more introverted children. The student is well integrated into the team despite his disadvantage, he has a good relationship with his classmates (rather boys) and sees some of them outside of class. The student has problems recognizing authority, especially of the female gender, which results from his disturbed relationship with his mother. From the father's side, the student is then given the opinion that everyone at school is against them and trying to cause problems for the family. On the other hand, they often try to attract the attention of adults with their inappropriate behavior (jumping into the conversation, making disturbing noises, destroying things); however, it also happens that if an adult comes to him with praise or interest in him, his reaction is usually positive (even if he tries to hide it so as not to "lose face

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

The incident with the broken door was preceded by a large number of notes and also reprimands - for not bringing tools and homework, using vulgar language, disrespecting teachers, leaving physical education class and much more. We try to work with the pupil on a long-term basis both within the class (me as the class teacher, the assistant, other teachers) and within the services of the school counseling office. We agreed that although of course we cannot tolerate and condone more serious transgressions, we will try to positively motivate the student to learn, to go to school, praise him for his achievements, let him know that we are interested in him, we care about him and we understand and consider his difficult family situation. Whenever there is space and desire on the part of the pupil, we talk with him as much as possible, not only about his problems in the family, but also about his hobbies, about what he would like to do in the future, we try to support him. In this regard, I am very grateful for the assistant, who has a positive and fair attitude towards the children, no matter how problematic they may be, and who spends time with the class even during breaks. However, towards the end of the school year, in connection with the unhappy situation at home and the pending trial, there was a worsening of the behavior on the part of the student, due to the tension and nervousness he is constantly in, his frustration culminated in the need to destroy something. I tried to talk to him about the whole incident, but he just admitted that he did it (though there were probably other students from higher grades there as well), took everything on himself and refused to talk about anything. He has days when he talks about what's bothering him, but in this case he refused any conversation.

Consequences, Support, Interview, Cooperation with experts

For the incident with the door, the student unfortunately received a demeanor. He didn't seem to care at all, but then he didn't go to school for a few days, and when he started going again, he was less provocative and disruptive, but he also seemed completely demotivated. Overall, the end of the school year was quite bad, the student (apparently) didn't care about the final report card, we went on several trips with the class (including multi-day trips), but unfortunately he didn't participate in any of them. After starting school in September we feel a slight improvement, he still likes to provoke and disturb, but he seems to try harder and also shows more joy when we talk to him and take an interest in him, try to help him. The student was awarded a two in behavior mainly because the school must adhere to certain rules and a system of educational measures and thus did not create a precedent. Due to zero support in the family, long-term deprivation and low internal motivation, this educational measure will not have any effect on the student in my opinion. Sometimes, however, such an aggravated situation is needed to realize that the child is in a really terrible condition and his action is actually a call for help. At least I and the assistant try to give the pupil as much positive attention as possible and let him know that at least in our company he is "safe

Partial success

13 let, 8. třída základní školy

Hraní počítačových her, jízda na čtyřkolce.

Neúcta k autoritám,Ničení majetku,Vulgární vyjadřování,Vyhýbání se škole

VŠ vzdělání, obor Učitelství českého jazyka a literatury pro základní školy

8

Jsem třídní učitelkou osmé třídy druhého stupně základní školy a v naší třídě je více dětí s problematickým chováním. Ve třídě se mnou spolupracuje asistentka pedagoga. Na konci loňského školního roku jsme řešili incident, kdy jeden z našich žáků, třináctiletý žák, udělal pěstí a pomocí psacích potřeb několik děr do nových záchodových dveří a dveře tak zcela zničil. Vzhledem k předchozím výchovným opatřením mu byla udělena dvojka z chování a rodičům žáka poslána faktura za nákup dveří nových. Ta však nebyla do dnešního dne uhrazena. S žákem jsou problémy už dlouho, nyní je v osmé třídě, jeho chování a prospěch se začaly zhoršovat ve druhé, ve třetí třídě. Dřív měl ještě motivaci se učit a plnit si své povinnosti, často chodil za paní asistentkou o pomoc a o radu, chtěl mít všechno v pořádku. Potom nastalo období ve čtvrté třídě, kdy nebyl více než půl roku ve škole. V tu dobu se matka poprvé léčila v protialkoholní léčebně, o rodinu se začala zajímat sociálka. Od té doby byl jeho zájem o školu a psychická pohoda čím dál menší, nejhorší období jsme zažili na konci minulého školního roku, kdy se děti vrátily do školy po lockdownu. Během uzavření škol měl žák možnost docházet pravidelně do školy a pod vedením paní asistentky se účastnit online výuky a pracovat na úkolech, tak jak to využívaly i další děti, u kterých bylo riziko, že distanční výuku samotné nezvládnou. Přišel asi dvakrát a vzhledem k tomu, že vše bylo na bázi dobrovolnosti, chodit velice brzy přestal. Po návratu do školy pak bylo pro žáka velice těžké vrátit se k učení, nějakému řádu a rutině, zrovna také probíhal soud s matkou, často chyběl z těchto i ze zdravotních důvodů (dle omluvenek otce). Jeho celkové špatné chování pak vygradovalo zničením dveří, kdy si vše i natočil na mobil, aby se mohl pochlubit kamarádům z party.

Žák má 13 let a je žákem osmé třídy. Vyrůstá v silně nevyhovujícím rodinném prostředí. Matka je alkoholička, která své děti od útlého věku psychicky týrá (opilecké scény, vyhrožování, že si děti odvede sociálka, poštvávání proti otci atd.), se kterou v současné době probíhá soudní proces o odebrání dětí z péče. Otec je staršího věku, má okolo 70 let. O děti se snaží starat sám, plnit funkci rodiče se mu však nedaří tak, jak by bylo potřeba. Vzhledem k zadlužení a nízkému věku dětí musí i přes svůj věk stále pracovat, na syny mu tak nezbývá příliš mnoho času ani energie. Pokud mu finance dovolují, bydlí s chlapci v podnájmu, častěji však zůstávají ve společném domě i s matkou dětí a jejím přítelem. Na denním pořádku jsou tak hádky a napadání mezi rodiči, mnohokrát při těchto sporech musela zasahovat i policie. Pokud je to možné, tráví žák většinu času mimo domov, na kole či na čtyřkolce, s partou kamarádů či s otcem a bratrem. Doma nemá zázemí ani pocit bezpečí. Žák pravidelné dochází na výslechy policie, pohovory s úřednicemi sociálně-právní ochrany dětí, k soudu. Ve škole patří k žákům s horším prospěchem, je však průměrně, v některých oblastech i mírně nadprůměrně nadaný. Vzhledem k nulové motivaci k učení a výrazné psychické nepohodě je proces učení silně blokován. Osmá třída, do které žák chodí, je početná skupina 28 žáků. Jedná se o spíše hlučnější kolektiv silných individualit i introvertnějších dětí. Žák je do kolektivu i přes své znevýhodnění začleněn dobře, se spolužáky (spíše kluky) má dobrý vztah a s některými se vídá i mimo vyučování. Žák má problémy uznávat autority, zejména ženského pohlaví, což vyplývá z jeho narušeného vztahu s matkou. Ze strany otce je pak dále žákovi předáván názor, že ve škole všichni stojí proti nim a snaží se rodině dělat problémy. Na druhou stranu se často snaží upoutat pozornost dospělých svým nevhodným chováním (skákání do řeči, vydávání rušivých zvuků, ničení věcí); stává se však i to, že pokud za ním dospělí přijde s pochvalou či zájmem o něho, jeho reakce bývá pozitivní (i když se ji snaží skrývat, aby „neztratil tvář

Události s rozbitými dveřmi předcházelo velké množství poznámek a také napomenutí – za nenošení pomůcek a domácích úkolů, vulgární vyjadřování, nerespektování učitelů, opuštění hodiny tělesné výchovy a mnoho jiného. S žákem se snažíme dlouhodobě pracovat jak v rámci třídy (já jako třídní učitelka, paní asistentka, ostatní vyučující), tak v rámci služeb školního poradenského pracoviště. Shodli jsme se na tom, že ačkoliv samozřejmě nemůžeme tolerovat a přecházet závažnější prohřešky, budeme se snažit žáka pozitivně motivovat k učení, k docházení do školy, chválit ho za jeho úspěchy, dát mu najevo, že se o něj zajímáme, máme o něj starost a chápeme a zohledňujeme jeho těžkou rodinnou situaci. Kdykoliv se najde prostor a chuť ze strany žáka, co nejvíce si s ním povídáme, a to nejen o jeho problémech v rodině, ale také o jeho zálibách, o tom, co by chtěl dělat v budoucnosti, snažíme se ho podpořit. V tomto směru jsem velmi vděčná za paní asistentku, která má k dětem, ať už jsou jakkoliv problémové, pozitivní a férový přístup a která se třídou tráví čas i během přestávek. Ke konci školního roku však v souvislosti s neutěšenou situací doma a probíhajícím soudem došlo ke zhoršenému chování ze strany žáka, vzhledem k tomu, v jakém napětí a nervozitě neustále je, jeho frustrace vyvrcholila potřebou něco zničit. Snažila jsem se s ním o celé události mluvit, on však jen přiznal, že to udělal on (byli u toho však nejspíš i další žáci z vyšších ročníků), vše vzal na sebe a dál se odmítal o čemkoliv bavit. Mívá dny, kdy se rozpovídá o tom, co ho trápí, v tomto případě však jakýkoliv rozhovor odmítl.

Za incident s dveřmi dostal žák bohužel dvojku z chování. Vypadalo to, že je mu to vcelku jedno, několik dní pak však nechodil do školy a když opět začal chodit, méně provokoval a vyrušoval, také však působil naprosto demotivovaně. Celkově byl konec školního roku vcelku špatný, žákovi (zdánlivě) nezáleželo na výsledném vysvědčení, se třídou jsme vyjeli na několik výletů (i vícedenních), žádného z nich se však bohužel nezúčastnil. Po nástupu do školy v září máme pocit mírného zlepšení, stále rád provokuje a vyrušuje, ale vypadá to, že se víc snaží a také dává více najevo radost z toho, když si s ním povídáme a zajímáme se o něho, snažíme se mu pomoci. Dvojka z chování byla žákovi udělena hlavně proto, že se škola musí držet určitých pravidel a systému výchovných opatření a nevytvořila tak precedens. Vzhledem k nulové podpoře v rodině, dlouhodobé deprivaci a nízké vnitřní motivaci toto výchovné opatření dle mého názoru nebude mít na žáka žádný účinek. Někdy je však takto vyhrocená situace potřeba k tomu, abychom si uvědomili, že je dítě v opravdu hrozném stavu a jeho čin je vlastně voláním o pomoc. Minimálně já a paní asistentka se tak snažíme žákovi věnovat co nejvíce pozitivní pozornosti a dát mu najevo, že alespoň v naší společnosti je „v bezpečí

1

The student joined the sports class. From the beginning he had a problem with attention, he could not concentrate for more than 5 minutes. He often disturbed, had fun with his classmates. When reprimanded, he stopped all disruptive behavior, but within 5 minutes the situation repeats itself. There were also situations when the student didn't care that he was in class and only left his place on a small occasion and went to meet his friends after class. Sometimes it even culminated in him rolling barrels or playing hide and seek in class during class. Another problem was that when the student was not paying attention, he drew attention to himself, and the other students then focused more on him than on the material being discussed.

Even in the second case, it is already the aforementioned sports class, where all the boys played football together this time as well. They had known each other before coming to second grade and were quite a good bunch. In addition, the student was extremely talented in football outside the school building, so the boys took him as a role model and he became interesting in front of them even at school. They always laughed at his performances, although sometimes they found it a little strange, but they supported him in it to have a laugh at his expense. But there was no taunting or bullying from the class. They also spent their free time together, and the student did all this voluntarily.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

tried to solve the problem student's behavior from the beginning of his entry into the second grade. But that didn't help, and on top of that, he had a very bad academic record. We talked with the student outside of class, I tried to explain to him that he can't behave like this, that he's not paying attention, he'll also distract the attention of the whole class. However, the problem-free behavior never lasted long. The coach also tried to negotiate with the student outside of school, he tried to solve it by banning him from football, but at the same time he interceded for the student so that he could stay in class precisely because of the increased number of training sessions. After an agreement with the director, we decided that it would be better to move him to a classical class.

Transfer of student, Interview, Warning

As the pupil was already expelled from the class in the first half of the 6th grade, he was reassigned to a classical class, where he did not know anyone. He didn't have a bunch of people around him to laugh at his antics, so his behavior returned to normal. Also, the behavior in his original class continued to be good and there were no other problems there. Although the situation was resolved, in retrospect the teacher would have handled the situation differently, she would have tried to calm the student more in class, to pay more attention to him so that he did not have to leave the class immediately after the first semester. She would also discuss it with the class so that they would also be helpful with his behavior by not laughing at his speeches, not supporting him and he would not have to leave.

Longterm success

12 let, 6. ročník

Sport fotbal)

ADHD

Pedagogická fakulta, zeměpis a přírodopis

21

Žák nastoupil do sportovní třídy. Již od začátku měl problém s pozorností, nevydržel se soustředit více než 5 min. Často vyrušoval, bavil se se spolužáky. Při napomenutí sice veškerého rušivého chování nechal, ale během 5 min se situace zase opakuje. Byly i situace, kdy žákovi bylo jedno, že je ve třídě a jen při malé příležitosti opustil svoje místo a šel za kamarády po třídě. Někdy to dokonce vyvrcholilo i v to, že ve třídě během hodiny válel sudy či si hrál na schovávanou. Dalším problémem bylo, že během toho, co žák nedával pozor, strhával pozornost na sebe a ostatní žáci se pak soustředili více na něj než na probíranou látku.

I ve druhém případě se jedná již o zmíněnou vývěrovou sportovní třídu, kde i tentokrát všichni kluci spolu hrály fotbal. Znali se již před příchodem na druhý stupeň a byli celkem dobrá parta. Navíc byl žák mimo budovu školy ve fotbale nemírně talentovaný, takže kluci ho brali jako vzor a on si před nimi přišel i ve škole zajímavý. Vždy se jeho výstupům smáli, sice jim to přišlo někdy trošičku divné, přesto ho v tom podporovali, aby se zasmáli na jeho účet. Nešlo ale o žádné posměšky nebo šikanu ze strany třídy. Trávili spolu i volný čas a žák to vše dělal dobrovolně.

Chování problémového žáka jsem se pokoušela řešit již od jeho začátku nástupu na druhý stupeň. Jenže to nepomáhalo a do toho měl navíc velmi špatný studijní prospěch. S žákem jsme mluvili mimo vyučovací hodiny, snažila jsem se mu vysvětlit, že takto se chovat nemůže, že nedává pozor, taktéž strhne pozornost i celé třídy. Bezproblémové chování ovšem nikdy nevydrželo dlouho. Taktéž trenér se snažil s žákem domlouvat i mimo školu, snažil se to řešit zákazem na fotbal, ale zároveň se za žáka přimlouval, aby ve třídě mohl zůstat právě kvůli zvýšenému počtu tréninků. Po domluvě s panem ředitelem jsme usoudili, že bude lepší ho přesunout do klasické třídy.

Tím, že byl žák již v první polovině 6. ročníku ze třídy vyloučen, byl přeřazen do třídy klasické, kde ale nikoho neznal. Neměl tam kolem sebe partu lidí, která by se smála jeho výstupům, a tak se jeho chování vrátilo do normálu. Taktéž chování v jeho původní třídě bylo nadále taky dobré a nedocházelo tam k nějakým dalším problémům. Sice se situace vyřešila, ale zpětně by vyučující situaci řešila jinak, snažila by se žáka více v hodinách zklidnit, více se mu věnovat tak, aby třídu nemusel opouštět hned po prvním pololetí. Taktéž by to probrala se třídou, aby i ti byli nápomocni s jeho chováním tak, že by se jeho projevům nesmály, nepodporovali ho a on tak nemusel odcházet.

1

Right after the beginning of the school year, a problem arose in the form of a student who constantly wanted to fight with someone. At first, I didn't know about the problem, because the student always behaved very politely in front of me, but during breaks he 'broke off his chain' and tried martial arts on other classmates. He kicked his legs, fists, kicked in the stomach and head. He chose the victims of his kicks at random. He probably wanted to show off how good he was and kicked headlong. At first the classmates kept quiet and the problem continued for about a week, but then the student's behavior worsened and his classmates brought the problem to my attention. I wanted to see for myself, so I discreetly peeked into the class during the break and everything they said was true. I immediately stopped the student practicing martial arts and began to deal with his behavior.

Martial arts student - average performance, extrovert, wanted to show off. The class - at first tolerated and basically supported the student's behavior, a good team including a student practicing martial arts, partial disintegration of the team after the student's behavior. Descriptive data on the case report: Pupil's age and grade: 3rd grade, 9 years old. Student's gender: Male. The student lives with both parents. Recurring problem behavior: Yes, about 2 months. Behavioral disorders: No. Confirmed diagnosis of the pupil/s: No. Student benefit - subjective view: Average. Student's interests: Football. Did you use procedures based on a specific approach in the solution? No.

Physical aggression

The hour after the student's act, I sat down with the children and asked them how they would handle different cases of similar situations that the student committed. I didn't name anyone so that no more arguments and other problems would arise. The children would solve it with notes. Of course, this is not a good solution to the situation and usually does not help anything, so I decided to do something completely different. The next day, I divided the class into small groups and the students acted in skits with good and bad situations while filming themselves. For example, how to say hello, how to come to class, what to do if someone gets sick. The students enjoyed it very much. After that, with the help of the introductory scenes, we came to this situation where the student practices martial arts on his classmates. The incriminated pupil was a star - his potential was fulfilled. He needed attention and this got it and then he realized his actions and stopped. That way, I didn't have to deal with the situation with my parents or my superior.

Working with the collective, Interview

The whole class liked filming the skits and so they continued. They could always look at the interactive whiteboard afterwards and discuss what they did well and what they did wrong. The student stopped his behavior. He realized it was wrong and started attending a martial arts club. This ended the problems in the class and the class worked together again.

Longterm success

3. třída, 9let

Fotbal

Mgr.

20

Hned po začátku školního roku nastal problém v podobě žáka, který se neustále chtěl s někým prát. Nejprve jsem o problému nevěděla, jelikož přede mnou se žák vždy choval velmi slušně, ale o přestávkách se 'utrhl z řetězu' a zkoušel bojové sporty na ostatních spolužácích. Vykopával nohy, pěstě, kopal do břicha i do hlavy. Oběti kopanců si vybíral náhodně. Asi se chtěl předvádět, jak mu to jde a kopal hlava nehlava. Spolužáci nejprve mlčeli a problém probíhal něco kolem týdne, ale pak se žákovo chování ještě zhoršilo a jeho spolužáci mě na tento problém upozornili. Chtěla jsem se sama přesvědčit, tak jsem nenápadně o přestávce nakoukla do třídy a všechno, co říkali byla pravda. Okamžitě jsem žáka provozující bojové sporty zastavila a začala řešit jeho chování.

Žák provozující bojové sporty - průměrný výkon, extrovert, chtěl se předvádět. Třída - nejprve tolerovala a v podstatě podporovala chování žáka, dobrý kolektiv včetně žáka provozujícího bojové sporty, částečný rozpad kolektivu po chovaní žáka. Deskriptivní údaje ke kazuistice: Věk žáka a ročník: 3. třída, 9 let. Pohlaví žáka: Muž. Žák žije s oběma rodiči. Problémové chování se opakuje: Ano, asi 2 měsíce. Poruchy chování: Ne. Potvrzená diagnóza žáka/ů: Ne. Prospěch žáka - subjektivní pohled: Průměrný. Zájmy žáka/ů: Fotbal. Použili jste při řešení postupy vycházející z nějakého konkrétního přístupu? Ne.

Hned následující hodinu po činu žáka jsem si s dětmi sedla a zeptala se jich, jak by řešili různé případy situací podobných, kterých se žák dopustil. Nikoho jsem nejmenovala, aby nevznikly další hádky a další problémy. Děti by to řešili poznámkami. Toto samozřejmě není dobré řešení situace a většinou ničemu nepomůže, takže jsem se rozhodla udělat naprosto odlišnou věc. Druhý den jsem třídu rozdělila do malých skupinek a žáci hráli ve scénkách s dobrými a špatnými situacemi a přitom se natáčeli. Například jak pozdravit, jak přijít do třídy, co dělat, když se někomu udělá špatně. Žáky to velmi bavilo. Poté jsme pomocí úvodních scének došli až k této situaci, kdy žák provozuje bojové sporty na spolužácích. Inkriminovaný žák byl za hvězdu - naplnil se jeho potenciál. Potřeboval pozornost a tímto se mu jí dostalo a následně si uvědomil své činy a přestal. Situaci jsem tak nemusela řešit ani s rodiči ani s nadřízeným.

Celé třídě se natáčení scének líbilo a tak pokračovali dál. Vždy se poté mohli shlédnout na interaktivní tabuli a probrat, co udělali dobře a co udělali špatně. Žák se svým chováním přestal. Uvědomil si, že je to špatně a začal docházet na kroužek bojových sportů. Problémy ve třídě tím skončily a třída znovu pracovala v kolektivu.

1

The situation arose during a physical education lesson when the children were playing dodgeball. From the corner of the gym there was a loud scream and foul insults directed at one student. After ascertaining the state of the situation, it was discovered that the student had accidentally hit her classmate with the ball, who started cursing and insulting her very rudely. In addition, he began shouting phrases about how he did not want to live anymore and that he did not like anything in the world, which was assessed as very unusual behavior.

The student who was the aggressor in this situation had problems integrating into the team. The other kids rejected him because he was critical and constantly criticizing them, which made them uncomfortable and they didn't want to be friends with him. He thus became the unpopular 'renegade' of the class. There was considerable pressure on him in his family, as his parents had disproportionate expectations that he could not live up to.

Selfdestructive behaviour, Verbal aggression

Due to the content of the student's speeches, an educational committee was convened. As part of the commission, all the facts were investigated and an interview was conducted with the parents, the school psychologist, the class teacher and the guidance counselor. I, as an assistant teacher who was present during the conflict, cooperated with the educational committee and was the main witness.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The result of the solution was that the student changed classes the following school year, which benefited him and helped reduce the root cause of the problem. The student who was accidentally involved in the incident was not dealt with in any way because it was an accident that was not intentional.

Partial success

11 let, 5. ročník

-

Vulgární vyjadřování

Středoškolské, kurz asistenta pedagoga

10 let

Situace vznikla během hodiny tělesné výchovy, kdy děti hrály vybíjenou. Z rohu tělocvičny se ozval velký křik a sprosté urážky směřované k jedné žačce. Po zjištění stavu situace bylo zjištěno, že žačka omylem trefila míčem svého spolužáka, který na ni začal velmi hrubě nadávat a urážet. Navíc začal vykřikovat fráze o tom, že nechce už žít a že ho nic na světě nebaví, což bylo hodnoceno jako velmi neobvyklé chování.

Žák, který byl v této situaci agresorem, měl problémy se začleněním do kolektivu. Ostatní děti ho odmítaly, protože byl kritický a neustále je kritizoval, což jim bylo nepříjemné a nechtěly se s ním kamarádit. Stal se tak neoblíbeným 'odpadlíkem' třídy. V jeho rodině byl na něj vyvíjen značný tlak, jelikož rodiče měli neúměrná očekávání, která nemohl splnit.

Vzhledem k obsahu žákových promluv byla svolána výchovná komise. V rámci komise byly prošetřeny všechny skutečnosti a byl veden rozhovor s rodiči, školním psychologem, třídním učitelem a výchovným poradcem. Já, jako asistent pedagoga, který byl přítomný během konfliktu, jsem spolupracoval s výchovnou komisí a byl hlavním svědkem.

Výsledkem řešení bylo, že žák v následujícím školním roce změnil třídu, což mu prospělo a pomohlo redukovat hlavní příčinu problému. Žačka, která byla omylem zapletena do incidentu, nebyla nijak řešena, protože se jednalo o nehodu, která nebyla úmyslná.

1

In an otherwise very gifted student, a drastic decline in performance was observed, which was resolved by meetings with the class teacher and educational advisor. On this occasion, the educational advisor discovered that the student had scars on her wrists, which she had covered with sweat.

A student in the fourth grade (9th grade of elementary school at a multi-year high school), she was very gifted and had excellent academic results. The deterioration took place as a result of arguments between the parents and the impending divorce. In addition to deteriorating results, she began to lose weight, which was evaluated as the onset of an eating disorder. The self-harm was probably of a manifestation nature and was not a serious suicide attempt.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Selfdestructive behaviour

The educational counselor and the school psychologist met regularly with the student. The procedure of the school psychologist cannot be made public. The educational counselor met with the student once a week for three quarters of the year. One of the procedures chosen was to help the student develop her interests.

Cooperation with experts

After the problem was noted by the school, the self-harm did not recur. The student managed to get excited about natural sciences. This allowed her to avoid inactivity, which had a negative effect on her mental health. At the same time, thanks to her successful participation in competitions, she managed to build up her self-confidence. She managed to regain good school grades, graduate, and then graduate from a prestigious university.

Longterm success

14; kvarta

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Sebepoškozování

Magisterské Bi + Ch; Výchovné poradenství a metodika prevence

26

U jinak velmi nadané žákyně byl pozorovaný drastický úpadek výkonu, který byl řešen schůzkami s třídním učitelem a výchovným poradcem. Výchovný poradce při této příležitosti objevil, že má žákyně jizvy na zápěstí, které kryla potítkem.

Žákyně kvarty (9. třída ZŠ na víceletém gymnáziu), byla velice nadaná a měla skvělé studijní výsledky. Zhoršení proběhlo v důsledku hádek mezi rodiči a hrozícímu rozvodu. Vedle zhoršených výsledků začala hubnout, což bylo vyhodnoceno, jako náběh na poruchu příjmu potravy. Sebepoškozování mělo nejspíš manifestační charakter a nešlo o vážný pokus o sebevraždu.

Výchovná poradkyně a školní psycholožka se s žákyní pravidelně scházeli. Postup školní psycholožky nemůže být zveřejněn. Výchovná poradkyně se s žákyní scházela tři čtvrtě roku jednou do týdne. Jedním ze zvolených postupů bylo pomoci žákyni rozvíjet její zájmy.

Po zaznamenání problému školou se sebepoškozování neopakovalo. Žákyni se podařilo nadchnout pro přírodní vědy. Tím se podařilo vyhnout se nečinnosti, která negativně působila na její psychické zdraví. Zároveň se jí díky úspěšné účasti na soutěžích podařilo vybudovat si sebevědomí. Podařilo se jí obnovit dobrý školní prospěch, odmaturovat, a poté vystudovat prestižní univerzitní obor.

1

started this chemistry class like I always do. The students had a written test on the nomenclature of acids and hydroxides announced in advance. Before the test, the students were still looking at their notebooks at the last moment, and I warned them to put everything, except for writing utensils, in their bags. Subsequently, I handed out the tests and walked between the desks during the exam. I noticed that the student does not look at the test, but often looks at her palm. When I came closer, the student did not notice me and I discovered that she was hiding a small piece of paper in her hand. It was a draw.

The class the student was in is a very good group. Pupils have a lot of fun with each other and help each other. Conflicts and disciplinary problems practically do not occur in the classroom. They also get along very well with the teachers and are active during lessons. The student is quite popular in the class. She started doing some modeling and that made her even more popular. He is not the center of attention, but he is not afraid to express his opinion or actively communicate with other children or teachers. She likes to help others and is not afraid to take the lead in group work. On the other hand, he can listen to the opinions of others and let himself be guided. The student comes from a divorced family. Since she was 2 years old, she has lived only with her mother, and her father cut off all contact with the family. The student has one sibling, an older sister, who studies high school with a high school diploma. The student has a good relationship with her mother and sister, and there are no pathological phenomena in the family. Both her mother and sister actively support her in everything she wants to achieve.

Violation of classroom/school rules

As soon as I recognized that the student was describing, I remained calm. Every teacher encounters such a situation very often. I approached the student and took the tow truck from her hand. Over the years of practice, I have found that scolding a student for copying is not the best solution. Instead, I told the student that she will not write the test today and I will give her a five. Subsequently, I asked her if she was aware of her own mistake and I gave her the opportunity to write the test again and I would average the resulting grade with the previous five. Here I would just add that I gave the students the option of deleting one grade per semester according to their own choice. After an hour, the student came to me and we agreed on an alternative date for writing the test.

Agreement, Consequences, Interview

The student and I continued to get along well. She really remembered her mistake and went to the tests better prepared, and above all without a problem. Not long after that, I offered the students that if they needed further explanation of the subject matter, all they had to do was make an appointment and I would explain the material being discussed to them in their free time. I talked to the whole class about the use of pullers, and that there is no need to be afraid of tests and everything is agreed upon. If they failed a test and received a bad grade, they had the opportunity to improve it. This prevented the use of cheats during tests and gained more confidence from the students.

Longterm success

14 let, 8. třída

modeling, knihy, focení

Podvody

vysokoškolské (přírodopis a chemie)

23

Tuto hodinu chemie jsem začala jako vždy. Žáci měli předem oznámený písemný test na názvosloví kyselin a hydroxidů. Žáci před testem ještě na poslední chvíli koukali do sešitů a já je upozornila, aby vše, kromě psacích potřeb, schovali do tašky. Následně jsem rozdala testy a během písemky procházela mezi lavicemi. Všimla jsem si, že žákyně nekouká do testu, ale často kouká do své dlaně. Když jsem přišla blíže, žákyně si mě nevšimla a já objevila, že v ruce schovává malý papírek. Byl to tahák.

Třída, ve které se žákyně nacházela, je velmi dobrým kolektivem. Žáci se mezi sebou hodně baví a pomáhají si navzájem. Konflikty a kázeňské problémy se ve třídě prakticky nevyskytují. S vyučujícími vychází také velmi dobře a při vyučovacích hodinách jsou aktivní. Žákyně je ve třídě poměrně oblíbená. Začala se trochu věnovat modelingu, a tím se stala ještě populárnější. Není středem pozornosti, ale nebojí se vyjádřit svůj názor či s ostatními dětmi nebo učiteli aktivně komunikovat. Ráda ostatním pomáhá a nebojí se stát v čele skupinové práce. Na druhou stranu dokáže naslouchat názorům druhých a nechat se vést. Žákyně pochází z rozvedené rodiny. Od jejích 2 let žije pouze s matkou a otec přerušil všechny styky s rodinou. Žákyně má jednoho sourozence, starší sestru, která studuje střední školu s maturitou. Žákyně má dobré vztahy s matkou i sestrou a v rodině se nevyskytují žádné patologické jevy. Matka i sestra ji aktivně podporují ve všem, čeho chce dosáhnout.

Jakmile jsem poznala, že žákyně opisuje, zachovala jsem klid. S takovou situací se každý učitel setkává velmi často. Přistoupila jsem k žákyni a vzala jí z ruky tahák. Za léta praxe jsem zjistila, že seřvání žáka za opisování není nejlepší řešení. Namísto toho, jsem žákyni řekla, že test už dneska nedopíše a napíšu jí pětku. Následně jsem se jí zeptala, zda si uvědomuje vlastní chybu a dala jsem ji možnost si test napsat znovu a výslednou známku bych s dosavadní pětkou zprůměrovala. Tady bych jenom dodala, že jsem dávala žákům možnost škrtnutí jedné známky za pololetí dle vlastního výběru. Po hodině za mnou žákyně přišla a domluvily jsme se na náhradním termínu napsání testu.

S žákyní jsme nadále dobře vycházely. Svoji chybu si opravdu zapamatovala a na testy chodila lépe připravena, a hlavně bez taháku. Žákům jsem nedlouho poté nabídla, že pokud budou potřebovat učivo dovysvětlit, tak se stačí domluvit na termínu a probíranou látku jim vysvětlím i ve volném čase. Promluvila jsem si s celou třídou o používání taháků, a že není třeba se testů bát a všechno je na domluvě. Pokud by nějaký test nezvládli a dostali případně špatnou známku, měli možnost si ji vylepšit. Tím jsem předešla používání taháků při testech a získala si větší důvěru žáků.

1

met him for the first time in 2021 when I got him into my sorority class. I was always in charge of the second class after classes in clubs and circles. I did not experience the atmosphere of the class during the lessons, but in the sorority, the class had a friendly effect on me and the relationships seemed problem-free. The student was not problematic at all and, considering that he was in the second grade, he thrived with very good grades. He was an athlete, more precisely he attended football club and kung fu lessons. He was kind and friendly. In the middle of the year, however, there was a slight change. A good and friendly boy turned into a boy who mocked and was mean to the little girl for reasons beyond her control. Suddenly, an unpleasant atmosphere prevailed in the classroom, and the girl did not want to participate in the activities. In my opinion, I caught this situation in time by asking the sad girl aside from everyone. She confided in me what was happening to her and that the children did not have fun with her, because the pupil laughed at her in front of everyone and said that her grandmother was old and bad. The girl's grandmother was a teacher who teaches history and physical education at our school and is in the sorority. At first, I wanted to prevent children from mocking the student. However, I also had in mind that I had to find out why the student was talking about the teacher like that. After talking with the children, I confronted the teacher and asked her if she knew why the student was saying these things. The teacher told me that a week ago she yelled at the student because he was unsportsmanlike in ball games. The fact that the teacher yelled at him was later confirmed by the student. I explained to him that the teacher didn't mean it badly, that she would warn any athlete who behaved like this and that there was no need to hold any grudges. So, after this incident, he took out his anger on a girl who is the granddaughter of this teacher. Since the whole class was involved in the situation with the girl, I decided to solve the situation with the whole class and called them to our group carpet, where we sat down and started to solve the situation. Now there is a good atmosphere in the class again and no one makes fun of anyone. The student no longer has any problems with the teacher.

The student lives with both parents and has two younger siblings, so he is used to children and is very friendly. The student is a good and problem-free child. The class is smooth and calm from the start. There was no bullying or anything like that. There is a pleasant climate in this class. The student is popular in the class group and has friends there.

Verbal aggression

The student had been a problem-free boy up to this time, who had not shown any extra strange and bad behavior. His grades and activity at school were very good. One day, however, I noticed a worse atmosphere in the group and a depressed, otherwise very cheerful girl who did not want to participate in any activities. So I take her aside and ask her what's going on. The girl cries and tells me that the student started laughing at her because her grandmother is mean and old and that she will make sure that no one befriends her because if her grandmother is like that, then she will be just as mean. The girl's grandmother is a teacher at our primary school who teaches history and physical education and has a group in the afternoons, so the girl knows her grandmother. I wanted to solve the situation in complete calm and in a friendly spirit with all the children, so I called all the children to the carpet, where we talked and sat in a circle. I explained to them that we cannot laugh at anyone for anything, and certainly not for the kind of parents and grandparents someone has. I tried to explain the situation to the children using various examples so that they could understand it as best as possible and be able to empathize with the girl's situation. Subsequently, I asked the actors who mocked the girl to apologize. And she gave a small warning that if it didn't stop, I would have to deal with it with my parents. Since then, everyone is friends again in the class and the taunting has stopped.

Disrespectful communication, Working with the collective, Interview

student and a girl are not the best of friends, but they get along. No one laughs at anyone, and when there are joint activities, they don't mind working together. I also reacted to how the student was talking about a certain teacher and informed her about it. The anger probably stemmed from sports activities, when the teacher shouted at the student in the game because he was not behaving in a sportsmanlike manner. A year has passed since this incident and there has been no taunting and insulting of the teacher because he understood that the teacher did not mean it badly. Since the situation was resolved quickly and without the presence of parents and educational advisors, I consider this situation well managed. My school experience is not very long, so I haven't experienced many unpleasant conflicts. And I hope I don't. But I definitely rate this one as a well-solved one.

Longterm success

7 let, 2. ročník

SPORT – fotbal, kungfu

Vyšší odborná škola Jihlava - předškolní a mimoškolní pedagogika (DiS.)

3

Setkala jsem se s ním poprvé v roce 2021, když jsem ho dostala do své družinové třídy. Druhou třídu jsem měla na starost vždy po vyučování v družinách a kroužcích. Během vyučování jsem atmosféru třídy nezažila, ale v družině na mě třída působila přátelsky a vztahy mi přišly bezproblémové. Žák nebyl vůbec problémový a vzhledem k tomu, že byl ve druhé třídě, tak prospíval s velmi dobrým hodnocením. Byl sportovcem, přesněji navštěvoval fotbalový kroužek a lekce kungfu. Byl hodný a kamarádský. V půlce roku však nastala drobná změna. Z hodného a kamarádského chlapce se stal chlapec, který se posmíval a byl zlý na holčičku, z důvodu, který nemohla nijak ovlivnit. Ve třídě najednou z ničeho nic převládla nepříjemná atmosféra a dívka se nechtěla zapojovat do aktivit. Tuto situaci jsem dle mého včas zachytila tím, že jsem se smutné dívky zeptala stranou od všech. Svěřila se mi, co se jí děje a že se s ní děti nebaví, jelikož se jí žák před všemi směje a říká, že její babička je stará a zlá. Babička dívky byla paní učitelka, která na naší škole učí dějepis, tělocvik a bývá v družině. Zprvu jsem chtěla zabránit tomu, aby se žákovi děti posmívaly. Měla jsem na paměti však i to, že musím zjistit, proč žák o paní učitelce takto mluví. Paní učitelku jsem po povídání s dětmi konfrontovala a zeptala jsem se jí, zda neví, proč žák povídá tyto věci. Paní učitelka mi řekla, že před týdnem žáka okřikla, jelikož se choval ve míčových hrách nesportovně. To, že ho paní učitelka okřikla mi později potvrdil i žák. Vysvětlila jsem mu, že to paní učitelka nemyslela špatně, že by takto upozornila každého sportovce, který by se takto zachoval a že není třeba chovat žádnou zášť. Hněv si tedy po tomto incidentu vybíjel na dívce, která je vnučkou této paní učitelky. Jelikož do situace s dívkou byla zapojena celá třída, tak jsem se rozhodla situaci vyřešit s celou třídou a zavolala jsem si je na náš družinový koberec, kde jsme si sedli a situaci jsme začali řešit. Nyní je ve třídě opět dobrá atmosféra a nikdo se nikomu neposmívá. Žák už s paní učitelkou žádný problém nemá.

Žák žije s oběma rodiči a má dva mladší sourozence, tím pádem na děti je zvyklý a je velmi kamarádský. Žák je hodné a bezproblémové dítě. Třída je od začátku bezproblémová a klidná. Neprobíhala zde žádná šikana a nic podobného. V této třídě panuje příjemné klima. Žák je ve třídním kolektivu oblíben a má zde kamarády.

Žák byl do této doby bezproblémový chlapec, který se doposud nijak extra neprojevoval zvláštním a špatným chováním. Jeho prospěch a aktivita ve škole byla velmi dobrá. Jednoho dne jsem však v družině vypozorovala horší atmosféru a pokleslou, jinak velmi veselou dívku, která se nechce zapojovat do žádných aktivit. Beru si ji tedy stranou a ptám se jí, co se děje. Dívka se rozbrečí a říká mi, že se jí začal žák smát, jelikož její babička je zlá a stará a že zařídí, aby se s ní nikdo nekamarádil, jelikož když je její babička taková, tak ona bude stejně zlá. Babička dívky je učitelkou na naší základní škole, která učí dějepis, tělocvik a v odpoledních hodinách má družinu, proto dívka její babičku zná. Situaci jsem chtěla vyřešit v naprostém klidu a v přátelském duchu se všemi dětmi, proto jsem všechny děti zavolala na koberec, kde si povídáme a posadili jsme se do kroužku. Vysvětlovala jsem jim, že se nemůžeme nikomu za nic smát a už vůbec ne za to, jaký má kdo rodiče a prarodiče. Situaci jsem se na různých příkladech snažila dětem vysvětlit, aby ji co nejlépe pochopili a dokázali se vcítit do situace dívky. Následně jsem poprosila aktéry, kteří se dívce posmívali, aby se omluvili. A dala malé varování, že pokud to nepřestane, tak se to budu muset řešit s rodiči. Od té doby jsou ve třídě opět všichni kamarádi a posmívání ustálo.

Žák s dívkou nejsou nejlepší kamarádi, ale vychází spolu. Nikdo se nikomu nesměje a když jsou společné aktivity, tak jim nevadí spolupracovat. Také jsem reagovala na to, jak žák mluví o jisté paní učitelce a informovala jsem ji o tom. Naštvání nejspíše plynulo ze sportovních aktivit, kdy paní učitelka žáka okřikla ve hře, jelikož se nechoval sportovně. Od tohoto incidentu uběhl rok a žádné posmívání a urážení paní učitelky neproběhlo, jelikož pochopil, že to paní učitelka nemyslela špatně. Jelikož se situace vyřešila rychle a bez přítomnosti rodičů a výchovných poradců, tak beru tuto situaci za dobře zvládnutou. Má školní praxe není nijak dlouhá, a tak jsem moc nepříjemných konfliktů nezažila. A doufám, že nezažiji. Ale tuto určitě hodnotím, jako tu dobře vyřešenou.

1

noticed the student's problematic behavior last spring, after the schools reopened. The student often interrupted my explanation, usually made a remark and his friends started laughing. In the beginning, I didn't pay so much attention to it and decided not to reprimand the student, after all, he hadn't seen his classmates in person for a long time and it was obvious that he missed contact. But after this behavior was repeated almost every lesson, I warned the student that he was disturbing not only me, but also his classmates, and I decided to deal with his behavior.

The student lives with both parents, he is an only child. He likes to entertain other classmates and you can see that he likes to be the center of attention. There are 26 students in the class, 18 of them boys and 8 girls, so the class is wilder and the teacher often has to raise her voice. Everyone gets along in the class, there were no signs of bullying or cyberbullying. Even from my observation during practice, it can be seen that the class is diligent and interested in the subject and the students want to participate in the lessons. Due to renovations at the school, the students are now in a temporary classroom, which is smaller than what they are used to, and for that reason they do not have space to rest on the carpet during the break.

Verbal disruption of lessons

first solved the student's problematic behavior by negotiation and admonition, when he interrupted me during my explanation, I admonished him and continued the explanation. Several times I also reminded the student of the school rules and class rules, which we agreed upon at the beginning of the school year. But when it happened almost every hour and the student did not pay attention to my admonitions, I discussed the problem with the other teachers who teach the class, and we agreed that this behavior was repeated. The problem was therefore resolved with the other teachers of the class, with the headmistress, with the guidance counselor and with the pupil's legal representatives. The student received notes and a teacher's assistant also came to the class, working with both the student and the entire team. After about a month, the student calmed down and started to take into account both me and his classmates, even though he has a need to express himself in class and be the "joke of the class"

Consequences, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts, Warning

Since the student's behavior did not harm anyone and after about a month a change and improvement in behavior and also greater respect for the teachers could be seen, the incident did not have to be resolved in the long term. And a short-term solution (notes and talking to legal representatives) was enough to fix it.

Longterm success

10 let, 5. třída

Sportovní aktivity

ADHD

Disrespekt,Neúcta k autoritám,Rušení výuky

Magisterské studium, Učitelství pro první stupeň

25 let

Problémového chování u žáka jsem si všimla minulý rok na jaře, poté co se opět otevřely školy. Žák často vyrušoval můj výklad, většinou utrousil nějakou poznámku a jeho kamarádi se začali smát. Ze začátku jsem tomu nevěnovala tak velkou pozornost a rozhodla jsem se žáka nekárat, přece jen se se spolužáky dlouho osobně neviděl a šlo vidět, že mu kontakt chyběl. Ale poté co se toto chování opakovalo skoro v každé hodině, jsem žáka upozornila, že ruší nejen mě, ale i své spolužáky a rozhodla jsem se jeho chování řešit.

Žák žije s oběma rodiči, je to jedináček. Rád baví ostatní spolužáky a jde vidět, že je rád středem pozornosti. Ve třídě je 26 žáků, z toho 18 kluků a 8 holek, tudíž je třída divočejší a učitelka musí často zvyšovat hlas. Ve třídě spolu všichni vycházejí, neobjevily se žádné znaky šikany nebo kyberšikany. I z mého pozorování během praxe jde vidět, že třída je snaživá a o učivo se zajímá a žáci se chtějí do výuky zapojovat. Z důvodů rekonstrukce ve škole jsou teď žáci v provizorní třídě, která je menší, než na jakou jsou zvyklí a z toho důvodu nemají prostor pro odpočinek na koberci během přestávky.

Problémové chování žáka jsem nejdříve řešila domluvou a napomínáním, když mě během mého výkladu přerušil, tak jsem ho napomenula a pokračovala jsem ve výkladu. Několikrát jsem i žákovi připomněla řád školy a pravidla třídy, na kterých jsme se na začátku školního roku domluvili. Když se to ale opakovalo téměř každou hodinu a žák na mé napomenutí nebral ohledy, konzultovala jsem problém i s dalšími učiteli, kteří třídu vyučují, a shodli jsme se, že se toto chování opakuje. Problém se tedy řešil s ostatními učiteli třídy, s ředitelkou, s výchovnou poradkyní i se zákonnými zástupci žáka. Žák dostával poznámky a také do třídy docházela asistentka pedagoga, která spolupracovala jak s žákem, tak s celým kolektivem. Po zhruba měsíci se žák uklidnil a začal brát ohledy jak na mě, tak na své spolužáky a i přesto, že má potřebu se ve třídě projevovat a být za „vtipálka třídy

Jelikož žákovo chování nikomu neublížilo a po zhruba měsíci šla vidět změna a zlepšení v chování a také větší respekt k vyučujícím, tak dlouhodobě se incident řešit nemusel. A krátkodobé řešení (poznámky a rozhovor se zákonnými zástupci) stačilo k nápravě.

1

became a class teacher in the 6th grade. During the year, animosity between two pupils came to light. I started to find out from my colleagues why it was happening, whether it had happened in the past. I was told it was. The dispute arose already in the 1st grade. However, I have not been able to find out why this is happening, why the animosity persists. In 6th grade it came in waves. There was a period when it worked normally, then they went more against each other, mainly one student against another. One pupil did not want to be with the other pupil in the group during group work, she 'inoculated' the other pupils as well, so the other pupil usually stayed last or worked alone. In one situation, one student stepped on another student's slipper, which came off. I had to deal with my parents. I asked when and why the dispute arose. They say since first grade. One student hit another student because he was probably provoking. He does not know why the other pupil reacted, how she reacted.

One student: an average 6th grader, growing up with only her mother. The second student: a slightly above-average student of the 6th grade, quiet, introverted, I consider him non-conflictual, sensitive.

Physical aggression, Bullying

I interviewed both students separately. I asked him first, then her, what happened and why. Everyone told me their point of view. Then I had them both there, I confronted them. I asked similar questions. Does one student think that the other student is comfortable? And that the other student, are you returning it? At the same time, I confronted the whole class about whether they think that one student looks forward to school when he is there alone, he doesn't have a place to belong.

Interview

We agreed that they wouldn't notice each other, wouldn't be in groups together. If they prefer to work independently, they can. The class, especially the boys, recognized that it was not pleasant, that they would not look forward to school in his situation. They began to take one student among themselves. The sentences were: 'Then I will be with this student.' 'Next time I will be with this disciple.' I think the conflict between the two students continues. It's not resolved, it may never be resolved. I tried to explain to them that they would be together in the classroom for another three years, that the collective should work in the classroom. Therefore, I do not consider this situation to be well managed.

Failure

12 let, 6. třída

Hasiči, knihy

Dysgrafie

Studentka učitelství pro 1. stupeň ZŠ

4

Stala jsem se třídní učitelkou v 6. ročníku. Během roku vyšla najevo nevraživost mezi dvěma žáky. Začala jsem od kolegů zjišťovat, proč se to děje, zda se dělo v minulosti. Bylo mi řečeno, že ano. Spor vznikl již v 1. třídě. Avšak jsem nebyla schopna zjistit, proč se tak děje, proč nevraživost trvá. V 6. ročníku přicházelo ve vlnách. Bylo období, kdy normálně fungovalo, pak šli více proti sobě, hlavně jeden žák proti druhému. Jedna žačka nechtěla být s druhým žákem ve skupině při skupinových pracích, 'naočkovala' i ostatní spolužáky, takže druhý žák zůstal většinou jako poslední nebo pracoval sám. V jedné situaci jedna žačka druhému žákovi stoupla na pantofli, ta se mu vytrhla. Musela jsem řešit s rodiči. Doptávala jsem se, kdy a proč spor vznikl. Prý od první třídy. Jedna žačka udeřila druhého žáka, protože asi provokoval. On neví, proč druhá žačka zareagovala, jak zareagovala.

Jedna žačka: průměrná žákyně 6. ročníku, vyrůstá pouze s matkou. Druhý žák: lehce nadprůměrný žák 6. ročníku, tichý, introvertní, považuji ho za nekonfliktního, citlivý.

Vedla jsem rozhovor s oběma žáky samostatně. Ptala jsem se prvně jeho, potom jí, co se stalo a proč. Každý mi řekl svůj pohled. Pak jsem je tam měla oba, konfrontovala jsem je. Pokládala jsem obdobné otázky. Zda si jeden žák myslí, že to je druhému žákovi příjemné? A že to druhý žák, vracíš? Zároveň jsem konfrontovala celou třídu, zda si myslí, že se jeden žák do školy těší, když tam je sám, nemá, kam by patřil.

Shodli jsme se, že si jeden druhého nebudou všímat, nebudou spolu ve skupinách. Pokud budou chtít raději pracovat samostatně, mohou. Třída, hlavně kluci, uznali, že to není příjemné, že by se v jeho situaci netěšili do školy. Začali si jednoho žáka brát mezi sebe. Zněly věty: 'Tak já budu s tímto žákem.' 'Příště budu s tímto žákem já.' Myslím, že konflikt mezi oběma žáky trvá. Není vyřešený, možná se nikdy nevyřeší. Snažila jsem se jim vysvětlit, že spolu budou ještě tři roky ve třídě, že by kolektiv měl ve třídě fungovat. Proto tuto situaci nepovažuji za dobře zvládnutou.

1

The student is famous throughout the school for the fact that, as soon as the teacher does not pay attention to him, he starts loudly calling attention to himself, shouting and thus interrupting the entire lesson. All teachers who teach in this class have to deal with this problem during every lesson, and I am no exception. During one afternoon English lesson, when I was already tired and apparently the students were too, because they were not performing the way I am used to from them, the student started interrupting again because I was trying to explain grammar to another student, in which she repeatedly made mistakes. The student first began to wiggle in the chair and turn in all directions. As I continued to attend to the said student, he began loudly shouting out the correct answers to the questions I was asking the student. After my admonition, he was silent for a while, but then he started calling me loudly "teacher, teacher

The class in which the pupil is located is relatively large - there are 26 pupils in total. In addition, the pupils of this class did not manage to establish good relations with each other, the collective is not close and several individuals, including the pupil, are excluded from it. In the case of a student, however, it is difficult to say whether he is excluded from the group because he is constantly disrupting classes, or whether he has been excluded from the group and therefore disrupts classes. The student has no problems with grades. Although he is constantly disruptive during class, his academic results are satisfactory. Rather, he seems to crave attention, which he may not be getting as much as he needs, given that he is an only child and lives only with his mother.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

I raised my head angrily and shouted at the student. However, that helped for ten seconds. "I have to take care of others too, you are not alone here, you have to wait a while,

Disrespectful communication, Warning

The student froze and did not speak for the rest of the lesson. I was glad for some peace, even though it bothered me that I had to use forceful means to achieve it and was unable to explain it to the student. I hoped that it would at least be of some use, that the student's behavior would improve at least a little. The boy was stunned for the rest of the day, but in the next English lesson we had the next morning, he was disruptive again, just like before. The effect of my solution was only short-term and was not reflected in the next lessons.

Shortterm success

12 let, prima

otevřená otázka astronomie a kosmonautika

ADHD

Vykřikování,Rušení výuky

Učitelství anglického jazyka

15

Žák je po celé škole proslulý tím, že jakmile se mu vyučující nevěnuje, začíná na sebe hlasitě upozorňovat, vykřikovat a ruší tak celé vyučování. S tímto problémem se musí během každé vyučovací hodiny potýkat všichni učitelé, kteří v této třídě učí, ani já tudíž nejsem výjimkou. Během jedné odpolední hodiny angličtiny, kdy už jsem byla unavená a žáci zřejmě také, protože nepodávali takové výkony, na jaké jsem od nich zvyklá, žák opět začal vyrušovat, protože jsem se snažila jiné žačce vysvětlit gramatiku, v níž opakovaně chybovala. Žák se nejprve začal vrtět na židli a otáčet se na všechny strany. Když jsem se i nadále věnovala zmíněné žačce, začal hlasitě vykřikovat správné odpovědi na otázky, které jsem žačce pokládala. Po mém napomenutí na chvíli zmlknul, ovšem pak na mě začal hlasitě volat „paní učitelko, paní učitelko

Třída, v níž se žák nachází, je poměrně početná - celkem je zde 26 žáků. Kromě toho se žákům této třídy nepodařilo mezi sebou navázat dobré vztahy, kolektiv není semknutý a několik jedinců včetně žáka je z něho vyloučeno. V případě žáka však těžko říct, zda je vyloučen z kolektivu, protože neustále narušuje vyučování, a nebo, zda byl vyloučen z kolektivu, a proto narušuje vyučování. Žák nemá problémy s prospěchem. Ačkoliv během hodin konstantně vyrušuje, jeho studijní výsledky jsou uspokojivé. Zdá se, že spíše touží po něčí pozornosti, které se mu možná nedostává v takové míře, jak by potřeboval, vzhledem k tomu, že je jedináček a žije pouze s matkou.

Rozčíleně jsem zvedla hlavu a žáka okřikla. To však pomohlo tak na deset sekund. „Musím se věnovat i ostatním, nejsi tu sám, musíš chvíli počkat,

Žák ztuhnul a po zbytek hodiny nepromluvil. Byla jsem ráda za trochu klidu, i když mě trápilo, že jsem k jeho dosažení musela použít mocenských prostředků a nedokázala to žákovi vysvětlit. Doufala jsem, že to alespoň k něčemu bude, že se snad chování žáka aspoň trochu zlepší. Chlapec byl zaražený i po zbytek dne, avšak hned při další hodině angličtiny, kterou jsme měli druhý den ráno, opět vyrušoval, tak jako předtím. Účinek mého řešení byl pouze krátkodobý a do dalších vyučovacích hodin se neodrazil.

1

At that time, I began to notice a new dynamic in the English language class. One of the students was completely detached from the rest of the class. In every team or pair work, the pupil always remained last and I always had to assign him somewhere. When I asked other colleagues about their experiences in other classes, most told me that it works exactly the same in their classes. The student was completely ignored by the entire team. It is said that no one spoke to him even during the breaks.

7th grade student - a very introverted student, in previous years he had a friend in the desk with whom he spent most of his time, but he moved away. He paid attention and tried his best in class. He usually managed homework without problems, so the only problems were in group work and inclusion in the team

Bullying

began to notice that one of the students was completely ignored by his class. When assigning group work or work in a group, the student was left alone and several times I had to assign him to the group myself. It could be seen that the other classmates were not happy that the student had to work with them. This situation was repeated for several weeks. I decided to talk to one non-confrontational student who is impartial most of the time. The student told me that a group of problematic students has been making fun of the student for some time. The whole situation started on one of the school trips, where the student admitted to one of the girls that he would like to 'date' him, she rejected him, but the rest of the class started picking on him. The student was not very popular even before the incident, but the confession hurt him even more. I passed the situation on to the class teacher. She tried to talk to the students several times. During the lessons, various teachers tried to involve the student in group activities and work in pairs. They chose different students each time, hoping that the student would improve his relationship with his classmates. Some tried to engage the student in the conversation, but the student remained silent for most of the time and did not participate much in the conversation.

Interview

Unfortunately, the result of the solution did not show much, the students were in the 9th grade and left for secondary school in a few months.

Failure

14 let, 9. třída

Video hry

Magisterské – AJ, ČJ

21

V té době jsem si začala všímat nové dynamiky ve třídě anglického jazyka. Jeden ze žáků byl naprosto odtržený od zbytku třídy. Při každé týmové nebo práci ve dvojicích, žák vždycky zůstal jako poslední a musela jsem ho vždy někam přiřadit. Když jsem se ptala ostatních kolegů na jejich zkušenosti v ostatních hodinách, většina mi řekla že to v jejich hodinách funguje úplně na stejno. Žák byl celým kolektivem naprosto ignorován. Prý ani během přestávkách s ním nikdo nemluvil.

Žák 7. třídy – velice introvertní žák, v předešlých letech měl kamaráda v lavici, se kterým trávil většinu čas, ale ten se odstěhoval. V hodinách dával pozor a snažil se. Domácí práce většinou zvládal bez problémů, zádrhely byly tedy jen ve skupinové práci a začlenění v kolektivu

Začala jsem si všímat, že jeden z žáků je svojí třídou naprosto ignorován. Při zadání skupinové práce nebo práce ve skupině, žák zůstal sám a několikrát jsem ho musela ke skupině sama přiřadit. Bylo vidět, že ostatní spolužáci nebyli rádi, že s nimi musí žák spolupracovat. Tento situace se opakovala několik týdnů. Rozhodla jsem se promluvit s jednou nekonfliktní studentkou, která je většinu času nestranná. Žákyně mi řekla, že už nějakou dobu se žákovi vysmívá jedna skupinka problémových žáků. Celá situace začala na jednou ze školním výletu, kde se žák přiznal jedné z dívek, že by s ním rád 'chodil', ta ho odmítla, ale zbytek třídy si ho začal dobírat. Žák nebyl ani před incidentem moc oblíbený, to přiznání mu však ještě víc uškodilo. Situaci jsem předala třídní učitelce. Ta se snažila s žáky několikrát promluvit. Během hodin se různí učitelé snažili žáka zapojit do skupinových aktivit a práce do dvojicích. Pokaždé vybrali jiné žáky, doufali, že žák si tak zlepší vztah se svými spolužáky. Někteří se snažili žáka zapojit i do konverzace, ale žák do většinu času zůstal ticho a moc se nezapojil do rozhovoru.

Bohužel výsledek řešení se moc neprojevilo, žáci byli v 9. třídě a za pár měsíců odešli na střední školu.

1

After the student got into the second year of high school with great problems, we started working in a certain company. I was in charge of them. We took turns every two days. In advance, of course, all students were even familiarized several times with the school rules and especially with the rules of the company in which we had the opportunity to practice. However, for some it was in vain. There was a problem right after the first day of practice. Honestly, I wasn't even surprised that the next problem would concern this particular student, but I hoped that there would be no inconvenience. After work, I let the students go to the shops to buy breakfast for the next day. They came back quite quickly and scattered around my rooms. Of course I checked to make sure everyone got back to me, but I didn't feel the need to search their shopping or visit them several times a night. I knew that everyone was in their places, or there was no movement, so I went to sleep. In the morning, I was approaching the company's main entrance, I noticed that the student was following me. However, I didn't turn around, I needed to deal with something with a colleague, so I continued to the gate. The doorman guarded the 'flashing system' near her. The system started to beep at any time and it was possible to check at any time whether the given worker had consumed any alcohol. After a short time, I realized that the student did not follow me and somehow got stuck near the gate. I was beginning to suspect. The lady shouted at me to call me. She described to me how she gave the young man a blow job. I don't remember exactly how much they measured, but I know it must have been more than one beer. The student tried to save the situation, so he made up something about the remnants of Listerine, which is the mouthwash. After ten minutes he repeated the test again and of course it was confirmed again. I explained to him that under no circumstances could he enter the establishment. I also couldn't leave him alone in the room if I gave him his own study.

The student belonged to a group with a generally negative reputation. It was a few years ago, but I remember that they were 'flashing' together and spreading fake excuses among themselves, even though he was supposed to be the author. He was regularly reprimanded by his homeroom teachers, and failing grades for behavior were also a matter of course. When their truancy was being dealt with among colleagues already in the first year, I remember that there was already some alcohol being dealt with there. The guy came from a certain city, from a divorced marriage. It seems to me that my mother had him at sixteen and after many years she had a child with another man. Of course, I don't want to denigrate the situation in any way, but it was simply obvious that the then sixteen-year-old was not given as much attention as might have been required.

Violation of classroom/school rules

In the school rules and the company rules that I mentioned, it said that they have a zero limit. That is, they cannot inflate even a tenth. If this happens, the following dismissal from the company occurs and, of course, problems at school. I took the student back to the dormitory, but before I dealt with his studies, of course, I had to deal with the situation somehow. I let my company director know what was going on and also the school director of course. He called his mother about how he had committed a serious offense, but I didn't deal with it further. I mean calling parents. I left that to the director, as I primarily had to deal with the situation in the company. In fact, we were supposed to stay there for one more day, so I arranged for him to come with us, that I couldn't leave him alone. I didn't want to tell him that he would probably get kicked out of school, so I had to act like nothing happened, yesterday was yesterday and today is today. I remember how he was still quiet, but not silent, that he was sorry, it didn't occur to me at all. More like arrogance, that he didn't even try to somehow justify his behavior, but that's how the poor guy tried for the next day. So he did like never before.

Consequences, Transfer of student, Interview

Unfortunately, after arriving at school, of course we had to deal with it. After coming home from practice, the boys went to play fifa and the student drank two two-liter bottles of beer until the morning. So he came to school in such a sleepless state and the principal immediately called him and therefore also his mother, and it was resolved very quickly by firing him not only from the company but also from the school. I could have sent him home after the first day at my own expense, but by coincidence, a similar tragedy happened in the same village a year ago. It's just that the fourth grader in high school had some problem with the teacher and threw himself under the train. So that nothing bad happens that I could blame myself for my whole life. So I took a cautious step without unnecessary reproaches and threats, we took him straight home with us the next day. I proposed a solution and the director agreed with me. However, I confess that I have no idea how the boy continued after being forcefully expelled from school. All I remember is that his mom was moaning that she couldn't handle him anymore. It's hard to say whether it should have turned out differently. We tried to guide the boy to a more correct path, but what a problem, it was initiated by him. It wasn't so much up to me, the school, as it was up to the parents.

Failure

16 , druhý ročník SŠ

Fotbal , počítačové hry

Lhaní,Záškoláctví,Podvody,Alkohol

Stredoškoslké- DPŠ

Celkem 39 – z toho škola 9

Po tom ako sa žiak dostal s veľkými problémami do druhého ročníka strednej školy, sme začali praxovať v určitom podniku. Ja som ich mal na starosti. Striedali sme sa každé dva dni. Vopred boli samozrejme všetci žiaci oboznámení dokonca niekoľko krát so školským poriadkom a hlavne s pravidlami podniku, v ktorom sme mali možnosť praxovať. Pre niekoho to však bolo márne. Už hneď po prvom odpraxovanom dni bol problém. Úprimne som sa ani nečudoval, že sa najbližší problém bude týkať tohto konkrétneho žiaka ale dúfal som, že ku žiadnej nepríjemnosti nepríde. Žiakov som pustil po práci do obchodov na nákup raňajok na další deň. Prišli naspäť pomerne rýchlo a roztrúsili sa mi po izbách. Samozrejme, že som si skontroloval, či sa mi vrátili všetci, no necítil som potrebu im prehľadávať nákup alebo ich niekoľko krát v noci navštevovať. Vedel som, že všetci sú na svojich miestach, nebol žiadny ruch tak som šiel spať. Ráno som sa blížil do podniku k hlavnému vchodu, všimol som si že žiak ide za mnou. Ja som sa však neotáčal, potreboval som niečo riešiť s kolegom tak som pokračoval ku bráne. Pri nej strážila 'blinkačkový systém' pani vrátnička. Systém hoci kedy začal pípať a hocikedy sa mohlo kontrolovať či daný pracovník nepožil nejaký alkohol. Po krátkom čase som si uvedomil že za mnou žiak nepokračoval a nejak sa zasekol pri bráne. Už som začínal tušiť. Pani na mňa zakričala aby ma privolala. Opisovala mi ako dala mladému fúkať. Nepamätám si koľko presne namerali, no viem, že to muselo byť viac než jedno pivo. Žiak sa snažil zachrániť situáciu a tak splietal niečo o zbytkoch z Listerinu, čo je tá ústna voda. Po desiatich minútach znova opakoval test a pochopiteľne sa to znovu potvrdilo. Vysvetlil som mu, že za žiadnych okolností nemôže vstúpiť do podniku. Na izbe som ho samotného taktiež nemohol nechať, ak som mu dal samo štúdium.

Žiak patril do celkovo negatívne známeho kolektívu. Bolo to síce pred pár rokmi ale pamätám si, že spolu 'blicovali' a šírili si medzi sebou falšované ospravedlnenky aj keď údajne mal byť autorom práve on. Pravidelne dostával pokarhania triednym učiteľom, a znížené známky zo správania boli taktiež ako keby už samozrejmosťou. Keď sa medzi kolegovcami riešilo ich záškoláctvo už v prvom ročníku, pamätám si, že už vtedy sa tam riešil nejaký alkohol. Chalan pochádzal z určitého mesta, z rozvedeného manželstva. Zdá sa mi, že ho mama mala v šestnástich a po dlhých rokoch mala dieťa s druhým mužom. Tým samozrejme nechcem nijako začierňovať situáciu ale jednoducho bolo vidno, že sa vtedy šestnásť ročnému mladíkovi toľko pozornosti nedávalo, ako by sa možno vyžadovalo.

V tom školskom poriadku a tých pravidlách podniku, ktoré som spomínal stálo, že majú nulovú hranicu. Respektíve nemôžu nafúkať ani desatinu. Ak sa tak stane, nastáva nasledovný vyhadzov z podniku a samozrejme problémy v škole. Žiaka som zaviedol späť na ubytovňu no pred tým než som s ním riešil samo štúdium som samozrejme situáciu nejako riešiť musel. Svojmu riaditeľovi podniku som dal vedieť, čo je vo veci a taktiež aj riaditeľovi školy samozrejme. Ten volal jeho mame akým spôsobom sa dopustil závažného priestupku no ďalej som sa tým nezaoberal. Myslím tým obvolávanie rodičov. To som nechal na pána riaditeľa nakoľko som musel primárne riešiť situáciu v podniku. V skutočnosti sme tam mali ešte jeden deň zostať, tak som ešte vybavil aby šiel s nami, že ho nemôžem nechať samého. Nechcel som mu povedať, že pravdepodobne bude vyrazený zo školy, tak som to musel zahrať že sa ako keby nič nestalo, včera bolo včera a dnes je dnes. Pamätám si ako bol stále ticho, nie však zamĺknuto, že by ho to mrzelo, to mi tak vôbec nedošlo. Skôr arogancia, že sa ani nesnažil nejak svoje správanie ospravedlniť ale tak sa snažil chudák na ten ďalší deň. Tak robil ako nikdy predtým.

Bohužiaľ, teda po príchode do školy, sme to samozrejme museli riešiť. Po príchode z praxe si vraj chalani šli zahrať fifu a žiak si ulieval z dvoch dvojlitrových fľašiek piva do rána. Takže v takomto stave bez spánku prišiel do školy a hneď si ho riaditeľ zavolal a teda aj jeho mamu a veľmi rýchlo sa to vyriešilo vyhadzovom nie len z podniku ale rovno aj zo školy. Ja som ho mohol poslať po tom prvom dni na vlastné náklady domov ale zhodou okolností sa z tej istej dediny vtedy pred rokom stala taká tragédia. Jednoducho, že štvrták na strednej mal nejaký problém s učiteľkou a hodil sa pod vlak. Tak aby sa náhodou nič zlé nestalo, čo by som si mohol vyčítať celý život. Tak som učinil opatrný krok bez zbytočných výčitiek a vyhrážok, sme ho odviezli na ten ďalší deň s nami rovno domov. Ja som riešenie navrhoval a riaditeľ so mnou súhlasil. Priznám sa však, že vôbec netuším ako chlapec pokračoval po ráznom vylúčení zo školy. Pamätám si už len, že jeho mama nariekala ako to s ním už nezvláda. Ťažko povedať, či to malo dopadnúť inak. Snažili sme sa chlapca naviesť na správnejšiu cestu no čo problém, ten bol iniciovaný ním. Už to ani nebolo tak na mne, škole ako na rodičoch.

1

Together with two other classmates, he often spent long breaks and free hours in the men's toilets, probably for the purpose of smoking. The smell of smoke could often be felt in the toilets. During one of the free lessons, the student thought that his classmates could throw wet toilet paper at each other. They did, but the activity continued. The student and his classmates began throwing the paper at the ceiling and walls with the goal of making it stick and stay there. Subsequently, they began to use wet toilet paper to plug all openings, taps, shells, toilets, even an electric hand dryer, which could be very dangerous. Since the students were noisy, they were caught.

They were three friends from the 9th grade. The pupil is dominant among them and puberty is already significantly affecting all of them. This manifests itself in the form of doing stupid things, being rude, being noisy and showing off, lying, etc. The student often interpreted his actions at school in a false way and did not give the parents truthful information. Together with the two classmates, they form a group that attracts other classmates with their behavior and their dominance.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

On the basis of this act, taking into account the pupil's previous behavior, an educational committee was convened, which consisted of the class teacher, educational advisor, other teachers and a representative of the school management. This commission conducted an interview with the student to clarify the situation. The student cooperated fully and expressed that he was subsequently sorry for the incident and that it was a mistake. He also took responsibility for his classmates, who left with only disciplinary action. The pupil's parents were also invited to the committee, who agreed that in addition to the disciplinary measure, the pupil would work 6 hours under the guidance of a janitor for the benefit of the school. Even the student did not raise any objections and accepted his punishment.

Consequences, Interview

The student helped the janitor with the maintenance and cleaning of the school for a total of 6 hours. Since then, no similar vandalism or more serious behavior has occurred or is known. His behavior has been more moderate since then and it is clear that he has learned from the previous case and does not want to get into similar trouble again.

Longterm success

15, 9. ročník

O ničem se neví je to kuřák.

Lhaní

Mgr – Matematika a Fyzika

34

Společně s dalšími dvěma spolužáky často trávil velké přestávky a volné hodiny na pánských toaletách, pravděpodobně za účelem kouření. Zápach kouře byl na záchodech totiž často cítit. Při jedné z volných hodin napadlo žáka, že by se spolužáky mohli po sobě házet mokrý toaletní papír. To také udělali, ale aktivita měla pokračování. Žák a spolužáci začali házet papír na strop a zdi s cílem, aby se tam přilepil a zůstal. Následně začali mokrým toaletním papírem ucpávat veškeré otvory, kohoutky, mušle, WC, dokonce i elektrický fukar na sušení rukou, což mohlo být velmi nebezpečné. Vzhledem k tomu, že u toho žáci byli hluční, podařilo se je přistihnout.

Jednalo se o tři kamarády z 9. třídy. Žák je mezi nimi dominantní a se všemi už výrazně lomcuje puberta. To se projevuje v podobě dělání hloupostí, drzosti, hlučnosti a předvádění se, lhaní apod. Žák často rodičům interpretoval své počínání ve škole lživě a nepředával rodičům pravdivé informace. Společně s oběma spolužáky tvoří partu, která svým chováním a svou dominancí strhává další spolužáky.

Na základě tohoto činu s přihlédnutím na předešlé chování žáka byla svolána výchovná komise, která se skládala z třídního učitele, výchovného poradce, dalších učitelů a zástupce vedení školy. Tato komise vedla s žákem rozhovor k objasnění situace. Žák plně spolupracoval a projevil, že ho následně incident mrzí, a že to byla chyba. Převzal zodpovědnost i za své spolužáky, kteří odešli jen s kázeňským postihem. Do komise byli přizváni i rodiče žáka, kteří souhlasili s tím, že kromě kázeňského opatření si žák odpracuje 6 hodin pod vedením školníka ve prospěch školy. Ani žák nekladl žádné námitky a svůj trest přijal.

Žák dohromady 6 hodin pomáhal školníkovi s údržbou a úklidem školy. Od té doby již k žádnému podobnému vandalismu či závažnějšímu chování nedošlo, nebo se o tom neví. Jeho chování je od té doby umírněnější a je zjevné, že se z předchozího případu poučil a nechce se znovu dostat do podobných problémů.

1

The situation I want to talk about took place in a class where I was a class teacher. It is 5 years ago. Back then, in the 6th grade, I also took over the classroom from my colleague from the first grade. Because I always try to make up my own opinion about the students, I did not find out any specific problems within their team in advance. However, I was alerted to the high absence of one pupil. It was this pupil L. who started at the beginning of the year and I didn't see any problems at first. The only thing is, she was significantly quieter than other classmates. It is also worth noting that she was a year older than everyone else, because she repeated the 5th grade due to a large absence (at her mother's request). At the introductory classes, she introduced herself like the others, I was personally surprised by her interest in Japanese studies and in general the culture of East Asian countries. In the first week, L. went to school normally, this week we had introductory lessons, a safety day, project teaching and class days, i.e. classical teaching did not take place yet. In the following week, L. came on Monday, but from Tuesday to Friday she was excused, saying that she had antibiotics. The next week she arrived on Wednesday and didn't come again for the rest of the week. Absences began to multiply, after 14 days the first teacher came to complain that he would demand some further steps to solve this absence. I tried to reassure myself and other colleagues that the student was really sick. After the month of September, the student's school was 1/6 of the possible teaching.

12-year-old 6th-grade student, an introvert, unimpressive in the team, often sick.

Attendance problems

was the first to decide to talk to L. at the first possible opportunity at school. Since we always have annual class projects at our elementary school, in which the whole class is involved, I wanted to connect the interview with this topic. So, in the third week of September, I invited L. to my office to discuss working on the project. She was to create anime illustrations for a project called 'How we can save the planet from garbage'. We met alone in the office after the lesson, we started talking about visualization and what its ideas are. I was glad of her interest. Then I asked her how she was doing, that she was sick, and the answer was something to the effect that she was better. So I talked for a while about the fact that I'm also often not well and that my family doesn't always understand, and I tried to be cheerful about it. L. talked about the family situation, that the mother lives with a new partner and that she does not have much time for her, so that sometimes she does not feel well when she imagines that she will not see her, because they could go on another trip with 'dad' or vacation and she should be home alone. The situation did not seem quite adequate to me, but I was very glad that L. confided in me. Following that, I invited Mrs. L. to the school, with whom I spoke about L. and her increased absenteeism, which the teachers are beginning to complain about, despite the fact that they rate L. as otherwise very clever and that they are not observed in class no problems like bullying or others and does he know when there might be a problem. We talked about her health, my mother told me that the doctor often doesn't know what to do with L., because she complains about health problems for which she has no symptoms and that she doesn't know what's going on. Since I had the aforementioned information from L., I recommended to my mother that she and L. visit our school psychologist together. I explained to her how it was going and that I could imagine that she and L. could visit him alone and try to talk. We also visited our school psychologist together after the interview, and my mother made an appointment for a consultation.

Support, Interview, Cooperation with experts

After a week, my mother called me to say that she and L. had been to a psychologist together and that she would like to stand up for me. At the personal consultation, she told me that she and L. talked a lot and that she suspected some problems in communication between them and in the household. She also told me that they want to go regularly for consultations with a psychologist. Absence gradually began to decrease (from about November) and in December the absence was minimal. For a change, certain symptoms of anxiety appeared in L., but at that time I was already in almost regular contact with L.'s mother, together with the school management we agreed that L. would get a teaching assistant who would help her with organization of all her school activities and for her he was also a person who would try to motivate her to study. The assistant was assigned to L. at the beginning of December, and in the course of the next semester it became clear that this assistant would help another student from this class of mine. The collaboration proved to be very fruitful. Absences were minimized, and at the end of the 6th grade, during a private conversation, L. told me that she was feeling very well and, when asked in more detail about how and what she does in her free time, she gave me information about joint trips 'with mom and dad' and how she they support her hobbies, such as going to Japanese studies courses in a nearby district town, etc.

Longterm success

12 let (6. třída)

Japanistika, kultura východních národů, zájem o anime

Celiakie

Bariéry v komunikaci,Absence

Mgr., ČJ, RJ, ZSV

27

Situace, o které chci hovořit, se odehrávala v třídě, kde jsem dělala třídní učitelku. Je to 5 let zpátky. Tenkrát jsem v 6. třídě přebrala i třídnictví po své kolegyni z prvního stupně. Protože se snažím udělat si na žáky vždy vlastní názor, tak jsem dopředu nezjišťovala žádné konkrétní problémy v rámci jejich kolektivu. Akorát jsem byla upozorněna na vyšší absenci u jedné žačky. Právě tato žačka L. nastoupila na začátku roku a zpočátku jsem neviděla žádné problémy. Jediné co, tak byla výrazně tišší než ostatní spolužáci. Taky za zmínku stojí, že byla o rok starší než všichni ostatní, protože pro velkou absenci opakovala 5. třídu (a to na žádost matky). Na úvodních hodinách se představila jako ostatní, osobně mě překvapil její zájem o japanistiku a celkově o kulturu východních asijských států. V prvním týdnu do školy chodila L. normálně, tento týden jsme měli úvodní hodiny, den bezpečnosti, projektovou výuku a třídní dny, tedy klasická výuka se ještě nekonala. V dalším týdnu L. přišla v pondělí, ale od úterý do pátku byla omluvená s tím, že má antibiotika. Další týden došla ve středu a po zbytek týdne opět nepřišla. Absence se začaly množit, po 14 dnech si přišel stěžovat první vyučující, že s touto absencí bude požadovat nějaké další kroky k řešení. Snažila jsem se ještě uklidňovat sebe i ostatní kolegy o tom, že žákyně je opravdu nemocná. Po měsíci září ve škole žákyně byla 1/6 z možné výuky.

Žákyně 6. třídy ve věku 12 let, introvertka, v kolektivu nevýrazná, často nemocná.

Jako první jsem se rozhodla, že si s L. promluvím při první možné příležitosti ve škole. Jelikož máme na naší ZŠ vždy roční třídní projekty, ve kterých se celá třída angažuje, tak jsem chtěla rozhovor spojit právě s tímto tématem. L. jsem si tedy ve třetím týdnu v září pozvala k sobě do kabinetu, abychom se domluvili na práci na projektu. Měla vytvořit anime ilustrace k projektu s názvem 'Jak můžeme zachránit planetu před odpadky'. Sešli jsme se po výuce sami v kabinetu, začali jsme si povídat o vizualizaci a jaké jsou její představy. Měla jsem radost z jejího zájmu. Pak jsem se jí ptala jak se jí daří, že byla nemocná a odpověď byla něco ve smyslu, že je to lepší. Chvíli jsem tedy hovořila o tom, že mi taky často není dobře a že ne vždy to chápe má rodina a snažila jsem u toho být veselá. L. se rozpovídala o rodinné situaci, že maminka žije s novým partnerem a že na ní nemá moc čas, tak že jí občas není dobře, když si představí, že ji neuvidí, protože by mohli jet s 'tátou' zase někam na výlet nebo dovolenou a ona by měla být doma sama. Situace se mi úplně nezdála jako adekvátní, ale byla jsem moc ráda, že se mi L. svěřila. V návaznosti na to jsem si do školy pozvala paní L., se kterou jsem mluvila o L. a její vyšší absenci, na kterou si začínají stěžovat učitelé I přes to, že ale L. hodnotí jako jinak velmi šikovnou a že ve třídě nejsou pozorovány žádné problémy jako šikana či další a zda neví, kdy by tedy mohl být problém. Hovořili jsme spolu u jejím zdravotním stavu, matka mi říkala, že doktorka často neví, co s L., protože se stěžuje na zdravotní problémy, na které ale nemá příznaky a že neví, co se děje. Jelikož jsem měla výše zmíněné informace od L., tak jsem matce doporučila společnou návštěvu jí a L. u našeho školního psychologa. Vysvětlila jsem ji, jak to probíhá a že si dovedu představit, že by ho mohla s L. sama navštívit a zkusit si popovídat. Společně jsme také spolu po rozhovoru našeho školního psychologa navštívili a matka se domluvila I rovnou na konzultaci.

Po týdnu se mi ozvala matka, že společně byly s L. u psychologa a že by se za mnou ráda stavila. Na osobní konzultaci mi sdělila, že se hodně ona i L. rozpovídaly a že tuší nějaké problémy v komunikaci mezi nimi a v domácnosti. Dále mi řekla, že na konzultace k psychologovi chtějí chodit pravidelně. Postupně se začala absence (asi od listopadu) snižovat a v prosinci byla absence minimální. Pro změnu se projevili jisté příznaky úzkostí u L., ale v té době jsem byla s maminkou L. už v téměř pravidelném kontaktu, společně s vedením školy jsme se domluvili na tom, že L. dostane pedagogického asistenta, který by ji pomáhal s organizací všech jejích školních aktivit a byl pro ní i člověkem, který by se v ní snažil probouzet motivaci ke studiu. Asistent byl L. přidělen na začátku prosince a v průběhu dalšího pololetí se ukázalo, že bude tento asistent nápomocen ještě dalšímu žáku z této mé třídy. Spolupráce se ukázala jako velmi plodná. Absence se minimalizovala a na konci 6. třídy mi při soukromém rozhovoru L. sdělila, že se cítí a má velmi dobře a na bližší dotaz jak a co dělá ve volném čase mi sdělila informace o společných výletech 's maminkou a taťkou' a jak jí podporují v jejích zálibách, že chodí na kurzy japanistiky do blízkého okresního města atd.

1

This event took place early in my teaching career. It was the 29th of June, the day before the report card, and I had to collect textbooks from the students in my class. One student liked the geography atlas, so she decided not to return it to me. She told me that she didn't have it with her, but I saw that she had it with her on the bench. I repeatedly asked her to return it to me, however, throughout our conversation she said that she did not have it with her and that she could not return it.

A ninth-grade elementary school student, extroverted, self-confident, frequent adolescent scenes, disrespectful of rules, went to school, was reprimanded by the school principal.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

asked her several times to return the atlas to me. After some time I ran out of patience, so I said we will go to see the headmistress. So we went to the principal's office, I accurately described the situation to the principal, and the student finally returned the atlas. However, I still did not consider the situation resolved. That same day, the pedagogical council was held and I demanded that this student get a two in behavior. For that, it was necessary that the teaching body voted for this decision, which happened and I was satisfied with this solution.

Consequences

The second day, June 30, was the handing over of certificates. I handed over the student's report card with the belief that she had a two in behavior, as we agreed at the meeting. After a while, she came to me excited that she got a first in behavior. I didn't understand how that was possible. In the end, the director made a different decision than what we agreed on at the meeting. I remember it turned me on a lot at the time. After graduating from school, the student came back to me several times, I was her favorite teacher. She managed to graduate from college and travel to a lot of countries, so she seems to be doing quite well.

Failure

7 let, 2. ročník ZŠ

Agrese,Lhaní,Verbální agresivita

Magisterské vzdělání – Učitelství pro 1. stupeň základní školy

20 let

Tato událost se odehrála na začátku mé učitelské kariéry. Bylo 29. června, den před vysvědčením, a měl jsem od žáků ze své třídy vybrat učebnice. Jedné žákyni se zalíbil atlas do zeměpisu, tak se rozhodla, že mi ho nevrátí. Tvrdila mi, že ho u sebe nemá, ale já jsem přitom viděl, že ho má u sebe v lavici. Opakovaně jsem ji vyzíval k tomu, aby mi jej vrátila, nicméně ona po celou dobu našeho rozhovoru říkala, že ho u sebe nemá a že ho nemůže vrátit.

Žákyně deváté třídy základní školy, extrovertní, sebevědomá, časté pubertální výjevy, nerespektující pravidla, chodila za školu, měla důtku ředitele školy.

Několikrát jsem ji vybídl k tomu, aby mi atlas vrátila. Po nějaké době mi došla trpělivost, tak jsem řekl, že půjdeme za paní ředitelkou. Šli jsme tedy do ředitelny, situaci jsem paní ředitelce přesně vylíčil, a žákyně nakonec atlas vrátila. Situaci jsem však stále nepovažoval za vyřešenou. Ještě toho dne se konala pedagogická rada a já jsem požadoval, aby tato žákyně dostala dvojku z chování. K tomu bylo potřeba, aby toto rozhodnutí odhlasoval pedagogický sbor, což se také stalo a byl jsem s tímto řešením spokojený.

Druhý den, 30. června, probíhalo předávání vysvědčení. Dané žákyni jsem předal vysvědčení s přesvědčením, že má dvojku z chování, jak jsme se domluvili na poradě. Po chvíli za mnou došla nadšená, že má z chování jedničku. Nechápal jsem, jak je to možné. Ředitelka se nakonec rozhodla jinak, než jak jsme se dohodli na poradě. Pamatuji si, že mě to tehdy hodně vytočilo. Po absolvování školy se za mnou žákyně na základku několikrát vrátila, byl jsem její oblíbený učitel. Podařilo se jí vystudovat vysokou školu a procestovat spoustu zemí, takže se zdá, že se jí poměrně daří.

1

In the 6th grade, the student had health problems which, according to the class teacher, could be of a psychosomatic nature. In the 7th grade, right during her illness, two of her classmates sent messages on a social network that were not very nice. They were also supposed to start a group on the social network called "Stop the pupil".

There was an even number of boys and girls in the class. Based on this gender distribution, several groups were formed that did not pull together. The boys had their own group, while the girls had more groups - about three. So the girls didn't stick together, and sometimes gossiped about each other. The groups often met at one bench, and when someone left the chair, someone else took it, and the other girls wouldn't let anyone else in. The class therefore rejected possible bullying by female classmates. Several witnesses from the class said that all the girls were gossiping about each other and it was not unusual. The same goes for taunting, but the student always took it too personally. Her classmates' humor was different from hers, and she often got offended because of it. Several female classmates said that the student had her own sense of humor that no one but her understood. When one of the other classmates did not have the same opinion as the pupil, she immediately got angry. There were also comments on the student's outfit when she was wearing an older T-shirt. Gossip was not only present in the classroom, but continued into cyberspace - especially on Facebook, the social network and Instagram. However, no one in the class group knew about the sent messages, except for the student, her classmate and her classmate. The pupil was in the toilet at the time when the classmate was sending messages to the pupil from her mobile phone. The classmate has a lot of fun with the girls in the class and, among other things, also makes friends with the male and female classmates. As a student, she is quite offensive and gossips about other girls.

Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Bullying

After reporting the student's parents, due to possible psychological bullying, the school's prevention methodologist turned to the girls' class teacher, who selected individual classmates of the girls, and then interviews took place with them. At least two employees were always present during the calls - the school's prevention methodologist, an educational counselor and a class teacher. About a week later, the school's prevention methodologist contacted the pedagogical-psychological counseling center, where all the facts and messages sent on the social network were shared. The employee of the pedagogical-psychological consultancy did not believe that this was bullying and recommended further work with the class team, informing parents and strengthening the supervision of the class. The day after, a meeting was held with the parents of the pupil and fellow pupil, where the situation in the classroom was discussed. The parents agreed that the pupil is overly sensitive, tearful, regretful and abusive, and that the problem is on both sides. Another procedure for mapping relationships in the classroom was discussed. At the same time, it was agreed to work with the school psychologist in the classroom to help improve relationships in the classroom. About two weeks later, consultations took place with the school psychologist who worked with the class team. It was observed that there is a lack of mutual respect and little cohesion (grouping of the collective) in the class. Inappropriate behavior (teasing, gossiping, manipulative behavior, etc.) was also observed, but across the entire class. The target was not just one pupil or pupil, but it happened on both sides. These findings led to the conclusion that this is not psychological bullying towards the pupil. During class activities, which had the goal of uniting the collective, all students cooperated, except for one student and one classmate, who boycotted the activities. The student refused to cooperate with the psychologist and, according to her, she is fine in class and does not want to solve anything. The pupil's parents were also reluctant to cooperate with the psychologist. The pupil's parents also insisted on their original claim that it was psychological bullying, which the psychologist ruled out several times.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The solution proposed by the psychologist (for the pupil to visit a psychologist) was rejected by the pupil's parents and they refused to entertain this solution. Now the situation is such that the student has fun with all her classmates, but the friendships may not be sincere. Most often, the student has fun with her "aggressors".

Partial success

13 let, 7. třída

–

Magisterské (fyzika, matematika)

30 let

V 6. třídě žačka mívala zdravotní problémy, které podle třídního vyučujícího, mohly být psychosomatického charakteru. V 7. třídě, právě během nemoci, poslaly dvě její spolužačky zprávy na sociální síť, které nebyly příliš hezké. Dále měly údajně založit skupinu na sociální síti pod názvem „Zastavme žačku

Ve třídě byl vyrovnaný počet kluků a dívek. Na základě tohoto genderové rozložení se vytvořilo několik skupinek, které netáhly za jeden provaz. Kluci měli svoji skupinku, zatímco u dívek bylo těch skupinek vytvořeno více – cca tři. Děvčata tedy nedržela pohromadě, a občas se pomlouvala. Skupinky se často scházely u jedné lavice, a když někdo opustil židli, tak ji někdo jiný zasedl a ostatní děvčata už nikoho dalšího nepustila. Třída tedy odmítla možnou šikanu ze strany spolužaček. Několik svědků ze třídy řeklo, že všechna děvčata se navzájem pomlouvají a není to nic neobvyklého. Stejně tak posmívání, ale žačka si to brala vždy až příliš osobně. Humor spolužaček byl odlišný než u žačky a často se kvůli tomu urážela. Několik spolužaček řeklo, že žačka má svůj vlastní humor, který nikdo, kromě ní, nechápe. Když někdo jiný ze spolužáků neměl stejný názor jak žačka, tak se hned naštvala. Docházelo také ke komentování oblečení žačky, když měla nějaký starší tričko na sobě. Pomlouvání nebylo přítomné pouze ve třídě, ale pokračovalo do kyberprostoru – zejména na Facebook, sociální síti a Instagram. Ovšem o zaslaných zprávách nikdo ve třídním kolektivu nevěděl, kromě žačky, spolužačky a spolužačky. Žačka v době, kdy spolužačka posílala zprávy žačce z jejího mobilního telefonu, byla na záchodě. Spolužačka se dost baví s děvčaty ve třídě, a mimo jiné se kamarádí také s žačkou a spolužačkou. Stejně jako žačka je dost urážlivá a pomlouvá ostatní děvčata.

Po nahlášení rodičů žačky, kvůli možné psychické šikaně, se školní metodik prevence obrátil na třídního vyučujícího dívek, který vytypoval jednotlivé spolužáky a spolužačky dívek a následně proběhly s nimi hovory. U hovorů byly přítomny vždy alespoň dva zaměstnanci – školní metodik prevence, výchovný poradce a třídní vyučující. Asi o týden později školní metodik prevence kontaktoval pedagogicko-psychologickou poradnu, kde byla sdělena všechna fakta a zprávy zaslané na sociální síti. Pracovník pedagogicko-psychologické poradny se nedomníval, že se jedná o šikanu a doporučil další práci se třídním kolektivem, informování rodičů a posílení dozoru u třídy. Den poté proběhlo jednání s rodiči žačky, spolužačky a spolužačky, kde byla probírána situace ve třídě. Rodiče se shodli na tom, že žačka je příliš přecitlivělá, plačtivá, lítostivá a urážlivá, a že problém je na obou stranách. Byl projednán další postup mapování vztahů ve třídě. Zároveň byla odsouhlasena spolupráce se školním psychologem ve třídě, aby pomohl zlepšit vztahy ve třídě. Asi o dva týdny později probíhaly konzultace se školním psychologem, který pracoval se třídním kolektivem. Bylo vypozorováno, že ve třídě chybí vzájemný respekt a malá soudržnost (skupinkování kolektivu). Nevhodné chování (posměšky, pomluvy, manipulativní chování atd.) bylo taktéž vypozorováno, ale napříč celou třídou. Terčem nebyl pouze jeden žák nebo žačka, ale docházelo k tomu oboustranně. Tyto poznatky vedly k tomu, že se o psychickou šikanu vůči žačce nejedná. Při třídních aktivitách, které měly za cíl sjednotil kolektiv, všichni žáci spolupracovali, kromě žačky a spolužačky, které bojkotovaly aktivity. Žačka odmítala spolupráci s psychologem a podle sých slov je ji ve třídě dobře a nic nechce řešit. Ke spolupráci s psychologem se odmítavě postavili i rodiče žačky. Rodiče žačky také trvali na svém původním tvrzení, že se jednalo o psychickou šikanu, což ovšem psycholog několikrát vyloučil.

Řešení, která navrhovala psycholožka (aby žačka navštěvovala psychologa), bylo rodiči žačky odmítnuto a o tomto řešením se odmítali bavit. Nyní je situace taková, že se žačka se všemi spolužačkami baví, ale kamarádské vztahy nemusí být upřímné. Nejčastěji se žačka baví se svými „agresorkami

1

The student had problems even before the beginning of his studies here. He always kind of passed the whole time. But as soon as he went to the second grade, things started to get worse and worse with his studies. This student was in a group of boys who often caused problems, both in and out of class. It seemed to me that he wanted so badly to remain a part of this group that he began imitating them just to please them. The student began not only to disrupt the class, but to intentionally make the teachers' work worse. He refused to work in class, everything the teachers did or said was ridiculed, he didn't bring assignments and he didn't prepare for any tests or papers at all. Overall, school became the very last thing on his mind, and he completely ruined the school experience for everyone else in the class. At that time, I was still their class teacher, so all complaints from teachers and parents went straight to me.

The class was already divided into groups from about the fourth grade. Students split into groups of friends and hardly spoke to or hated anyone who wasn't a member of their party. Problem student - 6th grader, rather extroverted, had below average results most of the time but tried to 'get by', was calm most of the time but started shouting and cursing when confronted.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Several pedagogues tried to talk to the student, mainly because of the drastic deterioration in his grades. He didn't answer most of his colleagues or just shrugged and didn't say much. When the students entered the eighth grade, they also got a new class teacher. He was an older physics teacher and he had a lot of respect for his students. Especially the boys liked him because he was one of the few male teachers. As far as I know, it was during physics classes that the boys behaved much better than in other classes, but as soon as the complaints started to spread, the new class teacher started to deal with the whole situation more. He started talking to the whole class when that didn't help, kept the problem students in the class after the last lesson, and tried to get to the heart of the situation more. Of course, once the problematic student was with his group, he didn't talk much and the group leader took over. The disruptions stopped somewhat, but the student's performance still did not improve. The teachers noticed that the student behaved much better during English lessons. In these classes, the student spent most of the time sitting in the back bench and tried to pass without problems. The reason was that in English the students were divided into two groups (better and worse). The rest of the problem party was in the better off group. The student did not express himself much in these lessons, sometimes he said something, but otherwise he kept to the ground. Teachers began to put the problematic student in work groups with other students than his friends. When organizing the class, the class teacher tried to divide the group as much as possible, both in the class distribution and during any work.

Transfer of student, Interview

The benefit didn't improve much, but he was getting fours instead of fives. As for the distractions, that has partially gone away. It still wasn't perfect, but better than it was. Unfortunately, she did not learn more because the student transferred to another school at the end of the seventh grade. The pupil's mother had several conversations not only with the class teacher but also with other pedagogues. She herself saw that the problem was not in the school, but in the group in which the student spent most of his time. Therefore, she decided that a transfer would be the best solution - from an academic point of view.

Partial success

11 let 6. třída

Čtení, trávení času s ostatními členy rodiny kromě své matky – hlavně s dědečkem

ADHD,Dyslexie

Magisterské – AJ, ČJ

21

Žák měl problémy už do začátku svého studia tady. Po celou dobu vždycky tak nějak prošel. Jakmile ale přešel do druhého stupně, začalo to být se studiem horší a horší. Tento žák byl v partě kluků, kteří často dělali problémy, jak už ve třídě, tak i mimo ni. Zdálo se mi, že tak velmi chtěl zůstat součástí této skupiny, že je začal imitovat jen aby se jim zalíbil. Žák začal nejen vyrušovat v hodině, ale úmyslně dělat práci pedagogů horší. Odmítal v hodině pracovat, všechno, co učitelé udělali nebo řekli bylo zesměšněno, úkoly nenosil a na jakékoliv testy nebo písemky se vůbec nepřipravoval. Celkově škola se pro něj stala úplně to poslední, co ho zajímalo, a všem ostatním ve třídě zážitek ze školy naprosto zkazil. V té době jsem ještě byla jejich třídní učitelka, takže všechny stížnosti od pedagogů a rodičů šly rovnou ke mně.

Třída byla už od asi čtvrté třídy rozdělená na skupinky. Studenti se rozdělili do skupinek kamarádů a skoro nemluvili nebo nesnášeli všechny, kteří nebyli členy jejich party. Problematický žák – žák 6. třídy, spíše extrovertní, po většinu času měl podprůměrné výsledky, ale snažil se 'projít', většinu času byl klidný ale při konfrontaci začal křičet a nadávat.

Se žákem se pokoušelo promluvit už několik pedagogů hlavně kvůli drastickému zhoršení v prospěchu. Většině kolegů neodpověděl nebo jen pokrčil rameny a nic moc neřekl. Když žáci nastoupili do osmé třídy, dostali i nového třídního učitele. Byl to starší učitel fyziky a u žáků měl vcelku respekt. Hlavně kluci ho měli rádi, protože to byl jeden z mála mužských učitelů. Co vím, tak právě při hodinách fyziky se kluci chovali o dost lépe než v jiných hodinách, ale jakmile se stížnosti začaly šířit, nový třídní učitel celou situaci začal více řešit. Začal s domlouváním celé třídě, když to nepomohlo, problémové žáky si nechal ve třídě po poslední hodině, a pokusil se více dostat k jádru situace. Samozřejmě jakmile byl problematický žák se svojí skupinkou, moc nemluvil a vedení přebral vůdce skupiny. Vyrušování trochu ustálo, ale prospěch žáka se stále nezlepšil. Učitelé si všimli, že žák se při hodinách anglického jazyka choval o dost lépe. V těchto hodinách žák většinu času seděl v zadní lavici a snažil se projít bez problémů. Důvodem bylo, že na angličtinu žáci byli rozděleni na dvě skupiny (na lepší a horší prospěch). Zbytek problémové party byl ve skupině s lepším prospěchem. Žák se v těchto hodinách moc nevyjadřoval, občas něco řekl, ale jinak se držel při zemi. Učitelé začali problematického žáka dávat do pracovních skupin s jinými žáky než s jeho kamarády. Při organizaci třídy se třídní učitel snažil partu co nejvíce rozdělit, tak už v třídním rozsazením tak i při jakékoliv práci.

Prospěch se moc nezlepšil, ale namísto pětek dostával čtyřky. Co se týče vyrušování, to z části pominulo. Stále to nebylo perfektní, ale lepší, než to bylo. Bohužel víc se nedozvěděla, protože žák přešel na jinou školu na konci sedmé třídy. Matka žáka měla několik rozhovorů nejen s třídním učitelem ale i ostatními pedagogy. Sama viděla, že problém není ve škole, ale ve skupině, ve které žák trávil většinu času. Proto se rozhodla, že přesun bude nejlepší řešení – z akademického hlediska.

1

Student A and his class were taken over by a colleague who suddenly fell ill, and I only taught in this class for one year. Student A struck me as a calm, rather introverted student with a very good grade. He wasn't in the center of everything in class, but he didn't get along with anyone badly and tried to help weaker classmates in their studies if they asked for his help. Shortly after I started, I noticed that whenever A checked in with an answer to my question, some of the kids started laughing loudly and making a series of comments. At first I just yelled at them, but later I noticed that it was becoming a rule. I also often witnessed children pushing him or taking his personal belongings. Once after an hour, I asked him to stay longer.

consider this to be the first mistake, because the other children found out that I must have suspected something. And he didn't want to talk to me, he avoided eye contact and kept telling me that nothing was wrong. After our meeting, the expressions of classmates towards A became more frequent and much more obvious.

Physical aggression, Verbal aggression, Bullying

therefore called the parents at the school, who told me that they knew about some problems, but at home the son begged them not to solve anything, as it would get even worse. It was worse for him too. We tried group and individual sessions with a psychologist, some reprimands were given, but a bunch of boys still bullied him. They dropped the physical bullying, which didn't even show up in gym, as the gym teacher mentioned to me earlier, but the taunts and taking things still continued. Parents of problematic pupils who were familiar with their children's behavior were also invited. Some defended them and some did not want to believe that it was true. Overall it had no result. In the end, the situation somehow calmed down on its own, but the ostracization of the student was obvious. Since the bullying stopped, it was as if the problem was no longer there.

Consequences, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

After the bullying stopped, the children continued to push the student away and he was excluded from the team. In the end, he applied to transfer to another school and left our school after passing the differential exams. I see it partly as my failure, as I probably could have acted differently from the beginning, the question is whether it would have had a different outcome. It occurred to me that the children simply did not fit him for some reason and they would probably never accept him back into the collective. I don't know how I would proceed otherwise, but I believe that the student is much more satisfied in the new school.

Failure

12 let, sekunda

Knihy, příroda, jízda na kole

Mgr., Čj, Ov

30+

Žáka A s jeho třídou jsem právě v sekundě přebrala po jedné kolegyni, která náhle onemocněla a třídnictví v této třídě jsem zastávala pouze jeden rok. Žák A na mě působil jako klidný, spíše introvertní student s velice dobrým prospěchem. Nebyl ve třídě úplně ve středu všeho dění, nicméně s nikým špatně nevycházel a snažil se slabším spolužákům pomoct ve studiu, pokud o jeho pomoc stáli. Krátce po začátku jsem si všimla, že kdykoliv se A přihlásil s odpovědí na mou otázku začaly se některé z dětí hlasitě smát a mít řadu poznámek. Zpočátku jsem je jen okřikovala, ale později jsem si všimnula, že se to stává pravidlem. Také jsem byla často svědkem, jak do něj děti strkaly anebo mu braly jeho osobní věci. Jednou po hodině, jsem ho poprosila, aby zůstal déle.

To považuji za první chybu, jelikož ostatní děti zjistily, že asi něco tuším. A se mnou nechtěl mluvit, vyhýbal se očnímu kontaktu a stále mi tvrdil, že se nic neděje. Po této naší schůzce se projevy spolužáků vůči A staly častější a mnohem očividnější.

Zavolala jsem proto rodiče do školy, kteří mi řekli, že o nějakých problémech ví, ale syn je doma prosil, aby nic neřešili, jelikož to bude ještě horší. Taky to pro něj horší bylo. Zkoušeli jsme hromadná i samostatná sezení s psycholožkou, byly uděleny i nějaké důtky, ale parta chlapců jej stále šikanovala. Upustili od šikany fyzické, která se neprojevovala ani v tělocviku, jak se mi dříve zmiňovala učitelka tělocviku, ale posměšky a braní věcí stále pokračovaly. Byli přizváni i rodiče problémových žáků, kteří byli obeznámeni s chováním svých dětí. Někteří je bránili a někteří zase nechtěli věřit tomu, že je to pravda. Celkově to nemělo žádný výsledek. Nakonec se situace nějakým způsobem uklidnila sama, ale ostrakizace žáka byla očividná. Jelikož šikana ustala, jako by tu problém už nebyl.

Po ustání šikany děti nadále žáka odstrkovaly a byl vyčleněn z kolektivu. Nakonec zažádal o přestup na jinou školu a po složení rozdílových zkoušek z naší školy odešel. Vnímám to zčásti jako své selhání, jelikož jsem nejspíše mohla od začátku jednat jinak, otázkou je, jestli by to mělo jiný výsledek. Přišlo mi, že dětem prostě z nějakého důvodu nesedl a nejspíš by jej do kolektivu nikdy zpátky nepřijaly. Nevím, jak bych jinak postupovala, ale věřím, že žák je v nové škole mnohem spokojenější.

1

The student did not pay attention to the explanation or the given instructions. He had comments that had nothing to do with the topic or even the school. He often interrupted and did not work on what he was supposed to. The only activity in which he cooperated was when they had to talk in a group with classmates, but even there he sometimes deviated from the topic himself, or even led the whole group away. However, he always completed my assigned work very quickly and correctly, despite the fact that he did not listen to what and how to do it. When I assigned one exercise on a full page or worksheet, he never listened to the assignment, but always turned to his classmates, exchanged a few words with them, asked what he was supposed to do, and did it. During a verbal confrontation, he responded only in an offensive manner.

The student lives with both parents and a younger brother. His social groups have a great influence on his behavior, and perhaps most of all the team in sports, which he devotes himself to very intensively. I notice big changes in behavior when he gets out of his social groups. Then he can work as he should and even become a quiet student. However, the student also works poorly with selected groups in the class, as soon as he does not get 'his' group, which he is used to, he refuses and does not cooperate as he should. However, once he is in 'his' group, his work ethic will increase in a very drastic way.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

tried to solve the situation just by negotiating with the student privately, but unfortunately that didn't last very long, although he nodded to me and promised to fix everything, which he tried to do for a while, but it took about a week and he went back to his problematic dorms. He himself said that he is aware of this problem, but does not know how to avoid it, so I suggested that he should think about who he associates with and work on his behavior. This, as it turned out later, did not help much. I hoped that it could be resolved without disciplinary action, but it turned out to be unnecessary, so he received a reprimand from the class teacher from me, where I hoped that the parents would talk to him about it and it would be enough of a reprimand to so that his behavior can improve.

Consequences, Interview, Warning

Immediately after the incident, he seems to have been reprimanded or scolded at home and his behavior has improved for a long time. When I say for a long time, within months. In other classes, he usually had no problem, so no major change happened. But after a long time, the student returned to his problematic behavior, since he was already approaching the end of the school year, so he thought that there was no need to change or deal with it in any way, if he would leave in a while and not have to deal with it.

Failure

15; 9

Sport obecně. Sám hraje hokej na úrovni už nekolik let.

Mgr. (Pedagogická fakulta MU)

5

Žák nevěnoval pozornost výkladu nebo zadávaným instrukcím. Měl připomínky, které se ovšem nijak nevztahovaly k tématu nebo dokonce i škole. Často vyrušoval a nepracoval na tom, na čem měl. Jediná aktivita, u které spolupracoval bylo, když si měli povídat ve skupině se spolužáky, ale i tam se občas odchýlil od tématu sám, nebo dokonce odvedl i celou skupinku. Moji zadanou práci měl vždy ovšem velmi rychle a správně hotovou, i přes to, že neposlouchal, co a jak má dělat. Když jsem zadala jedno cvičení na celé straně nebo pracovním listu, nikdy neposlouchal zadání, ale vždy se pak otočil za spolužáky, prohodil s nimi pár slov, zeptal se, co má dělat a udělal. Při slovní konfrontaci odpovídal až útočným způsobem.

Žák žije s oběma rodiči a mladším bratrem. Velký vliv na jeho chování mají jeho sociální skupiny a snad nejvíce kolektiv ve sportu, kterému se věnuje velmi intenzivně. Velké změny v chování pozoruji, když se dostane ze svých sociálních skupin. Pak dokáže pracovat tak, jak má, a dokonce se z něj stane i tichý žák. Žák taky ale špatně pracuje s vybranými skupinkami ve třídě, jakmile nedostane 'svoji' skupinku, na kterou je zvyklý, tak odmítá a nespolupracuje tak, jak by měl. Jakmile ovšem je ve 'svojí' skupince, tak se jeho pracovní morálka zvýší velmi razantním způsobem.

Situaci jsem se snažila vyřešit jen domluvením žákovi mezi čtyřma očima, ale to bohužel moc dlouho nevydrželo, sice mi všechno odkýval a slíbil, že se napraví, o což se chvíli snažil, ale to trvalo tak týden a vrátil se zpět do svých problémových kolejí. Sám říkal, že si je tohoto problému vědomý, ale neví, jak se tomu vyhnout, tak jsem navrhla, aby se zamyslel nad tím, s kým se stýká a zapracoval na svém chování. Tohle, jak se později ukázalo, moc nepomohlo. Doufala jsem, že to půjde vyřešit bez kázeňských postihů, ale ukázalo se, že je to zbytečné, a proto ode mě pak dostal důtku třídního učitele, kde jsem doufala, že si s ním ohledně toho rodiče promluví a bude to dostatečné pokárání na to, aby se jeho chování mohlo zlepšit.

Hned po incidentu se zdá, že dostal doma domluveno nebo vynadáno a chování se na delší dobu zlepšilo. Když říkám na dlouho, tak v rámci měsíců. V ostatních hodinách většinou problém neměl, takže se nějaká větší změna nestala. Dlouhodobě se ale potom žák ke svému problémovému chování vrátil, jelikož se už blížil ke konci školního roku, tak si říkal, že už není třeba se měnit nebo se tím nějak zabývat, když za chvíli odejde a nebude se tím muset zabývat.

1

The problematic behavior arose when the pupil transferred to our school, due to moving. She joined in September. And as soon as she started, problems arose in the class. The pupil refused to learn. She was rude and dragged other classmates down with her. When I called her, she couldn't do anything and kept laughing at me. Gradually, she also had unexcused hours. It took several months. There was a problem with the parents, because the pupil lived only with her mother, who could not handle her very well. In the beginning, there wasn't much to talk about with my mother. As for the biggest problem, clearly truancy. During the fall, she had really unexcused hours, and they were not few. The mother didn't want to deal with it, often the mother excused the unexcused class, but when 40% of the month is missing, something is wrong, isn't it. I can also say that I spoke to my mother on the phone several times and often my mother hung up on me, which was a problem.

Žačka moved with her mother from another city to our city. She said she had no such problems in the past. At school, however, she belonged rather to average to below-average students, she lived alone with her mother as an only child. At the age of 10, she was diagnosed with ADHD in a pedagogical and psychological counseling center. The class was average overall. There were more girls in the class. Of course, puberty takes its toll. A few children had diagnosed disorders there. It was mostly ADHD. I can also say that there was also one very talented pupil. After the student started, her friends in class became very bad, and they also started to be absent sometimes, although less. After it was resolved with the pupil, they also improved.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Verbal aggression

The solution was that I got terribly angry with her for almost half a year. There were a lot of unexcused hours. She also had a lot of bad grades. I kept talking to her, but it wasn't worth it. There was also a bad conversation with the mother at the beginning, but after some time I invited the pupil to my office (she had been there several times, but this was already serious) and there I told her: 'Recover immediately, or you will do badly and fail and they will not take you to no high school! You want to prove something in life, don't you?' 'Probably yes.' 'This is the last warning and then we will deal with it with Mr. Director. And invite mom immediately!' The next day my mom came and I had a really serious talk with her and the situation was resolved. After consulting with the educational advisor, I had to threaten my mother with social services.

Disrespectful communication, Interview

The serious discussion in the cabinet was on Thursday, and mom came right away on Friday. The serious discussion with the pupil took place on Thursday and the serious discussion with the mother took place on Friday. I must say that on Monday the student came to school on time and was ready for everything. Her friends also prepared very well, which I did not expect. Well, then I thought I'd wait a few weeks to see how it turns out. It turned out well, because there were no more problems with the pupil as before, as far as truancy is concerned, so it stopped. I was in her class. And she passed school with us, and then I know that she entered secondary school at the business academy. So, the way I talked the student out and I think that it mainly helped that I threatened my mother with social services, the problems were solved.

Longterm success

14 let 8. ročník

Záškoláctví, párty

ADHD

Lhaní,Záškoláctví

Mgr. vysokoškolské (ČJL+HV)

27

Problematické chování vzniklo tak, že žačka přestoupila do naší školy, z důvodu stěhování. Nastoupila v září. A hned, co nastoupila, tak ve třídě vznikly problémy. Žačka se odmítala učit. Byla drzá a stáhla sebou i jiné spolužačky. Když jsem ji vyvolala, tak nic neuměla a ještě se mi smála. Postupně měla i neomluvené hodiny. Trvalo to několik měsíců. S rodiči byl problém, protože žačka bydlela jen s matkou, která ji moc nezvládala. Ze začátku s matkou moc řeč nebyla. Co se týče největšího problému, jednoznačně záškoláctví. V průběhu podzimu měla opravdu neomluvené hodiny a nebylo jich málo. Matka to nechtěla řešit, často pak matka neomluvenou hodinu omluvila, ale když chybí 40 % měsíce, tak není něco v pořádku, že. Také mohu říct, že jsem s matkou několikrát mluvila po telefonu a často mi matka telefon zavěsila, což byl problém.

Žačka se s matkou přestěhovala z jiného města do našeho města. V minulosti prý takové problémy neměla. Ve škole ovšem patřila spíše k průměrným až podprůměrným žákům, bydlela sama s matkou jako jedináček. V pedagogicko-psychologické poradně jí byla diagnostikována v 10 letech ADHD. Třída byla celkově průměrná. Ve třídě bylo více dívek. Samozřejmě puberta udělá svoje. Diagnostikované poruchy tam pár dětí mělo. Bylo to většinou ADHD. Můžu také říct, že tam byl i jeden velmi talentovaný žák. Po nástupu žačky se ve třídě velmi zhoršily její kamarádky, které také začaly někdy chybět, ikdyž méně. Po tom, co se to vyřešilo s žačkou, tak se zlepšily i ony.

Řešení bylo takové, že skoro půl roku jsem se s ní strašně rozčilovala. Těch neomluvených hodin tam bylo hodně. Špatných známek měla také hodně. Stále jsem jí domlouvala, ale nemělo to cenu. S matkou byla ze začátku také špatná řeč, ale po nějaké době jsem si žačku pozvala do kabinetu, (už tam byla několikrát, ale tohle už bylo vážné) a tam jsem jí řekla: 'Okamžitě se vzpamatuj, nebo špatně dopadneš a propadneš a nevezmou tě na žádnou střední školu! Chceš v životě něco dokázat, ne?' 'Asi jo.' 'Tohle je poslední varování a pak už to budeme řešit s panem ředitelem. A pozvi okamžitě maminku!' Další den přišla maminka a měla jsem s ní opravdu vážný rozhovor a situace se vyřešila. Po konzultaci s výchovnou poradkyní jsem musela mamince vyhrožovat sociálkou.

Vážná diskuze v kabinetu byla ve čtvrtek a maminka přišla hned v pátek. Vážná diskuze s žačkou proběhla ve čtvrtek a vážná diskuze s maminkou proběhla v pátek. Musím říct, že v pondělí žačka přišla do školy včas a byla na všechno připravená. Její kamarádky se také velmi dobře připravily, což jsem nečekala. No a pak jsem si řekla, že počkám pár týdnů, jak to dopadne. Dopadlo to dobře, protože už s žačkou nebyly takové problémy jako dřív, co se týká záškoláctví, tak to přestalo. Já byla její třídní. A školu u nás zvládla a pak vím, že nastoupila na střední školu obchodní akademii. Takže tím, jak jsem domluvila žačku a myslím si, že pomohlo hlavně to, že jsem mamince pohrozila sociálkou, tak se problémy vyřešily.

1

One day, the maid of honor came to me to tell me that a girl suddenly ran out of a group of children playing with stuffed animals and started vomiting and crying. They could not get out of the girl what had happened, whether she was feeling sick or just sick, so the girl was sent home. The next day the girl came to school, but she was behaving strangely. She looked as if something had frightened her and she jerked her gaze towards the boy in the penultimate pew. The girl was avoiding the surroundings, so I thought I wouldn't scare her any more, I just came up to her and told her that if she needed anything, I'd be in my office, I have tea and biscuits there, so she can come and anything to confide In the afternoon there really was a timid knock on the door and that girl came. After talking for a while on a topic that made her feel safe, she slowly began to move on to the reason why she came to see me. The boy in the penultimate bench was said to be showing her some video with naked people on his mobile phone and forcing her to watch until the end, even though she didn't want to. From the brief narration, I immediately understood what it was about, tried to calm the girl down, and after she calmed down, went home.

The student who played the video to others probably didn't want to harm others in any way, he was just curious and had to share what he discovered. As it turned out, he had downloaded some pornographic video that he forwarded with the boys in class and while waiting for his parents in the school club, he also showed the video to children who came near him.

Verbal aggression

I invited the boys who brought and distributed this video to my office. I asked how they got the video and why they wear it to school. One of them is said to have found the video by accident on the Internet and brought it to school to show off to his friends, who of course also wanted the video. It seemed that they regretted the act, they didn't mean it badly and didn't want to get into trouble. The video was deleted from the mobile phones, the boys promised not to wear this to school again. Although I felt sorry for them, how scared they looked and that they regretted their actions, each of them received a reprimand from the class teacher and extra homework as punishment.

Support

There was never a problem with the boys in this area. The video seems to have been forgotten and I haven't noticed another offense with them. They are now studying at a gymnasium, where they have no problems. I would certainly appreciate keeping a cool head while dealing with both issues. The approach was professional to both victims and perpetrators. I also consider the idea of an anonymous mailbox to be successful. I would definitely think better about the punishment, it seems to me that these two problems have a different weight of offense, so the punishment should be different in each case and not identical. When dealing with a problem with a bully, I would definitely focus more on the girl after I heard about some problems in the middle of the year to see if she changed her behavior, the fact that the teacher learned that the bullying continued until the end of the school year, I she will come very late, she should have definitely increased her punishment by two for behavior. I would definitely deal with both cases with the parents, I would further grade the bullying with a 2 for behavior, and I would punish the dissemination of pornography with a reprimand from the class teacher. I would also be very impressed by the behavior and awareness of the mistakes of the culprits themselves, if I saw how they realize their transgression and regret it, I would easily reduce/extend the punishment, also according to the subsequent behavior in the following months.

Failure

16 let, 1A/4

Neznámé

Arogance,Agrese

Mgr.

29

Vybavuju si hned několik případů a nikdy to nedopadlo nejlíp. V prváku jsme byli na výletě a cestou zpět jsme jeli autobusem. Řekla jsem třídě, že ty peníze vezmeme z třídního fondu. Když jsme pak další den měli hodinu, tak jsem se jich ještě raději zeptala, jestli to teda chtějí vzít z fondu nebo mi dá každý 10 korun, ať to máme z krku a nemusí se pak ještě dodatečně řešit fond. Všichni mi hned těch 10 korun přinesli, až na tohodle kluka, kterej hned zvýšil hlas a začal: „Řeklo se, že se to vezme z fondu! Kašlu na vás, nic platit nebudu...“ Tak mu říkám: „Podívejte se, všichni ty peníze dali, třída si to teď tak rozhodla, nechcete to mít taky už z krku?“ Ať už jsem řekla cokoliv, zabejčil se a prostě ty peníze nechtěl dát. Bylo to sice jen deset korun, ale já to přece nebudu platit za někoho, kdo je na mě drzej. Druhý případ byl ve třeťáku. Zkoušeli jsme si psát slohovku, jako jsou u maturit. Vždy jim říkám, ať píšou co nejlíp, ať se to dá přečíst, že to po nich nikdo luštit nebude a bude to jako chyba. I tak si s tím dávám práci, ale po něm to opravdu přečíst nešlo a jelikož některé věty nebyly k přečtení, musela jsem mu strhnout známku, protože z toho byl vlastně nesouvislý text. Jemu se to ale samozřejmě nelíbilo, tak se se mnou přišel hádat. Slušně jsem mu řekla, kde je problém. Říkal: „No ale vždyť to jde normálně přečíst!“

Žák byl agresivní, pokud bereme jako agresivitu urážky a zvyšování hlasu. Fyzicky si nikdy nic nedovolil. Třída se v konfliktech stavěla na mou stranu.

S těma penězma jsem se ho snažila několik minut přesvědčit. Pak mi jeden z jeho spolužáků podsunul deset korun, ať už je to za náma a řekl, že si to s ním potom sám vyřídí. U tý slohovky jsem mu navrhla řešení. Zdejší učitel dějepisu byl tenkrát nějakým tím ústředním komisařem, co právě pročítá slohové práce u maturit. Říkala jsem, že za tím tedy půjdem a uvidíme, co na to řekne on, jestli to dokáže přečíst. Hned řekl: „Na to vám kašlu,“ a odešel. Chtěla jsem ho i podpořit a chválit ho třeba za dobré odpovědi, ale když jsem se třeba třídy na něco ptala, on řekl nějakou odpověď a ona mohla být i správně, jen jsem mu hůř rozuměla, tak jsem se ho zeptala, jestli to může zopakovat a on řekl: „Tak nic,“ a už jsem z něj nic nedostala.

No výsledek vlastně žádnej, proto to řikám jako asi nejhůř zvládnutý situace. Nikdy se to vlastně nijak nedořešilo a ten žák se nikdy nezměnil. Udělala jsem, co jsem mohla, snažila jsem se ho podporovat, nabídla jsem mu konzultace třeba ohledně tý slohovky a nic.

1

In my class, there is a boy with special educational needs based on autism spectrum disorders, speech disorders and ADHD, he is educated with the support of an IEP and a teaching assistant, he is in the care of a special pedagogic center.

Based on the Recommendations of the SPC, recommended teaching methods are followed, such as adherence to the regime, visualization of the daily regime, a motivation plan is set, etc. The boy has good prerequisites for education, however, they are blocked by a severe disorder of concentration and activity. The boy is medicated, yet he exhibits undesirable behavior. He verbally attacks classmates, sometimes also throws things. He often solves his problems by running away from the situation, with the help of the teacher's assistant he has mostly calmed down so far, however, her consistency is always necessary to solve the problem (cleaning things, completing the task, etc.). The situation worsened after the period of distance learning, very challenging behavior is observed in the boy both in the school environment and, according to information from parents, also in the home environment.

Diagnosis, Physical aggression, Verbal aggression

The boy is often angry at school, shouts at school, does not complete assignments. One morning, a situation arose when the boy could not be calmed down, he attacked the teacher's assistant, who went with him into the corridor towards the relaxation room, both verbally and physically, kicking the door. I ran after them, tried to calm the boy down, but in the meantime the boy injured the assistant, painfully kicking her in the stomach. On the one hand, I called the RZS, which took the assistant to the hospital, and then also the mother, who came to pick up the boy; As a class teacher, I informed my mother about everything, I described the situation to her; I advised her to contact a child psychiatrist and at the same time the SPC, with the fact that I would also contact the relevant counseling worker to suggest the next course of action, because despite all the support measures set, these situations are no longer acceptable for the boy or for the other pupils in the class.

Transfer of student, Cooperation with experts

As the boy's class teacher, I participated in a case conference together with the school principal, but unfortunately, it is not possible to fulfill the objectives of PK. The assistant has been on sick leave for the second month, the current teacher's assistant is often physically and verbally assaulted by the boy, despite setting clear instructions and a prearranged day and following other measures recommended by the SPC. Parents are considering changing schools.

Failure

10 let, 3. třída

ADHD

VŠ, speciální pedagogika/český jazyk

15

V mé třídě je zařazen chlapec se speciálními vzdělávacími potřebami na podkladě poruch autistického spektra, vad řeči a ADHD, je vzděláván za podpory IVP a asistenta pedagoga, je v péči speciálně pedagogického centra.

Na základě Doporučení SPC jsou dodržovány doporučené metody výuky jako je např. dodržování režimu, vizualizace denního režimu, je nastaven motivační plán aj. Předpoklady pro vzdělávání má chlapec dobré, nicméně jsou blokovány těžkou poruchou koncentrace a aktivity. Chlapec je medikován, přesto se u něj objevují nežádoucí projevy chování. Slovně napadá spolužáky, někdy také hází věcmi. Své problémy často řeší útěkem ze situace, za přispění asistentky pedagoga se doposud většinou uklidnil, nicméně vždy je nutná její důslednost pro dořešení problému (úklid věcí, dokončení úkolu apod.). Situace se zhoršila po období distanční výuky, u chlapce je pozorováno velmi náročné chování jak v prostředí školy, tak z informací od rodičů také v domácím prostředí.

Chlapec bývá ve škole vzteklý, ve škole křičí, neplní úkoly. Jedno ráno nastala situace, kdy chlapce nebylo možné uklidnit, asistentku pedagoga, která s ním odešla na chodbu směrem do relaxační místnosti, napadl jak slovně, tak fyzicky, kopal nohama do dveří. Vyběhla jsem za nimi, snažila se chlapce uklidnit, ovšem mezitím chlapec paní asistentku zranil, bolestivě ji kopl do břicha. Jednak jsem tedy zavolala RZS, která paní asistentku odvezla do nemocnice, a pak také mamince, ta pro chlapce přijela; o všem jsem jako třídní učitelka maminku informovala, situaci jsem jí popsala; doporučila jsem jí kontaktovat pedo-psychiatra a zároveň SPC s tím, že příslušného poradenského pracovníka kontaktuji také pro návrh dalšího postupu, neboť přes veškerá nastavená podpůrná opatření nejsou tyto situace ani pro chlapce ani pro ostatní žáky ve třídě dále akceptovatelné.

Jako třídní učitelka chlapce jsem se společně s ředitelem školy účastnila případové konference, bohužel se však nedaří naplňovat cíle PK. Paní asistentka je již druhý měsíc v pracovní neschopnosti, současný asistent pedagoga je chlapcem často fyzicky i slovně napadán, a to přes nastavování jasných pokynů a předem uspořádaného dne a přes dodržování dalších opatření doporučených SPC. Rodiče zvažují změnu školy.

1

In the lesson, it often happened that the student sitting in the middle of the class often interrupted the lesson by shouting (he talked loudly to himself, left the table out of nowhere and came back again). All this behavior was able to drive me crazy, so I tried to moderate it somehow. If he entered the interpretation, eye contact, an admonition, or walking up to him and placing a hand on his shoulder was often enough. At such a moment, the result came immediately and I could continue the lesson. The problem arose when the student had to calculate the worksheet by himself or do some other independent work. His calculations used to be all correct and at the same time fairly quickly calculated, so I gave him more examples. But then there was a turning point when he did not concentrate and disturbed the class, drew attention to himself, made noise, left the table and clapped his hands. During this, a mere admonition or eye contact was no longer enough. part of the class began to associate with this behavior by laughing or imitating it.

Student - 7th grade student, extrovert (has many friends), above average, enjoys mathematics, physics, interested in astronomy. He is also involved in sports (volleyball, netball)

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

decided to deal with this behavior in a more forceful way. During the break, there was a meeting with his class teacher, from whom I got all the information about PPP, I also received some advice from him (sit him in the front, try to separate him slightly from the class, define a space at the back for him, where he can go and sit on carpet and count examples there. If he has a lot of energy - let him do twenty squats.) The next day I met with the student twenty minutes before the first lesson, I talked to him about the fact that I needed him not to disturb others in the class pupils and devoted himself to the assigned work. From his interview I found out that the chosen examples are too easy for his level, at the same time he needs to change the space and in other lessons he uses a change of place.

Physical intervention, Support, Cooperation with experts, Warning

It took us a few days to adapt to each other's new approach, both from my side and from the student's side. At the same time, the class group was not at all surprised by this approach, because they already knew a similar approach very well from other lessons. The front seat was convenient for him and he was able to concentrate better on the work at hand. Examples of a more demanding nature also came next, which the student welcomed with enthusiasm and also had a certain effectiveness for a calmer course of the lesson. We also, as already mentioned, incorporated a change of place into the lessons, whenever the student needed, he moved to the back place on the carpet. I am of the opinion that if our communication (both from the student's side and from my side) is open, the lessons will continue to develop at a calm pace.

Longterm success

13 let, 7. ročník

Astronomie, volejbal, nohejbal

ADHD

Vykřikování

Mgr., Matematika a Fyzika

4

Ve vyučovací hodině se často stávalo, že žák sedící ve středu třídy často vyrušoval ve výuce vykřikováním (mluvil si nahlas pro sebe, z ničeho nic odešel od stolu a zase se vrátil). Veškeré toto chování mě dokázalo vyvést z míry, proto jsem se ho snažila nějak mírnit. Pokud vstupoval do výkladu, často stačil pouze oční kontakt, napomenutí nebo za ním dojít a položit mu ruku na rameno. V takové chvíli se výsledek dostavil okamžitě a já tak mohla pokračovat v hodině. Problém nastával v okamžiku, kdy měl žák počítat sám pracovní list či dělat nějakou jinou samostatnou práci. Výpočty míval všechny správné a zároveň poměrně rychle vypočítané, proto jsem mu dávala další příklady. Poté ale nastával zlom, kdy se nesoustředil a třídu vyrušoval, strhával na sebe pozornost, dělal hluk, odcházel od stolu a tleskal rukama. Během toho již nestačilo pouhé napomenutí či oční kontakt. tomuto chování se začala přidružovat i část třídy smíchem nebo napodobováním.

Student - student 7. ročníku, extrovert (má mnoho přátel), nadprůměrný, baví jej matematika, fyzika, zajímá se o astronomii. Věnuje se i sportu (volejbal, nohejbal)

Rozhodla jsem se, že toto chování budu řešit důraznějším způsobem. O přestávce následovalo setkání s jeho třídním učitelem, od něhož jsem sehnala veškeré informace z PPP, dostala jsem z jeho strany také několik rad (posadit si jej dopředu, snažit se lehce separovat od třídy, vymezit mu zadní prostor, kam si může jít sednout na koberec a tam počítat příklady. Pokud bude mít mnoho energie – nechat jej udělat dvacet dřepů.) Následující den jsem se s žákem setkala dvacet minut před první vyučovací hodinou, promluvila jsem si s ním o tom, že bych potřebovala, aby ve třídě nevyrušoval ostatní žáky a věnoval se zadané práci. Z jeho rozhovoru jsem zjistila, že zvolené příklady jsou pro jeho úroveň až moc lehké, zároveň potřebuje měnit prostor a v jiných vyučovacích hodinách uplatňuje změnu místa.

Trvalo nám několik dní, než jsme se vzájemně adaptovali na nový přístup, jak z mé strany, tak ze strany žáka. Zároveň se tomuto přístupu třídní kolektiv nijak nedivil, protože obdobný přístup již velmi dobře znali z jiných vyučovacích hodin. Přední místo pro bylo vhodné a on se tak dokázal lépe soustředit na zadanou práci. Na řadu přišly i příklady náročnějšího rázu, což student uvítal s nadšením a také to mělo určitou efektivitu pro klidnější průběh hodin. Do hodin jsme také, jak již bylo zmíněno, zakomponovali změnu místa, kdykoli žák potřeboval, přesunul se na zadní místo na koberec. Jsem tvrzení, že pokud naše komunikace (jak ze strany žáka, tak z mé strany) bude otevřená, budou se i nadále hodiny vyvíjet klidným rázem.

1

During the entire last school year, they had bigger problems with addictive substances. We saw a lot of electronic cigarettes and nicotine pouches here. We actually had discussions about this with the educational psychology consultancy, when they sent us various materials, e.g. information leaflets, which we also sent to the parents' homes after the many cases. One of the cases that took place here regarding addictive substances is the case we are talking about. The sixth-grader used an addictive substance, i.e. a nicotine bag, without knowing what it actually was. It started during the big break, when the older students, seventh and ninth grades, offered these bags to the sixth graders, saying that they were ordinary chewing gum. So the student did not think the situation through at all and took the substance without thinking about the possible consequences. Perhaps even incorrectly, because nicotine sachets are placed under the upper lip, where they are allowed to dissolve. So he was probably chewing it in that mouth. Before the third class started, he felt nauseous. So we went to the school office, where the housekeeper called the parents at home and we also called the doctors. It was not until some time later that we found out that he had eaten something bad. Then it turned out to be an addictive substance, i.e. a nicotine pouch. At first, the guys denied a lot, they didn't want to reveal anything, so we didn't know anything at all. However, when the parents arrived, information began to leak out of the student and we began to piece it together. It took us about two days to get any results. We found out where the bags came from. who bought them, how many they used. So we found out that the bags are from a ninth grader who has a lot of experience with them and unfortunately they are easy to buy.

The sixth grader comes from a socially weaker family. The student's mother beats him. The student is unchained and easily influenced (mainly by classmates). He has low social intelligence. He is sociable and has fun with everyone. He likes the color pink.

Violation of classroom/school rules

So, when information gradually began to leak out of the pupil, of course I, as a prevention methodologist, started to solve the situation with the pupils. I wrote everything down carefully and when everything was written down, I contacted the mentioned ninth grader to see how he felt about it. He admitted it practically without a problem. It is important to mention that this is a problematic student who also had a three in behavior. Both students then agreed on everything. The Year 9 student also said where he bought it and contacted the police as to how it was possible for nicotine sachets to be so easy to buy without an age check. I taught a sixth grader that she shouldn't blindly trust everyone she meets. Of course, there were also disciplinary infractions. I subsequently conducted interviews with the students, took notes and then handed everything over. The last step was to contact the parents, to whom I announced everything.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

am satisfied with the result of the solution in this case, because the fact that he was a sixth grader and he is willing to discuss a lot of things, I still got the result. The ninth grader also admitted everything. It was probably because he had a certain three on his report card, so he probably didn't care. I am very satisfied with the fact that I had the same information from both the sixth grader and the ninth grader. Although it is not customary, even the notification to the parents went smoothly, so the arrangement was without problems. The parents were accommodating and promised that the boys would make arrangements at home. Both students received disciplinary sanctions. For the ninth-grader, it had already reached a three in behavior, because he had more of those problems. In the case of the sixth grader, it was a reprimand from the school principal.

Longterm success

12 let, 6. třída

Trávení času s kamarády, kteří jsou stejně problematičtí

Mgr, Český jazyk + občanská výchova

13

V průběhu celého minulého školního roku měli větší problémy s návykovými látkami. Hodně se nám tady objevovaly elektronické cigarety a nikotinové sáčky. Na to jsme vlastně vedli diskuze s pedagogicko psychologickou poradnou, kdy nám poslali různé materiály např. informační letáky, které jsme tedy po těch mnoha případech rozesílali i rodičům domů. Jedním z případů, který se tady ohledně návykových látek odehrál je i tento případ, o kterém spolu hovoříme. Žák šestého ročníku užil návykovou látku, tedy nikotinový sáček, aniž by věděl o co se vlastně jedná. Začalo to o velké přestávce, kdy starší žáci, sedmé a deváté třídy nabídli šesťákům tyto sáčky s tím, že to jsou obyčejné žvýkačky. Žák tedy situaci vůbec nepromýšlel a bez přemýšlení nad možnými následky látku užil. Možná i nesprávně, protože nikotinové sáčky se vkládají pod horní ret, kde se nechají rozpustit. On to v té puse tedy zřejmě přežvykoval. Než začala třetí hodina, tak se mu udělalo nevolno. Šlo se tedy do kanceláře školy, kde paní hospodářka volala domů rodičům a volali jsme také lékařům. Až za nějakou dobu jsme teda zjistli, že něco špatného snědl. Pak se z toho vyvinulo, že šlo o návykovou látku, tedy nikotinový sáček. Nejdřív teda kluci hodně zapírali, nechtěli nic prozradit, takže jsme nevěděli vůbec nic. Nicméně, když přijeli rodiče, tak z žáka začaly vypadávat informace a my jsme si to začali skládat dohromady. Trvalo nám to zhruba dva dny, než jsme se dobrali nějakého výsledku. Zjistili jsme, kde se sáčky vzaly. kdo je kupoval, kolik jich kdo užil. Zjistili jsme tedy, že sáčky jsou od žáka devátého ročníku, který s nimi má bohaté zkušenosti a bohužel jsou lehce k zakoupení.

Žák šestého ročníku pochází ze sociálně slabší rodiny. Matka žáka bije. Žák je jak urtžený ze řetězu a nechá se lehce ovlivnit (hlavně spolužáky). Má nízkou sociální inteligenci. Je společenský a baví se s každým. Má rád růžovou barvu.

Když tedy z žáka postupně začaly vypadávat informace, tak samozřejmě já, jako metodik prevence, jsem situaci začala řešit s žáky. Vše jsem si pečlivě zapisovala a když vše bylo sepsané, tak jsem kontaktovala zmíněného žáka devátého ročníku, jak se na to tváří on. Přiznal to prakticky bez problému. Je důležité zmínit, že se jedná o problematického žáka, který měl i trojku z chování. Oba žáci se poté na všem shodli. Žák devátého ročníku také řekl, kde to koupil a následovalo kontaktování policie z důvodu, jak je možné, že jsou nikotinové sáčky tak lehce k zakoupení, aniž by proběhla kontrola věku. Žáka šestého ročníku jsem poučila, že nemá slepě věřit každému, koho potká. Došlo samozřejmě také na kázeňské prohřešky. S žáky jsem vedla následně rozhovory, dělala jsem si zápisky a poté jsem vše předala. Posledním krokem bylo kontaktování rodičů, kterým jsem vše oznámila.

S výsledkem řešení jsem v tomto případě spokojena, protože tím, že to byl žák šestého ročníku a je ochoten ještě o spoustě věcí diskutovat, tak jsem se přesto výsledku dobrala. Vše přiznal také žák devátého ročníku. Bylo to asi z důvodu, že měl na vysvědčení jistou trojku z chování, takže mu to bylo asi jedno. Jsem hodně spokojená s tím, že jsem měla stejné informace, jak od žáka šestého ročníku, tak žáka devátého ročníku. Ačkoliv to nebývá zvykem, tak i oznámení rodičům proběhlo v klidu, takže domluva byla bez problému. Rodiče byli vstřícní a slíbili, že chlapci doma domluví. Oba žáci dostali kázeňské postihy. U žáka devátého ročníku to už tedy dospělo k trojce z chování, protože těch problémů měl víc. U žáka šestého ročníku se jednalo o důtku ředitele školy.

1

During the first half of the school year, when I was a class teacher in the second grade, a student began to manifest in her, who over time absolutely stopped listening, started making a mess, attracting attention, trying to break up the lesson. He did whatever he wanted when given assignments, was noisy, provoked and angered classmates, etc. and did not pay attention to warnings or any reactions from my side.

The student, extroverted, undisciplined, talkative, tries to attract the attention of those around him, and does not pay attention to the teacher's calls.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

At first I tried to solve it with him separately, but he absolutely did not respect anything that I tried to tell him. When I then called my parents (everyone came separately due to work duties), the mother was very helpful and surprised that her son was reacting like this, she said that she would talk to him at home and try to find out more. When the child's father came, he advocated and advocated free education, where the child determines his own rules, e.g. who he will respect, etc., and the fact that he does not respect me is his decision - that is, my problem. This showed me how different parenting methods can disrupt events in his everyday and school life. I then tried to approach the student in different ways, to try what could help, I consulted with an educational advisor, but not much changed in the process.

Support, Interview, Cooperation with experts

As I said, during the process I tried to contact the parents, even several times, but the student's behavior did not change much, no matter what approach I tried to him. He was constantly disturbing, provoking my classmates and me and generally liked to break the rules. Later in the higher years it was dealt with, I think, with some disciplinary punishments.

Failure

7 let, 2 třída, ZŠ

sporty, počítačové hry

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Neúcta k autoritám,Porušování pravidel,Rušení výuky,Nevhodné chování

Magisterské vzdělání (Mgr.) v oboru pedagog na 1. stupni ZŠ

31 let

V průběhu první poloviny školního roku, kdy jsem byla třídní v druhé třídě, se mi v ní začal projevovat žák, který postupem času absolutně přestal poslouchat, začal dělat nepořádek, upoutávat pozornost, snažil se rozkládat hodinu. Při zadání úkolů dělal, co chtěl, byl hlučný, provokoval a zlobil spolužáky atd. a nedbal na upozornění ani na žádné reakce z mojí strany.

Žák, extrovertní, neukázněný, prostořeký, snaží se upoutávat pozornost svého okolí, a nedbá na výzvy učitele.

Prvně jsem to zkusila řešit s ním samostatně, ale absolutně nerespektoval nic z toho, co jsem se mu snažila říct. Když jsem si pak zavolala rodiče (každý přišel zvlášť z důvodu pracovních povinností), maminka mi vyšla velmi vstříc a divila se, že takto její syn reaguje, řekla, že si s ním doma promluví a zkusí zjistit víc. Když přišel otec dítěte, prosazoval a zastával volnou výchovu, kdy si dítě samo určuje mantinely, např. koho bude respektovat atd. a to, že mě nerespektuje, je jeho rozhodnutí - čili můj problém. To mi ukázalo, jak rozdílné metody výchovy u rodičů, mohou narušit dění v jeho každodenním i školním životě. Snažila jsem se k žákovi pak přistupovat různě, zkoušet, co by mohlo pomoct, radila se s výchovnou poradkyní, ale moc se v procesu nezměnilo.

Jak jsem řekla, v průběhu jsem se snažila kontaktovat rodiče, a to dokonce několikrát, ale v chování žáka se toho moc nezměnilo, ať už jsem k němu zkoušela jakýkoliv přístup. Neustále vyrušoval, provokoval spolužáky i mě a celkově rád porušovat pravidla. Později ve vyšších ročnících se to řešilo, myslím, i nějakými kázeňskými tresty.

1

When I entered the classroom during a long break, I saw a student using coercive means to get his classmate's snack. Pupils wrestled with the box and hit each other with their fists. I heard the aggressor say, 'Give me the snack or I'll wait for you somewhere after school and then I'll beat you up.' The other students in the class just sat and watched idly as their classmates wrestled. They probably feared that if they intervened, the aggressor would be interested in them too.

The student lived with his mother and three older siblings. The family belonged to the socially weak and the children did not have enough material security, which was also reflected in their food needs. The children in the family hid food supplies from each other so that they would not eat each other's food. The student in the class was sitting alone in the back bench. He had no friends in class because the children were afraid of him. He commanded attention in class by being angry and attacking his classmates. He communicated with the teacher as if he were his equal. The mother did not have time to raise the children and was not even interested in their problems or successes in school. For the student, an adult was not an authority.

Physical aggression, Verbal aggression

watched the situation for a while to find out if it was just a joke or if it was a serious matter. We had a rule in class that if I rang the triangle, the children would stop whatever activity they were doing, and that's exactly what I used in this situation. When the pupils calmed down, I took the problematic pupil into the assembly room and asked him appropriate questions. Together we tried to reach a satisfactory solution. I tried to contact the student's legal representative by phone, but without success, so I proceeded to a written solution and sent an email to the mother with a paper in the student's book. I explained to the class how to behave in the given situation.

Consequences, Interview

After about four weeks, I did not leave the classroom as a precaution, even during the long snack breaks. The problematic student carried his own snacks, which he ate without any problem and did not tend to demand food from his classmates. When the situation in the classroom seemed resolved and I left the children alone for a while at snack time, the student began to force food, this time from another peer.

Failure

11 let, 5.ročník

Fotbal

Krádeže

VŠ – Speciální pedagogika

15 let

Když jsem vešla do třídy o velké přestávce, viděla jsem, jak žák donucovacími prostředky se snaží ze svého spolužáka dostat jeho svačinu. Žáci se přetahovali o krabičku a bili do sebe pěstmi. Zaslechla jsem, jak agresor říká: 'Dej sem tu svačinu nebo si na tebe po škole někde počkám a pak tě zmlátím.' Ostatní žáci ve třídě jen seděli a nečinně koukali, jak se spolužáci přetahují. Pravděpodobně se obávali, že pokud by zasáhli, agresor by se zajímal i o ně.

Žák žil se svojí matkou a třemi staršími sourozenci. Rodina patřila mezi sociálně slabé a děti neměli dostatek materiálního zabezpečení, což se projevilo i na jejich potřebách jídla. Děti v rodině si před sebou schovávaly zásoby jídla, aby si to navzájem nesnědly. Žák ve třídě seděl sám v zadní lavici. Kamarády ve třídě neměl, protože se ho děti bály. Pozornost ve třídě si vynucoval zlobením a napadáním spolužáků. S vyučujícím komunikoval jako by mu byl rovný. Matka neměla čas děti vychovávat a ani se zajímat o jejich problémy či úspěchy ve škole. Pro žáka dospělý člověk nebyl autoritou.

Chvíli jsem situaci pozorovala, abych se zorientovala, zda-li je to jen žert a nebo jde o vážnou věc. Ve třídě jsme měli pravidlo, že pokud zazvoním na triangl, děti ukončí jakoukoliv činnost, kterou měly rozdělanou a právě toho jsem využila v této situaci. Když se žáci uklidnili, vzala jsem si problematického žáka do sborovny a kladla mu patřičné otázky. Společně jsme se snažili dospět k vyhovujícímu řešení. Pokoušela jsem se telefonicky zkontaktovat i zákonného zástupce žáka, avšak neúspěšně, proto jsem přistoupila k písemnému řešení a zaslala matce email i s papírem v žákovské knížce. Třídě jsem vysvětlila, jak se v dané situaci zachovat.

Po asi čtyřech týdnech jsem preventivně neopouštěla třídu ani o velkých svačinových přestávkách. Problematický žák nosil své svačiny, které si bez problému snědl a neměl tendenci požadovat jídlo po svých spolužácích. Když situace ve třídě vypadala zažehnána a já děti nechala chvíli o samotě při svačině, žák si začal vynucovat jídlo tentokrát od jiného vrstevníka.

1

The boy used to be quite problem-free until the age of 13. Proszěch was not without problems, but he always somehow 'bited his way' to a successful end of the year. Visible problems arose when he started hanging out with a group of friends where substance use is common. Party members mostly come from troubled families and are from other schools or no longer at school at all. The boy comes from a respectable and financially secure family. His experience with addictive substances was nil, and once before coming to school he had misjudged the amount of chewing tobacco he had used, so he got sick during class. He was sitting alone in his pew and wasn't talking to anyone, which was unusual. After fifteen minutes of the lesson, the boy, all green, asked if he could go to the toilet. I answered by asking why he wasn't there a lesson ago, and at that moment the boy started throwing up on the floor. I took him to the toilet and called his mother to come get him. I kept an eye on the boy to see if he was still sick.

The boy is an ordinary, unproblematic student whose grades are rather poor. Popular among classmates. He does not like to study, he prefers to work and help at home in the fields. He is easily influenced by his surroundings and is very easily seduced. His family owns a farm where he often helps out with his two brothers. So he is more of a practical type. He is not very attentive and often does not notice his surroundings. He has a good relationship with his parents and siblings.

Violation of classroom/school rules

After the incident, the mother picked up the boy from school, I returned to the classroom and a conversation took place with the classmates. At first they tried to make up some lie so that the boy wouldn't have a problem, but then one student shouted loudly: 'He shouldn't keep smoking that snus.' I caught that right away, and since I didn't know what the label 'snus' meant, I immediately asked about it. It was clear to everyone that the truth was out there, so no one was inclined to lie anymore. I was told it was chewing tobacco and that the boy used it regularly. Subsequently, a telephone conversation took place with the boy's mother, who had no idea about her son's habit. Mother taught the boy, basically, while talking to me on the phone. One could hear expressions like: 'you take drugs', 'who taught you that', 'you let us down a lot' and the like. After returning to school, the boy was educated about the dangers and consequences of using chewing tobacco. I studied this information carefully and consulted an acquaintance whom I knew used chewing tobacco to get first-hand information. The whole class was taught the same way. The teaching staff has been informed about this matter, the teachers are already monitoring the pupils and paying attention to these facts.

Transfer of student, Interview

The boy promised to make amends and will think about the harmfulness of the substance used. He even came to my office to apologize himself. He talked about how he didn't like it anyway and that everyone in his crew did. His mother strictly forbade him to have any further contact with the gang. In the first week after the incident, the mother frequently called the school to inquire about the boy's behavior. I assume that the boy had a proper regime at home for a longer time. In the long run - from my point of view, the boy is careful about this behavior. The class pushed him away a bit at first because most were against his habit, but over time the collective was back to normal. The boy still has problems with achievement, but his behavior has improved. In my opinion, the core of the problem - i.e. the problematic group - was solved in the bud and the boy did not fall into something worse.

Longterm success

15 let, 9.ročník

Práce na poli

Nevhodné chování,Drogy

VŠ, ČJ, NJ, AJ pro II.stupeň ZŚ

15

Chlapec býval do 13 let vcelku bezproblémový. Prospěch nebyl bezproblémový, ale vždy se nějak 'prokousal' k úspěšnému ukončení ročníku. Viditelné problémy nastaly, když se začal stýkat s partou kamarádů, kde je užívání návykových látek běžné. Členové party pochází většinou z problémových rodin a jsou z jiných škol nebo už nejsou na škole vůbec. Chlapec pochází ze slušné a finančně zajištěné rodiny. Jeho zkušenosti s návykovými látkami byly nulové a jednou před příchodem do školy neodhadl množství užívaného žvýkacího tabáku, tak se mu udělalo špatně během vyučovací hodiny. Seděl sám ve své lavici a s nikým se nebavil, což nebylo běžné. Po patnácti minutách výuky se chlapec, celý zelený, zeptal, jestli může jít na toaletu. Odpověděla jsem otázkou proč nebyl před hodinou a v tu chvíli chlapec začal zvracet na podlahu. Odvedla jsem jej na toaletu a zavolala matce, aby si pro něj přijela. Neustále jsem na chlapce dohlížela, zda je mu pořád špatně.

Chlapec je běžný, bezproblémový žák, jehož prospěch je spíše slabý. Oblíbený mezi spolužáky. Nerad se učí, raději pracuje a pomáhá doma na poli. Je snadno ovlivnitelný okolím a nechá se velmi snadno zlákat. Jeho rodina vlastní statek, kde často se svými dvěma bratry pomáhá. Je tedy spíše praktický typ. Není příliš pozorný a často nevnímá své okolí. S rodiči a sourozenci má dobré vztahy.

Po incidentu vyzvedla matka chlapce ze školy, vrátila jsem se do třídy a proběhl rozhovor se spolužáky. Nejdříve se snažili vymyslet nějakou lež, aby chlapec neměl problém, ale poté jedna žákyně hlasitě vykřikla: 'Nemá furt cucat ten snus.' Toho jsem se hned chytla, a protože mi nebylo jasné co označení 'snus' znamená, ihned jsem se na to zeptala. Všem bylo jasné, že pravda je venku, a tak už nikdo neměl tendenci lhát. Bylo mi řečeno, že se jedná o žvýkací tabák, a že ho chlapec užívá pravidelně. Následně proběhl telefonický rozhovor s matkou chlapce, která o synově návyku neměla ponětí. Matka chlapce poučila, v podstatě ještě, když se mnou hovořila po telefonu. Bylo slyšet výrazy jako: 'bereš drogy', 'kdo tě to naučil', 'hodně jsi nás zklamal' a podobně. Po návratu do školy byl chlapec poučen o nebezpečí a následcích užívání žvýkacího tabáku. Tyto informace jsem si pečlivě nastudovala a poradila jsem se s jedním známým, o kterém jsem věděla, že žvýkací tabák užívá, abych měla informace z první ruky. Stejně tak byla poučena i celá třída. Učitelský sbor byl o této věci informován, učitelé již žáky sledují a dávají na tyto skutečnosti pozor.

Chlapec přislíbil nápravu a bude přemýšlet nad škodlivostí užívané látky. Dokonce se sám přišel omluvit do mého kabinetu. Mluvil o tom, že mu to stejně nechutnalo, a že to dělali všichni v jeho partě. Matka mu další styk s partou striktně zakázala. První týden po incidentu matka často volala do školy a informovala se o chování chlapce. Předpokládám, že měl chlapec doma ještě delší dobu řádný režim. Dlouhodobě - z mého hlediska si chlapec na toto chování dává pozor. Třída jej zpočátku trochu odstrčila, protože většina byla proti jeho návyku, ale časem byl kolektiv opět normální. Chlapec má stále problémy s prospěchem, ale jeho chování se zlepšilo. Dle mého názoru se jádro problému - tedy problematická parta - vyřešilo hned v zárodku a chlapec nespadl do něčeho horšího.

1

About 14 days from the beginning of the school year, a 1st-year student of SOU majoring in MOMV, where I also taught civics, came to me as the school's prevention methodologist, saying that he wanted to confide in me about something. His classmates make fun of him, they isolate him, he has no friends. The interview showed that he is interested in cars, especially buses, and their repairs, because his father is a car mechanic, so he helps in the workshop, that's why he chose this field. Some of the classmates in the class make fun of him, giving him the nicknames "Bus

1st year SOU student, major MOMV (motor vehicle mechanic), age 15, lives in a complete family, has two younger sisters, introvert, not very communicative, average academic results. Students of the 1st year of MOMV-24 students aged 15-16.

Attendance problems, Bullying

tried to work with the class during classroom lessons and civics lessons, I showed the students how to behave empathetically, at that time the student attended school only sporadically, so I decided to invite his parents to school. As part of the ŠPP (school counseling workplace), the meeting was attended by the school principal, an educational counselor, a career counselor, and myself as a school prevention methodologist. The parents were desperate, they didn't know what to do, they didn't want to send him to another field, he was only interested in motor vehicles. A partial possible solution was to reassign the student to the second group for vocational training, which we did. His parents promised to persuade him to try to go to school, because he did not confide in them much and they themselves assessed him as very sensitive.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The student no longer came to school, the following week the parents informed the school that the student was transferring to another school. I met him after some time, and since he always reported to me, he came to me this time too and informed me that he didn't last at the second school either, again precisely because of his classmates. I rate this case as poorly solved, even though it may not have had an alternative solution. The MOMV class was problematic until the 3rd year, during the study two students were expelled from this class and two others went to other schools at the request of their parents.

Failure

15 let, 1. ročník SŠ-SOU obor autotronik

Oprava vozidel, autobusy, neoborová vozidla

Ing. Právní nauka, ZSV/občanská nauka, odborné předměty SOU-kovářství, školní metodik prevence

20

Asi 14 dní od začátku školního roku za mnou jako za školním metodikem prevence přišel student 1. ročníku SOU obor MOMV, kde jsem i vyučovala občanskou nauku, že se mi chce s něčím svěřit. Spolužáci ve třídě se mu vysmívají, izolují ho, nemá žádného kamaráda. Z rozhovoru vyplynulo, že se zajímá o automobily, hlavně autobusy, jejich opravy, protože tatínek je automechanik, tak pomáhá v dílně, proto si zvolil tento obor. Někteří ze spolužáků ve třídě se mu vysmívají, dávají mu přezdívky „Autobus

Student 1. ročníku SOU, obor MOMV (mechanik opravář motorových vozidel), věk 15 let, žije v úplné rodině, má dvě mladší sestry, introvert, málo komunikativní, průměrné studijní výsledky. Žáci 1. ročníku MOMV-24 studentů ve věku 15-16 let.

V rámci třídnických hodin i v rámci výuky občanské nauky jsem se snažila se třídou pracovat, studentům ukazovala, jak se chovat empaticky, v té době už student navštěvoval školu jen sporadicky, rozhodla jsem se proto pozvat jeho rodiče do školy. V rámci ŠPP (školského poradenského pracoviště) se schůzky zúčastnili ředitel školy, výchovný poradce, kariérní poradce, a já jako školní metodik prevence. Rodiče byli zoufalí, nevěděli si rady, na jiný obor ho dát nechtěli, on měl zájem právě jen o motorová vozidla. Částečným možným řešením bylo přeřazení studenta do druhé skupiny na odborném výcviku, což jsme učinili. Rodiče slíbili, že ho přemluví, aby zkusil do školy chodit, moc se jim totiž nesvěřoval a sami ho hodnotili jako velmi citlivého.

Student do školy již nepřišel, následující týden oznámili rodiče škole, že student přestupuje na jinou školu. Potkala jsem ho po nějaké době, a protože se ke mně vždy hlásil, i tentokrát za mnou přišel a oznámil mi, že ani na druhé škole nevydržel, zase právě kvůli spolužákům. Hodnotím tento případ jako špatně vyřešený, i když možná jiné alternativní řešení neměl. Třída MOMV byla problematická až do 3. ročníku, během studia byli dva žáci z této třídy vyloučeni a dva další odešli na žádost rodičů na jiné školy.

1

In another class in which I received classroom management, since the 7th grade, one student has been constantly forgetting things and making excuses that he forgot the given tools at mom's/dad's, depending on who he was with the week before. Almost all the teachers who taught him came to complain to me. When I called his father to see if he had left gym with his mother and if he didn't have anything else to wear to practice, of course he replied that he had plenty of clothes there that he could wear. He also called every two weeks saying he wasn't well and could I call my mom to take him home. I thought it might be psychological, after all he didn't have it easy at home. So I asked his classmates what they thought of this boy, and they told me that he was perfectly fine, keep smiling. Of course, it is difficult to know whether the student is really sick or is just taking advantage of his mother, who is trying to make the first last for him. But in my opinion, he was just cunning and took advantage of the situation.

The boy's parents divorced during his schooling in the 7th grade. They were constantly arguing and pulling the boys. Mom threw dirt on his dad. He once even came to my office and started crying to me that his ex-wife was holding her son against him. The boy is an only child. He is popular in the class.

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

So I called both parents to the school several times (separately), where I emphatically told them that it really couldn't go on like this. My mother agreed with me and I made an agreement with her that the next time I call her to come pick him up because he is sick, she will say that it will last there.

Interview

expected that once he saw that mommy wasn't going to do as he whistled, the situation would improve. He lasted about a month without missing a class. Subsequently, however, the excuses began to increase. He started forging his parents' signatures and went to school. His benefit, which had been pretty good until then, also dropped. Again, it was discussed with the parents and the school management.

Shortterm success

7. – 8. ročník

Hokej

Lhaní

Český jazyk, dějepis

25

V další třídě, v níž jsem dostala třídnictví, se již od 7. ročníku u jednoho žáka objevilo neustálé zapomínání věcí a vymlouvaní se, že dané pomůcky zapomněl u mámy/táty, podle toho, u koho zrovna týden před tím byl. Chodili si ke mně stěžovat téměř všichni učitelé, co ho učili. Když jsem volala jeho otci, zda si nechal tělocvik u matky a zda neměl nic jiného, co by si vzal na cvičení, tak mi samozřejmě odpověděl, že tam má spoustu oblečení, které si mohl vzít. Také se co dva týdny ozval s tím, že mu není dobře a zda bych mohla zavolat mamince, aby ho odvezla domů. Napadlo mě, že by to mohlo být psychické, přeci jen to neměl doma jednoduché. Ptala jsem se tedy na tohoto chlapce jeho spolužáků, jak se jim zdá, a ti mi odpověděli, že je úplně v pohodě, pořád vysmátej. Samozřejmě je těžké poznat, zda je žákovi doopravdy špatně, nebo jen využívá maminku, která se pro něj snaží udělat první poslední. Podle mě byl ale prostě jen mazaný a využíval situace.

Rodiče chlapce se během jeho školní docházky v 7. třídě rozváděli. Neustále se dohadovali a o chlapce se přetahovali. Maminka házela špínu na jeho tátu. Ten za mnou jednou dokonce přišel do kabinetu a začal mi tu brečet, že proti němu štve jeho exmanželka syna. Chlapec je jedináček. V kolektivu třídy je oblíbený.

Zavolala jsem si tedy již poněkolikáté oba rodiče do školy (samostatně), kde jsem jim důrazně řekla, že takto to dál opravdu nejde. Maminka mi dala za pravdu a domluvila jsem se s ní, že až jí příště budu volat, aby si pro něj přijela, protože mu je špatně, tak řekne, že to tam vydrží.

Očekávala jsem, že jakmile uvidí, že maminka nebude dělat, jak on píská, tak se situace zlepší. Asi měsíc vydržel bez jakékoli zameškané hodiny. Následně však omluvenky začaly přibývat. Začal falšovat podpisy svých rodičů a chodil za školu. Klesl mu také prospěch, který byl do té doby docela dobrý. Opět se to řešilo s rodiči a vedením školy.

1

One day I heard terrible news from the mother of one of my students. She told me what was happening to her son during his time at school and in the floorball club. He was friends with two boys who were also in my class. These two boys, his friends, sometimes amused themselves by beating the third one. He was assaulted both in class during recess and during extracurricular activities. It happened in such a way that one student held him so that he could not move and the other kicked him, for example in the thighs, in the calves, and finally kicked him in the stomach, which got the student to the doctor later that day. My mother informed me about this, but she still said that she did not want me to deal with this case. That her son doesn't want it. But I had a different opinion and for my inner peace I decided to resolve the situation because I don't want something like this to happen again.

The attacked student is a very sensitive boy, which is why he is most likely afraid to speak up and solve the problem that has arisen. She doesn't want to lose her two friends by reporting them to the teacher, which could lead to disciplinary action. Since the situation also happened in the classroom during recess, it seems that the rest of the class either ignored or did not notice the violence that took place there.

Physical aggression

invited the students to the office one by one. They walked independently and I could listen to the situation from multiple angles. I was interested in what is the view of each individual on what happened. It turned out that the students took it as a joke. They didn't feel that the incident escalated into bullying or assault, but they thought it was fun and that the person being assaulted was taking it that way. Because they were used to behaving like this even in training, where the matter was most likely not resolved, it did not seem like bad behavior towards the attacked. They claimed that even the one who was attacked was taking it as a joke, which he confirmed to me in the cabinet, even though I knew from his mother that it wasn't so. In short, to fit in with the party, he let himself like something like that. And because I thought that it would not be good to deal with it only with the pupils, I consulted with the educational advisor and we also invited the parents of all the boys who took part. We told them what happened. Some of the parents made light of it at first. They talked about it in such a way that nothing really happened, that it was just a joke. But at that moment we warned them that if we don't deal with it, it is possible that the behavior will be repeated or the aggression will escalate and it is desirable to stop it at the beginning. It was clear to me that we had to make it clear to them that they could not behave like this and that some kind of punishment had to follow. The guidance counselor and I explained to the parents that they should also address the situation with the pupils at home and talk to them. I suggested the educational measures we gave at school and I think it was the right thing to do. They were reprimanded by the class teacher. At the end, I analyzed the situation with the class as a whole, because it would affect the children anyway. I was talking about the fact that we can't judge the guys who did it as bad, but we can judge their behavior as bad. And they can easily change that.

Consequences, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The incident did not happen again. The pupils received educational measures, but I am not very satisfied with the result. I'm not sure, from a teacher's point of view, how the boys accepted the whole solution to the situation. Yes, it was resolved, but in my opinion, even after the punishment, they still didn't see that their behavior was wrong and they deserved it. In my opinion, they did not accept the guilt and did not recognize that the violence they committed cannot be taken as fun. I don't think they realized that.

Longterm success

12 let, 7. ročník

Hry na počítači, chození ven s kamarády, sport

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Magisterské vzdělání v pedagogice – Český jazyk a literatura, Občanská výchova

15

Jednoho dne jsem se dozvěděla od maminky jednoho z mých žáků hroznou zprávu. Pověděla mi, co se stávalo jejímu synovi během stráveného času ve škole a v kroužku florbalu. Kamarádil se s dvěma kluky, kteří rovněž patřili do mé třídy. Tito dva kluci, jeho kamarádi, se bavili občas tím, že toho třetího bili. Napadali ho jak ve třídě v průběhu přestávky, tak u mimoškolních aktivit. Probíhalo to tak, že jeden žáka držel, aby se nemohl hýbat a ten druhý ho kopal, třeba do stehen, do lýtek, nakonec ho kopl i do břicha, což žáka dostalo později ten den k doktorovi. Maminka mě o tom informovala, ale i tak říkala, že nechce, abych tuto kauzu řešila. Že si to její syn nepřeje. Já ale byla jiného názoru a pro svůj vnitřní klid jsem se rozhodla, že situaci vyřeším, protože nechci, aby se něco podobného stalo znovu.

Napadený žák je velmi citlivý hoch, a proto se nejspíše bojí ozvat a řešit problém, který nastal. Nechce přijít o své dva kamarády tím, že je nahlásí učitelce, což by mohlo zavinit kázeňský postih. Vzhledem k tomu, že situace se stala i ve třídě v průběhu přestávky, to vypadá, že zbytek třídy buď ono násilí, které tam proběhlo, ignoruje, nebo si ho vůbec nevšimlo.

Pozvala jsem si žáky do kabinetu jednoho po druhém. Chodili tak samostatně a já si mohla poslechnout danou situaci z více úhlů. Zajímalo mě totiž, jaký je pohled každého jednotlivce na to, co se stalo. Vyšlo z toho to, že to žáci brali jako legraci. Neměli pocit, že by ten incident sklouzl k šikaně, nebo napadení, ale mysleli si, že je to zábavné, a že i ten napadený to tak bere. Tím, že byli takhle zvyklí se chovat i na tréninku, kde se daná věc nejspíše neřešila, jim to nepřipadalo vůči napadenému jako špatné chování. Tvrdili, že i ten napadený to bere jako legraci, což mi potvrdil v kabinetu, i když jsem od jeho maminky věděla, že to tak není. Zkrátka aby zapadl do party, tak si něco takového nechal líbit. A protože jsem si myslela, že by nebylo dobré to řešit jen s žáky, tak jsem se poradila s výchovnou poradkyní a pozvali jsme si i rodiče všech kluků, kteří se toho zúčastnili. Řekli jsme jim, co se stalo. Někteří z rodičů to zpočátku zlehčovali. Mluvili o tom takovým způsobem, že se vlastně nic nestalo, že to byla jen klukovina. Ale v tu chvíli jsme je upozornili, že pokud to nebudeme řešit, tak je možné, že se chování bude opakovat, nebo se bude agrese stupňovat a je žádoucí to zarazit hned na začátku. Bylo mi jasné, že jim musíme dát najevo, že takhle se chovat nemohou a musí následovat nějaký postih. S výchovnou poradkyní jsme tedy rodičům vysvětlili, že by měli s žáky řešit situaci i doma a promluvit s nimi. Navrhla jsem výchovná opatření, která jsme ve škole udělili a myslím si, že to tak bylo správně. Dostali napomenutí třídního učitele. Na závěr jsem ještě situaci rozebrala se třídou jako celkem, protože by se to k dětem stejně doneslo. Mluvila jsem o tom, že nesmíme hodnotit ty kluky, kteří se toho dopustili, jako špatné, nýbrž můžeme hodnotit jejich chování, jako špatné. A to mohou snadno změnit.

Incident se již neopakoval. Žáci dostali výchovná opatření, nicméně s výsledkem nejsem moc spokojená. Nejsem si z pohledu pedagoga jistá, jak ti kluci celé to řešení situace přijali. Ano, vyřešilo se to, ale dle mého názoru i po tom trestu stále neviděli, že jejich chování bylo špatné a zasloužili si to. Dle mého názoru si neodnesli pocit vinny a neuznali, že násilí, kterého se dopustili, nemůže být bráno jako legrace. Myslím, že to si neuvědomili.

1

The student interrupted the lesson every lesson, ignored the surroundings, wanted to "entertain

The student transferred from another school in the 5th grade. During this year, everything went relatively smoothly, the change occurred in the 6th grade, when there are frequent changes of teachers, there is a different teacher for almost every class, and at that moment the aforementioned problems arose. The student was unable to follow even simple instructions from the teachers. The school required a medical history document from the mother, which the mother did not want to share. She later revealed that the student had Asperger's syndrome. The mother was unable to work properly with her son. She could not develop his potential, at home she solved his disorder by yelling. Later, the student spent all his time on the computer and playing games. He had a world all his own. As a prevention methodologist, I was afraid that they wouldn't realize when they hurt someone that it wasn't just a game, and that the injured person wouldn't reappear unharmed in their place after restarting the game.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

requested a teacher's assistant for the student, but this process is lengthy, so the entire 6th grade was without him. The teachers were supposed to write down his behavior. The student always sat with a clever classmate who advised him what to do. The student attended a special pedagogue and learned basic social habits, as well as social feelings and empathy. It was explained to the other students in the class what kind of disorder it is and how to deal with such an individual, as he acts. The classmates were very helpful and understanding.

Support, Working with the collective, Cooperation with experts

As soon as other classmates learned about the student's disorder, his mother came to the school, who was dissatisfied that her son's medical history was being dealt with at school when it was a private matter. But it was necessary to instruct both classmates and teachers so that they knew how to approach the student. The classroom assistant was a huge help and relief to all teachers. Thanks to him, the student reached the ninth grade and completed elementary school.

Longterm success

6. třída, 12 let

PC hry

ADHD,Porucha autistického spektra,Náběh na Aspergerův syndrom

Ničení majetku,Rušení výuky

Mgr. - Anglický jazyk, učitel pro 1. stupeň ZŠ, Metodik prevence rizikového chování žáků ve škole

25

Žák každou vyučovací hodinu vyrušoval výuku, ignoroval okolí, chtěl „pobavit

Žák přestoupil z jiné školy v 5. třídě. Během tohoto roku vše probíhalo relativně poklidně, změna nastala v 6. třídě, kdy se hojně střídají vyučující, na skoro každou hodinu je jiný učitel a v tu chvíli nastaly výše zmíněné problémy. Žák nebyl schopen plnit ani jednoduché pokyny vyučujících. Škola vyžadovala od matky dokument s anamnézou, matka ji nechtěla sdělit. Později sdělila, že má žák Aspergerův syndrom. Matka nebyla schopna řádně pracovat se svým synem. Nedokázala rozvinout jeho potenciál, doma jeho poruchu řešila řvaním. Později žák trávil veškerý čas v počítače a hrál hry. Měl úplně svůj vlastní svět. Jako metodik prevence jsem se bála, že si neuvědomí, když někomu ublíží, že to není jen hra, a že se ten ublížený po restartu hry zase neobjeví bez újmy na svém místě.

Vyžadovala jsem pro žáka asistenta pedagoga, ale tento proces je zdlouhavý, takže byl celý 6. ročník bez něj. Učitelé si měli zapisovat jeho chování. Žák vždy seděl s nějakou šikovnou spolužačkou, která mu radila, co má dělat. Žák docházel za speciální pedagožkou a učil se základním společenským návykům, taktéž sociálnímu cítění a empatie. Ostatním žákům ve třídě bylo vysvětleno, co je to za poruchu a jak s takovým jedincem jednat, jak jedná on. Spolužáci byli velmi ochotní a chápavý.

Jakmile se ostatní spolužáci dozvěděli o žákově poruše, přišla do školy jeho maminka, která byla nespokojená, že se synova anamnéza řeší ve škole, když je to soukromá věc. Bylo zapotřebí ale poučit jak spolužáky, tak učitele, aby věděli, jak k žákovi mají přistupovat. Asistent ve třídě byla obrovská pomoc a úleva pro všechny vyučující. Díky němu žák došel do deváté třídy a dodělal základní školu.

1

Over the course of the year, the two students behaved tauntingly and lightly insulted each other, whether it was a light taunt during class or an accidental poke while playing during PE class. The whole situation escalated on the ski course, where both boys insulted each other more and more. The highlight was when one laughed at the other that they live in a small village and that they don't even know the bike there, so they ride a triangle.

Both boys were rather above average in terms of grades. They were one of the more expressive ones in the whole class. Rather extroverted in behavior.

Physical aggression, Verbal aggression

We got involved as teachers only at this point, which was unfortunately too late. The whole class laughed at the given statement about the triangle. At this point, we tried to talk to the individual boys, but there was no personal improvement. In the end, the school management had to intervene. This dealt with both boys, who had to attend sessions with the school psychologist at the decision of the school principal.

Interview, Cooperation with experts

After the session ended, the situation calmed down and there was almost no problem between them until the graduation year. In the long run, the problem was solved only with the help of the school's psychological counseling service.

Longterm success

12 let a sekunda

Florbal, fotbal, fyzika,

Mgr. (Dějepis, Český jazyk + Zeměpis)

20 let

V průběhu roku se dva studenti chovali vysmívavě a navzájem se lehce uráželi, ať už to bylo při hodinách lehkým pošklebováním, či při hodinách tělocviku náhodným šťouchnutím při hře. Celá situace eskalovala na lyžařském kurzu, kde se oba kluci vzájemně uráželi více a více. Vrcholem bylo, když se jeden smál druhému, že bydlí v malé obci, a že tam ani neznají kolo, a tak jezdí na trojúhelníku.

Oba chlapci byli v ohledu známek spíše nadprůměrní. Byli jedni z těch výraznějších v celé třídě. Chováním spíše extrovertní.

Vložili jsme se do toho jako učitelé až v tomto momentu, což už bylo bohužel pozdě. Celá třída se smála danému výroku o trojúhelníku. V tuto chvíli jsme se snažili domluvit jednotlivým chlapcům, ale na nějaké osobní zlepšení již nedošlo. Nakonec se do věci muselo vložit vedení školy. To jednalo s oběma chlapci, kteří se na rozhodnutí ředitele školy museli účastnit sezení se školní psycholožkou.

Po ukončení sezení se situace uklidnila a až do maturitního ročníku mezi nimi nenastal téměř žádný problém. Dlouhodobě se tedy problém vyřešil až s pomocí školní psychologické poradny.

1

When I started working as an assistant, the student really needed help, he suffers from very strong autism. His parents wanted to send him to a special school, but it was not possible because the student boycotted the changes. He hates change, he didn't want to go to school in another city, he can't ride the bus and his parents don't have a car. I have known him since the first grade, it was not known at all that he was autistic, they did not recognize it in kindergarten. It wasn't until the first grade that they began to find out, go around specialists, and finally he was prescribed medication, he takes the medicine three times a day. His biggest problems are that he doesn't know the basic behaviors that other kids have. I remember one situation that was particularly unpleasant. He was in first grade at the time, starting to take medication, and was hard to get along with. He often did different things, but what bothered us the most was that he went to the litter box. It was interesting for him. I remember the first time it happened. I just ran off to get the supplies and the teacher was writing on the board, so no one looked at the student for a while. I came to the classroom when he knocked over the trash can and the kids were laughing. They were small, they couldn't understand what autism was, so the student seemed strange to them. The teacher and I wanted to take the student away and clean up, but he started acting out. He wasn't doing anything wrong in his eyes, so he didn't understand why we were banning him. The teacher managed to calm him down by promising him that he could keep one item from the bin. It was a crumpled plastic cover for a notebook. The children threw various things into the bin, they were just learning how to sort the waste. It was resolved that day, but the student started doing it repeatedly. We were desperate, we didn't know what to do. He couldn't be stopped or talked out of it, he started yelling and getting angry, he had anger management problems. I remembered an acquaintance who is a special education teacher, so I contacted her and discussed the situation. She advised us not to argue with him and not to pretend that it is worthless and causes negative emotions. If he wants to do it, let him do it, but in a reasonable way, let's make him a special basket, for example. The teacher and I removed all the trash cans and placed them in the hallway. The school bought a new colorful basket, which we filled. The children painted pictures and we put them there, as well as wooden cubes and toys interesting to the touch. When the student decided to go to the bin, he could choose one item and take it to the desk.

The student suffers from a strong form of autism, when he was younger he could not control his anger and could not react to situations correctly, he often reacted by shouting or getting angry, he tried to hit his classmates several times. It is necessary to take into account that the usual principles will not apply to him, it is necessary to approach differently. Nothing can be strictly prohibited or shouted at, it arouses strong emotions in him that he cannot process and reacts disproportionately.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression

The teacher and the assistant tried to solve the situation by talking, which did not work for the pupil suffering from autism. They took the advice of the special education teacher and decided to help the pupil. They removed all the trash cans so the student wouldn't find anything inappropriate, get dirty, or get hurt. They placed a new colored basket in the same place, which served as an exploratory one. The children painted pictures in it, toys were borrowed from the group and the basket was filled with them. When the student was interested in approaching the basket, he could. The teacher and the assistant agreed on cooperation with him, that he could choose one thing from the basket and take it to the desk, but then he would diligently count the examples. As the student grew older, this characteristic passed.

Support, Interview, Cooperation with experts

The result of the solution was more than satisfactory. The student responded positively to the idea and liked the basket with toys and pictures. The children tried to paint colorful and interesting pictures to capture the pupil's imagination. The student was satisfied, whenever he wanted, he could go to the bin, empty it, find something interesting and take it with him to the desk. Since no one was fighting him or forbidding him from this behavior, he was overall in a much better mental state and mood.

Longterm success

11 let, 5. třída

Vesmír a matematika

Autismus

Učitelství pro první stupeň

47

Když jsem začala dělat asistentku, žák opravdu potřeboval pomoc, trpí velice silným autismem. Pamatuji si na jednu situaci, která byla obzvlášť nepříjemná. Byl tehdy v první třídě, začínal pobírat medikaci a bylo těžké s ním vyjít. Často dělal různé věci, ale nejvíc nás trápilo, že chodil do odpadkového koše. Pro něj to bylo zajímavé. Pamatuji si, jak se to stalo poprvé. Zrovna jsem odběhla pro pomůcky a učitelka psala na tabuli, takže chvíli na žáka nikdo nekoukal. Přišla jsem do třídy, když převrátil odpadkový koš a děti se smály. Byly malé, nedokázaly pochopit, co je autismus, takže žák jim přišel zvláštní. S paní učitelkou jsme žáka hned chtěly odvést pryč a uklidit to, ale on začal hrozně vyvádět. V jeho očích nedělal vůbec nic špatného, takže nechápal, proč mu to zakazujeme, byl úplně mimo. Nakonec se ho paní učitelce podařilo uklidnit, když mu slíbila, že si jednu věc, co se mu v tom koši líbila nejvíc, může tedy nechat. Naštěstí to byl jen nějaký zmuchlaný plastový obal na sešit, ale i tak to bylo nepříjemné, protože děti do toho koše házely skoro všechno, teprve se učily třídit odpad, takže to ještě tak neznaly. Takže tam byly různé obaly, kapesníky, ubrousky, ale i zbytky svačin a podobně. Ten den se to nějak vyřešilo, ale čekalo nás poté nemilé překvapení, žák to začal dělat opakovaně. My jsme z toho byly ze začátku zoufalé, nevěděly jsme si rady. Nedalo se mu to zakázat ani rozmluvit, když jsme se o to pokoušely, začal vždy křičet a vztekat se, on měl tehdy poměrně velké problémy se zvládáním vzteku.

Žák trpí silnou formou autismu, zároveň jako mladší nedokázal zcela ovládat svůj vztek a nedokázal poznat, jak na určité situace správně reagovat, často tedy reagoval křikem či hněvem, několikrát došlo i k tomu, že se snažil spolužáky uhodit. Je nutné zohlednit, že na něj nebudou platit obvyklé zásady, je nutné přistupovat jinak. Nic nelze přísně zakazovat, ani na něj křičet, vzbuzuje to v něm silné emoce, které nedokáže zpracovat a reaguje nepřiměřeně. Rodiče ho chtěli dát i do speciální školy, ale nebylo to možné, protože žák změny bojkotoval. Nenávidí změny, nechtěl docházet do školy do jiného města, navíc nemůže jezdit autobusem a rodiče nemají auto. Ve školce nepoznali, že je autista. Až v té první třídě se začalo zjišťovat, objíždět odborníky, a nakonec dostal předepsanou medikaci, bere léky třikrát denně. Jeho největší problémy jsou s tím, že vůbec nezná to základní chování, které ostatní děti mají.

Rozmluva s žákem nefungovala. Zkontaktovala jsem speciální pedagožku a žáka s ní konzultovala. Poradila, ať se s ním nehádáme a nepřeme, že to nemá cenu a vyvolává negativní emoce. Pokud to chce dělat, ať mu to dovolíme, ale rozumně, ať mu třeba vyrobíme speciální košík. S paní učitelkou jsme všechny odpadkové koše z této třídy odebraly a umístily se erární na chodbu. Škola koupila nový barevný koš a ten jsme naplnili. Děti namalovaly různé obrázky a ty jsme tam daly, také dřevěné kostky a hračky zajímavé na omak. Když se žák v hodině zase rozhodl vydat v koši, tak mohl, probral se těmito věcmi a paní učitelka mu dovolila si vybrat třeba jeden obrázek či věc, co se mu líbila, tu si mohl vzít s sebou do lavice.

Výsledek řešení byl více než uspokojivý. Žák na nápad reagoval pozitivně a koš s hračkami a obrázky se mu líbil. Děti se snažily malovat pestrobarevné a zajímavé obrázky, aby to zaujalo žákovu představivost. Žák byl spokojený, kdykoliv chtěl, mohl si ke koši dojít, vysypat si ho, najít si něco zajímavého a vzít si to s sebou do lavice. Jelikož s ním nikdo nebojoval a nezakazoval mu toto chování, byl celkově v mnohem lepším psychickém rozpoložení a náladě. S přibývajícím věkem žáka tato vlastnost přešla.

1

On Thursday at the beginning of the school year, I went for a walk with my class as part of the first adaptation day with TU. Another colleague went with us. The students' behavior was problem-free throughout the morning. Pupils talked, played, competed. Before noon, we waited for lunch for about 20 minutes, so I parted at the children's playground, which is in the immediate vicinity of the school cafeteria. Before leaving for lunch, I called the students to count each other and everyone went either to lunch or to their homes. This is where we saw the whole class for the last time that day. In the afternoon, I received a message from the mother of one of my students that her daughter had been attacked during the morning. 'Hello teacher, I am writing about today's incident that happened in the morning before you went to lunch with the class. My daughter came home with her cousin saying that a classmate attacked her and punched her several times in the chest followed by a slap. Right after she wanted to defend her cousin from the lower grade. I would like to solve this situation, I don't want a repeat of the previous years. I will inform the headmistress about this incident. With regards...' This news surprised me a lot, because none of the children informed me that something had happened on the playground. I texted the student's mother to say thank you for the message and that it would be resolved the next day. In retrospect, I learned that my mother had called the principal even before she sent me the message. The headmistress discussed it with the pupil and during the investigation by the team it was found that there were other versions.

The class is very lively, especially some boys have disciplinary problems and resolve disputes with each other during breaks or even outside the school premises. There is jealousy among some of the girls, including the female student. She is not happy that her classmates also started going to the riding club. The student has behavioral problems, often lies. Another pupil is slightly above average, a problem-free pupil. Otherwise, the class works quite well as a collective.

Physical aggression, Lying and cheating

The next morning, we sat down with the class and everyone who wanted to could comment on the situation. I found out that when the children were on the playground, there were also first-graders there, and one of them, who was a cousin of the student, started throwing apples at the student. And so that the pupil would not go after the little first grader, he turned to the pupil to tell him to stop throwing apples at him. Instead of the pupil reprimanding the cousin, both continued to throw apples at the pupil. That's why the student got angry and probably touched the student somehow. The pupil claimed that he definitely did not punch the pupil in the chest. None of the other classmates saw the pupil hit the pupil, they only saw the apples being thrown. It was obvious that the pupil was not telling the whole truth, because she stuttered and gave a different version each time. In the end, everything was resolved by agreement by clarifying that such things must be reported immediately. The student and the student shook hands and the student apologized as a precaution, although he probably didn't do it. The student had to comment on whether she agreed with this solution. She answered yes.

Agreement, Working with the collective, Interview

wrote an e-mail to the student's mother, saying that the problem was solved by agreement. After a week, the student was not feeling well during class and her mother came to pick her up. She asked me out of the class during class and asked me how the incident was resolved. I told her that they would make arrangements and that the school team was dealing with it. The mother's reaction was impulsive, she started to raise her voice and claim that other students also saw the pounding in the chest, but did not confirm this version in front of the teacher. The mother claimed that her daughter was always right and that she had been bullied before and that she was definitely bullied. Žačka stood next to her mother and did not speak. Much of the conversation was overheard by the children in the class and then blamed on the student. The mother apparently accepted this solution and did not speak again. The teacher thinks she handled the situation well and doesn't know what she would have done differently.

Longterm success

11 let, 5.ročník

otevřená otázka Koně, jízda na koních, vlastní hříbě

Lhaní

Magisterské vysokoškolské vzdělání (dějepis,občanská výchova)

3

Ve čtvrtek začátkem školního roku jsem se svojí třídou šla v rámci prvního adaptačního dne s TU na procházku. Šla s námi i další kolegyně. Celé dopoledne bylo chování žáků bezproblémové. Žáci si povídali, hráli si, soutěžili. Před polednem jsme okolo 20 minut čekali na oběd a tak jsem dala rozchod na dětském hříšti, které je v bezprostřední blízkosti školní jídelny. Před odchodem na oběd jsem žáky svolala, abychom se spočítali a všichni se odebrali buď na oběd nebo do svých domovů. Zde jsme se toho dne s celou třídou viděli naposledy. Odpoledne jsem dostala zprávu od matky jedné mé žačky, že dcera byla během dopoledne napadena. 'Dobrý den paní učitelko, píši ohledně dnešního incidentu co se stal v dopoledních hodinách než jste šli se třídou na oběd. Přišla domů moje dcera s bratrancem s tím, že ji spolužák napadl a několikrát ji udeřil pěstí do hrudníku a následovala facka. Hned po tom co chtěla bránit svého bratrance z nižšího ročníku. Ráda bych tuto situaci řešila, nechci aby se opakovalo to co předešlé ročníky. O tomto incidentu budu informovat paní ředitelku. S pozdravem....' Tato zpráva mne velmi zaskočila, protože mne nikdo z dětí neinformoval, že se na hřišti něco stalo. Odepsala jsem mamince žačky, že děkuji za zprávu a že se to druhý den vyřeší. Zpětně jsem se dozvěděla, že matka volala paní ředitelce ještě dřív, než mi poslala tu zprávu. Paní ředitelka to řešila se žákem a při vyšetřování týmem se zjistilo, že jsou jiné verze.

Třída je velmi živá, obzvláště někteří chlapci mají kázeňské problémy a řeší mezi sebou spory během přestávek nebo i mimo školní prostory. Mezi některými dívkami, včetně žačky panuje žárlivost. Je nerada, že její spolužačky začaly také chodit do jezdeckého kroužku. Žák má problémy v chování, často lže. Jiný žák je lehce nadprůměrný, bezproblémový žák. Jinak třída pracuje jako kolektiv celkem dobře.

Druhý den ráno jsme si se třídou sedli a každý kdo chtěl, se mohl k dané situaci vyjádřit. Zjistila jsem, že když děti byly na hřišti, byli tam i prvňáci a jeden z nich, který byl bratranec žačky, začal na žáka házet jablka. A aby žák nešel na malého prvňáka, obrátil se na žačku, aby mu domluvila a přestal na něj házet jablka. Místo toho, aby žačka bratrance pokárala, pokračovali oba v házení jablek na žáka. Proto se žák rozlobil a asi se žačky nějak dotkl. Žák tvrdil, že žačku rozhodně nebouchal pěstí do hrudníku. Žádný z dalších spolužáků neviděl, že by žák žačku udeřil, viděli jen házení jablek. Bylo zřejmé, že žačka nemluví zcela pravdu, protože se zadrhávala a pokaždé měla jinou verzi. Nakonec se vše vyřešilo domluvou ujasněním si, že takovéto věci se musí hlásit hned. Žák si s žačkou podali ruce a žák se preventivně omluvil, i když to asi neudělal. Žačka se měla vyjádřit, zda-li souhlasí s tímto vyřešením. Odpověděla ano.

Matce žačky jsem napsala e-mail, s tím, že problém byl vyřešen domluvou. Po týdnu nebylo žačce během vyučování dobře a matka si pro ni přijela. Vyžádala si mne ze třídy během výuky a ptala se mne, jak byl incident vyřešen. Odpověděla jsem ji, že domluvou a že se tím zabývá školní tým. Reakce matky byla impulsivní, začala zvyšovat hlas a tvrdit, že to bušení do hrudi viděli i další žáci, kteří tuto verzi před paní učitelkou nepotvrdili. Matka tvrdila, že její dcera má vždy pravdu a že se již se šikanou dříve setkala a toto, že je určitě šikana. Žačka stála vedle matky a nemluvila. Velkou část rozhovoru slyšely děti ve třídě a poté dávali žačce za zlé. Matka zřejmě přijala toto řešení a již se neozvala. Paní učitelka si myslí, že danou situaci zvládla dobře a neví, co by dělala jinak.

1

had this class for the first time, we had two hours together. I never had them before, we didn't even know each other from substituting. In order not to start in a hurry, I prepared the current political situation for the first term - political science is also waiting for us later and it is just before the elections, which some of the students can already go to. From previous experience, it is an attractive topic for pupils, because we talk, they can express their opinion and some do not deal with politics at all at home, so this is a unique opportunity for them to get involved and create or share opinions. We started with the voting calculator and then we analyzed their results to see how satisfied or surprised they were. It worked great in class A. In class B it was a disaster. For the third year in a row, the ban on the use of cell phones has been in force here, and pupils hand them in if the teacher does not directly allow their use. This was arrived at after many complaints and negative experiences from teaching, when pupils were not paying attention, were disruptive, looked at their mobile phones, even took calls, etc. to interfere with the phones. In class B at the final exam, at a certain point I wasn't sure if everyone was really answering the questions in the election calculator, or if they were writing to their friends instead. Only a few of them answered my questions a bit, but the class involvement didn't work. So we talked a little with some of them, but most of them just sat, looking at their mobile phones or at me, and if at me, they looked quite disinterested and as if I was reading from their expressions "what do you want us here?

don't really know how that happened. I had this class for the first two hours, we didn't know each other yet and we didn't have time to "do" anything

Not attending to teaching/Inattention to teaching

In class, I reminded a few of them to watch the show so they could join the discussion, but when everyone is sitting crammed as far as possible in the back and I don't know their names, it's hard to do. So I left the class just frustrated that next time I mustn't forget my phones and I'm not going to do any mobile activities with them - it doesn't serve the purpose at all.

Warning

I have a class once every two weeks and haven't had it again since this incident and unfortunate start. Next we have the topic of Media which is great and popular and the pupils are getting involved so I can only hope they will finally talk a bit. Right now I'm totally demotivated to try to make nice hours when I'm not getting the desired response.

Failure

17 - 18, 3. ročník SOŠ

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Bakalářská SZZ

3

Tuto třídu jsem měla poprvé, měli jsme spolu dvě hodiny. Nikdy před tím jsem je neměla, neznali jsme se ani ze suplování. Abychom nezačali zhurta, připravila jsem si na první zsv aktuální politickou situaci – politologie nás později také čeká a zrovna je před volbami, k nimž někteří ze žáků už mohou jít. Z přechozí zkušenosti je to pro žáky téma atraktivní, protože si povídáme, oni mohou vyjádřit názor a někteří doma politiku vůbec neřeší, takže to je pro ně jedinečná příležitost se zapojit a vytvářet si nebo sdílet názory. Začali jsme volební kalkulačkou a poté jsme rozebírali jejich výsledky, nakolik jsou spokojení nebo překvapení. Ve třídě A to fungovalo skvěle. Ve třídě B to byla katastrofa. Už třetím rokem u nás platí zákaz používání mobilů a žáci je odevzdávají, pokud učitel přímo nedovolí používání. K tomu se dospělo po mnoha stížnostech a negativních zkušenostech z výuky, kdy žáci nedávali pozor, rušili, koukali do mobilu, dokonce i přijímali hovory atd. V hodinách AJ je žákům nechávám, aby si mohli překládat, a zároveň nemají moc prostoru na to, aby s telefony rušili. Ve třídě B na zsv jsem si v určitou chvíli už nebyla jistá, jestli vážně všichni odpovídají na otázky ve volební kalkulačce, nebo šli místo toho psát kamarádům. Jen pár z nich trochu odpovídalo na moje otázky, ale zapojení třídy nefungovalo. S některými jsme si tedy trochu povídali, ale většina jen seděla, koukala do mobilu nebo na mě a pokud na mě, tak se tvářili dost s nezájmem a jako kdybych jim četla z výrazů „co ty nám tady chceš?

Jak k tomu došlo, to vlastně nevím. Měla jsem tuto třídu na první dvě hodiny, ještě jsme se neznali a nestihli si nic „provést

V hodině jsem několik z nich napomenula, aby se koukali na pořad, aby se mohli zapojit do diskuze, ale ve chvíli, kdy všichni sedí namačkaní co nejvíc vzadu a já je neznám jmény se to dělá těžko. Takže z hodiny jsem odcházela jen frustrovaná, že příště už nesmím na telefony zapomenout a už s nimi nehodlám dělat žádné aktivity na mobilu – neplní to vůbec účel.

Třídu mám jednou za dva týdny a od tohoto incidentu a nešťastného začátku jsem je znovu neměla. Příště nás čeká téma Média, které je skvělé a oblíbené a žáci se zapojují, takže můžu jen doufat, že se konečně trochu rozmluví. Momentálně jsem naprosto demotivovaná se snažit dělat hezké hodiny, když se mi nedostává žádoucí reakce.

1

went to classes as a teacher's assistant with a young lady who had problems with communication in class, she was shy. At some points, she absolutely refused to cooperate with the teacher. She refused to cooperate in the sense that she did not answer the questions and just looked at the teacher and did not say anything. The teacher was always taken aback, but he didn't force the girl to do anything. It happened mainly in foreign language classes.

The class has difficulties with discipline and a rather problematic collective. You hear about them very often in the assembly hall and they don't have a resolved relationship with each other (a few boys are disruptive in class, but some students want to learn and it doesn't do them any good). The girl I'm referring to is generally rather quiet, if she doesn't have to talk, she doesn't. The student generally has a roughly average grade, but she is not very confident in a foreign language. The female assistants working at the given primary school agreed that they are probably embarrassed in front of their classmates because they make fun of anyone and anything during class.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

was in an online class and the student ignored the teacher's call to answer his question for about the third time today. I was already running out of ideas to help her in class because we were there with the whole class. At one point, it was the fourth time the teacher ignored me, I couldn't take it anymore and I say to her: "Please realize what you are doing. I understand that you're probably ashamed, but if you don't function like the others in class, that's up to the psychologist.

Disrespectful communication

Since the incident described above, the student answers the teacher's questions in class, or at least says that she doesn't know what to answer.

Partial success

11 le, 6. ročník

skaut

Poruchy učení

střední pedagogická škola

3

Chodila jsem na hodiny jako asistent pedagoga s jednou slečnou, která měla problémy ohledně komunikace v hodinách, styděla se. V některých momentech naprosto odmítla spolupracovat s pedagogem. Odmítla spolupracovat v tom smyslu, že neodpovídala na otázky a jen na učitele koukala a nic neřekla. Učitel byl vždy zaražen, ale dívku k ničemu nenutil. Stávalo se to hlavně v hodinách cizího jazyka.

Třída má potíže s kázní a celkem problémový kolektiv. Ve sborovně je o nich velmi často slyšet a nemají mezi sebou vyřešené vztahy (několik kluků v hodinách vyrušuje, ale někteří žáci se chtějí učit a nedělá to dobrotu). Dívka, o které se zmiňuji je celkově spíše tichá, pokud mluvit nemusí, tak nemluví. Žákyně má obecně zhruba průměrný prospěch, ale v cizím jazyce si příliš nevěří. Asistentky pracující na dané ZŠ se shodly, že se nejspíše stydí před spolužáky, protože si dělají srandu z kohokoliv a z čehokoliv během hodin.

Byla jsem na on-line hodině a žákyně už asi potřetí za dnešní hodinu ignorovala vyzvání učitele k tomu, aby odpověděla na jeho otázku. Už mi docházely nápady jak jí pomoci na hodinách, protože jsme tam byli s celou třídou. V jednu chvíli, to už bylo čtvrté ignorování učitele, jsem to už nevydržela a říkám jí: „Prosímtě, uvědom si co děláš. Rozumím tomu, že se asi stydíš, ale jestli ve výuce nebudeš fungovat jako ostatní, tak to je na psychologa.

Žákyně od té doby, co se udála výše popsaná událost, v hodinách odpovídá na otázky učitele, nebo alespoň řekne, že neví co má odpovědět.

1

Due to problems with her mother, which additionally worsened with puberty and covid at the same time, problems with alcohol, cigarettes, drugs manifested themselves, she had "unsuitable

Miss with problematic attendance, conflicts in the family with her mother, with whom she lives, problems began to manifest in the 7th grade, when she was 13 years old. The mother was older, had 2 adult sons, and had neither time nor interest in the girl, perhaps she became pregnant unexpectedly, and therefore the husband left the family when she was 2-3 years old. The mother is normal, so she has no problems with alcohol or money, she works as a nurse, the problems are only relational. She left her daughter to raise herself. Since she was little, she did what she wanted, she was free, which led to certain results, and her mother did not want to see and deal with it. Otherwise, the girl had average grades just from sitting in class and listening.

Violation of classroom/school rules, Attendance problems

First, there were educational interviews with the setting of some rules, and their reflection after 14 days, but she could suddenly disappear for 2 months. Then there were commissions where they talked in turn with the child, with the mother, with them together. When they were talking only with the girl, she was friendly, she didn't lie much, she was quite honest. When they talked to the mother, she said that it was all the girl's fault, and as soon as they talked to them together, the mother defended the girl. After an agreement with her mother and the social department, the girl went for a diagnostic stay, she returned with set rules of behavior, a rearranged scale of values. Their mother wanted to send them for a diagnostic stay, not the school, which usually happens the other way around. You could see his relationship with his daughter. The daughter received it neutrally to positively. She stayed for 6 weeks, there was treatment, some rules of behavior were set, the girl was removed from drugs, further consultations were taking place. But if the child doesn't set it all up in his head, then the external setup doesn't work. During the stay, the girl understood that there are much worse cases than her, she learned to appreciate herself, she made it clear that she has to stand on her own two feet, because her mother will not help her, so she gives her money, she has no problem with that, but overall the girl is doesn't care So then they agreed with the mother that he would go to an apprenticeship with a stay outside the city.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

After her return, she was on triples, she was able to prepare, she was very motivated. However, new conflicts with her mother began, motivation dropped again, truancy was repeated, but she was motivated at least to the point that she completed her education and graduated from the eighth grade. She left her mother to go to boarding school and now she is studying, and that is relatively good, we don't know any other details. It is interesting that she is the only girl who came back from the diagnostic stay corrected, otherwise the children always come back worse, they learn other things there, or on the contrary, they are bullied. But she was strong enough and could be motivated. Now the point is that she's all alone, and if she finds a guy so quickly, and it's a matter of what guy. Otherwise, it is still set more or less positively.

Partial success

7. ročník/ 13 let

žádné konkrétní

Záškoláctví,Drogy,Alkohol,Cigarety,Sebepoškozování

Vysokoškolské, metodik prevence

29

Kvůli problémům s matkou, které se navíc zhoršily s pubertou a covidem najednou, projevily se problémy s alkoholem, cigaretami, drogami, měla „nevhodné

Slečna s problematickou docházkou, konflikty v rodině s matkou, s kterou žije, problémy se začaly projevovat v 7. třídě, když jí bylo 13 let. Matka byla starší, měla 2 dospělé syny, a neměla pro dívku ani čas, ani zájem, možná otěhotněla se nečekaně, a proto manžel odešel z rodiny, když jí bylo 2-3 roky. Matka je normální, teda nemá problémy ani s alkoholem ani s penězi, pracuje jako zdravotní sestra, problémy jsou pouze vztahové. Nechala dceru ať vychovává se sama. Od malička dělala, co chtěla, byla svobodná, což přivedlo k určitým výsledkům, a matka to nechtěla vidět a řešit. Jinak dívka měla průměrné známky už od toho, že seděla ve třídě a poslouchala.

Nejdřív probíhaly výchovné pohovory s nastavením nějakých pravidel, a jejich reflexi po 14 dnech, ale ona mohla najednou zmizet na 2 měsíce. Pak byly komise, kde hovořily postupně a s dítětem, s matkou, s nimi spolu. Když se bavily jenom s dívkou, tak byla nastavena vstřícně, moc nelhala, byla docela upřímná. Když mluvily s matkou, tak ta říkala, že všechna vina je na dívce, a jakmile mluvily s nimi spolu, tak matka hájila dívku. Po dohodě s matkou a se sociálním odborem dívka šla na diagnostický pobyt, vrátila se s nastavenými pravidly chování, přestaveným žebříčkem hodnot. Na diagnostický pobyt je chtěla poslat matka, ne škola, což se obyčejně stává naopak. Bylo vidět, jaký má vztah vůči dceři. Dcera to přijala neutrálně až pozitivně. Byla na pobytu 6 týdnů, tam probíhalo léčení, byla nastavena nějaká pravidla chování, dívka byla odstraněna od drog, probíhaly další konzultace. Ale pokud dítě nenastaví to všechno samo v hlavě, tak to vnější nastavení nefunguje. Na pobytu dívka pochopila, že existují mnohem horší případy, než ona, naučila se sebe oceňovat, ujasnila, že musí se pak postavit na vlastní nohy, protože matka jí nepomůže, teda dává jí peníze, s tím nemá problém, ale v celku dívka je nezajímá. Takže pak domluvily se s matkou, že půjde na učňák s pobytem mimo město.

Po návratu byla na trojkách, dokázala připravovat se, byla velmi motivována. Však se začaly nové konflikty s matkou, motivace znovu klesla, záškoláctví se opakovalo, nicméně byla motivována aspoň tak, že dokončila vzdělání, vyšla z osmé třídy. Odešla od matky na internát a teď se učí, a to je relativně dobře, další podrobnosti nevíme. Zajímavé je to, že je to jediná dívka, která se vrátila z diagnostického pobytu napravená, jinak děti vždycky se vrací ještě horší, naučí se tam dalším věcem, nebo naopak podléhají šikaně. Jenže ona byla dost silná a mohla se nechat motivovat. Teď je o to, že je úplně sama, a když tak rychle si najde chlapa, a jde o to jakého chlapa. Jinak je pořád nastavena víceméně pozitivně.

1

The third and seventh graders at our high school regularly go on a sports-oriented cycling course. Since we are located in the Highlands, we have suitable terrain to organize a course in the nearby area, so every year we go for recreation about 25 km from the school. Every year there are students in the class who live along the route, so we usually agree with them that they will join along the way. Since we go in June, the vast majority of students are already eighteen years old by then. According to the law, they can legally consume alcohol, but at a school event they are strictly prohibited for the entire five days. One of these tours went classically according to plan, about forty students set off under the supervision of three teachers in a bicycle convoy towards recreation, and others joined along the way. One student later admitted to buying a bottle of vodka for the entire class for the evening, but one student took it upon himself to drink almost the entire bottle. Shortly after that, we arrived at his residence together with the students and picked up a group of students. At that moment, we had no idea that the student had ingested, somehow he managed to hide it from us, as the student was known for his cheerful demeanor and was the "entertainer of the class\

The student did not show signs of pathological behavior during the study. In class, he was notable for his extroverted demeanor and occasional witty remarks that usually amused the entire class and seems to have been popular with his classmates. However, before the cycling course, he had never caused significant disciplinary problems. He was not one of the hardworking students, but he usually got twos, sometimes threes. Before the course, we also didn't know what the student's situation was at home. In a later interview with him, we found out that the mother often consumes alcohol, the atmosphere at home is not favorable, and the choleric father does not go far for a shot.

Violation of classroom/school rules

When another teacher and I arrived at his home with the student, the father reacted by punching the student right at the door, but the student started to fight back. As pedagogues, we tried to separate father and son from each other and calm the situation, which was also watched by grandmother and grandfather the whole time. The student's mother disappeared after the first shot. When we were as sure as possible that the situation would not escalate further, we left the house and headed towards recreation, where the other students with the remaining supervision had meanwhile arrived. During the afternoon, the student's mother called and we agreed that when the student is in a normal state, he can return to the mandatory cycling course. So in the evening, the father brought the sober student and the rest of the course passed in peace. We resolved the situation with the student by agreeing that expulsion from school is also a consideration, but if he behaves well, we can forget about the incident. The student did not receive a conditional expulsion, but a verbal agreement was made in the presence of all the teachers and with the approval of the principal that if he causes another problem before the end of his studies, he will be expelled from the school, but otherwise he is still a student at our school.

Agreement, Physical intervention, Interview

In retrospect, I evaluate that the agreement with the student worked, immediately after the incident on his own initiative he helped with everything, chopped wood and constantly asked, it seems something needs to be done. He was an exemplary student for the rest of his studies and even improved his grade point average as he began to study regularly and often allowed himself to be challenged. No problematic incident occurred until the end of the study and the student graduated with honors.

Longterm success

18 let, 3. ročník

otevřená otázka sport

Podvody

Středoškolský učitel biologie a chemie (RNDr.)

40

Třetí ročník a septima na našem gymnáziu pravidelně jezdí na sportovně zaměřený cyklistický kurz. Jelikož se nacházíme na Vysočině, máme zde příhodný terén k uspořádání kurzu v blízkém okolí a jezdíme tedy každý rok na rekreaci vzdálenou cca 25 km od školy. Každý rok jsou ve třídě studenti, kteří bydlí po trase a tak se s nimi většinou dohodneme, že se přidají cestou. Jelikož jezdíme v červnu, převážné většině studentů už tou dobou bývá osmnáct let. Podle zákona tedy můžou legálně požívat alkohol, na školní akci ale mají po celých pět dnů přísný zákaz. Jeden z těchto turnusů probíhal klasicky podle plánu, cca čtyřicet studentů vyrazilo s dozorem tří učitelů v cyklistické koloně směrem k rekreaci a cestou se přidávali další. Jedna studentka se později přiznala, že koupila láhev vodky pro celou třídu na večer, jeden student se toho však ujal sám a téměř celou láhev vypil. Chvíli na to jsme společně se studenty dorazili do jeho bydliště a přibrali skupinu studentů. V tu chvíli jsme vůbec netušili, že student požil, nějakým způsobem se mu to před námi podařilo utajit, jelikož student byl známý svým veselým vystupováním a byl „bavičem třídy\

Student během studia nevykazoval známky patologického chování. Ve třídě byl výrazný svým extrovertním chováním a občasnými vtipnými poznámkami, kterými obvykle bavil celou třídu a zdá se, že byl mezi spolužáky oblíbený. Před cyklistickým kurzem se však nikdy nestalo, že by způsoboval výrazné kázeňské problémy. Nepatřil mezi snaživé studenty, ale většinou míval dvojky, občas trojky. Před kurzem jsme také nevěděli, jaká situace panuje u studenta doma. V pozdějším rozhovoru s ním jsme zjistili, že matka často požívá alkohol, doma není příznivá atmosféra a cholerický otec nejde pro ránu daleko.

Když jsme společně s dalším učitelem dorazili se studentem k němu domů, otec reagoval tak, že studenta hned ve dveřích udeřil, student se ale začal bránit. Jako pedagogové jsme se otce a syna snažili odtrhnout od sebe a uklidnit situaci, které celou dobu přihlížela také babička s dědou. Matka studenta zmizela po první ráně. Když jsme si byli v rámci možností jistí, že se situace už nevyostří, opustili jsme dům a vydali se směrem k rekreaci, kam mezitím dorazili ostatní studenti se zbylým dozorem. Během odpoledne pak volala matka studenta a domluvili jsme se, že až bude student v normálním stavu, může se na povinný cyklistický kurz vrátit. Ve večerních hodinách tedy otec střízlivého studenta přivezl a zbytek kurzu už proběhl v poklidu. Situaci jsme se studentem řešili domluvou, že v úvahu připadá i vyloučení ze školy, pokud se však ale bude chovat slušně, můžeme na incident zapomenout. Žák nedostal podmínečné vyloučení, ale proběhla ústní dohoda za přítomnosti všech učitelů a se souhlasem pana ředitele, že pokud do konce svého studia způsobí další problém, bude ze školy vyloučen, jinak je ale stále studentem naší školy.

Zpětně hodnotím, že dohoda se studentem zabrala, bezprostředně po incidentu z vlastní iniciativy se vším pomáhal, sekal dřevo a neustále se ptal, zdaje něco potřeba udělat. Po zbytek svého studia byl potom vzorným žákem a dokonce se mu i zlepšil průměr, jelikož se začal pravidelně učit a často se nechal sám vyvolat. Žádný problémový incident do konce studia nenastal a student odmaturoval s vyznamenáním.

1

In the second half of the school year, I was given a class of freshmen. In my classes, I registered a student who had visible scars on her wrists and other places. I started monitoring the situation and became suspicious of the girl's self-harm. Subsequently, I was also alerted to this by the gym teacher, who noticed the girl's injuries in the gym and that the girls who noticed it when they were changing for gym also pointed it out to her.

This was a girl who was rather introverted, didn't get involved much when she didn't have to, but did very well in school. There were no educational problems in the class, she had no problem with the team. She showed no signs of any other problem behavior.

Selfdestructive behaviour

My first reaction to this discovery was to talk to the girl. I told the girl that we would talk after class in the office. There I asked her how she was doing, if anything was bothering her. How does she feel in the classroom and if she feels accepted by the collective. And I sensitively outlined what I noticed. The girl was unsure at first, but then she confided in me that she had no problem in class. That the damage is not related to the school. You could see that she was happy that someone was interested in her. After that, I informed my parents about the whole situation, who had no idea about it. I recommended a psychological examination for the girl.

Interview, Cooperation with experts

After the conversation, it was immediately clear that the girl was relieved. The girl sought psychological help. According to the information, the girl lives with both parents and confided that this impulse was always repeated after her father lowered her self-esteem with inappropriate comments. He called her incompetent etc. After that there was no problem with the girl. The situation did not repeat itself.

Longterm success

1.ročník SŠ, druhé pololetí

Tvoření, kreslení, malování

Magisterské

18

V druhém pololetí školního roku jsem dostala třídu prváků. V hodinách jsem zaregistrovala žákyni, která měla viditelné jizvy na zápěstí a na dalších místech. Situaci jsem začala monitorovat a nabyla jsem u dívky podezření na sebepoškozování. Následně na to jsem byla upozorněna i paní tělocvikářkou, že si v tělocviku všimla dívčiných zranění a že ji na to upozorňovaly i dívky, které si toho všimly, když se převlékaly na tělocvik.

Jednalo se o dívku, která byla spíše introvertní, moc se nezapojovala, když nemusela, ale ve škole prospívala velmi dobře. Ve třídě se nevyskytovaly výchovné problémy s kolektivem neměla problém. Nejevila známky nějakého jiného problémového chování.

Mou první reakci na toto zjištění byl rozhovor s dívkou. Řekla jsem dívce, že si promluvíme po vyučování v kabinetu. Tam jsem se ji zeptala, jak se ji daří, jestli ji něco netrápí. Jak se cítí ve třídě a jestli se cítí přijatá kolektivem. A citlivě jsem nastínila to, čeho jsem si všimla. Dívka byla zpočátku nejistá, ale poté se mi svěřila, že ve třídě nemá problém. Že poškozování se školou nesouvisí. Bylo vidět, že je ráda, že se o ni někdo zajímá. Poté jsem o celé situaci informovala rodiče, kteří o tom neměli tušení. Doporučila jsem dívce psychologické vyšetření.

Po rozhovoru bylo okamžitě znát, že se dívce ulevilo. Dívka psychologickou pomoc vyhledala. Dle informací dívka žije s oběma rodiči a svěřila se, že tato impulze se opakovala vždy poté, co ji otec snižoval sebevědomí nemístnými poznámkami. Říkal ji, že je neschopna atd. Poté už s dívkou nebyl žádný problém. Situace se neopakovala.

1

During the following days, the student handed me the student book signed by his parents (more precisely, his father). Within days, after the incident with the lost backpack, what I feared happened. The student seemed withdrawn during the lessons. He fulfilled his duties on the whole, he carried his school supplies, or at least so that I did not know otherwise. After the few interactions we had as student and teacher, I could tell that he was a little scared of me. It's not something I'm surprised by, so much as, as I said, something I've been worried about. After all, I embarrassed him in front of the whole class.

The student has never been a particularly problematic student. He always seemed like a good, slightly quieter boy who prefers to have his head in the clouds rather than in his textbooks, but I wouldn't blame him for the fact that learning doesn't make that much sense to him. Diligence during classes was average compared to the class, he found more interest in art classes. He had a few close friends in class, so he never seemed unhappy to me. I only found out about how things are at home after this unfortunate situation.

had a bad feeling about the unpleasant situation between the two of us. At first I thought that I would talk to the student in private sometime after class, but I wasn't entirely sure if I would make the situation worse, if the student would even be able to talk to me honestly after I undermined his trust with my piece. I decided that I would rather deal with the situation through his parents. I don't know much about his family background, and we didn't discuss the student's problems with preparing for classes with his parents in any depth at the parents' meeting. Only the student's mother came to the appointment in the office. First, I discussed the student's sloppiness with her, the effects it has on him and on my teaching. Subsequently, I told my mother about my infamous moment and how sorry I was for the situation now and that I would like to resolve it with her. Mom ended up being very nice and seemed to understand the situation. She told me something about how things are with the student at their home. His father is very strict with him when it comes to school, so he actually does similar things at home to what I do during class. He prefers to always "hammer."

enjoyed getting to know the mother, she turned out to be a very understanding person who loves her child very much (to the point of spoiling him), and I was even more pleased to learn more about the student. The mother promised me that she would try to talk to her son more about school and get her husband to be more understanding of their son's distractibility and not put so much extra pressure on him. I apologized to the mother for the incident with her son and similarly apologized to the student the next day. It took some time, but it seemed to me that gradually, day by day, the student's relationship with me and his own behavior in the classroom improved. The student still remains forgetful and distracted here and there, but it is certainly better than what it used to be during the most critical time. This is also helped by the dialogue with the mother, who has been much more open about the pupil's behavior since then.

11 let, 5. ročník ZŠ

Výtvarná výchova, počítačové hry, kamarádi

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nepozornost,Lhaní

Magistr – učitelství pro 1. stupeň základní školy

7

Žák mi během následujících dnů žákovskou knížku odevzdal podepsanou rodiči (přesněji tatínkem). Během dnů, po incidentu s prohrabaným baťohem, se dělo to, čeho jsem se obávala. Žák se zdál během hodin uzavřený do sebe. Svoje povinnosti vcelku plnil, školní pomůcky si nosil, nebo aspoň tak, že jsem nevěděla o opaku. Po mála interakcích, které jsme mezi sebou jako žák a vyučující měli, jsem poznala, že je ze mě trochu vystrašený. Není to něco, čemu bych se divila, jako spíš, jak jsem říkala, čeho jsem se obávala. Přece jen, jsem ho ztrapnila před celou třídou.

Žák nebyl nikdy nějak výrazněji problematickým žákem. Vždy působil jako hodný, trochu tišší hoch, který má radši hlavu v oblacích než v učebnicích, ale to že mu učení nedává takový smysl bych mu nevinila. Pílí během vyučování byl průměrný vzhledem k třídě, větší zaujetí nacházel v hodinách výtvarné výchovy. Ve třídě měl pár blízkých kamarádů, takže nešťastný se mi nikdy nezdál. O tom, jak to má doma, jsem se dozvěděla až po této nešťastné situaci.

Z nemilé situace mezi námi dvěma jsem měla špatný pocit. Nejprve mě napadlo, že bych si s žákem promluvila někdy v soukromí po hodině, ale nebyla jsem si úplně jistá tím, jestli bych situaci spíše nepřihoršila, zda by žák dokázal vůbec mluvit se mnou upřímně potom, co jsem si jeho důvěru svým kouskem podkopala. Rozhodla jsem se, že raději situaci budu řešit přes jeho rodiče. O jeho rodinném zázemí moc nevím a na rodičovské schůzce jsme žákovy problémy s přípravou na vyučování s jeho rodiči nijak do hloubky neprobírali. Na domluvenou schůzku do kabinetu mi přišla pouze maminka od žáka. Nejprve jsem s ní probrala lajdáctví žáka, jaké to má dopady na něj a na moje vyučování. Následně jsem pověděla mamince o mé neslavné chvilce a jak mi je teď ta situace líto a že bych si ji s ní přála vyřešit. Maminka byla nakonec velmi milá a situaci se zdálo, že chápala. Pověděla mi něco o tom, jak to mají u nich doma s žákem. Tatínek je na něj velmi přísný, co se týče školy, a tak vlastně dělá doma podobný věci co mně během vyučování. Raději vždy „zatlouká

Maminku jsem ráda poznala, ukázala se jako velmi chápavá osoba, která má svoje dítě moc ráda (až že ho má tendence rozmazlovat), a ještě více ráda jsem byla z toho, že jsem se dozvěděla více věcí o žákovi. Paní maminka mi slíbila, že se bude pokoušet mluvit se svým synem více o škole a svému manželovi domluví, aby více chápal roztržité neduhy jejich syna a nekladl na něj tolik přebytečného tlaku. Mamince jsem se za incident s jejím synem omluvila a podobně jsem se omluvila další den žákovi. Nějakou dobu to trvalo, ale přišlo mi, že postupně den za dnem se vztah žáka ke mně a jeho vlastnímu vystupování ve třídě zlepšuje. Žák pořád zůstává sem tam zapomnětlivý a roztržitý, ale určitě to je lepší, než co to bývalo v tu nejkrizovější dobu. Pomáhá tomu i dialog s maminkou, který je od té doby mnohem otevřenější o chování žáka.

1

A student comes to a class where it is very difficult to cooperate. Part of the pupils are constantly interrupting and thus disrupting the teaching, and the other part of the pupils who want to concentrate on the teaching. They take tools, fight, etc. The students themselves are bothered by each other, the class and the team are divided into two halves. For those who disturb and for those who want to learn (parents complained that their children cannot learn in peace). The main actors are boys - led by one problematic pupil. Very selfish and bad tempered.

The student often provoked, had an insidious nature and knew what he could afford and what was too much. Very intelligent, knew where to 'hit'. He influences his classmates, he has 'dominion' over them. He leads others to do bad things. He disturbed the privacy of his classmates, took their mobile phones and found out information about them that would be useful for bullying and blackmailing others. He often receives applause and support from others and this further encourages him to misbehave. The problem was solved with an educational consultant, with a behavior disorder preventionist. A special meeting was called in the teachers' union and it was about special measures and procedures.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Supervision was strengthened in the cell where the pupils had a class (the class disturbed others, did things to them on purpose), one teacher supervised the corridor and another was present in the given class throughout the break and watched over them. A special schedule of 'emergency' has been created. The student who was the most disruptive in class was temporarily expelled from the class and sent to see the teacher who was on call. She waited for the student, for example, in the office, where the student received a worksheet and spent the rest of the lesson in isolation from the group. The student left the class (accompanied by an assistant) - he calmed down and it had a positive impact on others as the situation became more serious. In addition, the student received a note about temporary exclusion from the class: 'Your son/daughter behaved inappropriately in class today, had to be excluded from the class, worked outside the class. (Parents read the note and immediately resolve it with the child.) After 6 months, an assistant was accepted into the class and the situation was more manageable.

Consequences, Support, Transfer of student, Cooperation with experts

The mother received a proposal that if the student transfers to another school, his current school will discount the punishment and only get 2 of the behavior so that he has a better average and has a better chance of being accepted to another elementary school. The student remained in school, received a 3 for behavior and continues to disrupt the daily running of the classroom. He received a recommendation for a temporary educational stay at a boarding school, his parents refused. He was excluded from events and trips organized by the class teacher (which, of course, is not in accordance with the law). There was no other solution, switching to another class was not possible, the capacity of the seats did not allow it. But the problem was in the constant gradual harassment and disruption of teaching, which had no end. The main actor got a 3 - from behavior, which is an extraordinary situation. He didn't do anything major, no extreme 'mess'. Nevertheless, the teacher evaluates this case study example as positive, because she is aware of progress in the right direction and believes that she will continue to work on the problem with her class. She likes her class.

Failure

13 let, 7. třída

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Podvody,Manipulace,Provokace

Mgr., VV, D, RJ

25 let

Žák dochází do třídy, která jen velmi těžko spolupracuje. Část žáků neustále vyrušuje a narušují tím výuku a druhou část žáků, kteří se chtějí soustředit na výuku. Berou si pomůcky, žduchají se apod. Samotné žáky to navzájem obtěžuje, třída a kolektiv se dělí na dvě poloviny. Na ty, co vyrušují a na ty, co se chtějí učit (rodiče si stěžovali na to, že se jejich děti nemohou v klidu učit). Hlavní aktéři kluci – v čele s jedním problémovým žákem. Velmi sobecká a zlá povaha.

Žák často provokoval, měl zákeřnou povahu a věděl, co si může dovolit a co je už moc. Velmi inteligentní, věděl, kam 'uděřit'. Ovlivňuje spolužáky, má nad nimi 'nadvládu'. Navádí ostatní ke špatnostem. Narušoval soukromý spolužáků, bral jim mobilní telefony a zjišťoval o nich informace, které by se mu hodili k šikaně a vydírání ostaních. Často se mu dostává potlesk a podpory od ostatních a to ho ještě víc podporuje v nesprávném chování. Problém byl řešen s výchovným poradce, s preventistou poruch chování. Svolala se speciální porada ve sboru učitelů a jednalo se o speciálních opatřeních a postupech.

Posíleny dozory v buňce, kde měli žáci třídu (třída narušovala ostatní, dělala jim naschválnosti), jeden učitel dělal dozor na chodbě a další byl po celou dobu přestávky přítomen v dané třídě a hlídal je. Byl vytvořen speciální rozpis 'pohotovostí'. Žák který v hodině nejvíce vyrušoval, byl dočasně vyloučen ze třídy a poslán za učitelem, který měl zrovna pohotovost. Čekala na žáka např. v kabinetě, kde žák dostal pracovní list a strávil zbytek hodiny v izolaci od kolektivu. Žák opustil třídu (za doprovodu asistentky) – zklidnil se a mělo to pozitivní dopad i na ostatní, protože situace zvážněla. K tomu žák dostal poznámku o dočasném vyloučení ze třídy: 'Váš/e syn/dcera se dnes choval/a ve vyučování nevhodně, musel/a být vyloučen/a ze třídy, pracoval/a mimo třídu. (Rodiče si poznámku přečtou a s dítětem to ihned řeší.) Po 6 měsících byl přijat do třídy asistent a situace byla zvladatelnější.

Maminka dostala návrh, že pokud žák přestoupí na jinou školu, jeho současná škola sleví z trestu a dostane jen 2 z chování, aby měl lepší průměr a mít větší možnost přijetí na jinou základní školu. Žák zůstal na škole, dostal 3 z chování a narušuje každodenní chod třídy dále. Dostal doporučení na dočasný výchovný pobyt na internátní škole, rodiče to odmítli. Byl vyřazován z akcí a výletů, která třídní učitelka pořádala (což ovšem není v souladu se zákonem). Jiné řešení nebylo, přechod do jiné třídy nebyl možný, kapacita míst to nedovolovala. Problém byl ale v neustálém pozvolném obtěžování a rušení výuky, který neměl konce. Hlavní aktér dostal 3 – z chování, což je mimořádná situace. Neprovedl nic zásadního, žádný extrémní 'průšvih'. Přesto tento příklad kazuistiky učitelka hodnotí jako pozitivní, protože si je vědoma pokroku správným směrem a věří, že na problému bude se svou třídou dále pracovat. Svou třídu má ráda.

1

year ago, there was a girl in one of my course groups who distracted the other students every lesson during the lessons. Her results and progress were above average, but she had a bad influence on other students because she actively conducted conversations during class, spoke loudly, asked a lot of questions to which she knew the answer from the beginning, interrupted me and other students, and commented on any situations that occurred during the hour has come. Sometimes it got to the point where she even used profanity and she knew everyone could hear her and she didn't care, she didn't hide it. Of course, she heard my comments and reactions to her behavior, but from day to day nothing changed, on the contrary, it only got worse. Some particularly polite students apologized to me and other teachers for this. When I realized that I had failed to make her feel respect for me, I realized that I would have to talk to the principal and her parents.

The student is an obvious extrovert, choleric, she joined the school relatively recently and actively tried to establish relationships with as many people as possible. No psychiatric diagnoses were confirmed, although restlessness and a desire to be the center of attention were evident.

Emotional outbursts, Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The student was called to the principal, after which the principal conducted an educational interview. The student took the reprimand clearly negatively, denying the consequences of her behavior and the very fact that there was a problem. After talking with the principal, it was decided to contact the student's parents with the explanation that part of the problem in her behavior was also the student's negative and unstable reaction to criticism. The parents sided with the student, denied the existence of a real problem, but promised to come to a meeting with the principal for an educational conversation.

Transfer of student, Interview, Warning

After involving the parents and talking to the principal, the student's behavior improved for some time. She was already trying not to interrupt me and the other students, but she was still distracting the other students, but she was doing it less. After some time, despite my remarks, to which she now reacted even more aggressively than before, her behavior again became unacceptable. This continued until the student was transferred to another school, such behavior was not sufficient for expulsion. I understand that it is partly my fault because I failed to be an authority figure in her eyes, which gave her enough room to behave in an unacceptable way towards me and the other students.

Failure

16 let

Hudba, fotografie

Neuposlechnutí,Rušení výuky

Mgr., AJ, ČJ, RJ

17 let

Před rokem byla v jedné ze skupin mých kurzů dívka, která během lekcí každou lekci rozptylovala ostatní studenty. Její výsledky a pokroky byly nadprůměrné, nicméně měla špatný vliv na ostatní studenty, protože během hodiny aktivně vedla rozhovory, mluvila nahlas, kladla velké množství otázek, na které znala odpověď od začátku, přerušovala mě a ostatní studenty a komentovala případné situace, které v průběhu hodiny nastaly. Někdy to dospělo do bodu, že používala i vulgární výrazy a věděla, že ji všichni slyší a bylo jí to jedno, neskrývala to. Samozřejmě, že moje poznámky a reakce na její chování slyšela, ale ze dne na den se nic nezměnilo, naopak se to jen horšilo. Někteří zvláště zdvořilí studenti se za to mně a dalším učitelům omlouvali. Když jsem si uvědomil, že se mi nepodařilo vzbudit v ní pocit respektu vůči mně, došlo mi, že si budu muset promluvit s ředitelem a jejími rodiči.

Žákyně je zjevná extrovertka, cholerik, do školy nastoupila poměrně nedávno a aktivně se snažila navazovat vztahy s co nejvíce lidmi. Nebyly potvrzeny žádné psychiatrické diagnózy, i když byl patrný neklid a touha být neustále v centru pozornosti.

Žákyně byla povolána k řediteli, poté ředitel provedl výchovný rozhovor. Žákyně brala napomenutí jednoznačně negativně, popírala důsledky svého chování i samotný fakt, že existuje problém. Po rozhovoru s ředitelkou bylo rozhodnuto kontaktovat rodiče studentky s vysvětlením, že součástí problému v jejím chování byla také negativní a nestabilní reakce studentky na kritiku. Rodiče se postavili na stranu studentky, popřeli existenci skutečného problému, ale slíbili, že přijdou na schůzku s panem ředitelem, kde proběhne výchovný rozhovor.

Po zapojení rodičů a rozhovoru s ředitelem se chování studentky na nějakou dobu zlepšilo. Už se snažila nepřerušovat mě a ostatní studenty, dál ale rozptylovala ostatní studenty, ale dělala to méně. Po nějaké době se i přes mé poznámky, na které nyní reagovala ještě agresivněji než předtím, se její chování opět stalo nepřijatelné. To pokračovalo až do přeřazení studentky na jinou školu, takové chování k vyloučení nestačilo. Chápu, že je to částečně i moje chyba, protože jsem se v jejích očích nedokázal být jako autoritní figura, což jí dalo dost prostoru k nepřijatelnému chování ke mně i ostatním studentům.

1

could already see that there would be a problem with the student during the entrance exams, where she could not go without her mother. The whole teaching staff noticed this moment and we didn't like it. However, the student managed the talent show and successfully entered the school. The mother admitted the child's diagnosis right from the beginning of the school year, for which we were glad, among other things, because parents tend to keep their children's disorders a secret and not tell us at all. In the first two years, the student was not able to interrupt her activities and start a new job.

Communication with the student had to be specific because she could not handle pressure. I had to talk to her calmly and slowly. The problem with the female student escalated in distance learning in the first wave. The school was not sufficiently prepared for this form of education, and information flowed to the students through several channels – bachelors, emails, Google Classroom, and there was no clear, organized schedule. There was no order and this is a big problem for Aspergers. It took a while for the teachers to notice how and who in the class group was reacting. It was difficult for me and my colleagues to identify students who are active at the computer. I found out that the student did not want to communicate with her mother at all about her things for school. She closed herself off from her, but she was pleasant, accommodating and calm to the teacher. The mother tries to compensate for the handicap, to help, to be interested as much as possible. The student was not able to accept help from her mother, she wanted to be completely independent. She rejected programs for online learning such as Google Classroom, through which the entire school functioned. It was chaos for her. She could not filter the pages, search for information, tasks, material. She couldn't handle this UI. In the autumn wave of covid, the biggest problem arose when the school set clear conditions. We didn't want the students to get lazy, so we as a school had to adapt and function the same way we functioned before covid. Physical contact was ideal for the student. When I could arrange with her physically at school. But that didn't work out in the fall and she stopped joining classes completely. The student's mother began to complain directly to the principal that some subjects were not working. After communicating with the teachers, the principal explained to the mother that the problem is not on the school's side, as classes are running normally. The student was unable to function online, she did not have a clear, organized schedule, she was unable to view everything she was supposed to see and search for in the system.

Diagnosis, Failure to attend class

meeting was held with the mother, the class teacher and the guidance counselor - a solution was reached. The student will have a special work program. All teachers were advised to assign simple, concise and clear work to the student. When she didn't keep up with the assignments, she was given a smaller amount of assignments. Reduce and simplify. The school's IT has arranged for all tasks, messages, notifications to go to the mother as well, so that she knows where and when her daughter is supposed to be and what she is supposed to do. The student has started to cope with distance learning, but it is not a suitable environment for her. He needs physical contact and can't stand the chaos of distance learning. She likes to work independently, but is unadaptable when faced with such a change as distance learning.

Support, Interview