Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Follow

NLP Centre, Faculty of Informatics, Masaryk University 14

joined this school on the recommendation of my classmate from university. It was close to where I live, so it actually suited me. At that time I was the youngest in the teaching staff. I was supposed to replace a math and physics teacher who was already retiring. I was tutored in 6th and 8th grade math. In the 6th grade, I also got a classroom teacher. The first days were fine, after all, we got to know the students. However, in the 6th grade, about the 2nd week after the start of the school year, I started having problems with some students. It was the kind of group that sat at the back by the window. After several days of being disturbed, I got angry and told them that everyone would sit alone. To that, they replied that I should so-called 'twitch my leg.' It scared me enough at the time. I couldn't imagine that they would treat me like this for another 4 years. There was no peace in my lessons, I kept having to admonish the boy.

Students were distinctly extroverted, class leaders, athletic.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

One day I was really upset and wanted to go to the deputy director right after the lesson and solve it with him. But I wanted to give it one more chance. Instead of a math lesson, I brought papers saying that they were supposed to write what suits them in school and what doesn't. Finally, they were supposed to write what they thought of me and what I should improve. after class I took the texts home and read them. I found out that many students would like their previous teacher from 5th grade back. I didn't find any criticism there specifically for my learning style, but simply for the fact that I'm not like their former teacher. So for the next hour, I told them to separate the benches, I brought a balloon, we made a circle out of the chairs and sat in a circle. we passed the ball around and talked about the rules in the classroom, about what we like to do. What are our experiences at school and so on. In the end, we had fun with it, the boys who made a mess enjoyed it too and I think they behaved a lot better after that.

Working with the collective, Warning

The students were relatively calm, as befits the 6th grade. The boys got used to the new teacher, they did not disturb. At the end of the school year, they all even got together and bought me a joint gift, which they all signed.

Longterm success

6. ročník

sporty, hry

matematika a fyzika

15

Nastoupila jsem na tuto školu na doporučení mé spolužačky z VŠ. Bylo to blízko mého bydlení, takže mi to vlastně vyhovovalo. Tehdy jsem byla v učitelském sboru nejmladší. Měla jsem nahradit již končící učitelku matematiky a fyziky. Dostala jsem výuku matematiky v 6. a 8. třídě. V 6. třídě jsem zároveň dostala i třídnictví. První dny byly v pořádku, přece jen, jsme se s žáky poznávali. V 6. třídě, asi 2. týden po začátku školního roku jsem však začala mít s některými žáky potíž. Byla to taková parta, co seděla vzadu u okna. Po několikadenním vyrušování jsem se rozzlobila a řekla jsem jim, že každý bude sedět sám. Na to mi odvětili, že si mám tzv. 'trhnout nohou.' Dost mě to v tu chvíli vyděsilo. Nedokázala jsem si představit, že by se ke mně takhle chovali další třeba 4 roky. V mých hodinách nebyl klid, furt jsem musela chlapce napomínat.

Studenti byli výrazně extrovertní, vůdci třídy, sportovně založení.

Jednoho dne už jsem fakt vypěnila a chtěla jsem hned po hodině jít za zástupcem ředitele a řešit to s ním. Ale chtěla jsem tomu dát ještě jednu šanci. Místo hodiny matematiky jsem přinesla papíry s tím, že měli napsat, co jim ve škole vyhovuje, a co ne. Nakonec ještě měli napsat, jaký názor na mě mají a co bych měla zlepšit. po hodině jsem si texty vzala domů a přečetla jsem si je. Zjistila jsem, že mnoho žáků by chtělo zpátky předchozí učitelku z 5. třídy. Nenašla jsem tam žádnou výtku vyloženě na můj styl učení, ale prostě jen na to, že nejsem jako jejich bývalá paní učitelka. Další hodinu jsem tedy řekla, ať oddělají lavice, přinesla jsem balónek, ze židlí jsme udělali kruh a posadili se do kruhu. míček jsme posílali dokola a bavili se o pravidlech ve třídě, o tom, co rádi děláme. Jaké máme zážitky ze školy a tak. Nakonec jsme se u toho i pobavili, chlapci, co dělali nepořádek si to taky užili a myslím, že potom už se chovali o dost lépe.

Žáci byli relativně klidní, jak se na 6. třídu patří. Chlapci si na novou učitelku zvykli, nerušili. Na konci školního roku se dokonce všichni složili a koupili mi společný dárek, na který se všichni podepsali.

2

At the beginning of the school year, in the first English lesson, I decided to play a get-to-know-you game with the students, most of whom didn't know me and didn't know much about each other. It was a classic round where everyone had to introduce themselves, say something about themselves starting with the same letter as their name, the next in line had the task, in addition to introducing themselves, to repeat what the people before them had said. Everything went as it should, until it was the student's turn, she unfortunately couldn't remember the name of one of her new classmates, so she couldn't fulfill the task of the game, so she hit the table with all her might in frustration.

Pupil - 15 years old, introvert, Asperger syndrome, sometimes explosive and anxious

Diagnosis, Emotional outbursts

The situation partially resolved itself when the student angrily shouted that she could not remember, this calmed the rest of the people, because they already knew that her anger was not against any of them, but that she was angry only at herself. At the same time, I told her that she shouldn't worry about it, because it can happen to anyone, everyone forgets. Thanks to the supporting materials from the school psychologist, I was more or less prepared for the situation, I mainly managed to classify the situation and I knew how to act.

Support, Cooperation with experts

I don't know the long term effect since it happened 2 weeks ago, but since then I have been on the alert, I know that such a situation can happen, But luckily, I have to knock, it hasn't happened again yet.

Longterm success

15 let – 1. ročník SŠ

Technika, programování – Python, C++

Náběh na Aspergerův syndrom,Lehká forma autismu,Autismus,PAS – porucha autistického spektra,Porucha autistického spektra,Atypický autismus,Dětský autismus

Mgr. – čeština, angličtina

16

Na začátku školního roku jsem v první hodině angličtiny se rozhodl zahrát si s žáky, kteří mě z většiny neznali a ani moc mezi sebou seznamovací hru. Jednalo se o klasické kolečko, kde se každý měl představit, říct něco o sobě začínající na stejné písmeno jako jeho jméno, další v pořadí měl za úkol krom vlastního představení se, zopakovat, co říkali lidé před ním. Vše probíhalo, jak mělo, dokud se na řadu nedostala žačka, ta si bohužel nemohla vzpomenout, jak se jeden z jejích nových spolužáků jmenuje, tedy nemohla splnit zadání hry, tak frustrovaná udeřila vší silou do stolu.

Žačka – 15 let, introvert, Aspergerův syndrom, občas výbušná a úzkostlivá

Částečně se situace vyřešila sama, když žačka naštvaně vykřikla, že si nemůže vzpomenout, tímto se zbytek lidi uklidnil, protože již věděli, že její hněv není proti nikomu z nich, nýbrž že je naštvaná jen a jen na sebe. Zároveň jsem jí řekl, že si z toho nemá nic dělat, jelikož se to může stát každému, každý zapomíná. Díky podpůrným materiálům od školního psychologa jsem byl na nastalou situaci víceméně připraven, zvládl jsem si situaci hlavně zařadit a věděl jsem, jak mám jednat.

Dlouhodobý účinek nevím, jelikož se to stalo 2 týdny zpátky, ale od té doby jsem ve střehu, vím že taková situace může nastat, Ale naštěstí, musím zaklepat, zatím znovu nenastala.

2

The student has problems with obesity and excessive sweating. He is very social and communicative and wants to talk and work with his classmates, but they all sit as far away from him as possible. He pretends not to mind, but inside he doesn't feel well. His activity in class is getting worse, he stops asking the teachers questions so that his classmates don't think he's annoying. He began to feel insecure in class. He used to eat in the toilets so that his classmates wouldn't make fun of him. He refuses to go on school trips and his absence from school increases. The householder convinces that he is not feeling well so that he can stay at home and not have to go to school. He showed aggression when his classmates made fun of him. He threw chairs, broke things with classmates and the like.

He is a thirteen-year-old student who is an only child and lives only with his mother. The father is not interested in him, he left when the student was small. He has a very good relationship with his mother. He is in the eighth grade of elementary school. He is an average student, but he is very diligent. He rushes into every activity. He often comes to class and asks additional questions about the subject.

Physical aggression, Attendance problems

In order to prevent the bullying of the student, the teacher took several measures. She increased the pedagogical supervision in the classroom so that his classmates did not make fun of him during breaks, so that he did not go to the toilets or the changing room to eat. The teacher included frequent group work in her teaching so that the pupil could get to know as many classmates as possible and they would find their way to him. Joint class hours, where they could discuss problems and not throw their solutions at individuals, were supposed to reduce the manifestations of aggression.

Support, Working with the collective

The student got to know his classmates better through group activities. There were two classmates who found their way to him. Although he was still sitting alone in the front, at least there was someone to talk to during the breaks. His classmates no longer mocked him, but they still did not make friends with him and kept their distance from him. As the classmates stopped taunting, the aggression stopped. However, the student still did not integrate very well into the team and avoided all class activities. They don't go on trips and the like.

Failure

8.ročník, 13 rokov

Seriály, viedohry

Agrese

chemie, přírodopis

34

Žák má problémy s obezitou a nadměrným potením. Je velmi společenský a komunikativní a chce se se svými spolužáky rozprávat a spolupracovat, ale všichni si od něj odsedají tak daleko, jak se dá. Tváří se, že mu to nevadí, ale uvnitř se necítí v pohodě. Jeho aktivita na hodinách se zhoršuje, přestává se učitelů dopytovat na otázky, aby si spolužáci nemysleli, že je otravný. Začal se ve třídě cítit nejistě. Chodil jíst na záchody, aby se mu spolužáci nevysmívali. Odmítá chodit na školní výlety a zvyšuje se jeho absence ve škole. Domácí přesvědčuje, že se necítí dobře, aby mohl zůstat doma a nemusel jít do školy. Když se mu spolužáci vysmívali, projevoval agresi. Házel židlemi, rozbíjel spolužákům věci a podobně.

Jedná se o třináctiletého žáka, který je jedináček a žije jen s matkou. Otec se o něj nezajímá, odešel, když byl žák malý. S matkou má velmi dobrý vztah. Chodí do osmé třídy základní školy. Patří k průměrným žákům, ale je velmi snaživý. Do každé činnosti se hrne. Na hodinách se velmi často hlásí a ptá se na doplňující otázky k danému učivu.

Aby se zabránilo šikanování žáka, učitelka učinila několik opatření. Zvýšila pedagogický dozor ve třídě, aby se mu spolužáci během přestávek nevysmívali, aby nechodil jíst na toalety nebo do šatny. Učitelka zařadila do své výuky časté skupinové práce, aby žák mohl poznat co nejvíce spolužáků a ti si k němu našli cestu. Společné třídní hodiny, kde by mohli diskutovat o problémech a neházet jejich řešení na jednotlivce, měly zmírnit projevy agresie.

Žák byl prostřednictvím skupinových aktivit lépe poznán spolužáky. Našli se dva spolužáci, kteří si k němu našli cestu. Sice stále seděl vepředu sám, ale alespoň během přestávek se našel někdo, kdo by se s ním porozprával. Spolužáci se mu už neposmívali, ale stále se s ním nekamarádili a drželi si od něj odstup. Tím, že se spolužáci přestali posmívat, projevy agresie ustaly. Nicméně žák se stále do kolektivu velmi nezačlenil a vyhýbal se veškerým třídním aktivitám. Nechodí na výlety a podobně.

2

Our school is involved in the Fruit for Schools project. Pupils receive fruit and fruit products as part of this project. Last spring, I came to the classroom and saw that the snack that the students received as part of this project was on the walls of the classroom.

The student in question is quiet, smart, from a well-to-do family. Never had any problems with him before. His mother is kind, gentle, smiling and college educated. His father is more forceful in nature. You could say that his son has a lot of respect for him.

Violation of classroom/school rules

asked who was responsible, but no one confessed. In the end, I told the students that if I don't find out who did it, it will have to be shared between all the students in the given class and the students in question will have to pay for it. I informed the parents of the students about the situation, but even then no one confessed to me. In the end, I decided to talk to the students in question one more time and promise them that if it all stays between us and the perpetrator confesses to me now, I will not go to the school management and will only punish the perpetrator with a class penalty. After that, I left the class and left the students to consult with each other. It was clear that the students needed to talk about it. It could be seen that the given class collective is relatively good and no one wants to criticize anyone else. After ten minutes, a boy came to me in the office and told me that he wanted to talk to me about it. He confessed everything to me. When I asked him why it took him so long, he told me that he was afraid of getting a demeanor. The report card of the entire eighth grade is sent together with the application to secondary schools.

Consequences, Disrespectful communication, Interview

The parents of the student in question paid for the new painting, and I kept my promise and gave the student in question only a class cap. I think his act was just a prank and his punishment was quite enough.

Longterm success

14 let, 8. ročník ZŠ

Sport, PC

Mgr., ČJ, ZSV

26

Naše škola je zapojena do projektu Ovoce do škol. Žáci v rámci tohoto projektu dostávají ovoce a výrobky z ovoce. Vloni zjara se stalo, že jsem přišla do třídy a viděla jsem, že přesnídávka, kterou žáci v rámci tohoto projektu dostali, je na stěnách třídy.

Daný žák je tichý, chytrý, z dobře situované rodiny. Předtím s ním nikdy nebyly žádné problémy. Jeho matka je milá, mírná, usměvavá a vysokoškolsky vzdělaná. Jeho otec je razantnější povahy. Dalo by se říci, že z něho má jeho syn velký respekt.

Ptala jsem se, kdo to má na svědomí, ale nikdo se nepřiznal. Nakonec jsem žákům řekla, že pokud se nedozvím, kdo to udělal, tak se to bude muset rozpočítat mezi všechny žáky dané třídy a daní žáci to budou muset zaplatit. O dané situaci jsem informovala rodiče daných žáků, ale ani potom se mi nikdo nepřiznal. Nakonec jsem se rozhodla s danými žáky ještě jednou promluvit a slíbit jim, že pokud to všechno zůstane jen mezi námi a pachatel se mi nyní přizná, nepůjdu s tím za vedením školy a pachatele potrestám pouze třídní dutkou. Poté jsem odešla ze třídy a nechala jsem žáky, aby se spolu poradili. Bylo vidět, že si o tom žáci potřebují promluvit. Bylo vidět, že daný třídní kolektiv je poměrně dobrý a nikdo nechce na nikoho jiného donášet. Po deseti minutách za mnou přišel do kabinetu jeden chlapec a pověděl mi, že by o tom se mnou chtěl mluvit. Ke všemu se mi přiznal. Když jsem se ho ptala, proč mu to trvalo tak dlouho, odpověděl mi, že se bál, aby nedostal dvojku z chování. Vysvědčení celé osmé třídy se totiž posílá spolu s přihláškou na střední školy.

Rodiče daného žáka uhradili novou výmalbu a i já jsem svůj slib dodržela a danému žákovi jsem dala pouze třídní dutku. Myslím si, že jeho čin byl pouhá klukovina a jeho trest byl dosti dostatečný.

2

Every day after coming to class, the children are used to welcoming me together and everything goes smoothly. Everything went well during the lesson. During the break in the class, there was a lady assistant, but without full supervision there was already a problem. The student I will describe next does not get along with the other student. He causes conflicts himself, which he then resolves with violence. When supervision intervenes, the conflict is stopped and subsequently resolved. However, the student still has it, but instead of solving it with the teacher or the educator, he solves it at home when his mother asks him. The other children in the class don't really want to accept the student into the team, because they don't like his behavior either. In the school group, children had more freedom to express their character. The teacher played various games with the children, but she let them play freely. It was then that there were more conflicts. For example, the teacher observed that in a situation where a student was hit by someone by mistake, the student immediately reacted by saying that he had to pay back.

The student has no confirmed medical history. He lives with both parents and according to the story and the interview with the student, he has no problem with his parents. After talking with the dad, the dad denied that his son was somehow explosive and evil. After talking only with the mother, the mother admitted that sometimes the student shows more and is rude to the mother.

Emotional outbursts, Physical aggression

In the event of a conflict, I try to listen to both sides and then together we discuss what happened, what they did wrong and how to fix it. Children usually learn from this and be careful next time. However, the student continued to provoke conflicts or reacted explosively to the situation. I think that it is necessary to encourage more confidence in the student in his classmates and to improve the overall team of the class.

Agreement, Interview

After talking with the mother and then with the pupil, we agreed that in a given situation that upsets him, he should come to me or the teacher, that the situation should be resolved immediately and that he should think more about the given situation before reacting. In the following days, the pupil tried to get more involved in the group, but it was clear from the other children that they did not trust him very much. There were no major problems in classes, but he stopped going to the sorority. After less than 14 days, he started going to the sorority again and again caused conflicts with his 'enemy' and refused to talk about it with the teacher.

Failure

3. třída, 8 let

Kreslení, konstruktivní hry

Lhaní,Emoční labilita,Fyzické násilí

Učitelství pro 1. stupeň

8 let

Každý den po příchodu do třídy jsou děti zvyklé se mnou společně přivítat a vše probíhá v klidu. Během vyučování všechno probíhalo v pořádku. O přestávce ve třídě byla paní asistentka, ale bez úplného dozoru už byl problém. Žák, kterého následně popíšu, se nesnese s druhým žákem. Sám vyvolává konflikty, které následně řeší i násilím. Při zásahu dozoru se konflikt zastaví a následně vyřeší. V žákovi se to ale pořád drží, ale místo aby to řešil s paní učitelkou nebo paní vychovatelkou, řeší to doma, když se ho mamka zeptá. Ostatní děti ve třídě žáka do kolektivu přijmout moc nechtějí, jelikož se jim taky nelíbí jeho chování. Ve školní družině děti měli větší volnost projevit svůj charakter. Paní vychovatelka s dětmi hrála různé hry, ale nechala je si volně hrát. Právě tehdy docházelo více ke konfliktům. Paní vychovatelka například vypozorovala, že při situaci, kdy žáka omylem někdo bouchnul, žák hned zareagoval tak, že mu to musí oplatit.

Žák žádnou anamnézu potvrzenou nemá. Žije s oběma rodiči a dle vyprávění a rozhovoru se žákem s rodiči nemá problém. Po rozhovoru s tatínkem, tatínek odmítal, aby jeho syn byl nějak výbušný a zlý. Po rozhovoru pouze s maminkou, maminka přiznala, že se občas žák více projeví a je drzý na maminku.

Při konfliktu se snažím vyslechnout obě dvě strany a následně společně probereme, co se odehrálo, co udělali špatně a jak to napraví. Děti si většinou z toho vezmou ponaučení a dávají si na to příště pozor. Žák ale konflikty vyvolával dál, nebo reagoval na situaci výbušně. Myslím si, že je potřeba v žákovi podpořit větší důvěru ve spolužáky a zlepšit celkový kolektiv třídy.

Po rozhovoru s maminkou a následně i s žákem, jsme se domluvili, aby při dané situaci, která ho naštve, přišel za mnou nebo paní vychovatelkou, aby se situace řešila hned a aby se nad danou situací více zamyslel předtím, než zareaguje. Následující dny se žák snažil více se zapojit do kolektivu, ale na ostatních dětech šlo vidět, že mu moc nevěří. Ve vyučování k žádným větším problémům nedošlo, ale do družiny přestal chodit. Po necelých 14 dnech opět začal chodit do družiny a opět vyvolával konflikty se svým 'nepřítelem' a odmítal si o tom promluvit s paní učitelkou.

2

The situation was as follows in one class, according to the guidance counselor and the high school professor. The children started creating different groups of people. But there is also this gifted student who has no problems, but one group of more dominant kids started to bully this gifted student. The situation escalated once after school in the locker room when this more dominant group, led by one female student, began attacking this gifted student in the locker room. They took his backpack, things, shoes. However, by chance, the banker also came home from work, who deciphered the situation well and tried to solve the situation the very next day. The children took part in an adaptation course, team building, where they had a rich program about the situation of mutual respect. The teacher subsequently stated that the situation in the classroom calmed down and the children began to respect each other and in the end they were a good group.

The class was divided into different groups that could not respect each other. A more dominant group of individuals, led by a not-so-smart student with good grades, decided to hit on a classmate who is rather submissive, from a Catholic family, and a very gifted student. Fortunately, the teacher, according to the doctor, was caught early on. It took place in the classic way of denying various things, stealing and mocking on the Internet.

Bullying

The teacher started solving the situation the very next day. He informed his colleagues, the class teacher and the school management in the assembly hall. The first lesson was class time, where the subject of bullying was discussed with the educational advisor. After the presentation, a kind of adaptation course and teambuilding for the whole class took place in about a week, where they had a 3-day program organized by a volunteer center that deals with this issue, unfortunately the teacher no longer remembers the name of that center.

Working with the collective, Cooperation with experts

The situation in the classroom completely calmed down after the program, and in the end it was a great group of people who still have good relations with each other today, even though they no longer study at that school. This bullying did not occur in the classroom and lessons, so it was difficult to recognize, it often took place outside the school, except for the incident in the locker rooms. Fortunately, the situation normalized and the bullying caught in the beginning calmed down. I classified this situation as ++ because I believe that its solution also belongs to positive situations.

Longterm success

13 let

Čtení knih, skaut, setkávání s kamarády

Vysokoškolské – dějepis, ZSV, titul PhDr.

15 let

Situace byla v jedné třídě, podle výchovného poradce a středoškolského profesora následující. Děti si začaly vytvářet různé skupiny lidí. Ovšem je zde také tento nadaný žák, který nemá problémy, ale jedna skupina více dominantnějších dětí začala šikovat tohoto nadaného studenta. Situace se vyhrotila jednou po škole v šatně, kdy tato dominantnější skupina vedená jednou žačkou, která začala napadat tohoto nadaného studenta v šatně. Brali mu batoh, věci, boty. Ovšem náhodou jel z práce i kantor, který situace dobře rozšifroval a situaci se snažil hned další den řešit. Děti se zúčastnily adaptačního kurzu, teambuldingu, kde měly vytvořený bohatý program o situaci vzájemného respektu. Učitel následně uvedl, že se situace ve třídě uklidnila a děti začaly sebe vzájemně respektovat a nakonec to byla dobrá parta.

Třída byla rozdělena na různé skupinky, která se vzájemně nedokázaly respektovat. Dominantnější skupina jedinců vedená ne příliš chytrou žačkou s dobrým prospěchem se rozhodla udeřit na spolužáka, který však je spíše submisivní, z katolické rodiny, a velmi nadaný žák. Učitel, dle slov doktora, se zachytila naštěstí už v počátku. Probíhala klasickým způsobem jako odpírání různých věcí, krádeže a zesměšňování na internetu.

Učitel situaci začal řešit hned další den. Informoval ve sborovně své kolegy, třídního učitele a vedení školy. První hodina byla třídnická, kde se řešilo téma šikany s výchovným poradcem. Po prezentaci se asi za týden konal jakýsi adaptační kurz a teambulding pro celou třídu, kde měly na 3 dny program organizovaný dobrovolnickým centrem, které se touto problematikou zaobírá, bohužel si učitel již nepamatuje název onoho centra.

Situace se ve třídě po programu naprosto zklidnila a nakonec to byla skvělá parta lidí, kteří spolu dodnes mají dobré vztahy, byť už na té škole nestudují. Ve třídě a v hodinách se tato šikana neobjevovala, proto byla těžko rozpoznatelná, konala se často mimo školu, výjma incidentu v šatnách. Naštěstí se situace normalizovala a šikana zachycená v počátku se uklidnila. Zařadil jsem tuto situaci do ++, neboť si domnívám, že její řešení patří také do pozitivních situací.

2

got a PCH student into the 3rd grade. He occasionally showed signs of attention deficit disorder, but at the time of the transition to our elementary school, he was not specially worked with. The boy thrived with A's. The change came from around the fourth grade, when he often did not respect the rules of the class and did not respond to my calls. After talking hours in the tripartite, I found out that he still responds to his mother. At the same time, he did not have a completely negative attitude towards the school or me. I had been used to his short attention spans since third grade, but his defiance was new to me. Later, he started deliberately lying to me, denying it, even though I caught him, for example, taking things from his classmates. In a specific situation that I remember, one classmate bothered him for a long time, they often argued about something. The climax of the situation was when he cursed a classmate for morons, punched him in the stomach, and then they got into a fight. When the children came to tell me, he did not admit it and absurdly denied that the other had given him the blow. There were also signs of bullying, where he was the leader and guide, he often scolded his classmates and knew where to go, insults to his parents 'your mother is disgusting' or to his character 'you're fat, that's why you don't run' were repeated and thus disrupted relationships in the class. At that time, we dealt with the situation with the prevention methodology, the principal, parents and in the classroom.

ten-year-old boy attending primary school comes from a complete family. The father is often separated from the family, he works as a driver. He has an older brother with whom he does not get along well. The parents are cooperating with the school, although they initially downplayed the problem. Undesirable behaviors include lying, leading classmates, insulting, disrespecting rules and teachers. He is not completely excluded from the team and has a friend in it. His hobby is mainly baseball. A teacher close to the family believes that he is probably exposed to stimuli inappropriate for his age at home, such as brutal films, etc., thanks to his older brother.

Physical aggression, Verbal aggression, Bullying

Immediately after the incident, we investigated the situation and indeed PCH himself was a relatively gratuitous aggressor. The parents were informed and we resolved the situation with the school principal. Both actors of the conflict received a note, and then we dealt with similar situations as a class. In the long term, I didn't want to deal with the situation with him negatively. On the contrary, I always tried to support him and praise him when he did something right, went out of his way to meet his classmates and so on. I didn't let him tell me anything. The trust between the teacher and the student was greatly damaged by his previous behavior. This is not how the common relationship between student and teacher can be maintained. Everything that was pathological, such as swearing, and verbal attacks on classmates, we definitely dealt with, monitored and prevented it. Tripartite, interviews with records, meetings with parents and the director were countless. In the end, PCH ended up in the SPC and subsequently also in a psychiatrist, at that time the defiance was gradating in the home and the parents insisted on a solution. He was diagnosed with oppositional defiant disorder and ADHD. However, the main reason behind the speeches was the failure of the opposition's defiance. Mr. Psychiatrist probably helped him in the short term, but in the long term, in my opinion, the drugs rather harmed him.

Consequences, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

As a result of being put on medication by a psychiatrist, he went to school very depressed. The anger, the lying, and the pointless defiance have almost died out. But unfortunately his depression had consequences in subjects where his talent could be shown, for example in art classes. Conflicts with the pupil in question did not repeat themselves.

Failure

10 let, 4. ročník

Sporty baseball, vybíjená)

ADHD

Lhaní,Manipulace

Pedagogické magisterské vzdělání - Učitelství pro 1. stupeň základní školy

8

Žák PCH jsem dostala do 3. třídy. Občasně jevil známky pozornostního neklidu, ale v době přechodu na naší základní školu se s ním speciálně nepracovalo. Chlapec prospíval s jedničkami. Změna nastala z kraje čtvrté třídy, kdy často nerespektoval pravidla třídy a nereagoval na mé výzvy. Po hovorových hodinách v tripartitě jsem zjistila, že stejně reaguje na svou matku. Přitom ale neměl zcela negativní postoj ke škole, nebo mně samotné. To, že krátce udržel pozornost, na to jsem byla zvyklá ze třetí třídy, ale vzdorovitost u něj pro mě byla nová. Později mi začal vědomě lhát, zapírat, ikdyž jsem ho například nachytala, že bere spolužákům věci. V kontkrétní situaci na kterou si vzpomínám mu jeden spolužák dlouhodobě vadil, často se o něco přeli. Vyvrcholením situace bylo, když spolužákovi sprostě nadával do debilů, dal mu ránu pěstí do břicha, a následně se poprali. Když mi to děti přišly říct, nepřiznal se a nesmyslně zapíral, že mu ránu dal ten druhý. Vyskytly se i náznaky šikany, kde byl hlavou a návodcem, často spolužákům nadával a věděl kam mířit, nadávky na rodiče 'tvá máma je hnusná' či na postavu 'jsi tlustej, proto neběháš' se opakovaly a tím rozvracel vztahy ve třídě. V té době jsme situaci řešili s metodikem prevence, ředitelem, rodiči i ve třídě.

Desetiletý chlapec navštěvující základní školu pochází z úplné rodiny. Otec bývá od rodiny často odloučen, pracuje jako řidič. Má staršího bratra se kterým vychází špatně. Rodiče se školou spolupracují, ikdyž z počátku problém bagatelizovali. K nežádoucím projevům chování patří především lhaní, navádění spolužáků, urážení, nerespektování pravidel a učitele. Není z kolektivu zcela vyloučen a má v něm i kamaráda. Zálibou je mu především baseball. Učitelka blízká rodině se domnívá, že je nejspíš v domácím prostřední vystaven stimulům nevhodným jeho věku, jako například brutálním filmům, apod., díky staršímu bratrovi.

Bezprostředně po incidentu jsme vyšetřovali situaci a skutečně byl sám PCH relativně bezdůvodným agresorem. Byli informování rodiči a situaci jsme řešili s ředitelem školy. Oba aktéři konfliktu dostali poznámku a následně jsme obdobné situace řešili se třídou. Z dlouhodobého hlediska jsem s ním nadále situaci nechtěla řešit negativně. Naopak jsem se snažila ho vždy podporovat a pochválit, když něco udělal správně, vyšel vstříc spolužákům a podobně. Já si od něj nenechala nic namluvit. Důvěra mezi učitele a žákem byla díky jeho předchozímu chování značně narušena. Tak společný vztah žáka a učitele nejde vést. Všechno co bylo patologické jako nadávky, a verbální útoky na spolužáky jsme rozhodně řešili, hlídali a zamezovali tomu. Tripartit, rozhovory se zápisy, jednání s rodiči a ředitelem bylo nespočet. Nakonec PCH skončil v SPC a následně i u psychiatra, v té době vzdor gradoval v domácím a rodiče na řešení naléhali. Byla mu diagnostikována porucha opozičního vzdoru a ADHD. Za projevy však mělo moci hlavně porucha opozičního vzdoru. Pan psychiatr mu krátkodobě asi pomohl, ale z dlouhodobého hlediska mu léky dle mého názoru spíše uškodily.

Výsledkem toho, že dostal od psychiatra farmaka, bylo, že chodil do školy hodně ultumený. Zlobení, lhaní i nesmyslný vzdor témeř odezněl. Ale bohužel jeho útlum měl následky v předmětech, kde se mohlo projevit jeho nadání, například v hodinách výtvarné výchovy. Konflikty s dotyčným žákem si již neopakovaly.

2

There were already problems when I got it in the fifth grade. He went to school from the first grade. I was his class teacher from fifth to seventh grade. He didn't hang out with anyone in class. He did not seek conflicts, was introverted and sat alone. In terms of school performance, his grades were average, but things got worse in the seventh grade. He didn't enjoy school, and if he didn't understand the material, he didn't want to do anything. He just sat there and did nothing despite being reprimanded. When he didn't want to do anything, he said he wouldn't do it, and no one convinced him to work. When the principal called him to the principal's office, he did not move from his chair and the principal had to follow him into the classroom. We resolved this situation with the parents, the school psychologist and the student himself. At home, his parents did not pay attention to him and did not want to deal with this situation much. Once his father came to us and told the student, even in front of us, that if you work at school, he will buy him a better computer. His hobby was gaming and IT industry. We also agreed with the parents that if the student does not work, we will call the parents and they will pick him up from school. We had another 25 kids in the class who wanted to learn.

The student lives with alternate care and is an only child. He lived with his father for a week and with his mother for a week. When that was not possible, he lived with his grandmother. He has been diagnosed with attention and activity disorder, behavioral difficulties and emotional lability. His work rate gradually deteriorated. When the fabric didn't suit him, he got stuck and said he wasn't going to do it. His grades were getting worse. In seventh grade, we didn't even have anything to evaluate him on, because he hardly went to school. He didn't get along very well with anyone, so he had a behavior problem. His parents did not support him and were not interested in him, which was also reflected in the solution to this situation. His interests include playing computer games.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

We first addressed the situation with the student himself. When he got stuck and didn't want to do anything, we didn't force him to do anything. We further discussed the situation with the director. The pupil even refused to come to the principal's office, so the principal had to come to the pupil's classroom. After that, we discussed the situation with the parents, but they were unable to get the student to do anything. They didn't pay attention to him at home, they let him play games on the computer so they could have peace from him. He went to school unprepared. Next, we discussed the situation with the school psychologist, and finally with the student himself. In the end, it was agreed that if the student does not do anything at school, we should call the parents and they will take him away, so as not to hinder other students. Several pupils from the class offered him tutoring in a subject he did not like, but the pupil did not take advantage of these offers. In the seventh grade, we told the student and his parents that we had nothing to evaluate him on, because he refused to write the test several times and his parents took him home three out of five days a week because he did not work. We informed them that he would have to repeat seventh grade again.

Agreement, Consequences, Support, Interview, Cooperation with experts

The student's parents eventually sent him to another school. I am not satisfied with the situation myself. As a class teacher, I had a good relationship with him and we all tried to help him. Both students with tutoring offers and me. The student refused to work and rarely attended school.

Failure

10-12 let, 5.-7. ročník

počítačové hry, IT

ADHD,Porucha chování,Výkyvy nálad

Emoční labilita,Nepozornost,Hyperaktivita

vysokoškolské vzdělání, tělesná výchova a pedagogika + učitelství 1. stupně

25 let

S problémy byly již když jsem jej dostala v pátém ročníku. Chodil do školy od první třídy. Třídní učitelkou jsem mu byla od pátého do sedmého ročníku. Ve třídě se s nikým nebavil. Nevyhledával konflikty, byl introvertní a sedával sám. Co se týče školního prospěchu, známky měl průměrné, ale v sedmé třídě se to zhoršilo. Škola jej nebavila a když látku nepochopil, nechtěl nic dělat. Prostě seděl a nic nedělal i přes napomínání. Když nechtěl nic dělat, řekl že to dělat nebude a nikdo jej nepřesvědčil, aby pracoval. Když si jej zavolal ředitel do ředitelny, tak se nehnul ze židle a ředitel musel jít za ním do třídy. Tuto situaci jsme řešili s rodiči, školním psychologem i sám žák. Doma se mu rodiče nevěnovali a ani tuto situaci nechtěli moc řešit. Jednou k nám přišel jeho otec a řekl žákovi, a to i před námi, že když budeš ve škole pracovat, koupí mu lepší počítač. Jeho záliba byla hraní her a IT odvětví. Také jsme byli domluveni s rodiči, že pokud žák nebude pracovat, zavoláme rodičům a ti si ho odvezou ze školy. Měli jsme ve třídě dalších 25 dětí, které se chtěli učit.

Žák žije s ve střídavé péči a je jedináček. Týden bydlel u otce a týden u matky. Když to nebylo možné, bydlel u své babičky. Má diagnostikovanou poruchu pozornosti a aktivity, obtíže v chování a emoční labilitu. Jeho pracovní tempo se postupně zhoršovalo. Když mu látka nešla, tak se zasekl a řekl, že to dělat nebude. Jeho známky se zhoršovaly. V sedmém ročníku jsme jej dokonce neměli z čeho hodnotit, protože téměř nechodil do školy. S nikým moc nevycházel, měl tedy problém v chování. Jeho rodiče jej nepodporovali a neměli o něj zájem, což se také projevovalo do řešení této situace. Mezi jeho zájmy patří hraní počítačových her.

Situaci jsme nejprve řešili s žákem samotným. Když se zasekl a nechtěl nic dělat, nedonutili jsme ho k ničemu. Situaci jsme dále řešili s ředitelem. Žák dokonce odmítl dojít do ředitelny, takže musel přijít ředitel k žákovi do třídy. Poté jsme situaci řešili s rodiči, kteří ale nebyli schopní žáka k něčemu přimět. Doma se mu nevěnovali, nechali ho na počítači hrát hry, aby od něj měli klid. Do školy chodil nepřipraven. Dále jsme situaci řešili se školním psychologem, a nakonec i sám žák. Nakonec bylo domluveno, že když žák nebude nic dělat ve škole, máme zavolat rodičům a ti si jej odvezou, abychom nebrzdili další žáky. Ze třídy se mu několik žáků nabídlo s doučováním v látce, která mu nešla, ale žák těchto nabídek nevyužil. V sedmém ročníku jsme žákovi a jeho rodičům řekli, že jej nemáme z čeho hodnotit, protože několikrát odmítl psát test a tři z pěti dnů v týdnu si jej rodiče odváželi domů, protože nepracoval. Informovali jsme je o tom, že si bude muset zopakovat sedmou třídu znovu.

Rodiče žáka dali nakonec na jinou školu. Se situací nejsem sama spokojená. Jako třídní učitelka jsem s ním měla dobrý vztah a snažili jsme se mu všichni pomoci. Jak žáci s nabídkami doučování, tak já. Žák odmítal pracovat a navštěvoval školu zřídka.

2

The student is stubborn, if it's not his way he gets stuck and doesn't talk to you at all. He is angry, does nothing and does not say anything to anyone all the time. He often has tears in his eyes. Many times it is even a small thing that makes him angry. Sometimes it also applies to opinion. If his opinion does not coincide with someone else's, he gets angry. We go out, for example, he wants to go in front of the school, but I say we go behind the school. He is then angry all the time and refuses to communicate. In class, this behavior occurs occasionally. Sometimes he just doesn't feel like it and is slow. It probably depends on whether he enjoys the assigned work. If he has a given task in mathematics, he has no problem with the solution. If he receives a given task in Czech, the already described situation often occurs.

He lives only with his mother. His parents did not live together for most of his life, his father died two years ago. He has a brother a year older, who also attends the same junior school as him. The dominance of the younger brother can be recognized because he is more communicative, physically fitter and more popular in the group.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

We tried to talk about it with the student, but he doesn't want to talk about it. I don't know what to do with him. Even though he is no longer angry and in a good mood, he refuses to communicate about this situation. I've tried going at him quickly and calmly, but it usually doesn't work. I've had a few times where he took a joke. I told him: 'don't be like a slipper!' etc. Mostly, however, he refuses to work or communicate. He doesn't even want to tell me what made him angry, what he doesn't understand, etc.

Support, Interview

The result is negative. Despite the conversation with the mother, the situation keeps repeating itself. It was found that the student is a little more communicative when the teacher uses a joke to solve the problem, but it is not a guarantee that it will always work.

Failure

8 let, 3. ročník

Vojenství, historie, paleontologie

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nespolupráce

Mgr. (učitelství 1. Stupně ZŠ); CVŽ učitelství v MŠ

3 roky

Žák je tvrdohlavý, když není po jeho tak se zasekne a vůbec s tebou nemluví. Je naštvaný, nic nedělá a nikomu nic celou dobu neřekne. Často má i slzy v očích. Olikrát je to i nějaká drobnost, co ho rozlobí. Občas se to týká i názoru. Pokud se jeho názor neztotožňuje s nějakým jiným, tak se naštve. Jdeme třeba ven, on chce jít před školu, ale řeknu, že jdeme dozadu za školu. On je pak celou dobu naštvaný a odmítá komunikovat. V hodinách se toto chování vyskytuje občas. Někdy se mu prostě nechce a je pomalý. Pravděpodobně se to odvíjí od toho, zda ho zadaná práce baví. Pokud má zadaný úkol v matematice, tak s řešením problém nemá. Pokud dostane zadaný úkol v češtině, často nastává již popisovaná situace.

Žije pouze s matkou. Rodiče spolu většinu jeho života nežili, otec před dvěma roky zemřel. Má o rok staršího bratra, který se také vyskytuje ve stejné malotřídní škole jako on. Lze rozpoznat dominantnost mladšího bratra, protože je komunikativnější, tělesně statnější a v kolektivu oblíbenější.

S žákem jsme si tom zkoušeli popovídat, ale on o tom nechce mluvit. Nevím jak na něj. I když už není naštvaný a má dobrou náladu tak o této situaci odmítá komunikovat. Zkoušela jsem na něj jít zhurta i klidně, ale většinou to nezabírá. Několikrát se mi stalo, že zabral vtip. Řekla jsem mu: 'nebuď jako papuč!' apod. Většinou ale odmítá pracovat, komunikovat. Mi ani nechce říct, co ho rozlobilo, co nechápe atd.

Výsledek je negativní. I přes rozhovor s matkou se situace stále opakuje. Bylo zjištěno, že žák je o něco víc komunikativní když učitelka použije k řešení vtip, ale není to záruka, že to zabere vždy.

2

The boy came to us from another school with a bad reputation, where this reputation preceded him. He came to the school as a very problematic student with a 3rd degree in behavior, and he was actually placed in the educational care center at that time and after starting from that house during the fifth grade, he joined our school. At the previous school, he broke the hand of a teacher's assistant during a conflict. We were worried about what would come to us as a student. I visited him in the house before he started, so that I would know what kind of student he was, how to deal with him, what he would be like, so that I could get a picture of him before he started school.

To my pleasant surprise, the house must have made an impression, the boy was very reasonable for the fifth year, he started a year later and after what we did, there was a very close cooperation between the teachers and the parents, especially with the father, who worked very well there, so already the very setting of rules and regular meetings and discussions with parents prevented many problems.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

So the boy joined us during the fifth year after a three-month stay in the house, and here it was very clear that he was very lively, he made up a lot of jokes. He had a tendency, he immediately had an assistant teacher, the boy did not keep his attention, but there was some potential in him, because he had a very high level of social intelligence, when you talked to him privately, the boy worked, he understood, he knew what he was doing, he knew that in short, if he overshot something, it was wrong, so he was able to have some self-reflection, and I say in this respect he was above average compared to the other students. During the second grade, of course, there were situations with some indiscipline in classes, during breaks, he took some disciplinary measures, but it was never the second grade for behavior, it was always on the basis of a reprimand or rather a reprimand, either from the class teacher and once it was a reprimand from the principal schools. He had an excellent teacher's assistant in the second grade, which also helped a lot. She was an elderly lady of pre-retirement age and he kind of gravitated towards her, slowly there was almost a kinship relationship, like she was his aunt. She told him very forcefully and bluntly what style to do and what not to do, and also a good class teacher.

Consequences, Support, Interview

Well, that boy, as soon as he grew older and older, he stopped doing that crap and started to function perfectly at the age of nine, if I may say so brilliantly. Of course, one or two teachers with whom he did not get along at all, I think that there was a mistake on both sides in the communication, where the boy must have felt some sort of natural authority from those people, which the cantor, who in some way did not feel he made enemies and was somewhat unfair towards him in some way, and in short, the teacher had to push the boundary a little. If the teacher fought with him like that, he gave him, as the popular saying goes, to eat. There were one or two teachers with whom he had not cooperated until then, and certain conflicts arose, but we took him aside, we explained, we told him to get over it, and for one colleague there was a little antipathy from both sides, but nothing as essential that there would be any vulgarisms or something similar. It turned out that the boy, he is simply a great boy, intelligent, funny, established contacts very well, immediately became a favorite among classmates and among adults. He grew up to be a really great boy, so after the horror with which he came here, we were sorry that he had to leave the nine, which is always the better option. Fortunately, it ends up like that more often than not.

Longterm success

12 let, 5. třída

Sport, počítačové hry

ADHD

Agrese

Vysoká škola, učitelství 2. Stupně, Český jazyk – Rodinná výchova (Výchova ke zdraví)

13

Ten chlapec k nám přišel z jiné školy se špatnou pověstí, kde ho tahle pověst předcházela. Přišel sem do školy jako velmi problémový žák s 3. stupněm z chování, a dokonce byl vlastně v té době umístěn ve středisku výchovné péče a po nástupu z toho domku během pátého ročníku k nám přistoupil do školy. Na předchozí škole zlomil ruku asistentce pedagoga při nějakém konfliktu. Měli jsme z toho obavu, co k nám přijde za žáka. Já jsem ho před tím nástupem samotným navštívil v domku, abych vůbec věděl, co je to za žáka, jak s ním jednat, jaký vůbec bude, abych si udělal obrázek, než nastoupí do školy.

K mému milému překvapení, ten domek asi zapůsobil, ten kluk byl velmi rozumný na pátý ročník, on nastoupil o rok později a poté co jsme dělali, byla velmi úzká spolupráce vyučujících s rodiči, zejména s tatínkem, který tam velmi dobře fungoval, takže už to samotné nastavení pravidel a pravidelné schůzky, jednání s rodiči předešlo mnoha problémům.

Takže chlapec k nám nastoupil v průběhu pátého ročníku po tří měsíčním pobytu v domku a tady bylo velmi poznat, že je velmi živý, vymýšlel spoustu kravinek. Měl tendenci, měl ihned asistenta pedagoga, neudržel pozornost chlapec, ale nějaký potenciál v něm byl, protože měl sociální inteligenci na velmi vysoké úrovni, kdy se s ním člověk bavil mezi čtyřma očima, tak ten chlapec fungoval, chápal, věděl, co dělá, věděl, že zkrátka když něco přestřelil, tak že to bylo špatně, takže dokázal mít nějakou sebereflexi a říkám v tomto směru byl nad ostatními žáky celkem v nadprůměru. Během druhého stupně samozřejmě nastaly situace s nějakou nekázní v hodinách, o přestávkách, nějaká kázeňská opatření si zajistil, ale nikdy to nebyl druhý stupeň z chování, vždycky to bylo na bázi napomenutí nebo spíše důtky, ať už třídního učitele a jednou to byla důtka ředitele školy. Měl výbornou asistentku pedagoga na druhé stupni, což taky hodně pomohlo. Byla to starší paní v předdůchodovém věku a on k ní tak jako inklinoval, pomalu tam byl téměř příbuzenský vztah, jako by to byla jeho teta. Ona velice rázně a narovinu mu říkala jakým stylem co dělá a nedělá, dále i dobrá třídní učitelka.

No a ten chlapec, jakmile dorůstal vyššího a vyššího věku, tak tady ty kraviny přestával dělat a začal fungovat naprosto až v devítce, když to řeknu skvěle. Samozřejmě učitelé nebo učitelky jednu či dvě se kterými vůbec nevycházel, myslím si, že tam byla chyba trošku na obou stranách v komunikaci, kdy ten chlapec musí mít nějakou řekněme přirozenou autoritu od těch lidí cítit, což necítil ten kantor, který si ho nějakým způsobem znepřátelil a byl vůči němu nějakým způsobem třeba částečně nespravedlivý a zkrátka u něho tu hranici musel ten učitel trochu posunout. Pokud s ním takhle ten učitel bojoval, tak mu to dával, jak se lidově říká, sežrat. Byl tam jeden či dva učitelé se kterými do té doby nespolupracoval a vznikaly tam určité konflikty, ale vzali jsme si ho stranou, vysvětlili jsme, řekli jsme mu, ať se přes to přenese a u jedné kolegyně tam pak antipatie z obou stran trošičku, ale nic jako zásadního, že by tam byly nějaké vulgarismy nebo něco podobného. Dopadlo to tak, že ten kluk, prostě je z něho suprový chlapec, rozumný, vtipný, velmi dobře navazoval kontakty, stával se ihned oblíbencem mezi spolužáky i mezi dospělými. Vyrostl z něho opravdu super kluk, takže po té hrůze, se kterou sem přicházel nám nakonec bylo líto, že musí z té devítky vyjít, což je vždycky ta lepší varianta. Naštěstí tak to častěji končí.

2

During the 2020/2021 school year, the student was a student in the 1st year of a secondary vocational school in the field of hairdressing. As his class teacher, I only met the first class in the role of class teacher during the two weeks before the transition to distance learning. Theoretical teaching at our school takes place every other week and alternates with practical teaching, when the students are under the supervision of the teacher. Pupils and parents had a very short time to familiarize themselves with their new school, teachers and subjects and to make a smooth transition to online learning in Microsoft Teams. Therefore, based on these facts, the selected pupil did not start participating in distance learning, he began to show increased absenteeism and did not hand in any assigned work.

He is an adult pupil, who in the past had unsuccessfully completed his studies at another secondary vocational school after the onset of psychological difficulties following the suicide of his best friend. The student showed average academic results, but above average emotional intelligence, awareness of himself and his possibilities. He communicated with discretion, never made unnecessary promises and never overestimated his abilities. He recognized his psychological limits and was aware from past experience of the barriers and difficulties associated with overcoming them.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

The student's problems with attendance and failure to complete assignments began to manifest themselves at the very beginning of distance learning. That's why I contacted him by phone to find out what his non-participation was about and I suggested help in the form of a school computer. However, the student informed me that he had a computer, so we logged into Teams together and explained its individual functions. As the pupil was already of legal age, I communicated exclusively with him. He was more apathetic on the phone but always picked up or called me back. He indicated to me that he has certain psychological problems associated with the transition to a distance form of study and suffers from insomnia, which is why it is difficult for him to get up in the morning and stay connected and not fall asleep. He promised that he would try to start communicating with the teachers and try to catch up. During the quarterly evaluation, however, it was clear that he did not succeed completely, so we arranged a personal meeting, we went through each subject and what would be necessary to do in order to benefit from it better. Finally, the student got up the courage and explained to me without insisting that he had similar problems once before and did not finish his studies at the previous school for a similar reason. That's when he developed problems with insomnia resulting from sleep paralysis after the suicide of his best friend. He was also medically examined at the time, but he had no documentation. He was prescribed medication, but after a while he stopped taking it because he was not feeling well and his condition gradually improved. Two years after this event, he joined our school, and during the transition to distance learning, his sleep paralysis returned, with associated insomnia and fear of falling asleep. We agreed that we would take it slow, let him catch up as much as possible, how he would manage, and we would sort out the rest for half a year. He managed to complete all the subjects for half a year, but the problems with absenteeism worsened in the second semester. I therefore arranged for him to meet with the psychological counselor at our school, where we agreed that if he does not start attending classes, he will have to be expelled from the studies on the basis of high absenteeism. The student refused to see a doctor and to involve his parents, so I felt that I had no choice but to verbally support him. After returning to school, he appeared sporadically at school, but in recent weeks he did not attend either theoretical or practical classes at all. He didn't even show up for the make-up exams, so he didn't advance to the second year.

Support, Interview

The last time I talked to the student on the phone, he sounded more positive and added that he was doing better, that he was working part-time, enrolled in a barbering course and that he was thankful.

Failure

18 let, 1. ročník středního odborného učiliště

Zájem o obor, který studuje kadeřník)

Spánková paralýza

Absence,Nepracovitost,Vyhýbání se škole

Mgr.

12

Žák byl v období školského roku 2020/2021 žiakom 1. ročníku strednej odbornej školy v obore kaderník. Jako jeho triedna učiteľka jsem se s první třídou v úloze třídního učitele setkala pouze během dvou týdnů před přechodem na distanční formu studia. Teoretická výuka na naší škole probíhá každý druhý týden a střídá se s praktickou výukou, kdy jsou žáci pod dohledem pani majstrové. Žáci a rodiče měli velmi krátký čas na to, aby se seznámili se svou novou školou, učiteli a předměty a aby hladce přešli na online výuku v systému Microsoft Teams. Vybraný žák se proto již na základě těchto skutečností distanční výuky nezačal účastnit, začala se u něho objevovat zvýšená absence a neodevzdával žádnou zadanou práci.

Jedná se o plnoletého žáka, s v minulosti neúspěšně ukončeným studiem na jiné střední odborné škole po nástupu psychických obtíží po sebevraždě nejlepšího přítele. Žák vykazoval průměrné studijní výsledky, ale nadprůměrnou emoční inteligenci, uvědomování si sebe sama a svých možností. Komunikoval s rozvahou, nikdy zbytečně nesliboval a nepřeceňoval své schopnosti. Poznal své psychické limity a byl si z minulé zkušenosti vědom bariér a obtíží spojených s jejich překonáváním.

Problém s docházkou a nesplněním úkolů se u žáka začaly projevovat hned na začátku distanční výuky. Proto jsem se s ním spojila telefonicky, abych se informovala, v čem spočívá jeho neúčast a navrhla jsem mu pomoc v podobě školního počítače. Žák mi však oznámil, že počítač má, a tak jsme se společně přihlásili do Teams a vysvětlili si jeho jednotlivé funkce. Jelikož byl žák již plnoletý, komunikovala jsem výhradně s ním. Byl v telefonu apatičtější, ale vždy mi hovor zdvihl, popřípadě mi zavolal zpět. Naznačil mi, že má určité psychické problémy spojené i s přechodem na distanční formu studia a trpí nespavostí, proto mu dělá obtíže ráno vstávat a zůstat připojený a neusnout. Sliboval, že se bude snažit, že začne s učiteli komunikovat a bude se snažit dohnat zameškané. Při čtvrtletním hodnocení ale bylo jasné, že se mu to úplně nepodařilo, dohodli jsme si proto osobní setkání, prošli jsme si každý předmět a co by bylo potřebné udělat, aby z něho lépe prospíval. Nakonec se žák osmělil a bez naléhání mi objasnil, že už jednou podobné problémy měl a studium na předchozí škole z podobného důvodu nedokončil. Tehdy se u něho problémy s nespavostí vyplývající ze spánkové paralýzy objevily po sebevraždě nejlepšího kamaráda. Byl v té době i lékařsky vyšetřován, ale dokumentaci žádnou neměl. Byly mu předepsány léky, které ale po čase přestal brát, protože mu z nich nebylo dobře a stav se mu postupně pomalu zlepšoval. Dva roky po této události nastoupil na naši školu a při přechodu na distanční výuku se mu vrátila spánková paralýza a s tím spojená nespavost a strach ze zaspávání. Dohodli jsme se, že na to půjdeme pomalu, necháme dohnat, co se dá, jak bude zvládat a zbytek vyřešíme na půl roku. Na půl roku se mu podařilo všechny předměty dokončit, ale problémy s absencí se ve druhém pololetí ještě zhoršily. Dohodla jsem mu proto setkání s psychologickou poradkyní u nás na škole, kdy jsme se dohodli, že pokud hodiny začít navštěvovat nebude, bude muset být ze studia na základě vysoké absence vyloučen. Žák odmítal návštěvu lékaře a zapojení rodičů a měla jsem proto pocit, že mi nezbývá nic jiného než ho slovně podporovat. Po návratu do školy se sporadicky ve škole objevil, ale poslední týdny ani teoretickou ani praktickou výuku vůbec nenavštěvoval. Nedostavil se ani na opravné zkoušky, do druhého ročníku proto nepostoupil.

Když jsem se žákem naposledy telefonovala, zněl pozitivněji a sám dodal, že se mu daří lépe, že pracuje na brigádách, zapísal se na barbierský kurz a že děkuje.

2

The situation in the previous class was complicated. I had a pupil there who was in a very bad state, after attempts at suicide and self-harm. The communication with the student's mother was different and the relationship with this student was different. She trusted me and we solved many problems together. The diagnosis was difficult, the situation had its ups and downs, but in the end a certain stabilization was achieved.

The personal history of the pupil or class is key to understanding the situation, but in this case I was unable to obtain more information.

Selfdestructive behaviour

Žačka was receptive to solving problems, even if they were huge. By chance, I recommended it to a friend who is a psychologist. Since then, although the pupil does not give me information directly, the psychologist monitors her development. Trust was key. The student has already graduated, but we are still in contact.

Interview, Cooperation with experts

The pupil's behavior stabilized, although there were occasional dips. She successfully passed her high school graduation and achieved life's achievements. The contact between her and the teacher continues even after finishing high school.

Longterm success

cca 17 let, ročník septima/oktáva

-

Psychiatrická diagnóza

Pasivita,Neposlušnost,Nepozornost

Vysokoškolské vzdělání – Magisterské studium + Pedagogické minimum, aprobace Český jazyk a Hudební věda + Němčina; aktivně se věnuje tvůrčímu psaní a korekturám

Cca 26 až 27 let (včetně mateřské dovolené)

Situace v předcházející třídě byla komplikovaná. Měla jsem tam žačku, která byla ve velmi špatném stavu, po pokusech o sebevraždu a sebepoškozování. Komunikace s matkou žačky byla odlišná a vztah s touto studentkou byl jiný. Důvěřovala mi a společně jsme řešily mnoho problémů. Diagnóza byla těžká, situace měla své propady, ale nakonec se podařilo dosáhnout určité stabilizace.

Osobní anamnéza žačky nebo třídy je klíčová pro pochopení situace, avšak v tomto případě se mi nepodařilo získat více informací.

Žačka byla naladěná vstřícně k řešení problémů, i když ty byly obrovské. Díky náhodě jsem ji doporučila kamarádce, která je psycholožka. Od té doby mi sice žačka nepředává informace přímo, ale psycholožka sleduje její vývoj. Důvěra byla klíčová. Studentka už sice odmaturovala, ale stále jsme v kontaktu.

Chování žačky se stabilizovalo, přestože občas došlo k propadům. Úspěšně složila maturitu a dosáhla životních úspěchů. Kontakt mezi ní a učitelkou trvá i po dokončení gymnázia.

2

The students had the task of composing from colored papers. Everyone got different colors of paper. One of the students began to express dissatisfaction with the color of the paper he received. At first he hid the paper and claimed that someone had taken the paper from him. Since I didn't believe him, I tried to convince him about the suitability of the color he got. However, this student became agitated and angry with accompanying stomping. Subsequently, he tore up the paper in the color he was not satisfied with and threw it in the trash.

The student has been diagnosed with ADHD and is under the care of his mother.

Diagnosis, Emotional outbursts

I tried to calm the student down and explain to him that he must have his paper in his desk, that none of his classmates took it from him. The student refused this all the time. The situation worsened with any attempt at explanation. After a few minutes, the student angrily tore up the paper and started stomping on it. It was almost impossible to calm him down.

Support, Interview

Unfortunately, none of my measures, arrangements, proposed solutions had an effect on the pupil, and after the incident it was difficult to talk to him, let alone cooperate. He sat insulted in the pew with folded hands and refused any cooperation. The last possible solution was a phone call with his parents, who tried to talk him out of it.

Failure

9 let, 3 třída

fotbal, míčové hry

ADHD

Lhaní,Potřeba pozornosti

Mgr.

5

Žáci měli úkol skládat z barevných papírů. Všichni dostali různé barvy papíru. Jeden z žáků začal vyjadřovat nespokojenost s barvou papíru, který dostal. Nejdříve papír schoval a tvrdil, že mu papír někdo vzal. Jelikož jsem mu toto nevěřila, zkoušela jsem ho přesvědčit o vhodnosti barvy, kterou dostal. Nicméně se tento žák začal rozčilovat a vztekat s doprovodným dupáním. Následně papír v barvě, se kterou nebyl spokojený, roztrhal a hodil do koše.

Žák má diagnostikováno ADHD, je v péči matky.

Snažila jsem se žáka uklidnit a vysvětlit mu, že jeho papír musí určitě mít v lavici, že mu ho žádný ze spolužáků jistě nevzal. Celou dobu toto žák odmítal. Situace se zhoršovala při jakémkoli pokusu o vysvětlení. Po několika minutách žák vztekle papír roztrhal a začal po něm dupat. Bylo téměř nemožné ho uklidnit.

Na žáka bohužel nepůsobilo žádné z mých opatření, domluv, návrhu řešení a po incidentu s ním bylo těžké mluvit, natož spolupracovat. Seděl uraženě v lavici se založenýma rukama a odmítal jakoukoli spolupráci. Poslední možností řešení byl telefonát s rodiči, kteří se mu snažili domluvit.

2

However, not all cases of problem behavior had a happy ending like the previous one. At the moment, I am a fifth-grade class teacher again, and I have a little bit of everything in my class, so to speak - integrated, foreign and problem children. This story is not so much my experience as it is about a class that has passed from the first grade to the second, so I am still getting to know the children myself - what are their habits, needs or bad habits. But since I heard that it is a really exceptional class in terms of solving problem behavior, I decided to contact their former class teacher in the first grade and thus continuously inform myself about the situations or rather persistent problems that are part of this, already my class, to be in the picture, so to speak.

This case concerns a boy who currently lives only with his father, as his mother died over a year ago. When this situation arose, of course the teachers, but also the classmates, were really considerate, tolerant and helpful towards him. The teachers did not make excessive demands on him from the beginning, as the boy did not go through a really easy period. Losing a mom hurts at any age, but I think at this age it's hard to explain to a child why mom will never come home. So the boy stayed at home for a while to deal with the team and the teachers took this situation into account and even accepted it to a certain extent.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

However, the problem arose when the boy returned to school after a long time. He used to be inattentive at school, didn't do his homework, didn't listen to the teachers, distracted them and disrupted classes, until finally one day it got to the stage where he stopped going to school altogether. This situation was also resolved with the boy's father, when my colleague informed him about what was happening with his son and tried to find some reasonable way out. Everyone understood the situation that the boy was going through a period when he lost his mother, but it had been long enough for him to be able to fit back into the school environment, so to speak. From the beginning it seemed that the father understood the seriousness of the situation, the boy started going to school again, but he did not last two weeks. The situation was resolved repeatedly with the father, who at first excused his son, but after a while the number of missed classes climbed to an enormous number, when the boy was in danger of having unexcused classes in the fourth grade and was even in danger of repeating the grade. Later it was discovered that the boy, despite the time that had passed, had not come to terms with the loss of his mother at all.

Interview

In the end, although the situation turned for the better, as the boy is currently in the fifth year with me, however, inappropriate behavior in the form of disruptions and failure to complete tasks still persists. I am currently trying to resolve this situation as best I can, but since not only this boy, but also a few of his classmates have a bit of a problem with following the rules and authority, it is not always a cakewalk. However, I firmly believe that after time they will learn to follow the rules that we have agreed upon as a class.

Partial success

13 Absolvovala nejaký relevantný kurz, výcvik na zvládanie problematického správania, nekázne nebo komunikácia v triede apod. (zaškrtnite): áno / nie Prípadne uveďte názov (otvorená otázka): Presný názov neviem, ale išlo o predmet v rámci kreditového systému, ktorý absolvovala pred atestáciou. Kazuistika ++ Rozhovor bol vedený s pani učiteľkou, učiacou na základnej škole na druhom stupni, kde dlhé roky pôsobí ako učiteľka anglického jazyka, geografie a environmentálnej výchovy. V rozhovore mi porozprávala o svojich skúsenostiach a prípadoch problémového správania, s ktorými sa za roky svojej

Problém nastal vtedy, keď sa chlapec po dlhšej dobe vrátil naspäť do školy. V škole býval nepozorný, neplnil si úlohy, nepočúval učiteľov, odvrával im a vyrušoval počas hodín, až to nakoniec jedného dňa prišlo do štádia, kedy prestal do školy chodiť úplne.

Chlapec žije už len s otcom, nakoľko mu mama pred vyše rokom zomrela. Keď táto situácia nastala, tak pochopiteľne boli učitelia, ale aj spolužiaci voči nemu naozaj ohľaduplní, tolerantní a nápomocní. Učitelia naňho zo začiatku nevyvíjali prehnané nároky, nakoľko si chlapec neprechádzal naozaj ľahkým obdobím. Prísť o mamu bolí v každom veku, ale myslím, že v tomto veku len ťažko dieťaťu môžeš vysvetliť, že prečo sa už mama nikdy nevráti domov. Takže chlapec ostal aj na istý čas doma, aby sa s tým vysporiadal a učitelia túto situáciu zohľadňovali a do určitej miery aj akceptovali.

Táto situácia sa riešila aj s chlapcovým otcom, kedy ho moja kolegyňa informovala o tom, čo sa deje s jeho synom a snažila sa nájsť nejaké rozumné východisko. Každý chápal situáciu, že si chlapec prechádza obdobím, kedy stratil mamu, avšak bola to už dostatočne dlhá doba na to, aby sa dokázal takpovediac zaradiť naspäť do školského prostredia. Zo začiatku sa zdalo, že otec pochopil vážnosť situácie, chlapec začal opäť chodiť do školy, ale vydržalo mu ani nie dva týždne. Opakovane sa situácia riešila s otcom, ktorý syna najskôr ospravedlňoval, ale po čase sa počet vymeškaných hodín vyšplhal na enormné číslo, kedy hrozilo, že chlapec bude mať v štvrtej triede neospravedlnené hodiny a hrozilo mu dokonca opakovanie ročníka. Neskôr sa teda zistila, že chlapec sa aj napriek obdobiu, ktoré prešlo, so stratou matky vôbec nevyrovnal.

Nakoniec sa situácia síce na dobré obrátila, keďže chlapec je momentálne u mňa v piatom ročníku, avšak, stále pretrváva nevhodné správanie v podobe vyrušovania a neplnenia si úloh. V súčasnosti sa snažím túto situáciu vyriešiť, ako najlepšie viem, ale keďže nielen tento chlapec, ale aj pár ďalších jeho spolužiakov majú tak trošku problém s dodržiavaním pravidiel a autoritou, nie je to vždy prechádzka ružovým sadom. Pevne však verím, že po čase sa naučia dodržiavať pravidlá, na ktorých sme sa spoločne ako trieda dohodli.

2

The situation took place on the last evening of the adaptation course. By the fire, the students could see the fatigue from the rich program and lack of sleep. The three boys from the class were quite seated at first sight, which was shown by the fact that they did not sit with the rest of the class, but made their own group and sat apart from the others and talked among themselves. Suddenly they started arguing, threw themselves at each other and started fighting. We ran towards them, but before we got there, one of them took out a shooting knife from his jacket pocket. Fortunately, he didn't threaten anyone with the knife, he just stood there with an open knife. We managed to tear them apart and took them to our cabin.

The class as a whole didn't seem troubled, but those three boys were causing trouble. One of them is a refugee from Syria, who we already talked about in the previous case study. Another is a member of a group that can often be seen in the park near the station, and at first glance seems problematic. For two of them, this isn't the first high school they've attended, but they haven't finished one yet.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

The pupils were brought to the headmistress, who spoke to them at length. They were given conditional suspensions from school and were told in no uncertain terms that any further trouble would result in immediate expulsion. All three promised that they would no longer behave vulgarly and aggressively and that they would not violate school rules. The headmistress called their parents, but didn't talk to two of them. Since it was late, she didn't want to send them home, but to avoid further trouble, she sent everyone to sleep in a different cabin. She called her parents the next day and informed them of the conditional expulsion. The parents of the refugee were not allowed.

Consequences, Physical intervention, Interview

Despite the measures, the pupils' behavior did not improve and on 10.9. they were expelled after being caught packing a joint and snorting tobacco. More information about this incident is given in the next case report.

Failure

16, 17, 18, 1. ročník

Být se svojí partou, PC hry

Agrese,Lhaní,Vulgární vyjadřování

Vysoká škola

17

Situace se odehrála poslední večer adaptačního kurzu. U ohně byla na žácích vidět únava z bohatého programu a nevyspanost. Tři kluci z třídy si na první pohled docela sedli, což se projevilo tím, že neseděli se zbytkem třídy, ale udělali si vlastní skupinku a sedli si odděleně od ostatních a povídali si mezi sebou. Najednou se začali hádat, vrhli se na sebe a začali se prát. Přiběhli jsme k nim, ale než jsme přišli, jeden z nich vyndal z kapsy mikiny vystřelovací nůž. Naštěstí s nožem nikoho neohrožoval, jen stál s otevřeným nožíkem. Podarilo se nám je od sebe odtrhnout a odvedli jsme je do naší chatky.

Třída jako celek nevypadala problémově, avšak ti tři kluci dělali potíže. Jeden z nich je uprchlík ze Sýrie, o kterém jsme již mluvili v předchozí kazuistice. Další je členem skupiny, kterou lze často vidět v parku u nádraží, a na první pohled působí problémově. U dvou z nich to není první střední škola, kterou navštěvovali, ale dosud žádnou nestudovali do konce.

Žáci byli přivedeni k ředitelce, která s nimi dlouze hovořila. Dostali podmínečné vyloučení ze školy a bylo jim jasně řečeno, že při jakémkoli dalším problému budou okamžitě vyloučeni. Všichni tři slíbili, že se již nebudou chovat vulgárně a agresivně a že neporuší školní řád. Ředitelka volala jejich rodičům, ale u dvou se nedovolala. Protože bylo pozdě, nechtěla je posílat domů, ale aby předešla dalším problémům, poslala každého spát do jiné chatky. Rodičům se dovolala následující den a informovala je o podmínečném vyloučení. Rodičům uprchlíka se nedovolala.

Navzdory opatřením se chování žáků nezlepšilo a 10.9. byli vyloučeni poté, co byli přistiženi při balení jointa a šňupání tabáku. Více informací o tomto incidentu je uvedeno v další kazuistice.

2

The situation, which has been going on for a long time, is worrying. The girl from the eighth grade is almost isolated from the collective, closed, inaccessible, uncommunicative and apathetic. Her only expression is artistic, she communicates minimally. He does not respond to the teacher's questions or only minimally, he does not carry aids, if he does, then sporadically. He has insufficient hygiene habits, wears torn and often dirty clothes. As a teacher, I cannot continue to ignore the situation, I must try to make contact and find out what is behind her behavior.

The student lives only with her father and brother, her mother died in a tragic accident, and her grandparents also take part in her upbringing. The girl suffers from psychological problems, visits a psychologist and is also diagnosed with attention disorders. She and her brother go to school in torn, often dirty clothes, the girl often has unwashed hair and a neglected appearance. The class he attends is divided into groups with great contrasts and vastly different opinions. In the classroom, the groups hardly communicated with each other during the girl's problems, and when they did, it was with great resentment. During the school year, the class managed to become almost cohesive except for a few individuals. The class is rather above average in terms of benefits.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules

The girl paints a fallen angel, is withdrawn and does not perceive the surroundings or the teaching. He does not respond to the teacher's questions. I approach her and ask about a detail of the drawing that seems unclear to me. The girl doesn't respond at first, so I answer myself and deliberately remember this detail in my own way - but absolutely not fitting in with her topic. The girl reacts and begins to clarify. It is open to communication about the painting. The dialogue is only on the artistic level. This communication lasts a few minutes, after which the girl closes again. As soon as I get another chance to ask her something about her painting, I don't hesitate to ask. In this way, over time, the girl opens up to me for longer and longer periods of time. Now he has no problem communicating with me outside of the artistic realm. I spend most of my time with her in class and try to get her to cooperate with the teacher.

Support, Interview

The girl's condition gradually improved, she began to accept and communicate with the assistant on a regular basis. The girl began to respond to the teacher's calls and answer. Taking notes on the teacher's instructions, but this was not always successful - depending on the mood and circumstances that arise from the family. The class perceives her as an individual, they do not seek her company, some accept her life attitude. She doesn't really have a friend in class, she never hurts anyone, she's kind, non-conflicting, warm-hearted, perceptive. In class, he has fun with several classmates according to his mood.

Longterm success

14 let – 8. třída

Výtvarná výchova, cosplay

Poruchy pozornosti,Psychické problémy

Spgš Znojmo

15

Situace, která přetrvává již delší dobu, je znepokojivá. Dívka z osmé třídy je téměř vyčleněná z kolektivu, uzavřená, nepřístupná, nekomunikativní a apatická. Jediným jejím projevem je výtvarný, komunikuje minimálně. Na dotazy vyučujícího nereaguje nebo pouze minimálně, pomůcky nenosí, když ano, tak sporadicky. Má nedostačující hygienické návyky, nosí roztrhané a často ušpiněné oblečení. Jako učitel nemohu situaci nadále přehlížet, musím se snažit navázat kontakt a zjistit, co za jejím chováním stojí.

Žákyně žije pouze s otcem a bratrem, matka zemřela při tragické nehodě a na výchově se podílí i prarodiče. Dívka trpí psychickými problémy, navštěvuje psychologa a zároveň má diagnostikovány poruchy pozornosti. Ona i její bratr chodí do školy v roztrhaném, mnohdy špinavém oblečení, dívka mívá často neumyté vlasy a zanedbaný zevnějšek. Třída, kterou navštěvuje, je dělená na skupinky s velkými kontrasty a výrazně odlišnými názory. Ve třídě spolu skupinky v době dívčiných problémů téměř vůbec nekomunikovaly a když, tak s velkou záští. Během školního roku se třída podařila téměř stmelit až na pár jedinců. Třída je prospěchově spíše nadprůměrná.

Dívka maluje padlého anděla, je uzavřená a nevnímá okolí ani výuku. Nereaguje na dotazy vyučujícího. Oslovím ji a zeptám se na detail kresby, který se mi zdá nejasný. Dívka zpočátku nereaguje, odpovím si tedy sama a záměrně si tento detail vybavím po svém - však absolutně nezapadající do jejího námětu. Dívka zareaguje a začne objasňovat. Je přístupná komunikaci o malbě. Dialog spočívá pouze v rovině umělecké. Tato komunikace trvá několik minut, poté se dívka opět uzavře. Jakmile se mi naskytne další možnost se jí zeptat na něco ohledně její malby, tak neváhám a ptám se. Tímto způsobem se mi dívka postupem času otvírá na delší a delší dobu. Nyní už nemá problém se mnou komunikovat i mimo uměleckou rovinu. V hodinách trávím většinu času u ní a snažím se, aby spolupracovala i s učiteli.

Stav dívky se postupně zlepšoval, asistentku k sobě běžně začala připouštět a komunikovat s ní. Dívka začala reagovat na výzvy učitele a odpovídat. Na pokyn pedagoga dělat zápisky, ale to se ne vždy dařilo – podle nálady a okolností, které vychází z rodiny. Třída ji vnímá jako individualitu, nevyhledávají její společnost, část akceptuje její životní postoj. Vyloženě kamarádku ve třídě nemá, nikdy nikomu neublíží, je hodná, nekonfliktní, srdečná, vnímavá. Ve třídě se baví s několika spolužáky podle nálady.

2

When I started teaching, I guess it was my first year, a couple of young ladies showed me some affection from time to time. In the beginning, I took it as a normal thing when a new young teacher comes. But after a while it started to get annoying. The ladies walked around me in the corridor on purpose, preferably as close as possible as they passed. Once it happened that she even 'accidentally' touched me. I didn't know how to react then. I remember we just went on some kind of overnight class trip. In the evening, we lit a bonfire and threw papers with wishes (to make them come true) into the fire. The young lady declared that she had a wish 'I will marry Mr. Teacher...' and threw it into the fire.

Annoying miss

Physical aggression

also consulted with my colleagues, but in the end I decided to talk to the ladies myself. They didn't listen and continued to repeat similar behavior, in the end I decided to take it as a joke and wait until they left elementary school anyway.

Interview, Cooperation with experts

It didn't work, it was only resolved when the student left the school.

Failure

14 let, 9. třída

Provokace

Mgr.

4

Když jsem začínal učit, tuším, že to byl můj první rok, pár slečen mi občas projevovalo náklonost. Ze začátku jsem to bral jako normální věc, když přijde nový mladý učitel. Po chvíli to ale začalo být nepříjemné. Slečny kolem mě naschvál chodily po chodbě, nejlépe co nejblíže, když procházely. Jednou se stalo, že se mě i 'omylem' dotkla. Tehdy jsem nevěděl, jak reagovat. Vzpomínám si, že jsme zrovna jeli na nějaký třídní výlet na noc. Večer jsme zapálili táborák a házeli do ohně papíry s přáníčky (aby se splnila). Slečna prohlásila, že má přáníčko 'Vezmu si pana učitele...' a hodila ho do ohně.

Obtěžující slečna

Radil jsem se i s kolegy, ale nakonec jsem se rozhodl si se slečnami sám promluvit. Neposlechly a podobné chování opakovaly dál, nakonec jsem si řekl, že to začnu brát s vtipem a počkám, než stejně odejdou ze ZŠ.

Nezabralo, vyřešilo se to až odchodem žákyně ze školy.

2

The school was undergoing renovation of several rooms, which caused some confusion. One of the chairs for the students was borrowed from the classroom where we had the lesson, exactly where the student in question was supposed to sit. Due to the size of the classroom, it was impossible to find another place for him to sit. When I came to the classroom, the student was sitting on the bench with the others, which was normal until the teacher came. After I entered the classroom, all the students stood up to greet me and then sat down, but this student started packing up and headed for the door.

I asked him what was going on, and he replied that he had nowhere to sit and therefore could not participate in the class. His behavior indicated an attempt at defiance and an expression of reluctance to be present in my class.

Violation of classroom/school rules

considered letting the situation go and letting him go, but I felt responsible for his safety, especially with the ongoing renovation. It didn't feel right that someone else had to step back and give him his chair. That is why I told him that he is not allowed to leave the classroom because the lesson is in progress and the school rules and laws do not require students to sit during the lesson.

Warning

The student was taken aback by my explanation, but understood that he had no other choice. So he stood for the rest of the class, which wasn't ideal, but he couldn't just walk the halls. He was unexpectedly quiet during the lesson, he didn't actively participate, but at least he didn't disturb. This incident did not change his behavior towards me, but I am glad that the situation was resolved in a calm way.

Longterm success

15 let, 1. ročník SŠ

Šachy a deskové hry

Disrespekt,Nespolupráce,Neúcta k autoritám

12 (v době situací méně)

Ve škole probíhala rekonstrukce několika místností, což způsobilo mírný zmatek. Z učebny, kde jsme měli hodinu, byla půjčena jedna ze židlí pro žáky, přesně z místa, kde měl sedět dotyčný žák. Vzhledem k velikosti učebny nebylo možné najít jiné místo, kam by si mohl sednout. Když jsem přišla k učebně, žák seděl na lavici spolu s ostatními, což bylo běžné, dokud nepřišel učitel. Po mém vstupu do třídy všichni žáci vstali, aby mě pozdravili, a poté si sedli, ale tento žák se začal sbalit a směřoval ke dveřím.

Zeptala jsem se ho, co se děje, a on odpověděl, že si nemá kam sednout a tudíž se nemůže účastnit výuky. Jeho chování naznačovalo snahu o vzdor a vyjádření nechuti být přítomen na mé hodině.

Přemýšlela jsem, zda situaci nechat být a nechat ho odejít, ale cítila jsem zodpovědnost za jeho bezpečnost, obzvláště kvůli probíhající rekonstrukci. Nepřipadalo mi správné, aby musel někdo jiný ustoupit a dát mu svou židli. Proto jsem mu řekla, že nesmí opustit učebnu, protože probíhá výuka a školní řád ani zákony nevyžadují, aby žáci seděli během výuky.

Žák byl mým vysvětlením zaskočen, ale pochopil, že nemá jinou možnost. Zbytek hodiny tedy stál, což nebylo ideální, ale nemohl jen tak chodit po chodbách. Během hodiny byl nečekaně tichý, neúčastnil se sice aktivně, ale alespoň nerušil. Tento incident nezměnil jeho chování ke mně, ale jsem ráda, že se podařilo situaci vyřešit klidným způsobem.

2

The situation I have chosen as an example of unsuccessfully addressed problem behavior concerns a classroom where most of the children are working and functioning well. However, one student is constantly disruptive, makes inappropriate comments and jokes, makes fun of me and others, calls attention to himself and brings unnecessary things to school to get attention. This behavior occurs in the second grade classroom I teach. When a student is disciplined, he does not learn from it and continues his behavior. After consulting with colleagues, I found out that he behaves in the same way in other subjects as well, and many teachers describe similar situations. We are not sure how to deal with the problem effectively and this disrupts the atmosphere of the class and the lesson. The student's presence complicates various activities, for example during games, where he is often excluded because no one wants to cooperate with him.

This student's behavior is burdensome and exhausting for all of us. The children themselves reprimand him and find his behavior embarrassing. Nevertheless, we did not come up with any effective solution. We tried to resolve the situation with notes, at class meetings and contacted parents, but to no avail. We tried to keep the student busy during class and pay attention to him so that he would not get bored, but that didn't help either. When I offered him an individual fun activity, he continued to interrupt and spoil the class atmosphere. We don't understand what is going on in him because he has no disorder or diagnosis and no known major problems in the home environment. His problem behavior is constant and affects my relationship with classes, which I then do not look forward to.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Although I thought that I did not have sufficient authority, my colleagues confirmed that they had the same problem with the student. He has a problem with authority in general, is rude and sometimes even mean to both classmates and teachers. He is capable of tying and seems to have never learned what authority is. We believe that he was not taught to perceive authority at home. Sometimes I felt that I couldn't handle the situation, raised my voice and let myself be thrown around unnecessarily.

(Disciplinary) Punishments, Disrespectful communication, Cooperation with experts

We are trying to resolve the situation, but so far without success. I remember the story of my mother, who was a teacher and had a similarly problematic student. Years later, he apologized to her for his behavior. We hope that this student will also become aware of his behavior one day. His behavior is often infantile now, but it is possible that the situation will improve as he matures.

Failure

Žák na druhém stupni (7. třída)

Nevíme

Vulgární vyjadřování,Nespolupráce,Zesměšňování

Mgr., aprobace anglický jazyk, český jazyk pro cizince

3

Situace, kterou jsem vybrala jako příklad neúspěšně řešeného problémového chování, se týká třídy, kde většina dětí pracuje a funguje dobře. Avšak jeden žák neustále vyrušuje, má nevhodné připomínky a vtipy, vysmívá se mně i ostatním, upozorňuje na sebe a přináší do školy zbytečné věci pro získání pozornosti. Toto chování se vyskytuje ve třídě na druhém stupni, kterou učím. Když je žák kázeňsky potrestán, nebere si z toho ponaučení a ve svém chování pokračuje. Po konzultaci s kolegyněmi jsem zjistila, že se stejně chová i v dalších předmětech a mnoho učitelů popisuje podobné situace. Nejsme si jisti, jak problém efektivně řešit, a to narušuje atmosféru třídy a hodiny. Žákova přítomnost komplikuje různé aktivity, například při hrách, kde je často vyloučen, protože s ním nikdo nechce spolupracovat.

Chování tohoto žáka je pro nás všechny zatěžující a vyčerpávající. Děti ho samy napomínají a považují jeho chování za trapné. Přesto jsme na žádné efektivní řešení nepřišli. Zkoušeli jsme situaci řešit poznámkami, na třídních schůzkách a kontaktovali jsme rodiče, ale bez úspěchu. Snažili jsme se žáka v hodině zaměstnat a věnovat mu pozornost, aby se nenudil, ale ani to nepomohlo. Když jsem mu nabídla individuální zábavnou aktivitu, pokračoval ve vyrušování a kazil atmosféru třídy. Nechápeme, co se v něm odehrává, protože nemá žádnou poruchu ani diagnózu a nejsou známy větší problémy v domácím prostředí. Jeho problémové chování je konstantní a ovlivňuje můj vztah k hodinám, na které se pak netěším.

Přestože jsem si myslela, že nemám dostatečnou autoritu, kolegyně mi potvrdily, že mají s žákem stejný problém. Má problém s autoritou obecně, je drzý a někdy až zlý jak na spolužáky, tak na učitele. Je schopný tykat a zdá se, že se nikdy nenaučil, co je to autorita. Domníváme se, že doma nebyl naučen vnímat autoritu. Někdy jsem měla pocit, že jsem situaci nezvládla, zvýšila hlas a nechala se zbytečně rozhodit.

Situaci se snažíme vyřešit, ale zatím bez úspěchu. Vzpomínám na vyprávění mé maminky, která byla učitelka a měla podobně problémového studenta. Ten se jí po letech omluvil za své chování. Doufáme, že i tento žák si jednou uvědomí své chování. Jeho chování je nyní často infantilní, ale je možné, že se situace zlepší s jeho dospíváním.

2

One of the very tense situations that the student prepared for us was once at the beginning of the lesson, right after the bell rang, when everyone was already sitting in their seats, but the teacher had not yet arrived. The student had a large, two-liter bottle of Coca Cola, which he unscrewed, drank, and left the open bottle on the bench. Then he 'accidentally' snorted it, the bottle tipped over and everything started pouring out, which he just watched and didn't even try to pick up the bottle. A huge puddle was spilling on the ground, all the briefcases within reach were suddenly soaked with Coke. The children squealed, jumped and tried to save their things. Most of the children rushed for paper towels and quickly tried to prevent the flood from spreading further. He just stood and washed himself. I grabbed him by the shoulder and pushed him towards the puddle and told him to hurry and help clean up. He started yelling at me that I attacked him and that he was going to complain about me. He refused to participate in the cleanup and just watched with a smile. It should also be noted that this is not the first time he has done this. 'Accidentally' spilled drinks happened to him more often, even though I repeatedly warned him that he should close the bottle again immediately after drinking. However, he always reacted with irritation and insolence.

The student lived in a joint household with his mother and grandmother, he was an only child. Both spoiled him very much. They let him hang around the housing estate and, according to reports from classmates living in the same housing estate, he committed vandalism. He destroyed bells, the elevator and polluted the common areas. He also often attacked smaller children. In the classroom, he mostly only allowed himself to girls, pinched them, twisted their arms, pulled their hair and insulted them. No comments were effective because the mother and grandmother uncritically defended the student in all circumstances.

Nonverbal disruption of lessons

The class teacher wrote a note to the student and talked to him about it, however, there have been many such notes and interviews with absolutely no results. The mother has also been to the school several times, but this also did not lead to anything, because the mother claims that the pupil is good and without conflict, that it is a misunderstanding, or that it is the fault of his classmates who bully him.

Consequences, Physical intervention, Interview, Warning

Unfortunately, we didn't actually solve anything, so certainly not successfully. The boy did not improve in any way in his behavior. I no longer work with this student. I'm at a different school, so I don't know how they proceeded with him. It was suggested that he go to the school psychologist, but I know that we encountered resistance, that he does not want to go to the psychologist, that the children would laugh at him.

Failure

11let 5. třída

Žádné

Agrese

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jedna z velmi vyhrocených situací, které nám žák připravil, bylo jednou na začátku hodiny, těsně po zvonění, kdy všichni už seděli na svých místech, ale paní učitelka ještě nepřišla. Žák měl velkou, dvoulitrovou láhev Coca Coly, kterou rozšrouboval, napil se a otevřenou láhev nechal stát na lavici. Pak do ní 'omylem' žduchnul, láhev se převrátila a vše se začalo vylívat, čemuž on jenom přihlížel a ani se nesnažil láhev zvednout. Po zemi se rozlívala obrovská kaluž, všechny aktovky v dosahu byly rázem nasáklé Colou. Děti pištěly, uskakovaly a snažily se zachránit svoje věci. Většina dětí se vrhla pro papírové ubrousky a rychle se snažily zabránit dalšímu šíření té povodně. On jenom stál a umíval se. Chytla jsem ho za rameno a postrčila směrem k té kaluži a řekla jsem mu ať taky honem jde pomáhat s uklízením. Začal se na mě rozkřikovat, že jsem ho prý napadla a že si na mě bude stěžovat. Odmítl se uklízení zúčastnit a jenom s úsměvem přihlížel. Nutno ještě uvést, že toto neudělal poprvé. 'Omylem' vylité pití se mu stávalo častěji i když jsem ho opakovaně upozorňovala, že má láhev ihned po napití zase uzavřít. Na to ovšem vždy reagoval podrážděně a drze.

Žák žil ve společné domácnosti s matkou a s babičkou, byl jedináček. Obě ho velmi rozmazlovali. Nechávali ho potloukat se po sídlišti a podle sdělení spolužáků, žijících na stejném sídlišti se dopouštěl vandalismu. Ničil zvonky, výtah a znečišťoval společné prostory. Často také napadal menší děti. Ve třídě si dovoloval většinou jenom na děvčata, štípal je, kroutil jim rukama, tahal za vlasy a urážel. Žádné poznámky nebyly účinné, protože maminka s babičkou žáka nekriticky za každých okolností obhajovaly.

Třídní učitel napsal žákovi poznámku a pohovořil si s ním o tom, nicméně takovýchto poznámek a pohovorů se událo už mnoho a naprosto bez výsledku. Matka byla také několikrát ve škole, ale to také k ničemu nevedlo, protože matka tvrdí, že žák je hodný a bezkonfliktní, že je to nedorozumění, popřípadě, že je to vina jeho spolužáků, kteří ho šikanují.

Bohužel jsme vlastně nic nevyřešili, tedy rozhodně ne úspěšně. Chlapec se nijak ve svém chování nezlepšil. Nyní už s tímto žákem nepracuji. Jsem na jiné škole, tak nevím, jak s ním dále postupovali. Navrhovalo se, aby chodil ke školní psycholožce, ale vím, že jsme narazili na odpor, že nechce chodit k psycholožce, že prý by se mu děti smáli.

2

In one of my Czech language classes, a student deliberately provoked a classmate in order to elicit a weak reaction from her and thus "start" the whole lesson. However, after repeated warnings, this behavior only escalated, so I was forced to send the assistant with the student into the corridor to calm him down, because I know that the student behaves like this when he is bored in class and needs to release excess 'steam' by talking about his ambitions. After returning, however, he began to direct his verbal attacks at me, he began to use Romani, because he knows that I do not understand most of the language. After the warning, the verbal attacks began to escalate, and the student was taken by an assistant to the school's counseling office for the rest of the day. After the end of the lesson, we consulted with the deputy headmistress about the pupil's behavior and, due to the pupil's generally deteriorating behavior, we convened an educational committee with parents and the school psychologist.

The collective of a given class is a very complex matter. It could be divided into three 'subgroups' of types of people. The ones who 'get it going'. Those who respond to 'getting started' and those who generally ignore the class and take care of themselves (there are few). The class does not function as a collective, but as a collection of individuals. I try to solve tricky situations collectively, but this usually ends in mass arguments between the students and it is impossible to get anywhere together. As individuals, however, the students are smart by school standards, they can handle most subjects, the problem is that they are simply noisy. They react to each other and there are too many starters to arrange the seating order so that two people who can start a class in seconds are not sitting together or in close proximity.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

'Student, enough, you're exaggerating' 'What about me!?' 'Student, you are not supposed to speak at all now. If you want to say something about the matter, you can log in. Otherwise, the classmate has had enough of you, don't think I can't see it' 'She started it because it's ****' 'That's enough! Assistant, take the student out before we calm down!' 'So what?' 'Already calm' 'Okay' 'Aguti!' 'Student, I don't know what that means, please calm down, you're starting again' '(laughter) Aguti!' 'Student, it's over. You're interrupting! You know that and you know you're in more trouble than you need, one more time and you're going upstairs with the assistant!' 'Put ten notes in my f**k!' 'Okay, assistant, go upstairs with him and let them keep him there for the rest of the day, here's his textbook, let him do these exercises, see you after school'

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

Every day is a little bit new with us. The student does not realize these situations after a few hours, let alone after a few days. He also only realizes the consequences of his actions when he is confronted with them, as I told you he shouted 'what about me?' he didn't even realize at that moment that he was making a mistake. The problems with this student are long-term and never-ending. It is always only 'fixed' around report cards or educational committees.

Failure

15, 7.

Práce, box, posilování

Agrese,Vulgární vyjadřování

Bakalářské- Čj/Dějepis

3

V jedné z mých hodin Českého jazyka žák záměrně provokoval spolužačku, aby z ní vyvodil slabou reakci a 'rozjel' tak celou hodinu. Po opakovaném varování se však toto chování pouze stupňovalo, byl jsem tedy nucen poslat asistenta s žákem na chodbu, aby jej asistent uklidnil, protože vím, že žák se takto chová, když se v hodinách nudí a potřebuje ze sebe dostat přebytečnou 'páru' promluvou o jeho ambicích. Po návratu však začal mířit své verbální útoky na mne, začal používat romštinu, jelikož ví, že z většiny tomuto jazyku nerozumím. Po upozornění se začaly verbální útoky stupňovat a žák byl tedy odveden asistentem na zbytek dne do školního poradenského pracoviště. Po skončení výuky jsme žákovo chování konzultovali se zástupkyní ředitelky školy a kvůli celkově zhoršujícímu se chování žáka jsme svolali výchovnou komisi s rodiči a školním psychologem.

Kolektiv dané třídy je velmi složitou záležitostí. Dal by se rozdělit na tři 'podskupiny' typů lidí. Ti, kteří to 'rozjíždějí'. Ty, kteří reagují na 'rozjíždění' a ty, kteří třídu celkově ignorují a starají se o sebe (těch je nejméně). Třída nefunguje jako kolektiv, ale jako soubor individuálů. Ošemetné situace se snažím řešit kolektivně, ale to končí většinou hromadnými hádkami mezi žáky a nikam se společně nedá dopracovat. Jako jednotlivci jsou však žáci na poměry školy chytří, dovedou si poradit ve většině předmětů, problém je ten, že jsou prostě hluční. Reagují na sebe a rozjížděčů je příliš mnoho na to, aby se dal uspořádat zasedací pořádek tak, aby spolu nebo v bezprostřední blízkosti neseděli dva lidé, kteří dovedou rozjet třídu během sekund.

'Žák, dost, přeháníš to' 'Co zas já!?' 'Žák, ty teď ale vůbec nemáš mluvit. Pokud chceš říct něco k věci, tak se můžeš přihlásit. Jinak spolužačka už tě má docela dost, nemysli si, že to nevidím' 'To ona si začala, protože je to ****' 'Tak a dost! Asistente, odveďte žáka ven, než se uklidníme!' 'Tak co?' 'Už v klidu' 'Dobře' 'Aguti!' 'Žák, nevím, co to znamená, prosím, klid, už zase začínáš' '(smích) Aguti!' 'Žák, už konec. Rušíš! Ty to víš a víš, že máš víc průšvihů, než potřebuješ, ještě jednou a jdeš s asistentem nahoru!' 'Tak deset poznámek mi dejte do p**e!' 'Tak jo, asistente, jděte s ním nahoru a ať si ho tam nechají po zbytek dne, tady má učebnici, ať udělá tyhle cvičení, nashle po škole žák'

Každý den je u nás tak trochu odznova. Žák si tyhle situace neuvědomuje po několika hodinách, natož po několika dnech. Následky činů si taky uvědomuje až když je s nimi konfrontován, jak jsem ti říkal, že řval 'co zas já?' vůbec si v ten moment neuvědomoval, že dělá chybu. Problémy s tímto žákem jsou dlouhodobé a nebere to konce. Vždycky se to 'opraví' jen okolo vysvědčení nebo výchovných komisí.

2

The grade zero student was very troublesome in class in every way. Every day I had to deal with something about him, whether it was a lost diary, a dirty and torn school book, late arrivals to school in the morning (sometimes up to 50 minutes), missed worksheets or disruptions in class. But if I have to point out the worst situation at the level of behavior, then it is definitely theft. It sounds terrible, but it really happened. Some of the toys that we have in the classroom for the afternoon group and also some aids have started to disappear. When we found out that he was taking the things home, we immediately started to deal with it. In one particular case, it was a toy car. When I asked about the little car, if he took it, he started to defend himself, saying that it was not true at all. Unfortunately, his older brother, who was a year older, went to the same class with him, and he usually betrayed him. Even when it became clear that he really took the toy car, he defended himself and did not want to return it. It even went so far that he claimed that the toy car was his and became aggressive. When it really dawned on him that we could call the police because of this, then he brought back the thing he took, but usually a different one - that, for example, he left the toy car he took from school at home and brought it instead a completely different car that he probably found somewhere at home.

The student's behavior undoubtedly reflected how things work at home. She lives only with her mother and siblings, her mother cannot take care of all the children, which she herself admitted. At the same time, they have financial problems, so neither he nor his siblings have many toys or they destroy them immediately. During distance learning, when parents had to pick up worksheets for their children at school to complete at home, there were always problems with mom. I have addressed the situation with her several times, always promising to make amends, but it has not happened. In the same way, when we agreed to meet in person to discuss the situation, she did not show up on any set date. The whole situation with a problematic mother and her sons in my class was also dealt with by the Department of Social and Legal Protection of Children. In class, both boys had friends, they fit into the team, in terms of understanding the material discussed and the work in class, so they mostly both tried. However, I often did not know what to do with the behavior that he sometimes displayed not only during breaks, but also during lessons.

Violation of classroom/school rules

The case of the theft of toys and tools was solved by myself and other school staff who were involved in solving the situation, mainly by communicating with the pupil, when we tried to explain to him as best we could that such behavior was not correct, we mentioned the cases of some other children and how that's what happened with them, when there was no way around it, I even used scaremongering a few times that if he didn't confess and return the things, that the police might be called. I talked to him a lot and since the boys at home don't have a very clear idea of what behavior is right and what isn't, I always tried my best to explain to him why such behavior is wrong and what can happen.

Interview, Cooperation with experts, Warning

As for the solution to the discussed problematic situation with the thefts, the short-term solution was usually that he had to confess, apologize and return the toy (or other stolen item). In the long term, we managed to reduce these thefts quite a bit, apart from solving his behavior with himself, also by the fact that my colleagues and I brought some toys for us, which were lying around our children at home and no one would use them anyway. As well as some clothes and school supplies. Although we really managed to reduce problematic behavior in the area of these thefts, I rate the case of managing his problematic behavior as one of the worst. When it was decided whether he would stay in grade zero or go to grade one, no teacher, including me, wanted him in her class at all because of his behavior.

Partial success

5 let, 0. třída

Rád jezdí s jejich rodinným známým autem a rozváží pečivo; hraje si s autíčkama.

Vysokoškolské vzdělání, Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, obor Výtvarná výchova

31 let

Žák nulté třídy byl ve třídě velmi problematickým ve všech směrech. Každý den jsem musela něco okolo něj řešit, ať už se jednalo o ztracený deníček, špinavou a potrhanou žákovskou knížku, ráno pozdní příchody do školy (někdy se jednalo až o 50 minut), odbyté pracovní listy nebo vyrušování v hodině. Pokud ale musím vypíchnout nejhorší situaci na úrovni chování, tak to jsou určitě krádeže. Zní to sice hrozně, ale opravdu se to dělo. Začaly mizet některé hračky, co ve třídě máme pro odpolední družinu a také některé pomůcky. Když jsme zjistili, že si ty věci bere domů, začali jsme to okamžitě řešit. V jednom konkrétním případě se jednalo třeba o hračku autíčka. Když jsem se na to autíčko zeptala, jestli ho vzal, začal se bránit, že to vůbec není pravda. Naneštěstí s ním do stejné třídy chodil i jeho o rok starší bráška, který ho většinou prozradil. I když vyšlo najevo, že autíčko opravdu vzal, bránil se a nechtěl jej vrátit. Zašlo to i tak daleko, že tvrdil, že to autíčko je jeho a začal být až agresivní. Když už se na něj opravdu udeřilo, že bychom kvůli tomu mohli zavolat i polocii, tak pak tu věc, kterou vzal, sice přinesl zpátky, ale většinou jinou – že například autíčko, co si vzal ze školy, si nechal doma a místo něj donesl úplně jiné autíčko, co asi někde doma našel.

V chování žáka se bezpochyby odráželo to, jak to funguje u nich doma. Žije jenom s maminkou a sourozenci, maminka se o všechny děti nezvládá starat, což sama přiznala. Zároveň mají finanční problémy, takže ani on ani jeho sourozenci moc hraček nemají a nebo je hned zničí. Během distanční výuky, kdy si rodiče pro děti museli vyzvedávat pracovní listy ve škole na domácí vypracování, byly s maminkou vždy problémy. Situaci jsem s ní několikrát řešila, vždy přislíbila nápravu, ale nestalo se tak. Stejně tak, když jsme byly domluvené, že se potkáme osobně, abychom spolu situaci ohledně probraly, v žádném stanoveném termínu se nedostavila. Celá situace s problematickou matkou a jejími syny u mě ve třídě se řešila i s odborem sociálně právní ochrany dětí. Ve třídě oba dva chlapci kamarády měli, do kolektivu zapadali, co se týče chápání probírané látky a práce v hodině, tak většinou se oba snažili. Avšak s chováním, které občas předváděl nejen o přestávkách, ale i během výuky, jsem si často nevěděla rady.

Případ krádeží hraček a pomůcek jsem já i spolu s dalšími pracovníky školy, kteří do řešení situace byli zapojeni, řešili hlavně komunikací se žákem, kdy jsme se mu snažili co nejlépe vysvětlit, že takové chování není správné, uvedli jsme případy nějakých jiných dětí a jak to s nimi dopadlo, když nebylo zbytí, použila jsem párkrát i vystrašení, že když se nepřizná a věci nevrátí, že by se mohla zavolat policie. Hodně jsem s ním mluvila a vzhledem k tomu, že z domu chlapci nemají moc názornou představu, jaké chování je správné a jaké ne, vždy jsem se mu snažila co nejlépe vysvětlit, z jakých důvodů takové chování není správné a co všechno se může stát.

Co se týče řešení probírané problematické situace s krádežemi, krátkodobé řešení spočívalo většinou v tom, že se musel přiznat, omluvit a hračku (či jinou odcizenou věc) vrátit. Dlouhodobě se sice podařilo tyto krádeže poměrně omezit, mimo řešení jeho chování s ním samotným také tím, že já i spolu s kolegyněmi jsme pro donesly nějaké hračky, co se nám třeba doma povalovaly po našich dětech a stejně už by je nikdo nevyužil. Stejně tak i nějaké oblečení a školní potřeby. Přestože problematické chování v oblasti těchto krádeží se nám opravdu podařilo omezit, případ zvládnutí jeho problémového chování hodnotím jako jedno z nejhorších. Když se řešilo, jestli zůstane ještě v nulté třídě nebo půjde do první třídy, žádná paní učitelka, včetně mě, ho do své třídy kvůli jeho chování vůbec nechtěla.

2

Previously, I worked as an educator and teacher's assistant in a school with a larger number of more problematic students. The student I remember grew up in foster care and had mental health problems that were treated with medication.

He was aggressive in class, even to the point of physically assaulting his assistant, also threatening to jump out of the window, for example, and often throwing himself down ('I'm useless.' etc.).

Diagnosis, Physical aggression

remember that it often happened that neither the teacher nor the assistant knew how to deal with the student, so they always sent him to me. Only after my intervention did he calm down. I was perhaps the only one of the entire teaching staff whom he trusted, because I was known at school for the fact that students could always talk to me, confide their problems and ask for advice. Maybe that's why he always calmed down in my presence. I always treated him calmly and with respect, I always listened to him and did not fight back. Next, I tried to divert his attention in a completely different direction, for example that I absolutely need help with something and only he can do it. It was mostly manual art work where I talked to him about his problem, which made him feel safe and respected.

Support, Proactive solutions, Interview

During these conversations, I tried to find a situation for which I would praise him in order to increase his self-confidence. After this intervention he always calmed down and for some time worked better in class again. Even in later years, he often sought out my company, and it seems to me that with age, thanks to my support, his problems eased.

Longterm success

7, 2.rčník

Starší případ, nelze vybavit

Problematické chování

Agrese,Neúcta k autoritám

středoškolské

28

Dříve jsem působila jako vychovatelka a asistentka pedagoga ve škole s větším počtem problémovějších žáků. Žák, na kterého si vzpomínám, vyrůstal v pěstounské péči a měl psychické problémy řešené medikací.

V hodinách byl agresivní, dokonce do té míry, že fyzicky napadl svou asistentku, také vyhrožoval, že například vyskočí z okna a často se shazoval ('Jsem k ničemu.' atd.).

Vzpomínám si, že se častokrát stalo, že ani učitel, ani asistentka si s žákem nevěděli rady, proto ho vždy posílali za mnou. Teprve po mém zásahu se uklidnil. Byla jsem snad jediná z celého pedagogického sboru, komu důvěřoval, protože jsem ve škole byla známá tím, že se u mě žáci vždy mohli vypovídat, svěřit se se svými problémy a požádat o radu. Možná i proto se v mé přítomnosti vždy uklidnil. Vždy jsem se k němu chovala klidně a s respektem, vždy jsem ho vyslechla a neodbyla. Dále jsem se snažila odvést jeho pozornost úplně jiným směrem, například že s něčím potřebuji nutně pomoci a zvládne to pouze on. Většinou to byli manuální výtvarné práce, u kterých jsem si s ním povídala o jeho problému, díky čemuž se cítil v bezpečném prostředí a respektovaný.

Při těchto rozhovorech jsem se snažila najít situaci, za kterou bych ho pochválila, aby stouplo jeho sebevědomí. Po tomto zásahu se vždy uklidnil a nějakou dobu zase pracoval v hodinách lépe. I v dalších ročnících často vyhledával mou společnost a zdá se mi, že s věkem se i díky této mé opoře jeho problémy zmírnily.

2

After the holidays, the children returned to school and after the first week of classroom and introductory lessons, in the following week in all subjects, teachers and pupils began to focus on the first topics. In geography, it was North America, and the young teacher appeared in front of the 7th graders he had already taught last year. On this day, however, there was a new pupil in the class who had transferred from another school because he and his parents had moved. So the teacher quickly got to know him, summarized the rules that the students follow in his classes and immediately threw himself into the planned material. Since, according to the interviewed teacher, the most important thing in geography for elementary school students is to learn how to work with an atlas correctly, he often supplements his explanation by working with it. That was the case at this hour as well. The teacher started with general information about North America, showed them on the wall map where exactly the continent is located and then dictated the notation to the students again. In the second half of the hour, they reached the major cities of North America. The teacher always said the given city, the students each found it in their atlas, the student who was called on showed it to the teacher and then they talked about the city, what it is known for and what is important about the city that they should know. In this way, the teacher randomly called out different students, and the third city in order fell to a new student. “Well, the next city is a city. Find it again in the atlas and a student will show it to me.

Later, the geography teacher found out from the class teacher that the boy had a diagnosed disorder, specifically autism. In class, his disorder manifested itself, for example, in the way that he has trouble communicating in a new company, which is probably why he couldn't ask the teacher in front of the class how to search in the atlas correctly or couldn't ask any of his classmates to borrow a writing pen. Running away from the classroom after the attention of the whole class was focused on him was also a typical manifestation.

Diagnosis

Of course, the young teacher regrets the whole situation and would not make such a mistake again. It is true that such information about a newly arrived pupil should be communicated by the class teacher to all the teachers who teach the pupil before he enters the class. However, even the teacher himself should have gone to ask if the new student does not suffer from any behavioral disorder. This incident taught the teacher a great lesson, and from then on, every new student is always checked first to see if he or she has been diagnosed with any disorder.

Working with the collective, Cooperation with experts

In particular, this situation ended in such a way that not only were all teachers informed about the condition of the new pupil, but they also introduced the mentioned pupil's disorder to his classmates. Based on this incident, the headmistress arranged a lecture for all classes about the most common behavior disorders in elementary school children in order to prevent similar situations at school. The pupils thus learned how such children can behave and also how their classmates should behave towards them.

Failure

12 let, 7. ročník

společenské vědy

Autismus

Autistické rysy

Mgr.

12

Po prázdninách se děti vrátily do školy a po prvním týdnu třídnických a úvodních hodin se v následujícím týdnu ve všech předmětech začali učitelé s žáky věnovat prvním tématům. V zeměpise to byla Severní Amerika a mladý učitel předstoupil před žáky 7. třídy, které již učil minulý rok. V tento den ve třídě ale nově přibyl žák, který přestoupil z jiné školy, protože se s rodiči přestěhovali. Učitel se s ním tedy v rychlosti seznámil, shrnul pravidla, které žáci v jeho hodinách dodržují a hned se vrhli na plánovanou látku. Jelikož dle zpovídaného učitele je v zeměpisu pro žáky základní školy nejdůležitější, aby se naučili správně pracovat s atlasem, svůj výklad často doplňuje právě o práci s ním. Tak tomu bylo i v této hodině. Učitel začal obecnými informacemi o Severní Americe, ukázali si na nástěnné mapě, kde se kontinent přesně nachází a poté žákům opět diktoval zápis. V druhé polovině hodiny se dostali k významným městům Severní Ameriky. Učitel vždy řekl dané město, žáci si ho našli každý ve svém atlase, vyvolaný žák ho ukázal učiteli a následně si k městu řekli, čím je známé a co důležité by k městu měli znát. Učitel takto náhodně vyvolával různé žáky a třetí město v pořadí padlo na nového žáka. „Tak, další městem je město. Opět si ho najděte všichni v atlase a ukáže mi ho třeba žák.

Později učitel zeměpisu od třídní učitelky této třídy zjistil, že chlapec má diagnostikovanou poruchu, konkrétně autismus. V hodině se jeho porucha projevila například tak, že má problém komunikovat v nové společnosti, proto se nejspíš učitele před třídou nedokázal zeptat, jak v atlase správně hledat nebo nedokázal nikoho ze spolužáků požádat o půjčení píšícího pera. Typickým projevem byl také útěk ze třídy potom, co na něj byla upřená pozornost celé třídy.

Mladý učitel celé situace samozřejmě lituje a znovu by takovou chybu neudělal. Je sice pravda, že takové informace o nově příchozím žáku by měla třídní učitelka sdělit všem učitelům, kteří žáka učí, dříve, než do třídy vstoupí. Avšak i učitel sám se měl jít zeptat, zda nový žák nějakou poruchou chování netrpí. Z tohoto incidentu vyplynulo pro učitele velké ponaučení a od té doby si o každém novém žáku vždy nejprve zjistí, jestli u něj není diagnostikovaná nějaká porucha.

Konkrétně tato situace skončila tak, že nejen že všichni učitelé byli informování o stavu nového žáka, ale také s poruchou zmiňovaného žáka seznámili i jeho spolužáky. Na základě tohoto incidentu paní ředitelka domluvila pro všechny třídy přednášku o nejčastějších poruchách chování u dětí na základní škole, aby podobným situacím na škole předešla. Žáci se tak dozvěděli, jak se takové děti mohou chovat a také, jak se k nim mají chovat jejich spolužáci.

2

gave the students the task of correcting the dictation and justifying why it is written soft or hard in which situation and so on. I let the students work independently. After a while, the three students started yelling at each other. 'Teacher, they are arguing in the office.' I silenced one of the students. Another student spewed. 'Mrs. teacher, they're chasing their impaling dicks over there!' Without a reaction, I started talking to another student and asked him about the first sentence. I even came up with a reward for the correct solution and defending the correctness, but the student continued. 'He's probably rubbing frn*y there.' I ignored the remark and called the student in question to explain the sentence. He refused to answer.

The class itself is quite small. There are 17 pupils in total. There is one pupil with special needs and also three problematic students. The special needs pupil has his assistant and works without problems at his individual pace and does not disrupt the lesson unlike the three boys. These boys are placed one by one on each side of the class so that they have as little opportunity to communicate with each other as possible, i.e. to influence the course of the lesson as little as possible.

Verbal aggression

I tried to calm the students down. Unfortunately, that didn't work, so I tried to ignore the notes and focused on the other students. But this group was so disturbing that I tried to call one of them as a warning to the others. Unfortunately, this did not work at all, rather the opposite, and the inappropriate behavior continued on and on. Until my nerves snapped and I scolded the students for disobedience. The students were obviously amused by this and did not take it into account. The bell saved me.

Disrespectful communication, Proactive solutions, Warning

There was no solution, the class only managed to correct the dictation in the whole hour and the problematic students escaped without problems. On the contrary, there was frustration on the part of the teacher. So, in the next lessons, the students continued and maybe even in the future the disruptive behavior will increase.

Failure

14, 8. ročník

otevřená otázkaLední hokej

Dislexie

Lhaní

Magisterské, matematika a společenské vědy

8

Zadala jsem studentům za úkol opravit diktát a zdůvodnit, proč se v jaké situaci píše měkké či tvrdé i a tak dále. Nechala jsem studenty samostatně pracovat. Po chvíli na sebe tři studenti začali pořikovat. 'Paní učitelko, ony se tam v kabinetu hádají.' Utišila jsem jednoho ze studentů. Vytříkl další student. 'Paní učitelko, ony si tam honí svoje nastřelovací ču*aky!' Začala jsem bez reakce mluvit s jiným žákem a ptala jsem se ho na první větu. Dokonce jsem i vymyslela odměnu za správné řešení a obhájení správnosti, ale student dále pokračoval. 'Asi si tam mastí frn*y.' Odignorovala jsem poznámku a vyvolala jsem dotyčného studenta k vysvětlení věty. Odmítl odpovědět.

Třída jako taková je poměrně malá. Celkem je zde 17 žáků. Zde se nachází jeden žák se speciálními potřebami a dále také tři problematickí studenti. Žák se speciálními potřebami má svou asistentku a funguje bez problémů ve svém individuálním tempu a nenarušuje hodinu na rozdíl od tří chlapců. Tito chlapci jsou rozesazeni po jednom do všech stran třídy, aby co nejméně měli možnost vzájemně komunikovat, tedy aby také co nejméně ovlivňovali chod výuky.

Zkoušela jsem žáky utišit. To bohužel nefungovalo a tak jsem zkusila poznámky ignorovat a zaměřila jsem se na ostatní studenty. Tato skupinka ale natolik vyrušovala, že jsem zkusila jednoho z nich vyvolat jako výstrahu pro ostatní. To bohužel vůbec nezafungovalo, spíše naopak, a nevhodné chování pokračovalo dál a dál. Až mi praskly nervy a vynadala jsem žákům za neposlušnost. Žáci z toho měli očividně legraci a nebrali to v potaz. Zachránilo mě zvonění.

Žádné řešení se nedostavilo, třída za celou hodinu stihla pouze opravit diktát a problematickí studenti vyvázli bez problémů. Naopak se dostavila frustrace na straně učitele. V dalších hodinách tedy studenti pokračovali a možná i v budoucnu zesílí rušivé chování.

2

From our conversations, I would describe the student's behavior as antisocial, very aggressive, and the student's poor ability to understand the subject matter did not help either. His displays of aggression towards those around him – breaking things and throwing things at others deepened the gap between him and the collective he did not belong to even more.

Lower intelligence, High level of aggression.

Physical aggression

First, I would ask the guidance counselor for any information about the mentioned pupil, if I didn't get any, I would ask the pupil for a small conversation between four eyes and I would better understand the situation and himself. During the interview, I would use I-statements, the sandwich technique and non-violent communication to get the clearest possible picture and at the same time build a solid relationship with the student. If these efforts are not fruitful, I will have a conversation with his parents, and I would consider recommending the help of a school psychologist. If the student continues to behave inappropriately, I will discuss the next course of action with the school management.

Consequences

The teacher's solution was not successful and resulted in the pupil repeating the grade. This is the second time the pupil repeats, the first in elementary school, the second in high school. The teacher evaluates the experience as unsuccessful, since the only change that has occurred is that now another worker is in charge. The teacher is not satisfied with the way the school management behaved, as they let the pupil repeat the year, even though neither he nor his parents showed any real interest in improving the situation, while the pupil is dangerous both for himself and for the teacher and the team.

Failure

16, 1. ročník

Počítačové hry

Agrese,Asociální chování

Mgr

12

Z našich rozhovorů bych žákovo chování popsal jako asociální, velice agresivní, žákovi taktéž nepomáhala jeho horší schopnost pochopit učivo. Jeho projevy agrese vůči okolí – rozbíjení věci a házení věcmi po ostatních ještě více prohlubovalo propast mezi ním a kolektivem, do něhož nepatřil.

Nižší inteligence, Velká míra agresivity.

První bych poprosil výchovného poradce o jakékoliv informace o zmíněném žákovi, pokud bych žádné nedostal, poprosil žáka o menší rozhovor mezi čtyřma očima a bych lépe pochopil situace a jeho samotného. Během rozhovoru bych využil Já-výroky, sendvičovou techniku a nenásilnou komunikaci, abych si udělal, co nejjasnější obrázek a zároveň vybudoval solidní vztah s žákem. Pokud tyto snahy nebudou plodné, povedu konverzaci s jeho rodičemi, přičemž bych zvážil doporučení pomoci školního psychologa. Jestli žák bude nadále pokračovat v nevhodném chování, budu se na dalším postupu domlouvat s vedením školy.

Řešení paní učitelky nemělo úspěch a vyústilo v žákovo opakování ročníku. Toto je podruhé co žák opakuje, první na základní škole, po druhé na střední. Učitelka hodnotí zkušenost jako neúspěšnou, jelikož jediná změna, jenž nastala je ta, že nyní ho má na starost jiný pracovník. Učitelka není spokojená s tím jak se vedení školy zachovalo, jelikož žáka nechalo opakovat ročník, i přesto, že ani on, ani jeho rodiče neprojevili reálný zájem o zlepšení situace, při čemž, žák je nebezpečný jak pro sebe tak i učitele a kolektiv.

2

have an experience with the same student, at the end of the 6th grade. In the English language classes, we did not do new subject matter, and rather we devoted ourselves to practice and speaking. I prepared a competitive activity for groups. I wanted to divide the children into three groups so that they were approximately equally skilled. As they sat, I moved with each student so that in each group there was at least one who knows English well and one who is more creative, so that the weaker ones have someone to lean on. When I put a student in one of the groups, he immediately started jumping out of the box like a devil and shouted that he would not go to that group because no one wanted to work with him. I told him that it was not true, that no one said that they did not want to work with him, and that he should go to work in that group. However, he kept repeating that he was not going there and that they did not want to work with him.

insisted that I wanted him to move. By constant repetition I managed to get him to move roughly where he was supposed to. However, he sat down in such a way that he certainly could not cooperate with the group. I felt that it was probably not going to work, that I was going to force myself, and that I would lose a lot of time and energy if I continued to push him. The children were really cute at that moment, they didn't even scream - they react to him in many situations. However, this time they didn't react at all and waited for him to sit down, which he didn't.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

started the activity with him sitting next to me. Then I gave him another piece of paper and created another group with him, and I see that as my biggest failure, a mistake. The fact that I let him create another group, he worked well after that, but I perceive it as the fact that he managed to fight for his own - I don't want to work with anyone. However, for me, it was a question of cooperation, and I couldn't pull it off. In retrospect, I think I should have stopped trying to convince him to join the group much earlier and given him another job if he didn't want to cooperate.

Interview

It is quite likely that he would not do it, but it is possible that an assistant would be able to force him to work independently. By the fact that it was at the end of the school year, I don't think it has a long-term effect - he certainly doesn't allow himself more.

Failure

6. ročník, 13 let

Podle něj “porno”

Dysortografie,Dyslexie,Porucha řeči,Psychiatrická diagnóza

Úzkost,Vyhýbání se škole

Mgr., Anglický jazyk + Matematika

24

Mám zážitek se stejným žákem, v závěru 6. třídy. V hodinách anglického jazyka jsme nedělali nové učivo, a spíše jsme se věnovali procvičování a mluvení. Nachystala jsem si soutěživou aktivitu pro skupinky. Chtěla jsem děti rozdělit do tří skupin, aby byly přibližně stejně šikovné. Jak seděli, s každým žákem jsem hýbla, aby v každé skupince byl aspoň jeden, co umí dobře anglicky, a jeden co je spíše kreativec, aby se slabší měli o koho opřít. Když jsem do jedné ze skupin zařadila jednoho žáka, začal ihned vyskakovat jak čertík z krabičky a křičel, že do té skupiny nepůjde, protože s ním nikdo nechce pracovat. Říkala jsem mu, že to není pravda, že nikdo neřekl, že s ním nechce pracovat, a že má jít do té skupinky pracovat. On však opakoval pořád dokola, že tam nejde a že s ním nechtějí pracovat.

Trvala jsem na svém, že chci, aby se přesunul. Neustálým opakováním se mi podařilo docílit toho, že se přesunul zhruba tam, kam měl. Sedl si však tak, že se skupinou určitě spolupracovat nemohl. Cítila jsem, že už to asi neklapne, že jdu na sílu, a že ztratím spoustu času a energie, jestli ho budu dál tlačit. Děti byly při tom okamžiku fakt zlaté, ani necekli – ve spoustě situací totiž na něj reagují. Tentokrát však vůbec nereagovali a čekali, než si přisedne, což se nestalo.

Aktivitu jsem zahájila s tím, že sedí vedle. Pak jsem mu ještě dala další papír a vytvořila jsem další skupinku s ním, a to vnímám jako svoje největší selhání, chybu. To, že jsem ho nechala vytvořit další skupinu, on sice potom pracoval hezky, ale já to vnímám jako to, že si zvládl vybojovat to svoje – já s nikým pracovat nechci. Mě však šlo o spolupráci a to jsem nezvládla dotáhnout. Zpětně si říkám, že jsem měla mnohem dřív zastavit přesvědčování o přidání ke skupince a dát mu rovnou jinou práci, pokud nechce spolupracovat.

Je dost pravděpodobné, že by ji nedělal, ale je možné, že by ho zvládla donutit pracovat při samostatné práci asistentka. Tím, že to bylo v závěru školního roku, si nemyslím, že se to podepsalo na dlouhodobém fungování – určitě si nedovoluje více.

2

was solving a problem with attendance. The girl avoided school for a long time, and a specific subject, when she was afraid to give a lecture in front of the class. Either she didn't come to school that day at all, or she kept making excuses that she forgot she didn't have something. She was given several opportunities by the teacher to finish it until next time, or to send it. Just to show some activity. This resulted in her missing a few marks in that subject, and as it was a civilian where those marks are generally low, it made it impossible to grade her. When I checked the long term absence, I found that she was avoiding the specific day she had this subject. Her absence was excused from her mother.

The girl has no behavioral disorders, it was just this particular truancy issue. Her classmates perceived the injustice of someone being excused from school and they had to work it all out. Sometimes they were heard in the form of general comments: 'Oh well, the pupil is missing again.' Mom was cooperative, but believed her and tolerated excuses that she wasn't well and wouldn't go to school.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

solved it first with the teacher of that subject. I learned about the classification problem from her. After that, I called my mom about the absences, she promised to fix it. I also made an appointment with the school psychologist to find out what was going on and what the problem was. This is how it went like a wheel - school psychologist, parent, teacher, school psychologist, parent. I first learned what the problem was from my mother when I called her about the grades. It turned out that the student had confided in her that she was afraid of a report or any presentation in front of the class and thus avoided the civics, because it was not possible to pass it with only an A, as in other subjects. So I made an agreement with her citizen teacher and the other teachers not to give the student anything to present in front of the class and to allow her, for example, to hand in the paper only in writing. I agreed with the mother to stop tolerating the pupil's excuses that she is sick and to send her to school. We were also more in touch both by phone and in person at school. I also communicated everything with the pupil.

Agreement, Support, Interview, Cooperation with experts

only have the experience of the last two months of the school year, but the absences improved after this solution was set up. I plan to focus more on the pupil this year, so that we know whether the situation has been resolved in the long term.

Longterm success

14, 8. ročník

móda, styl, hudba

Lhaní

PhDr., Učitelství pro 1. stupeň

20

Řešila jsem problém s docházkou. Dívka se dlouhodobě vyhýbala škole a to konkrétnímu předmětu, kdy se bála něco přednášet před třídou. Buď do té školy ten den vůbec nepřišla, a nebo se neustále vymlouvala, že zapomněla, že něco nemá. Dostala několik příležitostí od vyučující, že si to může dodělat do příště, nebo ať to pošle. Prostě aby projevila nějakou aktivitu. Výustilo to v to, že z toho předmětu nedostala několik známek, a protože to byla občanka, kde je těch známek celkově málo, znemožňovalo to její klasifikaci. Když jsem kontrolovala dlouhodobou absenci, zjistila jsem, že se vyhýbá konkrétnímu dni, kdy měla tento předmět. Absenci měla omluvenou od maminky.

Dívka nemá žádné poruchy chování, jednalo se pouze o tento konkrétní problém s absencí. Její spolužáci vnímali nespravedlnost, že se někdo ulívá ze školy a oni to musí všechno vypracovat. Občas se ozývali v podobě všeobecných komentářů: 'No jó, žačka zase chybí.' Maminka byla spolupracující, nicméně jí věřila a tolerovala výmluvy, že jí není dobře a nepůjde do školy.

Řešila jsem to nejdříve s učitelkou toho předmětu. Od ní jsem se dozvěděla problém s klasifikací. Poté jsem volala mamince ohledně absencí, ta slíbila nápravu. Dále jsem domluvila schůzku se školní psycholožkou, aby se zjistilo, co se děje a v čem je problém. Takhle to šlo jako kolečko – školní psycholožka, rodič, učitelka, školní psycholožka, rodič. Poprvé jsem se dozvěděla v čem je problém od maminky, když jsem jí volala ohledně známek. Vypadlo z ní, že se jí žačka svěřila s tím, že má strach z referátu nebo jakékoliv prezentace před třídou a tak se vyhýbá občance, protože tam to nešlo přejít pouze pětkou, jako v ostatních předmětech. Domluvila jsem se tedy s její učitelkou občanky a ostatními učiteli, aby žačce nedávali nic prezentovat před třídu a umožnili jí například referát odevzdat pouze písemně. S maminkou jsem se domluvila, aby žačku přestala tolerovat výmluvy, že jí je špatně a poslala ji do školy. Také jsme byly více v kontaktu ať už telefonicky, tak osobně ve škole. Vše jsem komunikovala i s žačkou.

Mám zkušenost pouze posledních dvou měsíců školního roku, ale po takto nastaveném řešení se absence zlepšily. Mám v plánu se v tomto roce více na žačku zaměřit, abychom věděli, zda se situaci podařilo vyřešit dlouhodobě.

2

The whole situation with the student revolves around the fact that he cannot concentrate at all on the tasks given by the teacher in class. He is always interested in something else, there are cries in the dark that do not make sense within the curriculum. He is always dealing with something new that occurred to him that day, he often deals with girls and has questions and comments about them that are very inappropriate. Overall, his behavior includes constant harassment of female classmates, foul language, fights with fellow students, disregard for rules, and disdain for authority. This behavior started a year and a half ago and graduated during distance learning, where the teacher no longer had such a reach, so the student was able to calmly run around naked in front of the camera. Telling the parents about his distance learning behavior didn't have much of an effect because they didn't have the opportunity to be in the room with him during his son's classes and watch over him, so it always had to be dealt with retroactively, which didn't have the right effect. Female teachers try to solve problems in the classroom, but they repeatedly fail, so they come to me for help, because I am the only male teacher at the first level and therefore probably the biggest authority.

The student is far more mature than those around him and has disproportionate reactions to certain events, so he behaves like a teenager even to little girls. He is looking for the level and the barriers of how far he can go.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

In general, the student does not respect authority, so until he is threatened with some major punishment, he will not change his behavior. He has already received a reprimand from the class teacher and I suspect also a reprimand from the class teacher. Several times I invited the student to my office, I talked to him about the fact that it really wouldn't work like this, then he was doing well for, say, two days, but after a while it started again.

Consequences, Disrespectful communication, Interview, Cooperation with experts

The result of the solution was not very successful. Even though I have spoken to the student several times, his inappropriate behavior is still repeated. When something works for him, it doesn't last long. He can keep behaving normally for a day or two, then it goes downhill again.

Failure

4. třída, 10 let

Počítače, sociální sítě

Disrespekt,Nevhodné chování

Vysoká škola, Učitelství pro první stupeň ZŠ

4

Celá situace s žákem se točí kolem toho, že se v hodině nedokáže vůbec soustředit na úkoly, které zadává učitel. Pořád ho zajímá něco jiného, objevují se výkřiky do tmy, které v rámci učiva nedávají smysl. Stále řeší něco nového, co ho ten den napadlo, často řeší holky a má na ně dotazy a připomínky, které jsou velmi nevhodné. Celkově jeho chování obsahuje věčné obtěžování spolužaček, sprostou mluvu, rvačky se spolužáky, nerespektování pravidel a pohrdání autoritami. Toto chování začalo už před rokem a půl a vygradovalo během distanční výuky, kde už učitel neměl takový dosah, takže žák byl schopný před kamerou klidně pobíhat nahý. Když se řeklo rodičům o jeho chování při distanční výuce, nemělo to moc účinek, protože oni neměli možnost během synovy výuky s ním být v pokoji a hlídat ho, takže se to vždy muselo řešit zpětně, což nemělo správný efekt. Problémy ve třídě se snaží řešit učitelky, opakovaně jim to nevychází, takže si přicházejí za mnou o pomoc, protože jsem na prvním stupni z učitelů jediný muž a tedy asi i největší autorita.

Žák je daleko vyspělejší než jeho okolí a má nepřiměřené reakce na určité události, takže i k holčičkám se chová už jako puberťák. Hledá rovinu a bariéry toho, kam až může zajít.

Celkově žák nerespektuje autority, takže dokud mu není pohroženo nějakým velkým trestem, tak chování nezmění. Už dostal i napomenutí třídního učitele a tuším že i důtku třídního učitele. Několikrát jsem si žáka pozval k sobě do kabinetu, promluvil si s ním o tom, že takhle to teda opravdu nepůjde, pak řekněme dva dny sekal dobrotu, ale po chvíli to zase začalo nanovo.

Výsledek řešení moc úspěšný nebyl. I když jsem s žákem několikrát promlouval, stále se jeho nevhodné chování opakuje. Když na něj něco zafunguje, není to dlouhodobé. Vydrží se chovat normálně tak den či dva, pak už to jde zase z kopce.

2

taught the subject of vocational training in the last year of the matriculation field. Around the first quarter, students chose the topic of their final thesis. All but one chose. During the subsequent confrontation of this pupil with the choice of topics, an alternative date was agreed upon. This student has not chosen the topic again until then. Subsequently, I offered the pupil the possibility of consulting the topic. This pupil subsequently began to be absent alternately on different days or classes. Due to his age, he could excuse himself for his absence. So her parents had no idea about her. He usually cited family reasons as the reason for his absence. About half a year ago, his absences had already increased significantly, he was absent for days or weeks at a time. He gave illness as the reason for his absence. However, there were no problems with the pupil in the past and his grades were above average. In any case, this student's name was mentioned several times at the pedagogical meeting due to his increased absence and the fact that he will have his matriculation exams.

This pupil – a pupil of a vocational high school. In the 4th year of the IT field. Calm, hardworking and friendly. More of an introvert. His benefit was fine. Excellent or commendable in professional subjects. Rather good in other subjects such as ČJ, ZSV. At the time of the 4th grade, his parents divorced.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

had the opportunity to meet this student in the subject of professional training. At the beginning of the school year, communication with this student took place personally in a relatively friendly spirit. The problem occurred when choosing a topic. All his classmates made their choice on time. At the first opportunity I called him to me and asked him why he had not yet chosen a subject. He replied that he could not choose until the last moment. I then offered him to change his mind within three days and then get back to me. This student did not respond within three days. Subsequently, he was absent for several days, and when he came to class, I invited him to my place again and asked him about the chosen topic. This student told me that he still hadn't chosen a topic since the last interview. I suggested to him that after the lesson I would have time to discuss topics with him and choose some with him. This student quietly disappeared after the lesson. He was absent again for many days and when he came to school, I invited him to my place again. I told him he didn't have a topic selected yet, so I would assign it to him. And also that he has a very high absence and if he continues to be absent, it may happen that I will not be able to classify him and thus he will lose the opportunity to apply for the matriculation exam. To this, this student reacted very irritated by saying that the high school diploma is not everything. I was surprised by this reaction, so I asked him why he was saying that considering that he is in the matriculation field. And this student indicated to me that he doesn't care much about the high school diploma and that he would ideally like to finish school. When asked why he would like to leave school when he is already in the fourth year, he replied that he was afraid that he would not pass the matriculation exams. From that moment on, I talked with this student about what the matriculation exam consists of, how many attempts he has and also about the possibilities of the labor market and applying for it. I tried to convince him that it was better to see it through and just try. And possibly find out what he can or can't do, rather than giving up halfway like this. In the end, I told him to let everything we said go through his head in peace. And if he is interested, he can come anytime. I subsequently contacted colleagues holding the position of educational advisor and discussed my findings with him. A colleague spoke to this pupil a few days later. The colleague also had the opportunity to speak with the parents of this student, who told him that they had no idea anything was happening.

Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

With a few exceptions, this pupil started coming to school again. He successfully submitted the coursework and passed the matriculation exam.

Longterm success

19 let, 4. ročník SŠ

Počítačové hry, programování. Sledování seriálů.

Mgr. – Odborné učitelství SŠ

10

Učil jsem předmět odborný výcvik poslední ročník maturitního oboru. Zhruba v prvním čtvrtletí si žáci vybírali téma své závěrečné práce. Až na jednoho si všichni vybrali. Při následné konfrontaci tohoto žáka s výběrem témat došlo k domluvě náhradního termínu. Tento žák si do té doby téma opět nevybral. Následně jsem žákovi nabídl možnost konzultace tématu. Tento žák následně začal střídavě chybět v různých dnech či hodinách. Absenci si vzhledem k věku mohl omlouvat sám. Tudíž o ní rodiče neměli tušení. Jako důvod absence zpravidla uváděl rodinné důvody. Přibližně před pololetím již byla jeho absence výrazně zvýšená, chyběl celé dny či týdny. Jako důvod absence udával nemoc. Nicméně s žákem v minulosti nebyli problémy a jeho prospěch byl lepší průměr. Každopádně na pedagogické poradě bylo jméno tohoto žáka vícekrát zmíněno vzhledem k jeho zvýšené absenci a faktu, že ho budou čekat maturitní zkoušky.

Tento žák – žákem odborné střední školy. Ve 4. ročníku oboru IT. Klidný, pracovitý a přátelský. Spíš introvert. Jeho prospěch byl v pořádku. V odborných předmětech výborný či chvalitebný. V ostatních předmětech jako například ČJ, ZSV spíš dobrý. V době 4. ročníku se jeho rodiče rozvedli.

S tímto žákem jsem měl možnost se setkat v předmětu odborný výcvik. Na začátku školního roku probíhala komunikace s tímto žákem osobně v relativně přátelském duchu. Problém nastal při výběru témata. Všichni jeho spolužáci si včas vybrali. Při první příležitosti jsem si ho zavolal k sobě a ptal jsem se ho na důvod, proč si ještě nevybral téma. Odpověděl mi, že si do poslední chvíle nemohl vybrat. Na to jsem mu nabídl, aby se do tří dnů rozmyslel a potom se mi ozval. Tento žák se do tří dnů neozval. Následně několik dní chyběl a když přišel do výuky, tak jsem si ho znovu pozval k sobě a ptal jsem se ho na zvolené téma. Tento žák mi sdělil, že za dobu od posledního rozhovoru stále žádné téma nevybral. Já jsem mu navrhl, že po skončení výuky budu mít čas s ním probrat témata a nějaké s ním vybrat. Tento žák se po skončení výuky nenápadně vytratil. Opět chyběl řadu dní a když přišel do školy, tak jsem si ho opět pozval k sobě. Řekl jsem mu, že nemá stále vybrané téma, takže mu ho přidělím. A taky, že má velmi vysokou absenci a když bude chybět dále, může se stát, že ho nebudu moci klasifikovat a tím pádem přijde o možnost ucházet se o maturitní zkoušku. Na to tento žák reagoval velmi podrážděně slovy, že maturita není všechno. Tato reakce mě udivila, a tak jsem se ho zeptal proč to říká vzhledem k tomu, že je na maturitní oboru. A tento žák mi naznačil, že o maturitu moc nestojí a že by chtěl ideálně skončit školu. Na otázku, proč by chtěl skončit školu, když už je ve čtvrtém ročníku mi odpověděl, že má strach, že by nezvládnul maturitní zkoušky. Od toho momentu jsem se s tímto žákem bavil o tom z čeho se skládá maturitní zkouška, kolik má pokusů a taky o možnostech trhu práce a uplatnění se na něm. Snažil jsem se ho přesvědčit, že je lepší dotáhnout to do konce a prostě to zkusit. A případně zjistit co zvládne či nezvládne, než aby to vzdal takhle na půl cesty. Nakonec jsem mu řekl, aby si nechal v klidu rozležet v hlavě všechno co jsme si řekli. A kdyby měl zájem ať kdykoliv přijde. Já jsem následně kontaktoval kolegy zastávající pozici výchovného poradce a probral jsem s ním moje zjištění. Kolega o několik dní později hovořil s tímto žákem. Kolega též měl příležitost hovořit s rodiči tohoto žáka, kteří mu sdělili, že vůbec netušili, že se něco děje.

Tento žák až na několik výjimek začal opět docházet do školy. Úspěšně odevzdal ročníkovou práci a složil maturitní zkoušku.

2

Towards the end of the school year, a colleague informed me that the students of one class, who were in the computer room at the time, discovered on one computer, specifically on the monitor, an installed link to a page with inappropriate content. It was a link to a pornographic site. This whole matter was first handed over to the school management, the classroom administrator and the prevention methodology. Upon investigation, the classroom administrator found out, through browsing history, what day and exact time this link was installed on the computer. Thanks to the meeting order and class records, a specific student from my class was tracked down.

The student had rather below-average academic results, he tried to make himself the boy of the class, but at that time a new student came to the class, and therefore he repeated everything according to him, tried to match him.

Violation of classroom/school rules

Thanks to the alertness of the administrator of the computer room, the perpetrator revealed himself. That's why I invited the suspect to my office to tell me and the prevention methodologist whether he had installed something objectionable on the school computer. After a long discussion, he didn't really want to talk, obviously feeling guilty, he finally confessed to his crime. The classroom administrator even provided proof from the search history of exactly when the student installed the link on the computer. Furthermore, it was possible to tell from the material when exactly the link was searched for and clicked. We explained to the student that this was a gross violation of school rules and that the situation would be discussed with the school management once more. The following day, the pupil was invited to the school management, where he explained the whole situation. At the same time, he confessed to his crime. He was obviously sorry because he did not hide his emotions when communicating. The school administration gave him a reduced behavior grade as an educational measure

Consequences, Interview, Cooperation with experts

am satisfied with the resolution of this case. The student realized his mistake, he acted in violation of the school rules. I was surprised that he didn't hide his emotions from the school management, so I think he was very sorry for his actions. This case was also a warning to other pupils.

Longterm success

15 let, 9. třída ZŠ

motorky, počítačové hry, sport

Mgr., Čj, Ov

30

Ke konci školního roku mě informovala kolegyně o tom, že žáci jedné třídy, kteří byli v tu dobu v počítačové učebně, objevili na jednom počítači, konkrétně na monitoru, nainstalovaný odkaz na stránku s nevhodným obsahem. Jednalo se o odkaz na pornografickou stránku. Celá tato věc byla nejprve předána vedení školy, správci učebny a metodiku prevence. Při šetření správce učebny zjistil, díky historii prohlížení, ve který den a přesnou hodinu byl tento odkaz na počítač nainstalován. Díky zasedacímu pořádku a evidenci tříd se dopátralo ke konkrétnímu žáku z mé třídy.

Žák měl spíše podprůměrné studijní výsledky, snažil ze sebe dělat frajera třídy, jenomže v té době přišel do třídy nový žák, a proto všechno opakoval podle něj, snažil se mu vyrovnat.

Díky pohotovosti správce počítačové učebny, se odhalil pachatel. Proto jsem si podezřelého pozvala do kabinetu, aby mi a metodičce prevence sdělil, zda nenainstaloval na školní počítač něco závadného. Po dlouhé diskuzi, moc se mu nechtělo mluvit, očividně se cítil provinile, se nakonec ke svému činu přiznal. Správce učebny dokonce poskytl důkaz z historie vyhledávání, kdy přesně žák odkaz na počítač nainstaloval. Dále bylo z materiálu poznat, kdy přesně byl odkaz hledán a rozkliknut. Žákovi jsme nastínili, že šlo o hrubé porušení školního řádu a situace bude ještě jednou projednána s vedením školy. Následující den byl žák pozván k vedení školy, kde vysvětlil celou situaci. Zároveň se ke svému činu přiznal. Bylo mu to očividně líto, protože své emoce při sdělování neskrýval. Vedení školy mu udělilo jako výchovné opatření sníženou známku z chování

S řešením tohoto případu jsem spokojena. Žák si uvědomil své pochybení, jednal v rozporu se školním řádem. Byla jsem překvapena, že neskryl své emoce před vedením školy, proto si myslím, že svého jednání velice litoval. Tento případ byl varováním i pro ostatní žáky.

2

The problematic student, who was among the worst students at school, has no support and no motivation to go to school and get an education. During probably the worst confrontation, when she didn't come to school for a week and gave a completely meaningless excuse, it became clear to me that the problem lies mainly with her mother, who does not send her to school, supports her truancy and shows no interest in her daughter's education. He apologizes to her for everything and often doesn't even pay attention to what the apology says and how it might sound. The main thing is that it is signed. For example, in the situation already mentioned, the pupil was excused from classes for a week due to an alleged lost key to the house, and therefore had to stay at home so that someone would open the door when the mother returned from work. The student repeated the grade twice. Once in the first degree and once in the second degree. In the 7th year, she was evaluated with a grade 3 grade in behavior.

The student lives only with her mother in a dormitory. She was temporarily raised by her grandmother. Very often sick - the reason was the bad environment in which she grew up - cigarette smoke, poor hygienic conditions, poor personal hygiene. The mother was not interested in her daughter's attendance. Only 2 times a year if confirmation of social benefits is necessary. Due to frequent absences, the pupil did not keep up with the lessons. This resulted in insufficient benefit.

Attendance problems

The educational commission took place several times with the mother, when she promised that the daughter would attend school regularly. She also signed that the pupil's illness must be excused from the doctor. Mother did not follow this despite my insistence. I have solved it many times with OSPOD but without much success. I asked the students themselves why they don't go to school at least in their own interest. She told me that she can't learn it, but she likes to come here because of her friends. But sometimes her mother doesn't want to let her go to school, saying it's a waste of time. I really wanted the student to finish her studies, so I resorted to the threat of reporting the mother to the police because of the child's truancy. But the mother simply transferred the pupil to a primary school with special educational needs.

Disrespectful communication, Interview, Cooperation with experts

From a short-term point of view, it is without result. From a long-term perspective, transferring to another school was more advantageous for the student than any other solution. From my own point of view, it is a partial success that the girl transferred to another school, but overall I assess it more as a failure of the OSPOD system and social benefits. The mother was not entitled to these benefits due to the neglect of compulsory school attendance.

Failure

15 8.ročník

malování

Záškoláctví

VŠ, ČJ, NJ, AJ pro II.stupeň ZŚ

15

Problematická žačka, která patřila mezi nejhorší žáky na škole, nemá žádnou podporu a motivaci chodit do školy a vzdělávat se. Při asi nejhorší konfrontaci, kdy nepřišla týden do školy a donesla naprosto nesmyslnou omluvenku, mi bylo jasné, že problém spočívá hlavně v její matce, která ji neposílá do školy, podporuje její záškoláctví a nejeví zájem o dceřino vzdělání. Omluví jí vše a často ani nedbá na to, co v omluvence stojí a jak to může vyznívat. Hlavně, že je podepsaná. Například, v již uvedené situaci, byla žačka omluvena na týden z vyučování kvůli údajně ztracenému klíči od domova, a proto musela zůstat doma, aby měl kdo otevřít, když se matka vrátí z práce. Žačka dvakrát opakovala ročník. Jednou na prvním stupni a jednou na druhém stupni. V 7. ročníku byla hodnocena 3. stupněm známky z chování.

Žačka žije pouze s matkou na ubytovně. Dočasně byla vychovávána babičkou. Velice často nemocná - důvodem bylo špatné prostředí, v němž vyrůstala - kouř z cigaret, špatné hygienické podmínky, špatná osobní hygiena. Matka se o docházku dcery nezajímala. Pouze 2x za rok v případě nutnosti potvrzení na sociální dávky. Vzhledem k časté absenci žačka nestíhala učivo. Z toho pramenil nedostatečný prospěch.

Několikrát proběhla výchovná komise s matkou, kdy slíbila, že dcera bude docházet pravidelně do školy. Dále také podepsala, že nemocnost žačky musí být omluvena od lékaře. Matka toto nedodržovala i přes mé naléhání. Mnohokrát jsem to řešila s OSPOD ale bez většího úspěchu. Ptala jsem se samotné žačky, proč do školy nechodí alespoň ve vlastním zájmu. Řekla mi, že jí to nejde se učit, ale ráda sem chodí kvůli kamarádům. Jenže matka ji prý někdy vyloženě do školy nechce pustit, že to prý je ztráta času. Opravdu jsem chtěla, aby žačka dostudovala, a tak jsem se uchýlila k výhružce nahlášení matky na policii kvůli záškoláctví dítěte. Matka ale jednoduše žačku přehlásila na ZŠ se speciálními vzdělávacími potřebami.

Z hlediska krátkodobého je to bez výsledku. Z hlediska dlouhodobého byl přestup na jinou školu pro žačku výhodnější, než jakékoliv jiné řešení. Z mého vlastního pohledu se ale jedná o dílčí úspěch, že dívka přestoupila na jinou školu, avšak celkově to hodnotím spíše jako selhání nastaveného systému fungování OSPOD a sociálních dávek. Matka neměla na tyto dávky nárok, vzhledem k zanedbání povinné školní docházky.

2

At the beginning of the school year, I came to class 3.A, which I had already been teaching for the third year. I liked the class, there were a lot of hardworking individuals in it. Although the beginning with the class was not easy, when they came in and got me, it was certainly not a walk in the park for them, but in the years we spent together, I learned them and they already knew what they could and could not afford. Well, at the beginning of the third year, a student who was known throughout the gymnasium as a slacker because he had already failed twice failed. I thought ahead of time that it wouldn't be easy with him, but I didn't want to be preconceived. So I didn't show it in front of the class. So I arrived at the first class among my students and everything went normally. The student did not express himself in class and did not disturb my classical teaching. The problem only started showing up later. When the first major paper was due, the student did not show up at school for a week, and after he started going to school again, he avoided the mathematics he was supposed to write. So he wrote the paper about a month after the due date, of course he got an insufficient grade on the paper. Then he started going to class again, but after that he was completely out of the picture, so he wasn't paying attention in class, he was disruptive, or he was doing something completely different than math.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

When the situation worsened and the next paper was due, I went to talk to the student if he would participate in the next class in which we would write the paper. He didn't want to talk to me at all and disappeared from the class rather quickly. When he didn't turn up for the exam again, I tried to ask the class teacher if he had the same problem with the student's absence, she told me that the student generally has problems with attending school. So I also asked the pupil's classmates what they thought of him and his attendance at school. The boys told me that he gets along well with the student and that they are also sorry that the student doesn't come to school much, it was clear from their eyes that even in such a short time they had made friends with him and that they care about him. Once I got a student to talk to me, I asked him if he wanted to stay at school and finish his studies. He avoided answering, but as soon as I mentioned that if it continues like this it won't do much good and unfortunately he will be kicked out of school, the student replied that he was very sorry that he didn't want to bring his personal things to school, but that they have problems in the family. I wasn't sure about this situation, but I told him that it was enough for me for now and they would try to accommodate and help him. We agreed with the student that he can correct his papers, I told him that his classmates like him and will try to help him if he asks for help. So the student promised me that he would try to improve and ask his classmates if they would help him.

Agreement, Support, Interview, Cooperation with experts

The student's attendance improved greatly in the following quarter, although he still missed a few classes, he tried to go to school and always apologized to me when he missed. As soon as the student started going to school and became even more integrated into the team, everyone was willing to help him, so his grades improved proportionally. After a few weeks, I met again with the class teacher and when the word came about the student. She said he was getting better and that his absence wasn't so bad. So I asked her why she thought things had suddenly gotten better. She told me that the student came to see her only a few days after I talked to him and she was surprised by that, he apologized to her and said that he wanted to finish school. He even opened up to her so much and told her the reason for his absence and lack of time for school. The student told her that his parents had been arguing and breaking up and he couldn't stand it at home, so he moved away from his friends to another city alone. A lot has changed since my conversation with the student in a few months, I am ultimately very happy with how the whole situation turned out and that the student finally graduated.

Longterm success

Alexnadr 3. na čtyřletém gymáziu

žádné

Lhaní,Podvody

Magisterské (matematika, fyzika)

26

Na začátku školního roku jsem přišel do třídy 3.A, kterou jsem již třetím rokem vyučoval. Třídu jsem měl rád, bylo v ní spoustu snaživých jedinců. I když začátek s třídou nebyl lehký, když nastoupili a dostali mě, určitě to pro ně nebyla procházka růžovým sadem, ale za roky, co jsme spolu strávili, jsem si je naučil a oni pak už věděli co si mohou či nemohou dovolit. No a na začátku třetího ročníku k nim propadl žák, o kterém se na celém gymnáziu vědělo, že tu školu fláká, protože propadl již dvakrát. Dopředu jsem si myslel, že to s ním nebude lehké, ale nechtěl jsem mít předsudky. Takže jsem to na sobě nějak nedával před třídou znát. Došel jsem tedy na první hodinu mezi své studenty a vše probíhalo normálně. Žák se v hodině neprojevoval a nenarušoval mou klasickou výuku. Problém se začal projevovat až později. Když měla přijít první větší písemka žák se týden ve škole neukázal, poté co do školy začal zase chodit se matematice, kterou měl psát, velmi vyhýbal. Takže písemku psal asi až měsíc po řádném termínu, z písemky dostal samozřejmě nedostatečnou. Pak na hodiny zase začal chodit, ale poté už vůbec nebyl v obraze, takže v hodinách nedával pozor, vyrušoval, nebo si dělal něco úplně jiného než matematiku.

solution

Když se situace horšila a mělo dojít na další písemku, šel jsem si s žákem promluvit, jestli se bude účastnit další hodiny, ve které budeme písemku psát. Nechtěl se mnou téměř vůbec mluvit a ze třídy zmizel poněkud rychle. Když se na písemku znova nedostavil, zkusil jsem se zeptat třídní učitelky, jestli má stejný problém s žákovou absencí, řekla mi, že žák má celkově problémy s docházkou do školy. Ptal jsem se tedy i žákových spolužáků, jaký mají názor na něj a jeho docházku do školy. Kluci mi řekli, že s žákem dobře vychází, a že je taky mrzí, že žák do školy moc nedochází, bylo na nich vidět, že i za tak krátkou dobu se s ním skamarádili a že jim na něm záleží. Až jsem jednou žáka přiměl si se mnou popovídat, ptal jsem se ho, jestli chce na škole zůstat a dostudovat. Vyhýbal se odpovědi, ale jakmile jsem zmínil, že pokud to takhle bude pokračovat tak neprospěje a ze školy bude bohužel vyhozen, tak mi žák odpověděl, že se moc omlouvá, že své osobní věci nechtěl tahat do školy, ale že mají problémy v rodině. Nebyl jsem si v téhle situaci jistý, ale řekl jsem mu, že mi to takhle zatím stačí a budou se mu snažit vyhovět a pomoct. Domluvili jsme se s žákem, že si může písemky opravit, řekl jsem mu, že ho spolužáci mají rádi a budou se mu snažit pomoci, když si o pomoc požádá. Žák mi tedy slíbil, že se zkusí zlepšit a poptat spolužáků, zda by mu nepomohli.

Žákova docházka se v následujícím čtvrtletí velmi zlepšila, i když pořád nebyl na pár hodinách, snažil se do školy chodit a když nedošel, vždy se mi omluvil. Jakmile začal žák chodit do školy, a ještě více se začlenil do kolektivu, všichni byli ochotní mu pomoci, takže s tím úměrně se zlepšovaly i jeho známky. Po pár týdnech jsem se znovu potkal s třídní učitelkou a když došlo slovo na žáka. Řekla, že to s ním začíná být lepší a že jeho absence už není tak zlá. Ptal jsem se jí tedy na důvod, proč si myslí, že se to tak najednou zlepšilo. Řekla mi, že žák za ní byl jen pár dní potom co jsem s ním mluvil já a byla z toho překvapená, omlouval se jí a říkal, že školu dodělat chce. Dokonce se jí otevřel natolik a řekl jí i důvod jeho absence a nedostatku času na školu. Žák jí řekl, že se jeho rodiče hádali a rozcházeli a on to nemohl doma vydržet, takže se odstěhoval za kamarády do jiného města sám. Od mého rozhovoru s žákem se za několik měsíců změnilo mnoho, jsem nakonec velmi rád, jak celá situace dopadla a že žák nakonec i odmaturoval.

2

The student entered the 1st year of the academic field. He was of Romani origin, he seemed unproblematic, perhaps even an introvert from the beginning. His intelligence was at a good level, he just lacked the effort to prepare for classes and carry the required completed homework, he was late. Even in vocational training, he was very capable of getting the job done, understood assignments very quickly and had a nice social demeanor towards clients and the vocational training teacher.

After the initial familiarization with the school environment and classmates, he began to appear aggressive, unreliable, did not fulfill his duties, lied.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Violation of classroom/school rules

Already in the first semester of the first year, he incited a fight with a classmate, hit him and injured him. This situation was investigated, it took place in the locker rooms after school and practically without witnesses. On the basis of a fight in the locker room, where his classmate figured in a negative sense of the word, and the witness was a classmate, an educational committee was held at the school in the presence of the ZŘ for theoretical teaching, TU and the head of educational counseling, the student and the legal representative. As an educational measure, the headmistress of the school was reprimanded. At this point, he came under the radar of the school's guidance counselor, had appointments scheduled with him, but, unfortunately, only showed up for one and stopped cooperating. Requests for an opinion from the police and other authorities began to come to the school, when it became clear that the behavior problems were not only at school, but also outside of school, that this was a boy who was involved in the infamous "gang

Consequences, Cooperation with experts

After a short consideration, he chose the option of ending his studies at his own request. It was 4 months before the final exams. That's why it's a shame that the journey ended at school in the 3rd grade. It was very difficult for him to make a decision, just in this period of the 3rd year, you think to yourself: 'If he has already had so many problems until the beginning of the second semester of the last year, why should I be the architect of his failure to learn?' And that's another aspect he could do, he was a very skilled manipulator, he could win over half the class to his side, he had the gift of being as gentle as a lamb, kind and obedient, but only when he needed to be. He was able to take advantage of the situation. He got a solution even when he finished his studies at school. Specifically, the opportunity to pass the professional qualification exams and subsequently apply for the opportunity to take the final exam. How he approaches this challenge is up to him alone. His parents and society provided him with excellent conditions, only he himself was and still is the architect of his own destiny.

Failure

18. let, 3. ročník

snaha ze strany rodičů o zapojení syna do kolektivního sportu, chlapec hrál aktivně fotbal na střední úrovni, byl šikovný, ale problémový i mimo školní zařízení, tzn. nepřiměřené reakce při sportu – agresivita slovní, ale i fyzická, nezvládání emocí

Agrese,Lhaní,Krádeže,Nevhodné chování

Bc., učitelství odborného výcviku

27

Žák nastoupil do 1. ročníku učebního oboru. Byl romského původu, působil bezproblémově, ze začátku snad i introvertním dojmem. Jeho inteligence byla na dobré úrovni, jen chyběla snaha se připravovat do vyučování a nosit požadované vypracované domácí úkoly, chodil pozdě. I v odborném výcviku byl velmi schopný zastat práci, velmi rychle chápal zadání a měl pěkné společenské vystupování vůči klientům i učitelce odborného výcviku.

Po počátečním seznámení s prostředím školy a spolužáky se začal jevit jako agresivní, nespolehlivý, neplnil si povinnosti, lhal.

Již v I. pololetí prvního ročníku rozdmýchal potyčku se spolužákem, uhodil ho a způsobil mu zranění. Tato situace byla vyšetřována, proběhla v šatnách po vyučování a prakticky beze svědků. Na základě potyčky v šatně, kde figuroval v negativním slova smyslu, jeho spolužák a jako svědkyně byla spolužačka, se na škole konala výchovná komise za přítomnosti ZŘ pro teoretické vyučování, TU a vedoucí výchovného poradenství, žáka a zákonného zástupce. Jako výchovné opatření byla udělena důtka ředitelky školy. V tuto chvíli se dostal do hledáčku školního výchovného poradenství, byly s ním naplánované schůzky, ale, bohužel, se dostavil pouze na jednu a přestal spolupracovat. Na školu začaly chodit žádosti na posudek ze stran policie a dalších orgánů, kdy vyšlo najevo, že problémy s chováním nejsou pouze ve škole, ale také mimo školu, že se jedná o chlapce, který byl zapletený v nechvalně proslulém „gangu

Po krátkém zvažování zvolil možnost ukončit studium na vlastní žádost. Bylo to 4 měsíce před závěrečnými zkouškami. Proto je škoda, že cesta skončila ve škole v 3. ročníku. Pro bylo rozhodování, právě v tomto období 3. ročníku, velmi těžké, říkáte si: 'Když už došel s tolika problémy až na začátek druhého pololetí posledního ročníku, proč právě já mám být strůjcem jeho nevyučení?' A to je další aspekt, který uměl, byl velmi zdatným manipulátorem, dokázal na svoji stranu přiklonit půlku třídy, měl dar stát se jako mávnutím kouzelného proutku mírným jako beránek, vlídným a poslušným, ale pouze, když to potřeboval. Dokázal skvěle těžit ze situace. Dostal řešení i v době, kdy na škole studium ukončil. Konkrétně možnost zvládnout zkoušky profesní kvalifikace a následně si zažádat o možnost vykonat závěrečnou zkoušku. Jak se k této výzvě postaví, je už pouze a jen na něm samotném. Rodiče i společnost mu poskytly výborné podmínky, jen on sám byl a stále je strůjcem svého osudu.

2

The student did not show any signs of problematic behavior in the first two years of elementary school. In the third grade, however, his behavior suddenly worsened significantly, the student became aggressive towards his classmates, he began to attack them both physically and verbally, mostly very vulgarly. With the onset of this problematic behavior, there was also a deterioration in the overall performance of the pupil. Over time, it became clear that the beginning of the pupil's problematic behavior was correlated with a worsening situation at home (the pupil's parents were going through divorce proceedings at the time). Thus, the student was experiencing stress caused by the worsening situation at home, his violent and aggressive behavior was thus supported by his diagnosed ADHD. The student and his parents visited a professional counseling center, where they were advised that an assistant be assigned to the student. This assistant was supposed to help manage the student's problematic behavior. The student had this assistant assigned from 3rd to 4th grade, but there was no improvement in behavior. The school repeatedly contacted the mother saying that their son's behavior was not improving in class, to which the mother always replied that the son had been diagnosed with ADHD and that he was therefore not to blame for his problematic behavior and his behavior would not improve.

The student has an average grade and is quite popular in the class. Complex family history, parents are divorced, no siblings.

Diagnosis, Physical aggression, Verbal aggression

The student was assigned a professional assistant who helped the student reflect on his behavior and moderated his aggressive expressions.

Support

Solving this problem took a relatively long time (from 3rd to 7th grade), but in the end it turned out to be successful. However, in 5th grade he was assigned a different assistant who was much stricter with him. The student is now in the 7th grade and his behavior is completely fine.

Longterm success

12 let, 7. ročník

sport, počítačové hry

ADHD

Fyzické násilí

VŠ, RJ-ZSV

28

Žák nejevil žádné známky problematického chování v prvních dvou ročnících základní školy. Ve třetím ročníku se však jeho chování náhle výrazně zhoršilo, žák začal být vůči svým spolužákům agresivní, začal je napadat jak fyzicky, tak slovně, většinou velice vulgárně. Se začátkem tohoto problémového chování se take vyskytlo zhoršení celkového prospěchu žáka. Postupem času se ukázalo, že začátek problémového chování žáka korelovalo se zhoršenou situací doma (rodiče žáka v té době procházeli rozvodovým řízením). U žáka tedy docházelo ke stresu způsobeném zhoršenou situací doma, jeho násilné a agresivní chování bylo take podpořeno jeho diagnostikovaným ADHD. Žák s rodiči navštívil odbornou poradnu, kde jim bylo doporučeno, aby žakovi byl přidělen asistent. Tento asisent měl pomáhat zvládat problémové chování žáka. Žák měl tohoto asistenta přiděleného v období od 3. do 4. třídy, ke zlepšení chování však nedocházelo. Škola opakovaně kontaktovala matku s tím, že chování jejich syna se ve výuce nezlepšuje, přičemž matka vždy odvětila, že syn má diagnózu ADHD a že tedy za své problémové chování nemůže a jeho chování se nezlepší.

Žák má průměrný prospěch, ve třídě poměrně oblíbený. Složitá rodinná anamnéza, rodiče jsou rozvedení, sourozence nemá.

Žákovi byl přidělen odborný asistent, který pomáhal žákovi reflektovat jeho chování a umírňoval jeho agresivní projevy.

Řešení tohoto problému trvalo relativně dlouhou dobu (od 3. do 7. třídy), ve výsledku se ale však ukázalo jako úspěšné. V 5. třídě mu však byl přidělen jiný asistent, který na něj byl mnohem přísnější. Žák je nyní v 7. třídě a jeho chování je zcela v pořádku.

2

The student with whom I experienced a problematic situation, which I solved well, attended the second year. He studied ecology and I taught him physics. The student had an assistant because he suffered from autism. The student received many reliefs, for example, when he was tired, he could lie down on the bench and sleep, or when he was in a bad mood, the assistant took him out of the classroom. Now I come to the problematic situation. With all teachers, this student had a tendency to ask strange and even absurd questions. He once asked me a question in class: does a railroad car float. I was quite taken aback by this, I was really surprised by this question. So I replied that it does not float, nor do any similar bodies.

The student was 16 years old at the time of the incident and was attending the second year of the field of ecology. The student suffered from an autistic disorder and therefore had an assistant in his class. Overall, he had an excellent grade, he was very intelligent, he was good at mathematics and physics. He lived only with his mother at the time of the incident.

Diagnosis, Verbal disruption of lessons

I was very surprised by the situation and at that moment I couldn't think of anything better than to get out of this situation. All the students and the assistant, and especially the student who asked the question, were surprised by my reaction. I was actually surprised that I came up with this solution so quickly. I was so freaked out by the situation that the whole class and I had to calculate the density of the railway car he was asking about, and we then compared it with the density of water. And based on this density calculation, we found that the density of the wagon is greater and therefore it cannot float. This is a situation that I somehow managed to get out of, by doing the math.

Proactive solutions

In the short term, the situation was resolved and the student was even surprised, because at first he probably took it as a joke. Overall, there was a great response to the situation. Questions of a similar nature continued to be repeated in other classes with other teachers, but there was no longer a problem in my teaching.

Longterm success

16 let; 2. ročník SŠ

Autismus

Nevhodné chování

Ing. Fyzika, odborné zahradnické předměty

20

Žák, s kterým jsem zažil problémovou situaci, kterou jsem dobře vyřešil, navštěvoval druhý ročník. Studoval ekologii a já ho učil fyziku. Žák měl asistentku, protože trpěl autismem. Žák dostával mnoho úlev, například když byl unavený, mohl si lehnout na lavici a spát, nebo když měl špatnou náladu, tak ho asistentka vzala ze třídy. Teď se dostávám k té problémové situaci. U všech učitelů měl tento žák tendenci pokládat zvláštní až absurdní otázky. Jednou mi na hodině položil dotaz: jestli plave železniční vagón. Já jsem z toho byl dost zaskočený, hrozně mě tento dotaz překvapil. Tak jsem mu odpověděl, že neplave, stejně tak jakákoliv podobná tělesa.

Žákovi bylo v době incidentu 16 let a navštěvoval druhý ročník oboru ekologie. Žák trpěl autistickou poruchou, a proto měl k sobě ve třídě asistentku. Celkově měl výborný prospěch, byl velice inteligentní, šla mu matematika a fyzika. V době incidentu bydlel pouze s matkou.

V situaci jsem byl hodně zaskočený a v té chvíli mě nenapadlo nic lepšího než této situace vybruslit. Všichni žáci i asistentka a hlavně žák, co pokládal otázku, byli překvapeni z mé reakce. Popravdě sám jsem byl překvapený, že mě tak rychle napadlo toto řešení. Ze situace jsem vybruslit, tak že jsme s celou třídou museli spočítat hustotu toho železničního vagónu, na který se ptal, a tu jsme pak porovnali s hustotou vody. A na základě tohoto výpočtu hustoty jsme zjistili, že hustota vagónu je větší, a tudíž plavat nemůže. Tohle je situace, ze které se mně povedlo, tak nějak vybruslit, tím že jsme to spočítali.

V krátkodobém horizontu byla situace vyřešena a žák byl i překvapen, protože to zprvopočátku pravděpodobně bral jako vtip. Celkově byla na situaci skvělá odezva. Otázky podobného rázu se nadále opakovali v jiných hodinách u jiných vyučujících, ale u mě ve výuce již problém nebyl.

2

Two students from the class at the lower gymnasium, where I am currently the class teacher, came to see me. One of them was crying and the other brought her, so it was clear to me that something was going on. The one who was crying didn't say much, but the other one immediately started that the boys locked the first student in the locker room and laughed at her. Unfortunately, the first student is claustrophobic, I have known this from her parents since the beginning of the classroom, and I always have to take this into account, for example, during school trips and similar situations where it could cause her some problems. Of course, the class also notices such situations, so the boys know that such things bother her. I asked the girls which boys they were, even though I had already guessed who it would be. It is a group of boys in the class, headed by one boy, such a natural authority figure with leadership skills. The guys have respect for him and get pulled over, although I think they're all pretty handy without him, but once they're with him, it's worse. When the first student calmed down, she told me that it was mainly one of the classmates who initiated it and the other boys rather just joined him.

The first student – above average intelligent student, friendly but explosive, natural authority. The second student - an average student with a problem-free behavior, likes to read and play the guitar.

Physical aggression

Even on the day when this situation happened, I called the boy to my office and asked him how and why it happened. At first he tried to blame it on the other boys, but after a while of negotiating he admitted that he locked the first student in the locker room and didn't want to let her out for a while. He told me that the first student laughed at him, that he doesn't have any designer clothes and wears one T-shirt for 3 days at a time. Unfortunately, the first student does not come from a family that is financially well off, so she wears more ordinary clothes. It is now popular among students to wear different brands of clothing, they deal with it a lot and are interested in it. So the boy responded to this taunt and took advantage of his classmate's weaknesses. So I thought they were both guilty. I tried to explain to the boy that it is definitely not good to reciprocate in such a way, that if someone laughs at him, he should come to me and we will try to solve it together. Unfortunately, this was the result of his choleric and impulsive actions. I also called the first student after the boy and tried to explain to her that the boy's behavior was definitely not right, but it was a reaction to her mocking him. They both seemed to understand what I meant. Subsequently, I also informed the parents of both students about this situation, and they immediately told me that they would discuss it with the children. Fortunately, they were supportive parents with whom I never had any problems. As part of prevention, I also tried to come up with some games for the class that would support cooperation in the class and eliminate similar situations.

Working with the collective, Interview

In this particular case, it worked to discuss with the boy and the first student. Since then, the two of them have not had any problems together, and I have not seen similar behavior in class that I would have to deal with. It is possible that now and then the students laugh at each other, but they are old enough not to deal with it in a similar way and it has never happened that they have to deal with it with me. I'm glad it turned out this way. Actually, I didn't even have to deal with it directly with my parents, although I think they must have arranged it at home as well.

Longterm success

11 let

Fotbal, počítačové hry

Mgr., ČJ + OV

21

Přišly za mnou dvě žákyně ze třídy na nižším gymnáziu, kde jsem aktuálně třídní učitelkou. Jedna z nich plakala a druhá ji přivedla, tak mi hned bylo jasné, že se něco děje. Ta, co plakala, moc nemluvila, ale ta druhá hned spustila, že kluci zavřeli první žákyni do šatny a smáli se jí. První žákyně je bohužel klaustrofobička, vím to již od začátku třídnictví od jejích rodičů a musím to vždy zohlednit např. při školních výletech a podobných situacích, kde by jí to mohlo způsobovat nějaké problémy. Takových situací si samozřejmě všímá i třída, a tak kluci ví, že jí takové věci vadí. Ptala jsem se holek, o které kluky se jedná, i když jsem už předem tušila, o koho půjde. Jedná se o partu kluků ve třídě, v jejichž čele je jeden chlapec, taková přirozená autorita s vůdčími schopnostmi. Kluci z něj mají respekt a nechají se stáhnout, i když si myslím, že bez něj jsou všichni docela šikovní, ale jakmile jsou s ním, je to horší. Když se první žákyně uklidnila, řekla mi, že to inicioval hlavně jeden ze spolužáků a ostatní kluci se k němu spíše jen přidali.

První žákyně – nadprůměrně inteligentní žákyně, kamarádská, ale výbušná, přirozená autorita. Druhá žákyně – průměrná žákyně s bezproblémovým chováním, ráda čte a hraje na kytaru.

Ještě v ten den, kdy se tato situace stala, jsem si zavolala toho chlapce do kabinetu a zeptala se jej, jak a proč se to stalo. Nejprve se to snažil hodit na ostatní kluky, ale po chvíli domlouvání přiznal, že první žákyni zavřel do šatny on a chvíli ji nechtěl pustit ven. Řekl mi, že se mu první žákyně smála, že nemá žádné značkové oblečení a jedno tričko nosí 3 dny vkuse. První žákyně bohužel nepochází z rodiny, která by na tom byla finančně dobře, a tak nosí spíše obyčejnější oblečení. Mezi žáky je teď populární nosit různé značky oblečení, hodně to řeší a zajímají se o to. Ten chlapec tedy reagoval na tento posměšek a využil spolužaččiny slabiny. Měla jsem tedy za to, že se provinili oba. Tomu chlapci jsem se snažila vysvětlit, že určitě není dobré takovým způsobem věci oplácet, že pokud se mu někdo směje, má za mnou přijít a budeme se to snažit řešit společně. Bohužel to byl výsledek jeho cholerického a impulzivního jednání. Po tom chlapci jsem si zavolala i první žákyni a snažila se jí naopak vysvětlit, že chování toho chlapce nebylo rozhodně správné, ale byla to reakce na to, že se mu posmívala. Zdálo se, že oba dva pochopili, co jim tím chci říct. Následně jsem o této situaci informovala i rodiče obou žáků a ti mi hned řekli, že to s dětmi proberou. Naštěstí se jednalo o vstřícné rodiče, se kterými jsem nikdy neměla žádný problém. V rámci prevence jsem se potom snažila také vymyslet nějaké hry pro třídu, které by podpořily spolupráci ve třídě a eliminovaly podobné situace.

V tomto konkrétním případě zafungovalo to s tím chlapcem a první žákyní probrat. Od té doby už ti dva spolu neměli žádné problémy a ani ve třídě jsem podobné chování, které bych musela řešit, neviděla. Je možné, že se tu a tam žáci smějí jeden druhému, ale už jsou dostatečně velcí na to, aby to neřešili podobným způsobem a nikdy už nedošlo k tomu, že by to museli řešit se mnou. Jsem ráda, že to takto dopadlo. Vlastně jsem to ani nemusela řešit přímo s rodiči, i když si myslím, že jim určitě doma také domlouvali.

2

The student brought nicotine sachets (Lyft) with him to school. He used them sometimes. Some classmates also knew about it, the student did not hide it too much. The fact was brought to the attention of the teaching assistant who works in the class.

The student is sociable, gets along well with other classmates. It does not cause disputes. He does not engage in extra work or other activities on his own initiative.

Violation of classroom/school rules

I caught the student during a break in the corridor with the aforementioned bags surrounded by two other classmates. He did not deny anything and made a fair confession. We immediately went to the director's office. Everything happened calmly, without resistance. In the director's office, he again confessed to everything. The student was awarded a two in behavior.

Consequences, Interview, Warning

The student was awarded a two in behavior. He accepted it in such a way that he didn't care at all. But it had the effect that the student no longer carried nicotine bags with him to school. It did not cause changes in future behavior in other respects.

Longterm success

14

venkovní sportovní aktivity

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Hyperaktivita,Nepozornost,Impulzivita

Z, Př

15

Žák si nosil s sebou do školy nikotinové sáčky (Lyft). Občas je užíval. Věděli o tom i někteří spolužáci, žák se tím příliš netajil. Na skutečnost byl upozorněn asistentem pedagoga, který ve třídě pracuje.

Žák je společenský, vychází s ostatními spolužáky dobře. Nevyvolává spory. Při práci navíc nebo jiných aktivitách se z vlastní iniciativy neangažuje.

Žáka jsem přistihl o přestávce na chodbě se zmiňovanými sáčky obklopeného ještě dvěma spolužáky. Nic nezapíral a férově se přiznal. Šli jsme ihned do ředitelny. Vše probíhalo klidně, bez vzdoru. V ředitelně se opět ke všemu přiznal. Žákovi byla udělena dvojka z chování.

Žákovi byla udělena dvojka z chování. Akceptoval to tak, že mu to bylo celkem jedno. Účinek to ale mělo ten, že žák s sebou do školy nikotinové sáčky již nenosil. Změny v chování do budoucna v jiných ohledech to nevyvolalo.

2

The situation at the level of student behavior began to change last year, after the return to face-to-face teaching after the lockdown. The previously problem-free student started running away from school, always after a conflict with someone from the neighborhood. The first incident occurred in the sorority, when the teacher, whom the student did not like, simply ran away after a vigorous response. This behavior has become repetitive. The first time he ran directly from a teacher, there was a physical attack where he scratched the teacher and broke her fingernails. Help came from a colleague from the next class, who restrained the student, but also suffered scratches and bruises. In one case, the student ran to a busy intersection, where the teacher chased him and injured her knee in the process. The most serious incident occurred when the pupil tried to run away, but the janitor already knew the situation and locked the front door, leading to the pupil banging and kicking the door.

The student's problem has its roots in the family environment. His mother, a kindergarten teacher, is described as domineering, often complaining about school, criticizing teachers and finding fault. The student is the third child in the family to attend this school. After returning from the lockdown, he was the only family member who had to physically go to school while the others stayed at home. During the lesson, the pupil was defiant, worked ahead of time despite instructions in the mathematics he was good at, and fell behind in other subjects. In conflict situations in the classroom, he behaved aggressively and ran away, even if it was not a real conflict. His behavior negatively affected other students who were confused and tried to help the teacher.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

When the student ran away, the teacher chased him while the assistant remained in the classroom. During an attempt to calm the student down, he was physically assaulted and cursed. The situation was reported to the director, who also suffered an injury. Everyone was injured and exhausted. After the student calmed down, it was necessary to immediately call the parents to the school, which happened often. The pupil's mother reacted to the situation with reproaches towards the school. The discussion with her was difficult and the school had no other options to solve the situation. Contacting a psychologist's crisis line was considered as a last resort. Finally, the mother was convinced to see a psychologist with the student, which they still do today.

Physical intervention, Support, Interview, Cooperation with experts

The problem with the student's behavior remained partially unresolved, mainly because of the mother's attitude. The school tried to cooperate and offered solutions, but the mother was not willing to cooperate. Despite this, it is positive that the family has started seeing a psychologist. The student is no longer in the class of the teacher who describes the situation, but according to information from the new class teacher, the student's behavior has improved. He still has problems in the family environment and doesn't always focus on his schoolwork, but he hasn't run away yet. Recently, the whole class participated in an outdoor school, where the student was eventually taken because he behaved well.

Partial success

2. třída

Počítačové hry, kočky, cvičení posilování)

Agrese

Učitelství pro první stupeň ZŠ

24

Situace s žákem se začaly dít loni, po návratu do prezenční výuky po lockdownu. Předtím bezproblémový žák začal utíkat ze školy. Stalo se to vždycky, když se s někým pohádal, například se spolužákem. První incident nastal v družině, kdy po rázné odpovědi vychovatele, kterého žák neměl rád, prostě utekl. Toto chování se stalo opakovaným. Když poprvé utekl mně, tak jsem to vůbec nezvládla. Úplně mě doškrábal, zlomil mi nehty... Musela mi přijít na pomoc učitelka z vedlejší třídy, která ho chytla a zalehla. Ale taky si odnesla škrábance a modřiny. Jednou se mu dokonce povedlo utéct úplně ven a běžel ke té rušné křižovatce, já za ním, až jsem si z toho vyhodila koleno. Nejvážnější incident se odehrál, když žák chtěl utéct, ale školník již situaci znal a zamkl vstupní dveře, což vedlo k tomu, že žák začal do dveří mlátit a kopat.

Problém žáka má kořeny v rodinném prostředí. Jeho matka, učitelka v mateřské škole, je despotická, často si stěžuje na školu, kritizuje učitele a hledá chyby. Žák je třetím dítětem v rodině, které navštěvuje tuto školu. Po návratu z lockdownu byl jediným členem rodiny, který musel fyzicky do školy, zatímco ostatní zůstávali doma na online výuce. Během výuky byl žák vzdorovitý, v matematice, která mu šla, pracoval předem navzdory pokynů. Ve všech ostatních předmětech zaostával. V konfliktních situacích ve třídě se choval agresivně a utíkal, i když to nebyl skutečný konflikt. Často se tak škádlili a pošťuchovali s jeho nejlepším kamarádem, který mohl říct i něco úplně neškodného. Ale žáka to vždycky rozčílilo. Jeho chování negativně ovlivňovalo ostatní žáky, kteří byli zmatení a snažili se učitelce pomáhat. Snažila jsem se je do toho nezapojovat a například ho vyzvala k řešení situace za dvěřmi.

Když žák utekl, tak jsem běžela za ním, zatímco ve třídě zůstala asistentka. U dveří jsme se ho snažili odtrhnout a uklidnit, ale nemělo to efekt. Strašně sprostě nám nadával, bil nás, škrábal. Volali jsme paní ředitelku, která také utrpěla újmu. Všichni jsme byli zdeptaní, unavení, poškrábaní. Pak se nakonec i žák unavil a zklidnil, museli jsme ale okamžitě volat rodiče do školy. To už tam kvůli tomu chodili docela často. Matka nám naprosto vynadala, jak je možné, že nezvládneme jedno dítě, když jsme tam na něj byli tři. Zas a znova jsme to s ní řešili, ale nedala si říct. V našich silách nebylo co víc dělat. Neměli jsme na tuhle situaci další páky. Ředitelka má sice číslo na krizovou linu na psychologii, ale to jsme si nechali jako úplně nejzazší řešení. Nakonec jsme tu mamku přemluvili, ale byl to dlouhodobý proces, že by měli zajít k psychologovi. Chodí tam doteď.

Problém s chováním žáka zůstal částečně nevyřešen, především kvůli postoji matky. Škola se snažila o spolupráci a nabízela řešení, ale matka nebyla ochotná spolupracovat. Navzdory tomu je pozitivní, že rodina začala navštěvovat psychologa. Není již v mé třídě, má ho jiná třídní učitelka. Od nového školního roku ale můžu říct, že se chování žáka zlepšilo. Stále má problémy v rodinném prostředí a ne vždy se soustředí na školní práci, ale zatím nedošlo k útěku. Nedávno se celá třída zúčastnila školy v přírodě. Třídní učitelka počítala s tím, že raději nepojede, ale nakonec byl žák na výlet vzat, jelikož se do té doby choval dobře.

2

In the first grade, as a special pedagogue, I received a boy with Asperger's syndrome who was not socially integrated and had significant problems with it. He had problems with concentration, he didn't know how to work, how to prepare things for class, how to work with a textbook and a worksheet, how to behave. Sometimes he had such outbursts of aggression towards himself and displays of anger where he would tear things and not control himself.

A first grader with Asperger syndrome, dyscalculia and dysgraphia. So he was weaker in mathematics and Czech (threes), but in the area that interests him (for example, natural history) he was very above average (ones). Frequent bouts of aggression and anger in classes.

Diagnosis, Emotional outbursts, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

The student often suffered bouts of aggression and anger towards himself, when during the lesson he was able to tear up the worksheet he had just been given. That's why I always print a few extra sheets to be ready to give him a new one as soon as he calms down. We gradually taught him how to treat textbooks and other aids. I tried to teach him the good way, in the way that I tried to explain everything to him calmly. No rough and tough hits. It went very well. As for inclusion in the collective, the other children respected him and tried to help him with everything he needed help with.

Support

Everything went very well. The parents also worked at home with the boy, so things went well. Now the boy is in second grade and doing well.

Longterm success

1. třída, 6 let

přírodní vědy, četba

Náběh na Aspergerův syndrom,Dyskalkulie,Dysgrafie

Agrese

Vysokoškolské – Mgr. - speciální pedagogika, vzdělávání pro 1. stupeň ZŠ

26 let

V první třídě jsem dostala, jakožto speciální pedagožka, chlapce s Aspergerovým syndromem, který nebyl sociálně začleněn a měl s tím značné problémy. Měl problémy s koncentrací pozornosti, nevěděl, jak pracovat, jak se nachystat věci na hodinu, jak pracovat s učebnicí a pracovním listem, jak se chovat. Občas měl takové výpady agresivní vůči sobě a projevy vzteku, kdy trhal věci a nekontroloval se.

Žák první třídy s Aspergerovým syndromem, dyskalkulií a dysgrafií. V matematice a češtině tedy slabší (trojky), ale v oblasti, která ho zajímá (například přírodopis) byl velice nadprůměrný (jedničky). Časté záchvaty agrese a vzteku v hodinách.

Žák trpěl často záchvaty agrese a vzteku vůči sobě, kdy během vyučovací hodiny byl schopen roztrhat pracovní list, který zrovna dostal. Proto jsem vždy vytiskla o pár listů navíc, abych byla připravena mu dát nový, jakmile se uklidní. Postupně jsme ho učili, jak se chovat k učebnicím a ostatním pomůckám. Snažila jsem se ho to naučit po dobrém, tím způsobem, že jsem se mu vše snažila v klidu vysvětlit. Žádné hrubé a tvrdé zásahy. Dařilo se to velmi dobře. Co se týče začlenění do kolektivu, ostatní děti ho respektovaly a snažily se mu pomáhat se vším, s čím potřeboval pomoct.

Dařilo se vše velmi dobře. Rodiče s chlapcem doma také pracovali, tak to pak šlo hezky. Nyní je chlapec na druhém stupni a daří se mu.

2

The situation repeats itself during my work hours. When students work with different materials and create products that require concentration, patience, and students have to work according to pre-given instructions. If it is possible for the students to work according to their own imagination or their own model, which they create themselves, everything is fine. But if, for example, I assigned work with modeling clay, when they had to model a specific thing according to a template or we made 'recyclers' from waste material, such as toilet paper rolls, PET bottles, foil and the like, which the class had to present on Earth Day, so the problem arises. The boy consistently refuses to work on the assigned task and deliberately destroys other classmates' products. It also often happens to me that instead of the assigned task, the boy either does not hand in anything or his creation is something else entirely. Mostly it has some 'morbid or sexual' subtext.

The boy is only diagnosed with ADHD, the parents refuse any further examination, as well as any psychological help offered by the school or any examination in a pedagogical-psychological consultancy. In other subjects, it manifests itself in inattention, failure to complete assigned tasks, and disrespect for authority. The boy lives in foster care.

Diagnosis, Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The boy consistently refuses to work on the assigned task and deliberately destroys other classmates' products. All the pupils were successful in their creations, and one girl even modeled an exact copy of the given model. When I praised the students for a job well done. The boy suddenly cried out and with a 'Huronian laugh' he ran towards the displayed products with incredible speed that could not be stopped and threw most of them to the ground. Unfortunately, many of them did not survive the boy's typhoon and were destroyed when they fell to the ground. The children were greatly derailed by the boy's act, including me. I'm on the whole, you could say a calm teacher, but at that moment the blood rushed to my head, I shouted at the boy that he was stupid and wanted to slap him. But at the last moment I stopped and returned my outstretched hand back to my body. I realized that 'getting angry means destroying your health because of other people's stupidity' and the teacher must maintain 'decorum' in every situation. But the given situation really turned me off.

Disrespectful communication, Interview

After repeated incidents, I called the boy to my office accompanied by an assistant. Which is with another child, but he moves around the class more often than I do and often has a better insight into what is going on behind the scenes of the class. We talked about the whole situation in class, what happened. What could have caused such a reaction in him that he was able to destroy the products of others. That there are things that a person does for pleasure and what would make him happy, what he would like to create. The boy said he would prefer to create a working gallows. He did not want to answer any other questions. My assistant and I were amazed and in the next hour of work activities I included the production of a historical model of the city in connection with local history. Since our city had a feudal right in the Middle Ages, we created models of the town hall, the church, and finally the gallows itself. In class, we explained to each other what capital law actually means, and that in ancient times many criminals, thieves and murderers ended up on the gallows. I intended for the boy to realize that the way he behaves in class can lead to bad ends. I have been working in education for 25 years, but during my time in education I have never encountered similar behavior in a regular school. I think that the inclusion that took place recently in our education system was not very happy for many students, including teachers. There are students who require very individual care and access, and unfortunately, despite the number of assistants in schools, we cannot provide them in regular schools. Unfortunately, I don't know how to do it in that case and I consider it my pedagogical failure.

Failure

11 let, 5. ročník ZŠ

Sport, bojová umění

ADHD

ADHD,Podvody,Lhaní,Neuznávání pravidel,Ničení majetku

Mgr., učitelství občanské výchovy, přírodopis, pracovní činnosti, výtvarná výchova

25

Situace se mi opakuje v hodinách pracovních činností. Kdy žáci pracují s různými materiály a vytváří výrobky, které vyžadují soustředění, trpělivost a žáci mají pracovat podle předem daného návodu. Pokud je možné, aby žáci pracovali podle vlastní fantazie nebo svojí předlohy, kterou si sami vytvoří, je vše v pořádku. Pokud jsem ale například zadala práci s modelovací hmotou, kdy měli vymodelovat konkrétní věc podle předlohy nebo jsme vyráběli 'recyklověci' z odpadního materiálu, jako jsou ruličky od toaletního papíru, PET láhve, fólie a podobně, kterou se třída měla prezentovat na Dni Země, tak nastává problém. Chlapec soustavně odmítá pracovat na zadaném úkolu a záměrně ničí ostatním spolužákům jejich výrobky. Často se mi také stává, že místo zadaného úkolu chlapec buď neodevzdá nic nebo jeho výtvor je zcela něco jiného. Většinou má nějaký 'morbidní či sexuální' podtext.

U chlapce je diagnostikováno pouze ADHD, další vyšetření rodiče odmítají, stejně jako jakoukoli psychologickou pomoc nabízenou školou nebo jakékoliv vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. V ostatních předmětech se projevuje nepozorností, neplněním zadaných úkolů, nerespektováním autorit. Chlapec žije ve střídavé péči.

Chlapec soustavně odmítá pracovat na zadaném úkolu a záměrně ničí ostatním spolužákům jejich výrobky. Všem žákům se výtvory povedly, a dokonce jedna dívka vymodelovala zcela přesnou kopii zadaného modelu. Když jsem žáky chválila za skvěle odvedenou práci. Chlapec najednou vykřikl a s 'hurónským smíchem' neuvěřitelnou rychlostí, která se nedala zastavit přiběhl k vystaveným výrobkům a většinu shodil na zem. Bohužel mnohé z nich nepřestály chlapcův tajfun a při pádu na zem se zničily. Děti byly značně vykolejené z chlapcova činu mně nevyjímaje. Jsem v celku, dá se říci klidná učitelka, ale v tu chvíli se mi nahrnula krev do hlavy, vykřikla jsem na chlapce, že je blb a chtěla jsem mu dát pohlavek. Na poslední chvíli jsem se ale zastavila a napřaženou ruku vrátila zpět k tělu. Uvědomila jsem si, že 'rozčilovat se, znamená, ničit si zdraví pro blbost jiných' a učitel musí zachovávat 'dekórum' v každé situaci. Neskutečně mě daná situace ale vytočila.

Po opakovaných incidentech jsem si chlapce zavolala do kabinetu za doprovodu asistentky. Která je u jiného dítěte, ale ve třídě se pohybuje častěji jako já a má častokrát větší přehled do zákulisí třídy, co se tam děje. Popovídali jsme si o celé situaci v hodině, co se stalo. Co v něm mohlo vyvolat takovou reakci, že dokázal zničit výrobky ostatních. Že jsou věci, které člověk dělá pro radost a co by udělalo radost jemu, co by chtěl vytvořit. Chlapec řekl, že nejraději by vytvořil funkční šibenici. Na ostatní otázky nechtěl v žádném případě odpovídat. S asistentkou jsme se zarazily a v další hodině pracovních činností jsem zařadila ve spojení s vlastivědou vyrobení historického modelu města. Jelikož v dobách středověku mělo naše město hrdelní právo, tvořili jsme modely radnice, kostela, a nakonec i samotné šibenice. Ve třídě jsme si vysvětlovali jsme si, co vlastně hrdelní právo znamená, a že v dávných dobách mnoho zločinců, zlodějů a vrahů končilo právě na šibenici. Měla jsem v úmyslu, aby si chlapec uvědomil, že chování, jakým se v hodinách chová může vést ke špatným koncům. Pracuji ve školství již 25 let, ale za dobu mého působení ve školství jsem se v běžné škole s podobným chováním u žáka ještě nesetkala. Myslím si, že inkluze, která proběhla v nedávné době na půdě našeho školství nebyla pro mnohé žáky, potažmo ani učitele příliš šťastná. Jsou žáci, kteří vyžadují velmi individuální péči a přístup a ten jim bohužel i přes množství asistentů ve školách nemůžeme v běžných školách zajistit. Bohužel se v tom to případě nevím rady a považuji to za své pedagogické selhání.

2

I was in charge of the corridor that day. The student was arguing with a classmate there, and the dispute slowly turned into shouting. I went to intervene and asked the girls to calm down. But the student snapped at me: "You have nothing to order me around!

Žačka is very dominant in her group of friends and in most cases has the main say. She is taught that they give way to her in the family. Cases like this happen quite often.

Verbal aggression

At first I was taken aback by the situation, but I quickly recovered and tried to forcefully remind the student who was the teacher and who was the student. "I have something to tell you. You are in school, I teach you and I have responsibility for you.

Interview, Warning

Žačka quickly remembered after my strong reminder. She calmed down and we were able to have a normal dialogue. We settled the dispute and the girls went their separate ways. However, it had no effect in the long run.

Shortterm success

6 let, 1. třída

-

Manipulace

VŠ, učitelství pro 1. stupeň

3

Ten den jsem měla dozor na chodbě. Žačka se tam zrovna dohadovala se spolužačkou a spor pomalu přecházel do křiku. Šla jsem zasáhnout a požádala jsem děvčata, aby se zklidnila. Žačka se na mě ale obořila: „Ty mi nemáš co rozkazovat!

Žačka je velice dominantní ve skupině svých kamarádek a ve většině případů má hlavní slovo. Je naučená, že jí v rodině ustupují. Případy, jako tento, se odehrávají docela často.

Nejprve mě situace zaskočila, ale rychle jsem se vzpamatovala a pokusila se žačce rázně připomenout, kdo je tu učitel a kdo žák. „Mám ti co rozkazovat. Jsi ve škole, učím tě a mám za tebe zodpovědnost.

Žačka si po mé rázné připomínce rychle vzpomněla. Uklidnila se a mohly jsme navázat normální dialog. Spor jsme urovnaly a děvčata si šla po svém. Z dlouhodobého hlediska to však nemělo účinek.

2

knew in advance that this class was going to be a disaster, but I didn't know how big it would be. The end of the secondary school was approaching and I was carrying the corrected half-term papers to the freshmen. It was the decisive mark, for closing the marks. The student never coped well when he got a bad grade (4 or 5), and when I gave him a red 5 for the final paper, I expected a negative reaction. The class started like any other, registration in the classroom and then giving out tests. I usually ask someone to pass it out, but I didn't want the student to vent his anger on his classmates. I was about halfway through the pupil's test. When I gave him the test, he started sobbing. 'How like in five?!' he shouted 'Do you know how long it took me to study for this?! But that means I have to make repairs, again! No it does not!' I heard him, but because I knew he wouldn't be happy with his result, I lightly ignored his speech. And suddenly it happened! Out of nowhere, a terrible blow, the student threw the bench in front of him in a huge sense of injustice. All the girls screamed. He just flipped her over. Today I realize that it was wrong, but I blurted out immediately: 'Are you normal?' And my second thought was: Thank God he's sitting in the first pew and didn't hurt anyone. I realized the inadequacy of my question. I placed the remaining papers on the desk and in front of me and slowly walked over to the student. 'Student, try to inhale deeply and exhale slowly.' I walked slowly towards him and when he looked at me I was really scared. His face was all red, his lips were crooked and he was barely breathing. I went closer and he repeated: 'Breathe slowly..'. There was only anger in his eyes.

The student is unfocused, most of the time he is not mentally present. Almost all items go through with 'scraped ears'. He is smaller than other boys, even some girls, which is probably why he goes to the gym - he compensates for his smaller height with muscle mass.

Emotional outbursts, Physical aggression, Verbal aggression

asked the pupil in the other desk to run for the gym teacher, who was also the guidance counselor. He trusts the student, they have individual meetings once a week to manage stress. I went to the student and tried to explain to him that the world is not falling apart. He immediately replied: 'How do they not crash? Do you have any idea what the hell this is?' 'I understand you're upset, but we can still try to work it out.' I tried to speak as calmly as possible, but I could hear my voice shaking. 'And how? The holidays are coming soon! And I won't have a closed year again?' 'You're right, but we'll sign you up for commission exams and you'll finish your math.' 'Like in the summer? I'm not going anywhere again, mother will want me to study...' During this sentence, the gym teacher came. I was immediately calmer when there were two of us. 'Hey student, what's going on here?' asks the gymnast. 'Everything's fucked up, that's what's going on here!' 'But, but young man, what were we saying about those expressions. Vulgarisms will not help us in any way.' 'Fine, sorry.' It could be seen that when the gym teacher came, the student calmed down significantly. The student collapsed on the chair, which, unlike the bench, was standing. The gym teacher offered to talk about it in his office. Of course, I released the student from the rest of the lesson (or from the last 5 minutes) and believed that the gym teacher would handle it all. After all, they work together some Friday.

Disrespectful communication, Support, Cooperation with experts

really didn't know what to do. I was expecting an exaggerated reaction, but it didn't really occur to me that furniture would fly. 'Fortunately' this was such a big deal that we finally convinced the pupil's mother that the boy needed professional help. Since then, the student regularly attends the PPP, where he visits a psychologist who does various stress management exercises with him. We also agreed with the pedagogic council that it would be appropriate for pupils to 'create' tutoring groups after school, specifically for 'problematic' subjects - M, ČJ, ANJ etc.

Failure

17 let, 1. roč.

Videohry, skateboard apod.

Lhaní,Manipulace

Přes 20 let

Věděla jsem už předem, že tahle hodina bude malér, ale to jsem ještě nevěděla, jak velký. Blížil se konec ŠR a nesla jsem prvákům opravené pololetní písemky. Byla to rozhodující známka, pro uzavření známek. Žák nikdy moc nezvládal, když dostal špatnou známku (4 nebo 5), a když jsem mu nesla na závěrečné práci rudou 5, čekala jsem negativní reakci. Hodina začala jako každá jiná, zápis do třídnice a pak rozdat testy. Většinou prosím někoho, ať to rozdá, ale nechtěla jsem, aby si žák vylíval vztek na spolužácích. Žákův test jsem měla cca v polovině. Když jsem mu test dala, začal soptit. 'Jak jako za pět?!' křičel 'Víte, jak jsem se na to dlouho učil?! Ale to znamená, že musím k opravkám, zase! Ne, to ne!' Slyšela jsem ho, ale protože jsem věděla, že nebude se svým výsledkem spokojený, lehce jsem jeho projev ignorovala. A najednou se to stalo! Z ničeho nic hrozná rána, žák v obrovském pocitu křivdy odhodil lavici před sebe. Všechny dívky vyjekly. Prostě ji převrátil. Dnes už vnímám, že to bylo špatně, ale hned jsem vyhrkla: 'Si normální?' A moje druhá myšlenka byla: Díky bohu, že sedí v první lavici a nikoho nezranil. Uvědomila jsem si neadekvátnost mé otázky. Zbylé písemky jsem položila na lavici a před sebe a pomalu šla k žákovi. 'Žák, zkus se zhluboka nadechnout a pomalu vydechnout.' Šla jsem pomalu k němu, a když se na mě podíval, měla jsem opravdu strach. Obličej měl celý rudý, rty pokřivené a skoro nedýchal. Šla jsem blíž a opakoval: 'Pomalu dýchej..'. V očích měl jen vztek.

Žák je nesoustředěný, většinu času není duchem přítomen. Téměř všechny předměty prochází s 'odřenýma ušima'. Vzrůstem je menší než ostatní chlapci, i některé dívky, asi proto chodí do posilovny – kompenzuje si menší vzrůst svalovou hmotou.

Požádala jsem žačku v druhé lavici, aby zaběhla pro tělocvikáře, který byl zároveň výchovným poradcem. Žákovi důvěřuje, jednou týdně mají individuální setkání, kvůli zvládání stresu. Šla jsem k žákovi a snažila jsem se mu vysvětlit, že se svět nebortí. Hned odvětil: 'Jak nebortí? Tušíte, co je to za průser?' 'Chápu, že si rozčílený, ale můžeme to ještě zkusit vyřešit.' Snažila jsem se mluvit, co nejklidněji, co to šlo, ale sama jsem slyšela, jak se mi chvěje hlas. 'A to jako jak? Dyť za chvíli sou prázdniny! A já jako zas nebudu mít uzavřenej rok?' 'To máš sice pravdu, ale přihlásíme tě ke komisionálním zkouškám a matiku si doděláš.' 'To jako v létě? To zas nikam nepojedu, matka bude chtít, abych se učil...' Během téhle věty, přišel tělocvikář. Hned jsem byla klidnější, když jsme tam byli dva. 'Čau žák, co se to tu děje?' ptá se tělocvikář. 'Všechno je v prdeli, to se tu děje!' 'Ale, ale mladej, co sme to říkali o těch výrazech. Vulgarismy nám nijak nepomůžou.' 'Fajn, sorry.' Šlo poznat, že jak přišel tělocvikář, žák se výrazně uklidnil. Žák se svalil na židli, která na rozdíl od lavice stála. Tělocvikář mu nabídl, že si o tom, můžou promluvit u něj v kabinetu. Samozřejmě jsem žáka uvolnila ze zbytku hodiny (resp. z těch posledních 5 minut) a věřila, že tělocvikář to celé zvládne. Přece jenom spolu pracují nějaký ten pátek.

Popravdě jsem nevěděla, co mám dělat. Čekala jsem přemrštěnou reakci, ale že bude lítat nábytek, mně fakt nenapadlo. 'Naštěstí' tohle byl tak velký malér, že jsme konečně přesvědčili matku žáka, že kluk potřebuje odbornou pomoc. Od té doby žák dochází pravidelně do PPP, kde navštěvuje psycholožku, která s ním dělá různá cvičení na zvládání stresu. Také jsme se pedagogické radě shodli, že by bylo vhodné pro žáky 'vytvořit' doučovací kroužky po vyučování, právě 'problematickým' předmětům – M, ČJ, ANJ apod.

2

This class has been going through the collective problem since the very beginning. The class was formed from two sections of the kindergarten - so the children did not know each other from a very young age. In the classroom, children with strong personalities are mixed with children with little self-confidence. The children kept suing each other and there was an unhealthy jealousy between them. The previous teacher did not attach much importance to team cohesion and focused more on isolated incidents, now the current teachers are trying to change that.

Female teachers appeal more to work in pairs, or more people for group work. They also try to combine the fourth grade with the fifth grade sometimes - partly because of the schedule, partly because of the cohesion of the team. The fifth grade only has eight students, but they have very good relationships with each other - the teachers hope that the fourth grade will take something away from them.

Emotional outbursts, Verbal aggression

As far as pupils are concerned, one of the biggest difficulties is the pupil - an eternal pessimist who transfers his negative attitude to others. He also has frequent tantrums, but things have gotten better over the years. In turn, two pupils compete for attention, both like to be the center of it - so a conflict arises between them. While one studies well, the other is dyslexic, which the others use against him.

Working with the collective

But the class has recently had its bright sides. One student's mother died last year, which was a very difficult topic to discuss. However, he was taken in by a pupil who grows up without a father and tries to take care of him and protect him.

Rušení výuky,Slovní agresivita,Fyzické násilí,Emoční labilita,Lhaní

titul Mgr.

25+

Tato třída si problémem kolektivu prochází už od samého začátku. Třída se vytvořila ze dvou oddílů školky – děti se tedy neznaly od úplně útlého věku. Ve třídě se míchají děti se silnou osobností s dětmi s malou sebedůvěrou. Děti na sebe stále žalovaly a projevovala se mezi nimi nezdravá žárlivost. Předchozí učitelka stmelení kolektivu nepřikládala velkou váhu a soustředila si spíše na ojedinělé incidenty, teď se to současné učitelky snaží změnit.

Učitelky více apelují na práci ve dvojicích, popř. na skupinové práce více lidí. Dále také zkouší čtvrtou třídu občas spojit s pátou – částečně kvůli rozvrhu, částečně z důvodu stmelení kolektivu. Pátá třída má totiž jen osm žáků, vztahy však mají mezi sebou velmi dobré – učitelky doufají, že si čtvrtá třída od nich něco odnese.

Co se týče žáků, mezi největší úskalí patří žák – věčný pesimista, který svůj negativní přístup přenáší na ostatní. Časté jsou u něho i záchvaty vzteku, s uplynulými ročníky se to ale lepší. Dva žáci zase soupeří o pozornost, oba jsou rádi jejím středem – vzniká tedy mezi nimi konflikt. Zatímco jeden se učí dobře, druhý je dyslektik, což ostatní používají proti němu.

Třída má ale v poslední době i svoje světlé stránky. Jeden žák v minulém roce umřela matka, což bylo velmi těžké téma na probrání. Ujala se ho však žačka, která od mala vyrůstá bez otce a snaží se o něho starat a chránit ho.

2

The student with whom the given situation occurred was often disruptive in the Czech language or civics class. Among his typical problem behaviors were yelling around the class, making very inappropriate comments, or getting up from his seat during class. It was a fourteen-year-old student in the seventh grade - he failed both the first and second grade. However, the forfeiture was not about lack of knowledge, but about behavior.

The environment in which the student lived and grew up was not one of the best - he never knew his father and his mother did not take care of him. The Czech Social Security Administration was also contacted several times in order to check the student's background, or rather his mother. The pupil's diagnosis was confirmed - dysorthography in combination with a non-specific spelling disorder and significant educational difficulties, so he had an IEP (individual education plan) set by the pedagogical consultancy and a PO (plan of support measures) was determined, which was mainly intended to help us, the teachers, with access to to the pupil. He also received one hour a week of special pedagogical care from the educational counseling center, which I was in charge of. Pedagogical care always took place from seven in the morning. He attended regularly in the sixth grade, but after that his interest waned, which led to the cancellation of classes.

Diagnosis, Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

If we were to talk about the student's performance, it was below average. He regularly received A's in mathematics and languages, and often did not even appear for the resit exam at the end of the year. It was mainly about the pupil's lack of interest in teaching. However, if the topic or the teacher interested him, he was able to improve his grades. There have been countless incidents with the pupil, one of the most serious happened during a break. The class was already waiting in the corridor for the next lesson, when the student suddenly took out the hairspray and lit the 'cloud' with a lighter. He burned a tiny piece of a classmate's hair. The second incident took place in a cinema where filming is prohibited. However, it was discovered that the pupil had documented the entire film, which could have led to a report to the police. The whole matter was resolved with the director, the cinema and the police.

Disrespectful communication, Transfer of student, Cooperation with experts

The conflict, which I already had to solve, was no longer life-threatening. This was my first lesson with the class the student attended. I was warned in advance about his problematic behavior during classes, but I didn't know how to approach him, none of the teachers gave me advice. At first I yelled at him a few times to shut up, which had the opposite effect - his behavior got worse. When I couldn't even continue explaining the material because of his behavior, my cup of patience overflowed. I started yelling at him, which he didn't like, and he returned it with the same coin. I didn't know what to do anymore, so I kicked him out of the classroom and left him to cool off in the hallway. Unfortunately, I only found out later that this is not the way to deal with a student - his behavior was the same at that moment and the next day.

Failure

14 let, 7. ročník.

Žádný, později fotbal – nijak se v chování neprojevilo.

Dysortografie,Poruchy učení,Problém s prací ve skupině

Bakalářský titul – český jazyk a občanská výchova

4, 5 roku

Žák, se kterým došlo k dané situaci, často vyrušoval v hodině českého jazyka či občanské výchovy. Mezi jeho typické problémové chování patřilo pokřikování po třídě, velmi nevhodné poznámky či vstávání z místa v průběhu vyučování. Jednalo se o čtrnáctiletého žáka v sedmém ročníku – propadl jak na prvním, tak na druhém stupni. Propadnutí však nebylo o nedostatku vědomostí, nýbrž o chování.

Prostředí, ve kterém žák žil a vyrůstal, nepatřilo mezi nejlepší – otce nikdy nepoznal a matka se o něj nestarala. Několikrát byla kontaktována i Česká správa sociálního zabezpečení, aby kontrolovala žákovo zázemí, respektive jeho maminku. Žákovi byla potvrzena diagnóza – dysortografie v kombinaci s nespecifickou poruchou pravopisu a výrazné výchovné potíže, tudíž měl stanovený IVP (individuální vzdělávací plán) od pedagogické poradny a byl určen PO (plán podpůrných opatření), který měl hlavně pomoct nám, učitelům, ohledně přístupu k žákovi. Od pedagogické poradny též dostal jednu hodinu týdně speciální pedagogické péče, jež jsem měla na starost já. Pedagogická péče probíhala vždy od sedmi ráno. V šesté třídě docházel pravidelně, ale poté už jeho zájem opadl, což vedlo ke zrušení výuky.

Pokud bychom mluvili o prospěchu žáka, jednalo se o podprůměrný. V matematice či jazycích pravidelně dostával pětky a často ke konci roku už ani nepřišel k opravné zkoušce. Jednalo se především o žákův nezájem o výuku. Pokud ho však téma či vyučující zaujal/a, dokázal si svůj prospěch zlepšit. Incidentů s žákem se událo nespočet, jeden z nejzávažnějších se přihodil o přestávce. Třída již čekala na chodbě na následující vyučovací hodinu, když žák najednou v tu chvíli vytáhl lak na vlasy a zapalovačem 'oblak' zapálil. Spolužačce tím spálil nepatrný kousek vlasů. Druhý incident se odehrál v kině, kde je zákazáno natáčet. Zjistilo se však, že žák zdokumentoval celý film, což mohlo vést až k udání na policii. Celá záležitost se řešila s paní ředitelkou, kinem a policií.

Konflikt, který jsem již musela řešit já, nebyl už životu nebezpečný. Jednalo se o mou první vyučovací hodinu s třídou, do které žák chodil. Předem jsem byla upozorněna na jeho problémové chování při vyučování, nevěděla jsem však, jak k němu přistupovat, žádný z pedagogů mi radu neposkytl. Zprvu jsem ho párkrát okřikla, aby se ztišil, což mělo opačný efekt - jeho chování se o to více zhoršilo. Když už jsem kvůli jeho chování nemohla ani pokračovat ve výkladu látky, přetekl můj pohár trpělivosti. Začala jsem na něj křičet, což si nenechal líbit, a vrátil mi to stejnou mincí. Nevěděla jsem si už rady, tak jsem ho vykázala ze třídy, a nechala vychladnout na chodbě. Bohužel jsem až později zjistila, že takto se na žáka nemůže – jeho chování bylo v daný okamžik i následující den stejné.

2

The family from the village had their two children and at the same time adopted two more children. One of the adopted children was blind and the other child they adopted was both blind and deaf. The student was exceptional in his family in terms of knowledge, but in ours he was very below average. In my opinion, his parents were mainly to blame for the given situation, as they did not have time to pay attention to the student and discuss the subject with him at home. The student in question did not master the subject. He couldn't concentrate. However, it wasn't just that he didn't understand the subject matter, no one studied with him at home and we were mean to him. We wanted to help him and discuss the curriculum with him and help him manage what he has, but he didn't want to. From his side, it was very clear that he was not interested in studying and was not even trying to do anything himself to keep himself in school. He didn't mind getting bad grades, he didn't care. He was problematic in this regard from the first year, when he entered the gymnasium, but everything culminated in the fourth year, when he really couldn't be helped.

The student was an introvert, he went to school downright dirty and smelly, so you could see that he was very neglected, below average in his class, quiet, not trying, without any interests, in short, he didn't want to do anything and didn't enjoy anything. He really stood out in class because of his 'knowledge'. His class was very clever, hard-working and problem-free.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

Of course, several teachers had a problem with the student in question, in fact all of them who taught him. First, I talked to the student myself, but of course it didn't lead anywhere. After that, I contacted the parents to see if they could come to the school, that I would like to talk to them. By the way, in the entire 4 years that their son studied at the gymnasium, they were at school for class meetings about 2 times. However, the parents did not communicate at all. The agreement between the parents and the school has totally failed.

Interview

We had to constantly nag the parents because we had to solve the pupil's disadvantage and the whole situation. However, they still did not want to arrive, nor to solve the situation in any way. After a few weeks, they only called to say that they were taking their son home and deregistering him from our grammar school. So the situation ended with him being taken out of school.

Failure

Kvarta, 15 let

Žádné zájmy

Mgr., Ch, M

34

Rodina z vesničky měla své dvě děti a zároveň adoptovala další dvě děti. Jedno z adoptovaných dětí bylo slepé a druhé dítě, které adoptovali, bylo slepé i hluché. Žák byl ve své rodině výjimečný, co se týká znalostí, ale u nás byl velice podprůměrný. Dle mého názoru mohli za danou situaci hlavně jeho rodiče, jelikož neměli čas na to, aby se žákovi věnovali a probírali s ním dané učivo doma. Daný žák nezvládal učivo. Nedokázal se soustředit. Nebylo to však pouze tak, že by nechápal učivo, doma se s ním nikdo neučil a my jsme na něho byli zlí. Chtěli jsme mu pomoct a učivo s ním probrat a pomoct mu zvládat co má, on však nechtěl. Z jeho stránky šlo hodně cítit, že nemá zájem o studium a ani se nesnaží udělat sám něco pro to, aby se ve škole udržel. Nevadilo mu, že dostává špatné známky, bylo mu to jedno. Problémový byl v tomto ohledu už od primy, kdy nastoupil na gymnázium, ale vše vyvrcholilo až v kvartě, kdy mu opravdu nebylo pomoci.

Žák byl introvert, do školy chodil vyloženě špinavý a smradlavý, takže šlo vidět, že je velice zanedbaný, podprůměrný ve své třídě, tichý, nesnaživý, bez žádných zájmů, zkrátka se mu do ničeho nechtělo a nic ho nebavilo. Vyloženě ve třídě hodně vyčníval díky jeho 'znalostem'. Jeho třída byla velice šikovná, snaživá a bezproblémová.

S daným žákem mělo samozřejmě problém více učitelů, vlastně všichni, kteří ho učili. Nejdříve jsem si s žákem sama promluvila, ale nikam to nevedlo samozřejmě. Poté jsem kontaktovala rodiče, zda by nemohli přijít do školy, že bych si s nimi ráda pohovořila. Mimochodem, za celé 4 roky, co jejich syn studoval na gymnáziu, byli ve škole na třídních schůzkách asi 2x. Rodiče však vůbec nekomunikovali. Domluva mezi rodiči a školou totálně selhala.

Rodiče jsme museli neustále nahánět, protože jsme museli vyřešit žákův neprospěch a celou situaci. Oni však stále nechtěli dorazit, ani situaci nijak řešit. Po pár týdnech se ozvali pouze s tím, že si svého syna berou domů a odhlašují ho z našeho gymnázia. Takže situace skončila tím, že si ho vzali ze školy.

2

We had a student in the 7th grade and she also started having problems during online classes. She didn't contact us for about 14 days until those hours. She was a student who transferred to us from another school in the 6th grade and applied to the language gymnasium in the 7th grade. But she didn't get the hang of it, and in combination with the online teaching, she completely lost it. She lost her self-confidence and motivation to learn, and her grades dropped dramatically. She had big problems with math because she couldn't keep up with the connections. We also discussed it with the mother and the pupil, then we discussed with the educational committee. The student kept promising that she would improve, that she would handle it. So somehow we made it to the end of the 7th year, but there was a terrible drop in the results. Well, in the 8th grade she started to have mental problems, she couldn't participate in the team and her attendance started to drop. Her friends changed their relationship with her, because as she was not involved, they simply separated.

Student in the 7th year of elementary school, rather introverted, shy, quiet, group of a few friends, raised only by her mother, above average academic results, application for gymnasium.

Failure to attend class, Attendance problems

We constantly pressed the mother and emphasized the importance and seriousness of the problem. The mother and daughter visited the doctor and managed to get back together in terms of health. But she had some problems, so she was exempted from physical education. Due to high absenteeism, she did several delayed classifications in the first half of the 8th grade, and by the end of the 8th grade she had settled in nicely, she tried to finish all the tasks we assigned her on time. It was also a big shift that she started communicating with teachers about when she needed help with the material or to finish some of the assignments.

Interview, Cooperation with experts, Warning

The student is now in the 9th grade, her attendance is very good and her grades have improved a lot. She got used to the fact that when she has a problem with something, she has to come to the teacher and solve it. We are still in close contact with the mother, when, for example, the daughter says that she is going to the doctor, we verify it with the mother and do not believe only the girl. It always has to be in writing, so the mother always at least sends a text message. He also continues to visit the educational counselor and the school psychologist, in the form of such checks and we monitor whether everything is in order. I also always look during the break and see if she is involved in the team, if she is talking to someone and so on.

Longterm success

13. let; 7. ročník ZŠ

Čtení, kreslení

Psychické problémy

Titul Mgr.; občanská výchova, tělesná výchova, výchovné poradenství

31

Měli jsme žákyni v 7. třídě a taky začaly problémy během online výuky. Asi 14 dní se nám nehlásila do těch hodin. Byla to žákyně, která k nám z jiné školy přestoupila do 6. třídy a v 7. třídě se hlásila na jazykové gymnázium. Na to se ale nedostala a v kombinaci s tou online výukou jí to úplně semlelo. Ztratila sebevědomí a motivaci se učit a šla výsledkově hrozně dolů. Měla velké problémy s matematikou, protože nestíhala souvislosti. I s maminkou i s tou žákyní jsme to řešili, poté jsme jednali s výchovnou komisí. Žákyně pořád slibovala, že se zlepší, že to bude zvládat. 7. ročník jsme tedy nějak dotáhli do konce, ale v těch výsledcích byl hrozný propad. No a v 8. třídě už začala mít i problémy psychické, nedokázala se zapojit v kolektivu a i docházka začala upadat. Kamarádky k ní změnily vztah, protože tím jak se nezapojovala, tak se prostě odloučily.

Žákyně 7. ročníku ZŠ, spíše introvertka, stydlivá, tichá, kolektiv pár kamarádek, vychovávana pouze matkou, nadprůměrné studijní výsledky, přihláška na gymnázium.

Neustále jsme tlačili na matku a zdůrazňovali důležitost a závažnost toho problému. Matka s dcerou navštěvovala lékaře a po zdravotní stránce se jí podařilo dát dohromady. Nějaké problémy ale měla, tak byla teda osvobozena z tělesné výchovy. Kvůli vysoké absenci dělala v prvním pololetí 8. třídy několik odložených klasifikací a ke konci 8. třídy se už krásně srovnala, snažila se včas dodělat všechny úkoly, které jsme jí zadali. Také byl velký posun, že začala komunikovat s učiteli ohledně toho, když potřebovala s látkou pomoct nebo dodělat nějaké ty úkoly.

Žákyně je teď v 9. ročníku, docházku má velmi pěknou a co se týče prospěchu tak se velmi zlepšila. Zvykla si, že když má s něčím problém, tak musí přijít za tím učitelem a řešit to. Jsme stále v úzkém kontaktu s matkou, když třeba dcera tvrdí, že jde k lékaři, tak to u matky ověřujeme a nevěříme pouze holce. Vždycky to musí být písemně, takže matka vždycky alespoň pošle SMS zprávu. Také dále navštěvuje výchovného poradce a školního psychologa, formou takových kontrol a monitorujeme, jestli je všechno pořádku. I já se vždycky o přestávce koukám a sleduju, jestli je v kolektivu zapojená, jestli si s někým povídá a tak.

2

The situation began when I witnessed the problematic behavior of a girl in the eighth grade. This situation lasted for almost three quarters of a year and in the end we did not manage to resolve it. The girl was part of a smaller class of around 25 children, and she was not the only one with problems. There was a group of three girls in the class who stuck together and she was one of them. Her behavior was fine until puberty hit and hormones began to affect her behavior. At that time, her parents, who were divorced or never married, did not behave properly. The girl lived with her father and grandmother, while her mother was not interested in her and did not communicate with her at all. In the seventh grade, the girl learned that her mother lives in Slovakia, has a new family and two small children with a new partner. This information, along with puberty, led to her becoming unmanageable. The grandmother tried to guide the girl, but she became her enemy. The girl ran away from home, did not respond to instructions at school and did what she wanted. For example, when she was tired, she would simply lie down on the bench and sleep, or she would read out loud to the whole class regardless of the teacher's reprimands.

As part of the solution, we tried to write an individual educational plan, but the girl did not go to the evaluation and made it clear in her words that she was not interested. She was unhappy and her reaction was to cause problems for everyone around her. She felt bad and tried to make others feel bad too.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

In the end, she was placed in a diagnostic institute, where she first commuted and later slept there. However, she ran away from there as well, and we saw her several times at the train station after school. The grandmother did not want the girl to be in an institution, but social services took over the case from the school and ordered her stay in the institution. The girl spent the last quarter of the eighth grade there without the possibility of going out, because she did not return after the weekends.

Support, Transfer of student, Cooperation with experts

The school tried to solve the situation, but neither the individual educational plan nor the reduced behavior grade did. In the end, the social service had to intervene, which has more powers, including working with the family, which the school cannot. The girl should now be in her third year of high school, but she no longer reports to us. Although we have met several times, he does not want to talk to us anymore. This case shows that the school has limited options and without the cooperation of the family and the will of the child, solving problems is very difficult.

Failure

8. třída ZŠ

Šikovná

Lhaní,Podvody,Záškoláctví,Ničení majetku

Mgr. Matematika, Fyzika

29

Situace začala v době, kdy jsem byl svědkem problematického chování dívky v osmé třídě. Tato situace trvala téměř třičtvrtě roku a nakonec se nám nepodařilo ji vyřešit. V sedmé třídě se dívka dozvěděla, že její matka žije na Slovensku, má novou rodinu a dvě malé děti s novým partnerem. Tato informace spolu s pubertou vedla k tomu, že začala být nezvladatelná. Babička se snažila dívku usměrňovat, ale stala se jejím nepřítelem. Dívka utíkala z domova, babičku vůbec neposlouchala, ve škole nereagovala na pokyny a dělala si, co chtěla. Například, když byla unavená, prostě si lehla na lavici a spala, nebo si vykládala nahlas na celou třídu bez ohledu na napomínání učitele.

Žákyně 8. třídy. Byla nadána, vyloženě jedničkářka. Ve třídě ji ze začátku brali normálně, ale časem se problémy začaly stupňovat a spolužáci se jí začali bát (př. bouchala je po hlavě pouzdrem). Jednalo se o méně početnou třídu, kolem 25 dětí. Ve třídě byly problémy i s jinými žáky. Byla tam trojice děvčat. Žákyně byla jednou z nich. Jedno z děvčat bývalo až do noci samo soma, jelikož její matka měla svůj obchůdek. Rodiče další z děvčat byli rozvedení a její matka si našla mladého přítele a na dívku neměla čas. U naší žákyě bylo vše v pořádku dokud nepřišla puberta. Bydlela s tatínkem a babičkou. Tatínek jezdil jako voják do válečných oblastí, takže s holčinou vůbec nebyl doma. Maminka o ni neměla vůbec zájem, ona se s mamkou vůbec nestýkala a ta holčina se nějak v sedmé třídě, ve vrcholu puberty, dozvěděla, že maminka bydlí na Slovensku, má dvě malé děti s novým partnerem a má vlastně novou rodinu. Nevím, jestli tatínek to před ní tajil nebo netajil, ale v každém případě se to nějak dozvěděla.

Sepsali jsme individuální výchovný plán. Nechodila na vyhodnocování, reagovala slovy “napište si tam, co chcete, mně je to jedno, já to stejně doma roztrhám, já na to kašlu”. Myslím ale, že byla svým způsobem nešťastná. Ragovala tak že dělala kolem sebe zle všem lidem. Dělala si co chtěla. Skončilo to tak, že nyla umístěna v rámci školního roku do diagnostického ústavu. Nejdříve tam jenom dojížděla, pak tam i spala. Utíkala ale odtamtud. Vložil se do toho OSPOD. Babička ji nechtěla dát do diagnostickéh ústavu, neboť ji bylo žákyně líto. OSPOD si ale nakonec převzal případ z rukou školy. Babička by spolupracovala, ale ta holka nechtěla – babičku nebrala jako autoritu.

Škole se situace nepodařila vyřešit. Výchovný plán nezabral, nezabrala snížená známka z chování a tady jsme to nepořešili, až se do toho vložil OSPOD. Ten žákyni soudně nařídil pobyt v diagnostickém ústavu. Žákyně v ústavu neměla vycházky, nechodila na víkend domů, byla tam zavřená, protože když ji pustili na víkend domů, tak nebyli schopni ji po víkendu vrátit zpět. Dívka nyní by měla být ve třetím ročníku střední školy. Když ji občas potkám tak se ke mě už nehlásí. Třídě se ulevilo, jakmile v deváté třídě nenastoupila.

2

The end of the school year was approaching, I was then a class teacher in the 9th grade. At the end of April, a colleague came to me asking if I had noticed any unusual behavior in the student. It was an alleged disturbance in class. Nothing like this happened in my classes before. Asking about the student's behavior, I gradually went around the other colleagues to find out if it happens in other classes as well. A few of them told me they noticed this behavior too. So I started to pay more attention to the student. After about a week, the student started to disturb my lessons as well, he stopped completing the assigned tasks. For example, it was always enough to call him by name and he stopped this behavior and worked in an exemplary manner for the rest of the class. Once in my class, even after being reprimanded, the problematic behavior continued.

She was a ninth-grade student who, throughout her studies at the 2nd level, was among the talented and interested in education. She regularly participated in school events and competitions across subjects. She was rather quiet and very honest in class. She was talkative among her friends, but she didn't have many. During the period when her disruptive behavior was being addressed, she also had a few changes in her appearance. She cut and dyed her hair and changed her dressing style.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

At first, I began to pay close attention to all the unusual behavior. For more information, I really bypassed most of the teachers who taught the student. Thanks to this, I had the opportunity to notice specific manifestations better. Since it was always enough to reprimand the student once and his disruptive behavior only lasted for a short time, there was no reason to deal with it further. However, after about 2 weeks, the situation still did not improve and he even repeatedly interrupted the English class I was teaching. I warned him twice, the third time I didn't respond. It seemed to me that he was somewhat confused by this reaction. When the class ended, I asked him to come to my office for a while after lunch. I deliberately chose a time when no other teacher was in the office and the interview could be confidential. The student admitted that his behavior was caused by the fact that he liked a classmate and he wanted to impress her. Allegedly, she didn't pay attention to him as much as he would have liked and that's why he tried it by disruptive behavior in class, because when the teacher warned him, the classmate turned to him and noticed him. I listened to the student, consoled him, and together we came to the conclusion that interrupting is not a suitable method to interest a classmate.

Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

This resolved all unwanted behavior and did not reoccur.

Longterm success

15, 9. třída

Fotografování, hra na housle

Mgr., AJ, NJ

9

Blížil se konec školního roku, byla jsem tehdy třídní učitelka v 9. třídě. Na konci dubna za mnou přišel kolega s dotazem, zda jsem si nevšimla nezvyklého chování u žáka. Jednalo se o údajné vyrušování v hodině. V mých hodinách se nic takového před tím nedělo. S dotazem na chování žáka jsem postupně obešla i ostatní kolegy, abych zjistila, jestli se to děje i v jiných hodinách. Pár z nich mi sdělilo, že si tohoto chování také všimli. Začala jsem si tedy žáka více všímat. Zhruba po týdnu začal žák vyrušovat i v mých hodinách, přestal plnit zadané úkoly. Vždy ho stačilo například jen oslovit jménem a s tímto chováním přestal a po zbytek hodiny vzorně pracoval. Jednou v mé hodině i po napomenutí problematické chování pokračovalo.

Jednalo se o žákyni deváté třídy, která po celou dobu studia na 2. stupni patřila mezi studenty talentované a se zájmem o vzdělání. Pravidelně se účastnila školních akcí a soutěží napříč předměty. Ve vyučování byla spíše tichá a velmi poctivá. V kruhu svých přátel byla upovídaná, ale mnoho jich neměla. V období, kdy se řešilo její rušivé chování u ní nastalo i pár změn v jejím vzhledu. Ostříhala si a obarvila si vlasy a změnila svůj styl v oblékání.

Nejprve jsem si začala pořádně všímat veškerého nezvyklého chování. Pro více informací jsem opravdu obešla většinu vyučujících, kteří žáka učili. Díky tomu jsem měla možnost si lépe všímat konkrétních projevů. Jelikož žákovi vždy stačilo jednou napomenout a jeho rušivé chování trvalo jen krátce, nebyl důvod to více řešit. Ovšem po přibližně 2 týdnech se situace stále nezlepšovala a dokonce během hodiny angličtiny, kterou jsem učila, vyrušoval opakovaně. Dvakrát jsem ho napomenula, po třetí jsem nereagovala. Zdálo se mi, že ho tato reakce poněkud zmátla. Když hodina skončila, poprosila jsem ho, aby se za mnou po obědě na chvilku zastavil do kabinetu. Schválně jsem vybrala čas, kdy v kabinetu žádný jiný učitel nebyl a rozhovor tak mohl být důvěrný. Žák se přiznal, že jeho chování bylo způsobené tím, že se mu líbila spolužačka a on ji chtěl zaujmout. Údajně si ho nevšímala tak, jak by on chtěl a proto to zkoušel rušivým chováním ve třídě, jelikož při napomenutí učitelem se na něj spolužačka otočila a všimla si ho. Žáka jsem vyslechla, utěšila ho a společně jsme došli k tomu, že vyrušování není vhodná metoda, jak spolužačku zaujmout.

Tímto se veškeré nežádoucí chování vyřešilo a už se neopakovalo.

2

Even before the beginning of the year, I was less afraid of the arrival of a student who comes from abroad. When I talked to his kindergarten teachers, they said that he is smart, can learn everything, and will soon catch up with the other children in everything. Since the boy comes from Ukraine, I also had to prepare a little, I learned a few basic words in Ukrainian to make his arrival at the Czech school at least a little easier. But I was in for a big shock on the first of September, the boy came to school, he didn't have any aids, even though his family received a list of aids, but most of all he didn't know a word of Czech. However, I still tried to integrate the student among other students. But since Honza did not understand anything, he began to annoy and distract the other pupils; beating them, he still just wanted to play, dropping things on the ground. I had to start solving this situation, because it was 1st grade, which is very important for children and it is a big leap in life for them.

The student is 6 years old, so he is younger than most of the children in the class, he is perceptive, but I see symptoms of ADHD in him. Other children in the class try to do what I tell them and what they have, they are receptive and want to learn new things.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class

wasn't sure how to solve this problem, teaching a foreigner who doesn't know a word of Czech, I've never met in my career. I didn't want the boy to disturb and harass the other children, the children tried to help him themselves, but the boy didn't even listen to them and refused to help, preferring instead to throw the children's case off the table. I started to solve the problem in more depth, I called the nurse at the school, with whom he lives, I tried to explain to her that the student must also be taught Czech at home. The next day, the student brought a cell phone to school, I read in the diary that he said he had it on a translator so he could communicate with the class, of course it didn't help, and the student played games on this phone the whole lesson. That's why I decided that it can't go on like this, I met with our school counselor and the headmistress of our school and introduced them to this problem, we agreed that the student must go back to kindergarten because he is not yet mature enough , both mentally and in age, to come to our school. So I called the kindergarten from which he came to our school, but there they told me that they did not want the student back, because just as he misbehaved at school, he also misbehaved in kindergarten. That's why I called other kindergartens in our immediate vicinity, they told me the same thing, that they can't work with a child who doesn't speak Czech.

Interview, Cooperation with experts

It follows that the situation was not resolved in any way, the student was not wanted anywhere, so he stayed at our school. He continues to distract the children and the language barrier is not getting too thin, but his sister is interested in his education and therefore signed him up for a Czech language course for children, so we'll see if this will improve the situation at least a little. I think that I tried to solve this problem correctly, as I should, but the result was not satisfactory and I am still not satisfied with it to this day, even though I actually feel sorry for the student.

Failure

6 let, 1. třída ZŠ

Zájmy žáka nejsou učitelce známy

Mgr., Učitelství pro 1. stupeň základní školy

32 let

Už před začátkem roku jsem měla menší strach z příchodu žáka, který pochází ze zahraničí. Když jsem mluvila s jeho učitelkami ze školky, tvrdily, že je šikovný, všechno se zvládne doučit, a brzy ve všem dožene ostatní děti. Jelikož chlapec pochází z Ukrajiny, přišla i z mé strany menší příprava, naučila jsem se pár základních slov v ukrajinštině, abychom mu příchod do české školy alespoň trochu ulehčila. Prvního září mě ale čekal velký šok, chlapec přišel do školy, neměl žádné pomůcky, i když seznam pomůcek jeho rodina dostala, ale hlavně neuměl ani slovo česky. Snažila jsem se ale i přesto žáka mezi ostatní žáky začlenit. Jelikož ale ničemu Honza nerozuměl, začal ostatní žáky obtěžovat a rozptylovat; mlátit je, stále si chtěl jen hrát, shazoval věci na zem. Tuto situaci jsem musela začít řešit, jelikož se jednalo o 1. třídu, která je pro děti velmi důležitá a je to pro ně velký životní skok.

Žák je 6 let, je tedy mladší než většina dětí ve třídě, je vnímavý, vidím u něj ale příznaky ADHD. Ostatní děti se ve třídě snaží se dělat to, co jim řeknu a to, co mají, jsou vnímavé a chtějí se učit novým věcem.

Nebyla jsem si jistá, jak tento problém vyřešit, s výukou cizince, který neumí česky ani slovo, jsem se za svou kariéru ještě nesetkala. Nechtěla jsem, aby chlapec ostatní děti rušil a obtěžoval, děti se mu samy snažily pomáhat, chlapec však ani je nevyslechnul a pomoc odmítal, raději za to shodil dětem pouzdro ze stolu. Problém jsem začala řešit více do hloubky, zavolala jsem si do školy sestru, u které bydlí, snažila jsem se jí vysvětlit, že musí žáka učit česky i doma. Druhý den přinesl žák do školy mobil, v deníčku jsem se dočetla, že prý ho má na překladač, aby se třídou mohl komunikovat, samozřejmě to nepomohlo, a žák celé vyučování hrál na tomto telefonu hry. Proto jsem se rozhodla, že takto to dál nejde, setkala jsem se s naší školní poradkyní a paní ředitelkou naší školy a seznámila je s tímto problémem, shodly jsme se na tom, že se musí žák vrátit zpět do školky, protože není ještě dosti vyspělý, jak mentálně, tak i věkem, aby k nám do školy chodil. Zavolala jsem tedy do školky, ze které k nám do školy přišel, tam mi ale řekli, že žáka zpět nechtějí, protože stejně jako vyváděl ve škole, vyváděl i ve školce. Zavolala jsem proto i do dalších školek, které se nachází v našem nejbližším okolí, řekli mi totéž, že s dítětem, které nemluví česky nemohou pracovat.

Z toho vyplývá, že se situace nijak nevyřešila, žák nebyl dá se říct, nikde chtěný, zůstal proto u nás ve škole. I nadále rozptyluje děti a jazyková bariéra se příliš netenčí, jeho sestra má ale zájem o jeho vzdělání a přihlásila ho proto na kurz češtiny pro děti, tak uvidíme, jestli se tímto situace alespoň trochu zlepší. Myslím si, že jsem se tento problém snažila řešit správně tak, jak bych měla, výsledek ale nebyl uspokojivý a dodnes s ním nejsem spokojená, i když je mi vlastně žáka líto.

2

joined his class as a class teacher only in the seventh grade. In the sixth grade, they had a different class teacher, who, however, was not very good at classroom management. At the same time, I was new at the school, so the students and I had to get used to each other a bit at first. The student stood out in the class perhaps from the very beginning. He was disruptive, didn't pay attention in class, didn't respect any teachers. In the middle of the seventh grade, he brought alcohol and cigarettes to school, which I caught him with in the toilet, where he smelled smoke. He got a three in behavior for it and had to start seeing the school's guidance counselor. Neither had an effect, his grades got worse, he started skipping school. It was also transferred to the 8th grade, when he started bringing firecrackers to school and throwing them with his classmates from the school window, when they managed to hit a passerby, but I never found out if he really threw it.

When the student was 11, his parents divorced, and he stayed at home with his mother and, I think, a brother who is 7 years older. Even then, as I heard from colleagues, his behavior worsened in the sense that he started to be more disruptive, he stopped paying attention in class. Before entering the 7th grade, his brother died very unhappily (drowned) and this is where his big behavior problems started. At the time, the class was one of the worst in the elementary school, there was also bullying of a disabled student, which the student did not personally participate in, however. We visited the HELP center with the whole class, where there was a group session of about 5 hours with one worker of the center, but it had no effect.

Violation of classroom/school rules

When I found the student with alcohol in the toilet and a cigarette in his hand, it was a big surprise for me. But all of us at school knew what he had to go through and that's why we just didn't want to throw things overboard. I remember when I asked him why he brought it to school, he replied that he wanted to see if we could figure it out. I called his mother at the school and we tried to solve this situation somehow. I also asked her where the student got the alcohol. According to his mother, he simply took it from the cellar, where his grandfather keeps it. And his mother and I also agreed that the pupil will visit the school counselor at least until the end of the 7th grade. I also tried to communicate more with the student, I tried to have a conversation with him in the corridors, but his answers were usually one-word, or even non-existent. In the second semester, we caught him outside several times when he should have been at school, but his mother always excused him for these classes, and since these classes did not exceed a large percentage of tardiness, we warned his mother not to do this, that she would only continue to take advantage of it. I managed to talk to the student then. I once asked him why he doesn't go to school when he has friends there and can talk to them. He answered me then - "And what should I talk to him about?"

Interview, Cooperation with experts

After the last incident with the firecrackers, the student gradually began to behave much more disciplined, and until the end of the ninth grade there were no more problems with him, which of course was reflected in the following classes. His grades also improved and his colleagues noticed the changes immediately after the last incident.

Longterm success

13 let, 7. ročník

Sport – fotbal, později judo

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Záškoláctví

Mgr., Anglický jazyk, Německý jazyk

10

K němu do třídy jsem nastoupila jako třídní učitelka až v sedmé třídě. V šesté třídě měli jinou třídní učitelku, která ovšem to třídnictví moc nezvládala. Zároveň jsem byla na škole nová, takže jsme si s žáky na sebe nejprve museli trochu zvyknout. Žák ve třídě vyčníval snad již od samého začátku. Vyrušoval, nedával pozor v hodinách, nerespektoval žádné vyučující. V půlce sedmé třídy přinesl do školy alkohol a cigarety se kterými jsem ho přistihla na záchodě odkud šel cítit kouř. Dostal za to trojku z chování a musel začít chodit ke školnímu výchovnému poradci. Ani jedno nemělo efekt, zhoršil se mu prospěch, začal chodit za školu. Přeneslo se to i do 8 třídy, kdy začal nosit do školy petardy a házet je se spolužáky ze školního okna, kdy se jim podařilo trefit kolemjdoucího, ale nikdy jsem se nedozvěděla jestli ji hodil opravdu on.

Když bylo žákovi 11 rozvedli se mu rodiče, a on zůstal doma s maminkou a tuším o 7 let starším bratrem. Již tehdy se jeho chování, jak jsem slyšela od kolegyň, zhoršilo ve smyslu že začal více vyrušovat, přestal dávat pozor v hodinách. Před nástupem do 7 třídy mu velmi nešťastně zemřel bratr (utopil se) a právě tady začaly jeho velké problémy s chováním. Třída byla v té době jednou z nejhorších na ZŠ, probíhala tam i šikana jedné postižené studentky, které se ovšem žák osobně neúčastnil. S celou třídou jsme navštívili centrum HELP, kde proběhlo asi 5 hodinové skupinové sezení s jednou pracovnicí centra, ale nemělo to žádný efekt.

Když jsem žáka našla s alkoholem na záchodech a cigaretou v ruce bylo to pro mě velké překvapení. Všichni na škole jsme ale věděli čím si musí procházet a proto jsme jen nechtěli házet přes palubu. Pamatuju si když jsem se ho zeptala, proč to přinesl do školy, odpověděl mi, že chtěl zkusit jestli na to přijdeme. Do školy jsem zavolala jeho maminku a tuto situaci jsme se spolu snažili nějak řešit. Ptala jsem se jí také, kde žák přišel k tomu alkoholu. Dle maminky jej prostě sebral ze sklepa, kde si jej dědeček schovává. A jeho maminkou jsme se také dohodly, že žák bude minimálně do konce 7 třídy navštěvovat školního výchovného poradce. S žákem jsem se snažila také více komunikovat, na chodbách jsem se s ním snažila vést rozhovor, ale jeho odpovědi byli většinou jednoslovné, a nebo třeba žádné. V druhém pololetí jsme ho několikrát přistihli venku, když měl být ve škole, ale maminka mu tyto hodiny vždy omlouvala, a jelikož tyto hodiny nepřesahovali velké procento zameškanosti, tak jsme na to maminku upozornili ať to nedělá, že toho bude jen dál využívat. S žákem se mi tehdy podařilo promluvit. Ptala jsem se jej jednou proč nechodí do školy když tam má kamarády a může s nimi mluvit. Odpověděl mi tehdy – „ A o čem s něma mám jako mluvit.

Po posledním incidentu s petardami se žák začal postupně chovat mnohem více ukázněně, a až do konce deváté třídy s ním nebyly již žádné problémy, což se samozřejmě odrazilo i v hodinách následujících. Zlepšil se mu také prospěch a změny si bezprostředně po posledním incidentu všimli také kolegové.

2

The situation took place when the end of the school year was approaching, it was July, and it was difficult to maintain the work ethic of the students in any way in the classroom. In addition to all this, it was made even worse for me by a group led by one student. He refused to work in class, talked loudly with other classmates or played songs or played games on his mobile phone through headphones. When I admonished him, he hid his cell phone in the bench, but after a while he had it in his hand again. With his behavior, he influenced other classmates, who under normal circumstances were able to work and not talk back. This all escalated the moment he played the songs out loud in class and told everyone involved that he wasn't going to waste his time on such nonsense as physics.

The student was an 8th grade student, extrovert, average, enjoyed soccer, computer games.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

At that moment I could not act deliberately and rationally, you could say that I acted on the basis of my emotions. All patience left me the moment I heard from his mouth that I am not doing anything either, I just keep writing some assignments in physics and still get paid for it. After this exit, I shouted at him and started to raise my voice. The student fell silent and turned off his mobile phone. Towards the end of the class, I called him over to me. In front of the entire class, I told him that if he continued like this, I would lean toward disciplinary action. I added to this that he would prepare a report on Ohm's law for the following class, which he would present himself.

(Disciplinary) Punishments, Disrespectful communication, Warning

During the week, I dealt with other things with classroom management, a school trip and textbooks, so I forgot about his assignment during the following physics class. After a while, however, his classmates reminded me of the assigned task. The student began to squirm that he had forgotten and that he would pay attention in class. After a short pause, I agreed with the student and he really worked in class. In the long term, the pupil was not active in class, but no longer disruptive. I'm not thrilled with my solution, but at that time I didn't have the drive to solve this problem forcefully.

Failure

14 let, 8. třída

počítačové hry, fotbal

Mgr., Matematika a Fyzika

4

Situace se odehrála, když se blížil konec školního roku, byl červenec a ve třídě bylo náročné udržet jakýmkoli způsobem pracovní morálku žáků. Do toho všeho mi to ještě zhoršovala parta, kterou vedl jeden žák. V hodině odmítal pracovat, nahlas vedl rozhovor s ostatními spolužáky nebo si pouštěl na mobilu přes sluchátka písničky či na něm hrál hry. Když jsem jej napomenula, schoval mobil do lavice, ale po chvíli jej opět měl v ruce. Svým chováním ovlivňoval ostatní spolužáky, kteří za normálních okolností byli schopni pracovat a neodmlouvat. Toto vše vygradovalo ve chvíli, kdy si v hodině pustil písničky nahlas a všem zúčastněným pronesl, že nehodlá ztrácet svůj čas na takových hloupostech jako je fyzika.

Student byl studentem 8. ročníku, extrovertem, průměrným, bavil jej fotbal, počítačové hry.

V tu chvíli jsem nedokázala jednat uváženě a racionálně, dalo by se říct, že jsem jednala na základě svých emocí. Veškerá trpělivost mě opustila ve chvíli, kdy jsem z jeho úst zaslechla, že já taky nic nedělám, jen pořád vypisuji nějaké zadání do fyziky a ještě za to dostávám peníze. Po tomto výstupu jsem jej okřikla a začala zvyšovat hlas. Žák ztichl a vypnul mobil. Ke konci hodiny jsem jej zavolala k sobě. Před celým třídním kolektivem jsem mu sdělila, že zda takto bude pokračovat dál, nakloním se ke kázeňskému postihu. K tomuto jsem dodala, že mi na následující hodinu vypracuje referát na Ohmův zákon, který sám odprezentuje.

Během týdne jsem řešila ještě ostatní věci s třídnictvím, školním výletem a učebnicemi, takže jsem následující hodinu fyziky zapomněla na jeho zadanou práci. Po chvilce mi ale jeho spolužáci připomněli zadaný úkol. Žák se začal vykrucovat, že zapomněl a že už bude v hodině dávat pozor. Po chvilkové odmlce jsem tedy s žákem souhlasila a on opravdu v hodině pracoval. Z dlouhodobého hlediska žák v hodině nebyl aktivní, ale již nevyrušoval. Ze svého řešení nejsem nadšená, ale v tu dobu jsem již v sobě neměla snahu tento problém důrazně řešit.

2

The student had problems with both understanding the subject, which was history in English, and the language. He decided to solve this by copying essays and projects from the Internet.

The student had no diagnosed disorder. He was only weaker than the other students in terms of 'common sense', which affected him in understanding the new subject matter.

Failure to attend class, Violation of classroom/school rules

The first time a student copied an essay from the Internet, I recognized it by the uncharacteristic style of expression and the absence of any grammatical errors, which is unusual for students. I wrote him an email warning him that he had committed plagiarism and that he should rewrite the essay. The second version of his essay again contained copied parts, although less, so I asked him to come to my office.

Support, Interview, Warning

During our conversation, the student clearly did not understand what plagiarism is and why it is unacceptable. He thought his English was just not up to par. So I explained to him that it was not about his level of English, but about his understanding of historical topics. He then got another chance to rewrite the essay, this time in his own words. For the third time, the essay was finally at a sufficient level. The other essays he submitted were not perfect, merely adequate, but they were already his own creation, not copied from the Internet.

Longterm success

17 let, 3.ročník gymnázia

není známo

Podvody

Mgr.

11 let

Student měl problémy jak s porozuměním předmětu, což byl dějepis v angličtině, tak jazyku. Toto se rozhodl řešit kopírováním esejí a projektů z internetu.

Student neměl diagnostikovanou žádnou poruchu. Byl pouze slabší než ostatní studenti, co se týče 'zdravého rozumu', což na něj mělo vliv při porozumění novému učivu.

Když student poprvé okopíroval esej z internetu, poznal jsem to podle necharakteristického stylu vyjadřování a absence jakýchkoliv gramatických chyb, což je u studentů netypické. Napsal jsem mu email, ve kterém jsem ho upozornil, že se dopustil plagiátorství, a že má esej přepsat. Druhá verze jeho eseje opět obsahovala okopírované části, i když méně, tak jsem ho požádal, aby za mnou přišel do kabinetu.

Během našeho rozhovoru student zjevně nerozuměl tomu, co plagiátorství je, a proč je nepřípustné. Myslel si, že jeho angličtina prostě není na dostatečné úrovni. Vysvětlil jsem mu tedy, že nejde o úroveň jeho angličtiny, ale o porozumění historickým tématům. Poté dostal šanci přepsat tu esej ještě jednu, tentokrát vlastními slovy. Napotřetí byla esej konečně na dostatečné úrovni. Další eseje, které odevzdal, sice nebyly perfektní, pouze dostatečné, ale už byly jeho vlastním výtvorem, ne okopírované z internetu.

2

The first signs of ADHD syndrome began to appear in the 4th grade, when the boy was unable to concentrate on a given subject after a longer period of time, e.g. 15-20 minutes. In the first grade of elementary school, classes are combined with physical education, so it was not such a problem then. As the difficulty of teaching increased, the student began to disturb the class (knocking a pencil on the table, shouting, disturbing others). After consulting with the student's parents, we agreed on a professional assessment and the parents took the boy to a counseling center, where he was diagnosed with ADHD.

A monotonous activity, when the student has to listen to taste for 45 minutes and sit in one place the whole time, is unpleasant for him. Inadequate use of the active energy it needs to release.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

sat down with the student one day after class and had a friendly conversation, I tried to agree with him on some procedure that would suit both of us. I wanted us to respect each other. Therefore, we agreed that if the student needs to release excess energy, he can exercise in class, doing a few squats or push-ups.

Agreement, Interview

In the beginning, it took some time for us to get along, but after about 2-3 weeks, the student's behavior stabilized. Sometimes he screams in class, but I remind him to do a few squats and I continue the explanation. I agreed with the other teachers to work with the student in the same way. This formula has worked for us.

Longterm success

11, 6.ročník

Počítačové hry, fotbal

ADHD

Mgr.

20

Žák se ve 4. třídě začaly objevovat první náznaky syndromu ADHD, kdy se chlapec po delším časovém úseku např. 15- 20 minut nebyl schopný soustředit na danou látku. Na prvním stupni ZŠ jsou hodiny kombinované i s pohybovou výukou, proto to tehdy nebyl takový problém. S přibývající obtížností výuky, začal žák vyrušovat v hodinách (klepání tužkou do stolu, vykřikování, vyrušování ostatních). Po konzultaci s rodiči žáka, jsme se shodli na odborném posouzení a rodiče vzali chlapce do poradny, kde mu bylo diagnostikováno ADHD.

Jednotvárná aktivita, kdy žák musí 45 minut vkuse poslouchat, a sedět celou dobu na jednom místě, je pro něj nepříjemné. Nedostatečné využití aktivní energie, kterou potřebuje vydat.

Sedla jsme si s žákem jeden den po vyučování a vedli jsme přátelskou konverzaci, snažila jsem se s ním domluvit na nějakém postupu, který bude vyhovovat nám oběma. Chtěla jsem, abychom se vzájemně respektovali. Proto jsme se dohodli, že pokud bude mít žák potřebu vydat ze sebe přebytečnou energii, tak si může v hodině zacvičit, udělat pár dřepů nebo kliků.

Ze začátku trvalo nějakou dobu, než jsme se spolu sladili, ale zhruba po 2-3 týdnech se žákovo chování ustálilo. Občas vykřikne v hodině, ale připomenu mu, ať si udělá pár dřepů a pokračuji ve výkladu. Domluvila jsem se s ostatními učiteli, aby pracovali s žákem v hodinách podobně. Tento vzorec se nám osvědčil.

2

I'm not sure if I'll tell you everything in as much detail as you probably need to know, but I'll try to remember everything because it's been a while since the event happened. It was about two years ago, I was still teaching in the first grade, the boy was in the fifth grade, now he is in the seventh grade with the teacher, and you wouldn't say that he has a behavior problem. Now to the event itself, it was one of the last classes that day, maybe actually the last, and it was an art class. I don't remember what the kids were supposed to do, but I know they needed tempers. The boy I'm telling you about couldn't find them for a long time, then he started shouting around the class that someone must have stolen them. So we started looking for the tempera, and finally we found them under the things he had on the bench, he probably didn't realize he had put them there. Overall, he always had a terrible mess on his bench, so I'm not surprised he couldn't find them. So I kind of hoped that when we found the tempers, there would be peace, he would start working and he would. Well, the opposite was true. After a while, he got up from his chair and began, one might say, freaking out again. I had no idea what was wrong with him, so I followed him and calmly asked him what was going on. I learned that he probably didn't like that someone was looking at his drawing, I tried to calm him down, but it didn't work at all. Even the students started looking at him and it was obvious that it bothered him even more. So I decided to take him outside the classroom and talk to him there. I stood there with him for more than five minutes and he was unable to calm down. I tried to talk him out of it, then I raised my voice at him a little because it was too much for me too. After a short argument where I told him that I wouldn't let him in class until he calmed down, I told him that if he didn't let it go I would call his father. Hearing this, he calmed down slightly, but still not much. I finally pulled out my phone and showed him his father's phone number, which he also remembered. At that moment the boy froze and told me that he was calm now, and above all not to call my dad. So it only got to him when he saw that I was actually able to call his dad.

The student had problems before, but the older he got, the more the problems escalated. The teachers' effort was to find out where the problem was, they recommended the teachers to visit a pedagogic-psychological consultation, but the parents refused, because they stood up for themselves and believed that the boy, unlike his sister, was completely fine. When the teachers learned that the boy had an older sister who had a mild intellectual disability and apparently other behavioral disorders, they began to believe that the boy's behavior would have something to do with it. Unfortunately, they were only speculating as to what exactly it could be. Anyway, as the teacher who told me everything indicated, the father paid more attention to the boy, so it can be said that the mother was more devoted to the daughter and the father to the boy. Within the class, the boy integrated quite well, but it was always noticeable that he would rather hang out with boys than girls and also had a problem with girls more often.

Emotional outbursts

As I already indicated when I told you about it, I handled it at the time in such a way that when the situation got too heated, I took the boy out into the hallway so that I wouldn't have to deal with it in front of the whole class. I believe that it would not be pleasant for anyone, both for the boy and for me, but also for the whole class. And overall, I think it's always better to deal with this only with those involved, which in this situation was the boy and me. So when I got him out of class and he was still getting angry, I tried to calm him down first. I spoke to him in a calm voice and didn't let it be known that I wasn't exactly comfortable with the situation, but neither would anyone else. Anyway, the boy was still getting upset, so I raised my voice slightly at him. I told him that if he didn't stop, he would get a note and I would have to deal with the school administration and parents. But even that didn't calm him down at that moment and he continued. I grabbed his hands, which he was waving around him, and told him clearly that if he didn't stop now, I would call his father. He stiffened slightly at that moment. After a while he looked at me and said that I wouldn't have done it anyway so he was going to stay angry because he didn't like someone looking at his drawing without his permission and that I should do something about it first. At that moment, I took my phone out of my pocket, found his father's number, which I had saved after some previous incidents, and showed the boy that I had the number ready and was determined to call. The boy immediately calmed down, told me that he would be calm now, and that he would be happy if I didn't call his father. At that moment, I realized that it was his father who paid the most attention to the boy and that I had to show him clearly what I was capable of doing. And I honestly think it was the best thing I could have done at the time because I can't even imagine how it would have gone on and I certainly couldn't have stayed with him in that hallway for an entire hour when I had other students in the class .

Disrespectful communication, Support, Transfer of student

The rest of the class then proceeded calmly. The student worked on the assigned task, and the atmosphere in the classroom relaxed. Considering that it was in the first grade and the children didn't have that many teachers, so they mainly had me, except for PE, there was never such an aggravated incident. The boy knew that if he did something the wrong way or behaved the wrong way, it was really me, as well as a colleague, able to pick up the phone and call his dad. So for the rest of the year I didn't have much of a problem with him, and if I did, they could always be resolved by agreement. The problem did not arise until the second grade, but this is related to what I told you about, where it went so far that he physically attacked the teacher's assistant who was watching over the students on the school playground. Apparently, the boy had a harder time with the transition from the first grade to the second grade and everything connected with it. This was also discussed with the staff of a certain educational facility. However, as I said at the beginning, now a year later, no one would say that the pupil had such disciplinary problems. Well, apparently the incident with the assistant and the subsequent solution within the educational facility took the best of him. I only heard about the assistant, that's why I didn't tell you so much about it.

Longterm success

11 let, 5. třída

Spíše přírodní vědy

Psychiatrická diagnóza

Bariéry v komunikaci,Nespolupráce

Magisterské – aprobace – 1. stupeň ZŠ

35 let

Nejsem si úplně jistá, jestli ti vše řeknu úplně tak dopodrobna, jak by si asi potřebovala vědět, no budu se snažit si na vše vzpomenout, protože už je to nějaká doba, co se ta událost stala. Bylo to asi dva roky zpět, to jsem ještě učila na prvním stupni, ten chlapec byl v páté třídě, teď je v sedmé třídě u pana učitele a člověk by neřekl, že má problém s chováním. No teď ale k samotné události, byla to jedna z posledních hodin ten den, možná vlastně poslední a byla to hodina výtvarky. Už si nepamatuju, co měli děcka dělat, ale vím, že potřebovaly tempery. Ten chlapec, o kterém ti vyprávím, je nemohl dlouho najít, pak začal vykřikovat po třídě, že mu je určitě někdo ukradl. Začali jsme teda ty tempery hledat, a nakonec jsme je našli pod věcma, které měl na lavici, asi si neuvědomil, že je tam dal. Celkově měl vždycky na lavici hrozný nepořádek, takže se ani nedivím, že je nemohl najít. Tak něják jsem doufala, že když jsme ty tempery našli, bude klid, on začne pracovat a bude. No opak byl pravdou. Po chvíli se zvedl se židle a opět začal, dá se říct, vyšilovat. Netušila jsem vůbec, co ho to popadlo, tak jsem šla za ním a úplně klidně jsem se ho ptala, co se děje. Dozvěděla jsem se, že se mu snad nelíbilo, že se někdo koukal na jeho výkres, snažila jsem se ho uklidnit, ale vůbec to nešlo. Už i žáci se po něm začali koukat a bylo na něm vidět, že to mu vadilo ještě víc. Rozhodla jsem se tedy, že ho vemu ven za třídy a tam mu domluvím. Stála jsem tam s ním více než pět minut a on nebyl schopný se uklidnit. Snažila jsem se mu domluvit, pak jsem na něj trochu zvýšila hlas, protože i na mě to bylo moc. Po krátké hádce, kdy jsem mu řekla, že dokud se neuklidní nepustím ho do třídy, jsem mu řekla, že pokud toho nenechá zavolám jeho otci. Když to slyšel, mírně se zklidnil, ale stejně ne moc. Vytáhla jsem nakonec telefon a ukázala mu telefonní číslo na jeho otce, které si i on pamatoval. V ten moment chlapec ztuhnul a řekl mi, že už je v klidu, a hlavně ať nevolám tátovi. Takže na něj zabralo až to, když viděl, že jsem opravdu schopná jeho tátovi zavolat.

Problémy se u žáka vyskytovaly už dříve, ovšem čím byl starší, tím více se problémy stupňovaly. Snahou učitelů bylo zjistit, kde je problém, doporučili učitelům návštěvu pedagogicko-psychologické porady, ale to rodiče odmítli, neboť si stáli za svým a domnívali se, že chlapec, na rozdíl od jeho sestry je zcela v pořádku. Když se učitelé dozvěděli, že má chlapec starší sestru, která má lehké mentální postižení a zřejmě i další poruchy chování, začali se domnívat, že chlapcovo chování bude mít nějakou souvislost právě s tím. Bohužel se jen domnívali, co by to přesně mohlo být. Každopádně jak naznačovala i učitelka, která mi vše vyprávěla, na chlapce platil spíš otec, takže se dá říct, že matka se věnovala spíše dceři a otec chlapci. V rámci třídy se chlapec začlenil poměrně dobře, ale bylo vždy patrné, že se raději bude bavit s chlapci než dívkami a měl také častěji s dívkami problém.

Tak jak jsem naznačovala už, když jsem ti to vyprávěla, v daný moment jsem to řešila tak, že když se situace vyhrotila až moc, vzala jsem si chlapce na chodbu, abych to nemusela řešit před celou třídou. Věřím, že by to nebylo příjemné pro nikoho, jak pro toho chlapce, tak pro mě, ale i pro celou třídu. A celkově si myslím, že je vždy lepší toto řešit jen s těmi, kterých se to týká, což byl v této situaci chlapec a já. Když jsem ho tedy dostala ze třídy a on se stále vztekal, snažila jsem se ho nejprve klidnit. Mluvila jsem na něj klidným hlasem a nedala jsem na sobě poznat, že mi situace nebyla zrovna příjemná, ale také komu by byla. Každopádně chlapec se stále rozčiloval, a tak i já jsem na něj mírně zvýšila hlas. Řekla jsem mu, že pokud nepřestane, dostane poznámku a budu to muset řešit s vedením školy a rodiči. Ovšem ani to ho v daný moment neuklidnilo a dál pokračoval. Chytla jsem ho za ruce, kterými máchal kolem sebe a jasně jsem mu řekla, že pokud teď nepřestane, zavolám jeho otci. V ten moment mírně ztuhnul. Po chvíli se na mě podíval a řekl, že bych to stejně neudělala, takže bude dál naštvaný, protože se mu nelíbí, že někdo bez jeho dovolení kouká na jeho výkres a že bych měla nejdřív dělat něco s tím. V ten moment jsem vytáhla z kapsy telefon, našla jsem číslo na jeho otce, které jsem měla po nějakých předchozích incidentech uložené, a ukázala jsem chlapci, že mám číslo nachystané a jsem rozhodnutá volat. Chlapec se hned uklidil, řekl mi, že už bude v klidu, a že bude rád, když jeho otci volat nebudu. V ten moment mi došlo, že na chlapce nejvíce platí právě jeho otec a že mu musím názorně ukázat, co všechno jsem schopná udělat. A upřímně si myslím, že to bylo to nejlepší, co jsem v daný moment mohla udělat, protože si nedokážu ani představit, jak by to probíhalo dál a určitě jsem s ním na té chodbě nemohla zůstat celou hodinu, když jsem měla ve třídě další žáky.

Zbytek hodiny pak probíhal klidně. Žák pracoval na zadaném úkolu, a i atmosféra ve třídě se uvolnila. Vzhledem k tomu, že to bylo na prvním stupni a u dětí se nestřídalo tolik učitelů, takže měli hlavně mě, až na tělocvik, nikdy pak nedošlo k tak vyhrocenému incidentu. Chlapec věděl, že když něco udělá tak jak nemá nebo se zachová, jak nemá, opravdu jsem já, ale i kolegyně schopné zvednout telefon a jeho tatínkovi volat. Takže po zbytek roku jsem s ním moc problému neměla, a pokud ano, vždy se dali vyřešit domluvou. Problém pak nastal až na druhém stupni, ale to se naváže k tomu, o čem jsem ti povídala, tam to došlo až tak daleko, že fyzicky napadl asistentku pedagoga, která hlídala žáky na školním hřišti. Tam zřejmě chlapec nesl hůř přechod z prvního stupně na druhý a vše s tím spojené. To se pak řešilo i s pracovníky určitého výchovného zařízení. Ovšem jak jsem říkala na začátku, teď o rok později, by nikdo neřekl, že měl žák až takové kázeňské problémy. No zřejmě incident s asistentkou a následné řešení v rámci výchovného zařízení na něj zabralo úplně nejlépe. S tou asistentkou to mám jen z doslechu, proto jsem ti o tom neříkala tolik.

2

As part of the Work activities subject, we went to the forest with all the children. We are a small-class school, so we all went to nature. We have agreed with the pupils that they can go ahead, but they have to wait for me at a predetermined place. One student went ahead and was the first to enter the forest, while student T. started shouting at her that she is not allowed in the forest because it belongs to his family and no one else can go there without their permission. Such behavior was common for student T. A few times it happened that during recess he started saying different things with racist undertones to the other kids. The student told about the fact that a certain group of people steal, are evil and attack other people. He also made disparaging remarks about homosexuals.

Teacher S. stated that the student has a younger sibling, but he has few friends his age. He spends most of his time with his parents and their friends, i.e. in the circle of adults. The student comes from a well-off family. Pupil T. has high self-confidence and a sense of superiority. He often uses vulgarisms in the school classroom. The student has no problems in joining a group of peers, but his feeling of superiority over others is noticeable here. He copes with the demands of elementary school, the teacher described him as intelligent, yet he is among average students in terms of his grades. In teaching, he is rated as clever and hardworking. It demands attention and interest. It manifests itself negatively especially during breaks and after classes.

Verbal aggression

try to solve every problem through communication. Regarding the situation that occurred in the forest, pupil T. and the whole class discussed where the problem arose. I asked pupil T. and the other children questions about whether if someone owns a forest, other people cannot go there, whether pupil T. also goes to other people's forests, etc. I also tried to explain to pupil T. that the amount of family property does not mean that he will behave superiorly to other classmates. During this conversation, student T. paid attention and listened to what I said and explained to him. He didn't try to argue with me or convince me of his point of view. From his side, I feel that he respects me. When it comes to student talk about racism and derogatory remarks about homosexuals, the problem behavior is dealt with in a very similar way. We conducted an interview together with the student. I explained to him whether people of different skin must necessarily be evil and whether it is true that white people are only good and have never done anything wrong. For example, I introduced him to several famous personalities of the Roma ethnicity. Next, we had a conversation about homosexuals. We talked about whether he thought it was wrong for two people to like each other and whether he would like it if someone laughed at him or bullied him for liking someone. Pupil T. cooperated again the whole time, mainly listened and paid attention. He didn't try to convince me of a different opinion, and he proved me right.

Interview

The solution mainly has a long-term result. Racist statements and derogatory remarks about homosexuals no longer occurred with pupil T. However, the teacher stated that she is not sure whether he did not limit these opinions only to school and whether he really changed his opinion. However, pupil T.'s superior attitude towards other children remained, but it occurs relatively less.

Longterm success

9 let, 4. ročník

Dobrovolní hasiči, klavír

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Provokace,Vulgární vyjadřování,Nevhodné chování

Mgr. (učitelství 1. Stupně ZŠ); CVŽ učitelství v MŠ

3 roky

V rámci předmětu Pracovní činnosti jsme se se všemi dětmi vydali do lesa. Jsme malotřídní škola, tedy jsme šli všichni do přírody. S žáky jsme domluveni, že můžou jít napřed, ale musí mě počkat na předem určeném místě. Jedna žákyně šla napřed a jako první vstoupila do lesa, přičemž žák T. na ni začal vykřikovat, že do lesa nesmí, protože patří jeho rodině a nikdo jiný bez jejich svolení tam určitě chodit nemůže. Takové chování u žáka T. bylo běžné. Několikrát se stalo, že během přestávky začal ostatním dětem vykládat různé věci s rasistickým podtextem. Žák vyprávěl o tom, že určitá skupina lidí kradou, jsou zlí a napadají ostatní lidi. Dále se vyjadřoval hanlivě o homosexuálech.

Učitelka S. uvedla, že žák sice má mladšího sourozence, ale má málo kamarádů v jeho věku. Tráví většinu času se svými rodiči a jejich přáteli, tedy v okruhu dospělých jedinců. Žák pochází ze zajištěné rodiny. U žáka T. je patrné vysoké sebevědomí a pocit nadřazenosti. Ve školní tříde používá často vulgarismy. Žák nemá problémy v zapojení do kolektivu vrstevníků, ovšem je zde znatelný jeho pocit nadřezenosti nad ostatními. Požadavky základní školy zvládá, učitelka ho označila za inteligentního, přesto prospěchově patří mezi průměrné žáky. Ve výuce je hodnocen jako šikovný a pracovitý. Požaduje pozornost a zájem. Negativně se projevuje především o přestávkách a po vyučování.

Já se snažím každý problém řešit komunikací. Co se týká situace, která nastala v lese, s žákem T. a s celou třídou jsme si popovídali, kde nastal problém. Žáka T. a ostatních dětí jsem se ptala na otázky, zda když někomu patří les, tak tam jiní lidé nemohou chodit, zda žák T. taky chodí do cizích lesů apod. Také jsem se žákovi T. snažila vysvětlit, že množství majetku rodiny neznamená, že se k ostatním spolužákům bude chovat nadřazeně. Žák T. při tomto rozhovoru dával pozor a poslouchal, co jsem mu říkala a vysvětlovala. Nesnažil se se mnou hádat ani mě přesvědčovat o jeho názoru. Z jeho strany cítím, že mě respektuje. Co se týká žákových řečí o rasismu a hanlivých poznámek o homosexuálech, probíhá řešení problémového chování velmi podobně. S žákem jsme společně vedli rozhovor. Popisovala jsem mu, zda lidé jiné barvy pleti musí být nutně zlí a zda je pravda, že běloši jsou jenom hodní a nikdy nic špatného neudělali. Představila jsem mu například několik slavných osobností romského etnika. Dále jsme vedli rozhovor o homosexuálech. Bavili jsme se zda je podle něj špatně, že se dva lidé mají rádi a jestli by se mu líbilo, kdyby se mu někdo smál nebo ho šikanoval za to, že někoho má rád. Žák T. opět po celou dobu spolupracoval, převážně poslouchal a dával pozor. Nesnažil se mě přesvědčit o jiném názoru a dával mi za pravdu.

Řešení má převážně dlouhodobý výsledek. Rasistické výroky a hanlivé poznámky o homosexuálech se u žáka T. již nevyskytly. Učitelka ale uvedla, že si není jistá zda tyto své názory neomezil jen ve škole a zda opravdu změnil svůj názor. Ovšem nadřazený přístup žáka T. vůči ostatním dětem zůstal, ale vyskytuje se poměrně méně.

2

came to class. I started class as always. The only difference was in the independent work. Pupils were supposed to sit in places and prepare their worksheets. There was a student in the class who was diagnosed with ADHD. It manifested mainly in attention disorders and the need for constant occupation/movement. In the middle of working out the task, the student got up and started walking around the classroom. He looked at what the other classmates were writing. He did not respond to any of my requests to go and sit down again. I wasn't in a very good mood that day and his behavior caused further discomfort. He sat down at the first request, but ignored the second. When I sat him down, he didn't understand why I was so upset.

The baby wasn't planned, it was a teenage mistake. The detected pregnancy forced the marriage of the parents, although they did not plan a permanent relationship together. In early pregnancy, the mother used alcohol and smoked. The child was born prematurely. There was a slight delay in development compared to other children. The child didn't smile much and everything took longer. It was not able to focus on one activity for long. At school age, the pupil began to get used to the regular schedule and learned to concentrate on lessons. A teacher's assistant helped him in this in the first grade. When transitioning to the second level, it was assessed that he could manage further education without an assistant. It was true, but sometimes he would do unexpected things while teaching that would require a teacher's assistant. The student has two half-sisters from his mother's second marriage and a half-brother from his father's second marriage. He has a positive relationship with his step-siblings. He lives in alternating care, the parents hand him over every 14 days. He prefers to spend 14 days with his mother. He is friendly at school, but takes longer to make new friends. He is quiet and hardworking. He prefers to work alone on his own projects and presentations. When put in a group, it doesn't show much. His school results are average.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The student stood up and began to march around the classroom looking at his friends' worksheets. He thus disturbed the concentration of other pupils in the class. Teacher:

(Disciplinary) Punishments, Interview, Warning

The student came to my office at the end of the school day. You could see that he was really afraid to come. He apologized to me and asked if he could take the worksheet home and bring it to me tomorrow. If he stays here after school, he won't make it to football practice. I told him that he could, but that he also had to do a presentation for the next class. He thanked and apologized once more. I gave him a new worksheet and said he had to wait until mommy came to pick him up. I solved it briefly with my mother. I explained that I was aware that I had not handled the situation in the best way and asked her to explain to the student at home that she could not behave like this. Fortunately, such behavior did not repeat itself in my classes.

Failure

13 let, 7.ročník

Počítačové hry, fotbal, hokej

ADHD

Lhaní,Podvody,Agrese

VŠ, Mgr. Anglický jazyk – Hudební výchova

19

Přišla jsem do hodiny. Začala jsem hodinu jako vždy. Jediný rozdíl byl v samostatné práci. Žáci měli sedět na místech a vypracovávat své pracovní listy. V dané třídě byl žák, který měl diagnostikováno ADHD. Projevovalo se to především poruchami pozornosti a potřebou neustálého zaměstnání/pohybu. Uprostřed vypracovávání úkolu se žák zvedl a začal chodit po třídě. Díval se, co píší ostatní spolužáci. Nereagoval na žádnou mou žádost, aby si šel opět sednout. Ten den jsem neměla moc dobrou náladu a jeho chování bylo příčinou další nepohody. Na první požádání si sedl, ale druhou ignoroval. Když jsem ho usadila, vůbec nechápal, proč jsem tak rozčilená.

Dítě nebylo plánované, bylo teenagerovskou chybou. Zjištěné těhotenství vynutilo svatbu rodičů, ačkoliv společný trvalý vztah neplánovali. V počátku těhotenství matka užívala alkohol a kouřila. Dítě se narodilo dříve než mělo. Ve vývoji bylo zaznamenáno malé zpoždění oproti ostatním dětem. Dítě se málo usmívalo a vše mu trvalo déle. Nebylo schopné se dlouho zaměřovat na jednu činnost. Ve školním věku si žák začal zvykat na pravidelný řád a učil se soustředit se na výuku. Pomáhala mu v tom na prvním stupni asistentka učitele. Při přechodu na druhý stupeň bylo vyhodnoceno, že další vzdělávání zvládne bez asistenta. Byla to pravda, ale občas při výuce dělal nečekané věci, u kterých by byl asistent učitele potřeba. Žák má dvě nevlastní sestry z matčina druhého manželství a nevlastního bratra z otcova druhého manželství. Se svými nevlastními sourozenci má pozitivní vztah. Žije ve střídavé péči, rodiče si ho předávají vždy po 14 dnech. Raději tráví 14 dní s matkou. Ve škole je přátelský, ale trvá mu déle navázat nové kamarádské vztahy. Je tichý a pracovitý. Nejraději pracuje sám na vlastních projektech a prezentacích. Když je dán do skupiny, příliš se neprojevuje. Jeho školní výsledky jsou průměrné.

Žák se zvedl a začal pochodovat po třídě a prohlížet si pracovní listy svých kamarádů. Rušil tak koncentraci ostatních žáků ve třídě. Učitelka:

Žák přišel na konci školního dne ke mně do kabinetu. Bylo vidět, že se opravdu bál přijít. Omluvil se mi a zeptal se, zda by si pracovní list nemohl vzít domů a donést mi ho zítra. Když tady zůstane po škole, že nestihne fotbalový trénink. Řekla jsem mu, že může, ale že musí navíc udělat ještě prezentaci na další hodinu. Poděkoval a ještě jednou se omluvil. Dala jsem mu nový pracovní list a řekla, že musí počkat, až pro něj přijede maminka. S maminkou jsem to krátce vyřešila. Vysvětlila jsem, že jsem si vědoma toho, že jsem situaci nezvládla nejlépe a požádala ji, aby žákovi doma vysvětlila, že se takhle chovat nemůže. Takové chování už se u něj naštěstí v mých hodinách neopakovalo.

2

She joined our school on September 1, but it was clear from her personal documents that she had already completed her first year, and failed. The year before, she entered the 1st year. SZŠ, she finished after a month, she couldn't adapt to the new environment at all. Then she entered the business academy. Here, she ended the first semester with numerous absences, with a lot of unclassified subjects, she ended the second semester again with a number of unclassified subjects. Her absence this time was within acceptable limits, but only due to spring distance learning.

Her parents are divorced. The mother has a high school education, works as an accountant part-time for her daughter. She is nervous, anxious, fixated on her daughter, has no partner. The father also has a high school education and is a successful businessman. He never had time for his daughter. He is dominant and self-confident, blames the mother for his daughter's problems and verbally attacks the daughter as well. He lives in a relationship with his girlfriend. The girl up to the age of ten grew up like any other child, she was just a little quieter, less assertive, a classic introvert, she was never active in speech, but if she was called upon, she reacted and answered. She successfully completed the first grade of elementary school, progressing with honors, in the second grade she was already average, mainly due to high absenteeism. She was forced to go to school from about the age of ten, in the morning she suffered from nausea, stomach pains, cried, shut herself in her room. It was caused by the stress of my parents' divorce. The parents blackmailed each other and did not pay much attention to the girls. She took the situation very hard and blamed herself for the divorce. She gradually stopped communicating with her peers, with the exception of her best friend and brother. The company of strangers terrified her.

Diagnosis, Attendance problems

The girl is accompanied to school by her mother, for the first month she was taken care of by an educational advisor, we went to the locker room together, then to the classroom. On the way, the girl never speaks, she rolls her eyes, when asked if she wants to go alone, she says no, because she is afraid. After a month at school, she manages the journey on her own. She regularly sees a child psychologist and a psychotherapist. All testing takes place in the office, it is not called in front of the class. She is informed in advance of each new fact and an IVP was created for her. The class was made aware of the girl's problems in order to help her gradually join the class collective, at the same time all the teachers were also made aware of the problems. If a girl suffers from anxiety during class, she can leave the class at any time.

Agreement, Support, Working with the collective, Cooperation with experts

After a month, she manages to get to school on her own. Even though he is absent all the time, he manages his studies. She is far more comfortable with distance learning, without the use of a camera. Thanks to doctors and psychologists, it is already known that she is running away from herself, from major childhood traumas, i.e. they must gradually gain confidence in themselves. But it will certainly be a long run

Longterm success

17 let, první ročník SŠ

Sociální fóbie,Úzkosti

magisterské vzdělání, aprobace občanská výchova a český jazyk další 4 semestry studia na výchovnou poradkyni

28

Na naši školu nastoupila 1. září, ale z osobních podkladů bylo zřejmé, že 1. ročník již absolvovala, a to neúspěšně. Rok předtím nastoupila do 1. roč. SZŠ, po měsíci skončila, v novém prostředí se vůbec nedokázala adaptovat. Poté nastoupila na obchodní akademii. Zde první pololetí ukončila s četnými absencemi, se spoustou neklasifikovaných předmětů, druhé pololetí ukončila opět s řadou neklasifikovaných předmětů. Její absence byla tentokrát v přijatelných mezích, ale to jen vzhledem k jarní distanční výuce.

Její rodiče jsou rozvedení. Matka má vzdělání středoškolské, pracuje jako účetní na zkrácený úvazek kvůli své dceři. Je nervově labilní, úzkostná, fixovaná na dceru, nemá partnera. Otec má také středoškolské vzdělání, je úspěšný podnikatel. Na dceru nikdy neměl čas. Je dominantní a sebevědomý, z problémů dcery viní matku a slovně útočí i na dceru. Žije ve vztahu s přítelkyní. Dívka do deseti let vyrůstala jako každé jiné dítě, byla jen trochu tišší, méně průbojná, klasický introvert, aktivní v řeči nebyla nikdy, ale pokud byla vyzvána, reagovala, odpovídala. První stupeň ZŠ zvládla zdárně, prospívala s vyznamenáním, druhý stupeň už byla prospěchově průměrná, hlavně vzhledem k vysokým absencím. Do školy zhruba od deseti let chodila z donucení, ráno trpěla nevolnostmi, bolestmi břicha, plakala, zavírala se v pokoji. Způsobil to stres z rozvodu rodičů. Rodiče se navzájem vydírali a dívky si příliš nevšímali. Ona nesla situaci velmi těžce a z rozvodu obviňovala sebe. Postupně přestala komunikovat s vrstevníky, výjimkou byla její nejlepší kamarádka a bratr. Společnost cizích lidí ji děsila.

Do školy dívku doprovází matka, první měsíc si ji přebírala výchovná poradkyně, spolu jsme šly do šatny, pak do třídy. Cestou dívka nikdy nepromluví, klopí oči, na otázku, zda chce jít sama, odpovídá, že ne, protože se bojí. Po měsíci ve škole zvládá cestu sama. Pravidelně dochází k dětské psycholožce a k psychoterapeutovi. Všechna zkoušení probíhají v kabinetu, není vyvolávána před třídou. S každou novou skutečností je dopředu seznámena a byl jí vytvořen IVP. Třída byla obeznámena o dívčiných problémech, aby ji pomohli postupně se zapojit do třídního kolektivu, zároveň byli o problémech také obeznámeni všichni učitelé. Pokud dívka trpí v hodině úzkostí, může kdykoliv z hodiny odejít.

Po měsíci zvládá cestu do školy sama. I když absentuje stále, tak učivo zvládá. Daleko více jí vyhovuje distanční výuka, a to bez použití kamery. Díky lékařům a psychologům je již známo, že utíká sama před sebou, před velkými traumaty z dětství, tzn. musí postupně získat důvěru v sebe sama. Bude to ale jistě ,,běh na dlouhou trať

2

skipped an art class in the fourth grade, because the teacher had to leave an hour early due to family reasons. I am familiar with children because I work in the school kitchen and canteen and as a teacher in the school group. In class, I wanted to finish a small project with the children coloring pictures. So I started handing out papers to the children and explaining what and how we were going to do. One little girl, however, immediately said in annoyance that she would not enjoy such a thing and that she would rather sit on the floor for an hour than have to work. This amused her classmates and suddenly they were all trying to think of why they didn't have to do the work and why they could just sit on the ground instead.

Žačka is a nice, friendly student who until last year was a rather quiet, introverted child. However, her parents divorced last year and she now lives with her younger sister in alternating custody. Both parents pay attention to them and are interested in their grades and behavior at school, but since the divorce, the student sometimes tends to draw attention to himself. She told me herself that she does it so that everyone would rather be interested in her than in the fact that mom and dad don't live together anymore.

Verbal disruption of lessons

solved the situation by sending the pupil outside the door for 10 minutes and if she decides earlier that she wants to join us and work with us, she can come. Žačka actually came by herself after about 7 minutes. However, you could see that she was sad, out of mood and didn't want to talk to anyone. So after an hour I took her aside and asked if everything was okay. The student admitted that it was very difficult for her to be alone in the corridor when all her classmates were in the class and that she did not know that her previous remark would make me so angry. So I explained to her what the problem was and we agreed together that if a similar situation arises again, we will agree if there is no way to accommodate each other.

Agreement, Transfer of student, Interview

The short-term result was immediate, the pupil understood what made me angry and promised not to behave like that again. In the long term, the result cannot be observed, as it was more of a one-time situation. Although the student still likes to draw attention to herself, it is not to the extent that it disturbs the teachers and classmates, and the longer the time has passed since the divorce, the more her behavior returns to the previous, problem-free standard. Now, with the passage of time, I would handle the situation differently, with more consideration for the pupil and what feelings my decision might have caused in her.

Failure

11 let, 4. ročník ZŠ

Čtení, sledování televize, kreslení

Pedagogická fakulta UK Praha, Učitelství 1. stupeň, Mgr.

32

Zaskakovala jsem ve čtvrté třídě na hodinu výtvarné výchovy, jelikož paní učitelka musela z rodinných důvodů výjimečně odjet o hodinu dříve. S dětmi se znám, jelikož pracuji ve školní kuchyni a jídelně a jako vychovatelka ve školní družině. V hodině jsem s dětmi chtěla stihnout malý projekt s vybarvováním obrázků. Začala jsem dětem tedy rozdávat papíry a vysvětlovat, co a jak budeme dělat. Jedna holčička však hned otráveně pronesla, že něco takového ji bavit nebude a že by raději celou hodinu seděla na zemi, než aby musela pracovat. To pobavilo její spolužáky a najednou zkoušeli všichni vymyslet, proč by danou práci nemuseli dělat a že by místo toho klidně také jenom seděli na zemi.

Žačka je milá, kamarádská, která do minulého roku byla spíše tiché, introvertní dítě. Minulý rok se však její rodiče rozvedli a nyní žije i se svou mladší ve střídavé péči. Oba rodiče se jim věnují a zajímají se o jejich prospěch i chování ve škole, ale žačka má od rozvodu občas tendence na sebe strhávat pozornost. Sama mi řekla, že to dělá, aby se raději všichni zajímali o ní než o to, že maminka s tatínkem už spolu nebydlí.

Situaci jsem vyřešila tak, že jsem žačku poslala na 10 minut za dveře a pokud se rozhodne dříve, že se k nám chce připojit a pracovat s námi, může přijít. Žačka skutečně asi po 7 minutách přišla sama. Bylo na ní však vidět, že je smutná, bez nálady a s nikým se nechce bavit. Po hodině jsem si jí tedy vzala stranou a zeptala se, zda je všechno v pořádku. Žačka se přiznala, že pro ni bylo velmi těžké být na chodbě sama, když jsou všichni spolužáci ve třídě a že nevěděla, že mě její předchozí poznámka tolik rozzlobí. Vysvětlila jsem jí tedy, v čem byl problém a domluvily jsme se spolu, že pokud podobná situace znovu nastane, domluvíme se, jestli neexistuje nějaký způsob, abychom si navzájem vyhověly.

Krátkodobý výsledek byl okamžitý, žačka pochopila, co mě rozzlobilo a slíbila, že příště už se tak chovat nebude. Z dlouhodobého hlediska nelze výsledek pozorovat, jelikož to byla spíše jednorázová situace. Žačka na sebe sice stále ráda upoutává pozornost, ale není to do takové míry, že by to rušilo učitele a spolužáky a čím delší doba od rozvodu uplynula, tím více se její chování vrací do předchozího, bezproblémového standardu. Nyní s odstupem času bych situaci řešila jinak, s větším ohledem na žačku a jaké pocity v ní moje rozhodnutí mohlo vyvolat.

2

The student promised to fulfill the things he was supposed to fulfill, but he never did. His tasks were constantly shifting, it got so far that he had to pass commission exams. But he didn't do anything during the whole vacation, three weeks before the board exams he developed some activity, but not enough, so he had to leave school. For a long time, the student's parents believed that the student was working normally, but this turned out to be wrong, and after long-term communication with the school, they understood that the student had to find another place.

The student was a manipulator of others, a class clown who knew how to steal attention. In class, he downplayed the seriousness of the situation, he still had it based on fun, others tended to slide towards him and thus lowered the level of the class. He did not cooperate with the teachers and hurt the environment with his arrogant behavior. With his departure, the class and the class were relieved.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

Communication with the student took place on my side, but often also on the side of the school psychologist and educational advisor. His parents promised to look after him, but these promises were not fulfilled for unknown reasons. I believe that the student was not honest with his parents and the parents had no idea of the seriousness of the situation. In the final stage, they were disappointed with him that they did not have enough information from the student about what was going on.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

The result of this situation was the unsuccessful passing of the commission exams and the pupil's subsequent departure from school, the pupil's mother's dismay at the situation and the relief of the class. I also helped to find a similar field and school to place the student.

Failure

15 let, první ročník

divadlo, herectví, drama, vše jen povrchově

Arogance,Nespolupráce

Třikrát absolvované magisterské studium s různým zaměřením

20

Žák slíbil, že splní věci, které má splnit, ale nikdy nesplnil. Úkoly se mu neustále posouvaly, došlo to tak daleko, že musel absolvovat komisionální zkoušky. Jenže celé prázdniny nedělal nic, tři týdny před komisionálními zkouškami vyvinul nějakou aktivitu, ale nedostatečnou, proto musel školu opustit. Rodiče žáka se dlouhou dobu domnívali, že žák normálně pracuje, ale to se ukázalo jako mylné a po dlouhodobé komunikaci se školou pochopili, že si žák musí najít jiné místo.

Žák byl manipulátor ostatních, třídní klaun, který uměl strhnout pozornost. V hodinách zlehčoval vážnost situace, stále ji měl na bázi legrace, ostatní měli tendence sklouzávat k němu a tím úroveň třídy snižoval. Nespolupracoval s vyučujícími a arogantním chováním ubližoval okolí. Jeho odchodem se třídě i třídnímu ulehčilo.

Komunikace se žákem probíhala z mé strany, ale často i ze strany školní psycholožky a výchovného poradce. Rodiče slibovali, že na něj dohlédnou, jenže tyto sliby z neznámých důvodů nebyly naplněny. Domnívám se, že žák k rodičům nebyl upřímný a rodiče netušili vážnost situace. V konečné fázi z něj byli zklamaní, že neměli od žáka dostatek informací o tom, co se děje.

Výsledkem této situace bylo neúspěšné absolvování komisionálních zkoušek a následný odchod žáka ze školy, nesmířenost matky žáka se situací a ulehčenost třídě. Ještě jsem pomáhal najít podobný obor a školu, kam žáka umístit.

2

The student's problems began to appear in the 1st grade. The mother was not working at the time, the father was interested, but did not have much time. In the beginning, the student was very tearful, in the event that I approached him and said that I wanted him to do an exercise or perhaps an answer, he often cried. But we are currently managing to eliminate that. I'm not saying it's 100 percent, but he's crying a lot less. The student's pace was very slow compared to the other students, he had a problem - and still has - with speaking, his grades deteriorated considerably, I was even forced to give him a three, then the father called and we started to solve the situation. Now, in the second grade, a relatively large deterioration can be seen again. It is clear that we have to take into account the fact that the pupils have returned after the holidays and are only in the second grade, so this was to be expected, unfortunately for the pupil it is significantly worse and it is already more than certain that we will be dealing with completely the same situation we dealt with a year ago.

The student fit into the class without any problems, but he doesn't have many friends. They kind of have fun with everyone, but it's more like exchanging a few words than some kind of intense friendship, as we can observe with others. I think it's also because he doesn't go out much. He spends every free moment at the computer or tablet, so he doesn't meet his friends much. He lives with both parents and a younger sister. His sister is starting to have the same problems. The mother is not very interested in solving problems. The father tries to solve the problems, but he has a lot of work, so he doesn't have time to devote himself more intensively to the student. It can be seen that parents love their children without limit. I don't see anything wrong with that, but the problem arises when they don't see their mistakes and if any are pointed out, when there is a problem, they ignore it or even deny it. They do everything for the children and submit everything to them, so too much authority does not work and especially a firm order, which could perhaps help. Also, his parents don't want him to do any tasks, so he's not very used to working on assignments, it often happened, as I already mentioned, that he even cried.

Failure to attend class

As I already mentioned, the student got the first three, the previous conversations did not help, even though I put it on their hearts that something needs to be done. Unfortunately, or maybe thank God for the fact that I wrote the three in the end. My father called me and he was convinced that he had to start solving it. We met several times, and it was clear that the father had knowledge, for example, of psychology, and in general he approached the problem in a human way. I recommended that they start paying more attention to the student, especially in terms of speaking. For example, when they are driving in a car, so that they describe their surroundings to each other, so that they develop the need to speak in full sentences, to answer questions. This was evident a lot during our morning circles. Every Monday, we talked with the children about what everyone experienced at the weekend. The student always said one sentence about playing on the computer. I drew the father's attention to this fact as well, that it would be appropriate to develop other interests in the pupil and especially to focus on the areas of social contacts. To sort of put it all in a timeline, it was around the end of April when we started working intensively with my parents. As I mentioned, the mother was at home and the father interpreted the information she received, so she began to pay attention to him. The student started coming to me once a week for tutoring and once a week for tutoring with a special pedagogue. Overall, they started going out more with their family and it was seen that they were having more fun with their friends. In the classroom, I moved him closer to the teacher's assistant, who was dedicated to another student, but when there was a moment, he turned around and checked whether the student knew what was being done, whether he understood, etc. The student showed tremendous progress. Although the results weren't great by any means, it was more like a worse average, he started speaking in full sentences, his work rate got faster and he knew what was going on. He started reporting and was more active. The mother returned to work at the end of May and the pupil began to deteriorate slightly, it was not a big change and it seemed to me that he managed this change. But now after the holidays, I have to say that there is a really big problem in everything that is happening. 90% of the time, the student has no idea what is happening, where, what is being done. If I, or the assistant, speak to him, he does not answer and at least nods to see if he understands after the umpteenth warning. He makes too many careless mistakes and again his pace is slow so he can't keep up with most of the work.

Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

Considering what I've already said, I don't really know how to approach the whole situation. We have a meeting with the father, maybe both parents will come. The special pedagogue again focuses on the pupil. We want to make arrangements with the parents about the PPP visit and we hope that they will agree to the proposal. I would also like to say that children are almost never sent to PPP or SPC in the 1st grade, because they are left, it's a shock after all. And now back to the solution, it would be more than appropriate to find a suitable form of work again, just like last year, and find a regime that would support the student. This is not a student who would require adjustments to the curriculum outputs. I think the problem here will be more about access. He continues to receive support from the assistant and we will see how the whole situation will be resolved.

Shortterm success

8 let, 2. třída

počítačové hry, tablet

VŠ Mgr. – učitelství pro první stupeň ZŠ + doplňující vzdělání speciální pedagogiky (CŽV)

17

Problémy se u žáka začaly objevovat v 1. třídě. Matka v té době nepracovala, otec se zajímal, ale neměl příliš času. Na začátku byl žák velmi plačtivý, v případě, že jsem ho například oslovila a řekla, že po něm chci nějaké cvičení nebo třeba odpověď, často se rozbrečel. To se nám ale teď v současné době daří eliminovat. Neříkám, že je to stoprocentní, ale už brečí mnohem méně. U žáka bylo značné velmi pomalé tempo vzhledem k ostatním žákům, měl problém – a pořád má – s mluvenou řečí, zhoršily se mu značně známky, byla jsem dokonce nucena mu udělit trojku, poté se ozval otec a začali jsme situaci řešit. Teď, ve druhé třídě, je vidět zase poměrně velké zhoršení. Je jasné, že musíme přihlédnout k tomu, že se žáci vrátili po prázdninách zpět a jsou teprve ve druhé třídě, takže se to dalo očekávat, bohužel u žáka je to podstatně horší a už teď je více než jisté, že se budeme potýkat s úplně stejnou situací, jakou jsme řešili před rokem.

Žák do třídy zapadl celkem bez problémů, ale nemá tu moc kamarádů. Baví se tak nějak s každým, ale je to spíše prohození pár slov, než nějaké intenzivnější kamarádství, jak můžeme pozorovat u ostatních. Myslím si, že je to i tím, že moc nechodí ven. Každou svou volnou chvíli totiž tráví u počítače nebo tabletu, s kamarády se tedy moc nepotkává. Bydlí s oběma rodiči a mladší sestrou. U jeho sestry se začínají objevovat stejné obtíže. Matka nemá příliš velký zájem problémy řešit. Otec se problémy řešit snaží, má ovšem hodně práce, a tak nemá čas se nějak intenzivněji žákovi věnovat. Je vidět, že rodiče svoje děti bezmezně milují. Na tom nevidím nic špatného, problém ale nastává tehdy, když nevidí jejich chyby a pokud je na nějakou poukázáno, když se vyskytne nějaký problém, tak ho ignorují, anebo dokonce popírají. Pro děti dělají vše a všechno jim podřizují, nefunguje tedy příliš velká autorita a hlavně pevný řád, který by možná mohl pomoci. Také po něm rodiče nechtějí žádné úkoly, není proto moc zvyklý pracovat na zadaném, často se stávalo, jak už jsem zmiňovala, že se třeba i rozbrečel.

Jak už jsem zmiňovala, žák dostal první trojku, předchozí rozhovory nepomáhaly, i když jsem jim kladla na srdce, že je třeba něco začít dělat. Bohužel, nebo možná bohudík za to, že jsem tu trojku nakonec napsala. Ozval se mi totiž otec a byl přesvědčený, že to musí začít řešit. Několikrát jsme se setkali, bylo vidět, že otec má znalosti například i z psychologie a celkově k problému přistupoval tak nějak lidsky. Doporučila jsem, aby se začali žákovi více věnovat, a to zejména co se týče mluvení. Například když jedou v autě, tak aby si vzájemně popisovali okolí, aby u něj rozvíjeli potřebu mluvit v celých větách, odpovídat na otázky. To se třeba hodně projevilo při našich ranních kruzích. Každé pondělí jsme se s dětmi bavili, co kdo prožil o víkendu. Žák vždy řekl jednu větu o tom, že hrál na počítači. I na tento fakt jsem otce upozornila, že by bylo vhodné u žáka rozvíjet i jiné zájmy a zejména se pak zaměřit i na oblasti sociálních kontaktů. Abych to všechno tak nějak zasadila do časové osy, tak se jednalo zhruba o konec dubna, kdy jsme začali intenzivně s rodiči pracovat. Jak jsem zmínila, matka byla doma a otec jí přetlumočil získané informace, začala se mu tedy věnovat. Žák začal docházet ke mně jednou týdně na doučování a jednou týdně na doučování ke speciální pedagožce. Celkově s rodinou začali chodit více ven a bylo vidět, že se více baví s kamarády. Ve třídě jsem ho přesunula blíže k asistentovi pedagoga, který se věnoval sice jinému žákovi, ale když byla chvíle, otočil se a zkontrolovat, zda žák ví, co se dělá, zda rozumí apod. Na žákovi byl vidět obrovský pokrok. I když výsledky nebyly nikterak výborné, jednalo se spíše o horší průměr, začal mluvit v celých větách, jeho pracovní tempo se zrychlilo a věděl, co se děje. Začal se hlásit a byl více aktivní. Matka se na konci května vrátila do práce a žák se začal mírně zhoršovat, nejednalo se o nikterak velký výkyv a zdálo se mi, že tuto změnu zvládnul. Nyní po prázdninách ale musím říct, že je opravdu velký problém ve všem, co se děje. Žák v 90 % netuší, co se děje, kde se co dělá. Pokud na něj mluvím já, nebo asistentka, neodpovídá a až na několikáté upozornění alespoň pokývne, zda rozumí. Dělá zbytečně moc chyb z nepozornosti a jeho tempo je opět pomalé, takže nestíhá většinu práce.

Vzhledem k tomu, co už jsem řekla, moc nevím, jak se k celé situaci postavit. Čeká nás schůzka s otcem, možná přijdou oba rodiče. Speciální pedagožka se opět na žáka zaměřuje. Chceme se domluvit s rodiči o návštěvě PPP a doufáme, že s návrhem budou souhlasit. Také bych chtěla ještě říct, že se téměř nikdy do PPP nebo SPC dětí v 1. třídě neposílají, protože se nechávají, je to přeci jen šok. A teď už zpět k řešení, bylo by více než vhodné najít opět vhodnou formu práce, tak jako minulý rok, a najet na režim, který by žáka podpořil. Nejedná se totiž o žáka, který by vyžadoval úpravy výstupů učiva. Myslím si, že tady bude problém spíše o přístupu. Nadále se mu dostává podpory od asistentky a uvidíme, jakým způsobem se celá situace bude řešit.

2

Student A fell asleep almost every day. He didn't make arrangements and was always late. He was by no means a slacker, he worked fairly hard in class and performed according to his level. He just really didn't want to get up. He lived only with his mother, and she was short for him. Student A was already a bit of a man, about two meters tall, and mom didn't think much of him anymore. She was only making arrangements with him, but the arrangements were not valid at all. Fortunately, she cooperated with us. At first, she apologized for his late arrivals, but then, as the student was no longer bothered by anything, she said that we should give him the unexcused hours, that he should be responsible for himself.

Student A – Rather below average in terms of school performance, but behavior otherwise without problems. More of an extrovert, he didn't see much point in studying, he was looking forward to finishing elementary school and being able to go to work. Phlegmatic, not stupid, but a big slacker.

Violation of classroom/school rules

Negotiating did not work for the student. And so the principal agreed with the student's mother and friends at the police that they would come "to pull the student out of bed." And so they came to stir him up and the police made an impression in this case. He was only affected by such a scare. He immediately collected himself and ran to school. I guess he finally realized the possible consequences of his behavior.

Interview, Cooperation with experts, Warning

The student started going to school on time, but this behavior only lasted for a while. After some time he started being late again. And we didn't know how to deal with him anymore. Fortunately, he was already in his last year at our school. He somehow finished the nine, and then immediately started working in a hair salon. He was very happy there and doing well. Unfortunately, I have to call our efforts to solve the problem of laziness and falling asleep unsuccessful.

Shortterm success

15 let, 9. třída

Hry na počítači

Mgr., 1. Stupeň ZŠ

25 let

Student A téměř denně zaspával. Nenechal si domluvit a chodil stále pozdě. Nebyl to jinak lajdák, v hodinách poměrně pracoval a dle své úrovně podával i výkony. Jen hrozně nechtěl vstávat. Žil pouze s maminkou a i ta na něj byla krátká. Student A byl už kus chlapa, takový dvoumetrový a maminka už si na něj tak moc netroufala. Pouze mu domlouvala, ale domluvy nebyly vůbec platné. Naštěstí s námi spolupracovala. Zezačátku mu pozdní příchody i omlouvala, ale pak, jak už na studenta nic nezabíralo, říkala, ať mu ty neomluvené hodiny dáme, ať si je sám za sebe zodpovědný.

Student A – Svými školními výkony spíš podprůměrný, ale chování jinak bez problémů. Spíš extrovert, ve studiu moc smysl neviděl, těšil se, až základní školu dostuduje a bude moci jít do práce. Flegmatik, ne hloupý, ale velký lenoch.

Domlouvání studentovi nezabíralo. A tak se pan ředitel domluvil s maminkou žáka a kamarády u policie, že studenta přijdou „vytáhnout z postele.” A tak jej přišli vzpudit a policie v tomto případě zapůsobila. Platilo na něj jen takové vystrašení. Hned se posbíral a utíkal do školy. Asi si konečně uvědomil možné následky svého chování.

Žák začal do školy chodit včas, ale takové chování mu vydrželo pouze chvíli. Po nějaké době začal opět docházet pozdě. A už jsme si s ním nevěděli rady. Naštěstí už byl v posledním ročníku na naší škole. Devítku nějak dodělal, a pak hned nastoupil do práce v kadeřnictví. Byl tam moc spokojený a dařilo se mu. Bohužel ale naši snahu o řešení problému lajdáctví a zaspávání musím označit jako nepodařeně řešenou.

2

From the beginning of the lesson, the two students were having fun and making noise. I sat them in the first bench right in front of me, but it turned out that this was not enough as a solution - they were still having fun and nudging each other. That's why I asked the one who was sitting near the edge (into the classroom, not by the window) to sit in the first bench in another row, which should be far enough away. But he told me "No

At that moment, I had taught the student for approximately half a year. He always behaved like a dude - just a threat or a high five wouldn't bother him, he wouldn't throw himself in front of the class that it should bother him.

Verbal disruption of lessons

After the student didn't want to listen, I calmly told him that he would either get up and go sit where I told him, or we would go straight to the principal. It turned out that “enough was enough

Interview, Warning

The student obeyed and the rest of the lesson went smoothly. After an hour, we talked and clarified the rules so that such a situation would not happen again. Another heated moment did not really occur, but on the other hand, the end of face-to-face classes was approaching and then it was switched online, so it is impossible to assess it from a longer-term point of view. But clearly setting the rules from the beginning helped me in the lessons - everything can be solved calmly, the lessons can be fun together, everyone can get involved and discuss, but on the other hand I expect responsibility, fairness and such indiscipline is not appropriate.

Longterm success

18 let, 3. ročník SOŠ

Lhaní

Bakalářská SZZ

3

Od začátku hodiny se dva žáci bavili a rušili. Posadila jsem si je do první lavice hned před sebe, ale ukázalo se, že to jako řešení nestačí – stále se bavili a pošťuchovali. Proto jsem toho, který seděl u kraje (do třídy, ne u okna) požádala, aby si sedl do první lavice v jiné řadě, což mělo být dostatečně daleko. Ten mi ale řekl „Ne

Žáka jsem učila v tu chvíli přibližně půl roku. Vždy se choval jako frajer – jen tak nějaká výhružka či pětka by ho netrápila, tím by se před třídou neshazoval, že by ho to mělo trápit.

Poté, co žák nechtěl poslechnout, jsem mu v klidu řekla, že buď se zvedne a půjde si sednout tam, kam jsem mu řekla, nebo jdeme hned za panem ředitelem. Ukázalo se, že „stačilo

Žák poslechl a zbytek hodiny proběhl v pořádku. Po hodině jsme si promluvili a vyjasnili pravidla, aby se taková situace už neopakovala. Další vyhrocená chvilka už skutečně nenastala, na druhou stranu se ale blížil konec prezenční výuky a poté se přešlo online, takže z dlouhodobějšího hlediska se to posoudit nedá. V hodinách mi ale pomohlo jasné nastavení pravidel od začátku – všechno se dá řešit v klidu, hodiny nás společně můžou bavit, všichni se mohou zapojit a diskutovat, ale na druhou stranu očekávám zodpovědnost, férovost a takováto nekázeň není na místě.

2

was a primary school teacher and a student from the class came to me with information that her friend - a classmate - was being bullied by a classmate. I know that this student is very good friends with him and in a way she has taken him under her wing and is keeping a protective hand over him. She described taking things from a classmate, hiding them and sometimes mocking him. At the same time, I knew from my observation that he was trying to be in a group with this classmate, so despite these facts he still talked with him and did not show that he was bothered by these provocations. But my classmate told me that she couldn't watch it anymore and that she felt that it had exceeded the limits of what she could bear, but he couldn't defend himself.

The student is an introverted student with average academic results, a quiet, calm boy. He likes to read, plays games at home, there was never a problem with him. The classmate is a more expressive personality, an extrovert, he has a bunch of friends around him, you could say that he is the class clown. He is not evil, there was no problem with him, but sometimes he does not think about the consequences of his behavior.

Bullying

My first reaction was to call the student's mother, who I asked if she knew anything about it and if he had complained at home. Mom didn't know about anything, but she sighed on the phone. It is said that they solved a similar problem in the first grade of elementary school (another school). The student is said to be like that, he easily becomes a victim. She told me she would talk to her son. I called my classmate the next day and talked to him. I told him that his behavior is not appropriate and that he may be sorry, even if he doesn't show it and pretends that everything is fine. My classmate nodded and agreed that he would not continue the bullying. There were class meetings just a few days after that, when I met my mother and she told me that he didn't want her to deal with it, that his classmate didn't do anything so terrible to him. He said it stopped since I talked to him. I continued to observe the class afterwards and occasionally talked to the classmate of both students to see if everything seemed okay to her. A month after that, we had a meeting with colleagues from the PedPsy counseling center, where they criticized my procedure. They say I behaved badly and they prescribe it differently in their procedures. They say I shouldn't have contacted the mother, but to solve the matter primarily with the children at school. Actually, I still didn't understand how I should have behaved properly. You would certainly be interested in that, as well as me, actually, I would send you to them, but my colleagues are now on the adapter with the freshmen.

Interview

think the problem has been solved, since then I have not noticed the problem in the class, neither my mother nor my classmate reported anything. But I know that I probably solved it wrong, that it was not according to the tables. So that's why I would classify it as a rather negative solution to the problem. The following school year, we were in the class for mapping the classroom climate, where it was said that the student was partly out of the group, but they didn't give me any advice on what or how to improve.

Failure

11, prima

Knihy, hry

Mgr., ČJ, RJ a AJ

31

Byla jsem třídní učitelka u primánů a přišla za mnou jedna žákyně ze třídy s informací, že jejího kamaráda – spolužáka šikanuje spolužák. Vím, že tato žákyně se s ním hodně kamarádí a svým způsobem si ho vzala pod křídla a drží nad ním ochranou ruku. Popsala, že spolužákovi bere věci, schovává mu je a občas se mu posmívá. Zároveň jsem ze svého pozorování věděla, že se snaží být v partě s tímto spolužákem, takže i přes tyto skutečnosti se s ním stále bavil a nedával najevo, že by mu tyto provokace vadily. Spolužačka mi ale říkala, že už se na to nemůže dívat a že jí připadá, že to překročilo únosné meze, ale on se neumí bránit.

Žák je introvertní žák s průměrnými studijními výsledky, tichý, klidný chlapec. Rád čte, hraje doma hry, nikdy s ním nebyl problém. Spolužák je výraznější osobnost, extrovert, má kolem sebe partu kamarádů, dá se říct, že je to třídní klaun. Není zlý, žádný problém s ním nebyl, ale občas nedomýšlí důsledky svého chování.

Mou první reakcí bylo zavolat mamince žáka, které jsem se zeptala, zda o tom něco ví a zda si třeba doma nestěžoval. Maminka o ničem nevěděla, ale v telefonu si povzdechla. Prý podobný problém řešili i na prvním stupni ZŠ (jiná škola). Žák je prý takový, snadno se stane obětí. Řekla mi, že si se synem promluví. Já jsem si druhý den zavolala spolužáka a promluvila si s ním. Řekla jsem mu, že jeho chování není vhodné a že může mrzet, i když to nedává najevo a tváří se, že je všechno v pohodě. Spolužák mi vše odkýval a souhlasil, že už v šikaně pokračovat nebude. Zrovna pár dní na to byly třídní schůzky, kdy jsem se potkala s maminkou a ta mi řekla, že nechtěl, ať to řeší, prý mu spolužák nic tak hrozného nedělá. Prý to od té doby, co jsem si s ním promluvila, přestalo. Nadále jsem třídu poté sledovala a občas si promluvila i se spolužačkou obou žáků, zda se jí vše zdá v pořádku. Měsíc na to jsme měli poradu s kolegyněmi z PedPsy poradny, kde mi můj postup zkritizovaly. Prý jsem se zachovala špatně a ony to mají ve svých postupech předepsáno jinak. Prý jsem neměla kontaktovat matku, ale věc řešit primárně s dětmi ve škole. Vlastně jsem dodnes nepochopila, jak jsem se měla zachovat správně. To by vás určitě zajímalo, vlastně i mě, poslala bych vás za nimi, ale kolegyně jsou teď s prváky na adapťáku.

Myslím, že problém se vyřešil, od té doby jsem ve třídě problém nezpozorovala, nic nehlásila ani matka ani spolužačka. Ale vím, že jsem to teda asi vyřešila špatně, že to nebylo podle tabulek. Takže proto bych to zařadila ke spíše negativnímu řešení problému. Následující školní rok jsme pak ještě byli v třídě na mapování třídního klima, kde prý u žáka vyšlo, že je částečně mimo kolektiv, ale žádnou radu co a jak vylepšit mi nedali.

2

The boy transferred from the state school, i.e. new team and new rules. At the school he attended, he had a personal teaching assistant who worked in such a way that, in order to make her work easier, she calculated mathematical examples for him, for example. He knew the work procedures, but he never had to do them, he even did the hair cutting for him. He didn't have any learning habits, but they got into it very quickly with his mother, who started working very closely with the teachers. He often reacted in a way that took a lot of patience. For example, I wrote something on the blackboard, he went from the other side and erased it. Among the manifestations of his disorder, for example, is also loud expression, so we also experienced various screams, etc. His manifestation was also great speed and impetuousness, obscene expressions, explosiveness. He never outright beat anyone up.

personally had a great time with the boy - he was bright, he was interested in many things, but the moment he got exhausted, he didn't do anything. He was tired. When he came back after the weekend with his father, he was completely fired up. The only problem was the failure of parent-school communication. There were disciplinary problems, he lied, the kids cried because of him a few times, but it only failed because of the parents.

Diagnosis, Emotional outbursts, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The problem for him was that he needed to draw up a plan with a psychological counselor, including a person who would help him, because children with ADHD need to learn how to deal with emotions. However, his father refused this. We practiced personal interviews both with the pupil and with the pupil, pedagogues and parents in the so-called Three-Leaf, timely intervention, timely termination of behavior, reminders of the rules, possibly group setting of rules, consultation with the counseling office, cooperation with a special pedagogue. It was a daily process.

Interview, Cooperation with experts

He refused parents counseling and psychologists. They sent the boy back – I don't know if to the same one – but to the state school. The moment he left, the source of the problems in the class disappeared and some children might even be called relieved.

Failure

5. Třída, 11 let

Sport, atletika, klavír

ADHD,Dysgrafie,Dyslexie

Nesoustředěnost,Rušení výuky

Mgr., Angličtina

3

Chlapec přestoupil ze státní školy, tzn. nový kolektiv a nová pravidla. Na škole, kam docházel, měl osobní pedagogickou asistentku, která fungovala tím způsobem, že aby si ulehčila práci, tak například počítala matematické příklady za něj. Pracovní postupy znal, ale nikdy je nemusel dělat, dokonce se za něj i stříhalo. Neměl žádné učící návyky, do toho se však velmi rychle dostali s maminkou, která začala velmi úzce spolupracovat s pedagogy. On často reagoval tak, že to člověku zabralo hodně trpělivosti. Například jsem něco psala na tabuli, on šel z druhé strany a mazal to. K projevům jeho poruchy například patří i hlasité vyjadřování, takže jsme zažívali i různé skřeky atd. Jeho projevem byla i velká rychlost a zbrklost, sprosté výrazy, výbušnost. Nikdy nikoho vyloženě nezmlátil.

Já osobně jsem si s chlapcem velmi sedla – byl bystrý, zajímalo ho spoustu věcí, ale ve chvíli, kdy se vyčerpal, už neudělal nic. Byl unavený. Když přišel po víkendu s otcem, byl úplně rozstřelený. Jediný problém byl selhání komunikace rodič – škola. Kázeňské problémy byly, lhal, děti kvůli němu párkrát plakaly, ale selhalo to jen kvůli rodičům.

U něj byl problém ten, že bylo s psychologickou poradnou potřeba sestavit plán včetně člověka, který by mu pomáhal, protože u dětí s ADHD je potřeba se naučit, jak zacházet s emocemi. Jeho tatínek toto však odmítl. Praktikovali jsme osobní rozhovory jak s žákem, tak se žákem, pedagogy a rodiči v tzv. Trojlístku, včasné zakročení, včasné ukončení chování, připomínání pravidel, případně skupinové nastavování pravidel, konzultace s poradnou, spolupráce se speciálním pedagogem. Byl to každodenní proces.

Rodiče poradny a psychology odmítl. Chlapce vrátili zpět – nevím, jestli do té stejné – ale do státní školy. V momentě, kdy odešel, tak zdroj problémů ve třídě zmizel a některé děti si možná i dá se říct oddechly.

2

often dealt with a student's late arrival at school. Correctly, students should be sitting in their place with prepared things already 5 minutes before the start of the lesson. I started to warn the student about his late arrivals. He complained that sometimes he couldn't hear the alarm, but he promised that he would be careful to be on time. I even overheard other students telling him that he should go to school on time. Unfortunately, the student in question is completely dependent on his mother, and if she doesn't see to something, it won't happen. Therefore, when the situation did not improve, I informed the student's mother about it.

He is an average student with many different areas of interest.

Violation of classroom/school rules

There were several phone conversations between me and the mother of the pupil. She was emphatically warned about the problem, and after the phone calls, at least it wasn't an everyday thing, but the problem didn't disappear completely. The mother was again alerted to the persistent problem. She countered that she couldn't control it and that she couldn't completely promise it wouldn't happen again because she couldn't do anything about the alarm clock.

Interview, Warning

For a long time, I only received promises. Even the class noticed the student's late arrivals. Minutes for arriving late are added up and result in unexcused hours. You should be able to recognize them on your report card. But that doesn't seem like a form of appropriate punishment to me.

Failure

8 let, 2. třídy

Spousta různých zájmů konkrétní neuvedeno)

Mgr., učitelství 1. stupně základní školy

38

Často jsem řešila pozdní příchod žáka do školy. Správně by měli žáci sedět na svém místě s připravenými věcmi už 5 minut před začátkem hodiny. Začala jsem žáka upozorňovat na jeho pozdní příchody. Stěžoval si na to, že někdy neslyší budík, ale sliboval, že už si bude dávat pozor, aby chodil včas. Dokonce jsem zaslechla i ostatní žáky, jak mu říkají, že by měl chodit do školy na čas. Bohužel dotyčný žák je zcela odkázán na matku a ta když na něco nedohlédne, tak se to nestane. Proto když se situace nelepšila, upozornila jsem na to matku žáka.

Jedná se o průměrného žáka s mnoho různými oblastmi zájmu.

Proběhlo několik telefonických rozhovorů mezi mnou a matkou žáka. Ta byla důrazně upozorněna na problém a po telefonátech se alespoň pak nejednalo o každodenní záležitost, jenže problém nevymizel úplně. Matka byla znova upozorněna na neustále přetrvávající problém. Namítla, že to nemůže ovlivnit a že nemůže úplně slíbit, že se to nebude znovu opakovat, protože s budíkem nic udělat nemůže.

Dlouhodobě se mi dostávalo jen slibů. I třída si všímala pozdních příchodů žáka. Minuty za pozdní příchod se sčítají a z nich vznikají neomluvené hodiny. Ty už by šly poznat na vysvědčení. To se mi ale jako forma vhodného trestu nejeví.

2

The conflict between the pupil and pupil F. arose during the break. At this moment, the teacher's assistant was not present in the classroom, she was dealing with the teacher in the corridor with the situation that had happened the previous day. Pupil F. was walking past the other pupil's desk and "by mistake

taught in the class for the second year, I knew the students well, communication was problem-free. In the beginning, it took a while for the children to accept the rules and principles that I require, but gradually everything started to work smoothly and there were no major problems in the classroom. There were 18 pupils in the class, of which 3 pupils with SEN in the second level of support measures and one pupil with ADHD and Tourette's syndrome. It was with this pupil that the AP worked in the class. The student was born to a mother who took drugs in the prenatal period. Even when I was teaching the student, she was a drug addict. Until the age of 5, the pupil did not know his father and lived with his mother and grandmother. At the age of 5, the father showed interest in the boy and applied for custody of the child with the intention of raising him in his new family. The student grew up in his biological father's new family for a year, but due to his behavioral problems, his father's new partner refused to take care of him. At that time, his biological mother was unable to take care of him (continuous drug addiction). The boy was taken care of by his grandmother and occasionally by his aunt. It took the boy a long time to come to terms with the rejection by his new father's family. The student disrupted the lesson with unintelligible screams, made noises (meowing, buzzing like a drone, speaking vulgarly. He disturbed the other students and mutual conflicts occurred. Due to attention disorders, the assistance of the AP was necessary, which at the same time eliminated conflicts between the student and his classmates.

Diagnosis, Physical aggression, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

As I heard the noise from the classroom, I went to deal with the situation that was happening inside. After entering the classroom, I first pulled the students away from me, tried to calm them down and started to find out what was going on. In the following interview, the teacher is referred to by the letter "U

Physical intervention, Support, Working with the collective, Interview

As with the first one, I talked about the conflict with the student. Subsequently, an interview also took place with pupil F. We clarified with both boys what behavior is and is not correct, how they should treat each other and respect each other. The boys apologized to each other and shook hands. The only long-term solution was to prevent these situations. The following hour we had practical activities. Although I had originally planned the lesson differently, I used it to talk with the children. We sat in a circle on the carpet at the back of the classroom and talked one by one about how each of us is different, we have different interests, different assumptions, but also different health problems and we react to the same situations in different ways. The children gave examples from their surroundings and we tried to figure out together how to behave in different situations.

9 let, 3. třída

florbal, elektrotechnika

ADHD,Tiková porucha

VŠ – Mgr., 1. stupeň

37

Konflikt mezi žákem a žákem F. vznikl o přestávce. V této chvíli nebyla asistentka pedagoga přítomná ve třídě, řešila na chodbě s vyučující situaci, která se odehrála předchozího dne. Žák F. procházel kolem lavice druhého žáka a „omylem

Ve třídě jsem vyučovala druhým rokem, žáky jsem dobře znala, komunikace byla bezproblémová. Na počátku chvíli trvalo, než děti přijaly pravidla a zásady, které vyžaduji, ale postupně vše začalo bezproblémově fungovat a ve třídě nebyly větší problémy. Ve třídě bylo 18 žáků, z toho 3 žáci s SVP ve druhém stupni podpůrných opatření a jeden žák s ADHD a Touretteůvým syndromem. Právě s tímto žákem, ve třídě pracovala AP. Žák se narodil matce, která v prenatálním období brala drogy. I v době, kdy jsem žáka učila, byla narkomanka. Do 5 let žák neznal svého otce a žil s matkou a babičkou. V 5 letech o chlapce projevil zájem otec a zažádal o svěření dítěte do péče s úmyslem vychovávat do ve své nové rodině. Žák vyrůstal rok v nové rodině svého biologického otce, ale vzhledem k jeho potížím v chování odmítla nová partnerka jeho otce o něj pečovat. V té době se jeho biologická matka nebyla schopna o něj postarat (soustavná drogová závislost). O chlapce začala pečovat babička a příležitostně také teta. Chlapci trvalo delší dobu, než se smířil s odmítnutím ze strany nové otcovy rodiny. Žák narušoval výuku nesrozumitelnými výkřiky, vydával zvuky (mňoukal, bzučel jako dron, mluvil vulgárně. Ostatní žáky tím vyrušoval a docházelo k vzájemným konfliktům. Z důvodu poruch pozornosti byla nutná dopomoc AP, ta zároveň eliminovala konflikty mezi žákem a jeho spolužáky.

Jelikož jsem slyšela hluk ze třídy, šla jsem řešit situaci, která se uvnitř děje. Po vejití do třídy jsem žáky nejdříve odtrhla od sebe, snažila se je uklidnit a začala jsem zjišťovat, co se děje. V následujícím rozhovoru je vyučující označována písmenem „U

Jako s prvním jsem si promluvila o konfliktu s žákem. Následně proběhl rozhovor i s žákem F. S oběma chlapci jsme si vyjasnili, jaké chování je a není správné, jak se k sobě navzájem mají chovat, respektovat se. Chlapci se navzájem omluvili a podali si ruce. Jediným dlouhodobým východiskem bylo předcházet těmto situacím. Následující hodinu jsme měli praktické činnosti. Ačkoliv jsem původně hodinu měla naplánovanou jinak, využila jsem ji pro rozhovor s dětmi. Posadili jsme se do kruhu na koberec v zadní části třídy a popovídali jsme si postupně o tom, že každý z nás je jiný, máme různé zájmy, různé předpoklady, ale také různé zdravotní problémy a reagujeme na stejné situace odlišným způsobem. Děti uváděly příklady ze svého okolí a snažili jsme společně vymýšlet, jak se v různých situacích zachovat.

2

Student T. physically attacked his classmate during a long break. A colleague who was in charge of the corridor was the first to hear about the situation and immediately informed me. We took the attacked student, who had a visible red spot on his neck after the attack, from the classroom to the office, where he described to us exactly what happened. I immediately contacted his mother, who picked up the student in about 10 minutes and took him to the doctor. Meanwhile, T. was waiting in the classroom under the supervision of a colleague. The whole time he sat in his seat as if nothing had happened. When I asked him why he attacked a classmate, he said he didn't know. His grandmother came to get him in about 15 minutes. After they both left, I started to find out what exactly happened in the class. I asked different students one after the other and their statements coincided. The student took a chair to the back of the classroom and wanted to kick it. A classmate pushed his chair away, so the student attacked him - first he punched him, then he pushed him to the ground and started hitting him in the chest. When the classmate tried to get up, the student grabbed him by the neck and started yanking him.

Even before the attack, T. had a problem with controlling his emotions and was prone to aggression. So we made an appointment with a special psychologist in the fall. The student spoke openly with her and seemed sincere. He said he has an older brother who beats him for no reason. Although he lives with his mother, he visits his father, who lives in Russia, during the holidays. It is said that his ears often hurt because he had an accident with firecrackers, and his bones also hurt because he had a lot of fractures. The pupil was alone at the meeting with the psychologist, so I arranged another meeting with his mother and older brother, which the pupil did not attend. My mother told me that the student does go to see his father, but he lives in a nearby town, not in Russia. He also never had an injured ear and never broke anything. The brother claimed that it was the student himself who started the fights and he was just defending himself. We advised the mother to spend more time with the pupil and to seek further professional help, for which we gave her contacts.

Emotional outbursts, Physical aggression

Immediately after the attack, we contacted the psychologist, whom the student has been seeing since November, and agreed on further cooperation. We also sent the mother to see a pediatrician. During January and February, the hands-on intervention program took place in the classroom. During the holidays, the pupil spent two weeks in a child psychiatry facility. He was diagnosed with a speech disorder (98.5 stutter) that made communication difficult, and as a result he developed various defense mechanisms.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The attack took place when the student was in the 4th grade, now he is in the 7th grade. He still tends to be aggressive, but the situation has definitely improved. The student regularly goes to psychiatry and to the clinic of clinical psychology, and is also medicated according to the doctor's recommendation. The other students in the class know the student's problems and know how to communicate with him properly. When a problematic situation arises, in the absence of the student, the class teacher discusses everything with them, but then he does not return to the situation together with the student. In addition, there is always a community circle once a month.

Longterm success

14 let, 8. třída

Hlídání bratra, procházky

Krádeže,Nepozornost,Lhaní

Vysokoškolské (matematika, fyzika)

7

Žák T. o velké přestávce fyzicky napadl svého spolužáka. Kolegyně, která měla na chodbě dozor, se o situaci dozvěděla jako první a ihned mě informovala. Napadeného žáka, který měl po útoku na krku viditelnou červenou skvrnu, jsme odvedli ze třídy do kabinetu, kde nám popsal, co přesně se stalo. Okamžitě jsem kontaktovala jeho matku, která si žáka asi za 10 minut vyzvedla a odvedla ho k doktorovi. T. mezitím čekal ve třídě pod dohledem kolegyně. Celou dobu seděl na svém místě, jako by se nic nestalo. Když jsem se ho zeptala, proč zaútočil na spolužáka, tak řekl, že neví. Jeho babička si pro něj přišla asi za 15 minut. Když oba odešli, začala jsem zjišťovat, co přesně se ve třídě stalo. Ptala jsem se postupně různých žáků a jejich výpovědi se shodovaly. Žák si do zadní části třídy odnesl židli a chtěl do ní kopat. Spolužák mu židli odsunul, a tak na něj žák zaútočil – nejdřív mu dal pěstí, pak ho svalil na zem a začal ho bít hrudníku. Když se spolužák pokoušel zvednout, chytil ho žák za krk a začal s ním trhat.

Už před útokem měl T. problém s ovládáním svých emocí a měl sklony k agresivitě. Takže na podzim jsme domluvili schůzku se speciální psycholožkou. Žák s ní mluvil otevřeně a působil upřímně. Říkal, že má staršího bratra, který ho bezdůvodně bije. Bydlí sice s matkou, ale otce, který žije v Rusku, o prázdninách navštěvuje. Často ho prý bolí uši, protože měl úraz s petardami, a taky kosti, protože měl dost zlomenin. Na schůzce s psycholožkou byl žák sám, takže jsem si pak s jeho matkou a starším bratrem domluvila další schůzku, které se žák už neúčastnil. Matka mi řekla, že za otcem žák sice jezdí, ale bydlí v nedalekém městě, ne v Rusku. Taky nikdy neměl zraněné uši a nikdy si nic nezlomil. Bratr tvrdil, že bitky vyvolává sám žák a on se jenom brání. Matce jsme doporučili, aby trávila s žákem více času, a aby vyhledala další odbornou pomoc, na kterou jsme jí dali kontakty.

Hned po útoku jsme zkontaktovali psychologa, ke kterému žák už od listopadu chodí, a domluvili se na další spolupráci. Taky jsme matku poslali za dětským pediatrem. Během ledna a února ve třídě probíhal intervenční program Podané ruce. O prázdninách strávil žák dva týdny na dětské psychiatrii v zařízení. Byla mu diagnostikována porucha řeči (98.5 koktavost), která mu komplikovala komunikaci, a v důsledku toho si vybudoval různé obrané mechanismy.

K útoku došlo, když byl žák ve 4. třídě, dnes už chodí do 7. třídy. Pořád má sklony k agresivitě, ale situace se rozhodně zlepšila. Žák pravidelně chodí na psychiatrii a do ordinace klinické psychologie, taky je podle doporučení doktora medikován. Ostatní žáci ve třídě znají žákovi problémy a vědí, jak s ním správně komunikovat. Když nastane problémová situace, v nepřítomnosti žáka s nimi třídní učitel všechno rozebere, ale pak se už se společně s žákem k situace nevrací. Navíc vždycky jednou měsíčně probíhá komunitní kruh.

2

Again, the student did not have homework ready. At the beginning of the lesson, he apologized to me for not having it and I began to criticize his study work habits. He started to defend himself, he started to be rude.

student who is still a student at our high school and who has very problematic behavior. He is very intelligent, thoughtful, but on the other hand comfortable, unsystematic and when he doesn't want to work, he can be very unpleasant and aggressive. As for any behavioral issues and their diagnosis, I am not aware of any specific behavioral disorders he may be suffering from. I just know that he experienced the loss of one parent in his early childhood.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal aggression

I got upset and after a while we were yelling at each other in class. If I have to quote some of his statements, I remember telling him that as a high school student he must learn to fulfill his responsibilities and make sure that everything is done on time. He told me that he can't do it, that many people have tried to teach him, but no one has succeeded, so let me teach him what to do so that he learns to do his homework regularly. I found that very absurd.

Disrespectful communication

The student was very angry, refused to work until the end of the lesson and behaved in an angry manner.

Failure

15 let, kvarta (víceleté gymnázium)

Angličtina a IT

aprobace D-Fr-ZSV – Dokončené magisterským titulem

15 let

Student neměl opět připravený domácí úkol. Na začátku hodiny se mi omlouval, že ho nemá a já jsem mu začala jeho studijní pracovní návyky vytýkat. On se začal bránit, začal být drzý.

Student, který je stále studentem našeho gymnázia a který má velmi problematické chování. Je velmi inteligentní, přemýšlivý, ale na druhou stranu pohodlný, nesystematický a když se mu nechce pracovat, tak může být i velmi nepříjemný a útočný. Pokud jde o nějaké problémy chování a jejich diagnózu, nejsem seznámena s konkrétními poruchami chování, kterými by mohl trpět. Jen vím, že v raném dětství prožil ztrátu jednoho rodiče.

Já jsem se rozčílila a po chvíli jsme na sebe v hodině křičeli. Pokud mám citovat některé jeho výroky, vzpomínám, že jsem mu říkala, že jako student gymnázia se musí naučit plnit si své povinnosti a hlídat si, aby měl vše včas hotové. On mi na to řekl, že to neumí, že už se hodně lidí snažilo ho to naučit, ale se to nikomu nepodařilo, takže ať ho naučím, co má dělat, aby se naučil dělat pravidelně domácí úkoly. To mi přišlo hodně absurdní.

Student byl velmi naštvaný, do konce hodiny odmítal pracovat a choval se zpupně.

2

have a boy in my class who has been drawing a lot of attention to himself since the beginning of my time in the class. Although I haven't had this class since the first year, I understood very quickly during the first months that the children sometimes don't understand him and his interests are foreign to them. He often shouted in class, asked questions inquisitively, but often they were not related to the current topic, although they were above average for a child of his age. At the beginning I responded to the questions, later I started to ignore them and although at first it had the effect of reducing the intensity of asking questions, a few days later he started talking even more. In addition, he stopped directing questions to me, but also to his classmates, who did not know how to deal with such a situation. It is important to note that he was very interested in history, mainly the events during the Second World War and everything politically related to it. This was also the topic that was the most frequently asked questions. The questions gradually became tests of what I know. When I told about the creation of an independent Czechoslovakia in national history, he shouted if I knew what mobilization was and the like. The children were confused and as time went by this disruptive behavior started to bother them more and more. I noticed that they avoid him during breaks and are not interested in his hobby in history, if only for the reason that it interrupts practically every lesson.

The student is above average intelligent, who is interested in things inappropriate for his age, especially history. But it is important to mention his dyslalia, because of which it is often not clear what exactly he wants to convey and the more tenaciously he tries to assert his ideas. He has a younger sibling who also suffers from dyslalia. His parents are divorced, he lives with his mother, but he has a good relationship with his father and sees him. However, care is mainly on the mother. Since there is a younger sibling in the family, who also entered first grade this year, it can be assumed that the student suffers from a lack of attention and interest in his hobbies, which he compensates for by inadequate behavior in class.

Diagnosis, Verbal disruption of lessons

After consulting with the assistant, we agreed that we could set aside a space for the student in front of the whole class so that he could realize himself and be satisfied in presenting his knowledge to his classmates. During the break, we went to the student and asked him if he would like to present a paper on any topic that interests him in the national studies class. The student was enthusiastic about this idea. Only after we started with positive information did I ask the student if he felt that anyone was interested in his hobbies. The student became sad and replied that he would be happy if someone asked him about something in history or wanted to explain something he didn't know after him. From this, the assistant and I concluded that the student really suffers from a lack of attention. There can be several reasons, whether it is his speech defect, which makes it more difficult to communicate with his classmates, the family situation or a combination of both. Our assumption was thus confirmed and we were able to move on to concrete implementation of the solution.

Support, Proactive solutions, Interview, Cooperation with experts

In the next local history lesson, the student was given the opportunity to present his report. As a topic, he prepared all Czechoslovak presidents, their sequence and the most important information. The day before the presentation, I offered the student my cooperation, which consisted in printing photos of the presidents, so the student also included a competition for children in the report, which consisted in guessing one or another president. The children enjoyed guessing and when they did not understand something, they primarily asked the pupil. I intervened only in the most extreme case. The result came faster than I expected. I always reserved space for the student for a history paper once a week, and this reduced his need to shout and interfere with my interpretation. The children became more interested in the pupil's interest in history and stopped seeing him as a mere 'disruptor'. Pleasant feedback was also the reaction of the mother, who wrote me an e-mail that the pupil has been looking forward to school more recently, especially the national studies lessons.

Longterm success

10 let, 4. ročník

historie, auta

Logopedická vada

Potřeba pozornosti

Mgr., učitelství pro 1. stupeň

15

Ve třídě mám chlapce, který na sebe už od začátku mého působení ve třídě výrazně upozorňoval. Tuto třídu jsem sice neměla již od prvního ročníku, ale velmi záhy jsem během prvních měsíců pochopila, že děti ho občas nechápou a jeho zájmy jsou jim cizí. Často v hodinách vykřikoval, ptal se sice zvídavě na otázky, ale často nesouvisely s aktuálně probíraným tématem, ačkoliv byly pro dítě jeho věku nadprůměrné. Ze začátku jsem na otázky reagovala, později jsem je již začala ignorovat a ačkoliv to zpočátku mělo efekt, kterým bylo zmírnění intenzity položení dotazů, o pár dní později skákal do řeči ještě více. Navíc přestal otázky směřovat ke mně, ale i ke spolužákům, kteří nevěděli, jak s takovou situací naložit. Je důležité podotknout, že ho velmi zajímala historie, převážně události během druhé světové války a vše, co s ní politicky souviselo. To bylo i téma, které bylo většinou gró dotazů. Z dotazů se postupně stávaly spíše zkoušky toho, co vím. Když jsem ve vlastivědě vyprávěla o vzniku samostatného Československa, vykřikoval zda vím, co je mobilizace a podobně. Děti byly zmatené a postupem času je toto rušivé chování začalo čím dál tím víc obtěžovat. Všímala jsem si, že se o přestávkách vyhýbají a nemají zájem o jeho koníček v historii už jen z toho důvodu, že jím vyrušuje prakticky každou vyučovací hodinu.

Žák je nadprůměrně inteligentní, který se zajímá o věci neadekvátní jeho věku, především o historii. Je ale důležité zmínit jeho dyslalii, kvůli které často není zřejmé, co přesně chce sdělit a o to houževnatěji se snaží o prosazení svých myšlenek. Má ještě mladšího sourozence, který též trpí dyslalií. Má rozvedené rodiče, žije s matkou, ale s otcem má dobré vztahy a vídá se s ním. Převážně je ale péče na matce. Tím, že v rodině figuruje mladší sourozenec, který navíc letos nastoupil do první třídy, lze předpokládat, že žák trpí nedostatkem pozornosti a zájmu o jeho záliby, které si kompenzuje neadekvátním chováním v hodinách.

Po konzultaci s paní asistentkou jsme se domluvily, že bychom mohly vyčlenit žákovi prostor před celou třídou, aby se seberealizoval a uspokojil v prezentaci svých znalostí spolužákům. Během přestávky jsme zašly za žákem a zeptaly jsme se ho, zda by chtěl v hodině vlastivědy přednést referát na libovolné téma, které ho zajímá. Žáka tento nápad nadchnul. Až poté, co jsme začaly s pozitivními informacemi jsem se žáka zeptala, jestli má pocit, že někoho zajímají jeho záliby. Žák posmutněl a odpověděl, že by byl rád, kdyby se ho občas někdo na něco z historie zeptal nebo po něm chtěl vysvětlit něco, co nezná. Z toho jsme s paní asistentkou usoudily, že žák opravdu trpí nedostatkem pozornosti. Příčin může být několik, ať už se jedná o jeho řečovou vadu, která zapříčiňuje obtížnější komunikaci se spolužáky, o situaci v rodině či kombinaci obojího. Naše domněnka se tak potvrdila a mohly jsme přejít ke konkrétnímu naplnění řešení.

Na příští hodině vlastivědy dostal žák příležitost pro přednes svého referátu. Jako téma si nachystal všechny československé prezidenty, jejich posloupnost a nejdůležitější informace. Ještě den před přednesením jsem žákovi nabídla svou spolupráci, která spočívala ve vytisknutí fotografií prezidentů, takže žák do referátu zakomponoval I soutěž pro děti, která spočívala v hádání toho či oného prezidenta. Děti hádání bavilo a když něčemu nerozuměly, doptaly se primárně žáka. Já jsem zasahovala až v nejzazším případě. Výsledek se dostavil rychleji, než jsem očekávala. Žákovi jsem vyhrazovala prostor na referát z historie vždy jednou týdně a tím se zmírnila jeho potřeba vykřikovat a zasahovat do mého výkladu. Děti se začaly více zajímat o žákův zájem o historii a přestaly ho brát jako pouhého 'vyrušovatele'. Příjemnou zpětnou vazbou byla i reakce maminky, která mi napsala email, že žák se poslední dobou do školy více těší, obzvlášť na hodiny vlastivědy.

2

The student has been at this elementary school since the first grade. From the very beginning, it proved to be problematic, and the teaching staff reacted to this fact immediately. In the first grade, the student was sent to a pedagogical-psychological counseling center in November. At that time, he still lived with both parents and they lived in the same town where he attended elementary school. At school, he is unfocused, hyperactive, disruptive by grimacing and talking, noisy, wild, bad memory, hard to remember a poem, distracted, looks around, shouts, doesn't know what to do, has to repeat questions, personal pace is slow, uneven, sloppy, vocabulary insufficient. Conclusion: signs of ADHD, close cooperation with parents is necessary. – it worked, without major problems, without an assistant, he also had friends, unpredictable.

The student was supposed to go to the investigation in the 3rd grade, where they did not show up without an apology, November 2019, the application was removed from the records, therefore he could not get relief. He went again in the spring of 2020, 3rd grade, just before covid. The result came from the consultation: lower band average, mental abilities, deficits in regulation of activity and attention, support measures the same, but it worked. The turning point occurred in the 3rd grade. – parents' divorce, domestic violence, once he came to school with bruises. Cooperation with his parents was problematic, they moved further from the school, his mother drove him to school every day (about 25 km). Even online teaching through covid did not help the teaching, because of which he lost the order of the school. He was not with his father much. He refused to do assignments – his mother dictated – without a learning process. He did not see his classmates, he had a lack of contact. The student has a sister who is estimated to be his only friend. In the spring, he didn't go to school, he got fat, his mother got into financial problems. In June, he was admitted to a psychiatric hospital, where he stayed for a month. In September, he went to the hospital again, decided to be under his father's care. His stay was extended from two months to two and a half months.

Diagnosis, Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Failure to attend class, Verbal disruption of lessons

He returned to school in November, where he had a difficult time interacting with classmates and struggling because of gaps in the curriculum. He wanted to go back to his mother, he recommended involving a teaching assistant in the teaching. He figured that if he was naughty, he would end up in his mother's custody. Problems started in December - - - posting a message asking for an assistant - message going out in January - wilderness after Christmas - many different problems. Conflict with a classmate - there was a fracture due to, among other things, the difference in weight. So the student was assigned a teacher's assistant who pushes him to pay attention both in class and during breaks. – he was able to throw things off the table to children, for example. Deterioration of behavior was always observed after a weekend with mother. The father is trying, numerous negotiations took place, it was necessary to contact a psychiatrist - the drugs were not enough - he was calm only for the first two hours - a report to the psychiatrist. The student is still medicated and has a vigorous assistant with him who is able to calm him down.

Support, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

He is unable to maintain attention, he can last four hours at best, after which time the assistant has to take him to lunch, after which his condition will at least improve a little. Food mutes him - even at the cost of missing 10 minutes of class - the result. In matric or Czech, it is difficult for the pupil to follow up on the subject due to missed attendance. He makes up for large gaps by having the teacher pay attention to him individually, perhaps specifically - he gets lost and then gets frustrated. As an exception, he received verbal evaluation - with the help of this and the assistant, an improvement was observed. A positive vision for the future: rotating female teachers in the classroom, which will hopefully result in mutual benefits for both the student and the teacher. During the school year, situations began to occur irregularly when the pupil was foaming at the mouth, was unable to cooperate in class at school, prevented his classmates from learning, and was unable to continue it. Therefore, the teacher and the teaching assistant agreed on a procedure to solve these crisis situations. They agreed with the student that if a crisis situation occurs, he and the teacher's assistant will move to the guidance counselor's office and there, with the help of dialogue, the passions will be calmed down. Although the student was familiar with the procedure, logically, in such situations, he only had to obey the orders of the assistant, who forced him to leave the classroom and go to the office. The conversation, or rather the monologue of the educational counselor, usually within 30 minutes successfully allowed the calmed student to return to the classroom. Universal solution and patch. The advantage is that the student is familiar with the procedure, he will not be surprised by the place where he can calm down, or by a stranger who would pressure him. The progress of correction is controlled by a familiar teacher. This solution is mainly also considerate of classmates, who are logically uncomfortable to be interrupted by the student's outbursts, it scares many, so for the learning process and the course of teaching as such, leaving the class is, in my opinion, the right step.

Longterm success

13 let, 6. třída ZŠ

český jazyk, dějepis - Výchovná poradkyně na Základní škole -

Žák je na této ZŠ od první třídy. Již od počátku se projevoval jako problematický a pedagogický sbor na tento fakt reagoval ihned. Žák byl v první třídě poslán do pedagogicko-psychologické poradny hned v listopadu. Tehdy ještě žil s oběma rodiči a bydleli ve stejném městě, kam docházel do ZŠ. Ve škole je nesoustředěný, hyperaktivní, vyrušuje grimasami i mluvením, hlučný, divoký, špatná paměť, těžko si pamatuje básničku, pozornost rozptýlená, rozhlíží se, pokřikuje, neví, co má dělat, nutné opakování otázek, osobní tempo pomalé, nerovnoměrné, šišlá, slovní zásoba nedostatečná. Závěr: znaky ADHD, nutná úzká spolupráce s rodiči. – to fungovalo, bez zásadních problémů, bez asistenta, měl i kamarády, nevypočitatelný.

Žák měl jít na přešetření ve 3. třídě, kam se bez omluvy nedostavili, listopad 2019, žádost vyřazena z evidence, tím pádem nemohl mít úlevy. Na jaře 2020 šel znova, 3. třída., těsně před covidem. Z poradny přišel výsledek: dolní pásmo průměr, rozumové schopnosti, deficity regulace aktivity a pozornosti, podpůrná opatření stejná, ale fungoval. Zlom nastal ve 3. třídě. – rozvod rodičů, domácí násilí, jednou přišel s modřinami do školy. Spolupráce s rodiči byla problematická, stěhovali se dále od místa školy, matka jej každý den vozila do školy (asi 25 km). Výuce nepomohl ani online výuka přes covid, kvůli které přišel o řád školy. S otcem moc nebyl. Odmítal dělat úkoly – matka diktovala – bez procesu učení. Neviděl spolužáky, měl nedostatek kontaktu. Žák má sestru, která je podle odhadů jediný jeho kamarád. Na jaře nechodil do školy, ztloustl, matka se dostala do finančních problémů. V červnu se dostal do psychiatrické léčebny, kde byl měsíc. V září šel opět do léčebny, rozhodl, že bude v péči otce. Prodloužil se mu pobyt ze dvou měsíců na dva a půl měsíce.

V listopadu se vrátil do školy, kde zažíval perné chvíle v rámci obtížné interakce se spolužáky a strádal kvůli mezerám v učivu. Chtěl zpátky k matce, doporučil zapojit do výuky asistenta pedagoga. Domyslel si, že pokud bude zlobit, dostane se do péče k matce. Problémy začaly v prosinci - - - vypsání zprávy se žádostí o asistenta – zpráva odcházela v lednu – po Vánocích divočina – mnoho různých problémů. Konflikt se spolužačkou – došlo ke zlomenině mimo jiné kvůli váhovému rozdílu. Takže byla žákovi přiřazena asistentka pedagoga, která jej tlačí k pozornosti jak v hodinách, tak o přestávkách. – byl schopen třeba shazovat věci dětem ze stolu. Vždy bylo pozorováno zhoršení chování po víkendu s matkou. Tatínek se snaží, proběhla četná jednání, byla potřeba kontaktovat psychiatričku – léky nestačily – v klidu byl pouze první dvě hodiny – zpráva pro psychiatričku. Žák je stále medikovaný a má u sebe ráznou asistentku, která je schopná jej uklidnit.

Není schopen udržet pozornost, vydrží při nejlepším čtyři hodiny, po této době jej asistentka musí odvést na oběd, po kterém se alespoň trochu stav zlepší. Jídlo ho ztlumí – i za cenu vynechání 10 minut z výuky – výsledek. V matice nebo češtině se žákovi těžko navazuje na učivo, kvůli vynechané docházce. Velké mezery dohání tak, že se mu individuálně věnuje učitelka, třeba konkrétně – ztrácí se a pak je frustrovaný. Dostával jako výjimku – slovní hodnocení – za pomoci tohoto i asistentky se pozorovalo zlepšení. Pozitivní vize do budoucna: střídání učitelek ve třídě z čehož snad vyplynou oboustranné výhody jak pro žáka, tak pro učitele. Během školního roku se nepravidelně začaly vyskytovat situace, kdy žák pěnil, nebyl schopen spolupráce v hodině ve škole, spolužákům znemožňoval výuku, nebyl schopen v ní pokračovat. Paní učitelka se s asistentkou pedagoga proto dohodla na postupu, jak tyto krizové situace řešit. S žákem se domluvili, že pokud ke krizové situaci dojde, přemístí se s asistentkou pedagoga do kabinetu výchovného poradce a tam za pomocí dialogu vášně uklidní. Přestože byl žák s postupem obeznámen, logicky, mnohdy při takových situacích pouze musel poslouchat příkazy asistentky, která jej donutila opustit třídu a jít do kabinetu. Rozhovor, či z části spíše monolog výchovné poradkyně zpravidla do 30 minut úspěšně umožnil uklidněného žáka vrátit do třídy. Univerzální řešení a záplata. Výhodou je, že žákovi je postup znám, nepřekvapí ho místo, kam se jde uklidnit, ani cizí osoba, která by na něj tlačila. Průběh nápravy kontroluje obeznámená pedagožka. Toto řešení je hlavně také ohleduplné vůči spolužákům, kterým je logicky nepříjemné nechat se rušit výlevy žáka, mnohé děsí, takže pro proces učení i průběh vyučování jako takového je opuštění třídy, podle mě, správným krokem.

2

encountered the student's behavior for the first time in the third year, i.e. in the eighth year of elementary school, when she was already attending our eight-year high school. I joined the school as a brand new teacher and her class was one of the first I taught French. Their previous French teacher had given them a pretty rough foundation and there were big gaps in French across the class. As a teacher at the very beginning of my career, I had the idea and feeling that I would teach everyone French and that all students would love French. This was not a very good approach in the beginning, which was especially evident in the case of the student. Over time the class started to progress in French, of course each student had a slightly different level, but in general I felt that I could watch their French develop. However, this was not the case with the student. From the beginning of my arrival, it was obvious that she did not enjoy French at all and refused to cooperate with me in any way. Although she did not have any serious disciplinary problems, such as profanity, etc., her attitude was characterized by absolute lack of interest, both in the case of homework, and also in the case of class work and writing tests. At the beginning, I set clear rules for the class - i.e. that I would give negative points for not completing assignments and inactivity in class, which I followed. Since the student did not regularly hand in her homework, refused to cooperate in class, and often passed the tests completely blank, I began to evaluate her with negative points, and I even suggested reprimanding the class teacher. But none of that worked, and the student didn't care about the negative points, just like the French lessons, which she herself told me several times with the words "but do what you want, I don't care what you give me as a grade

The student lived only with her mother and maternal grandmother, her parents were divorced, and I had information from the class teacher that her father had been prosecuted. The mother worked a lot, so the student was mainly taken care of by her grandmother, but she was not able to be strict with her granddaughter and probably overlooked many things. The student's grandmother then died, I think, when she was 13 years old, and the student was often alone at home, as she had no siblings. As for relationships in the classroom, the student was again neutral and hardly expressed herself. She didn't make any serious problems, but she wasn't interested in excelling in anything either, she didn't really get involved in anything, mostly she didn't care. She had a few friends in the class, I don't think they had any negative influence on her, rather I often caught them helping her with tests or I found the same mistakes in their homework and it was clear to me that they were making her copy them.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

Since no reprimands or bad grades had almost any effect, I decided after a while to abandon the idea that all my students would love my subject and speak French. I arranged an individual consultation with the student, where I explained to her that I understand that she does not enjoy my subject, but that there are certain rules that apply to everyone, and they need to be followed. We agreed that she would at least start making minimal efforts and that if I saw this effort, I would not demand perfect results from her. I also changed the grading of tests and homework, where I no longer graded e.g. the entire essay with one grade, but separately graded the completed assignment, completed word count, original idea, grammar, and vocabulary, and determined the final grade by the average. In class, I stopped threatening with reprimands, but on the contrary, I started appreciating even minimal effort, for example the willingness to read a short text or answer a single question. And of course for all students, because as I said before, the rules apply to everyone the same.

Agreement, Support, Interview, Warning

We still struggled in the beginning and there were some minor problems at times, but I felt that this approach worked. Over time, I began to find that appreciating the little things motivates a student much more than bad grades and disciplinary actions, and within a year we developed a fairly good relationship. I started to respect that she will never like French and I therefore valued above all that she worked (albeit with mistakes) and tried, she in turn respected that she had to make at least some effort and that our relationship would be like this within some possibilities work. In this case, of course, it is also necessary not to forget that pupils who make a significantly greater effort also need to be praised, directly proportional to their effort, because otherwise they will start to feel that they don't have to do much either. What I mean by this is that the positive motivation in this case really worked much better than the previous negative one, and that only since then we managed to get along somehow. The student no longer studies at our school because she recently graduated, but when I met her during the holidays, she thanked me back for my attitude and told me that she was very happy that we finally managed to come to an agreement and that I understood what she was up to and why not

Longterm success

14 let, kvarta (9. ročník)

hra na kytaru, zvířata, matematika, fyzika, chemie

Magisterské; Francouzský jazyk a Tělesná výchova

10

Setkal jsem se s chováním žákyně poprvé v tercii, tedy v osmém ročníku ZŠ, kdy už ale navštěvovala naše osmileté gymnázium. Nastoupil jsem na školu jako úplně čerstvý učitel a její třída byla jednou z prvních, které jsem francouzštinu učil. Jejich dřívější učitelka francouzštiny jim předala dost hrubý základ a napříč celou třídou byly ve francouzštině velké mezery. Jako učitel na úplném začátku své kariéry jsem měl představu a pocit, že já naučím všechny francouzsky a že všichni studenti budou francouzštinu milovat. To ze začátku nebyl moc dobrý přístup, což se ukázalo hlavně v případě žákyně. Postupem času se třída začala ve francouzštině posouvat, samozřejmě každý z žáků měl úroveň trošku jinou, ale obecně jsem měl pocit, že mohu sledovat, jak se jejich francouzština vyvíjí. U žákyně tomu ale tak nebylo. Od začátku mého nástupu bylo zřejmé, že ji francouzština vůbec nebaví a odmítala se mnou jakkoliv spolupracovat. Nevyskytovaly se u ní sice žádné vážné kázeňské problémy, jako např. vulgární projevy apod., její přístup ale značil absolutní nezájem a to jak v případě domácích úkolů, tak i v případě práce v hodině a psaní testů. Na začátku jsem třídě stanovil jasná pravidla – tedy, že neplnění úkolů a neaktivitu v hodině budu hodnotit zápornými body, což jsem také dodržoval. Jelikož mi žákyně pravidelně neodevzdávala domácí úkoly, odmítala spolupracovat v hodinách a testy často odevzdávala úplně prázdé, začal jsem ji hodnotit zápornými body, a navrhoval jsem dokonce i napomenutí třídního učitele. Nic z toho ale nefungovalo a záporné body byly žákyně úplně stejně jedno, jako hodiny francouzštiny, což mi ostatně několikrát i sama oznámila slovy „však si dělejte, co chcete, mně je jedno, co mi dáte za známku

Žákyně žila pouze se svou matkou a babičkou z matčiny strany, její rodiče byli rozvedeni a od třídního učitele jsem měl informace, že její otec byl trestně stíhaný. Maminka hodně pracovala, a tak se o žákyni starala především její babička, která ale nebyla schopna být na vnučku přísná a hodně věcí pravděpodobně přehlížela. Babička žákyně poté myslím v jejích 13ti letech zemřela a žákyně tak byla často doma úplně sama, jelikož neměla žádné sourozence. Co se týče vztahů ve třídě, byla žákyně opět neutrální a téměř se neprojevovala. Nedělala žádné vážné problémy, ale ani v ničem neměla zájem vynikat, do ničeho se moc nezapojovala, většinou jí vše bylo jedno. Kamarádů ve třídě pár měla, myslím, že na ni neměli nijak negativní vliv, spíš jsem je často přistihl, že jí pomáhají s testy nebo jsem u nich nacházel totožné chyby v domácích úkolech a bylo mi tedy jasné, že jí je dávají opsat.

Jelikož žádná napomenutí ani špatné známky neměly téměř žádný vliv, rozhodl jsem se po čase opustit myšlenku, že všichni moji studenti budou můj předmět milovat a budou mluvit francouzsky. S žákyní jsem se domluvil na individuální konzultaci, kde jsem jí vysvětlil, že chápu, že ji můj předmět nebaví, ale že existují určitá pravidla, která platí pro všechny, a ta je potřeba dodržovat. Domluvili jsme se, že se začne alespoň minimálně snažit a že pokud tuto snahu uvidím, nebudu po ní požadovat perfektní výsledky. Pozměnil jsem také hodnocení testů a domácích úkolů, kde jsem již nehodnotil např. celou esej jednou známkou, ale hodnotil jsem zvlášť splněné zadání, splněný počet slov, originální nápad, gramatiku a slovní zásobu, přičemž jsem výslednou známku určil průměrem. V hodinách jsem přestal hrozit napomenutími, ale naopak jsem začal oceňovat i minimální snahu, např. ochotu přečíst krátký text nebo odpovědět na jedinou otázku. A to samozřejmě u všech žáků, protože jak jsem již říkal, pravidla platí pro všechny stejně.

Ze začátku jsme ještě bojovali a byly tam občas nějaké drobné problémy, ale vnímal jsem, že tento přístup zafungoval. Postupem času jsem začal zjišťovat, že oceňování maličkostí žákyni motivuje mnohem více, než špatné známky a kázeňské postihy, a během jednoho roku jsme si vypěstovali poměrně dobrý vztah. Já jsem začal respektovat, že francouzštinu nikdy nebude mít ráda a hodnotil jsem tedy především to, že pracovala (ačkoliv s chybami) a snažila se, ona zase respektovala, že musí vyvinout alespoň nějakou snahu, a že náš vztah takto bude v rámci nějakých možností fungovat. V tomto případě je pak samozřejmě nutné nezapomínat i na to, že žáky, kteří vyvíjejí podstatně větší snahu, je také potřeba chválit, a to přímo úměrně jejich snaze, protože jinak začnou mít pocit, že také nemusí nic moc dělat. Chci tím ale říct, že ta pozitivní motivace v tomto případě opravdu zafungovala mnohem lépe, než ta předchozí negativní, a že až od té doby se nám podařilo společně nějakým způsobem vycházet. Žákyně už na naší škole nyní nestuduje, protože nedávno odmaturovala, když jsem ji ale o prázdninách potkal, děkovala mi zpětně za můj přístup a řekla mi, že je velmi ráda, že jsme se nakonec dokázali domluvit a že jsem chápal, na co měla a na co ne.

2

The student got into the class in which I taught the Czech language. I think that the conflict between him and a classmate started during breaks or outside of school based on a common interest in which they met. They were good friends, they sat together. However, over time, the student began to drag their problems into the lesson, and I was sometimes disturbed by the way they argued with each other. The student craved attention, so they deliberately resolved their conflict out loud for everyone to hear. But the architect of the conflict was the pupil, that is why the case study discusses him. This conflict was basically quite innocent, so I couldn't get involved in it, but when they got to the 4th year of secondary school, everything escalated, until once a pencil flew at the student. Nothing happened to anyone, I tried to direct them, I sat them down. Time passed and after other similar cases the chair was already flying. I was speechless, the chair seemed too exaggerated. I have been dealing with the case for a while with prevention methodology. I immediately took both students out of the classroom to the school principal, who also summoned the methodologist. As far as I know, the pupils of the methodologist both started going to the methodologist more often, and since the colleague does her job really well, their relationship started to improve, they probably explained everything to each other, told each other why they were behaving like that, what was bothering them. At the graduation party, the two students were already together again, they sat next to each other all evening, having fun.

Pupils sat next to each other in class, they had common interests, which made them meet outside of school. The pupil is a spirited person, the pupil is rather quiet, but he probably could not stand the pressure from the former.

Physical aggression, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

I admonished the students in the class at first, mainly for being disruptive, when the pencil was flying, it seemed strange to me, I took them aside after the lesson, but they were not able to tell me anything. As soon as the chair flew, I immediately took it to the principal's office. The prevention methodologist talked to me several more times about what was happening in the class, how it escalated, and what else I noticed, and that was the end of it for me.

Interview, Cooperation with experts, Warning

The two students are friends again, there was tension in the classes, but it decreased over time. The team did not react in any way, it is possible that they know both pupils, they know how they behave outside of school.

Longterm success

16 až 18 let, 2. Až 4. Stupeň SŠ

Fotbal, další sporty, ve škole zeměpis, dějepis

Mgr., ČJ a LAT

20, včetně mateřské dovolené

Žák se dostal do třídy, ve které jsem vyučovala Český jazyk. Myslím si, že konflikt mezi ním a spolužákem začal o přestávkách, či mimo školu na základě společného zájmu, u kterého se setkávali. Byli to dobří kamarádi, seděli spolu. Žák ovšem postupem času začal jejich problémy tahat i do výuky, byla jsem občas vyrušována tím, jak se spolu hádají. Žák toužil po pozornosti, a tak jejich konflikt řešili schválně nahlas, aby to každý slyšel. Strůjcem konfliktu ale byl žák, proto kazuistika pojednává o něm. Tento konflikt byl v podstatě docela nevinný, a tak jsem se do něj vkládat nemohla, ovšem když už se dostali do 4. ročníku SŠ, tak se vše vystupňovalo, až jednou po žákovi letěla tužka. Nikomu se nic nestalo, snažila jsem se je usměrnit, rozsadila je. Čas plynul a po dalších obdobných případech už letěla židle. Byla jsem beze slov, židle už mi přišla hodně přehnaná. Případ jsem už chvíli řešila i s metodičkou prevence. Okamžitě jsem oba žáky vzala ze třídy ven, k ředitelce školy, která přivolala i metodičku. Žáci za metodičkou, pokud vím, oba začali k metodičce chodit častěji, a jelikož kolegyně svou práci dělá opravdu dobře, tak se jejich vztah začal lepšit, pravděpodobně si vše vysvětlili, řekli si, proč se tak chovají, co jim vadí. Na maturitním večírku už byli oba žáci opět spolu, seděli celý večer vedle sebe, bavili se.

Žáci ve třídě seděli vedle sebe, měli společné zájmy, kvůli kterým se scházeli i mimo školu. Žák je temperamentní osobou, žák spíše tichou, ale pravděpodobně nátlak ze strany prvního už nešel vydržet.

Žáky jsem ve třídě nejprve napomínala, hlavně kvůli vyrušování, když letěla tužka, už mně to přišlo divné, vzala jsem si je po hodině stranou, ale nic mi nebyli schopni říct. Jakmile letěla židle, okamžitě jsem je vzala do ředitelny. Metodička prevence se mnou ještě několikrát hovořila o tom, co se ve třídě dělo, jak se to stupňovalo, a čeho jsem si ještě tak všimla, tím to pro mně skončilo.

Oba žáci jsou opět kamarádi, v hodinách bylo cítit napětí, které ale postupem času ubývalo. Kolektiv nijak nereagoval, je možné, že oba žáky znají, ví, jak se chovají i mimo školu.

2

The student was enrolled at another school. On the 1st day of school, she brought him to our school, saying that he will complete his compulsory schooling at our school, as his older sibling also studies here. The pupil only came to school on rare occasions, but he was properly excused for missed absences. Every time he appeared at school, he hurt the children physically and verbally. His behavior started bordering on bullying. The situation began to be resolved with a special pedagogue, an educational counselor, a school psychologist and the school management. First, the mother was informed through the student book. She was then summoned to the school to the educational committee, but she did not arrive. The situation has improved thanks to distance learning introduced due to the Covid-19 virus pandemic. When the children returned to school, the situation began to repeat itself.

From the position of a teacher, I only know that the student grows up under the care of his mother and has an older sibling. He was never examined by a pedagogical-psychological counseling center, despite the school's recommendation.

Physical aggression, Verbal aggression

The pupil's mother sent the Czech School Inspectorate to me, I informed the police and the social worker about the pupil's behavior. Due to the deteriorating situation, I got in touch with the parents of the attacked classmates (the whole class) and together we started looking for a possible solution to the situation. This resulted in writing a petition, which was sent to the school principal and the municipal office. We were supposed to attend a pre-arranged meeting together, but the mother of the problematic pupil did not arrive again. Representatives of the Roma support organization were also present at the meeting, who were supposed to be impartial and help the mother with a possible solution.

Interview, Cooperation with experts

The result of the solved situation was almost none. The pupil advanced to the next grade, the class teacher, who took over the class, separates the aggressive pupil from the other children and continues to inform the police and the social worker (OSPOD).

Failure

7 let, 1. třída

šikana

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Lhaní,Agrese

vysokoškolské (učitelství pro 1. Stupeň)

16

Zápis žáka proběhl na jiné škole. V 1. školní den jej přivedla k nám do školy s tím, že povinnou školní docházku bude absolvovat na naší škole, protože zde studuje i jeho starší sourozenec. Do školy žák docházel pouze výjimečně, zameškanou absenci měl však řádně omluvenou. Vždy když se ve škole objevil, ubližoval dětem fyzicky i slovně. Jeho chování začalo hraničit se šikanou. Situace se začala řešit se speciálním pedagogem, výchovnou poradkyní, školním psychologem i vedením školy. Nejprve byla matka informována prostřednictvím žákovské knížky. Poté byla předvolána do školy k výchovné komisi, kam však nedorazila. Situace se zlepšila díky distanční výuce zavedené kvůli pandemii viru Covid-19. Ve chvíli návratu dětí do školy se situace začala opakovat.

Z pozice pedagoga je mi pouze známo, že žák vyrůstá pouze v péči matky a má staršího sourozence. Nikdy nebyl na žádném vyšetření pedagogicko-psychologické poradně i přes doporučení školy.

Matka žáka posílala na mne Českou školní inspekci, informovala jsem o chování žáka policii a sociálku. Díky zhoršující se situaci jsem se spojila s rodiči napadaných spolužáků (celá třída) a začalo se společně hledat možné řešení situace. To vyústilo v sepsání petice, která se poslala řediteli školy i na obecní úřad. Společně jsme se měli dostavit na předem svolanou schůzku, kam však matka problémového žáka opět nedorazila. Na schůzce byly přítomny i zástupkyně organizace pro podporu romů, které měly být nestranné a měly pomoci matce s případným řešením.

Výsledek řešené situace nebyl téměř žádný. Žák postoupil do dalšího ročníku, třídní učitelka, která třídu převzala, agresivního žáka separuje od ostatních dětí a nadále informuje policii a sociálku (OSPOD).

2

It happened during a lesson outside, when the boy 'under investigation' pulled out a knife on another of us and started threatening him. Parents are divorced, one week with mother and one week with father. The paradox is that his mother bought him the knife without his father's knowledge. He wanted it, so she bought it for him. The knife was about 20 cm long. He has ADHD so these issues have been recurring. We investigated this incident and invited the parents. It came from the fact that those boys were constantly pestering him. They took things from him, called him nonsense and he couldn't handle his emotions. They threatened to beat him up and stuff. So he brought the knife for defense.

The student has been diagnosed with ADHD and cannot easily integrate into groups of classmates. The individual is normally calm and works for an hour, but is easily provoked by others. Which was the trigger of this described event. He enjoys mathematics, physics as well, but when he has to sit quietly somewhere and be at peace, it is immediately a big problem for him. He always has to play with something, click something.

Diagnosis, Physical aggression, Violation of classroom/school rules

He wanted to solve the situation by transferring to another school. But I said that this is not a solution. That the same situation can be repeated at another school. If he has a behavior disorder, then the transfer will not solve anything. Rather, he must learn to get along with others. In the end, he was reprimanded by the principal because the boys provoked him to do it, it was a week before the end of the school year, and there was no room for any proper correction. So he got a reprimand for behavior instead of 2. And on top of that the covid regime. Well, it wasn't ideal. Unfortunately, these children do not give it at all at the end of the school year.

Consequences, Working with the collective, Interview

After this incident, the remaining students were given less training on how to treat individuals with these diagnoses. There will still be some minor problems in the classroom, but the boys no longer pick on him and he is more able to integrate into groups, both during class and during recess. But they still keep an eye on him just in case.

Partial success

12 let, 6.třída

ADHD

Bariéry v komunikaci

Magisterský titul (Matematika + Fyzika)

20 let praxe

Stalo se to při hodině venku, kdy nám 'zkoumaný' chlapec vytáhl na druhého nůž a začal mu vyhrožovat. Rodiče jsou rozvedení, týden je s matkou a týden s otcem. Paradox je, že ten nůž mu koupila matka bez vědomí otce. On ho chtěl, tak mu ho koupila. Nůž byl dlouhý asi 20cm. Má poruchu ADHD, takže se tyto problémy opakovaly. Tuto událost jsme vyšetřovali a pozvali jsme si rodiče. Vyplunulo z toho, že ti kluci ho neustále otravovali. Brali mu věci, řikali mu blbosti a on nezvládl emoce. Vyhrožovali mu, že ho zmlátí a tak. Tak si ten nůž přinesl na obranu.

Žák má diagnostikovanou vadu ADHD a nedokáže se lehce integrovat do skupinek spolužáků. Jedinec je normálně v klidu a pracuje o hodině, avšak lehce se nechá vyprovokovat ostatními. Což byl spouštěč této popisované události. Matematika ho baví, fyzika téže, avšak když má někde sedět potichu a být v klidu, tak je to pro něj hned velký problém. Musí si stále s něčím hrát, něco cvakat.

Chtěl řešit situaci tak, že přestoupí na jinou školu. Avšak já jsem říkala, že to není řešení. Že stejná situace se může opakovat i na jiné škole. Jestliže má poruchu chování, tak přestup nic nevyřeší. Spíše se musí naučit s ostatními vycházet. Nakonec dostal ředitelskou důtku, jelikož ty kluci ho k tomu vyprovokovali, bylo to týden před koncem školního roku, a nebyl tam prostor pro nějakou řádnou nápravu. Takže místo 2 z chování dostal důtku. A ještě do toho ten covid režim. No nebylo to ideální. Tyto děti to bohužel na konci školního roku vůbec nedávají.

Po tomto incidentu bylo dáno zbylým žákům menší školení, jak se chovat k jedincům s těmito diagnozami. Stále se vyskytnou ve třídě nějaké menší problémy, avšak kluci si ho už nedobírají a on se více dokáže integrovat do skupinek, jak o hodině, tak i o přestávce. Avšak stále na něj pro jistotu dávají pozor.

2

The pupil's classmates informed me that the pupil was smoking an electronic cigarette in the toilet. I asked if they were sure it was him and that he was really smoking. The students showed me a video on their cell phone where the student was filmed smoking.

The student had an average grade, was averagely intelligent. Popular in the collective, he was certainly not excluded from it, he had friends.

Violation of classroom/school rules

When the student came to class, I asked him if it was true that he smoked an electronic cigarette in the boys' restroom during recess. The student replied that he didn't, while spasmodically holding his hands in his sweatshirt pockets. So I asked him to show me the contents of his pocket. The student took out an electronic cigarette, which I took from him. When I asked him why he smoked, he replied that he wanted to try it. Then we reiterated that such behavior is prohibited in the school rules and briefly talked about how smoking is harmful to health.

Consequences, Interview

The student's parents were informed about the incident. The student received a two in behavior. He never smoked at school, I don't know if outside of it.

Longterm success

13 let, 8. ročník

hudba

Absence,Rušení výuky

Magisterské, Český jazyk a literatura, Hudební výchova

33

Spolužáci žáka mě informovali, že žák kouří na záchodě elektronickou cigaretu. Zeptala jsem se, jestli si tím jsou jistí, že je to on a že opravdu kouří. Žáci mi ukázali video na mobilu, kde byl žák při kouření natočen.

Žák měl průměrný prospěch, byl průměrně inteligentní. V kolektivu oblíbený, určitě z něj nebyl vyloučený, měl kamarády.

Když žák přišel do třídy, zeptala jsem se ho, zda je pravda, že o přestávce kouřil elektronickou cigaretu na chlapeckých záchodech. Žák odpověděl, že ne a při tom křečovitě držel ruce v kapsách mikiny. Poprosila jsem ho tedy, aby mi ukázal obsah kapsy. Žák vytáhl elektronickou cigaretu, kterou jsem mu odebrala. Když jsem se ho zeptala proč kouřil, odpověděl, že to chtěl zkusit. Pak jsme si zopakovali, že ve školním řádu je takové chování zakázané a krátce jsme si povídali o tom, jak kouření škodí zdraví.

Rodiče žáka byli informováni o incidentu. Žák dostal dvojku z chování. Už nikdy ve škole nekouřil, jestli mimo ni, to nevím.

2

The situation I want to describe happened quite a long time ago, when the student was in the first or second grade. I don't remember exactly now, but it happened when I started working for her as an assistant. In that first grade, the student did not communicate at all and did not respond to instructions. On the contrary, she had real problems with being disruptive, especially with yelling and screaming in general.

The pupil suffers from a mental disability, so she has an individual plan for each subject at school. She is now in seventh grade and her behavior has improved tremendously from what it used to be. In subjects like maths, the cutoff for her is set to the bare minimum, so while her classmates are now doing the contents of a cube, she will be graded on a small multiplication table.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

As was said before, this happened when I started as a pupil. I have not been an assistant for as long as some, about 10 years. Žačka is the second student assigned to me as an assistant. The beginning was very demanding, as I already said, the student did not communicate well, had problems with interruptions, could not stand sitting in one place. Once she even just got up, ran to the sink, let go and stuck her whole head under it. I don't remember all the details, but it was sometime in September, it was a beautiful old summer. Everything went on like any other day, 4 hours of teaching with the teacher and then the parents picked up the pupil. In the second lesson we had writing, I went to the office for a snack and a coffee. After the bell rang, I went back to class, it was supposed to be math class. I went to our place, but the student was nowhere to be found. So I went to check the toilets, but the pupil was nowhere to be found, that was already strange, and above all I started to worry a little. I asked the janitor and the cleaning lady to help me with the search. We searched perhaps the entire school, but not a trace of the pupil. It was terrible, the pupil could go anywhere. Everything had to be called to the parents and the search for the pupil continued. In order not to delay it too much, the student found herself halfway between school and home, without her belongings, just in her knickers, she simply 'dropped out' of that school.

Support, Interview, Cooperation with experts

After this incident, I had to be with the pupil all the time, I had a snack with the children in the classroom and only jumped when the teacher was already in the classroom. I always preferred to wait for the student to change in the locker room and lead her straight to her parents in front of the school. Since then, fortunately, no similar incident has happened, but the experience was terrible. Fortunately, since then, the pupil's behavior and grades have improved significantly, but the beginnings were very rough.

Longterm success

13 let, 7. třída

zvířata, vše barevné, venkovní aktivity, hudba a zpěv

Mentální postižení

Hyperaktivita,Nepozornost

Kurz asistenta pedagoga

10

Situace, kterou chci popisovat se stala už docela dávno, kdy žačka byla v první, nebo druhé třídě. Nevybavuji si to teď úplně přesně, ale stalo se to, když jsem u ní jako asistentka začínala. Žačka v té první třídě absolutně nekomunikovala a nereagovala na pokyny. Naopak, měla neskutečné problémy s vyrušováním, hlavně s vykřikováním a křičením obecně.

Žačka trpí mentálním postižením, proto má ve škole nastavený individuální plán na každý předmět. Nyní už je v sedmé třídě a její chování se neskutečně zlepšilo, oproti tomu, co to bývalo. V předmětech jako je matematika je pro ni hranice nastavená na úplné minimum, takže zatímco její spolužáci teď dělají obsah krychle, ona bude hodnocena z malé násobilky.

Jak už bylo řečeno předtím, toto se stalo, když jsem u žačky začínala. Asistenta nedělám tak dlouho, jako někteří, asi nějakých 10 let. Žačka je druhý žák, který mi byl jako asistentce přiřazen. Začátek byl velmi náročný, jak už jsem říkala, žačka špatně komunikovala, měla problémy s vyrušováním, nevydržela sedět na jednom místě. Jednou se mi dokonce jen tak zvedla, utekla k umyvadlu, pustila ho a strčila pod něj celou hlavu. Nepamatuji si úplně detaily kolem, ale bylo to někdy ještě v září, bylo krásné babí léto. Vše probíhalo jako každý jiný den, 4 hodiny výuky s paní učitelkou a potom si žačku vyzvedávali rodiče. Druhou hodinu jsme měli psaní, já si odskočila do kabinetu na svačinu a na kávu. Po zvonění jsem šla zpět do třídy, měla být hodina matematiky. Šla jsem k našemu místu, ale žačka nikde. Šla jsem tedy zkontrolovat záchody, ale žačka nikde nebyla, to už bylo divné, a hlavně jsem začala mít trochu obavy. Poprosila jsem pana školníka a paní uklízečky, aby mi pomohli s hledáním. Prohledali jsme snad celou školu, ale ani stopa po žačce. Bylo to hrozné, žačka mohla jít kamkoliv. Vše se tedy muselo zavolat rodičům a pátrání po žačce pokračovalo dál. Abych to moc nezdržovala, žačka se našla v půli cesty mezi školou a domovem, bez věcí, jen tak v bačkůrkách, prostě z té školy 'zdrhla'.

Po tomto incidentu se muselo u žačky být neustále a pořád, svačila jsem s dětmi ve třídě a odskočila si pouze, když už ve třídě byla paní učitelka. Vždy jsem radši počkala na žačku, až se v šatně převleče a rovnou ji dovedla rodičům před školu. Od té doby se, naštěstí, žádný podobný incident nekonal, ale zkušenost to byla hrozná. Naštěstí se od té doby žaččino chování i prospěch výrazně zlepšily, ale začátky byly velmi krušné.

2

The student repeatedly did not prepare for lessons and did not respect the rules in class. He often lay on the bench, had fun with his classmates and generally significantly disrupted the lesson. He absolutely lost motivation to work and ignored teachers' calls.

The class was very smart, this student was the leader of a small group that was disrupting the class. They often attracted attention.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

First, we held a meeting with the parents and proposed an examination in a pedagogical-psychological counseling center. The student passed the examination, but no action was recommended. The teachers then drew up a pedagogical support plan, which included several measures: stable seating in the first desk in all lessons so that the pupil would come into contact with other pupils than before, and further cooperation was established with parents, who supervised the pupil's preparation for lessons and teaching overall. Targeted attention was also directed at the pupil, he got more time for assignments and written works.

Support, Interview, Cooperation with experts

The student and his parents took the measures without any problems. The parents were very willing to cooperate with the teaching staff and focused more attention on the student in the home environment. There has been improvement and stabilization in the long term.

Longterm success

Osmileté gymnázium, 15. LET

FLORBAL

UČITELSTVÍ SŠ – ČJ + ZSV

5

Žák se opakovaně nepřipravoval na výuku a nerespektoval pravidla v hodině. Často ležel na lavici, bavil se se spolužáky a celkově výrazně narušoval vyučovací hodinu. Absolutně ztratil motivaci k práci a ignoroval výzvy učitelů.

Třída byla velmi šikovná, tento žák byl vůdce úzké skupinky, která narušovala vyučování. Často strhávali pozornost.

Nejprve jsme absolvovali schůzku s rodiči a navrhli vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Žák vyšetření absolvoval, avšak nebylo doporučeno žádné opatření. Učitelé poté sestavili plán pedagogické podpory, který obnášel několik opatření: stabilní posazení do první lavice ve všech hodinách, aby žák přišel do kontaktu s jinými žáky, než doposud a dále byla navázána spolupráce s rodiči, kteří dohlíželi na žákovu přípravu do hodin a na výuku celkově. Také byla na žáka mířená cílená pozornost, získal více času na úkoly a písemné práce.

Žák spolu s rodiči přijali opatření bez problémů. Rodiče byli velmi ochotní spolupracovat s učitelským sborem a na žáka zaměřili více pozornosti v domácím prostředí. Dlouhodobě došlo ke zlepšení a stabilizaci.

2

Yesterday was math, it was at the end of the second period, so he wasn't completely tired yet. The children had to do the whole exercise on number series and the student had to do only 2 examples from this exercise. He didn't manage to do a single example, he cut himself again, lay down on the bench and didn't cooperate. There were also his classic comments that he won't do it because he wants to be stupid and he wants to be homeless etc.

The student has autism and ADHD. Honestly, I don't notice much ADHD in him, it's much worse in other children I know, but in my opinion he has a rather severe form of autism. In the case of a student, this manifests itself in the fact that he often does not cooperate, he is stubborn and when you force him to do something, it does not lead anywhere, he simply has his own head. This could be overlooked, but his negative thoughts and words are worse. He often talks about death, about the homeless, that he would like to be like that too, that he is useless and no one likes him, which is not a good thing to hear from anyone, let alone an eight-year-old boy. He is fascinated by snakes, octopuses, spiders and often how these animals manage to kill.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

There was no point in going to the office with him for the moment, when there was a break in a little while. So I let him be and after a while I tried to count the examples with him, unsuccessfully. The bell rang for a break, and before the start of the next lesson, I tried to calculate the examples with him one more time, but in vain, so unfortunately he had to get the examples for homework, because he had to finish the examples.

(Disciplinary) Punishments, Support

Again, this was a short-term solution, we did not actually solve this situation in any way. But it's like a roller coaster, sometimes there is a complete sweetheart who behaves well and cooperates in class, sometimes it is more difficult with the pupil.

Failure

8 let, 2. třída ZŠ

nebezpečná zvířata jedovatí hadi, jedovatí pavouci), chobotnice, vesmír, kapitán Nemo

Autismus,ADHD

Vulgární vyjadřování,Neposlušnost,Rušení výuky,Ničení majetku,Verbální agresivita

VŠ ekonomická – titul Ing.

1

Včera byla matematika, bylo to na konci druhé hodiny, takže ještě nebyl úplně unavený. Děti měli udělat celé cvičení na číselné řady a žák měl dělat jen 2 příklady z tohoto cvičení. Nezvládl udělat ani jeden příklad, opět se sekl, lehl na lavici a nespolupracoval. Nechyběly ani jeho klasické poznámky, že to dělat nebude, protože chce být hloupý a chce být bezdomovec atd.

Žák má autismus a ADHD. Upřímně ADHD na něm moc nepozoruji, u jiných dětí co znám je to mnohem horší, Dle mého názoru má ale poměrně těžkou formu autismu. U žáka se to projevuje tak, že často nespolupracuje, je umanutý a když ho člověk do něčeho nutí, nikam to nevede, má zkrátka svou hlavu. To by se dalo překousnout, co je pro horší jsou ale jeho negativní myšlenky a řeči. Často mluví o smrti, o bezdomovích, že by chtěl také takový být, že je zbytečný a nikdo ho nemá rád, což se neposlouchá dobře od nikoho, natož od osmiletého chlapce. Fascinují ho hadi, chobotnice, pavouci a často to, jak tyhle zvířata dokáří zabíjet.

Nemělo cenu s ním na tu chvíli chodit do kabinetu, když za chvíli byla přestávka. Nechala jsem ho tedy být a po chvilce jsem se snažila s ním příklady dopočítat, neúspěšně. Zazvonilo na přestávku a před začátkem další hodiny jsem se ještě jednou pokusila s ním příklady vypočítat, ale marně, tak bohužel musel dostat příklady za úkol na doma, protože ty příklady dodělat musí.

Opět to bylo krátkodobé řešení, vlastně jsme tuto situaci nijak nevyřešili. Je to ale jako na horské dráze, občas je úplné zlatíčko, které se chová slušně a v hodinách spolupracuje, někdy je to s žákem náročnější.

2

I've had problems with Standa basically since first grade. As a child at the time, he was unable to stay engaged in one activity for a while. Today, he tries to be friends with others, not looking for conflicts. I'm still trying to solve, or at least improve, the problem with attention. This is a daily matter, some problem situation occurs every hour. For example, when I assign an exercise, the student usually does not pay attention, he has no idea what is required of him. If he starts to work, he usually cannot solve the task by himself and correctly without help. As for the problem with conflicts, he usually started provoking his classmates more or less for no reason.

The student lives with both parents. He's had trouble keeping his attention since he was little. I received information from the teacher from the kindergarten, which is affiliated with our elementary school, that this is a child who has absolutely no ability to maintain attention, often provokes others, even attacks them physically. In kindergarten, his parents went with him to a child psychologist on the recommendation, but they did not pass on the results and refused to continue solving the situation with professional help. He therefore does not have a confirmed history of ADHD, dyslexia or dysorthography (I believe that he has these disorders). The student has no interests, i.e. he has already changed a number of clubs, but he did not last more than 3 months in any interest activity. His parents don't force him into any long-term activity, they always "nod" to him

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching

noticed students having problems almost immediately. His behavior, but also the way he learned to read and write, for example, made me draw up a pedagogical support plan for the parents with a recommendation for an examination in a pedagogical-psychological counseling center. In my opinion, problematic behavior is probably due to ADHD, dyslexia and dysorthography is still very noticeable in students today, problems with reading, the way in which they write - above all, writing itself causes great problems for him, not only in terms of grammatical errors, but also in font slant and the like. Although the parents accepted my support plan, and also started trying to prepare themselves for school with the student, they absolutely refuse to visit a counseling center or a psychologist. The reason is their previous experience, which they don't even want to share with me (probably they found out something they didn't like), they also come with arguments like: "He's a normal kid, we won't label him.

Support, Interview

After the conflict was resolved, there was always a moment of calm, and in the long term, I see great progress in his behavior towards others. Today, the student practically does not cause any major conflicts with other students - that is, very rarely or certainly not, just for no reason. However, I still struggle to get him to listen to me in class, not play with something on the desk for at least 5 minutes, and know what we are doing. He still has absolutely no idea what we're doing in class, he can't solve the tasks on his own. I'm really not satisfied with this at all and I don't know how to solve it further. I think that if the parents started to cooperate more with me or agreed to a pedagogic-psychological consultation, it would be much better for the student, even in the long run. I can't imagine him going to second grade now and later to high school and all the teachers supporting his needs without any guidance from the counseling center or maybe without the aforementioned assistant.

Failure

10 let, 5. ročník

ne, věčně střídal kroužky, u ničeho nevydrží

Fyzické násilí,Nepozornost,Nesoustředěnost

Se Standou mám problémy v podstatě už od první třídy. Tehdy bíl děti, nebyl schopen vydržet chvíli u jedné činnosti. Dnes už se snaží s ostatními kamarádit, nevyhledávat konflikty. Problém s pozorností se pořád snažím vyřešit, nebo alespoň zlepšit. Jedná se o každodenní záležitost, nějaká problémová situace nastává v každé hodině. Když například zadávám cvičení, žák obvykle nedává pozor, netuší, co se po něm chce. Pokud začne pracovat, většinou ten úkol nedokáže bez pomoci vyřešit sám a správně. Co se týče toho problému s konflikty, většinou začal více méně bez důvodu provokovat spolužáky.

Žák bydlí s oběma rodiči. Už od malička má problémy udržet pozornost. Od učitelky ze školky, která je k naší základní škole přidružená, jsem dostala informaci, že se jedná o dítě, které absolutně nevydrží udržet pozornost, často provokuje ostatní, napadá je dokonce i fyzicky. Ve školce s ním rodiče na doporučení zašli k dětskému psychologovi, výsledek však nepředali a odmítli situaci nadále řešit s odbornou pomocí. Anamnézu ADHD, dyslexii ani dysortografii tedy nemá potvrzenou (domnívám se, že tyto poruchy má). Žák nemá žádné zájmy, respektive vystřídal už řadu kroužků, ale u žádné zájmové činnosti nevydržel déle než 3 měsíce. Rodiče ho do žádné dlouhodobé aktivity nenutí, vždy mu „kývnou

Všimla jsem si žáků problémů téměř ihned. Chování, ale například i způsob, jakým se učil číst a psát mě přiměl vypracovat pro rodiče plán pedagogické podpory s doporučením na vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Dle mého názoru za problematickým chováním bude pravděpodobně ADHD, dyslexie a dysortografie je i dnes velmi nápadná na žáků problémech se čtením, způsobem, jakým píše – především psaní mu dělá samo o sobě veliké problémy, a to nejen ve smyslu gramatických chyb, ale i ve sklonu písma a podobně. Rodiče sice akceptovali můj plán podpory, a také se sami začali snažit především připravovat se se žákem do školy, ale naprosto odmítají návštěvu poradny nebo psychologa. Důvodem je jejich předchozí zkušenost, o kterou se se mnou ani nechtějí podělit (pravděpodobně zjistili něco, co se jim nelíbilo), také přichází s argumenty typu: „Je to přeci normální dítě, nebudeme ho nálepkovat.

Po vyřešení konfliktu byl vždy chvíli klid, z dlouhodobého hlediska u něj vidím veliký pokrok v chování k druhým. Žák dnes už prakticky nevyvolává žádné větší konflikty oproti ostatním žákům – tedy opravdu velmi zřídka nebo určitě ne, jen tak bezdůvodně. Pořád však bojuji s tím, aby mě v hodinách poslouchal, nehrál si s něčím v lavici alespoň 5 minut a věděl, co děláme. Pořád v hodinách většinou absolutně neví, co děláme, nedokáže úkoly řešit sám. S tímto opravdu vůbec nejsem spokojená a nevím, jak to dál řešit. Myslím, že kdyby rodiče začali více spolupracovat se mnou nebo svolili k pedagogicko-psychologické poradně, bylo by to pro toho žáka mnohem lepší, a to i z dlouhodobého hlediska. Neumím si představit, že teď půjde na druhý stupeň a později na střední školu a všichni učitelé jeho potřeby budou podporovat bez jakéhokoliv doporučení z poradny nebo třeba bez zmíněné asistentky.

2

gave the students the task of correcting the dictation and justifying why it is written soft or hard in which situation and so on. I let the students work independently. After a while, the three students started yelling at each other. 'Teacher, they are arguing in the office.' I silenced one of the students. Another student spewed. 'Mrs. teacher, they're chasing their impaling dicks over there!' Without a reaction, I started talking to another student and asked him about the first sentence. I even came up with a reward for the correct solution and defending the correctness, but the student continued. 'He's probably rubbing frn*y there.' I ignored the remark and called the student in question to explain the sentence. He refused to answer.

The class itself is quite small. There are 17 pupils in total. There is one pupil with special needs and also three problematic students. The special needs student has his assistant and works smoothly at his individual pace and does not disrupt class unlike the three boys. These boys are placed one by one on each side of the class so that they have as little opportunity to communicate with each other as possible, i.e. to influence the course of the lesson as little as possible.

Verbal aggression

I tried to calm the students down. Unfortunately, that didn't work, so I tried to ignore the notes and focused on the other students. But this group was so disturbing that I tried to call one of them as a warning to the others. Unfortunately, this did not work at all, rather the opposite, and the inappropriate behavior continued on and on. Until my nerves snapped and I scolded the students for disobedience. The students were obviously amused by this and did not take it into account. The bell saved me.

Disrespectful communication, Proactive solutions, Warning

There was no solution, the class only managed to correct the dictation in the whole hour and the problematic students escaped without problems. On the contrary, there was frustration on the part of the teacher. So, in the next lessons, the students continued and maybe even in the future the disruptive behavior will increase.

Failure

14, 8. ročník

otevřená otázkaLední hokej

Dislexie

Lhaní

Magisterské, matematika a společenské vědy

8

Zadala jsem studentům za úkol opravit diktát a zdůvodnit, proč se v jaké situaci píše měkké či tvrdé i a tak dále. Nechala jsem studenty samostatně pracovat. Po chvíli na sebe tři studenti začali pořikovat. 'Paní učitelko, ony se tam v kabinetu hádají.' Utišila jsem jednoho ze žáků. Vytříkl další student. 'Paní učitelko, ony si tam honí svoje nastřelovací ču*aky!' Začala jsem bez reakce mluvit s jiným žákem a ptala jsem se ho na první větu. Dokonce jsem i vymyslela odměnu za správné řešení a obhájení správnosti, ale student dále pokračoval. 'Asi si tam mastí frn*y.' Odignorovala jsem poznámku a vyvolala jsem dotyčného studenta k vysvětlení věty. Odmítl odpovědět.

Třída jako taková je poměrně malá. Celkem je zde 17 žáků. Zde se nachází jeden žák se speciálními potřebami a dále také tři problematickí studenti. Student se speciálními potřebami má svou asistentku a funguje bez problémů ve svém individuálním tempu a nenarušuje hodinu na rozdíl od tří chlapců. Tito chlapci jsou rozesazeni po jednom do všech stran třídy, aby co nejméně měli možnost vzájemně komunikovat, tedy aby také co nejméně ovlivňovali chod výuky.

Zkoušela jsem žáky utišit. To bohužel nefungovalo a tak jsem zkusila poznámky ignorovat a zaměřila jsem se na ostatní studenty. Tato skupinka ale natolik vyrušovala, že jsem zkusila jednoho z nich vyvolat jako výstrahu pro ostatní. To bohužel vůbec nezafungovalo, spíše naopak, a nevhodné chování pokračovalo dál a dál. Až mi praskly nervy a vynadala jsem žákům za neposlušnost. Žáci z toho měli očividně legraci a nebrali to v potaz. Zachránilo mě zvonění.

Žádné řešení se nedostavilo, třída za celou hodinu stihla pouze opravit diktát a problematickí studenti vyvázli bez problémů. Naopak se dostavila frustrace na straně učitele. V dalších hodinách tedy studenti pokračovali a možná i v budoucnu zesílí rušivé chování.

2

In the history class during the month of September, we discussed the introduction to the Middle Ages and devoted ourselves to chronology. At the beginning, we repeated the classification of years into centuries and millennia. The introductory activity was followed by familiarization with the chronogram. The next step was the creation of their own chronogram, the pupils chose the year of their choice, most focused on the year of their birth. In the introductory part, the student unsuccessfully tried to collect the tools necessary for work. He didn't have a notebook, he borrowed writing utensils from neighbors, the only thing he had was a set of crayons. For such occasions I have prepared free papers to make available to him. He did not engage in the first phase of the lesson - he does not like unstructured work. He paid attention to rearranging the crayons. However, when asked questions, he always knows what he is talking about and responds well. In the course of such activities, it is necessary to repeatedly and without emotion motivate the activity, but not to try to intervene directively in his secondary activities. At the moment of creating the chronogram, the situation changed, because the student is very creative, he came up with a great combination and he managed to create a high-quality artistically well-crafted chronogram with a design for a statue to decorate. During the verification, it was clear that he understood the meaning of the chronogram. During the feedback, the student evaluated his work positively, he was happy with it, and he also received positive feedback during the peer evaluation.

very intelligent, sensitive, introverted boy of small stature. He joined the collective in the 4th grade. He was transferring from an alternative school in a nearby village. According to his own words, he was bored there, his parents cited the fact that he was not receiving an adequate education at the alternative school as the reason for the transfer. Due to his high intelligence, he has caught up with his studies, but his work habits are a big problem. He often needs to compensate for monotonous activity. He often mindlessly plays with various objects that are currently within reach. My experience has shown that any restrictions will significantly increase his restlessness and the quality of work will drop sharply. Apart from crayons, the most common escape is various puzzles, currently he is popular with different variations of the Rubik's cube. Although at first glance this is not fair to the rest of the class, after the experience of several classes I must state that the classmates react to it with understanding and without emotion. After three years of living together, they know the classmate and know that even if he does not maintain full concentration and attention during the lesson, he is concentrated, answers correctly and this distraction helps him to get a better result

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

At the outset, I would like to emphasize that I originally tried to consistently demand the fulfillment of duties, as I expect from all other children. If the student does not have a notebook and a textbook for the history class, I write this fact in the appropriate document. If a student has 5 forgetfulness in one month, we write a reminder in the student's book. Taking into account the fact that the above-mentioned pupil should receive a warning several times a month, I came up with a different solution. Of course, he has these problems in other subjects as well, so as an educational consultant at this school, I developed a PLPP in which I take these facts into account. I consider it very important that all teachers accept the student's individuality and that their reactions are predictable from the perspective of the student and his classmates. The set rules are in the process of implementation, so everyone involved is learning to work with them.

Support, Cooperation with experts

was surprised by the positive result at the end of the lesson, even though during the work I had the feeling for a long time that the student did not enjoy the activity, he was not interested in the topic, and he approached the final task with disinterest and laxity. Once he could engage his creativity and conceive the entire chronogram as part of his designed work of art, he devoted himself not only to the detailed elaboration of the image, but also to the chronogram itself. After this experience, I began to think about the possibility that in most lessons the student could compensate for his restlessness with some other activities that would not disturb the other students in the activity at the same time. In addition to drawing, the ability to put together a Rubik's cube or other puzzles has proven itself. In the future, I do not rule out other compensatory techniques, bracelet knitting, crocheting and other handicrafts are popular in the class. It is necessary to approach the situation with caution, because currently the classmates react with understanding, but I do not rule out that in time they could require the same understanding, which would negatively affect the course of the lesson.

Longterm success

12 let, 7.ročník

Výtvarné umění, hudba, hlavolamy

Nesoustředěnost

Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů 5.-12. ČJ/ON a metodik prevence a výchovný poradce (specializační studium výchovného poradenství)

32

V hodině dějepisu v průběhu měsíce září jsme probírali úvod do středověku a věnovali jsme se chronologii. Na úvod jsme si zopakovali zařazování letopočtů do století a tisíciletí. Po úvodní aktivitě následovalo seznámení s chronogramem, Dalším krokem byla tvorba vlastního chronogramu, žáci si zvolili letopočet dle vlastního výběru, většina se zaměřila na rok svého narození. V úvodní části žák se snažil neúspěšně shromáždit pomůcky nutné k práci. Sešit neměl, psací potřeby si půjčil od sousedů, jediné, co měl, byla sada pastelek. Pro takové příležitosti mám nachystané volné papíry, které mu dám k dispozici. V první fázi hodiny se nezapojoval – nemá rád nestrukturovanou práci. Pozornost věnoval přerovnávání pastelek. Při dotazech ale vždy ví, o čem se mluví, reaguje dobře. Je nutné v průběhu takových aktivit opakovaně a bez emocí motivovat k činnosti, ale nesnažit se direktivně zasahovat to jeho vedlejších aktivit. V okamžiku tvorby chronogramu se situace změnila, neboť žák je velmi kreativní, vymyslel si skvělé souvětí a podařilo se mu vytvořit kvalitní výtvarně skvěle zpracovaný chronogram i s návrhem sochy, kterou by zdobil. Při ověřování bylo znát, že pochopil smysl chronogramu. Při zpětné vazbě žák hodnotil svou práci pozitivně, měl z ní radost a také při vrstevnickém hodnocení se dočkal pozitivní zpětné vazby.

Velmi inteligentní, citlivý, introvertní chlapec drobné postavy. Přišel do kolektivu ve 4.třídě. Přecházel z alternativní školy z nedaleké vsi. Dle vlastních slov se tam nudil, rodiče uváděli jako důvod přestupu skutečnost, že na alternativní škole nedostával adekvátní vzdělání. Vzhledem k vysoké inteligenci učivo dohnal, velkým problémem jsou ale jeho pracovní návyky. Často potřebuje kompenzovat jednotvárnou činnost. Často si bezmyšlenkovitě hraje s různými předměty, které má aktuálně na dosah. Z mých zkušeností vyplynulo, že jakékoliv restrikce výrazně zvýší jeho neklid a kvalita práce jde prudce dolů. Nejčastějším únikem bývají kromě pastelek různé hlavolamy, aktuálně má v oblibě různé variace Rubikovy kostky. Ač to na první pohled vzhledem ke zbytku třídy není fér, po zkušenostech z několika hodin musím konstatovat, že spolužáci na to reagují s pochopením a bez emocí. Po třech letech společného soužití spolužáka znají a vědí, že i když během hodiny neudrží plné soustředění a pozornost, je koncentrován, odpovídá správně a toto rozptýlení mu pomáhá k lepšímu výsledku

Na úvod bych zdůraznila, že jsem se původně snažila důsledně vyžadovat plnění povinností, jako to očekávám od všech ostatních dětí. Pokud žák nemá na hodinu dějepisu sešit a učebnici, zapisuji tento fakt do k tomu určené listiny. Pokud má žák během jednoho měsíce 5 zapomenutí, zapisujeme napomenutí do žákovské knížky. S ohledem na skutečnost, že výše zmíněný žák by měl dostat napomenutí několikrát za měsíc, jsem přistoupila k jinému řešení. Tyto problémy má samozřejmě i v dalších předmětech, a tak jsem jako výchovný poradce na této škole vypracovala PLPP, v němž tyto skutečnosti zohledňuji. Za velmi důležité považuji, aby všichni učitelé akceptovali žákovu individualitu a aby jejich reakce byly z pohledu žáka i jeho spolužáků předvídatelné. Nastavená pravidla jsou v procesu implementace, tedy všichni zúčastnění se s nimi učíme pracovat.

Překvapil mě pozitivní výsledek na konci hodiny, i když v průběhu práce jsem dlouho měla pocit, že činnost žáka nebaví, téma ho nezajímá a k závěrečnému úkolu přistoupí s nezájem a laxně. Jakmile mohl zapojit svou kreativitu a celý chronogram pojmout jako součást jím navrženého uměleckého díla, věnoval se nejen detailnímu propracování obrázku, ale dal si záležet na samotném chronogramu. Po této zkušenosti jsem se začala zamýšlet nad možností, že by ve většině hodin mohl žák kompenzovat svůj neklid nějakými jinými aktivitami, které by zároveň nerušili ostatní žáky v činnosti. Kromě kreslení se osvědčila i možnost skládání Rubikovy kostky, nebo jiné hlavolamy. Do budoucna nezavrhuji i jiné kompenzační techniky, ve třídě je populární pletení náramků, háčkování a další ruční práce. Je třeba k situaci přistupovat obezřetně neboť aktuálně spolužáci reagují s pochopením, ale nevylučuji, že časem by mohli vyžadovat stejné pochopení, což by negativně ovlivnilo průběh hodiny.

2

In the second year at the beginning of the school year, the meeting order was decided in the class. Most of the students sat in their seats, where they sat the previous school year. Some pupils had to find a new place, namely those who came among the last. It was among these pupils that the aforementioned pupil belonged. She had a choice of several seats at the front of the class and three seats at the back of the class, where mainly dominant and conflicted classmates sat. The student was less popular in class and her choice to sit in the back was problematic. Problematic because there was a verbal exchange between her and the girls she didn't want between them. After a week, more and more students complained more and more.

The student was from a complete family and had one younger brother. The school and the new environment opened her horizons and she became a Christian. At first glance, she had a calmer personality, she liked to talk about herself and her interests. At school, she had no conflicts with the teachers, she fulfilled her duties and occasionally joined the discussion. She contrasted her personality by talking about herself to her peers, which is why few people could stand her. If they were classmates who were tolerant, then there were no disputes. If it concerned dominant classmates, then there was conflict and passionate discussion.

Verbal aggression

week after the beginning of the school year, I had to make a statement about a conflict situation in my class. I did a kind of discussion with the class in order to solve the problems that arose. We discussed the causes of this situation and then I spoke to my students as a whole class about the possibilities of solving this situation. I agreed with the class and the student. I made an agreement with the student not to create reasons for conflicts, and I encouraged her peers to moderate their reactions to the stimuli that arose or to avoid them.

Working with the collective, Interview

After this situation was resolved, the conflicts continued for an even shorter time, but after some time the female students in the back benches calmed down and did not instigate conflicts. The students learned to work alongside each other, but minor misunderstandings occurred in unusual situations.

Longterm success

16let, 2.ročník SŠ

Hasičský kroužek

VŠ – Speciální pedagogika

15 let

Ve druhém ročníku na začátku školního roku se ve třídě řešil zasedací pořádek. Většina žáků si sedla na své místo, na kterém seděli předchozí školní rok. Někteří žáci si museli najít místo nové a to právě ti, kteří přišli mezi posledními. Právě mezi tyto žáky patřila i zmíněná žákyně. Na výběr měla z několika míst v přední části třídy a tři místa v zadní části třídy, kde seděly převážně dominantní a konfliktní spolužačky. Žákyně byla ve třídě méně oblíbená a její volba sednou si dozadu byla problematická. Problematická z toho důvodu, že došlo ke slovní přestřelce mezi ní a děvčaty, která jí mezi sebe nechtěla. Po týdnu si více žaček čím dál více stěžovalo.

Žákyně byla z úplné rodiny a měla jednoho mladšího bratra. Škola a nové prostředí jí otevřelo obzory a stala se křesťankou. Na první pohled byla klidnější povahy, ráda mluvila o sobě a svých zájmech. Ve škole neměla žádné konflikty s vyučujícími, své povinnosti plnila a občas se zapojila do diskuze. Svoji osobnost zprotivila povídáním o sobě svým vrstevníkům, a proto ji málo kdo vystál. Pokud se jednalo o spolužáky, kteří byli tolerantní, pak nedošlo k žádným sporům. Pokud se to týkalo spolužáků dominantních, pak nastal konflikt a vášnivá diskuze.

Týden po začátku školního roku v třídnické hodině jsem musela zastat nějaké stanovisko ke konfliktní situaci ve své třídě. Se třídou jsem udělala diskuzní druh za účelem vyřešit problémy, které nastaly. Probírali jsme příčiny vzniku této situace a poté jsem ke svým žákům k jako celé třídě promluvila o možnostech řešení této situace. Domluvila jsem třídě i žákyni. S žákyní jsem se domluvila, aby nevytvářela důvody ke konfliktům a jejím vrstevníkům jsem kladla na srdce, aby zmírnili svoje reakce na vzniklé podněty nebo se jim vyvarovali.

Po řešení této situace konflikty ještě kratší dobu přetrvávaly, ale za nějaký čas se žákyně v zadních lavicích uklidnily a nedávaly si podněty ke konfliktům. Žákyně se vedle sebe naučily působit, avšak při neobvyklých situacích došlo menším nedorozuměním.

2

We worked with fourth-grade students in a distant town 66 km from our school, we came for two days, Thursday and Friday. The boy in question happened to work together with my son. It was he who told me that the principal of the school had declared a principal's leave for Friday due to some electrical re-installation. Simply, the school was without power and so it was time off. I point out that we are talking about a school that was over sixty kilometers away. Such a distance is not an obstacle for the youth today, and as soon as the boy learned this, he came to me with the decision to go home. He was there in his car. At the age of eighteen, he already had a driver's license and drove there alone at his own risk, with the knowledge of his parents. He said hello and went to the car. I stopped him at that speed and tried to tell him lightly that we have electricity here. He replied that he was on director's leave and that he would go home. I tried to explain to him that this does not apply to us and whether he does not mind that his classmates will work for him. He just shrugged and repeated that he didn't care, he didn't care and that he was going home anyway. As I was leaving, I told him to think carefully about what he was doing, that I wouldn't argue with him. Everything happened very quickly. While he was on his way, I called the school principal to ask what was going on. It wasn't his first offense. He immediately called his mother and seems to have followed them to the business. That ended it for me for a while. My son arrived in a few hours, if I know about it. The boy was coming back. From this I concluded that his parents must have spoken to him. The next day, of course, his classmates laughed at him, his pride sank to freezing point. However, it was a very short lesson. He was nice for a while, if I don't count his arrogant remarks. A few days after that, the CEO of the company occasionally interviewed my students. He invited everyone separately and asked specific questions that his secretary wrote down. I was in production at the time and the director came to me asking if I could step aside so the others wouldn't hear us. He began: 'Please, what kind of young person is this?' I tried to give him a brief answer that he is our problematic student who is very difficult to deal with. He revealed to me that he asked him if he could imagine staying in the company in any particular position. It is said that he laughed at him, that certainly not, that for such money in life and similar remarks in front of the highest authority of the company.

From day one, it was evidently clear that the boy was set up differently from the others. He was brought up in a well-off family. Since the boy demanded when he wanted and how much he wanted, it was very well known, there was no chance to motivate him for a financial reward. He was the only one who stood out from the group. The others were friendly to each other and helped each other. He always treated them, and really every day, condescendingly, arrogantly and without respect. The same was true of communication with teachers. At practice he was still hiding, drinking coffee and hardly cooperating. Outside of school, he allegedly visited slot machines and played poker. He never stayed overtime. It was very difficult to motivate him to work. Classmates built a gym in their spare time. They painted, plastered in old warehouses. They also had a financial reward for practice. He didn't lift a finger and of course, when it came to breaking bread, he wanted to practice there. It wasn't just us, colleagues, who had a problem with him, but we noticed how annoyed his classmates were as well. After several conversations with the parents, we found out that he is not completely manageable at home, and certainly not by his mother. She solved it with us herself, how hopeless she felt.

Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

The headmaster was understandably upset because he had invested unnecessary money in such an arrogant pupil. Already during that conversation he said to me: 'It will be best if you don't bring this boy here to me anymore.' Right after that I called our school director and we solved the whole thing by transferring him to another practice that wasn't even financially evaluated, but he basically didn't care. It was a relatively quick solution, I was no longer in charge of him after that, it was finished for me.

Consequences, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

In fact, he worked the rest of his fourth year at another company and then successfully graduated from school. How he is doing in life, whether he has come to appreciate money and work, I have no idea. The step, thanks to which he no longer worked in a specific company, of course helped the company as well, but mainly his classmates. However, I'm not sure that moving to a different location has solved his problematic behavior in any way.

Failure

18 , štvrtý ročník SŠ

hokej

Lhaní,Podvody,Arogance,Agrese,Disrespekt

Stredoškoslké- DPŠ

Celkem 39 – z toho škola 9

Pracovali jsme se žáky čtvrtého ročníku ve vzdáleném městě 66 km od naší školy, docházeli jsme na dva dny, čtvrtek a pátek. Chlapec, o kterém bude řeč, pracoval náhodou společně s mým synem. Právě on mi prozradil, že ředitel školy vyhlásil na pátek ředitelské volno kvůli nějaké reinstalaci elektrického vedení. Jednoduše škola byla bez proudu a tak bylo volno. Upozorňuji, že mluvíme o škole, která byla vzdálená přes šedesát kilometrů. Taková vzdálenost dnes pro mládež není překážkou, a jakmile se to chlapec dozvěděl, přišel za mnou s rozhodnutím, že pojede domů. Byl tam svým autem. V osmnácti letech už měl řidičský průkaz a na vlastní riziko s vědomím rodičů tam jezdil sám. Pozdravil a šel k autu. V té rychlosti jsem ho zastavil a snažil se mu lehce říct, že my tady elektřinu máme. Odpověděl mi, že má ředitelské volno a že pojede domů. Snažil jsem se mu vysvětlit, že to pro nás neplatí a zda mu nevadí, že za něj budou pracovat spolužáci. On jen pokrčil rameny a opakoval, že mu to je jedno, nezajímá ho to a že pojede domů tak jako tak. Při odchodu jsem mu řekl, ať si dobře rozmyslí, co dělá, že se s ním nebudu přetahovat. Vše se událo velmi rychle. Už když byl na cestě, volal jsem řediteli školy, abych se zeptal, co s tím. Nebyl to jeho první přestupek. Ihned volal jeho matce a zdá se, že šel za nimi do podniku. Tím to pro mě na chvíli skončilo. Za pár hodin přišel syn, jestli už o tom vím. Chlapec se vracel zpět. Z toho jsem usoudil, že mu asi rodiče promluvili do duše. Druhý den se mu samozřejmě spolužáci smáli, jeho pýcha klesla na bod mrazu. Bylo to však velmi krátké ponaučení. Chvíli byl hodný, pokud nepočítám jeho arogantní poznámky. Pár dní na to generální ředitel podniku dělal občas pohovor s mými žáky. Každého si pozval zvlášť a ptal se konkrétních otázek, které zapisovala jeho sekretářka. V té době jsem byl ve výrobě a přišel za mnou ředitel, jestli bych nemohl jít stranou, aby nás ostatní neslyšeli. Začal: 'Prosím vás, co je to za mladého člověka?' Snažil jsem se mu stručně odpovědět, že je to náš problematický žák, s kterým se jedná velmi těžko. Prozradil mi, že se ho ptal, zda si dokáže představit zůstat v podniku na nějaké konkrétní pozici. Prý se mu vysmál, že určitě ne, že za takové peníze v životě a podobné poznámky před nejvyšší autoritou podniku.

Od prvního dne bylo evidentně jasné, že je chlapec nastavený jinak než ostatní. Byl vychováván v dobře finančně zajištěné rodině. Jelikož si chlapec vyžádal, kdy chtěl a kolik chtěl, to bylo velmi známé, nemělo šanci ho motivovat k finanční odměně. On jediný z kolektivu vyčníval. Ostatní se chovali k sobě kamarádsky a pomáhali si. On se k nim choval vždy a to opravdu den co den, povýšeně, arogantně a bez respektu. Totéž platilo o komunikaci s učiteli. Na praxi se stále schovával, pil kávu a téměř nespolupracoval. Mimo školu prý navštěvoval herny-automaty a hrál poker. Nezůstal ani jednou na přesčas. Bylo velmi těžké ho motivovat k práci. Spolužáci si ve svém volném čase budovali posilovnu. Malovali, omítali ve starých skladech. Měli za to i finanční odměnu k praxi. On nepomohl ani prstem a samozřejmě, když přišlo na lámání chleba, chtěl tam cvičit. Neměli jsme s ním problém jen my, kolegové, ale všimli jsme si, jak jsou z něj otrávení i spolužáci. Po několika rozhovorech s rodiči jsme zjistili, že ani doma není úplně zvládnutelný a už vůbec ne jeho matkou. Ta to s námi sama řešila, jak se cítí beznadějně.

Ředitel byl pochopitelně rozčílený, protože investoval zbytečné peníze do tak arogantního žáka. Už během toho rozhovoru mi řekl: 'Bude nejlepší, když mi sem toho chlapce už nepřivedete.' Hned po tom jsem volal našemu řediteli školy a celé jsme to vyřešili tak, že byl přesunutý na jinou praxi, která ani nebyla finančně hodnocená, ale to mu bylo v podstatě jedno. Bylo to poměrně rychlé řešení, já už jsem ho potom na starosti neměl, pro mě to bylo ukončené.

Ve skutečnosti zbytek čtvrtého ročníku odpracoval v jiném podniku a poté úspěšně školu ukončil. Jak se mu v životě daří, zda dospěl k hodnotě peněz a práce, netuším. Krok, díky kterému už v konkrétním podniku nepracoval, samozřejmě pomohl i podniku, ale hlavně spolužákům. Nejsem si však jistý, zda přesun na jiné místo nějak vyřešil jeho problematické chování.

2

At the beginning of the school year, the boy I'm in charge of got into a fight with a classmate in the locker room over a cap, causing the classmate to have a broken nose and a concussion because he hit his head on the mesh of the locker room. Normally his behavior can be managed in some way, but in this case, as it was a serious injury, the emergency services and even the police and the boy's parents were called. The injured boy was taken away by the ambulance service, and the other boy and his parents were interviewed by the police and they began to treat it as bodily harm, after which they were taken to the station and the investigation continued there.

A boy with conduct disorder, ADHD and Asperger syndrome, 12 years old. 6th year of elementary school, average grade. Classmate, without problematic behavior, 12 years old, 6th year of elementary school.

Physical aggression, Lying and cheating, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Unfortunately, in this case, there was no other option but to call the police and the police, because the student's behavior could not be solved in any other way given the situation. As I mentioned before, the parents were called and the police took the boy away, where the investigation continued.

Working with the collective, Interview

Everyone was in shock, they treated the injured boy and we tried to calm the other boy down and keep him in place so that something else wouldn't happen to someone else. After that, the boy was taken away and further investigation was already underway with the parents. After some time, the boy returned to the school and tearfully apologized to the boy he had hurt.

Failure

12 let, 6. ročník

ADHD,Náběh na Aspergerův syndrom

Střední s maturitou

5 let

Ve čtvrté třídě se u žačky projevilo problémové chování - předvádí se, nereaguje na napomenutí, vyrušuje, vykřikuje a jeden z konfliktů bylo také lhaní o 'bitce', která proběhla, a kterou vyprovokovala.

Žačka se přistěhovala s rodiči z Anglie, kde měla jiné zvyky. S češtinou neměla problém, je tedy bilinguální. Zároveň se začátkem školy začala chodit do hudebního kroužku – flétna a trubka. Maminka od ní měla velké očekávání a myslí si o ní, že je nejlepší ve třídě a chce, aby šla na gymnázium. Ve třídě má své kamarádky a kamarády, vychází se všemi, jen má svoje nálady a občas je to s ní velmi těžké. S maminkou komunikujeme a snažíme se dělat pokroky jak ve škole, tak i po její osobní stránce. Bohužel i po nápravě ve 4. třídě, se po prázdninách vrátila do 5. třídy a problémové chování se opět dostavilo. Pravděpodobně je chyba v domácí výchově, protože přes školní rok jsme si žačku 'vychovali' a po prázdninách se nám vrátila tak, jako k nám přišla ve 4. třídě.

Samozřejmě jsme vše řešili s maminkou od začátku. Žačka dělala postupně pokroky, ale někdy jakoby jí přeplo a jednou na dvorku vyprovokovala 'bitku'. Já jsem tam byl dělat dozor, všechny děti si hrály a vypadalo to, že to bude jako každá jiná přestávka. Více jsem kontroloval ty problémovější žáky, mezi které patřila i žačka a na první pohled bylo opravdu vše v pořádku. A v té chvíli jsem si to opravdu myslel. Pamatuji se, že to byl pátek, kolem 3. hodiny odpolední, já už jsem byl na cestě ze školy na chatu a v tom mi volala paní ředitelka, paní třídní učitelka a ještě paní vychovatelka z družiny. Údajně se na dvoře strhla malá bitka mezi žačkou, dalšími spolužačkami a jedním chlapcem, který byl takové malé trdélko a vždy si nechal vše líbit. Bohužel když jsem se chvíli nedíval a podíval jsem se na jiné děti, tak žačka s dalšími 2 kamarádkami zašly za roh na školním pozemku a s nimi tam byl jeden chlapec. Údajně mu holky roztrhly kšiltovku a potom mu daly facku. Normálně bych si toho určitě všimnul, ale zrovna jsem dělal pouze dozor a poté jsem učil v jiné třídě. V následující hodině si ale chlapec nestěžoval a ani neměl červené tváře, kšiltovka samozřejmě zůstala při převlékání ve skříňce. Jako první se o tom teda dozvěděla jeho maminka, která volala do školy a pak se to vše začalo řešit. Byla pozvaná maminka od žačky spolu s ní a zároveň i maminka chlapce s ním. Žaččiny kamarádky se toho pouze účastnili, takže s těmi se to řešilo později trochu jinak, ale jejich rodiče o tom byli seznámeni. Jsme škola na vesnici a celkově náš přístup je přátelský, a tak i děti se snažíme vést k tomu, aby byli kamarádi se všemi, a aby se všemi vycházeli. Samozřejmě, že to jsou ještě malé děti, všemu se učí a může mezi nimi výt konflikt. Tento konflikt už ale byl trochu větší, než normálně na škole řešíme. S dětmi jsme probrali takové ty základy slušného chování a napomenuli jsme je, aby se to už víckrát nestalo. Rodiče byli s celou situací seznámeni, poškozeným jsme se omluvili a snažili jsme se navést i děti, aby se navzájem omluvili a zase se skamarádily.

Krátkodobé řešení – Děti se normálně kamarádily, jako by se nic nestalo, chlapec byl zezačátku trochu stydlivý, nechtěl se s ní moc bavit, spíše se jí vyhýbal, ale postupem času se to zlepšilo. Na žačce bylo první dny také vidět, že je taková opatrná, jako by moc se nezapojovala, byla spíše se svými nejlepšími kamarádkami. Dlouhodobé hledisko - Později se však ten 'čertík' v ní probudil zase a jakoby se zase vrátila k té neúctě a tomu, co bylo před tím konfliktem. Další větší konflikt už nebyl, ale i přesto mě i další učitele to mrzelo, že se znovu otrkala až moc a nic si z té špatné zkušenosti nevzala.

2

The student belongs to the class that I took over as a class teacher last year. I heard from my colleagues that working with the class is difficult. This is a class that had to be combined with half of the secondary class at the end of the second year, and this disrupted the class collective. During the third year, the class often had online instruction. Paradoxically, this form of teaching greatly helped the student to become independent. He was more involved in lessons, was more active and able to complete tasks on time. In addition, he stayed at home alone, and as a reward, his mother bought him a puppy, which he took care of. Thanks to this, he began to behave more responsibly. The boy used to have tantrums from the first grade, which initially happened several times a day, even in the school group. The frequency of this behavior has increased, but the seizures have not yet completely disappeared. He also had a problem fitting into the group, because his classmates considered him a 'troublemaker' in the classroom. Combining classes and distance learning did not benefit the class team at all.

The student is an only child and lives with his mother and her boyfriend. He visits his father regularly and has a good relationship with his two step-siblings. The pupil's mother constantly apologized and spoke of him as a 'poor little boy', he has been diagnosed with ADHD, but according to the class teacher and previous teachers, the boy also has a form of autism (he does not understand social situations, in the first grade seizures when 'his' space is disturbed - in This space was a large playground, where no one was allowed to enter. The pupil has a very slow pace of work - not only work during class, but also self-care, walking, etc. The pupil's best friend, the pupil who will be the subject of the case study, also has a very slow work pace and similar hobbies as a student - i.e. computer games and YouTube.

Diagnosis, Emotional outbursts

decided to solve the situation in the classroom as soon as possible, and that's why right at the beginning of the school year, the class went to school in nature. Unlike my colleagues, I prepared the program myself with the help of an assistant who was 'written' just for the pupil and a young colleague who went with us to ŠvP. We spent five days outside the school building. We used them to create new joint experiences. Thanks to the joint activities, the class also got together with the student, who had the opportunity to use his rich general knowledge during the games. During the group activities, we tried to assign the student to one of the 'leaders' of the class. Since the beginning of the school year, I have also been in frequent contact with the student's mother. At first she kept apologizing to the boy, but in the end we agreed on a solution. The mother promised to take care of the preparation for school at home, not to let the boy sit all evening at the computer and to see that he had enough sleep. At school, we tried to involve boys more in class activities. I also tried to have regular contact with my mother, so that we could immediately solve any problem together. The boy also started going to interventions and to our school psychologist, who goes to work with the class team, on the recommendation of the counseling center.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The student has established more contacts with classmates in the class and is no longer bound only to his friend. The boy is also more independent and his tantrums have almost stopped and he can handle more tense situations. His classmates have accepted him into the collective and understand that he is simply 'different', but they do not consider him a 'disruptor'.

Longterm success

10 let, 4. ročník

mobil, počítačové hry, sledování YouTube, domácí mazlíček - pes

ADHD

Mgr., RJ, PJ

34

Žák patří do třídy, kterou jsem v loňském roce převzala jako třídní učitelka. Od kolegyní jsem slyšela, že práce s třídou je náročná. Jedná se o třídu, která musela být ke konci druhého ročníku spojena s polovinou vedlejší třídy, a tímto se narušil třídní kolektiv. Během třetího ročníku měla třída často online výuku. Paradoxně tato forma výuky žáku velmi pomohla k samostatnosti. Více se zapojoval do výuky, byl aktivnější a schopný plnit úkoly v čas. Navíc zůstával doma i sám a za odměnu mu maminka pořídila štěňátko, které měl na starost. Díky tomu se začal chovat více zodpovědněji. Chlapec míval od první třídy záchvaty vzteku, které se z počátku odehrávaly i několikrát za den, a to i ve školní družině. Frekvence tohoto chování se prodloužila, ale záchvaty zatím úplně nevymizely. Také měl problém zapadnout do kolektivu, protože ho jeho spolužáci považovali za 'narušitele' klidu ve třídě. Spojení tříd a distanční výuka třídnímu kolektivu vůbec neprospělo.

Žák je jedináček a žije s maminkou a jejím přítelem. Otce pravidelně navštěvuje a má dobrý vztah se dvěma nevlastními sourozenci. Maminka žáka neustále omlouvala a mluvila o něm jako o 'chudáčku chlapečkovi', má diagnostikováno ADHD, ale podle názoru třídní učitelky a předchozích učitelů, má chlapec i formu autismu (nechápe sociální situace, v první třídě záchvaty při narušení 'jeho' prostoru – v ŠD byl tímto prostorem velký hrací kruh, kam nesměl nikdo vstoupit. Žák má velmi pomalé tempo práce – nejen práce během hodin, ale i sebeobsluhy, chůze apod. Nejlepší kamarád žáka, jedná se o žáka, který bude předmětem kazuistiky, má také velmi pomalé pracovní tempo a podobné koníčky jako žák – tedy počítačové hry a YouTube.

Situaci ve třídě jsem se rozhodla řešit co nejdříve, a proto jsme hned na začátku školního roku, se třídou vyrazili na školu v přírodě. Na rozdíl od kolegyň, jsem si program chystala sama s pomocí paní asistentky, která byla 'napsaná' právě k žákovi a mladého kolegy, který s námi na ŠvP jel. Mimo budovu školy jsme strávili pět dní. Ty jsme využili k tvorbě nových společných zážitků. Třída se díky společným aktivitám dala dohromady i s žákem, který měl možnost při hrách zúročit i své bohaté všeobecné znalosti. Během skupinových aktivit, jsme se snažili žáka přiřazovat do skupinky k některému z 'tahounů' třídy. Od počátku školního roku jsem také byla v častém kontaktu s žákovou matkou. Ta nejdříve chlapce pořád omlouvala, ale nakonec jsme se shodly na řešení. Maminka se zavázala, že bude doma dbát na přípravu do školy, nenechá chlapce vysedávat celý večer u počítače a dohlédne na to, aby měl dostatek spánku. Ve škole jsme se snažili chlapce, více zapojovat do aktivit třídy. Dále jsem se snažila o pravidelný kontakt s maminkou, tak abychom jakýkoli problém mohli okamžitě společně řešit. Chlapec také na doporučení poradny začal chodit na intervence a k naší školní psycholožce, která chodí pracovat i s kolektivem třídy.

Žák navázal ve třídě více kontaktů se spolužáky a není již vázaný pouze na svého kamaráda. Chlapec je také více samostatný a záchvaty vzteku u něj skoro přestaly a zvládá i více vypjaté situace. Jeho spolužáci ho přijali do kolektivu a chápou, že je prostě 'jiný', ale nepovažují ho za 'narušitele'.

2

The situation arose when a class photo was being taken. The girls who were sitting in the first row made an inappropriate gesture, they simply put their hands in their laps and showed the middle finger. Some boys in the second row showed the same gesture. About ten people in total, maybe there were more, but you couldn't tell from the photo. No one noticed it at the time, it was only discovered when the photos were to be developed.

The whole class is very clever. They are all hardworking, although they tend to be passive in class. Those studious types who don't talk much in class so they don't say something wrong and embarrass themselves. They mainly want to know what to study for the test. But there is a group of girls who have a great influence on the whole team, the others are afraid to speak out against them.

Verbal aggression

First, the students were interviewed to see if they saw anything wrong with their behavior. I explained to them that we could not develop such a photo and that they would be punished. The students acknowledged their mistake and agreed to the punishment, even suggesting a new photo shoot. I told them that they could have their picture taken again, but they would have to solve everything themselves and I would not be in the picture with them, because I had already given them my chance. In the end, it turned out that behind everything was the group of girls who saw such a thing on TikTok. I did not find one specific culprit. Everyone who showed an inappropriate gesture in the photo received a class reprimand.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Interview

In the end, the class did not agree on anything, so they were left without a photo that year. Parents were of course informed about the situation by email. I described the situation to them and explained why I solved it this way. What was interesting was that the parents of the children who did nothing took the matter with complete understanding. Some even wrote to me that they themselves punished their children, even if they did not show any gesture, because they must know that such things are not done. In contrast, the parents of the children who showed the gesture downplayed the situation - some even found it funny, and wanted a milder punishment for the children. The students were upset for the first few weeks after the photo shoot, but gradually things returned to normal. It was never a problematic class, rather it was just one situation.

Longterm success

13 let, 7. ročník

Počítačové hry, kamarádi

Lhaní,Rušení výuky,Odmlouvání,Arogance,Vulgární vyjadřování

Vysokoškolské (matematika, fyzika)

7

Situace nastala, když probíhalo třídní focení. Holky, které seděly v první řadě, ukázaly nevhodné gesto, prostě měly ruce v klíně a ukázaly prostředníček. Stejné gesto ukázali i někteří kluci v druhé řadě. Celkem asi deset lidí, možná jich bylo víc, ale to z fotky nešlo poznat. V té chvíli si toho nikdo nevšiml, zjistilo se to, až když se měly vyvolávat fotky.

Celá třída je hrozně šikovná. Všichni jsou snaživí, i když v hodinách bývají spíš pasivní. Ty studijní typy, co moc v hodině nemluví, aby neřekli něco špatně a neztrapnili se. Hlavně chtějí vědět, co se mají naučit na test. Ale je tu skupina holek, která má na celý kolektiv velký vliv, ostatní se proti nim bojí vystoupit.

Nejdřív s žáky proběhl rozhovor, jestli na svém chování nevidí něco špatně. Vysvětlila jsem jim, že takovou fotku nemůžeme vyvolat, a že je čeká trest. Žáci svoji chybu uznali a s trestem souhlasili, dokonce navrhli nové focení. Řekla jsem jim, že se znovu nechat vyfotit klidně můžou, ale všechno si budou muset vyřešit sami a já s nimi na fotce nebudu, protože svoji šanci jsem jim už dala. Nakonec se ukázalo, že za vším stála ta skupina holek, která takovou věc viděla na TikToku. Jednoho konkrétního viníka jsem nenašla. Všichni, kteří na fotce ukazovali nevhodné gesto, dostali třídnickou důtku.

Třída se nakonec na ničem nedomluvila, takže ten rok zůstali bez fotky. Rodiče byli samozřejmě o situaci mailem informováni. Popsala jsem jim situaci a vysvětlila, proč jsem ji vyřešila takto. Zajímavé bylo, že rodiče dětí, které nic neudělaly, vzali věc s naprostým pochopením. Někteří mi dokonce psali, že sami svoje děti potrestali, i když žádné gesto neukázaly, protože přece musí vědět, že se takové věci nedělají. Oproti tomu rodiče dětí, které gesto ukázali, situaci zlehčovali - některým dokonce přišla vtipná, a chtěli pro děti mírnější trest. Prvních pár týdnů po focení byli žáci naštvaní, ale postupně se věci vrátily do normálu. Nikdy se nejednalo o problematickou třídu, spíš to byla jenom jedna situace.

2

The situation arose during a lesson when I gave the students the task of describing a situation from their life in the form of an essay or a story. Pupils were supposed to work with real experiences, but one pupil presented a story starting with the words 'I wake up and I'm a werewolf', which took place in the world of werewolves and was unrelated to reality.

, solution:

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

I read the student's story and decided to include it among the excerpts that were to be presented to the class. During the presentation, I emphasized the positive aspects of the story, such as interest, the author's vivid imagination and a good writing style, so that the student would be better accepted by the class.

Support

This approach helped the student at the time, but in the end she was expelled from the school because she was not accepted by the class. Years later, I met the student and learned that she successfully coped with the difficulties, graduated from a management school and became a landlord. Nevertheless, I perceive her leaving the school as a failure of the school to integrate students who do not fit into normal boxes.

Longterm success

6. tř.

četba knih

Psychické problémy

vysokoškolské (RNDr.), aprobace Biologie – Chemie se zaměřením na vzdělávání

20

Situace vznikla během hodiny, kdy jsem žákům zadala úkol popsat nějakou situaci ze svého života formou eseje či příběhu. Žáci měli pracovat s reálnými zážitky, avšak jedna žákyně předložila příběh začínající slovy "Probudím se a jsem vlkodlak", který se odehrával ve světě vlkodlaků a nesouvisel se skutečností.

Na základní škole v šesté třídě se objevila nová žákyně, která byla poněkud zvláštní. O přestávce honila děti a křičela: „Waa, waa, já jsem vlkodlak“. Běhala, honila žáky a chtěla je kousnout. Tahle žákyně měla potom problémy se svými spolužáky a oni si o ní mysleli, že je blázen. Různě ji pošťuchovali a bavili se tím, že za nimi běhá.

Já jsem si přečetla ten příběh a teď jsem přemýšlela co s tím vlastně mám udělat. Nechávala jsem děti, aby zajímavé úryvky přečetli ostatním. A když tam byla ona s tím svým úryvkem, tak jsem ji taky nechala, aby část přečetla. A snažila jsem se vyzdvihnout to, že má zajímavý příběh a že má bujnou fantazii a že ten příběh je napsaný tak, že se dobře čte, že má spád. Snažila jsem se najít v tom příběhu ty klady, to pozitivum, něco, proč je zajímavý, proč je hezký, abych podpořila trošku její roli ve třídě. Snažila jsem se poukázat na to, v čem ta žákyně je dobrá. A ten příběh, kterému by se děti smály, jsem představila takovým způsobem, že ty děti to akceptovaly, vzaly to.

Tento přístup pomohl žákyni v daném okamžiku, aby ji třída přijala. Nakonec ale školu stejně opustila, protože ji děti nebraly. Potkala jsem žákyni po deseti letech, co jsem ji učila. Ihned mě poznala, smála se na mě, pozdravila mě velmi mile. Dozvěděla jsem se, že se úspěšně vyrovnala s obtížemi, vystudovala manažerskou školu a stala se pronajímatelkou bytu. Přesto vnímám její odchod ze školy jako selhání školy v integraci žáků, kteří se nevejdou do běžných škatulek.

2

The student is 8 years old and attends the third grade of elementary school. The student has always studied well since the first grade and there have never been any problems with him. From the very beginning of school, the pupil plays with a friend, they are great friends. But one day he started using inappropriate words at school - vulgarisms. Other classmates began to complain. At first I talked to him alone, but in the end we had a class circle for two lessons to clarify the rules together. We talked about how not to talk at school and how we should behave, I even printed papers for the children and we tried to show each other various examples so that it would be clear to them. The student seemed to understand. But about 3 days later, the student started cursing again and even took the liberty of attacking me. That was over the line and that's why I called my parents at school. I told the parents what the situation was and asked if the student hears vulgar words at home, I was told no, that he gets it from his friends and from the computer. We agreed that they would have a vigorous talk with the student at home and solve the whole situation together. The parents apologized to me, the pupil came to school the next day with candies for the children to apologize to them and since then he has behaved in an exemplary manner.

The student has always studied very well, he is a very smart boy, intelligent. His assignments were always completed, his notebooks neatly edited. His parents could always be negotiated. I never had a problem with his behavior. On the contrary, he wanted to help me and made sure that everything was in order. His behavior from day to day surprised me, I did not expect it from him. But he must have had a weak period and it soon resolved itself and passed him by. In my opinion, it was a good thing that the children and I all sat in a circle together in the classroom and together we explained and repeated our opinions about what is appropriate and what is not at school.

Verbal aggression

First, I talked to the student in my office alone, so as not to solve the situation in front of the other children, because it is clear to me that they would have started on the student and he would not feel well at that moment. To be sure, I made a circle with the class to explain and remind each other how we should behave in school without pointing out the student in question. After that, I called the parents at the school to find out why the student was using profanity at school. Finally, the parents talked to the student at home and everything was fine.

Working with the collective, Interview

Right after the student used vulgar words on the children, they came to tell me, I talked to them and it seemed that they understood and everything would be fine. We made a class circle and showed each other some patterns. But in the end he used inappropriate behavior on me as well and I had to deal with that. That's why I called his parents at the school, we clarified everything, the parents were very pleasant and apologetic. Afterwards, they talked with the student at home, and he came the next day to apologize to the children and gave us all a candy. The children were happy and took him back to their collective.

Longterm success

3. třída, 8 let

hraní her na pc

Vulgární vyjadřování

Ing. Mgr. Petra Podpinková učitelství 1. stupně

6 let

Žák je 8 let a chodí do třetí třídy základní školy. Žák se učil od první třídy vždy dobře a problémy s ním nikdy nebyly. Od samého začátku školy si žák hraje s kamarádem, jsou velcí kamarádi. Jednoho dne ale začal ve škole používat nevhodná slova – vulgarismy. Ostatní spolužáci ze třídy si začali stěžovat. Nejprve jsem si s ním promluvila sama, ale nakonec jsme si udělali dvě vyučovací hodiny třídní kroužek, abychom si společně ujasnili pravidla. Řekli jsme si jak se ve škole nemluví a jak se máme chovat, dokonce jsem dětem vytiskla papíry a zkoušeli jsme si názorně ukázat různé příklady, aby jim to bylo jasné. Žák vypadal, že to chápe. Ale asi 3 dny poté začal žák zase nadávat a dokonce si dovolil i na mne. To už bylo přes čáru a proto jsem si do školy zavolala rodiče. Rodičům jsem řekla jaká je situace a zeptala jsem se jestli doma žák vulgarní slova slyší, bylo mi řečeno, že ne, že to má od kamarádů a z počítače. Domluvili jsme se, že si rázně s žákem doma promluví a budou spolu celou situaci řešit. Rodiče se mi omluvili, žák druhý den přišel do školy s bonbonama pro děti, aby se jim omluvil a od té doby se chová vzorně.

Žák se vždy učil velmi dobře, je to velice chytrý chlapec, inteligentní. Úkoly měl vždy splněné, sešity vzorně upravené. S jeho rodiči se pokaždé dalo domluvit. Nikdy jsem s ním co se týče chování neměla problém. Spíše naopak, chtěl mi pomáhat a staral se, aby měl všechno v pořádku. Jeho chování ze dne na den mě překvapilo, nečekala jsem to od něho. Ale asi měl slabé období a brzy se to vyřešilo a přešlo ho to. Podle mého názoru jsem udělala dobře, že jsme si s dětmi všichni společně ve třídě sedli do kroužku a společnými sílami a názory si vysvětlili a zopakovali si co je ve škole vhodné a co naopak ne.

Nejprve jsem si s žákem promluvila u sebe v kabinetu sama, abych danou situaci neřešila před ostatními dětmi, protože je mi jasné, že by se do žáka pustili a on by se v danou chvíli necítil dobře. Pro jistotu jsem udělala se třídou kroužek, abychom si vysvětlili a připomněli si, jak se máme ve škole chovat, aniž bych poukázala na daného studenta. Poté jsem si zavolala do školy rodiče, abych zjistila, proč žák ve škole používá vulgarismy. Nakonec si rodiče doma s žákem promluvili a všechno bylo v pořádku.

Hned poté co žák použil vulgarismy na děti, tak mi to přišli říct, já si s nimi promluvila a vypadalo to, že to chápou a už bude vše v pořádku. Udělali jsme si třídní kroužek a pár vzorů jsme si ukázali. Ale nakonec použil nevhodné chování i na mne a to už jsem musela řešit. Proto jsem si zavolala do školy jeho rodiče, všechno jsme si vyjasnili, rodiče byli moc příjemní a omlouvali se. Následně si doma s žákem promluvili a on se hned další den přišel dětem omluvit a rozdal nám všem bonbon. Děti byly šťastné a vzali ho zase k sobě do kolektivu.

2

Problems with the pupil occurred even in the 1st grade, and it got worse. He does not respect most teachers, he behaves relatively calmly only in front of the principal or teachers who can maintain authority. Otherwise, he disrupts classes, sings in class, walks out of place, swears at teachers. Recently he bullied a boy at recess, terrorizing him with swear words in a class that wasn't even his own class when the teacher wasn't present. The teacher, who heard this from the corridor, came in, pointed out that he was not in his class, to which the student replied that during the break he could go where he wanted and do what he wanted. The teacher ordered him to go to his class immediately. She stood by the door until he left the classroom.

fourteen-year-old boy of Roma origin lives with both parents and younger siblings, some of whom go to the same school. Over time, aggressiveness, inappropriate behavior, attempts to attract attention became more evident. He is an extrovert, physically developed. He is not interested in studying, his parents don't demand it from him, and he doesn't solve problems at all.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The teacher told about what happened to his class. This was followed by an interview with the pupil and the class teacher, with an effort to get him to behave decently, and the parents were informed about this case and other recent cases. At the next meeting with his parents, he was told that he could not go to other classes and that if he wanted to talk to someone, he could call them in the hallway.

Agreement, Interview, Cooperation with experts, Warning

As expected, the interviews did not cause a fundamental change in behavior. Setting the rule in a certain sense works - for now the boy does not dare to enter other classes, but now he shouts at his classmates from the door. In reality, nothing has changed, parents more or less don't care.

Failure

8. ročník/ 14 let

sport

Arogance,Vulgární vyjadřování,Agrese,Záškoláctví

Vysokoškolské, metodik prevence

29

Problémy s žákem se vyskytovaly ještě na 1. stupni, dále se to zhoršilo. Neváží si většinu učitelů, chová se relativně klidně jen před ředitelem nebo učiteli, co můžou udržet autoritu. Jinak vyrušuje výuku, zpívá v hodině, chodí z místa, vulgárně nadává učitelům. Nedávno o přestávce šikanoval jednoho kluka, terorizoval ho nadávkami ve třídě, která dokonce nebyla jeho vlastní třídou, když učitelka nebyla přítomná. Učitelka, co to slyšela z chodby, vstoupila dovnitř, upozornila ho, že není u sebe ve třídě, na co žák odpovídal, že o přestávce může chodit, kam chce a dělat, co chce. Učitelka mu vyřídila, ať okamžitě se odebere do své třídy. Stála u dveří, až třídu neopustil.

Čtrnáctiletý kluk, romského původu, žije s oběma rodiči a mladšími sourozenci, někteří chodí do stejné školy. S časem se stala více projevovat agresivita, nevhodné chování, pokusy připoutat pozornost. Je extrovert, fyzický rozvinutý. Nemá zájem a studium, rodiče to po něm nevyžadují, a celkem neřeší problémy.

Učitelka pověděla o tom, co se stálo jeho třídní. Následoval pohovor s žákem a třídní učitelkou, se snahou ho dovést k slušnému chování, o tomto případě a dalších posledních případech byli informovány rodiče. Na příští schůzce s rodiči bylo mu vyřízeno, že nemůže chodit do jiných tříd, a pokud chce s někým promluvit, může ho zavolat na chodbu.

Pohovory očekávaně nezpůsobily zásadní změnu chování. Nastavení pravidla v určitém smyslu funguje – prozatím se kluk neodváží vstupovat do jiných tříd, teď však pokřikuje na spolužáky ze dveří. Ve skutečnosti nic se nezměnilo, rodičům to je víceméně jedno.

2

The situation is not very current, it happened several years ago. It was a problem with a second-grade student in math class. The student had a fight with her best friend during class and was very unpleasant to me. So I decided to solve this situation right after the lesson, when I wanted the students to write a letter where they reflect on themselves and on their friendship. One of the students cried while handing over the letter and thanked her for doing something like this for the first time and it was very beneficial for her. They were still friends.

It was about a student of the second grade, namely the 8th grade. The student attended math class from the second grade. We could rather classify the student among above-average intelligent students, but without effort. That's probably why she didn't bring homework, notes, or gadgets. However, she had no major diagnosis. In class, she was often inattentive, unfocused and practically not interested in teaching. In short, you could see that he really didn't enjoy school, it was rather boring, even if it was successful. The student came from a complete family with a good social background. She had one brother.

Verbal aggression

The students were not nice to me for the whole hour, but it didn't bother anyone else in the class, so I continued teaching and after the end of the hour I called both of them to the department, there I gave them a task for tomorrow, a letter in which they should think about their behavior. The next day the students brought me letters. One of them cried at the handing over because it gave her a lot. The friends reconciled in front of me and their friendship lasted until the end of elementary school.

(Disciplinary) Punishments, Support

Immediately after the incident, I could see that it benefited both girls greatly. Unfortunately, I can't answer for a long time, because I didn't teach them in the ninth grade anymore and I haven't met them since the end of elementary school.

Longterm success

13 let/ 8.ročník

atletika

Deprese,Panické ataky

Rušení výuky,Nesoustředěnost

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy/ Obor Český jazyk a literatura

20 let

Situace není příliš aktuální, odehrála se již před několika lety. Jednalo se o problém s žákyní druhého stupně matematické třídy. Žákyně se při hodině pohádala s její nejlepší kamarádkou a byla na mě velmi nepříjemná. Tak jsem se rozhodl, že tuto situaci vyřeším hned po hodině, kdy jsem od žákyň chtěla napsat dopis, kde se zamýšlí nad sebou a nad přátelstvím mezi sebou. Jedna z žákyň při předávání dopisu brečela a děkovala, že něco takového dělala poprvé a bylo to pro ni velmi přínosné. Byly kamarádky i nadále.

Jednalo se o žákyni druhého stupně, a to konkrétně 8. ročníku. Žákyně navštěvovala matematickou třídu, a to již od druhého stupně. Žákyni bychom mohli řadit spíše mezi nadprůměrně inteligentní žáky, ale bez snahy. Pravděpodobně proto nenosila domácí úkoly, nedělala si zápisky nebo nenosila pomůcky. Avšak neměla žádnou zásadní diagnózu. V hodinách byla často nepozorný, nesoustředěný a prakticky se o výuku nezajímala. Zkrátka na něm bylo vidět, že ho škola opravdu nebaví, spíše nudí, i když se jí dařilo. Žákyně pocházela z úplné rodiny, s dobrým sociálním zázemím. Měla jednoho bratra.

Celou hodinu se ke mně žákyně nechovaly hezky, ale nikoho jiného ve třídě to nerušilo, tak jsem pokračovala ve výuce a po konci hodiny jsem si obě zavolala ke katedře, tam jsem jim zadala úkol do zítra, dopis, ve kterém se měly zamyslet nad svým chováním. Druhý den mi žákyně přinesly dopisy. Jedna se u předávání rozbrečela, že jí to hodně dalo. Kamarádky se přede mnou usmířily a jejich přátelství trvalo do konce základní školy.

Hned po incidentu jsem viděla, že to oběma děvčatům velmi prospělo. Dlouhodobě bohužel nemohu odpovědět, jelikož jsem je v deváté třídě už neučila a od konce základní školy jsem je nepotkala.

2

I remember one problematic situation in the 8th grade, where I was a class teacher. One of my students started talking in class that she found a friend on the social network Facebook. The student bragged about the team in front of everyone and allegedly corresponded with her internet boyfriend for two months. I heard that she sent him various intimate photos and videos of her private life. She told him her secrets, which later began to spread around the class. The student finally found out that the boy she was dating wasn't real and someone had tricked her. It was clear that it was someone from the class, as her classmates knew things she didn't tell anyone but her imaginary boyfriend.

The student confided in me her whole story from the beginning and asked me for help because she was very ashamed of the things she wrote to him and the photos she sent him. She was afraid that it would get out of her class and the whole school would know. His father also came to the school to complain, and he also asked me for help in finding the culprit.

Violation of classroom/school rules, Bullying

During class, I asked the students if they knew anything about it and if they did, to confess otherwise there would be serious consequences. One of the students came to tell me after the lesson who was behind the whole team. Allegedly, the culprit in question bragged about the team many times and showed their joint administrations to the boys in the class and they had a lot of fun together. So I called the student in question and confronted him with this serious problem, which could have had much worse consequences than it did in the end. The bully is an 8th grader. He has an average benefit. He is an extrovert, has many friends and is popular in the group. However, he likes to make fun of some of his classmates and gossip behind their backs. To solve this problem, which can also be called cyberbullying, I had to inform the student's parents, who had absolutely no idea about it. I explained to them that their son had committed a crime and was impersonating someone else. They were very disappointed and ordered their son to delete his fake profile and gave him a proper punishment.

Disrespectful communication, Interview

also had to inform the parents of the student who was so badly deceived, and fortunately the father of the bullied did not want to deal with the situation any further, he was only happy that we found the culprit and deleted all their shared messages on Facebook. The parents of both students finally agreed together that it would not be resolved in a more serious way than by agreement between the two parties involved in the conflict. The bullied student was at least educated about the dangers of social networks.

Longterm success

13 rokov, žiak druhého stupňa 8.trieda

Žiak rád športuje, hrá futbal.

Vulgární vyjadřování,Zesměšňování,Šikana

Vysokoškolské vzdelanie, titul Mgr., aprobácia dejepis, občianska náuka

15

Spomínam si na jednu problémovú situáciu v 8.A, kde som bola triednou učiteľkou. Jedna moja žiačka začala v triede rozprávať, že si našla priateľa na sociálnej sieti Facebook. Žiačka sa s tým pred všetkými chválila a so svojím internetovým priateľom si písala údajne dva mesiace. Dopočula som sa, že mu posielala rôzne intímne fotky a videá zo svojho súkromia. Zdeľovala mu svoje tajomstvá, ktoré sa neskôr začali šíriť po triede. Žiačka napokon zistila, že chlapec, s ktorým si vypisovala nebol reálny a niekto ju oklamal. Bolo jasné, že to bol niekto z triedy, keďže jej spolužiaci vedeli veci, ktoré nepovedala nikomu inému len svojemu imaginárnemu frajerovi.

Žiačka sa mi zverila s celým jej príbehom od začiatku a žiadala ma o pomoc, pretože sa veľmi hanbila za veci, ktoré mu písala a fotky, ktoré mu posielala. Bála sa, že sa to dostane aj mimo jej triedu a bude to vedieť celá škola. Taktiež sa do školy prišiel sťažovať aj jej otec, ktorý ma tiež žiadal o pomoc s nájdením vinníka.

Počas triednickej hodiny som sa teda spýtala žiakov či o tom niečo nevedia a ak áno aby sa priznali inak z toho budú vážne následky. Jeden zo žiakov mi prišiel po hodine povedať, kto za tým celým stojí. Údajne sa s tým dotyčný vinník veľakrát chválil a ukazoval ich spoločné správy chlapcom v triede a spolu sa na tom pekne zabávali. Tak som si teda dotyčného žiaka zavolala a konfrontovala ho s týmto vážnym problémom, ktorý mohol mať oveľa horšie následky ako nakoniec mal. Šikanátor je žiak 8.triedy. Má priemerný prospech. Je extrovert, má veľa kamarátov a v kolektíve je obľúbený. Rád však zosmiešňuje niektorých svojich spolužiakov a ohovára ich za chrbtom. Na vyriešenie tohoto problému, ktorý sa dá nazvať aj kyberšikanou, som musela informovať rodičov žiaka, ktorí absolútne o ničom netušili. Vysvetlila som im, že sa ich syn dopustil trestného činu a vydával sa za niekoho iného. Boli veľmi sklamaní a svojmu synovi prikázali vymazať svoj falošný profil a udelili mu náležitý trest.

Musela som taktiež informovať rodičov žiačky, ktorá bola takto nepekne podvedená a našťastie otec šikanovanej nechcel danú situáciu ďalej riešiť, bol len rád, že sme našli vinníka a zmazali všetky ich spoločné správy na Facebooku. Rodičia obidvoch žiakov sa nakoniec spoločne dohodli, že sa to nebude riešiť vážnejším spôsobom ako dohovorom obidvom zúčastneným konfliktu. Šikanovaná žiačka bola aspoň poučená o nebezpečenstvách sociálnych sietí.

2

Two years ago, the student started to behave inappropriately, such as inappropriate touching of classmates - licking ears, conspicuously crossing out in the notebook. His behavior was discussed with the parents and the headmistress of the school. The approach to the student in teaching changed, inappropriate behavior was explained to him and the situation subsequently improved. Recently, however, the situation has worsened. The student is often provoked by classmates, who then throw things at them or drop them from the desk. His classmates poke him on purpose and mock him. It came to a head during an incident at the bus stop, when a pupil got into a fight with a classmate, during which the pupil broke the key to his locker. The fight was also repeated during cross-country running, when the student was again provoked by deliberate taunting from a classmate. A student threw a rock at his classmate. The incident was resolved on the spot. However, the conflict with the classmate continues even after school. Based on the events, the parents of both participants were invited to the school. They agreed together that he would pay half of the key. The student also has a problem with the classmates around him in the class, he can't stand being close to them.

The 6th grader is introverted, quiet, conscientious, above average, can't stand people around him, resents his problematic class, is hard working and interested in math and engineering. The class is below average, problematic, they deliberately provoke the student.

Physical aggression

The student's problematic behavior is solved only at the school level. The student is bothered by his problematic class, he does not tolerate their close contact. Once he didn't even come to the afternoon class after the lunch break. The second time he confided that he planned not to come, the teacher talked him out of it. The student was introduced to the problems that could await him after a similar incident. The student did not leave.

Interview

The situation with the student is still not resolved, but even so, I would classify this situation as one of the less successful situations. In my opinion as a teacher, I think that the problem with the student should have been solved immediately with the counseling office, not only at the school level. The student has not yet been to a specialist, which I do not consider to be the correct procedure. The situation continues to be monitored, but this does not resolve the situation.

Failure

13 let, 7.ročník

Práce s PC

Introvertní chování,Emoční labilita

VŠ, M-Bi

31 let

Před dvěma lety se u žáka objevily počátky nevhodného chování, jako jsou nevhodné doteky ke spolužákům – olizování uší, nápadně vyryté škrtání v sešitě. Jeho chování bylo projednáno s rodiči a ředitelkou školy. Přístup v rámci výuky k žákovi se změnil, vysvětlilo se mu nevhodné chování a situace se následně zlepšila. Nedávno se však situace zhoršila. Žák bývá často provokován spolužáky, po kterých následně hází věci nebo jim je shazuje z lavice. Spolužáci ho záměrně popichují a posmívají se mu. Vyostřilo se to při incidentu na autobusové zastávce, kdy se žák porval se spolužákem, při kterém si žák zlomil klíček od skříňky. Rvačka se opakovala také při přespolním běhu, kdy byl žák opět vyprovokován záměrným posmíváním ze strany spolužáka. Žák hodil po svém spolužákovi kámen. Incident byl na místě vyřešen. Konflikt se spolužákem však pokračuje i po škole. Na základě událostí byli do školy pozváni rodiče obou zúčastněných. Společně se domluvili, že klíč zaplatí napůl. Žák má problém i se spolužáky kolem sebe ve třídě, nesnese jejich blízkost.

Žák 6. třídy je introvert, tichý, svědomitý, nadprůměrný, nesnese kolem sebe lidi, vadí mu jeho problémová třída, je snaživý a má zájem o matematiku a technické obory. Třída je podprůměrná, problematická, záměrně provokují žáka.

Problémové chování žáka se řeší pouze na úrovni školy. Žákovi vadí jeho problematická třída, špatně snáší jejich blízký kontakt. Jednou dokonce nepřišel po obědové pauze na odpolední vyučování. Podruhé, když se svěřoval, že má v plánu nepřijít, mu to bylo rozmluveno učitelem. Žák byl seznámen s problémy, které by ho po podobném incidentu mohly čekat. Žák neodešel.

Situace s žákem není stále vyřešena, ale i přesto bych tuto situaci řadila do méně zdařilých situací. Dle mého názoru jako učitele si myslím, že problém s žákem se měl řešit ihned s poradnou, ne jen na úrovni školy. Žák dosud nebyl u odborníka, což nehodnotím jako správný postup. Situace je nadále monitorována, což však situaci neřeší.

2

student came to my class from another school. I couldn't figure out the reason why this happened, but it didn't seem like anything serious, so I didn't bother with it any further. After approximately two months, however, colleagues began to come to me that the student was often late for class. So I began to notice his behavior more and it occurred to me that he behaves differently with his classmates and that he even despises or mocks them. I decided to confront the student once during a long break. When talking to him, you could see that he was not interested in anything, and when I asked him why he was repeatedly late for classes, he could not answer and just shrugged his shoulders. Even after the interview, this behavior continued.

The classmates tried to recruit the student among them, but he was obviously not interested in that. He sat as far away from his classmates as possible, he didn't talk to anyone at lunch. However, a group of friends always waited for him in front of the school after school, with whom he left and acted completely differently than in the collective of his classmates. From my point of view, I felt that he really didn't want to be here with us and he was making it clear to us.

Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

saw a session with the parents as the only solution. So I informed the student that I planned to contact the parents, as his behavior had not changed despite our conversation. Again, I felt his contempt for me, so I called my parents that very day. I made an appointment at the end of the week. On the day of the session, the pupil did not come to school and I was not even contacted by the parents that he should be sick. After school, however, he also came with his parents to the arranged meeting. I tried to explain to the parents how it goes at school and that the student did not even respond to my call that he must not repeat that he was late. When I asked why the student was not in school today, it was obvious from the parents that they did not know about it. So I continued to describe other situations at school and I felt that the parents were not aware of any problems. So I offered to put them in touch with our school's guidance counselor and scheduled a session with them for the next month to see some progress. Next, after my parents left, I looked on the Internet for possible interesting institutions in the vicinity, where we could go and the children in the class could get to know each other better. I chose the ropes course where we also planned a trip that would take place when the entire class had less than three late arrivals per month.

Working with the collective, Interview, Warning

Immediately after the meeting with the parents, the student was withdrawn, but I felt that he was more present in spirit. He started chatting with a classmate who was sitting in the bench next to him and didn't seem so cold. I got the impression from the whole situation that these were problems at home that he had to talk to his parents about. During the next session, I saw clear progress and was happy about it. In the following months, the student was not the most communicative child in the class, but he was a calm one who got along with the class.

Longterm success

12 let (7.ročník ZŠ)

videohry World of Tanks a Shakes of Fidget

Lhaní

Bakalářský titul Hradec Králové

20 let

Žák přišel do mé třídy z jiné školy. Důvod toho, proč se tak stalo, jsem nezjistil, ale nevypadalo to, že by to mělo být něco vážného, tudíž jsem se v tom dále nemotal. Přibližně po dvou měsících, ale za mnou začali přicházet kolegové, že žák často dochází pozdě do hodin. Začal jsem si tedy více všímat jeho chování a přišlo mi, že se svými spolužáky jedná jinak a že nimi dokonce i opovrhuje a nebo se jim vysmívá. Rozhodl jsem se žáka konfrontovat jednou o velké přestávce. Při rozhovoru s ním bylo vidět, že nemá o nic zájem, a když jsem se ho zeptal, proč opakovaně dochází do hodin pozdě, tak nedokázal odpovědět a jen pokrčil rameny. I po rozhovoru se toto chování opakovalo dále.

Spolužáci se snažili přibrat žáka mezi sebe, nicméně on o to očividně neměl zájem. Sedal si co nejdál od spolužáků, na obědě se s nikým nebavil. Vždy po škole na něj ale čekala parta kamarádů před školou, se kterou odešel a působil úplně jinak než v kolektivu svých spolužáků. Z mého pohledu jsem pociťoval, že tu s námi opravdu nechce být a dává nám to jasně najevo.

Jako jediné řešení jsem viděl sezení s rodiči. Upozornil jsem tedy žáka, že mám v plánu kontaktovat rodiče, jelikož se jeho chování nezměnilo i přes náš rozhovor. Opět jsem cítil, jak se mnou opovrhuje, tudíž jsem ještě ten den zavolal rodičům. Domluvili jsem si schůzku na konci týdne. V den sezení nepřišel žák do školy a ani mě nekontaktovali rodiče, že by měl být nemocný. Po vyučování nicméně přišel i se svými rodiči na domluvenou schůzku. Snažil jsem se rodičům vysvětlit, jak to ve škole probíhá a že žák nereagoval ani na mou výzvu, že se nesmí opakovat, aby přicházel pozdě. Když jsem se zeptal, proč nebyl žák dnes ve škole, tak bylo na rodičích vidět, že o tom nevěděli. Pokračoval jsem tedy v líčení dalších situací ve škole a pociťoval jsem, že rodiče o žádných problémech nevěděli. Nabídl jsem jim tedy kontakt na výchovnou poradkyni naší školy a naplánoval s nimi sezení na další měsíc, abychom viděli nějaký posun. Jako další jsem po odchodu rodičů hledal na internetu možné zajímavé instituce v okolí, kam bychom mohli zajít a děti ve třídě se mohly lépe poznat. Vybral jsem lanové centrum, kde jsme také naplánovali výlet, který se uskuteční, když celá třída bude mít méně jak tři pozdní příchody za měsíc.

Hned po schůzce s rodiči byl žák uzavřený, ale přišlo mi, že je více duchem přítomen. Začal se bavit se spolužákem, který seděl v lavici vedle něj a nepůsobil tak chladně. Z celé situace jsem měl dojem, že se jedná o problémy doma, o kterých si musel s rodiči promluvit. Při dalším sezení jsem se viděl jasný pokrok a měl jsem z toho radost. V následujících měsících žák sice nebyl nejkomunikativnějším dítětem ve třídě, ale byl to kliďas, který se třídou vycházel.

2

The student started school already with a diagnosis from the counseling center. It was a bigger speech therapy defect, with the fact that he was immediately given a teacher's assistant from the first grade. He had behavioral problems in the sense that he couldn't process emotions. Any little impulse was enough. Sometimes even I, as an adult, did not notice that impulse, but for him one arose and caused him to fall into completely hysterical crying and to be very angry. He raged and cried for maybe 15-20 minutes before he calmed down. Since we were in the first grade, it basically meant that the whole class was wasted because the kids were looking at him a lot. So it was really challenging from the beginning. So he never went aggressive, but he banged, for example, with a textbook. I mean he wasn't aggressive towards others or towards me as a teacher or assistant for example.

The student had a deferment at the beginning of his schooling. He has never had a problem with the subject and he can handle everything I give him to work on. Although he has no problem communicating with his classmates, he is definitely among the socially weaker.

Diagnosis, Emotional outbursts

Of course, we first discussed it with my mother, who was very nice about it. She said it was caused by all the new things happening around him. After starting school, he got to know a lot of new things and people. The whole situation was simply difficult for him. Well, we agreed with the assistant that it was important to keep calm and if we knew and were aware of the impulse, we tried to prevent it with various little things. Like when, who, where he goes and who goes around him, and we tried to set it up so that it didn't go against the other students, so as not to harm them either. So we made such an order and determined the rules so that he was exposed to the least possible pressure from the environment, but not at the expense of others. If an emotional attack did occur, it lasted for a really long time, but now these attacks tend to be shorter. By gradually breaking down the impulses and by solving everything calmly, we slowed down the pace, we finished the activity so that it was calm, but in the end we solved it. We also taught him that when something like this happens, he should take a breath, count to ten, and then we tried to find out what caused his emotional outburst.

Agreement, Support, Interview, Cooperation with experts

It took about half a year, but with systematic work, we managed to achieve that the emotional outbursts completely disappeared here, using a calm approach without pressure. Gradually, he started talking about it himself, by the end of the year he was able to say why it happened, what would help him to prevent it from happening again. Children who were previously afraid and did not understand his behavior and therefore did not want to be friends with him, now also approach him differently. Now he has no problem making other contacts and finding good friends.

Longterm success

8 let, 1. ročník

vesmír, matematika a logické myšlení

Logopedická vada,Vývojová dysfázie

Emoční labilita

Mgr, speciální pedagogika, učitelství 1. stupně

4 roky asistent, 5 let učitel

Žák nastoupil do školy už s diagnózou z poradenského centra. Byla to větší logopedická vada s tím, že dostal rovnou i asistenta pedagoga od první třídy. Byly u něj problémy v chování v tom smyslu, že nezvládal zpracovávat emoce. Stačil jakýkoliv malý impulz. Někdy i já jako dospělý jsem ten impulz nezaznamenala, ale pro něho nějaký vznikl a způsobil u něj to, že propadal v úplně hysterický pláč a byl hodně nazlobený. Zuřil a plakal třeba 15-20 minut, než se uklidnil. Protože jsme byli v první třídě, tak to v podstatě znamenalo, že celá hodina je ztracená, protože děti na něho hodně koukaly. Ze začátku to tedy bylo opravdu náročné. Nikdy teda nešel do agresivity, ale bouchal třeba s učebnicí. Myslím tím, že nebyl agresivní vůči ostatním nebo vůči třeba mně jako učiteli nebo asistentovi.

Žák měl na začátku školní docházky odklad. Neměl nikdy problém s učivem a zvládá vše, co mu zadám k práci. I když nemá problém v komunikaci se spolužáky, patří rozhodně mezi sociálně slabší.

Samozřejmě jsme to nejdříve konzultovaly s maminkou, která se k tomu stavěla velice hezky. Říkala, že je to zapříčiněno tím vším novým, co se okolo něho odehrává. S nástupem do školy totiž poznával spoustu nových věcí a lidí. Prostě celá ta situace pro něho byla náročná. No a tak jsme se domluvily i s asistentkou, že důležité je zachovat klid a v případě, že jsme věděly a znaly ten impulz, tak jsme se tomu snažily předcházet různými maličkostmi. Třeba kdy, kdo, kam jde a kdo jde kolem něho a snažily jsme se to nastavit tak, aby to nešlo proti těm ostatním žákům, abychom neuškodily ani jim. Udělaly jsme tedy takový řád a určily si pravidla tak, aby byl co nejméně vystavován tlaku z okolí, avšak ne na úkor ostatních. Pokud přeci jen k záchvatu emocí došlo, trval opravdu dlouho, ale nyní už bývají tyto záchvaty kratší. Postupným odbouráváním impulzů a tím, že jsme všechno řešily v klidu, zvolnily jsme tempo, činnost jsme dojely do konce, aby to bylo v klidu, jsme to ale nakonec vyřešily. Taky jsme ho naučily to, že když se něco takového děje, že se má nadechnout, napočítat do deseti a snažily jsme se potom i zjistit, co to zapříčinilo ten jeho emotivní výbuch.

Trvalo to třeba půl roku, ale systematickou prací se nám podařilo tady tím klidným přístupem bez tlaku dosáhnout toho, že ty emotivní výbuchy úplně vymizely. Postupně o tom i začal sám mluvit, dokázal ke konci roku říct, proč to vzniklo, co by mu pomohlo, aby to příště nevzniklo. Děti, které se dříve bály a nechápaly jeho chování, a proto se s ním nechtěly kamarádit, už k němu také přistupují jinak. Nyní nemá žádný problém navázat další kontakty a najít si dobré kamarády.

2

Disruptive behavior occurred regularly in English language classes. This was a regular behavior that manifested itself in the way that the student did not show respect towards my person. It was particularly rude when he answered questions very rudely and in class he disturbed and deliberately amused the other pupils, because he knew that I would reprimand him. In short, you couldn't have a conversation with him, you couldn't reason with him about anything, the automatic respect between student and teacher didn't work there at all.

It was a normal class that functioned like any other. It was not a problematic class. The troubled student was the oldest child of immigrants who came from a completely different culture. The student was among the best students in the class in terms of grades.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

chose the tactic of complete ignorance, I deliberately left him out of class, I didn't call him out at all, I didn't respond to his provocations. When he was chatting with someone and disturbing the class, I reprimanded the person he was chatting with. I didn't respond to him. The student went to class, sat through it, wrote tests, completed his homework, but I did not include him in class. I argued with him at first, but then I had such an aversion to him that I didn't want to teach him at all. At first, the student did not want to get used to this ignoring me and was even more disruptive, but after a while he stopped. Most likely he realized that it suits him that way. He didn't even have to pay attention in class and just sit it out and go home. It was senior year and I knew he would be gone in a few months so I wouldn't have to bother with him anymore. I also chose to ignore him because I knew he was smart. I knew he was a top performer, this was also confirmed on the tests where he had good grades. When he came to the high school graduation in May, he graduated from the left rear in one and went.

Disrespectful communication