Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Follow

NLP Centre, Faculty of Informatics, Masaryk University 14

The situation started when one of my students in the first grade of elementary school kept forgetting her homework. Later, it also started to happen that she did not bring crayons and other writing utensils to class. At first, I lent her some crayons or gave them to her directly, but even though I gave her crayons repeatedly, it always happened once in a while that she didn't bring them. I thought she was forgetting them just like her homework, so one day I scolded her by saying, 'I'm mad at you!' etc. When I asked her why she didn't carry stationery, she kept silent. At one point I ran out of patience and told her: 'I'm giving you the last crayons, you won't get any more from me.' After that, the student burst into tears and confided that her siblings were taking her crayons straight from her bag at home. Of course I asked her why she didn't confide in me earlier. To this she replied: 'My siblings told me not to tell anyone else they would beat me.' And she asked me if she could keep the stationery at school, which of course I agreed. Subsequently, I contacted her mother and informed her about this situation.

The student came from a troubled family. She was placed in a special class because she was diagnosed with ADHD. She also had problems with communication and establishing social contact. She was quiet, tearful. She had 5 siblings. The father was serving a sentence and the family was under the supervision of OSPOD.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

At first, I tried to conduct a guided conversation with the student in order to motivate her not to forget her aids. I constantly reminded her to carry her tools and not forget them. I often persuaded her.

Disrespectful communication, Interview, Warning

was very sorry that I scolded the student without permission. Of course, it wasn't her fault that she wasn't wearing the aids. Instead of open-ended questions, which she did not want to answer out of fear, I asked alternative questions and searched more for the reason for not wearing aids. I could have invited her mother in advance for an interview. The student could see that she was sad and stressed about the whole situation. But she began to realize that every situation has a solution. And when I finally found out what the truth was and dealt with the situation with her mother, she began to trust me personally more. Our relationship deepened and the student knew that she could turn to me at any time.

Failure

7 let, 1. třída

zpěv

ADHD

Lhaní

VŠ; Učitelství pro 1. stupeň; PaedDr.

10

Situace začala, když jedna z mých žákyň v první třídě ZŠ neustále zapomínala domácí úkoly. Později začalo docházet i k tomu, že si do vyučování nenosila pastelky a jiné psací potřeby. Zpočátku jsem ji nějaké pastelky půjčovala nebo přímo darovala, ale ač jsem ji pastelky darovávala opakovaně, vždy došlo jednou za čas k tomu, že si je nepřinesla. Domnívala jsem se, že je zapomíná stejně jako domácí úkoly, a proto jsem ji jednoho dne vynadala slovy: 'Zlobím se na tebe!' apod. Když jsem se ji ptala, proč psací potřeby nenosí, mlčela. V jeden okamžik už mi došla trpělivost a řekla jsem ji: 'Dávám ti pastelky naposled, další už ode mě nedostaneš.' Načež se žákyně rozplakala a svěřila se, že ji pastelky berou doma sourozenci přímo z její tašky. Samozřejmě jsem se jí zeptala, proč se s tím nesvěřila dřív. Na to ona odpověděla: 'Sourozenci mi řekli, že to nesmím nikomu říct, jinak mě zbijou.' A požádala mě, zda by si mohla nechávat psací potřeby ve škole, čemuž jsem samozřejmě vyhověla. Následně jsem kontaktovala její matku a o této situaci ji informovala.

Žákyně pocházela z problémové rodiny. Byla zařazena ve speciální třídě, neboť ji bylo diagnostikováno ADHD. Dále měla problémy v komunikaci a při navazování sociálního kontaktu. Byla tichá, plačtivá. Měla 5 sourozenců. Otec byl ve výkonu trestu a rodina pod dozorem OSPODu.

Nejprve jsem se snažila vést se žákyní řízený rozhovor za účelem motivovat ji, aby nezapomínala pomůcky. Neustále jsem ji připomínala, aby si pomůcky nosila a nezapomínala na ně. Často jsem ji domlouvala.

Velmi mě mrzelo, že jsem žákyni neoprávněně nadávala. Nenošení pomůcek nebyla samozřejmě její vina. Měla jsem místo otevřených otázek, na které nechtěla ze strachu odpovídat, klást otázky alternativní a více tak pátrat po příčině nenošení pomůcek. Mohla jsem si pozvat zavčasu její matku na pohovor. Na žákyni bylo vidět, že je z celé situace smutná a ve stresu. Začala si ale uvědomovat, že každá situace má nějaké řešení. A když jsem konečně zjistila, jaká je pravda, a situaci s její matkou řešila, začala mně osobně více důvěřovat. Náš vztah se prohloubil a žákyně věděla, že se na mě může kdykoliv obrátit.

4

The situation arose with the problem of three second-year students, when two of them behaved more aggressively towards the third on the way to school and then in the morning in the changing rooms, where almost no one appeared in the relatively early hours and the pedagogue's supervision only started later. The pupil in the position of the victim tried to make friends with these two and initially evaluated their behavior as boyish 'teasing' and believed that they would gradually back off. According to the testimony, this behavior was repeated for about a month. Then the mutual shoving culminated in the victim student falling at the bus stop, injuring his knee and calling his parents. Dad immediately went to see the school principal.

Until then, there had been no problems in the class that would in any way indicate the occurrence of bullying or aggressive behavior of the pupils. Pupils made friends only in the collective rather in small groups that were a little distanced from each other.

Bullying

The aforementioned three pupils were interviewed immediately afterwards (with each one separately) in the presence of the guidance counselor, the class teacher and the school principal. Meanwhile, the other students in the class were asked to comment anonymously on whether they noticed any unusual behavior in the three individuals. The student-victim described that the more aggressive behavior of his classmates lasted for about a month, that he was trying to become their friend. The other two students (the aggressors) blamed each other in individual interviews, adding that they took the behavior as teasing and did not realize that it was an overreaction when the third student did not fight back significantly. They considered the third classmate a burden and had no intention of being friends with him anymore. It was learned from the other students in the class that they had seen the three nudge each other a few times, but had never observed anything that concerned them. In the same week, three lessons were devoted to the prevention of bullying in the classroom - with practical tasks and activities, the pupils were led to evaluate simulated situations, comment on how they would feel in the given situations, how they would solve them, etc. - the activities were conducted educational advisor in cooperation with the class teacher. Subsequently, an interview was conducted with both aggressors - with each one separately. They have now evaluated their behavior as inappropriate and apologized. The parents (of all three pupils) who were invited to the school were also informed. The aggressors were reprimanded by the class teacher due to the fact that there was physical harm, but at the same time it was their first offense and they apologized. For the next month, surveillance was ensured in the dressing rooms early in the morning. Subsequently, early in the morning surveillance was carried out at random. It was explained to the victim that friendship cannot be forced and the student began to befriend other classmates.

Consequences, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

In the following years, this conflict did not occur between them. The students acknowledged their mistake and apologized to their classmate.

Longterm success

13 let, 7. ročník ZŠ

Arogance

Český jazyk a občanská výchova pro střední školy

19

Situace vznikla s problémem tří sekundánů, kdy se dva z nich cestou do školy a následně ráno v šatnách, kde se v poměrně brzkých hodinách téměř nikdo nevyskytoval a dozor pedagoga začínal až později, chovali agresivněji vůči třetímu. Žák v pozici oběti se snažil s těmito dvěma kamarádit a jejich chování nejdříve vyhodnocoval jako klučičí 'škádlení' a domníval se, že postupně ustoupí. Toto chování se dle výpovědí opakovalo zhruba měsíc. Poté vzájemné pošťuchování vyvrcholilo tím, že student v pozici oběti upadl u zastávky autobusu, poranil si koleno a zavolal rodičům. Tatínek se okamžitě dostavil za ředitelem školy.

Ve třídě se do té doby nevyskytovaly žádné problémy, které by nějakým způsobem naznačovaly výskyt šikany nebo agresivního chování žáků. Žáci se pouze v kolektivu kamarádili spíše v malých skupinkách, které byly od sebe trochu distancované.

Se zmíněnými třemi žáky byly bezprostředně poté vedeny rozhovory (s každým zvlášť) za přítomnosti výchovné poradkyně, třídního učitele a ředitele školy. Mezitím byli ostatní žáci třídy požádáni, aby se anonymně vyjádřili k tomu, zda si všimli u těchto tří jedinců nějakých projevů nestandardního jednání. Student - oběť vylíčil, že agresivnější chování spolužáků trvá zhruba měsíc, že se snaží stát se jejich kamarádem. Další dva studenti (agresoři) při individuálních pohovorech sváděli vinu jeden na druhého a dodávali, že brali chování jako škádlení a neuvědomovali si, že by se jednalo o přehnané reakce, když se třetí student nijak výrazněji nebránil. Třetího spolužáka považovali za přítěž a neměli v úmyslu více se s ním kamarádit. Od ostatních žáků třídy bylo zjištěno, že několikrát viděli, jak se tito tři navzájem pošťuchují, ale nikdy nezpozorovali něco, co by je znepokojilo. V tomtéž týdnu byly ve třídě věnovány tři vyučovací hodiny zaměřené na prevenci šikany - praktickými úkoly a aktivitami byli žáci vedeni k tomu, aby vyhodnocovali simulované situace, komentovali, jak by se v daných situacích cítili, jak by je řešili apod. - aktivity byly vedeny výchovnou poradkyní za spolupráce s třídním učitelem. Následně byl veden rozhovor s oběma agresory - s každým zvlášť. Nyní vyhodnotili své chování jako nevhodné a omluvili se. Informováni byli rovněž rodiče (všech tří žáků), kteří byli pozváni do školy. Agresoři vzhledem k tomu, že došlo k fyzickému ublížení, ale zároveň šlo o jejich první prohřešek a omluvili se, dostali důtku třídního učitele. Po další měsíc byl zajištěn dozor v šatnách již brzy ráno. Následně brzy ráno bylo dozorováno namátkově. Oběti bylo vysvětleno, že kamarádství si nelze vynutit a žák se začal přátelit s jinými spolužáky.

V dalších letech se mezi nimi tento konflikt již nevyskytl. Žáci uznali svoji chybu, spolužákovi se omluvili.

4

Last year, at the beginning of the third grade, one of my students, a quiet, calm and unproblematic girl, began to behave in a non-standard way. She started destroying her classmates' products, made fun of them during breaks, used inappropriate words. It bothered the children and there were often disputes. The seriousness of the situation escalated at the moment when her classmates came to tell me that she was in the club in the afternoon and then on the playground she repeatedly asked for a knife, that she wanted to kill herself. I assessed the situation as high risk. At this point it became clear to me that I needed to involve my parents in solving the problem.

The student is the youngest of three siblings. The mother lives with her partner - the student's father. The eldest daughter is married and lives with her family in another city. Family is caring. Mother started going to work in shifts. The student is quiet, calm. He doesn't have many friends. He lives near the school. His interests are appropriate for his age. She likes to play with dolls, takes care of guinea pigs.

Selfdestructive behaviour, Verbal aggression

know from experience that such small children can reflect problems in the family with their behavior, I had to solve this situation. I had a conversation with the student about how her friends treat each other, what she likes, what she doesn't like, what she wouldn't want children to do to her. I was brought down to her level the entire time of the conversation so that I could look her straight in the eyes and she did not perceive me as a superior person. When I asked her about the holidays, she told me that she was at her big sister's for the whole holiday and was not at home at all. At this point it became clear to me that I needed to involve my parents in solving the problem. Respect and be respected - communication with the child as an equal, respectful non-superior attitude. I called my mother, who very willingly came to school. The student was in the sorority at the time. I explained the situation to my mother. At that moment, the mother burst into tears and confided in me that they have problems with the girl at home as well, that she is mean to them, retorts, does not listen. Mom doesn't know how to deal with her at home. I asked when these problems started. Mom told me that after coming home from big sister. I told my mother that this was a possible reason that the student could feel lonely, pushed away. My mother tearfully confirmed my assumption that she herself felt that she was punishing them for it. My mother and I agreed that we would explain everything together with the student and that she would try to organize her time at home in such a way that they could devote maximum time to her. Mom then went to pick up the student from the group and they returned to me. I explained to the student in the presence of her mother that I was very worried about her, that she seemed very sad and that I heard what she was saying outside. I tried to explain to her that nothing she says or does can ever be taken back. If she did something, mommy and daddy would be very unhappy. That they both like her very much, but they both have to go to work to earn money so they can buy her something nice or go on a trip with her. With tears in her eyes, her mother apologized that she was not at home during the holidays, but that she would be alone all day, that is why she was with her sister who has small children. She assured her that they loved her very much. It could be seen that the student was also moved. She assured her mother that she loved her very much. Mom assured me as they left that they would do their best.

Interview

watched the student until Christmas. She seemed to have calmed down internally, the situation at home had improved. The parents divided the tasks. The father regularly goes to pick up the student from the group and spends the afternoon together. They got her a guinea pig to keep as a pet in case she had to be home alone for a while. At school, I explained to the children in the class that within the class we respect each other, we cooperate, we have fun. The children began to take her in, new bonds were formed. The student reintegrated into the team. My mother and I evaluated the situation at a class meeting at the end of November. She told me that they reassessed the situation at home, adjusted and set new rules, and they were all greatly relieved. I believe that I prevented a possible accident by solving the problem in time.

Longterm success

8 let, 3. ročník

Ráda si hraje s panenkami, pečuje o morče 1. Podrobný popis vzniku) situace na úrovni chování v první osobě, chronologicky, max. 2 normostrany-3 600 znaků) V loni, na začátku třetího ročníku, se jedna moje žákyně, tichá klidná a bezproblémová dívka, začala chovat nestandartním způsobem. Začala spolužákům ničit výrobky, o přestávkách jim dělala naschvály, používala nevhodná slova. Dětem to vadilo a docházelo často ke sporům. Závažnost situace se vyhrotila v okamžiku, kdy mi její spolužáci přišli sdělit, že je odpoledne v družině a potom i na hřišti opakovaně žádala o nůž, že se chce zabít. Situaci jsem vyhodnotila jako vysoce rizikovou. V tomto okamžiku mi bylo jasné, že do řešení problému musím zapojit rodiče. 2. Anamnéza žáka/ů nebo třídy osobní anamnéza), tedy vše co je relevantních pro zvolenou situaci max. 2 normostrany) Dívka – nejmladší ze tří sourozenců. Matka žije s partnerem – otcem dívky. Nejstarší dcera je vdaná a žije se svojí rodinou v jiném městě. Rodina je pečující. Matka začala chodit do práce na směny. Dívka je tichá, klidná. Nemá mnoho kamarádů. Bydlí blízko školy. Zájmy má přiměřené věku. Ráda si hraje s panenkami, pečuje o morče. 3. Podrobný popis řešení problematického chování v první osobě, chronologicky, max. 2 normostrany, nejlépe zachytit dialog vedený s žákem/y a činnosti, které při řešení probíhaly) Ze zkušenosti vím, že takto malé děti dokážou svým chováním zrcadlit problémy v rodině, musela jsem tuto situaci řešit. S dívenkou jsem vedla rozhovor o tom, jak se kamarádi k sobě chovají, co má ráda, co naopak ráda nemá, co by nechtěla, aby děti dělaly jí. Celou dobu rozhovoru jsem byla snížena na její úroveň, abych se jí mohla dívat zpříma do očí a ona mě nevnímala jako nadřazenou osobu. Když jsem se jí ptala na prázdniny, vylíčila mi, že byla celé prázdniny u velké sestry a vůbec nebyla doma. V tomto okamžiku mi bylo jasné, že do řešení problému musím zapojit rodiče.

Mgr. titul první stupeň ZŠ, specializace HV

23

V loňském roce, na začátku třetího ročníku, se jedna moje žákyně, tichá klidná a bezproblémová dívka, začala chovat nestandardním způsobem. Začala spolužákům ničit výrobky, o přestávkách jim dělala naschvály, používala nevhodná slova. Dětem to vadilo a docházelo často ke sporům. Závažnost situace se vyhrotila v okamžiku, kdy mi její spolužáci přišli sdělit, že je odpoledne v družině a potom i na hřišti opakovaně žádala o nůž, že se chce zabít. Situaci jsem vyhodnotila jako vysoce rizikovou. V tomto okamžiku mi bylo jasné, že do řešení problému musím zapojit rodiče.

Žákyně je nejmladší ze tří sourozenců. Matka žije s partnerem – otcem žákyně. Nejstarší dcera je vdaná a žije se svojí rodinou v jiném městě. Rodina je pečující. Matka začala chodit do práce na směny. Žákyně je tichá, klidná. Nemá mnoho kamarádů. Bydlí blízko školy. Zájmy má přiměřené věku. Ráda si hraje s panenkami, pečuje o morče.

Ze zkušenosti vím, že takto malé děti dokážou svým chováním zrcadlit problémy v rodině, musela jsem tuto situaci řešit. S žákyní jsem vedla rozhovor o tom, jak se kamarádi k sobě chovají, co má ráda, co naopak ráda nemá, co by nechtěla, aby děti dělaly jí. Celou dobu rozhovoru jsem byla snížena na její úroveň, abych se jí mohla dívat zpříma do očí a ona mě nevnímala jako nadřazenou osobu. Když jsem se jí ptala na prázdniny, vylíčila mi, že byla celé prázdniny u velké sestry a vůbec nebyla doma. V tomto okamžiku mi bylo jasné, že do řešení problému musím zapojit rodiče. Respektovat a být respektován – komunikace s dítětem jako sobě rovným, respektující nenadřazený postoj. Volala jsem matce, která velmi ochotně přišla do školy. Žákyně byla v tomto okamžiku v družině. Mamince jsem vysvětlila vzniklou situaci. V tu chvíli se maminka rozplakala a svěřila se mi, že mají s dívkou problémy i doma, že je na ně zlá, odsekává, neposlouchá. Maminka si s ní doma neví rady. Ptala jsem se, kdy tyto problémy začaly. Maminka mi sdělila, že po návratu domů od velké sestry. Sdělila jsem mamince, že je to možná příčina, že se žákyně mohla cítit osamělá, odstrčená. Maminka mi s pláčem moji domněnku potvrdila, že sama má pocit, že je za to trestá. S maminkou jsme se domluvily, že si s žákyní vše společně vysvětlíme a doma se pokusí čas zorganizovat tak, aby jí mohli věnovat maximum času. Maminka šla poté vyzvednout žákyni z družiny a vrátily se za mnou. Žákyni jsem v přítomnosti matky vysvětlila, že o ni mám veliký strach, že mi přijde velmi smutná a že jsem slyšela, co říkala venku. Snažila jsem se jí vysvětlit, že nic, co jednou řekne nebo udělá nikdy už nelze vzít zpátky. Kdyby si něco udělala, maminka i tatínek by byli velmi nešťastní. Že ji oba mají moc rádi, ale oba musí chodit do práce, aby vydělali peníze a mohli jí něco pěkného koupit nebo s ní jet na výlet. Maminka se jí se slzami v očích omluvila, že nebyla o prázdninách doma, ale že by byla celý den sama, proto byla u sestry, která má malé děti. Ujistila ji, že ji mají moc rádi. Bylo vidět, že žákyně je také dojatá. Maminku ujistila, že ji má moc ráda. Maminka mě při odchodu ujistila, že udělají maximum.

Žákyni jsem pozorovala až do Vánoc. Zdálo se, že se vnitřně uklidnila, doma se situace zlepšila. Rodiče si rozdělili úkoly. Tatínek chodí pravidelně žákyni vyzvedávat z družiny a tráví spolu odpoledne. Pořídili jí morče, aby měla domácího mazlíčka, kdyby musela být chvíli doma sama. Ve škole jsem dětem ve třídě vysvětlila, že v rámci třídy se respektujeme, spolupracujeme, bavíme se. Děti ji začaly brát mezi sebe, vytvořily se nové vazby. Žákyně se opět včlenila do kolektivu. S maminkou jsme situaci vyhodnotily na třídní schůzce koncem listopadu. Řekla mi, že situaci doma přehodnotili, upravili a nastavili nová pravidla a výrazně se jim všem ulevilo. Věřím, že jsem včasným řešením problému zabránila možnému neštěstí.

4

At the beginning of the 2021/2022 school year, a girl with a mild mental disability entered the 1st grade. She had been carrying her problems since kindergarten, but at school her problem behavior deepened. Every day was different. Some days the girl was calm and others very unfocused and aggressive. She often attacked other classmates, stole things from them or during breaks and threw them down in class. In lessons and during breaks, she drew attention to herself by shouting and cursing. Many of those incidents took place during the school year, some I solved better, others worse. Overall, I'm not happy with how the girl's behavior was handled overall.

Žačka comes from a complete, well-to-do family. She was diagnosed with mild mental retardation. An individual education plan was created for her needs and she was assigned an assistant. Medication was not administered. I think her behavior often stemmed from feeling singled out. The girl refused to work with her special textbooks and aids. She reacted to the assistant by shouting and did not want to cooperate with her. At the same time, she wished to be called on and go to the blackboard just like other classmates. This was not appropriate, given her disability and the larger number of students in the class.

Emotional outbursts

I discussed the situation several times with my parents and colleagues. In November 2021, we had a training session dealing with inclusion, where no one was able to advise me either. Of course, I created tasks that she could do together with her classmates, I involved her in group activities, but it always depended on her mood.

Support, Interview

The situation did not improve throughout the school year. Some days were calmer, other days the girl was aggressive and unable to work on any assignments. At the beginning of the 2022/2023 school year, she transferred to another elementary school.

Failure

1. Třída, 7 – 8 let

Ne

Lehké mentální postižení,Poruchy pozornosti a aktivity

Agrese,Vandalismus,Slovní agresivita,Nevhodné chování

Mgr. Učitelství pro první stupeň

18 let

Na začátku školního roku 2021/2022 nastoupila do 1. třídy dívka s lehkým mentálním postižením. Problémy si přenášela již od školky, ale ve škole se její problémové chování prohloubilo. Každý den byl jiný. Některé dny byla dívka klidná a v jiné velice nesoustředěná a agresivní. Častokrát napadala ostatní spolužáky, kradla jim věci nebo je o přestávkách a v hodině shazovala. V hodinách a o přestávkách na sebe upozorňovala křikem a nadávkami. Těch incidentů se za školní rok odehrálo mnoho, některé jsem vyřešila lépe, jiné hůře. Celkově nejsem spokojená s tím, jak se dívčino chování celkově řešilo.

Žačka pochází z úplné, dobře situované rodiny. Bylo jí diagnostikováno lehké mentální postižení. Pro její potřeby byl vytvořen individuální vzdělávací plán a byla jí přidělena asistentka. Medikace nebyla nasazena. Myslím, že její chování častokrát pramenilo z pocitu vyčlenění. Dívka odmítala pracovat se svými speciálními učebnicemi a pomůckami. Na asistentku reagovala křikem a nechtěla s ní spolupracovat. Zároveň si přála být vyvolávaná a chodit k tabuli stejně jako ostatní spolužáci. Toto nebylo, vzhledem k jejímu postižení a většímu množství žáků ve třídě vhodné.

Situaci jsem několikrát konzultovala s rodiči i kolegy. V listopadu roku 2021 jsme měli školení zabývající se inkluzí, kde mi také nikdo nebyl schopen poradit. Samozřejmě jsem vytvářela úkoly, které by dokázala dělat společně se spolužáky, zapojovala jsem ji do skupinových aktivit, ale vždy to záviselo na jejím rozpoložení.

Situaci se nedařilo zlepšit po celý školní rok. Některé dny byly klidnější, jiné dny byla dívka agresivní a nedokázala pracovat na žádných úkolech. Na začátku školního roku 2022/2023 přestoupila na jinou základní školu.

4

During the school year, a boy moved to our town and started attending our school. Because of alternating care, he received an individual plan from the school management. The week spent with his mother he attended school full-time, the week with his father he spent self-study. At first, the boy seemed very nice, even uncertain in the new environment, and therefore non-confrontational. Unfortunately, his behavior soon began to change. At first, in class, he appeared helpless and unable to work independently. I tried to help him in various ways – my own time, assigning a very skilled classmate. For a long time, I didn't realize that he was only abusing our goodness and that he is really very capable and calculating. After a few months of my and my classmate's efforts, which I greatly appreciated, the boy began to "stick out his horns

The boy was born into a complete family where the mother was many years younger than the father. So soon the parents started to become estranged and spend less and less time together as a family. For the sake of the child, they stayed together until they decided that he was mature enough for the divorce of his parents and therefore able to accept this change. The boy was 13 years old when his parents divorced and he entered the 9th grade at our school after his mother moved away from his father. He was placed in alternate care, but only attended school with us. After an agreement with the school management, the boy was given an individual plan. Apparently, the boy was an only child and both parents devoted all their time to him. He never missed anything, his assignments during his self-study were always completed in an exemplary manner. Parents were never absent from class meetings, nor was there a problem, for example, when signing the student book or other documents. The boy was quite neutral in the class to begin with. No one had a problem with him, but no one really made friends with him either. The classmate I assigned him from the beginning was always very kind and helpful to him. After the boy's behavior changed from incompetent to aggressive and very capable, all his classmates began to fear and shun him twice as much. However, his classmate suffered the most from his aggression, who was forced to leave school as a result.

Bullying

At first, I did not solve the boy's problem with his inability to work independently. I knew what a difficult family situation he was in, and that the children did not accept him at all. After a certain period of time, when I realized that I was not able to be a constant support to the boy and teach at the same time, I agreed with the student that she would replace me in this position of help. Everything worked very well and I was satisfied with my solution. After a few weeks, when the boy was alternately participating in classes and engaged in self-study, he suddenly began to show elements of verbal and physical aggression. He threw a classmate's notebooks from the desk and took things from the pencil case. It turned out that her help was no longer needed, so I put her in the back seat alone. He didn't harm his things, so there was peace again in class and I thought that there was no need to solve the problem with the parents. Toward the end of the school year, other teachers began to alert me to the deterioration in the grades and attendance of a classmate who had always been a diligent and exemplary student without a single problem. Unexcused lessons and forgotten homework began to be bought not only in my lessons. After a thorough study of absences and neglected responsibilities, I found out that the classmate was cheating on classes in the weeks when the boy was also attending school. So I invited her to my office and tried to figure out the main problem and a possible solution. A classmate told me that the boy chases her after class, mocks her and takes things from her, which he then throws around the school or on the street. After this discovery, I immediately contacted both of the boy's parents, who met with me, and together we agreed that they would try to solve the whole situation with their son first on their own, and if that was not enough, they would visit a child psychologist.

Agreement, Interview

At the end of the school year, after handing over the report card, I learned from the principal that the boy's parents had requested a change of school. I consider this problem that happened before my eyes to be my biggest failure. I was able to eliminate problems in teaching, but I no longer noticed what was happening between students outside of it. The parents and the boy were forced to actually see a psychologist, and according to him, the problem was rooted in the fact that the boy had a time when he sought the teacher's sympathy, when he pretended to need constant help. Her presence then reminded him of how weak he was and it made him rage and desire revenge for this humiliation. Although the classmate never suggested that the boy was slower or less capable, he suggested that she was putting him down in front of his classmates and that she was angry with him. After the classmate left the school, the boy started behaving like a normal student. Although he still didn't have many friends in class, he had no need to hurt anyone or take out his anger on them. This situation taught me that it is important to control not only what happens during the lesson, but also how the students treat each other outside of it.

Failure

12 let, 7. ročník

videohry, filmy

Manipulace,Slovní agresivita,Provokace

Magisterské (výtvarná výchova, ruský jazyk)

20

V průběhu školního roku se do našeho města přistěhoval chlapec a začal navštěvovat naši školu. Kvůli střídavé péči, dostal od vedení školy individuální plán. Týden strávený u matky navštěvoval školu prezenčně, týden u otce trávil samostudiem. Chlapec nejprve působil velmi mile, v novém prostředí až nejistě, a tudíž nekonfliktně. Bohužel brzy se jeho chování začalo měnit. Nejprve v hodinách vystupoval jako bezmocný a neschopný samostatné práce. Snažila jsem se mu pomáhat nejrůznějšími způsoby – vlastní čas, přidělení velmi šikovné spolužačky. Dlouhou dobu mi nedocházelo, že naší dobroty jen zneužívá a doopravdy je velmi schopný a vypočítavý. Po pár měsících mého a spolužaččina snažení, kterého jsem si velmi vážila, začal chlapec „vystrkovat růžky

Chlapec se narodil do úplné rodiny, kde byla matka o hodně let mladší než otec. Brzy se tedy začali rodiče odcizovat a trávit stále míň času pohromadě jako rodina. Kvůli dítěti zůstávali spolu, dokud neusoudili, že je na rozvod rodičů dostatečně vyspělý, a tedy schopný tuto změnu přijmout. Chlapci bylo 13 let, když se rodiče rozvedli a nastoupil do 9. třídy u nás na škole po tom, co se matka od otce odstěhovala. Byl umístěn do střídavé péče, ale školu navštěvoval pouze u nás. Po domluvě s vedením školy, dostal chlapec individuální plán. Chlapec dle všeho byl jedináček a oba rodiče mu věnovali veškerý svůj čas. Nikdy mu nic nechybělo, úkoly v době samostudia měl vždy vzorně vypracované. Rodiče nikdy nechyběli na třídních schůzkách ani nebyl problém např. při podepisování žákovské knížky, či jiných dokumentů. Chlapec byl ze začátku ve třídě dost neutrální. Nikdo s ním neměl problém, ale taky se s ním nikdo moc nekamarádil. Spolužačka, kterou jsem mu ze začátku přiřadila, byla k němu vždy moc milá a nápomocná. Po tom, co se chlapcovo chování z neschopného přesunulo na agresivní a velmi schopné, se ho všichni spolužáci začali bát a stranit dvakrát tolik. Nejvíc však jeho agresí trpěla spolužačka, která následkem toho byla nucena školu opustit.

Chlapcův problém s neschopností samostatné práce jsem nejdříve neřešila. Věděla jsem, v jak nelehké rodinné situaci se nachází, a že ho děti do kolektivu úplně neberou. Po určité době, kdy jsem zjistila, že nejsem schopná být chlapci neustálou oporou a přitom učit, jsem se domluvila se žákyní, že mě v této pozici nápovědy nahradí. Všechno působilo velmi dobře a byla jsem se svým řešením spokojená. Po pár týdnech, kdy se chlapec střídavě podílel na výuce a zabýval se samostudiem, najedou začal vykazovat prvky verbální i fyzické agrese. Shazoval spolužačce sešity z lavice a bral věci z penálu. Ukázalo se, že její pomoc již není nutná, a tak jsem ji posadila do zadní lavice samotného. Svým věcem neubližoval, a tak byl opět ve vyučování klid a já myslela, že problém není třeba řešit s rodiči. Ke konci školního roku mě začali upozorňovat ostatní vyučující na zhoršení prospěchu i docházky spolužačky, která vždy byla pilná a vzorná žákyně bez jediného problému. Začaly se kupit neomluvené hodiny i zapomenuté domácí úkoly nejen do mých hodin. Po důkladném prostudování absencí a zanedbaných povinností jsem zjistila, že spolužačka šidí vyučování právě v týdny, kdy navštěvuje školu i chlapec. Pozvala jsem si ji tedy do kabinetu a snažila se přijít na hlavní problém a možnost řešení. Spolužačka mi pověděla, že ji chlapec po vyučování pronásleduje, posmívá se a bere jí věci, které následně rozhazuje po škole nebo po ulici. Po tomhle zjištění jsem okamžitě kontaktovala oba rodiče chlapce, kteří se se mnou setkali a společně jsme se domluvili, že zkusí se synem celou situaci vyřešit nejprve sami, a pokud by na to nestačili, navštíví dětského psychologa.

Na konci školního roku, po předání vysvědčení, jsem se od ředitele dozvěděla, že rodiče chlapce požádali o změnu školy. Tento problém, který se udál před mýma očima beru za své největší selhání. Dokázala jsem sice eliminovat problémy ve výuce, ale již jsem si nevšímala, co se děje mezi žáky mimo ni. Rodiče s chlapcem byli nuceni psychologa opravdu navštívit a dle jeho slov byl problém zakořeněn v tom, že měl chlapec spojenou s dobou, kdy usiloval o soucit učitele, kdy se tvářil, že potřebuje neustálou pomoc. Její přítomnost mu pak připomínala to, jak byl slabý a vyvolalo to v něm vztek a touhu se za toto ponížení pomstít. I když spolužačka nikdy nenaznačila, že by byl chlapec pomalejší nebo méně schopný, vsugeroval si, že jej před spolužáky shazuje a že je na něj zlá. Po tom, co spolužačka školu opustila se chlapec začal chovat jako normální žák. Sice ve třídě stále neměl moc kamarádů, ale neměl potřebu někomu ubližovat, či si na něm vybíjet zlost. Tato situace mě naučila, že je důležité kontrolovat nejen co se děje během výuky, ale i jak se žáci k sobě chovají mimo ni.

4

During my experience as a class teacher, I was very lucky with the students in my class, whether it was your class or the classes after you, they were mostly problem-free classes with a few minor incidents in 5 years in the second grade. But over time, children change, they grow up earlier and, sorry for the expression, they are more sophisticated or calculated. And in this case, it was a situation that arose only with the aim of the student to impress her surroundings by cutting herself at school with the edge of a pencil sharpener. The situation took place during the final days of the school year, when the children had a free program and played cards, etc. Suddenly, a student ran out of the classroom saying that she was bleeding and that she had cut herself. The whole class got into chaos and very quickly it spread to the whole school and finally to the parents of the students in my class very quickly. The pupil was treated immediately, and it was really only a superficial cut that was barely visible.

The student is an intelligent student, such a "queen

Selfdestructive behaviour

After the situation calmed down, we called the principal and the student's parents. Subsequently, we had a debate just between us, without the student, where we called the school psychologist, who recommended initially visiting his school office, where of course we sent the student before the end of the school year. Subsequently, the school psychologist came up with the idea that it is necessary for the student to visit an external expert, as it may be a deeper problem rooted outside the elementary school. During the school holidays, the student was registered in the doctor's office, which she visits to this day, where she works on herself.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The whole class was visited in the new school year by a school psychologist who had an open debate behind the closed front door, so that there would be a greater chance for the pupils to open up. From which we found out that two other pupils who are typologically opposite to the pupil (introverts, less in the center of the group) signed up for the cut. With whom our excellent psychologist still works nowadays. In the current year, we are aware that only one student continues this procedure, which we are working hard to support him and show him that self-harm is not the way to make a person feel better and that there are many types of help that will listen to her when he is struggling with something

Longterm success

Žiačka 8. triedy , 13 rokov

Seriály, cudzí jazyk

Lhaní,Manipulace,Šikana

Mgr., Geografia, Matematika

22

Počas mojej praxe triednej učiteľky som mala veľké šťastie na žiakov v mojej triede či už to bola vaša trieda alebo triedy po Vás, boli to väčšinou bezproblémové triedy s pár drobnými incidentmi za 5 rokov na druhom stupni. Ale postupom času sa deti menia, skorej dospievajú a s prepáčením za výraz sú viac vychcané resp. vypočítavé. A v tomto prípade sa jednalo o situáciu, ktorá vznikla len s cieľom žiačky zaujať svoje okolie tým že sa porezala v škole ostrím zo strúhadla na ceruzky. Situácia sa odohrala počas záverečných dní školského roka, kedy deti mali voľný program a hrali sa karty a pod. Zrazu z triedy vybehla žiačka stým že krváca že sa podrezala. Cela trieda sa dostala do chaosu a veľmi rýchlo sa to dostalo do celej školy a nakoniec aj veľmi rýchlo k rodičom žiakov mojej triedy. Žiačka bola hneď ošetrená, pričom sa skutočne jednalo iba o povrchové porezanie, ktoré bolo ledva viditeľné.

Žiačka je inteligentná žiačka, taká „kráľovná

Po ukľudnení situácie, sme zavolali pána riaditeľa a rodičov žiačky. Následne sme mali debatu len medzi nami, bez žiačky, kde sme si privolali školskú psychologičku, ktorá odporučila prvotne návštevu jej školskej kancelárie, kde sme samozrejme žiačku ešte pred koncom školského roku poslali. Následne školská psychologička, prišla so záberom že je nutné, aby žiačka navštívila externého odborníka keďže sa môže jednať o hlbší problém zakorenený mimo základnej školy. Cez školské prázdniny bola žiačka prihlásená do ordinácie, ktorú navštevuje do dnešného dňa kde pracuje na sebe.

Celú triedu v novom školskom roku navštívila školský psychologička, ktorá snimi mala otvorenú debatu za zatvorenými dverami predomnou, aby bola väčšia šanca na otvorenie sa žiakov. Z čoho nám vyplynul,o že sa k rezaniu prihlásili ďalšie dve žiačky, ktoré sú typologicky opačné ako žiačka (introvertky, menej v centre kolektívu). S ktorými v dnešnej dobe stále pracuje naša výborná pani psychologička. V aktuálnom ročníku sme si vedomí že v tomto konaní pokračuje už len jedna žiačka na čom usilovne pracujeme aby sme jej boli oporou a ukázali jej že sebapoškodzovanie nie je cesta k tomu aby sa človek cítil lepšie a že existuje veľa druhov pomoci, ktoré si ju vypočujú keď sa s niečím trápi

4

Like every morning, I got to class before eight and started preparing for class. At eight o'clock the bell rang and the students were already sitting in their desks, ready for the first lesson. In the first lesson we had language and discussed the listed words letter by letter. Everything was going as it should, the children were working. One student was working with the assistant and when I asked if everything was okay, he said yes. Towards the end of the first lesson, I began to notice that this student was becoming restless and beginning to dislike something. The bell rang and the first class ended. Already during recess, this student began to exhibit problematic behavior when he took classmates' belongings, threw them on the ground, and when asked to return them, began to yell that he had not done anything. The second lesson began, namely the mathematics lesson. Today's topic was a little multiplication table - multiples of three. We started working when this student suddenly dropped his pen and started shouting at the assistant that she was not helping him and that she was stressing him out and getting on his nerves. He got up, turned red and shouted at the whole class that he wasn't going to do it, that he couldn't do it. He kicked the briefcase, the bench and stomped his feet. The other students started laughing at him which made him even more upset and he started crying and getting even more angry. Of course, I told the children not to laugh, that it was not funny. He did not respond to the instructions of the assistant or mine to calm down and sit down, that we will solve it together. He refused to cooperate and continued to rage, yell and throw things around. When the assistant tried to catch him and stroke him to calm him down, he yelled at her don't touch me. The tantrums didn't stop and he didn't respond to verbal instructions, so I grabbed him and took him to the hallway, where we exhaled together, which calmed him down and we started talking about the situation.

The student is diagnosed with ADHD - attention disorder. He went to regular kindergarten, already in the first grade these tantrums occurred. They were not so frequent, but gradually increased. However, the mother did not want to admit that something was wrong, so they did not go to the counseling center until the second semester of the first grade. Therefore, during the first semester in the first grade, the student did not have a teacher's assistant. I think that was the reason why he often got angry, because he didn't know what to do with the assignments, even though I tried to explain them to him individually, it wasn't always possible to keep the whole class from falling behind. By the end of the first grade, he already got a teaching assistant and I have to say that it definitely helped. Unfortunately, there has been a change in the teacher's assistant and it takes time for the student to find their way to each other. I think this is why the student is showing more problem behavior again. It also took us a while to find our way to each other. The student is from a divorced family and they alternate care. I have to say, I don't think it does the boy much good. Parents compete with each other in what to buy, they always come with new toys and brag to the other children about what mom or dad bought them. Several times I witnessed him talking to his mother and that he "gets angry" about anything

Emotional outbursts

took the student to the corridor and told him to try to vent his anger. We started breathing together. The student calmed down and began to slowly stop crying. I sent him to the toilet to rinse off. When he came back from the toilet he looked better and not so red anymore. We both sat down on the ground and started talking about the situation. At first he didn't want to, so I waited and told him that he could say something about it when he wanted to. Finally, he started that he was tired today, that he went to bed late yesterday, and that he didn't like math. We explained together that such behavior is not possible. I explained to him that it's not okay to behave like this in front of the whole class and get angry. Next we talked about how I understand that he is tired. We addressed that everyone is tired sometimes and everyone shows it differently. After a while I could see in him that he didn't want to talk anymore. We ended the conversation by saying that next time he will try not to get angry like this, but that we will try to go out together and resolve the situation calmly and breathe again.

Interview

As a short-term solution, this solution seems fine to me. To go out into the corridor to calm down and vent my anger seemed to me the best in the given situation and it worked. The student was then without any problem that day and felt well. As a long-term solution, this could work, but it doesn't. It is certainly good that the student knows that he has this option and if he does not like something or does not feel well, he can go with the assistant to the corridor and calm down. She and the assistant are working on mutual cooperation, so things could go well without these mood swings in the future. The student also started going to the school psychologist, which helped him a lot. However, it will not work if this solution is not learned at home. However, I have to say that lately these attacks are becoming less and less. So I think it's on the right track and this situation turned out well.

Longterm success

8 let, 2 třída

Žák má rád star wars, pokémony, lego. Nejvíce aktuálně žije filmy Star wars

ADHD

Magisterské vzdělání, obor Učitelství pro 1. stupeň

10

Jako každé ráno jsem před osmou došla do třídy a začala se připravovat na vyučování. V osm hodin zazvonilo a žáci již seděli v lavici, připraveni na první vyučovací hodinu. První hodinu jsme měli jazyk a probírali jsme vyjmenovaná slova po písmenu. Vše probíhalo, jak má, děti pracovaly. Jeden žák pracoval s paní asistentkou a na můj dotaz, zda je vše v pořádku odpověděl, že ano. Ke konci první hodiny jsem si začínala všímat, že tento žák začíná být neklidný a začíná se mu něco nelíbit. Zazvonilo a skončila první hodina. Již o přestávce, začal tento žák projevovat problémové chování, když spolužákům bral jejich věci, házel je na zem a při požádání, ať jim je vrátí, začal řvát, že on nic neudělal. Začala druhá vyučovací hodina, a to hodina matematiky. Dnešní téma bylo malá násobilka – násobky tří. Začali jsme pracovat, když tento žák najednou odhodil pero a začal křičet na paní asistentku, že mu nepomáhá a že ho stresuje a leze mu na nervy. Zvedl se, zrudl a křičel na celou třídu, že to nebude dělat, že to nezvládne. Kopal do aktovky, lavice a dupal nohama. Ostatní žáci se mu začali smát, což ho ještě více rozčílilo a začal plakat a vztekal se ještě více. Samozřejmě jsem dětem řekla, ať se nesmějí, že to není k smíchu. Nereagoval na pokyny paní asistentky ani mé ať se uklidní a sedne si, že to vyřešíme společně. Odmítal spolupracovat a dál se vztekal, křičel a házel věcmi kolem sebe. Když se ho paní asistentka snažila chytit a pohladit, aby se uklidnil, křičel na ni nešahejte na mě. Vztekání nepřestávalo a na slovní pokyny nereagoval, tak jsem ho chytla a odvedla na chodbu, kde jsme se společně vydýchali, což ho zklidnilo a začali jsme si o situaci povídat.

Žák má připsané ADHD – poruchu pozornosti. Chodil do běžné MŠ, již v první třídě nastávaly tyto záchvaty vzteku. Nebyly tak časté, ale postupně přibývaly. Maminka si však nechtěla přiznat, že je něco v nepořádku, a tak do poradny šli až v druhém pololetí první třídy. Tudíž první pololetí v první třídě žák neměl asistenta pedagoga. Myslím, že to byl důvod proč se často vztekal, jelikož nevěděl, co s úkoly dělat i když jsem se mu je snažila individuálně vysvětlit, ne vždy to šlo, aby celá třída nebyla pozadu. Ke konci první třídy již dostal asistenta pedagoga a musím říct, že to rozhodně pomohlo. Bohužel došlo ke změně asistenta pedagoga a žákovi trvá, než si k sobě s paní asistentkou najdou cestu. Myslím, že je to důvod, proč žák opět projevuje více problémové chování. Nám taky trvalo než jsme si k sobě našli cestu. Žák je z rozvedené rodiny a mají střídavou péči. Musím říct, že si myslím že to chlapci moc neprospívá. Rodiče se totiž předhání v tom, co mu, kdo koupí, pořád chodí s novými hračkami a ostatním dětem se chlubí co mu mamka nebo taťka koupili. Několikrát jsem byla svědkem, jak mluví s maminkou a že si cokoli „vyvzteká

Žáka jsem odvedla na chodbu a řekla jsem ať zkusí ten vztek rozdýchat. Společně jsme začali dýchat. Žák se zklidnil a začal pomalu přestávat plakat. Poslala jsem ho na toaletu, aby se opláchnul. Když se vrátil z toalety vypadal lépe ani už nebyl tak rudý. Oba jsme se posadili na zem a začali si o situaci povídat. Nejdříve nechtěl, tak jsem počkala a řekla mu, že až bude chtít k tomu něco říct může. Nakonec začal, že je dnes unavený, že šel včera pozdě spát a že ho matematika nebaví. Společně jsme si vysvětlili že takové chování, ale nejde. Vysvětlila jsem mu, že to nejde takto se před celou třídou chovat a vztekat se. Dále jsme se bavili o tom, že rozumím tomu, že je unavený. Řešili jsme, že každý je někdy unavený a každý to projevuje jinak. Po chvíli jsem na něm viděla, že už dál mluvit nechce. Rozhovor jsme ukončili tím, že příště se pokusí takto nevztekat, ale že společně zkusíme zajít ven a zase situaci v klidu vyřešit a rozdýchat.

Jako krátkodobé řešení mi toto řešení přijde v pořádku. Odejít na chodbu do klidu a vztek rozdýchat mi přišlo v dané situaci nejlepší a zabralo to. Žák byl pak ten den již bez jakéhokoliv problému a cítil se dobře. Jako dlouhodobé řešení by toto fungovat mohlo, ale i ne. Určitě je dobře, že žák ví, že má tuto možnost a když se mu něco nelíbí nebo se necítí může odejít s paní asistentkou na chodbu a uklidnit se. S paní asistentkou pracují na vzájemné souhře, takže by to do budoucna mohlo jít i bez těchto výkyvů nálad. Žák také začal chodit ke školní psycholožce, což mu hodně pomohlo. Avšak nebude to fungovat, když se toto řešení v klidu nenaučí i doma. Avšak musím říct, že poslední dobou jsou tyto záchvaty čím dál méně. Tudíž si myslím, že je to na dobré cestě a tato situace dopadla dobře.

5

For teaching in the subject Our world, I had prepared a short review and then work in a group. It was the fifth hour that day and some of the children were already a bit tired. Even so, they were all calm and if they didn't answer the questions, at least they didn't disturb and listened. Only one student tended to roll on the carpet during repetitions and kept nudging the classmate sitting next to her. I reprimanded her several times, but every time I looked away, she started again. She then took another classmate's bracelet and did not want to return it. When I asked her why she took a classmate's bracelet, she laughed and claimed it was hers.

The student is very gifted, but she is only willing to cooperate in subjects she enjoys. These are, for example, mathematics or reading. Otherwise, he draws or secretly reads under the desk for most subjects. He constantly needs to squeeze something and can't stay still for long. If he is bored like this, he also tends to poke or provoke other classmates, especially the girl he sits on the bench with. Since I suspect ADHD, I have already consulted the parents several times about the behavior and recommended that they visit a pedagogical-psychological counseling center. An individual education plan and approach would certainly help her a lot, but unfortunately parents don't want to hear about it.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

Since I'm already tired of constantly admonishing the student, I decided to try something new. I tried assigning the girl the role of group leader so that she would have responsibility and focus fully on work instead of distractions. In addition, it involved working with Czech and inventing words, and I know that she usually enjoys non-stereotypical work that requires a bit of thinking and creativity. I divided the groups and then walked between them and watched how they worked. I explained to the student that she has a very responsible task, namely to supervise the work in the group and make sure that they submit the best possible result.

Support

Unfortunately, the plan didn't work out. After the first few minutes I realized that it would be better to leave the student alone and give her individual work. This solution was not good for her or the other members of the group, who had to waste time arguing about who would take over her role. The student did not care about work and instead went to talk to other groups. The other members of the group were very angry with her and made her cooperate until the last few minutes. Over time I noticed that in the last hours it is best to leave her alone. If he has finished his work, he can read in silence. This is best for both her and the other classmates who are not disturbed by her behavior.

Failure

10, 5. třída

čtení, matematika, vyrábění

ADHD

Lhaní,Krádeže,Vyhýbání se škole

Mgr. (Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, Německý jazyk)

11

Pro výuku v předmětu Náš svět jsem měla připravené krátké opakování a poté práci ve skupině. Jednalo se o pátou hodinu ten den a některé děti už byly poněkud unavené. I tak byly všechny v klidu a pokud neodpovídaly na otázky, alespoň nerušily a poslouchaly. Pouze jedna žačka měla při opakování tendenci válet se po koberci a neustále pošťuchovala spolužačku, která seděla vedle ní. Několikrát jsem ji napomenula, ale vždy když jsem se dívala jiným směrem, začala znovu. Poté vzala jiné spolužačce náramek a nechtěla ho vrátit. Když jsem se jí zeptala, proč sebrala spolužačce náramek, smála se a tvrdila, že je její.

Žačka je velmi nadaná, ale je ochotná spolupracovat pouze v předmětech, které ji baví. Těmi jsou například matematika nebo čtení. Jinak si při většině předmětů kreslí nebo tajně pod lavicí čte. Neustále potřebuje něco mačkat a nevydrží dlouho v klidu. Pokud se takto nudí, má také tendenci pošťuchovat či provokovat ostatní spolužáky, zejména dívku, se kterou sedí v lavici. Vzhledem k tomu, že mám podezření na ADHD, už několikrát jsem chování konzultovala s rodiči a doporučila jim navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu. Individuální vzdělávací plán a přístup by jí jistě velmi pomohl, ale rodiče o tom bohužel nechtějí slyšet.

Protože jsem již unavená z neustálého napomínání žačky, rozhodla jsem se vyzkoušet něco nového. Zkusila jsem dívce přidělit roli vedoucí skupiny, aby měla zodpovědnost a místo vyrušování se plně soustředila na práci. Navíc šlo o práci s češtinou a vymýšlení slov a vím, že nestereotypní práce, u které je potřeba trochu se zamyslet a být kreativní, ji obvykle baví. Rozdělila jsem skupinky a poté mezi nimi chodila a dívala se, jak pracují. Žačce jsem vysvětlila, že má velmi zodpovědný úkol, a to dohlížet na práci ve skupince a postarat se o to, aby odevzdali co nejlepší výsledek.

Plán bohužel nevyšel. Už po několika prvních minutách mi došlo, že by bývalo lepší nechat žačku v klidu a zadat jí třeba individuální práci. Toto řešení nebylo dobré ani pro ni ani pro ostatní členy skupinky, kteří museli ztrácet čas dohadováním o tom, kdo převezme její roli. Žačka se o práci nestarala a místo toho si chodila povídat k jiným skupinkám. Ostatní členové skupinky na ni byli velmi rozzlobení a přiměli ji spolupracovat až na několik posledních minut. Postupem času jsem vypozorovala, že v posledních hodinách je nejlepší nechat ji v klidu. Pokud má hotovou svou práci, může si v tichosti číst. To je nejlepší jak pro ni, tak pro ostatní spolužáky, kteří nejsou jejím chováním rušeni.

5

The boy stopped going to school last year, ran away from home, refused to tell where he was and with whom, and was often gone overnight. They considered themselves skinheads in the group. He committed other criminal acts with his friends, often consumed alcoholic beverages. He stole large amounts of money at home. He also stole money from his classmates at school. His benefit, like his attendance, was dismal. He didn't carry tools, he practically didn't work on the clock. The parents cooperated with the school minimally, education was inconsistent, they even refused to attend the SVP ambulance. The boy disrespected them. At the end of last year, judicial supervision was ordered over the boy, when this measure was carried out without much success and, based on the boy's criminal activities, the court finally ordered him to be brought up under protective custody. The boy did not enter the next grade.

Family history: Mother (34) educated, works as a waitress Father (39) unemployed No siblings, parents are married and live in the same household.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Attendance problems

Based on the school's intervention, a case conference was held last year to discuss the boy's academic and educational problems. The conference was attended by: the school principal, an educational advisor, a psychologist, a prevention methodologist, a class teacher, the pupil's parents and the pupil. A specialist from SVP was also invited.

Interview

Because the boy belongs to the children who require individual care, it is necessary to work with regime measures, to guide the boy to better spending his free time, and work with motivation is also necessary. The goal was also overall calming and guidance to systematic activity, constant transparent order and supervision, active work with professionals, strengthening his morally free qualities, finding a suitable peer group, strengthening his school education, improving the current state of perception of the school, fulfilling the educational plan in full scope and permanent partial control of fulfillment. As a result, unfortunately, the family failed, which did not use even one of the options (cooperation with SVP, school psychologist, prevention methodology...). The boy was taken from his family into institutional care and his attendance at our school was terminated.

Failure

13 let, 8. třída

Působení v extremistické skupině

Poruchy chování asociálního a antisociálního typu

Záškoláctví,Krádeže,Lhaní

Mgr., AJ, ČJ

20

Chlapec minulý rok přestal chodit do školy, utíkal z domova, odmítal zdělit kde je a s kým, byl často pryč i přes noc. V partě se považovali za skinheady. S kamarády se dopouštěl činů jinak trestných, často požíval alkoholické nápoje. Doma kradl větší obnosy peněz. Peníze kradl i spolužákům ve škole. Jeho prospěch, stejně jako jeho docházka byl tristní. Nenosil pomůcky, o hodinách prakticky nepracoval. Rodiče se školou spolupracovali minimálně, výchova byla nedůsledná, odmítli i docházku do ambulance SVP. Chlapec je nerespektoval. Koncem loňského roku byl nad chlapcem nařízen soudní dohled, kdy toto opatření proběhlo bez většího úspěchu a na základě trestné činnosti chlapce mu soud nakonec uložil ochranou výchovu. Chlapec nenastoupil do dalšího ročníku.

Rodinná anamnéza: Matka (34) vyučená, pracuje jako servírka Otec (39) nezaměstnaný Sourozence nemá, rodiče jsou manželé a žijí ve společné domácnosti.

Na základě intervence ze strany školy se minulý rok uskutečnila případova konference k projednání prospěchových a výchovných problémů chlapce. Konference se zúčastnili: ředitel školy, výchovný poradce, psycholog, metodik prevence, třídní učitel, rodiče žáka a žák. Přizván byl i specialista z SVP.

Protože chlapec patří k dětem, které vyžadují individuální péči, je třeba pracovat s režimovými opatřeními, vést chlapce k lepšímu trávení volného času, nutná je I práce s motivací. Cílem mělo být I celkové zklidnění a vedení k systematické činnosti, neustálý transparentí řád a dohled, aktivní práce s profesionály, posílení jeho morálně volních vlastností, nalezení vhodné vrstevnické skupiny, posílení jeho školního vzdělávání, zlepšení současného stavu vnímání školy, plnění vzdělávacího plánu v plném rozsahu a stálá dílčí kontrola plnění. Ve výsledku bohužel selhala rodina, která nevyužila ani jednu z možností (spolupráce s SVP, se školním psychologem, metodikem prevence…). Chlapec byl rodině odebrán do ústavní péče a jeho docházka na naší škole byla ukončena.

5

When I asked this student a question, he did not respond at all at first, he was very unproductive, he had a very limited vocabulary in English. It was obvious that he was not keeping up in class. The bad situation then reflected on the whole class, because it was necessary to set aside more time from the lesson to help this student.

It was a class where there were more weak students, some had a problem mainly in my subjects, others in general. But this student was the weakest of them. The boy lived only with his mother, but his father was very interested in his academic results, arranged for him to be tutored in English.

Failure to attend class

tried to talk to him repeatedly, I offered him various solutions and explanations. I wanted him to do less exercises, less sentences, less assignments. Overall, he was offered more help than the other students, but it wasn't enough for him. Among other things, I offered him the same solutions as for the first pupil (longer time limit for completing assignments, simple grammar submission, individual care.

Support

The result was that I and the other teachers communicated with my mother by e-mail and by phone, my father was here at the school several times, we talked to each other repeatedly. It was very important to the father that his son continue with his studies, but since the problem was not only in English, but also in other subjects, the parents finally agreed that it would be better if he transferred to the teaching field.

Failure

16-17, první

Krasobruslení aktivně Postupy vycházející z nějakého konkrétního přístupu například Škola bez poražených, Nenásilná komunikace, Respektovat a být Respektován, Podpora pozitivního chování PBS, a podobně)? Respektovat a být Respektován, Podpora pozitivního chování, motivace, Klíčová slova, která popisují situaci problematického chování žáka/žáků 1.

Dysgrafie

Ing. (PEF Mendelu Brno – studijní program v AJ) Bc. (ICV Mendelu Brno – Specializace v pedagogice)

17

Když jsem tomuto žákovi položila otázku, napřed vůbec nereagoval, byl velmi málo produktivní, měl velmi omezenou slovní zásobu v angličtině. Bylo na něm vidět, že v hodinách nestíhá. Špatná situace se pak odrážela na celé třídě, protože bylo zapotřebí vymezit více času z hodiny na pomoc tomuto žákovi.

Byla to třída, kde bylo více slabších žáků, někteří měli problém hlavně v mých předmětech, jiní obecně. Tento žák byl z nich ale nejslabší. Chlapec žil pouze s maminkou, nicméně jeho tatínek se velmi zajímal o jeho studijní výsledky, domluvil mu doučování z angličtiny.

Snažila jsem se s ním mluvit opakovaně, nabízela jsem mu různá řešení a vysvětlení. Chtěla jsem po něm méně cvičení, méně vět, méně úkolů. Celkově mu bylo nabízeno víc pomoci, než ostatním žákům, přesto to pro něj nestačilo. Nabídla jsem mu mimo jiné stejná řešení jako o prvního žáka (delší časový limit na vypracování úkolů, jednoduché podání gramatiky, individuální péče.

Výsledek byl takový, že s maminkou jsme já i ostatní pedagogové komunikovali emailem a telefonicky, tatínek tady ve škole několikrát byl, vedli jsme spolu opakovaně rozhovor. Otci velmi záleželo na tom, aby jeho syn pokračoval se studiem dál, ale vzhledem k tomu, že problém nebyl pouze v angličtině, ale i v jiných předmětech, rodiče nakonec uznali, že bude lepší, když přestoupí na učební obor.

5

I worked as an educational advisor at school. I got to this student after a lot of mischief he did. It started with small thefts in lockers and cabinets and resulted in the moment when he beat another student, who subsequently ended up in the hospital. Apparently it was an argument over a girl. This was the first impulse for the school management that the situation must be thoroughly investigated.

The student was an extrovert with average academic results. His aggressive behavior greatly affected other relationships. Gradually, his classmates cut him off because they couldn't stand his behavior. But the class had no effect on his problems.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

foster carer was called to the school immediately after the incident to resolve the situation. The director wanted to give the student a chance to finish his studies properly, but it had its conditions. The student had to undergo an examination by a specialist, come to me once a week as an educational advisor. From our sessions, I always submitted a quarterly evaluation for the school management and for the foster parents. The specialist prescribed medication for his mental problems. I conducted controlled conversations with him. We talked about the situation at home, how they feel, how things are in general, how their siblings are doing. We came to the point that there are big differences in the family because he did not respect the foster mother. As I later learned, he had no respect for any women at all. He was therefore advised to change his residence. He moved to a boarding school, but the relations in the classroom and with the teaching staff were no longer what they were before. The teaching staff was even afraid of what he might do to them if they kicked him out after graduation.

Interview, Cooperation with experts

For me, the fact that he passed the matriculation exam despite all his problems is a great success. So for the school it is successfully concluded. Unfortunately, after graduation, it is no longer in the power of the school.

Longterm success

17 – 18 let, septima

box

Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Podvody,Agrese

Mgr., matematika, biologie, výchovné poradenství

41

Ve škole jsem působil jako výchovný poradce. K tomuto studentovi jsem se dostal po spoustě malérů, které provedl. Začalo to drobnými krádežemi ve skříňkách, v kabinetech a vyústilo to ve chvíli, kdy zbil jiného žáka, který následně skončil v nemocnici. Podle všeho se jednalo o hádku kvůli dívce. Toto byl první impuls pro vedení školy, že se situace musí důkladně prošetřit.

Student byl extrovertní s průměrnými studijními výsledky. Jeho agresivní chování velice ovlivňovalo ostatní vztahy. Postupně ho spolužáci odstřihli, protože nesnesli jeho chování. Třída ale neměla žádný vliv na jeho problémy.

Ihned po incidentu byl do školy zavolán pěstoun, aby se situace vyřešila. Paní ředitelka studentovi chtěla dát šanci, aby řádně ukončil studium, ale mělo to své podmínky. Žák musel podstoupit vyšetření u odborníka, 1x týdně docházet ke mně, jakožto k výchovnému poradci. Z našich sezení jsem vždy podával čtvrtletní vyhodnocení pro vedení školy a pro pěstouny. Odborník mu na jeho psychické problémy předepsal medikaci. Já jsem s ním vedl řízené rozhovory. Bavili jsme se o tom, jaká je situace u nich doma, jak se cítí, jak na tom celkově je, jak se mají sourozenci. Došli jsme k tomu, že v rodině jsou velké rozpory, protože nerespektoval pěstounku. Jak jsem se později dozvěděl, nerespektoval vůbec žádné ženy. Byla mu tedy doporučena změna bydlení. Odstěhoval se na internát, ale vztahy ve třídě a s pedagogickým sborem už stejně nebyly takové jako dřív. Pedagogický sbor dokonce měl strach, co by jim mohl udělat, kdyby ho vyhodili od maturity.

Pro mne je velký úspěch to, že zvládl maturitní zkoušku i přes všechny jeho problémy. Tudíž za školu je to úspěšně uzavřeno. Bohužel po maturitě už to není v moci školy.

5

When the principal asked me if I could take the classroom in the fifth grade, I agreed. At the very beginning I noticed one boy. He didn't really want to cooperate or communicate with me, only after a few months, when I had to find a way to him and figure out how to communicate with him, he exchanged a few words with me and answered me here and there. He was gifted, but his parents didn't want to deal with it. As for learning, he excelled in the classroom. Everything went well for him. I always tried to be nice to him, but it was useless, whether I was nice or raised my voice, nothing helped. The problem was mainly that he was quite aggressive, both towards me and towards the children. His classmates were afraid of him and no one wanted to play with him. In class, he was able to run around my class, disturb the children, take their food, notebooks and took the class book that was placed on the table and started to paint in it. During the break, he started strangling one of his classmates. He didn't want to listen to me at all. I started to solve the situation with my parents, but they did not want to cooperate with me. So I went to the school management to start solving the situation. I was completely on edge. I did not find support from the school and they did not communicate with my parents. The school said there was nothing they could do about this case, so I had to leave the school and start working at another school. Thanks to the stress I had with him, my body developed a lactose allergy. It was a terrible time for me and I don't want to experience it again. Later I found out that the student had transferred to another school after some time, I was offered to return, but I didn't want to.

The student was found to be gifted, he was restless, disobedient and, above all, aggressive. As far as learning is concerned, he was very smart, he was the smartest in the class, he always knew the result immediately in mathematics and his dictations were without mistakes and beautifully written.

Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules

I started to solve the situation in such a way that I wanted to find a way to the student. Sometimes I succeeded. But when he had his days, he started stealing things from children, scribbling in other people's notebooks and strangling children, so he couldn't be said to have his own head. I wanted to make arrangements with my parents to tell me what was helping him, but they didn't communicate, pretending that he was completely fine and that nothing was wrong with him. I didn't find support from the director either, she said that if nothing can be done about it, then I have to try to deal with it myself. And I couldn't handle such a situation anymore.

Interview

Nothing helped at all, even when I was nice to him and explained things to him both alone and together with the children, or I tried the wrong way, nothing worked. On the contrary, it only got worse and worse. It backfired on me in the long run. I got sick due to mental issues, I ended up in the hospital and I kept the whole thing going, I ended up with a lactose allergy and it's caused by stress.

Failure

5.ročník, 11 let

box, fotbal

ADHD

Když mě paní ředitelka poprosila, jestli bych si mohla vzít třídnictví v páté třídě, tak jsem souhlasila. Už na samotném začátku jsem si všimla jednoho chlapce. Moc se mnou nechtěl spolupracovat, ani komunikovat, až po pár měsících, kdy jsem si k němu musela najít cestu a zjistit jak s ním komunikovat, tak se mnou pár slov prohodil a sem tam mi i odpověděl. Byl nadaný, ale jeho rodiče to nechtěli řešit. Co se týká učení, tak ve třídě exceloval. Šlo mu úplně všechno. K němu jsem se snažila chovat vždy hezky, ale bylo to zbytečné, ať už jsem se chovala hezky, nebo jsem zvýšila hlas, nic nepomáhalo. Problém byl hlavně v tom, že byl dost agresivní, jak vůči mně, tak i vůči dětem. Spolužáci se ho báli a nikdo si s ním nechtěl hrát. V hodině mi dokázal běhat po třídě, rušit děti, bral jim jídlo, sešity a mi vzal třídní knihu, která byla položená na stole a začal do ní malovat. O přestávce začal škrtit jednoho ze spolužáků. Vůbec mě nechtěl poslouchat. Začala jsem situaci řešit s rodiči, ale ti se mnou nechtěli spolupracovat. Tak jsem zašla za vedením školy, abychom situaci začali řešit. Byla jsem s nervami úplně v koncích. Ze strany školy jsem nenašla podporu a s rodiči nekomunikovali. Škola s tímto případem prý nemohla nic dělat a tak jsem ze školy musela odejít a začít pracovat v jiné škole. Díky stresům, které jsem s ním měla se u mě v těle rozjela alergie na laktózu. Bylo to pro mě hrozné období a už to nechci zažít. Později jsem se dozvěděla, že žák za nějakou dobu přešel do jiné školy, bylo mi nabídnuto, abych se vrátila, ale já už jsem nechtěla.

Žákovi bylo zjištěno nadání, byl neklidný, neposlušný a hlavně agresivní. Co se týče učení, tak byl velmi chytrý, byl nejchytřejší ze třídy, v matematice vždy hned znal výsledek a diktáty měl bez chyb a krasopisně napsané.

Situaci jsem začala řešit tak, že jsem si k žákovi chtěla najít cestu. Občas se mi to i povedlo. Ale když měl své dny, začal krást dětem věci, čmárat do cizích sešitů a škrtit děti, tak se vůbec nedal říct, měl svoji hlavu. Chtěla jsem se domluvit s rodiči, aby mi řekli co na něj pomáhá, ale nekomunikovali, dělali, že je úplně v pořádku a nic mu není. U paní ředitelky jsem podporu také nenašla, prý že když se s tím nedá nic dělat, tak si musím zkusit poradit sama. A takovou situaci už jsem nezvládla.

Nepomáhalo vůbec nic, ani když jsem k němu byla milá a vysvětlovala mu věci jak sama, tak i společně s dětmi, nebo jsem to zkoušela po zlém, nic nefungovalo. Spíš naopak, bylo to jen horší a horší. Z dlouhodobého hlediska se to odrazilo na mě. Dostala jsem kvůli psychickým problémům zdravotní potíže, skončila jsem v nemocnici a celou věc jsem neustála, nakonec jsem dostala alergii na laktózu a je to způsobeno stresem.

5

The teacher had prepared a Czech lesson, in which the students were supposed to work in groups for the most part. They were to read examples from the book and then complete tasks in groups. The examples were taken from popular books that the students like. Subsequent tasks were designed as games and quizzes. She wanted to diversify the teaching of the Czech language. She left it up to the students to divide themselves into groups according to their own preferences. The class was silent as the students read the text individually. After dividing into groups, the noise in the class increased. After a while, the student in question stopped working and wanted to talk with other students about things other than the assigned work. The other students in the group started to join him. She came to the group to work on the assignment. For a while her presence helped, but after a while they started having fun again in the given group, which started to disturb other groups as well, which also started to work less.

The student grows up under the care of his mother since childhood. He is very lively and energetic. He spends his free time playing sports or with friends. He plays soccer and floorball and also participates in sports running races and soccer and floorball tournaments organized or participated in by the school. He has below average grades in school. He has trouble staying focused in class. ADHD is diagnosed. Other teachers also complain about interruptions, especially in subjects and activities that the pupil is not very interested in. He stops working on longer activities after a while, looks around and notices other things.

Verbal disruption of lessons

The teacher resolved the situation with collective punishment. She interrupted the group work on the quizzes and asked the pupils to return to their desks. Some pupils did not like the change of activity, so she explained to them that we cannot do such activities when the class is not quiet. However, she gave those interested the opportunity to complete these tasks at home. For the rest of the lesson, they discussed the subject matter that was in the textbook and wrote spelling exercises in a notebook.

(Disciplinary) Punishments

This solution affected the whole class. Some students were upset that they couldn't do an activity they enjoyed. They had less desire and motivation to work. They were upset with the group that was talking. Some students commented on the situation, so the teacher had to warn them that these comments were not appropriate. In the long term, this situation most affected the planning of the next lessons. The teacher makes sure that the activities in the groups are not in such large time segments and rather gives shorter tasks to avoid interruptions.

Failure

13 let, 7. Ročník

Sport

ADHD

Vysokoškolské vzdělání – český jazyk, německý jazyk

18 let

Učitelka měla připravenou hodinu češtiny, ve které měli žáci z větší části pracovat ve skupinkách. Měli si přečíst ukázky z knihy a následně plnit úkoly ve skupinkách. Ukázky byly vytaženy z populárních knih, které mají žáci rádi. Následné úkoly byly koncipovány jako hry a kvízy. Chtěla tak zpestřit vyučování českého jazyka. Nechala na žácích, aby se rozdělili do skupinek sami podle vlastních preferencí. Když si jednotlivě žáci četli text, bylo ve třídě ticho. Po rozdělení do skupinek se ve třídě zvýšil hluk. Po nějaké chvíli se daný žák přestal pracovat a chtěl se bavit s ostatními žáky o jiných věcech než zadané práci. Ostatní žáci ve skupince se k němu začali přidávat. Přišla za tou skupinkou, aby pracovali na dané práci. Na chvíli její přítomnost pomohla, ale po chvíli se začali v dané skupince opět bavit, což začalo vyrušovat i další skupinky, které také začaly méně pracovat.

Žák vyrůstá v péči matky již od dětství. Je velmi živý a energický. Volný čas tráví sportem nebo s kamarády. Hraje fotbal a florbal a také se účastní sportovních běžeckých závodů a turnajů ve fotbalu a florbalu, které pořádá nebo se jich účastní škola. Ve škole má podprůměrný prospěch. Ve vyučovacích hodinách má problém s udržením pozornosti. Je diagnostikováno ADHD. Na vyrušování si stěžují i ostatní učitelé především v předmětech a aktivitách, které žáka příliš nezajímají. Časově delší aktivity po nějaké době přestává vypracovávat, dívá se kolem sebe a všímá si ostatních věcí.

Situaci učitelka vyřešila kolektivním trestem. Přerušila práci ve skupinkách na kvízech a požádala žáky, aby se vrátili zpět do svých lavic. Některým žákům se změna aktivity nelíbila, tak jim vysvětlila, že nemůžeme dělat takovéhle aktivity, když není ve třídě klid. Ovšem dala zájemcům možnost si tyto úkoly dodělat doma. Zbytek hodiny probírali učivo, které bylo v učebnici a psali pravopisné cvičení do sešitu.

Toto řešení ovlivnilo celou třídu. Někteří žáci byli naštvaní, že nemohli dělat aktivitu, která je bavila. Měli menší chuť a motivaci pracovat. Byli naštvaní na skupinku, která mluvila. Někteří žáci situaci komentovali, proto je učitelka musela upozornit, že tyto komentáře nejsou vhodné. Dlouhodobě nejvíce tato situace ovlivnila plánování dalších hodin. Učitelka si dává pozor, aby aktivity ve skupinkách nebyly v tak velkých časových usecích a spíše dává kratší úkoly, aby předešla vyrušování.

5

I came into contact with this student in the 6th grade, when I taught Czech language in his class, and I was also the class teacher of this class. I don't know how he manifested himself until then. But already in the sixth grade, he began to react explosively in crisis situations, i.e. crisis situations for him. He was able to leave the classroom and walk around the school, throwing teaching aids, kicking tables and chairs, using profanity. We have started to address this behavior.

Student's personal history: ADHD and psychiatric diagnosis - medicated. He lives with both parents, there were no problems in the family. The student's interests include chess and basketball.

Emotional outbursts

Every day during or after the lesson, I or the psychologist sat down with the student. We discussed his behavior, why he reacts the way he does, we tried to talk to him a lot and discuss his situation. Don't push him into anything. I don't know exactly how the session with the psychologist took place, I tried to give him the space to express his frustration between four walls without witnesses, so that there was as little disruption to the teaching as possible.

Interview

The student calmed down, although his reactions were repeated, but with less intensity and frequency. Even immediately after an outburst, he was able to calm down faster, manage and coordinate his own behavior better. However, the shift compared to the 6th year was considerable. At the end of the ninth grade, when I gave the students a chance to express themselves about me, he came to me himself and apologized to me, saying that he knew that he often behaved inappropriately. He was aware of his actions, which I consider a big shift.

Longterm success

9. ročník (14-15 let)

šachy, basketbal

ADHD

Agrese,Verbální agresivita,Fyzické násilí

vysokoškolské; aprobace český jazyk a výtvarná výchova

20 let

S tímto žákem jsem přišla do kontaktu v 6. ročníku, kdy jsem v jeho třídě učila český jazyk, zároveň jsem byla třídní učitelkou této třídy. Jak se projevoval do té doby, nevím. Ale už v šesté třídě začal v krizových situacích, tedy pro něj krizových, reagovat výbušně. Byl schopný opustit třídu a chodit po škole, házel s výukovými pomůckami, kopal do stolů a židlí, vyjadřoval se vulgárně. Toto chování jsme začali řešit.

Osobní anamnéza žáka: ADHD a psychiatrická diagnóza - medikován. Žije s oběma rodiči, v rodině nebyly žádné problémy. Mezi zájmy žáka patří šachy a basketbal.

Každý den v průběhu vyučování nebo následně po něm jsem si se žákem sedla já nebo paní psycholožka. Probíraly jsme jeho chování, proč reaguje tak, jak reaguje, snažily jsme se s ním hodně mluvit a jeho situaci probírat. Do ničeho ho netlačit. Jak přesně probíhala sezení s paní psycholožkou, nevím, já jsem se snažila dát mu prostor vyjádřit svou frustraci mezi čtyřmi stěnami beze svědků, aby bylo co nejméně narušováno vyučování.

Žák se zklidnil, jeho reakce se sice opakovaly, ale s menší intenzitou i frekvencí. I bezprostředně po nějakém výbuchu byl schopný rychleji se uklidnit, lépe zvládat, koordinovat, své vlastní chování. Posun v porovnání se 6. ročníkem byl ovšem značný. Když jsem dala žákům na konci devátého ročníku prostor k vyjádření se k mé osobě, sám za mnou přišel, omluvil se mi, že ví, že se často choval nevhodně. Své jednání si uvědomoval, což považuji za velký posun.

5

This incident happened during only my second year as a teacher. One of my students was very arrogant throughout the year, he did tricks on all his classmates, hid things, snacks from them... It was terrible. He was really very hard to handle. Our entire teaching staff was desperate for him. Notes and phone calls to parents didn't help. He also had no friends in class because of these things. Very often he even made up lies and slander, which he then spread with the aim of always harming someone in the class and making them laugh at him. One day, when he was annoying his classmate in class, constantly talking loudly and completely ignoring me, I unfortunately ran out of patience. I grabbed his hand, led him out into the corridor, and there I started to shout at him softly and speak to his soul. But I overdid it with my non-pedagogical approach. And I overdid it so much that he cried and apologized to me. After he dried his tears and calmed down, I took him back to class. They all sat transfixed because they had never heard me scream before. I realized at that moment that I had overdone it. The student walked into the classroom, completely devastated and shaking. But I immediately continued teaching. But the student started crying again after a while. The others stared at him and started laughing at him. I yelled very loudly at them to kindly leave it alone. After the lesson, I apologized to the student for exaggerating, because I only wanted him not to disturb and harm others for a while, but I lost my temper. I had no idea that the pupil was actually so fragile. About a week passed and the student was like a changed person. He sat quietly in the pew, staring blankly in front of him and saying nothing. Every now and then I started to notice that groups are formed in the class, in which the children whisper something to each other, and during this they look at the student every now and then and laugh. I told myself that it was nothing and that it would definitely change quickly. But it wasn't like that. The student was completely broken, and the other children sensed that he was vulnerable, so they decided to pay him back for everything he had done to them for the past two years, plus interest. Someone stole his snack every second or third day, someone hid his cap in the dressing room, someone threw his textbook out the window... Unfortunately, the children did everything secretly, making sure that no one from the teaching staff saw it. So it turned into a highly thought-out, organized bullying. I was so blind that I didn't notice. However, I saw that the student has been changed since then. That's why I asked him after about three weeks if everything was fine. He told me he needed to talk to me about something. And in the cabinet he confided everything to me, how he used to be mean to get attention and how everyone is paying him back now. Only at this moment did I realize that it was bullying and to this day I consider it the biggest mistake in my teaching career.

Pupil - 5th grade pupil, aggressiveness, insidiousness, vindictiveness = the main reason is his disorder of oppositional defiance (according to the pedagogical-psychological consultancy), which causes him to act like a bad person, but at the same time he is very fragile and sensitive, rather extroverted, but in unpopular with the team.

Diagnosis, Bullying

immediately went to the director, with whom we consulted on how to solve this problem as best as possible. The principal and I decided that it would be best if we try to solve everything at school with the children and then inform the parents about everything afterwards. All of this exceeded quite a break, so I came to class a little later. I entered the classroom and devoted this lesson to the topic of the student, despite the fact that it was supposed to be mathematics. We started talking about it and I could see the embarrassment on the faces of the students, and that they knew very well why we were discussing this particular topic. For each example of bullying that I mentioned, I always looked significantly at the student from whom, according to the student, the bullying was the biggest. They felt really guilty. Subsequently, I asked them if anyone happened to know about the fact that some kind of bullying was going on here. There was a grave silence. Finally, one of the classmates spoke up and began to tell about what had happened in the previous few weeks. But he also partially excused it by saying that it all started when the student cried and everyone saw that he was vulnerable and fragile, and so they suddenly saw that he was not as much of a guy as he presented himself. That's why they decided to pay him back, but it went too far and they didn't even realize it. I thanked him for his honesty. I then asked the student if he wanted to say anything about it. Strangely enough, he wanted to, which surprised me. He said that he now realizes how he behaved before and that he regrets it, but added that what he was experiencing recently was too cruel even for what he used to do. I then thanked the student for his courage and honesty. Then I turned to the others and told them that I was not going to find out who was involved in all this, because that was up to them, but that I would like those actors to realize that what they are doing is very wrong and they should be ashamed of it. And those who participated in it should apologize personally to the student and confess everything, whether now in front of everyone, or only in private. A few classmates actually stood up in front of everyone, went to the student, apologized for everything and shook his hand, which surprised me personally and I did not expect such self-reflection from this group. In the following days, when I walked down the corridor, I occasionally saw a student shaking hands with one of his other bullies, who even gave him chocolate. Even in the lessons, you could see that the student was cheerful again, a little wilder, but he no longer did what he used to do. He learned his lesson and tried to correct his bad behavior, which was partly one of the reasons he was bullied, as much as possible. And he really succeeded. In the following days, I again saw the student handing out candies to his classmates. The situation turned 180 degrees, and by the end of the school year everything only got better.

Working with the collective, Interview

About a week after my conversation with my students, I told the student's mother about everything by phone. I told her how I solved it and how the situation currently looks. She was a bit shocked at first, but finally said that she thanked me for solving it like that and said that she had also noticed that the student had been like soulless lately, even that time he didn't have any notes due to bad behavior, which surprised her. So she finally knew the reason. I decided to mention it individually and during parent-teacher conferences with the parents of those I knew were involved in bullying. But I told them that they were very sorry, they all apologized to the student and now the situation is better than ever before. I also asked them not to mention any of this in front of their children, because I considered it, and still consider it, the best solution. It also turned out very well in the long run. The climate in the classroom completely changed and the student was in his element again, but at the same time he kept his behavior within acceptable limits. He also found friends in the class that he didn't have before. I didn't even expect it to turn out this well. Sometimes everything bad is good for something.

Longterm success

11 let, 5. ročník

počítačové hry, hasiči, florbal

Poruchy opozičního vzdoru

Agrese

Mgr. (Učitelství pro 1. stupeň základní školy)

8

Tento incident se stal během mého teprve druhého roku, kdy jsem pracovala jako učitelka. Jeden můj žák se projevoval po celý rok velice arogantně, všem svým spolužákům dělal naschvály, schovával jim věci, svačiny… Bylo to hrozné. Byl opravdu velmi těžce zvladatelný. Celý náš pedagogický sbor byl z něho zoufalý. Nepomáhaly poznámky ani telefonáty rodičům. Kvůli těmto věcem také neměl ve třídě žádné kamarády. Velmi často si dokonce i vymýšlel lži a pomluvy, které pak šířil s tím účelem, aby poškodil vždy někoho ze třídy a aby se mu smáli. Jednoho dne, když ve vyučování otravoval svoji spolužačku, neustále mluvil na hlas a naprosto mě ignoroval, mi bohužel došla trpělivost. Popadla jsem jej za ruku, vyvedla ho na chodbu a tam jsem na něj začala mírně křičet a promlouvat mu do duše. Jenže jsem to svým nepedagogickým přístupem přehnala. A přehnala jsem to natolik, že se rozbrečel a omluvil se mi. Když si osušil slzy a uklidnil se, vzala jsem ho zpět do třídy. Všichni seděli jako zařezaní, protože mě ještě nikdy neslyšeli křičet. Už v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem to přehnala. Žák vešel do třídy, úplně zničený a třásl se. Ihned jsem ale pokračovala ve výuce. Žák se ale po chvíli znovu rozbrečel. Ostatní na něj zírali a začali se mu smát. Já jsem je velmi hlasitě okřikla, ať toho laskavě nechají. Po výuce jsem se ještě žákovi omlouvala, že jsem to přehnala, protože jsem po něm chtěla jen to, aby chvíli nevyrušoval a neškodil ostatním, ale ujely mi nervy. Netušila jsem, že je žák ve skutečnosti tak křehký. Uběhl asi týden a žák byl jako vyměněný. Seděl tiše v lavici, díval se prázdným pohledem před sebe a nic neříkal. Tu a tam jsem si začala všímat, že se ve třídě tvoří skupinky, ve kterých si děti něco šeptem povídají a během toho se tu a tam podívají na žáka a zasmějí se. Říkala jsem si, že to nic není a že se to určitě rychle změní. Avšak nebylo tomu tak. Žák byl úplně zlomený a ostatní děti vycítily, že je zranitelný, a tak se rozhodly, že mu nyní vrátí zpět vše, co jim za poslední dva roky dělal i s úroky. Někdo mu každý druhý nebo třetí den ukradl svačinu, někdo mu schovával čepici v šatně, někdo mu zase vyhodil učebnici z okna… Děti bohužel vše dělaly potají, dávaly si pozor, aby to neviděl nikdo z pedagogického sboru. Přerostlo to tedy až ve vysoce promyšlenou, organizovanou šikanu. Já jsem byla natolik slepá, že jsem si toho nevšimla. Viděla jsem ale, že je žák od té doby jako vyměněný. Proto jsem se ho asi po třech týdnech zeptala, zda je vše v pohodě. On mi řekl, že by si se mnou o něčem potřeboval promluvit. A v kabinetu se mi se vším svěřil, jak byl dříve zlý, aby si získal pozornost a jak mu to teď všichni oplácí. Až v této chvíli jsem si uvědomila, že jde o šikanu a dodnes to považuji za největší pochybení v mé pedagogické kariéře.

Žák – žák 5. třídy, agresivita, zákeřnost, pomstychtivost = hlavním důvodem je jeho porucha opozičního vzdoru (podle pedagogicko-psychologické poradny), což způsobuje že může působit jako zlý člověk, avšak zároveň je velmi křehký a citlivý, spíše extrovertní, ale v kolektivu neoblíbený.

Ihned jsem šla za paní ředitelkou, se kterou jsme se poradily, jak tento problém co nejlépe vyřešit. S paní ředitelkou jsme se rozhodly, že nejlepší bude, když se vše pokusíme vyřešit ve škole s dětmi a až zpětně o všem informovat rodiče. Vše toto přesáhlo o dost přestávku, a tak jsem do hodiny přišla o něco později. Vešla jsem do třídy a tuto hodinu jsem věnovala tématu žáka, i přes to, že měla být zrovna matematika. Začali jsme se o tom bavit a já na obličejích žáků jsem viděla jejich zahanbení, a že moc dobře vědí, proč probíráme zrovna toto téma. U každého příkladu šikany, který jsem řekla, jsem se významně podívala vždy na toho žáka/žákyni, od kterých byla dle žáka šikana největší. Cítili se opravdu provinile. Následně jsem se jich zeptala, zda někdo náhodou neví o tom, že by tady nějaká šikana probíhala. Nastalo hrobové ticho. Nakonec ale promluvil jeden ze spolužáků, který začal vyprávět o tom, co se tedy předchozích několik týdnů dělo. Také to ale částečně omlouval tím, že to vše začalo když se žák rozbrečel a všichni viděli, že je zranitelný a křehký, a tak najednou viděli, že není až takový frajer, jak se prezentoval. Proto se mu rozhodli vše oplatit, ale zašlo to až moc daleko a prý si to ani neuvědomovali. Poděkovala jsem mu za upřímnost. Na to jsem se zeptala žáka, jestli k tomu chce něco říci. Kupodivu chtěl, což mne překvapilo. Řekl, že si nyní uvědomuje, jak se choval dříve a že ho to mrzí, ale dodal, že to, co zažíval poslední dobou bylo až moc kruté i na to co dělal dříve on. Já pak poděkovala žákovi za odvahu a upřímnost. Poté jsem se obrátila na ostatní a řekla jim, že nebudu zjišťovat, kdo se do toho všeho zapojil, poněvadž to je na jejich svědomí, ale že bych byla ráda, kdyby si ti aktéři uvědomili, že to co dělají je velmi špatné a měli by se za to stydět. A ti, kteří se na tom podíleli by se navíc měli žákovi osobně omluvit a vše si vyříkat, ať již nyní přede všemi, anebo pouze v soukromí. Pár spolužáků se dokonce doopravdy zvedlo přede všemi, šli za žákem, za všechno se mu omluvili a potřásli si rukou, což mne osobně velmi překvapilo a nečekala jsem od této skupiny až takovou sebereflexi. Když jsem v následujících dnech šla po chodbě, tak jsem občas zahlédla, jak si žák potřásá rukou s jedním jeho dalším šikanátorem, který mu dokonce dával čokoládu. I v hodinách pak bylo vidět, že žák už je zase veselý, trošku divočejší, ale už nedělá to, co dělal dříve. Poučil se a své špatné chování, které bylo částečně jedním z důvodů, proč byl šikanovaný, se snažil co nejvíce napravit. A opravdu mu to šlo. V dalších dnech jsem zase viděla žáka, jak rozdává spolužákům bonbony. Situace se otočila o 180 stupňů, a do konce školního roku se vše jenom zlepšovalo.

Asi po týdnu od mého rozhovoru s mými žáky jsem telefonicky o všem zpravila žákovi maminku. Řekla jsem jí, jak jsem to vyřešila a jak situace aktuálně vypadá. Ta byla ze začátku trochu šokovaná, ale nakonec řekla, že mi děkuje, že jsem to takhle vyřešila a prý si také všimla, že žák byl poslední dobou jako bez duše, dokonce tou dobou neměl žádné poznámky kvůli špatnému chování, což ji udivovalo. Konečně tedy znala ten důvod. Rozhodla jsem se, že se o tom zmíním individuálně i během rodičovských schůzek s rodiči těch, o kterých jsem věděla, že se do šikany zapojili. Řekla jsem jim ale, že toho velice litovali, všichni se žákovi omluvili a nyní je situace lepší než kdykoli předtím. Poprosila jsem je také o to, aby se před svými dětmi ale o ničem z toho nezmiňovali, protože jsem to považovala, a stále to považuji, za nejlepší řešení. Z dlouhodobého hlediska to dopadlo také velice dobře. Klima ve třídě se naprosto obrátilo a žák byl opět ve svém živlu, ale zároveň své chování držel v přijatelných mezích. Našel si ve třídě také kamarády, které předtím neměl. Ani jsem nepředpokládala, že to dopadne takhle dobře. Všechno zlé je asi občas k něčemu dobré.

5

The situation in the corridor of the first grade was disturbed when I noticed that the pictures of the students from the first grade were painted with vulgar symbols. The pictures were on paper that had been smeared with ink and the first graders scratched pictures of snowmen into them. The vulgar images were also scratched out there. Since the bell was already ringing, I took down the cartoons so they wouldn't upset the other students and went to my class, i.e. the 4th grade. I was very angry and sad about the whole situation, so I told my students to look at what I just found. Some of them laughed, but they probably saw that I was really upset and held back. So I told them that this would make a few first-graders sad, but that even though such pictures look the same on our new playground, it is actually a criminal act of destroying someone else's property, because the damage is greater than just a destroyed picture. Recently, someone painted our new playground in a similar way. One of my students became very attentive and asked if the punishment would be lighter if the person in question confessed. I assured them that whenever a person confesses, they will be allowed to work with it. But when it is found out after a long denial and lying, it is always worse, and especially in the future no one would believe them.

The students of the 4th year are a good team and in the past there was no disciplinary action or problem. The class teacher did not suspect any of her students of any form of vandalism. The boy who was interested in the penalty in the case of a confession is very much alive, but he had no serious problems.

Violation of classroom/school rules

It was clear to me that we would not uncover the culprits anyway. However, I informed my colleagues to talk to their classes and ask if anyone had seen anything. To my surprise, my student's father came to my class and asked me if the punishment was lighter if the culprit confessed. The father also brought his son and told me that he wanted to confess something. The student said that he didn't paint on those pictures, but that he drew some obscene pictures on our new playground. He said he wanted to confess in class, but first he wanted to say it at home. He also added that there were already some pictures. Dad apologized and promised to sand the painted areas and repaint. The headmistress and I then discussed whether we should still discipline the pupil in some way. But given that he confessed and that he restored everything to its original state, we decided not to do anything. It was also clear to us that the boy had already received a punishment at home, so it would probably be unnecessary and maybe it would even discourage him from further honest behavior if it only brought him trouble.

Interview

From a short-term perspective, the pupil in question behaved very well indeed. It was clear that even at home he received a sermon and really tried. Of course, after about a month, everything was back to normal and the boys were a little angry again. But I was very happy that we managed it all together and that the children have confidence in me.

Longterm success

10 let, 4.ročník

otevřená otázka) florbal, aktivity se spolužáky

Situace na chodbě prvního stupně byla narušena, když jsem si všimla, že obrázky žáků z prvního ročníku jsou pomalované vulgárními symboly. Obrázky byly na papíře, který byl potřený tuší a žáci první třídy do nich vyškrabali obrázky sněhuláků. Ty vulgární obrázky tam byly také vyškrabané. Protože už zvonilo, pokreslené obrázky jsem sundala, aby nepobuřovaly ostatní žáky a šla jsem na výuku do své třídy, tedy do 4. ročníku. Z celé té situace jsem byla hodně naštvaná a i smutná, tak jsem svým žákům řekla, ať se podívají, co jsem zrovna našla. Některým to přišlo k smíchu, ale asi viděli, že jsem opravdu rozčilená a drželi se. Tak jsem jim řekla, že z toho bude pár prvňáčků smutných, ale že takové malůvky třeba na našem novém hřišti vypadají sice stejně, ale že to už je vlastně trestný čin ničení cizího majetku, protože škoda je větší než jen zničený obrázek. Nedávno nám totiž někdo pomaloval podobným způsobem i nové hřiště. Jeden z mých žáků při tom velice zpozorněl a ptal se, jestli když se dotyčný přizná, bude trest mírnější. Ujistila jsem je, že vždy když se člověk přizná, nechá se s tím pracovat. Ale když se to zjistí po dlouhém zapírání a lhaní, je to vždycky horší, a hlavně v budoucnu už by jim nikdo nevěřil.

Žáci 4. ročníku jsou dobrý kolektiv a v minulosti tam žádný kázeňský postih, ani problém nebyl. Třídní učitelka nikoho ze svých žáků nepodezírala z jakékoli formy vandalismu. Chlapec, který se zajímal o postih v případě doznání je velice živý, ale neměl žádné vážnější problémy.

Bylo mi jasné, že viníky stejně neodhalíme. Nicméně jsem informovala kolegyně, aby ke svým třídám promluvily a zeptaly se, jestli někdo něco neviděl. K mému překvapení přišel za mnou do třídy tatínek mého žáka, který se mě ptal na to, jestli je trest mírnější, pokud se viník přizná. Tatínek dovedl i syna a řekl mi, že se chce k něčemu přiznat. Žák řekl, že na ty obrázky nemaloval, ale že nakreslil pár sprostých obrázků právě na to naše nové hřiště. Chtěl se prý přiznat už ve třídě, ale nejdřív to chtěl říct doma. Dodal ještě, že tam ale už nějaké obrázky byly. Tatínek se omlouval a slíbil, že pomalovaná místa zbrousí a znovu natře. S paní ředitelkou jsme poté řešily, zda máme žáka ještě nějak kázeňsky stíhat. Ale vzhledem k tomu, že se přiznal a že uvedl vše do původního stavu, tak jsme se rozhodly nic nepodnikat. Bylo nám i jasné, že kluk už dostal trest doma, takže by to asi bylo zbytečné a možná by ho to ještě odradilo od dalšího čestného chování, kdyby mu to přineslo jen potíže.

Z krátkodobého hlediska se daný žák choval opravdu velice slušně. Bylo znát, že i doma dostal kázání a opravdu se snažil. Samozřejmě asi po měsíci bylo vše ve starých kolejích a kluci zase trochu zlobili. Ale byla jsem velice ráda, že jsme to všechno spolu tak zvládli a že ke mně mají děti důvěru.

5

had a student in my class who grew up in an unfavorable social environment. He was never one of the quiet students, he was repeatedly disruptive and did not fulfill his school duties. I was his class teacher for two years in the first grade. When he moved on to second grade and puberty began, his behavior began to deteriorate. I already taught the class only physical education (2 hours a week). The problems escalated in the eighth grade, the situation in the family certainly contributed to it. The parents divorced and the father was left alone to take care of the student. He tried, but it didn't help much, a pupil in care. He spent his holidays at the Diagnostic Institute. In August, he did not take the commission exams and entered the 8th grade again. The situation came to a head in my gym class at the end of September. I suggested to the students, I only had boys in my class, that we would play football for an entire hour. We split into teams and went to play. About halfway through the hour, I don't remember exactly, one of the boys fell. The student caused the fall. I wanted to kick him out of the game for bad behavior, but he didn't like that and told me 'I'm not going anywhere, you cow!' and slapped me. I couldn't help myself and slapped him back. As they say, my nerves hit. He sat down on the bench and didn't speak until the end of the lesson.

student from an incomplete family, from the age of 12 he tried to be educated only by an unmanageable father-son. He smoked, drank alcohol (even at school). Twice in the Diagnostic Institute. He failed, but was not diagnosed with a learning disability - he did not prepare, absolutely no interest.

Physical aggression

The situation was resolved with the school management and parents. Nothing helped, not even the Diagnostic Institute. This aggravated situation happened in October, when the pupil was already repeating the 8th grade, since November he was again in the Diagnostic Institute. He returned in the second semester, again with problems with not fulfilling school duties, lack of interest and attendance.

Physical intervention, Interview

There was no result, there was no improvement in the student's behavior. No major incident of a similar nature has occurred. He didn't even come to apologize to the teacher, in his 30 years of experience he had never seen a student like him.

Failure

15 let, 8. třída (propadl)

PC hry, kouření, alkohol

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Nepracovitost

FF MU, obor: Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání, Anglický jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání pro SŠ

26

Ve třídě jsem měla žáka, který vyrůstal v nevyhovujícím sociálním prostředí. Nikdy nepatřil k tichým žákům, opakovaně vyrušoval a neplnil školní povinnosti. Na prvním stupni jsem byla dva roky jeho třídní učitelkou. Když přešel na druhý stupeň a nastoupila puberta, začalo se jeho chování zhoršovat. Třídu jsem již učila pouze tělesnou výchovu (2 hodiny týdně). Problémy vygradovaly v osmé třídě, určitě tomu přispěla situace v rodině. Rodiče se rozvedli a na žáka zůstal otec sám. Snažil se, ale moc to nepomáhalo, žák v péči. Prázdniny strávil v Diagnostickém ústavu. V srpnu neudělal komisionální zkoušky a nastoupil znovu do 8. třídy. Situace se vyhrotila v mé hodině tělocviku na konci září. Nabídla jsem žákům, ve třídě jsem měla pouze hochy, že budeme hrát celou hodinu fotbal. Rozdělili jsme se do družstev a šli hrát. Asi v polovině hodiny, už si nepamatuji přesně, jeden z hochů upadl. Pád způsobil žák. Chtěla jsem ho vyloučit ze hry pro špatné chování, to se mu však nelíbilo a řekl mi 'Nikam nejdu, ty krávo!' a vlepil mi facku. Neudržela jsem se a facku jsem mu vrátila. Jak se říká, bouchly mi nervy. Sedl si na lavičku a do konce hodiny nepromluvil.

Žák z neúplné rodiny, o výchovu se snažil cca od 12 let pouze otec- syn nezvladatelný. Kouřil, pil alkohol (dokonce i ve škole). Dvakrát v Diagnostickém ústavu. Propadl, ale nebyla diagnostikována porucha učení- nepřipravoval se, absolutně bez zájmu.

Situace byla řešena s vedením školy, a rodiči. Nepomohlo nic, ani Diagnostický ústav. Tato vyhrocená situace se stala v říjnu, když žák již opakoval 8. třídu, od listopadu byl opět v Diagnostickém ústavu. V druhém pololetí se vrátil, opět problémy s neplněním školních povinností, nezájmem a docházkou.

Výsledek nebyl žádný, zlepšení v chování u žáka neproběhlo. Žádný větší incident podobného charakteru již nenastal. Paní učitelce se nepřišel ani omluvit, za 30 let své praxe podobného žáka nezažila.

5

The chosen student was a student in the 1st year of a secondary vocational school in the field of hairdressing during the 2020/2021 school year. I was his class teacher. I only met my first class in the role of class teacher within two weeks before switching to distance learning. Theoretical teaching at our school takes place every other week and alternates with practical teaching, when the students are under the supervision of the teacher. Pupils and parents therefore had a very short time to get to know their new school, teachers and subjects and to smoothly transition to online teaching in the Microsoft Teams system. Therefore, the selected student did not start participating in distance learning based on these facts alone, he began to show increased absenteeism and did not hand in any assigned work.

The following several points are important for the selected situation: the student was a first-year student at a new school. After a short time at the new school, he had to move to the online space and manage the curriculum and teaching remotely. The pupil has been diagnosed with several difficulties from PPP (slow pace of work, dyslexia, dysorthography, dysgraphia, very low efficiency of cognitive processes) and therefore the transition to a distance form of teaching and the teaching itself was too much of a burden for him. His learning disabilities are reflected in all subjects, he has trouble orienting himself in the text, he has trouble working out written tasks and achieves a worse grade in doing so, and he is recommended to take an oral examination after a failed paper, and in all subjects, an oral form of examination is recommended for him. Low involvement on the part of parents, weak interest in the pupil and his duties, late delivery of documentation from PPP, non-use of computers and e-mail communication by parents, lack of interest in checking absences on the part of parents and supervising the fulfillment of school duties. Character traits: the student is extremely quiet, seems shy, unobtrusive to passive; during the interview, he himself confirms his shyness and that he is aware of it, but he always confirms my interest in the field and staying at school.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

After a complete absence in the first days of distance learning, I contacted the student by phone and navigated him step by step, and together we managed to connect and log in to Teams. We went through all the necessary functions and I was confident that it would be able to connect for hours. However, the absences continued. I called my parents regularly every other week and they kept promising that the situation would improve. They were willing and always picked up the phone, unfortunately, but they didn't understand the need to really supervise and help the student, be it when connecting to online classes every day, keeping an overview of the work for individual subjects, email communication with teachers and when working out the tasks themselves . I think that they did not fully understand the administration from the PPP and considered it probably just another step in the administration, because they often commented that the student is lazy and does nothing. The report they finally gave me was from the elementary school, and the student is still waiting for a new examination date. At the end of the school year, the student had resit exams in almost all subjects due to high absenteeism. By this time, the parents already understood that the situation was serious, that they had to help him and that I was on his side and supporting him. He showed up on time for all the exams, didn't miss a single one, didn't cancel it, and eventually passed them all, often even in the presence of his parents.

Support, Interview

The pupil advanced to the next year. Communication with parents has improved.

Longterm success

16 let, 1. ročník středního odborného učiliště

Zájem o obor, který studuje kadeřník)

Dyslexie,Dysortografie,Dysgrafie

Vyhýbání se škole,Absence,Nepracovitost,Neposlušnost

Mgr.

12

Zvolený žiak bol v období školského roku 2020/2021 žiakom 1. ročníku strednej odbornej školy v obore kaderník. Bola som jeho triednou učiteľkou. S mojou prvou triedou v úlohe triedneho učiteľa som sa pred prechodom na distančnú formu štúdia stretla iba v priebehu dvoch týždňov. Teoretická výuka u nás na škole prebieha každý druhý týždeň a strieda sa s praktickou výukou, kedy sú žiaci pod dohľadom pani majstrovej. Žiaci a aj rodičia mali preto veľmi krátky čas na to, aby sa zoznámili so svojou novou školou, s učiteľmi a predmetmi a aby plynule prešli na online výuku v systéme Microsoft Teams. Vybraný žiak sa preto, už len na základe týchto skutočností distančnej výuky nezačal zúčastňovať, začala sa u neho objavovať zvýšená absencia a neodovzdával žiadnu zadanú prácu.

Pre zvolenú situáciu je podstatných niekoľko nasledujúcich bodov: žiak bol žiakom prvého ročníka na novej škole. Po krátkom čase na novej škole sa musel presunúť do online priestoru a zvládať učivo a výuku distančne. Žiak má z PPP diagnostikované viaceré ťažkosti (pomalé tempo práce, dyslexia, dysortografia, dysgrafia, veľmi nízka efektívnosť kognitívnych procesov) a preto bol pre neho prechod na distančnú formu výuky a samotná výuka príliš veľkou záťažou. Jeho poruchy učenia sa premietajú do všetkých predmetov, má problém orientovať sa v texte, má problém písomne úlohy vypracovávať a dosahuje pri tom horšie hodnotenie a má odporučené ústne preskúšanie po nevydarenej písomke a u všetkých predmetov sa u neho odporúča ústna forma skúšania. Nízke zapojenie zo strany rodičov, slabý záujem o žiaka a jeho povinnosti, neskoré dodanie dokumentácie z PPP, nevyužívanie počítačov a mailovej komunikácie zo strany rodičov, nezáujem o kontrolu absencií zo strany rodičov a dohliadanie na plnenie školských povinností. Povahové črty: žiak je extrémne tichý, pôsobí placho, nepriebojne až pasívne; pri rozhovore mi sám potvrdzuje svoju plachosť a to, že si jej je vedomí, vždy ma však utvrdzuje v záujme o obor a o zotrvanie na škole.

Po úplnej absencii v prvých dňoch distančnej výuky som žiaka telefonicky kontaktovala a navigovala som ho krok po kroku a spolu sme sa zvládli pripojiť a nalogovať do Teams. Prešli sme si všetky potrebné funkcie a mala som tak istotu, že sa dokáže na hodiny pripojiť. Absencie však pretrvávali aj naďalej. Rodičom som pravidelne volala každý druhý týždeň a stále sľubovali, že sa situácia zlepší. Boli ochotní a vždy mi telefón zdvihli, bohužiaľ, ale nechápali, že je potreba na žiaka skutočne dohliadať a pomáhať mu, či už pri každodennom pripojovaní sa na online hodiny, vedení prehľadu práce k jednotlivým predmetom, emailovej komunikácii s učiteľmi a pri samotnom vypracovávaní úloh. Myslím, že nie úplne pochopili správu z PPP a považovali ju asi iba za ďalší krok v administratíve, pretože sa často vyjadrovali v tom zmysle, že je žiak lenivý a nič nerobí. Správa, ktorú mi nakoniec dodali bola zo základnej školy a žiak stále čaká na termín nového vyšetrenia. Na konci školského roka mal žiak takmer zo všetkých predmetov opravné skúšky kvôli vysokej absencii. V tomto čase už rodičia chápali, že je situácia vážna, že mu musia pomáhať a že som na jeho strane a podporujem ho. Na všetky skúšky sa dostavil načas, ani jednu nevynechal, nezrušil a všetky napokon absolvoval, často už aj za prítomnosti rodičov.

Žiak postúpil do ďalšieho ročníka. Zlepšila sa komunikácia s rodičmi.

5

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Nonverbal disruption of lessons

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

Support

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Longterm success

9

tanec

Vývojová dysfázie

vysokoškolské magisterské

13

Problémy s chováním žáka byly patrné už od začátku jeho studia na gymnáziu. Informace od ostatních učitelů naznačovaly problémy, ale jeho chování na hodinách bylo neobvyklé. Žák byl schopen se umístit pod lavici v podivném úhlu a komunikovat s učitelem. Představte si mluvit na žáka a dívat se na něj pod lavici. Dalším problémem bylo, když se žák konstantně houpal na židli, což vyvolávalo obavy o jeho bezpečnost. Učitel si nebyl jistý, zda má žák rodinné problémy nebo se snaží získat pozornost, ale bylo jasné, že takové chování není normální. Přestože učitel žáka upozornil na jeho chování, nevedlo to k žádné změně, naopak se chování stávalo častějším. Později si učitel všiml, že žák si nepamatuje jména svých spolužáků, což bylo považováno za další způsob, jak získat pozornost. Během třídních aktivit byl schopen vyvolat pouze jednoho spolužáka, kterému neříkal jménem, ale používal přezdívku. Když tento spolužák nebyl ve třídě, žák místo jména používal popis, například 'ten v modré mikině'. Navíc žák začal nosit ve třídě respirátor, což mohlo být způsobeno opatrností vzhledem k jeho staršímu otci, ale také to mohlo být dalším způsobem, jak se odlišit.

Naštěstí byla třída žáka velmi podpůrná a pomohla učiteli zvládnout situaci. Kdyby se podobné chování objevilo v jiné třídě, mohlo by to vést k napodobování a smíchu. Třída žáka byla však jiná, znali ho už ze základní školy a byli zvyklí na jeho chování. Když se učitel setkal s neobvyklým chováním žáka, třída mu vysvětlila, co může očekávat.

Učitel se rozhodl ignorovat nežádoucí chování žáka, pokud neohrožovalo jeho bezpečnost nebo nevyrušovalo hodinu. Třída podpořila tuto strategii a také si žáka nevšímala. Učitel reagoval pouze na správné odpovědi a chválil žáka za dobré chování.

Tento přístup vedl k postupnému zlepšení chování žáka. S časem se žák začal chovat lépe a jeho speciální chování bylo méně patrné, s výjimkou nošení respirátoru ve třídě. Žák stále měl zaznamenaný druhý stupeň podpůrného opatření, ale bylo k němu přidáno mimořádné nadání. Začal se účastnit soutěží z astronomie a dosahoval v nich úspěchů. Učitel se domnívá, že jeho rozhodnutí ignorovat nežádoucí chování a místo toho chválit dobré chování bylo správné a přispělo k pozitivní změně.

5

The student actually didn't come until the third grade, sometime in November. It was different things, first just some disruption, walking around the class during class to get attention, eventually it escalated to lying on the floor. At one point, he even beat his classmates.

Problem student - 5th grade elementary school student, louder, average academic performance

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

We tried different paths. We talked to him about it, we gave him extra work to see if the extra work would have any effect on him, he was also in PedPsy, but they didn't diagnose him with anything. It took a while, but in the end it turned out that positive motivation works.

Support

Then the positive motivation took hold of him. He is interested in music and plays the guitar. A female colleague who runs a music club told him that if he behaved himself, she would let him play in this club. Within half a year, everything was resolved, and he even managed to establish good relations with his classmates. Now I'm a little afraid that with the transition to the second grade it will break and together with puberty the behavior will worsen again. So far everything is fine, but I am worried about this situation.

Longterm success

10 let, 4.třída, přišel ve 3.třídě (listopad

Hudba, hraje na kytaru

Hyperaktivita,Fyzické násilí,Nevhodné chování

Mgr., Fj, Aj, Zeměpis

5

Žák vlastně přišel až ve třetí třídě, někdy v listopadu. Byly to různý věci, prvně jen nějaký vyrušování, chození po třídě v hodině, aby upoutal pozornost, nakonec to přerostlo až v ležení na zemi. V jednu chvíli i ty spolužáky bil.

Problémový žák – žák 5. třídy základní školy, hlasitější, průměrný studijní prospěch

Zkoušeli jsme jít různými cestami. Mluvili jsme s ním o tom, dávali jsme mu úkoly navíc, abychom vyzkoušeli, jestli na něj práce navíc bude mít nějaký vliv, byl i v PedPsy, ale nic mu nediagnostikovali. Chvilku to trvalo, ale nakonec se ukázalo, že funguje pozitivní motivace.

Na něj teda pak zabrala ta pozitivní motivace. Zajímá se o hudbu a hraje na kytaru. Jedna kolegyně, která vede hudební kroužek mu řekla, že když se bude chovat slušně, nechá ho v tomhle kroužku hrát. Během půl roku bylo vše vyřešené, a dokonce se mu i podařilo navázat dobré vztahy se spolužáky. Teď mám trošku strach, že s přechodem na druhý stupeň se to zlomí a společně s pubertou se to chování znovu zhorší. Zatím je teda všechno v pořádku, ale této situace se obávám.

5

In class, the student often disrupts, for example, he reminds other children what they should and shouldn't do, he says to the teacher: 'Why do I have to do this, it's useless, I don't want to...' He can also get angry, throw things from the desk and bang to the table. During breaks, he provokes the children by slapping, kicking or saying something unpleasant when he passes by them. Everything escalated so much that my classmates came to see that the student in question was beating them during recess.

The student is eight years old and attends the third grade of elementary school. He lives together in a family with both parents and an older sister. He has problems concentrating in class, hurts other classmates, has outbursts of anger. He often has a tendency to lie.

Physical aggression, Verbal disruption of lessons

called the student and told him that I learned that he was hurting other children, if it was true. To that, the student replied that it was not true. After a while, I was informed by the supervisor in the corridor that he saw the pupil harming the children and that he arranged for him. That's why I asked the student again if he harms children, and let him think about the answer carefully, that he has witnesses. The student started to get angry, raise his voice, kept hammering and did not confess. So I talked to the supervisor and the children who saw the situation, I had them show me how he hurt the children and I found out that when he passed by someone, he either punched the children in the arm or kicked them in the leg. Then we acted out the given situations in class and talked about whether it was right or not. I explained to the student in question that he cannot behave like this, that he should apologize to the children. The student didn't want to apologize at first, but then he apologized, loudly commenting on everything that it was no use, that he didn't care.

Interview

informed the parents about the student's behavior, and since it was not the first time, I recommended a consultation with the school psychologist, the creation of a pedagogical support plan, and, if necessary, an examination in a pedagogical-psychological counseling center. Only the mother came to the consultation, the father refuses to cooperate because he is of the opinion that his son has no problems. So far, everything has remained only with the consultation. The parents refused the creation of a pedagogical support plan and PPP examination. As a teacher, I consider this situation unmanageable. I couldn't get my dad into school and create a relationship with both parents. I think that if the father understood that his son has a problem and started to cooperate more with the school, it would benefit both parties, the student and the school. I plan to solve it by trying to continue to get both parents to school, I am also considering working with an educational counselor.

Failure

8 let, 3. ročník

fotbal

Lhaní,Fyzické násilí,Odmlouvání

vysokoškolské

19

Ve vyučování žák dost často vyrušuje, například napomíná ostatní děti, co mají a nemají dělat, odmlouvá učitelce: 'Proč to musím dělat, to je na nic, mně se nechce...' Dokáže se také vzteknout, hází věci z lavice a bouchá do stolu. O přestávkách děti provokuje tím, že když kolem nich prochází, tak je bouchne, kopne nebo něco nepěkného řekne. Vše se tak vyhrotilo natolik, že za mnou přišli spolužáci, že je dotyčný žák o přestávce bije.

Žák má osm let a chodí do třetí třídy základní školy. Žije společně v rodině s oběma rodiči a starší sestrou. Ve vyučovacích hodinách má problémy se soustředěním, ubližuje druhým spolužákům, má výbuchy zlosti. Často má tendenci ke lhaní.

Žáka jsem si zavolala a řekla jsem mu, že jsem se dozvěděla, že ubližuje druhým dětem, jestli je to pravda. Na to mi žák odpověděl, že to pravda není. Po chvíli jsem byla informována dozorem na chodbě, že viděl, jak žák dětem ubližuje a že mu domlouval. Proto jsem se žáka zeptala znovu, jestli ubližuje dětem, a ať si pořádně odpověď rozmyslí, že má svědky. Žák se začal rozčilovat, zvyšovat hlas, stále zatloukal a nepřiznal se. Promluvila jsem si tedy s dozorem i s dětmi, které danou situaci viděly, nechala jsem si ukázat, jak dětem ubližoval a zjistila jsem, že když kolem někoho prochází, tak buď bouchl děti do paže pěstí nebo kopl do nohy. Potom jsme si ve třídě přehrály dané situace a bavili se o tom, jestli je to správné, nebo ne. Danému žákovi jsem vysvětlila, že se takto chovat nemůže, ať se dětem omluví. Žák se zprvu omluvit nechtěl, ale potom se omluvil, vše hlasitě okomentoval, že je to na nic, že je mu to jedno.

O chování žáka jsem informovala rodiče, a protože to nebylo poprvé, doporučila jsem konzultaci se školním psychologem, vytvoření plánu pedagogické podpory, dle potřeby vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Na konzultaci se dostavila pouze maminka, tatínek odmítá spolupracovat, protože je toho názoru, že jeho syn žádné problémy nemá. Zatím vše zůstalo pouze u konzultace. Vytvoření plánu pedagogické podpory a vyšetření PPP rodiče odmítli. Jako učitelka hodnotím tuhle situaci za nezvládnutou. Nepodařilo se mi dostat tatínka do školy a vytvořit spolupráci s oběma rodiči. Myslím si, že kdyby tatínek pochopil, že jeho syn nějaký problém má a začal se školou více spolupracovat, prospělo by to oběma stranám, žákovi i škole. Mám v plánu to řešit tak, že se pokusím i nadále dostat oba rodiče do školy, zvažuji ještě spolupráci s výchovnou poradkyní.

5

There was a tense atmosphere in the class between the three students, with students pushing each other, teasing each other and insulting each other, which resulted in a complaint of bullying where one student called two of his classmates. Upon closer examination, it was found that there was no bullying at all, it was an unfair accusation.

The class was calm, successful, smart, except for these three people, a friendly group.

Physical aggression, Verbal aggression

After analyzing the situation, preventive programs were proposed, in which the class participated. The programs were led by the class teacher in cooperation with the educational advisor and aimed to unify the class team and correct disharmonious relationships.

Working with the collective, Cooperation with experts

In the end, one of the alleged aggressors was transferred to another school at the request of his parents. The relationship between the second alleged aggressor and the pupil who accused him of bullying is still tense, but does not cause as many conflicts as in the past.

Failure

Osmileté gymnázium, 14. LET

SPORTVNÍ AKTIVITY

UČITELSTVÍ SŠ – ČJ + ZSV

5

Ve třídě panovala mezi třemi žáky napjatá atmosféra, kdy se žáci mezi sebou postrkovali, dělali si naschváli a uráželi se, což vyústilo v nařknutí z šikany, kdy jeden žák osočil své dva spolužáky. Při bližším prozkoumání bylo zjištěno, že se o žádnou šikanu nejednalo, bylo to nařknutí neprávem.

Třída byla klidná, úspěšná, chytrá, až na tyto tři osoby přátelský kolektiv.

Po rozebrání situace byly navrhnuty preventivní programy, jichž se třída zúčastnila. Programy vedl třídní učitel ve spolupráci s výchovným poradcem a měly za cíl sjednotit třídní kolektiv a napravit disharmonické vztahy.

Nakonec byl jeden z domnělých agresorů na přání rodičů přehlášen na jinou školu. Vztah mezi druhým domnělým agresorem a žákem, jenž ho nařkl z šikany, je doposud napjatý, avšak nevyvolává tolik konfliktů, jako v minulosti.

5

The situation happened in the history lesson that I taught in the seventh grade. It's not my approval, but it was a supl and I had to present to the students one lesson that my colleague had prepared for me, because they couldn't keep up. It was the very first year of my teaching experience. I tried to teach the students everything they needed so that they would be able to make notes. There were two boys in this class who were always having fun. I warned them several times to be quiet, but it didn't help. It was always quiet for a minute and then again. But the worst part was that when the others saw that the two of them were having fun, they also started whispering something to each other and it was already an unbearable noise in which it was impossible to deliver anything, because no one was listening to me.

Two boys from the 7th grade who were otherwise perfectly fine, I never had any problems with them, they were exemplary and had average results in school - it was a one-time problem. The whole class was just carried away by them, otherwise problem-free.

Verbal disruption of lessons

After about 20 minutes of trying to explain the curriculum to basically no one, I gave up. I took my things and left the classroom without saying anything. As soon as I closed the door, it was quiet. I didn't hear anything from the corridor, but I just gave up and left. Since I had a Czech language lesson with them right away, I came to the classroom and it was dead silent and everyone was sitting quietly and looking at me. I stood in the middle of the class and tried to explain to them what they did wrong last class and that I would like it not to happen again.

Interview

The whole class was completely silent for the next hour and everyone was paying attention, probably shocked by my previous preservation. In the long run, of course, this situation happened again a few times, even in other classes, but I never chose such a radical solution that I would just leave the class, but I always communicated with them right away in class and it was fine. I couldn't handle this situation at all.

Shortterm success

12 let, 7. ročník

sport, sledování dokumentů

Mgr., český jazyk, občanská výchova

4

Situace se stala ve vyučovací hodině dějepisu, který jsem učila v sedmé třídě. Není to moje aprobace, ale byl to supl a musela jsem žákům přednést jedno učivo, které mi kolegyně nachystala, jelikož nestíhali. Byl to úplně první rok mé učitelské praxe. Snažila jsem se žákům přednést vše potřebné, aby si byli schopní udělat zápis. V této třídě byli dva kluci, kteří se neustále bavili. Několikrát jsem je napomenula, ať jsou ticho, ale nepomáhalo to. Vždy bylo tak na minutu ticho a pak znovu. Ale nejhorší na tom bylo, že když ostatní viděli, že oni dva se baví, tak si začali taky něco šeptat a už z toho byl nesnesitelný hluk, ve kterém se nedalo cokoliv přednášet, jelikož mě nikdo neposlouchal.

Dva chlapci ze 7. třídy, kteří byli jinak naprosto bezproblémoví, nikdy jsem s nimi neměla žádný problém, byli vzorní a měli průměrné výsledky ve škole – byl to jednorázový problém. Celá třída se jimi pouze nechala strhnout, taky jinak bezproblémová.

Asi po 20 minutách, kdy jsem se snažila vykládat učivo v podstatě pro nikoho, jsem to vzdala. Vzala jsem si svoje věci, a aniž bych něco řekla jsem odešla ze třídy. Jakmile jsem zavřela dveře, bylo ticho. Z chodby jsem nic neslyšela, ale už jsem to prostě vzdala a odešla jsem. Jelikož jsem hned na to s nimi měla hodinu českého jazyka, tak jsem přišla do třídy a bylo hrobové ticho a všichni v klidu seděli a koukali se na mě. Stoupla jsem si doprostřed třídy a snažila jsem se jim vysvětlit, co minulou hodinu udělali špatně a že bych byla ráda, kdyby se to neopakovalo.

Celá třída byla následující hodinu úplně zticha a všichni dávali pozor, nejspíš je moje předchozí zachování šokovalo. Z dlouhodobého hlediska tato situace samozřejmě zase párkrát nastala, a to i v jiných třídách, ale už jsem nikdy nezvolila tak radikální řešení, že bych jen tak odešla ze třídy, ale vždy jsem to s nimi vykomunikovala hned ve třídě a bylo to v pořádku. Tuto situaci jsem naprosto nezvládla.

5

The student is a student of our grammar school who has just finished the 1st year. He comes from a divorced family and is in alternating custody. He spends a week with his mother and a week with his father, they both live in the same city. The relationship with both parents seemed fine to me. I am his class teacher, so I also solved the problems that arose as a class teacher. During his studies, the student began to show such a pathological approach to his educational duties. He was more likely to cheat in his classes and was caught three times cheating while writing papers. The cheating in his presentation looked like he was working with a phone. I caught him once and he did it twice in math. Otherwise, there were no other problems with him.

The student is, I would say, closed in relation to the authorities, it is very difficult for him to communicate. He often fails to put a sentence together, and it follows from this that he is not very good at communicating with authority, and even that he is afraid of authority, which was also shown by the fact that when he was in trouble, instead of solving it with me, like with the class teacher-authority, so he avoided it and chose deception instead. At the same time, if he came immediately that something was wrong with him, that he needed help, it would somehow be done. As for the class, I got the feeling she was always more on his side. Although the student was disciplined in front of the class, they didn't really take it into account at all. At that time we won the national championship and of course the students went to celebrate. I forbade him to go there, but the student went there anyway and celebrated with other classmates. Well, I also see the fact that his classmates celebrated there with him as a sign that the class did not condemn him for his behavior, but that on the contrary it was on his side.

Violation of classroom/school rules

The first time my colleague caught a student cheating on a math paper, she only warned him that his behavior was inappropriate. But then the student did it a second time, and because the previous verbal admonition was not enough, he received a disciplinary reprimand. However, even that apparently didn't work and the student continued to cheat. I tried to warn him that if he continues to do this, he may get a bad grade for behavior and the like. But the student did not stop, and when we caught him for the third time, based on a warning and a previous disciplinary reprimand, at the end of the school year, he received a 2 for behavior and a director's reprimand for constantly cheating during knowledge verification. Throughout the second semester, we communicated with the student at the level of an educational advisor, a prevention specialist, a psychologist and I, as a class teacher. We also invited his parents to school, first separately, then together. At first, the mother downplayed what happened, she said that the student was smart, that he paid the price for getting caught, but luckily, the father understood the seriousness of this situation, he understood that the student was actually bringing shame to them, he probably talked the father into the mother, even then she relented and stopped making the pupil a smartass. Well, as for the pupil's educational result, his behavior earned him a failing grade in mathematics in the second semester, which meant that he had to take a remedial exam after the holidays.

Consequences, Interview

The student actually had the whole summer to recover and prepare for the remedial exam. In the end, he graduated with a commendable result. Since we other colleagues were not sure how such a thing is resolved, since it has not happened to us for a long time, we checked with the legislators of the regional office that he has the right to receive a grade at the end of the school year, which is the grade from the commission exam. So, instead of failing, the student left for the second year with a commendation as one of the better students of this school for mathematics. Let's hope that the student received a lesson that has already calmed him down here in the future or clarified how our gymnasium will deal with these things here. He seems like he's got it, he's acting normal, he's saying hello to the teachers and he's having fun with them, so I don't even feel like he's holding any grudges or anything like that.

Longterm success

15 let, 1. ročník SŠ (gymnázium)

Sportovec-florbal

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Podvody

Mgr. OV, Dějepis

30

Žák je studentem našeho gymnázia, který čerstvě dokončil 1. ročník. Pochází z rozvedené rodiny a je ve střídavé péči. Týden bývá u matky a týden u otce, oba dva žijí v jednom městě. Vztah s oběma rodiči se mi zdál být v pořádku. Já jsem jeho třídní učitel, takže jsem vzniklé problémy, jako třídní učitel také řešil. Žák v průběhu studia začal vykazovat takový patologický přístupy ke svým vzdělávacím povinnostem. Spíš podváděl v hodinách a byl třikrát přistižen při podvodu při psaní písemek. Podvádění v jeho podání vypadalo tak, že pracoval s telefonem. Jednou jsem ho přistihl já a dvakrát to udělal v matematice. Jinak s ním nějaké další problémy nebyly.

Vůči autoritám je žák, řekl bych, uzavřený, velice těžko komunikuje. Často se mu nedaří složit větu a z toho mi vyplývá, že moc neumí komunikovat s autoritou, ba dokonce, že má z autority strach, což se projevilo i tím, že když byl v průšvihu, tak místo toho, aby to řešil se mnou, jako se třídním učitelem-autoritou, tak se tomu vyhnul a raději si zvolil podvod. Přitom když by přišel hned, že mu něco nejde, že potřebuje pomoct, tak by se to nějak udělalo. Co se týká třídy, tak tam jsem měl pocit, že byla vždycky spíš na jeho straně. Žák byl sice před třídou kázeňsky potrestán, ale oni to vlastně vůbec nebrali v potaz. V tu dobu jsme vyhráli národní mistrovství a studenti šli samozřejmě slavit. Já jsem mu zakázal tam jít, ale žák tam i tak šel a oslavoval s ostatními spolužáky. No a i to, že tam s ním spolužáci v pohodě oslavovali vnímám jako znak toho, že ho třída neodsoudila za jeho chování, ale že naopak byla na jeho straně.

Když moje kolegyně poprvé přistihla žáka při podvádění u písemky z matematiky, tak ho pouze napomenula, že je jeho chování nevhodné. Potom to ale žák udělal po druhé, a protože předešlé slovní napomenutí nestačilo, tak dostal kázeňskou důtku. Nicméně ani to očividně nezabralo a žák podváděl dál. Já jsem se ho snažil upozornit na to, že jestli v tom bude pokračovat, tak že může dostat i zhoršenou známku z chování a podobně. Žák ale nepřestal a když jsme ho přistihli po třetí, tak na základě upozornění a předchozí kázeňské důtce dostal na konci školního roku za neustále podvádění při ověřování znalostí dvojku z chování a ředitelskou důtku. Po celou dobu toho druhého pololetí jsme komunikovali s žákem na úrovni výchovný poradce, preventista, psycholog a já, jako třídní učitel. Do školy jsme si pozvali i jeho rodiče, nejdřív zvlášť, následně dohromady. Maminka nejdřív bagatelizovala to, co se stalo, říkala, že je žák chytrý, že doplatil na to, že se nechal chytit, ale tatínek naštěstí chápal tu závažnost této situace, pochopil že vlastně dělá žák ostudu i jim samotným, nejspíš tatínkovi mamince domluvil, a i ona potom ustoupila a přestala z žáka dělat chytráka. No a co se týká žákova vzdělávacího výsledku, tak z matematiky mu jeho chování vyneslo nedostatečné hodnocení ve druhém pololetí a to znamenalo, že ho po prázdninách čekala reparátní zkouška.

Žák měl vlastně celé léto na to, aby se vzpamatoval a připravil se na reparátní zkoušku. Tu nakonec absolvoval naopak s chvalitebným výsledkem. Jelikož jsme si ostatními kolegy nebyli jistí, jak se takováhle věc řeší, protože se nám to dlouho nestalo, tak jsme si ověřili u legislativců krajského úřadu, že má právo dostat známku na konec školního roku, jaká je známka z komisionální zkoušky. Takže místo nedostatečné odešel žák do druhého ročníku s chvalitebnou jako jeden z lepších studentů této školy na matematiku. Doufejme, že žák dostal lekci, která už ho do budoucna tady uklidnila nebo ujasnila v tom, jak bude naše gymnázium řešit tady tyhle věci. Jeví se, jakože to pochopil, chová se normálně, učitele zdraví a normálně se s nimi baví, takže z něho ani nemám pocit, že by cítil nějakou zášť nebo něco podobného.

5

There was a pupil who was constantly disturbing the class, drawing the attention of the other pupils to himself, and it was very difficult to calm him down. He had no problem with learning, he always got everything done quickly, and I, as a beginning teacher, did not have much experience in how to solve this problem. It was clear to me that he was angry because he was bored. Other students joined him and the class was very noisy and it was very difficult to work according to the plan.

Disruptive pupil - gifted, above average, bored in class and thus disturbing the whole class. Class - often got carried away by a disruptive student and there was noise in the class.

Verbal disruption of lessons

Since not only one student was angry, but others gradually joined him and the situation was becoming unbearable, I decided on a collective punishment. All the students in the class had to copy the sentences twenty times: I will not shout or disturb the class in any other way. When I have something to say, I log in. The class started copying and it took them the whole hour. The next day, unfortunately, nothing had changed and the pupils shouted again. So I had them copy these sentences as homework. I did that a few more times and then there was a twist.

(Disciplinary) Punishments

Although this solution worked in the long run, it was not correct at all. After several copying tasks, a few students said that this method of punishment was unfair, because not all students in the class are naughty. They were absolutely right about that. I didn't realize that at all and I'm glad they came out and said it wasn't fair. I stopped the collective punishments immediately and started to pay more attention to the cause of this problem and therefore to the gifted student to whom I was giving extra tasks. It worked and it was possible to work in the classroom.

Longterm success

4. třída, 10 let

Fotbal, hraní pc her

Mgr.

20

V hodině neustále vyrušoval žák, který na sebe strhával pozornost ostatních žáků a bylo velmi těžké ho nějak uklidnit. S učením neměl žádný problém, vždy měl vše rychle hotové a já jsem jako začínající učitelka neměla moc zkušeností, jak tento problém řešit. Bylo mi jasné, že zlobí, protože se nudí. Další žáci se k němu přidávali a ve třídě byl velký hluk a bylo velmi těžké pracovat podle plánu.

Rušivý žák - nadaný, nadprůměrný, ve třídě se nudil a rušil tím celou třídu. Třída - často se nechala strhnout rušivým žákem a ve třídě byl hluk.

Jelikož nezlobil pouze jeden žák, ale postupně se k němu přidávali další a situace začínala být neúnosná, rozhodla jsem se pro kolektivní trest. Všichni žáci ve třídě museli dvacetkrát opsat věty: Při vyučování nebudu vykřikovat, ani jakkoliv jinak rušit. Když chci něco říct, přihlásím se. Třída začala opisovat a zabralo jim to celou hodinu. Další den se bohužel nic nezměnilo a žáci opět vykřikovali. Dala jsem jim tedy tyto věty opsat za domácí úkol. To jsem udělala ještě několikrát a následně nastal zvrat.

Toto řešení sice z dlouhodobého hlediska zafungovalo, ale nebylo vůbec správné. Po několika zadaných úkolech na opisování se ozvalo několik žáků, že je tento způsob trestu nefér, protože ne všichni žáci ve třídě zlobí. V tom měli naprostou pravdu. Vůbec jsem si to neuvědomila a jsem ráda, že přišli a řekli, že to není fér. S kolektivními tresty jsem okamžitě přestala a začala se lépe věnovat příčině tohoto problému a tedy nadanému žákovi, kterému jsem dávala úkoly navíc. To zafungovalo a ve třídě se dalo v klidu pracovat.

5

The student had severe attention deficit disorders. He couldn't keep up and kept doing something other than he was supposed to. But he was very nice, he greeted me loudly several meters away. I think he quite liked me. It was a daily situation that the pupil came to school, sat in the classroom, then returned to the corridor three times, where he needed to run away. After returning to the classroom, he sat down and did nothing because he didn't know what to do.

The student has a concentration disorder, dysgraphia, dysortography, and especially ADHD, which is manifested by shaking, tapping, the need for constant movement, fits of laughter, loud speeches, constant grimacing, etc.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The student did not know what to do, so I repeated the instructions given by the teacher. Like open your notebook, turn to this page, etc. He always needed to explain everything, he didn't have time, so I helped him, constantly repeating the assignment, reminding him what to do. His attention was often diverted from the activity he was supposed to be doing. For example, one practice text once contained the name Kristýna. That's my name, and the student kept looking at me and saying "Teacher, that's you."

Support

Today I am no longer with him, because I work here at Gajdoška, but since I had news, he is still the same. The student has improved his attention, but he still needs to "shake" himself sometimes

Failure

12 let, 7. ročník

počítačové hry Roblox)

ADHD,Poruchy pozornosti a aktivity

Vyšší odborné, bez aprobace

3 roky

Žák měl velké poruchy pozornosti. Nestíhal a pořád dělal něco jiného, než měl. Byl ale moc hodný, zdravil mě hlasitě několik metrů daleko. Myslím si, že mě měl celkem rád. Každodenní situací bylo, že žák přišel do školy, sedl si do třídy, pak se vrátil třeba i třikrát na chodbu, kam si potřeboval odběhnout. Po návratu do třídy si sedl a nic nedělal, protože nevěděl, co má dělat.

Žák má poruchu soustředění, dysgrafii, dysortografii a hlavně ADHD, které se u něj projevuje třepáním, klepáním, nutností neustálého pohybu, záchvaty smíchu, hlasitými projevy, neustálým děláním grimas, atd.

Žák nevěděl co má dělat, tak jsem mu opakovala pokyny, které dávala paní učitelka. Jako otevři si sešit, nalistuj tuto stranu atd. Vždycky potřeboval všechno vysvětlit, nestíhal, tak jsem mu v tom pomáhala, neustále opakovala zadání, připomínala mu, co má dělat. Jeho pozornost se totiž často odkláněla od činnosti, kterou měl dělat. Například jednou bylo v jednom cvičném textu jméno Kristýna. Takto se já jmenuji a žák furt na mě koukal a říkal „Paní učitelko, to jste vy

Dnes už u něj nejsem, protože dělám tady na Gajdošce, ale co jsem měla zprávy, tak je pořád stejný. Žák svoji pozornost ale zlepšil, nadále ale potřebuje sebou někdy „protřepat

5

The student was not a bad boy, he just always had trouble keeping his mouth shut. Since this is one of the things that I can't tolerate well, I always try to guide the students so that communication can take place at a decent level and that we can adequately discuss problems. The basis of good behavior. The student never understood this, he always had to have the last word and behaved arrogantly with classmates who were not among his best friends, but also with teachers for whom he had no respect. When we went on a year-end trip to the zoo, he interrupted the tour guide's explanation the entire bus ride, turned off the overhead speakers, was loud and laughed all the time. He was sitting in the front seats of the bus, so his behavior was even more outrageous because my colleague and I had him right next to us. At one point, the bus driver also began to complain that the student's behavior was bothering him. We expressed our complaint several times, of which the pupil responded to one of the driver's calls by saying: 'Then let him put on headphones if it bothers him so much.' That was the last straw. I was very disappointed and surprised by such a statement. Even the tour guide was taken aback, not to mention the bus driver. I was very shy and didn't know what to do.

The pupil was very active, extroverted, the boys in his group liked him and laughed at his jokes, although they never got involved as intensely as he did. Maybe it gave him a sense of superiority, because his classmates supported him with their laughter, but at the same time, they were never able to do something like that.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

had to calm myself down a lot. First, I apologized to the guide and the driver for the student's behavior. They basically understood it, but the student didn't realize anything - he didn't even stop at his heated arrogant statement. There was one free seat on the bus. I sent him there immediately. I'm not sure why I didn't put him there right away. I accompanied him to the place and told him that we would sort it out. He looked at me silently, but I didn't feel any apology or desire to apologize or guilt from him. When we returned from the trip, I revisited the incident at school. I consider it a mistake that I solved the situation in front of the whole class. I thought it would make the student think more about what he did. I informed the class about the whole event from the bus. Only a few faces laughed, mostly the student's good friends. The rest looked at me rather uncomprehendingly - as if they didn't understand how a student could say such a thing. I wrote out a warning to the student and gave it to him, saying that he must bring it to me as soon as possible, signed by his legal representative. Everything happened in front of the whole class. At the same time, I informed him that he would not be coming with us on the next trip. I gave him an explicit ban. He began to look disapproving and I finally began to feel that the incident had affected him somehow. I made a mistake right after that when I gave the same ban to his three best friends, who supported and disturbed his behavior the whole way on the bus.

Consequences, Transfer of student

The result did not bring anything good. As soon as I banned the student's three best friends from going on another trip, all three of them started laughing. Like they're proud to be in it together. All of the student's disapproving expression suddenly disappeared. They didn't seem to regret not going on the trip. I felt like the whole thing was out of my hands. But I couldn't do anything anymore. In the long run, nothing has changed. Only time and then a transfer to another school changed the student.

Failure

12, sekunda na osemročnom gymnáziu

futbal

RNDr. – matematika, nemecký jazyk

34

Žák nebyl zlý chlapec, jen měl vždy problém udržet jazyk za zuby. Jelikož pro mě je to jedna z věcí, kterou neumím dobře snášet, snažím se vždy žáky vést k tomu, aby komunikace mohla probíhat na slušné úrovni a abychom si mohli problémy adekvátně prokonzultovat. Základ slušného chování. Toto žák nikdy nechápal, vždy musel mít poslední slovo a arogantně jednal se spolužáky, kteří nepatřili mezi jeho nejlepší přátele, ale i s učiteli, před kterými neměl respekt. Když jsme ke konci školního roku jeli na výlet do zoo, celou cestu autobusem přerušoval výklad průvodkyně, vypínal reproduktory nad hlavami, byl hlučný a neustále se smál. Seděl v předních sedadlech autobusu, takže jeho chování bylo ještě více pobuřující, protože jsme ho měli s kolegyní přímo u sebe. V jednom momentu se začal stěžovat i řidič autobusu, že ho žákovo chování ruší. Stížnost jsme vyjádřili několikrát, z čehož na jednu výzvu řidiče reagoval žák slovy: 'Tak ať si dá sluchátka, když mu to tak vadí.' To byla poslední kapka. Byla jsem velmi zklamaná a zaskočená takovým výrokem. Zaskočená zůstala i průvodkyně, nemluvě o řidiči autobusu. Velmi jsem se styděla a nevěděla jsem, co mám dělat.

Žák byl velmi aktivní, extrovertní, kluci v jeho partě ho měli rádi a smáli se jeho vtipům, i když se nikdy nezapojili tak intenzivně jako on. Možná mu to dávalo pocit určité nadřazenosti, protože jeho spolužáci ho svým smíchem podporovali, ale zároveň se na něco podobného nikdy nezmohli.

Musela jsem se velmi uklidňovat. Nejprve jsem se omluvila průvodkyni a řidiči za žákovo chování. Oni to v podstatě chápali, ale žák si ničeho neuvědomoval – ani nad svým vyhroceným arogantním výrokem se nepozastavil. V autobusu bylo jedno volné místo. Okamžitě jsem ho tam poslala. Nejsem si jistá, proč jsem ho tam neposadila hned. Doprovodila jsem ho na místo a řekla jsem mu, že si to ještě vyřídíme. Potichu na mě hleděl, ale žádnou omluvu nebo chuť se omluvit, či pocit viny jsem z něj necítila. Když jsme se vrátili z výletu, ve škole jsem se k incidentu vrátila. Za chybu považuji, že jsem situaci řešila před celou třídou. Myslela jsem, že to žáka donutí zamyslet se nad tím, co udělal, více. Informovala jsem třídu o celé události z autobusu. Jen pár tváří se zasmálo, většinou žákovi dobrí přátelé. Zbytek na mě hleděl dost nechápavě – jakože nerozuměli, jak mohl žák něco takového říct. Vypasla jsem žákovi napomenutí a dala mu ho s tím, že mi ho musí co nejdříve přinést podepsané zákonným zástupcem. Vše se dělo před celou třídou. Zároveň jsem mu oznámila, že na další výlet s námi nepojede. Dala jsem mu výslovný zákaz. Začal se tvářit nesouhlasně a konečně jsem začala mít pocit, že ho incident nějak zasáhl. Chybu jsem udělala hned poté, když jsem stejný zákaz dala i jeho třem nejlepším přátelům, kteří ho v chování celou cestu autobusem podporovali a rušili také.

Výsledek nepřinesl nic dobrého. Jakmile jsem dala zákaz jít na další výlet i třem nejlepším přátelům žáka, začali se všichni tři smát. Jako by byli hrdí, že jsou v tom spolu. Najednou se vytratilo i veškeré žákovo nesouhlasné tváření. Nevypadali, že by jim bylo líto, že na výlet nepůjdou. Měla jsem pocit, že se mi to celé vymklo z rukou. Už jsem ale nemohla nic dělat. Z dlouhodobého hlediska se nic nezměnilo. Žáka změnil až čas a poté přestup na jinou školu.

5

This case happened at the beginning of my time at this school, it was about 2 years after college. It was physical education class, we were supposed to do athletics. So we went to the field and threw a grenade. The student who threw then followed me to the end of the subway and waited until he threw another so he could bring the grenades forward... and so they kept taking turns. The rest of the group stood in the area where the throw was coming from. Another student dropped his attempts and followed me. Next, his classmate threw, I wrote down the results. The first student collected the grenades, but instead of bringing them to the start, he threw them.

Pupil - 11 years old, male, lives with his father, results above average, an exceptional event occurred, it was imprudence

Not attending to teaching/Inattention to teaching

When I looked up and saw that he had thrown the grenades back, I thought I was going to go mad with rage. Not only did he disobey my instructions, but he could have hurt someone badly. I started shouting at him: 'You must be kidding, right?! Are you Normal?! What if you hit someone? You could kill him! The only luck is that your performances are not so good that you can negotiate there. Pick yourself up immediately, go get the grenades and bring them to them. Until the end of the class, you will sit and just watch, so that you don't think of something stupid again! Trust me there will be another consequence to this!' The student just turned and left.

Disrespectful communication

The student just sat and did not speak until the end of the lesson. The other students were also taken aback and said nothing. Me too actually. After a few hours, it started playing in my head, I realized that I was not behaving correctly. So I went to see the student during the break. I apologized to him and explained why I was so upset. In short, I was afraid. The student took everything well, he also apologized. Since then we have never had any problem with each other. I got along very well with him.

Longterm success

11 let, 6. třída (gymnázium)

hra na klavír, sport

Mgr., BI a TV

30

Tento případ se stal na začátku mého působení na této škole, bylo to asi 2 roky po vysoké škole. Byla hodina tělesné výchovy, měli jsme dělat atletiku. Šli jsme tedy na hřiště a házeli granátem. Žák, který hodil poté šel za mnou na konec metru a počkal, dokud zase neodházel další, aby mohl donést granáty dopředu… a tak se stále střídali. Zbytek skupiny stál v prostoru odkud se házelo. Další žák odházel své pokusy a šel za mnou. Dále házel jeho spolužák, já si zapisovala výsledky. První žák posbíral granáty, ale místo toho, aby je donesl na začátek, hodil je.

Žák – 11let, muž, žije s otcem, výsledky nadprůměrné, došlo k výjimečné události, šlo o nerozvážnost

Když jsem zvedla hlavu a viděla, že granáty nazpět hodil, myslela jsem, že se vzteky zblázním. Nejen, že neuposlechl mé instrukce, ale mohl někoho ošklivě zranit. Začala jsem na něj křičet: 'To si snad děláš srandu, ne?! Jsi normální?! Co kdybys někoho trefil? Vždyť bys ho mohl zabít! Jediné štěstí, že tvé výkony nejsou tak dobré, abys tam dohodil. Okamžitě se seber, zajdi pro granáty a dones jim je. Do konce hodiny budeš sedět a jen koukat, aby tě zas nenapadla nějaká blbost! Věř mi, že tohle bude mít ještě další důsledek!' Žák se jen otočil a odešel.

Žák do konce hodiny jen seděl a nemluvil. Ostatní žáci byli také zaraženi a nic neříkali. Já sama vlastně taky. Po pár hodinách se mi to rozleželo v hlavě, došlo mi, že jsem se nechovala správně. Šla jsem tedy o přestávce za žákem. Omluvila jsem se mu a vysvětlila mu, proč mě to tolik naštvalo. Zkrátka jsem měla strach. Žák vzal vše dobře, také se omluvil. Od té doby jsme spolu nikdy neměli žádný problém. Vycházela jsem s ním velmi dobře.

5

was a class teacher of fourth graders and we just had math. I was explaining a new material and the student, thanks to his impulsiveness, was constantly running a long ruler on the bench, which made an unpleasant sound and disturbed everyone. The class had 28 students. I came to the student and said that we are doing mathematics and he should open his notebook and workbook and start concentrating and working like us. But he still drove the ruler, I kept warning him if he could stop. But he stepped up his activity and started bouncing on the bench with a ruler. I couldn't use any other tool and gave it a header.

A fourth year student; very often interrupts in class, does not listen, can be very persistent; diagnosed with ADHD and unable to maintain attention; he likes to do sports the most - specifically he likes football

Nonverbal disruption of lessons

After the header, the student perked up and immediately looked at me. The class also fell silent and watched what would happen next. I was able to apologize right away, the anger that was in me was quickly absorbed into the header. The class was waiting to see what I was going to do, they were looking at me because I couldn't do it. I explained my behavior to them - I know it shouldn't be done, but I already felt beyond the limits of all methods and means, so I gave him a header, which I regret, but I need him to continue to function in class in order to grasp the new curriculum. We then talked a lot about it and explained it to each other in that lesson.

Physical intervention

still spoke with the class and the student that day. I wanted us to talk about it. It was a class I had a very good relationship with and the explanation actually ended the whole thing. Even the student didn't solve it any further. Until now, I am in contact with the class and we know each other and have fun with the student, he never read it to me later. We solved it and closed it. I explained to the students that I behaved badly, it shouldn't be like that, a teacher shouldn't handle situations like that, but I couldn't do it at that moment. The class understood this, it was greatly helped by an open dialogue about our behavior, by which we can spoil a lot - for example, by a strong emotional reaction, as in my case. But it's a mistake that's always in my head, it can't be taken back. We solved it, we're fine, but it's still not easy.

Partial success

11 let – 4. ročník

Sport fotbal)

ADHD

Mgr., speciální pedagogika

10

Byla jsem třídní učitelkou čtvrťáků a zrovna jsme měli matematiku. Vysvětlovala jsem novou látku a žák po celou dobu, díky své impulsivitě, ustavičně jezdil dlouhým pravítkem po lavici, což vydávalo nepříjemný zvuk a všechny rušilo. Třída měla 28 žáků. Já jsem ke žákovi přišla a říkala jsem, že děláme matematiku a měl by si otevřít sešit a pracovní sešit a začít se soustředit a pracovat jako my. On ale stále jezdil pravítkem, já jsem ho stále upozorňovala, jestli by mohl přestat. On svou aktivitu ale vystupňoval a pravítkem začal na lavici poskakovat. Já už jsem nedokázala použít žádný jiný nástroj a dala jsem mu záhlavec.

Žák čtvrtého ročníku; velmi často vyrušuje v hodinách, neposlouchá, dokáže v tom být velmi vytrvalý; má diagnostikované ADHD a nedokáže udržet pozornost; nejraději se věnuje sportu – konkrétně má rád fotbal

Po záhlavci žák zbystřil a hned se na mě podíval. Ztichla i třída a pozorovala, co bude dál. Já jsem se hned vzápětí dokázala omluvit, hněv, který ve mě byl se celý rychle vstřebal do záhlavce. Třída čekala, co budu dělat, hleděli na mě, protože jsem to nezvládla. Svoje chování jsem jim vysvětlila – vím, že se to dělat nesmí, ale už jsem si připadala za hranicí všech metodik a prostředků, a tak jsem mu dala záhlavec, čehož lituji, ale potřebuji, aby v hodině dál fungoval, aby pochytil nové učivo. Hodně jsme se o tom pak bavili a vysvětlili jsme si to ještě v té hodině.

Se třídou a s žákem jsem ten den ještě mluvila. Chtěla jsem, abychom se o tom bavili. Byla to třída, se kterou jsem měla velmi dobrý vztah a vysvětlením to vlastně celé skončilo. Ani žák to pak dál neřešil. Do teď jsem se třídou v kontaktu a s žákem se známe a bavíme se, nikdy mi to později nevyčetl. Vyřešili jsme to a uzavřeli. Vysvětlila jsem žákům, že jsem se zachovala špatně, tak by to být nemělo, učitel by neměl takto řešit situace, ale já to v tu chvíli nedokázala. Třída to pochopila, velmi tomu napomohl otevřený dialog o našem chování, kterým toho můžeme hodně pokazit – např. prudkou emocionální reakcí jako v mém případu. Je to ale pochybení, které mám pořád v hlavě, to se nedá vzít zpátky. Vyřešili jsme to, jsme v pohodě, ale i tak to není jednoduché.

5

During the long break, two students came to the teacher to tell her that one of them had a lollipop in her case, which, according to her, a classmate took from her, threw it at her and the lollipop broke.

The climate of this class is relatively good. Pupils are used to discussing all problematic situations with the class teacher and their classmates. None of the actors in this situation was a problem student or a student with any behavioral disorder. The teacher chose this situation because it happened recently and she thought she could help in practice. Given that, according to her, it could be taken as a model situation that shows how important communication with pupils is.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

First of all, I called a student who his classmates claimed stole a lollipop and then threw it at one of the students, breaking it. It was just the two of us talking privately. I repeated to him what their classmates had told me and asked him if it was true. He repeatedly replied that he did not take the lollipop from his classmate's case. Then we dealt with the given situation in groups of four. I also invited the pupils who came to see me. We came to the conclusion with the students that they don't actually know if the classmate took the lollipop out of the case, because they didn't see him doing it. They were in the bathroom and when they came back, the classmate had it in his hand and after the classmate said to him: 'hey, that's mine!' he threw it at her. I went to ask the other students who were in the class during the break and were moving around the desk where the little girl had a lollipop hidden in a case. I learned that another student took a lollipop from a classmate's case and put it in her classmate's case. I called this pupil. I asked her if she took her classmate's lollipop from the case. At first she told me no. So I asked her if the little girl who told me she took the lollipop was lying to me. And if I should go and solve it with her, because lying is not good. At this point, the student admitted that she had taken the lollipop and put it in her classmate's case. When I asked why she did it, she replied that it was for fun. We then discussed this situation with the other students from the class, because during the 'investigation' most of the class became interested in it. Thanks to this situation, we became clear about what theft is, and that such jokes as this can lead to unpleasant accusations and suspicions. The student, who caused the whole situation by her actions, realized her mistake and apologized both to the classmate who was accused of stealing the lollipop, and to her classmate, that the lollipop was broken based on her actions. Regarding the student who threw the lollipop at his classmate, we clarified that he acted in a certain affect and did not know how to deal with the situation. However, throwing anything at your classmates is not good because we can hurt the classmate or break the thing like it happened in this case. The student was sorry for the situation and also apologized to the little girl who had the lollipop.

Working with the collective, Interview

The situation was handled well. The students realized that even some actions that are meant for fun can have a serious impact in the overall result (either for themselves or they can get someone else into trouble). The teacher also added that, in her opinion, the situation should always not be underestimated, even though it may seem like a blow to an adult. The most important thing is to hear everything from all sides and not walk away from the situation until it is closed with the fact that it happened and it was a mistake. It is necessary that none of the actors or no one from the class (if the situation is being solved in front of the whole class) needs to add anything to the situation. The teacher sees this as the most important thing if a good classroom climate is to be maintained. If someone wants to add something to the situation, they may feel wronged and not feel good in the class. She chose this situation because she thinks it will be useful for my practice. Conflict situations of this type occur regularly in the classroom and you need to be able to deal with them.

Longterm success

4. ročník

sport

Učitelství 1. stupeň

18

Během velké přestávky přišly za učitelkou dvě žačky, které jí byly sdělit, že jedna měla ve svém pouzdře lízátko, které jí podle jejích slov vzal spolužák, hodil ho po ní a lízátko se rozbilo.

Klima této třídy je poměrně na dobré úrovni. Žáci jsou zvyklí o všech problémových situacích diskutovat s třídní učitelkou i svými spolužáky. Žádný z aktérů této situace nebyl problémovým žákem či žákem s jakoukoli poruchou chování. Učitelka vybrala tuto situaci, protože se stala nedávno a přišlo jí, že by mohla pomoci do praxe. Vzhledem k tomu, že by se podle jejích slov dala brát jako modelová situace, která poukazuje na to, jak je důležitá komunikace s žáky.

Nejdříve jsem si zavolala žáka, o kterém jeho spolužačky tvrdily, že ukradl lízátko a poté ho po jedné ze žaček hodil, čímž ho rozbil. Mluvili jsme spolu jen my dva mezi čtyřma očima. Zopakovala jsem mu, co mi bylo řečeno jejich spolužačkami a zeptala jsem se ho, zda je to pravda. Opakovaně odpovídal, že lízátko spolužačce z pouzdra nevzal. Potom jsme danou situaci řešili ve čtyřech. Přizvala jsem ještě žačky, které za mnou přišly. S žačkami jsme došly k tomu, že vlastně neví, zda spolužák lízátko vzal z pouzdra, protože ho při tom neviděly. Byly na záchodě a když se vrátily, tak ho měl spolužák v ruce a po tom, co mu spolužačka řekla: 'hej, to je moje!' ho po ní hodil. Šla jsem se zeptat ostatních žáků, kteří byli během přestávky ve třídě a pohybovali se okolo lavice, kde měla holčička v pouzdře schované lízátko. Dozvěděla jsem se, že jiná žačka vzala lízátko ze spolužaččina pouzdra a dala ho do pouzdra svého spolužáka. Tuto žačku jsem si zavolala. Zeptala jsem se jí, zda vzala lízátko své spolužačce z pouzdra. Nejprve mi tvrdila, že ne. Tak jsem se jí ptala, zda mi tedy lže holčička, která mi řekla, že lízátko vzala. A jestli to s ní mám jít řešit, protože lhaní není dobré. V tuto chvíli se žačka přiznala, že lízátko vzala a dala do spolužákova pouzdra. Když jsem se ptala proč to udělala, odpověděla, že z legrace. Tuto situaci jsme poté rozebírali i s ostatními žáky ze třídy, protože během 'vyšetřování' se o ni začala většina třídy zajímat. Díky této situaci jsme si vyjasnili, co je to krádež, a že z takových legrací, jako byla tato, můžou vznikat nepříjemná obvinění a podezření. Žačka, která celou situaci svým jednáním způsobila si svou chybu uvědomila a omluvila se jak spolužákovi, který byl obviněn z odcizení lízátka, tak i své spolužačce, že na základě jejího jednání bylo lízátko rozbito. Ohledně žáka, který lízátko po své spolužačce hodil, jsme si vyjasnili, že jednal v určitém afektu a nevěděl si se situací rady. Nicméně házet čímkoli po svých spolužácích není dobré, protože můžeme spolužáka zranit nebo danou věc rozbít, tak jako se to stalo v tomto případě. Žáka situace mrzela a holčičce, které lízátko bylo, se také omluvil.

Situace byla zvládnuta dobře. Žáci si uvědomili, že i některé jednání, které je myšleno z legrace může mít v celkovém důsledku závažný dopad (ať už pro ně samotné nebo můžou dostat do problémů někoho jiného). Učitelka ještě dodala, že podle ní je vždy třeba situaci nepodcenit, přestože dospělému může připadat uhozená. Nejdůležitější je si vše vyslechnout ze všech stran a od situace neodejít, dokud nebude uzavřená s tím, že se to stalo a byla to chyba. Je potřeba, aby k situaci už žádný z aktérů případně nikdo ze třídy (pokud se situace řeší před celou třídou) neměl potřebu něco dodat. Učitelka tohle vnímá jako nejdůležitější, pokud se má udržovat dobré klima třídy. V případě, že někdo k situaci chce ještě něco dodat, tak se může cítit ukřivděně a nebude se ve třídě cítit dobře. Vybrala tuto situaci, protože si myslí, že se mi bude do praxe hodit. Konfliktní situace tohoto typu vznikají ve třídě běžně a je třeba si s nimi umět poradit.

5

Both pupils attend the same class, specifically the 7th year of elementary school. The student has an attention disorder and it is therefore more difficult for him to concentrate on the lesson. So he disrupts classes, but is tamed by the assistant assigned to him already in the 6th grade. His classmate has not been diagnosed with any disorders. However, he is also a problematic individual, disrupting classes, talking back, but his most aggressive behavior is manifested during classes and during breaks. From the beginning, these two students took notes, it can be said that they planned together to pull various pranks and pranks on the teacher. We don't know exactly what happened between them as they both don't want to talk about it, but we found them in a fight with blood already coming from their noses and a torn eyebrow. They were found by a novice teacher and she didn't behave quite right, but not quite badly either. She tried to get them away from her, receiving one painful blow somewhere in the face area as well. She couldn't help herself and then slapped both of them, rather a stronger slap. The situation was then resolved only within the framework of the named pupils, the present teacher and the school principal. There was a lesson for all parties, a warning about possible consequences and future ones if this happens again.

The situation concerned two 7th grade students aged 12 and 13. Both do not fully concentrate on their studies, the 12-year-old pupil has been diagnosed with an attention disorder. The 13-year-old began to show elements of aggression, laziness, talking back, disrupting classes. The climate of the classroom is to a greater extent strongly influenced mainly by the pupil, who disturbs both his classmates and the teachers, who sometimes do not know how to deal with him.

Physical aggression

Both students were reprimanded several times by the teacher during lessons to improve their behavior. After the situation that arose, which is described above, their behavior was addressed with the school principal, later with the parents, state representatives, since the student is from a children's home. Pupils got 2 for behavior.

Consequences, Physical intervention, Interview

For some time, they restrained their behavior, they did not make big problems. However, there is a certain tension in the classroom, which will surely lead to another incident like this one.

Shortterm success

12 a 13 let

Poruchy pozornosti a aktivity,ADHD,ADD

Porucha pozornosti,Rušení výuky,Agrese,Lhaní,Provokování

titul Mgr.

30 let

Oba žáci navštěvují stejnou třídu, konkrétně 7. ročník ZŠ. Žák má poruchu pozornosti a je tedy těžší se pro něj soustředit na výuku. Ruší tedy při hodinách, ale je krocen asistentkou, která mu byla přidělena již v 6. třídě. Jeho spolužák nemá diagnostikované žádné poruchy. Je ale také problémový jedinec, ruší při hodinách, odmlouvá, nejvíce se však u něj při vyučování i o přestávkách projevuje agresivní chování. Ze začátku si tito dva žáci notovali, dá se říci, že spolu plánovali tropení různých žertíků a škodolibostí na učitele. Nevíme, co se přesně mezi nimi stalo, jelikož o tom oba nechtějí mluvit, ale našli jsme je při rvačce, přičemž jim už tekla krev z nosu a natrženého obočí. Našla je začínající učitelka a nezachovala se úplně správně, ale ani ne úplně špatně. Snažila se je od sebe dostat pryč, přičemž dostala jednu bolestnou ránu také někam do oblasti obličeje. Neudržela se a oběma poté dala facku, spíše silnější pohlavek. Situace se poté řešila pouze v rámci jmenovaných žáků, přítomné učitelky a ředitele školy. Došlo k poučení všech stran, upozornění na možné následky i na ty budoucí, pokud se to bude opakovat.

Situace se týkala dvou žáků 7. třídy ve věku 12 a 13 let. Oba se plně nesoustředí na výuku, 12letý žák má diagnostikovanou poruchu pozornosti. U 13letého se začaly projevovat prvky agrese, lenosti, odmlouvání, rušení při hodinách. Klima třídy je z větší míry silně ovlivněno hlavně žákem, který ruší jak své spolužáky, tak učitele, kteří si s ním už občas neví rady.

Oba žáci byli několikrát napomínáni učiteli při hodinách ke zlepšení svého chování. Po vzniklé situaci, která je popsána výše, se jejich chování řešilo i s ředitelem školy, později i s rodiči, státními zástupci, jelikož je žák z dětského domova. Žáci dostali 2 z chování.

Na nějaký čas se omezili ve svém chování, nedělali velké problémy. Nicméně je ve třídě cítit jisté napětí, které jistě vygraduje opět do nějakého podobného incidentu, jako byl tento.

5

We had a Czech language lesson, the teaching assistant who is assigned to the pupil was not present in this lesson. He only has a certain number of hours per week, and we agreed that he would not come for this one. The introduction to the style class with the theme of description was an activity where one of the students described a picture and the others had to redraw it on paper according to his instructions. It was forbidden to ask questions or express oneself in any way. I told the class before the activity that the goal is to show them how important the description is, and it may happen that they don't understand what their classmate wants from them, but let them try to fulfill it as best they can. According to the ideas, the resulting drawings did not match the original very much, the student could see that he was not completely satisfied with the result (he has problems with handling failure), I tried to alleviate the situation by saying that it was not the fault of either party and I again pointed out the importance of correct describing. Subsequently, they individually completed the exercises in the workbook, I don't remember exactly what the content was, but you could see that it was a challenge for the class. I went around them and tried to guide them to a solution. When, after 7 minutes, I instructed them to stop the activity and we would carry out an inspection, or explain to ourselves what was supposed to be done in it. The student said that he had not finished it. I went to see him and explained to him that I understood that, but that we didn't have much time and I would like to go through it with them again, because most of his classmates don't know how to deal with it. Let him check what he has and at the end of the lesson we will discuss the exercise in more detail. We started checking him and about halfway through the exercise I noticed that the student was getting angry. This signaled a problem, as a seizure would follow shortly after. With his speech, he began to disturb his classmates and the class.

As already mentioned, the pupil attends the 6th grade at a regular elementary school, there are 24 of them in the class altogether. He is a boy with an autism spectrum disorder and a 3rd degree support measure in the form of an assistant, otherwise the content of the material taught is no different from the others in the class . In class, his uniqueness is sometimes shown when, for example, he leaves his seat and needs to look closely at what I am showing them. He also has a need to correct others when they get something wrong. With that comes the problem of dealing with failure on his part. We are trying to work on it with the assistant and other interested parties and catch potential conflicts. There is not a single child with support measures in the class, there is also a girl with selective mutism and a boy with SEN. Paradoxically, they do not represent the biggest obstacle in working with the class, there are two intact boys with a tendency to disrupt the course of the lesson.

Diagnosis, Emotional outbursts

He has a bag on the ground in the back for exactly that purpose, but I didn't want it to go that far. I therefore assigned the rest of the exercises to the class to complete once they knew how to do it. Then I went to him and asked what happened. I learned that he had it all wrong because he didn't understand the assignment, which I didn't find out when I went through the class. I carefully picked up the fallen crayons. I tried to understand how he felt, which I told him and at the same time explained to him that it was okay if he did not understand the assignment correctly. I discussed with him that this happens sometimes and as he saw, many of his classmates were in the same situation. When I calmed him down a bit, I looked at the completed exercise. Based on the description of his interpretation, I checked the solution and assessed that it was correct. That's what I told him. You could tell he was feeling better when he was able to explain what was going on. And now that he knows how to do it, we can look at the exercise together and revise it. So we gradually went through the whole exercise together, we discussed the ambiguities and he coped with everything without a problem.

Support, Interview

The result was that we went through the drill together and I prevented a much bigger incident thanks to early intervention. In the end, the rest of the class finished the exercise in the lesson and we also managed to summarize the material, which I consider successful. In the following lessons, it was only reflected in my approach, I focused more on what I was saying and watched the behavior of the class as a whole, but of course also the student himself. I talked about it with his assistant so that she would know what happened. Otherwise, I didn't notice anything else.

Longterm success

11,6. ročník

otevřená otázka Čtení - encyklopedie, literatura faktu; zvířata

PAS – porucha autistického spektra

VŠ - Magisterské v oborech Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání a Občanská výchova a základy společenských věd se zaměřením na vzdělávání

20

Měli jsme hodinu českého jazyka, tuto hodinu zrovna nebyla přítomna asistentka pedagoga, která je přiřazena k žákovi. Má totiž týdně jenom určitý počet hodin a zrovna na tuto jsme se dohodly, že nedorazí. Úvod do hodiny slohu s tématikou popisu byla aktivita, kdy jeden z žáků popisoval obrázek a ostatní ho museli překreslovat na papír podle jeho instrukcí. Bylo zakázáno doptávat se či jakkoliv se vyjadřovat. Třídě jsem před aktivitou sdělila, že cílem je ukázat si, jak je popis důležitý a může se stát, že nebudou chápat, co po nich jejich spolužák chce, ale ať se to pokusí splnit, jak nejlépe dovedou. Podle představ se výsledné kresby moc neshodovaly s předlohou, na žákovi bylo vidět, že není úplně spokojený s výsledkem (má problémy se zvládáním neúspěchu), snažila jsem se situaci zmírnit tím, že to není chyba ani jedné strany a znovu jsem poukázala na důležitost správného popisování. Následně jednotlivě plnili cvičení v pracovním sešitě, už si přesně nepamatuji, co bylo obsahem, ale bylo vidět, že pro třídu představuje výzvu. Obcházela jsem je a snažila se je navést na řešení. Když jsem po 7 minutách dala pokyn, aby ukončili činnost a provedeme kontrolu, případně si dovysvětlíme, co se v něm mělo dělat. Žák se ozval, že to nemá hotové. Vydala jsem se za ním a vysvětlila jsem mu, že tomu rozumím, ale že nemáme moc času a ráda bych to s nimi ještě prošla, protože většina jeho spolužáků si s tím neví rady. Ať si zkontroluje to, co má a na konci hodiny spolu probereme cvičení podrobněji. Začali jsme jej kontrolovat a zhruba v půlce cvičení jsem zaregistrovala, že se žák začíná vztekat. To signalizovalo problém, protože chvilku na to přijde záchvat. Svým projevem začínal rušit spolužáky a chod hodiny.

Jak už bylo zmíněno, žák navštěvuje 6. ročník na běžné základní škole, dohromady jich je ve třídě 24. Je to chlapec s poruchou autistického spektra a podpůrným opatřením 3. stupně v podobě asistentky, jinak se obsah vyučované látky nijak neliší od ostatních ve třídě. V hodinách se občas projevuje jeho jedinečnost, kdy například opustí své místo a potřebuje si to, co jim ukazuji, prohlédnout zblízka. Taktéž má potřebu opravovat ostatní, když mají něco nesprávně. S tím se pojí problém se zvládáním neúspěchu z jeho strany. Snažíme se na tom s asistentkou a dalšími zainteresovanými pracovat a podchycovat případné konflikty. Ve třídě není jediné dítě s podpůrnými opatřeními, nachází se zde taktéž dívka se selektivním mutismem a chlapec s SPU. Paradoxně ale nepředstavují největší překážku v práci se třídou, nachází se zde dva intaktní chlapci s tendencí narušovat chod hodiny.

Má vzadu na zemi pytel přesně pro tyto účely, ale nechtěla jsem, aby to došlo tak daleko. Třídě jsem proto zadala zbytek cvičení na dokončení, když už věděli, jak na to. Potom jsem šla za ním a doptávala se, co se stalo. Dozvěděla jsem se, že to měl celé nesprávně, protože nepochopil zadání, což jsem ale při průchodu třídou nezjistila. Opatrně jsem přitom zvedala popadané pastelky. Snažila jsem se pochopit, jak se cítí, což jsem mu i řekla a zároveň mu vysvětlila, že ničemu nevadí, když nepochopil správně zadání. Řešila jsem s ním, že to se občas stane a jak viděl, hodně jeho spolužáků na tom byla podobně. Když jsem jej lehce zklidnila, podívala jsem se na vyplněné cvičení. Na základě popisu jeho interpretace jsem provedla kontrolu řešení, a zhodnotila jsem, že bylo správně. To jsem mu i pověděla. Bylo vidět, že se cítí lépe, když dokázal vysvětlit, co se děje. A když teď už ví, jak na to, můžeme se na cvičení spolu podívat a přepracovat jej. Postupně jsme spolu tedy prošli celé cvičení, probrali si nejasnosti a se vším si poradil bez problému.

Výsledek byl ten, že jsme spolu prošli cvičení a díky včasné intervenci jsem zabránila mnohem většímu incidentu. Zbytek třídy nakonec cvičení dokončil ještě v hodině a stihli jsme i shrnutí látky, což považuji za úspěšné. V následujících hodinách se to odrazilo pouze v mém přístupu, více jsem se soustředila na to, co říkám a sledovala chování třídy jako celku, ale samozřejmě i žáka samotného. Pobavila jsem se o tom i s jeho asistentkou, aby věděla, co se událo. Jinak jsem nic dalšího nezpozorovala.

5

At the beginning of the lesson, together with the class teacher and the whole class, we stand up and greet each other. After sitting down, I watch as the boy starts to have fun with his classmates on the next bench. He speaks at a standard volume, as if he's not trying to be quiet. The teacher only addresses him by name. The boy stops talking. After a few minutes, the student starts laughing very loudly and commenting on what is happening in the class. He loudly interrupts the interpretation several more times during the lesson.

The student is above average in terms of performance. He usually gets 1's, he hasn't gotten a 2 on his report card yet, and he seems to master the curriculum in all subjects without any problems. Most of the time, he doesn't even ask any questions about the subject matter, because he doesn't need to. Subjectively, his disruptive behavior struck me as an attempt to draw attention to himself, but when I tried to prevent a possible lack of attention, I was met with failure. Some class role, assignment, or entrusted protection of school supplies did not help at all. So I started to focus on whether the student is simply bored at school. After all, the tasks are simple for him and he has almost no free time activities. He is not into sports or any musical instrument. My impression of this situation was that he has unused energy in him that needs to get out.

The teacher only addresses him by name. The boy stops talking. After a few minutes, the student starts laughing very loudly and commenting on what is happening in the class. The teacher addresses him again (this time he is already shouting) and asks if he should call his parents after the first lesson. The student answers her: 'people'. The teacher asks him: 'Really? Well, as you wish.' The student just shrugs his shoulders. During the lesson, the student interrupts the teacher's explanation several more times and she always shouts his name after him. The student usually quiets down and starts to smile. When the teacher tries to start a conversation, the student tries to lighten the situation.

Disrespectful communication, Warning

In this case, I do not observe any change in the student's behavior. He keeps disrupting and trivializing the rules introduced by me and the class teacher in class. He challenges the rules while enforcing them.

Failure

10, 4. třída

Žák se nevěnuje žádnému kroužku, zajímá se o zbraně

Lhaní,Rušení výuky,Disrespekt,Fyzické násilí,Vulgární vyjadřování

Mgr. (vzdělávání pro 1. Stupeň)

5 let

Na začátku hodiny se já společně s třídní učitelkou a celou třídou pozdravíme ve stoje. Po usazení sleduji, jak se chlapec začíná bavit se spolužáky ve vedlejší lavici. Mluví standardní hlasitostí, jakoby se nesnažil být potichu. Učitelka ho pouze osloví jménem. Chlapec mluvit přestane. Po pár minutách se žák začne velmi hlasitě smát a komentovat dění ve třídě. Během hodiny ještě několikrát hlasitě přeruší výklad.

Žák je prospěchově nadprůměrný. Většinou mívá jedničky, na vysvědčení zatím nedostal ani jednou dvojku a zdá se, že ve všech předmětech učivo bez problému zvládá. Většinou ani žádné otázky týkající se učiva nepokládá, protože není třeba. Subjektivně na mě jeho rušivé chování působilo jako snaha na sebe upozornit, ale když jsem se pokusil předcházet možnému nedostatku pozornosti, setkal jsem se s neúspěchem. Nějaká třídní role, úkol, nebo svěřená ochrana školní pomůcky vůbec nepomohla. Začal jsem se tedy zaměřovat na to, jestli se žák ve škole zkrátka nenudí. Přece jen jsou pro něj úkoly jednoduché a volnočasové aktivity téměř žádné nemá. Nevěnuje se sportu ani žádnému hudebnímu nástroji. Můj dojem z této situace byl, že má v sobě nevyužitou energii, která musí jít ven.

Učitelka ho pouze osloví jménem. Chlapec mluvit přestane. Po pár minutách se žák začne velmi hlasitě smát a komentovat dění ve třídě. Učitelka ho znovu osloví (tentokrát už křičí) a ptá se, jestli už teď po první hodině má volat rodičům. Žák jí odvětí: 'lidně'. Učitelka se ho zeptá: 'Opravdu? No jak chceš.' Žák už jen pokrčí rameny. Během hodiny žák ještě několikrát přeruší výklad učitelky a ona po něm vždy zakříčí jeho jméno. Žák se většinou stiší a začne se usmívat. Když se vyučující pokusí navázat rozhovor, žák se situaci snaží odlehčit.

V tomto případě nepozoruji žádnou změnu na chování žáka. Stále v hodinách vyrušuje a zlehčuje pravidla zaváděna mnou a třídní učitelkou. Při jejich vymáhání pravidla zpochybňuje.

5

In the eighth grade, the aggression of one conflicted boy in my class began to escalate, who led some of his classmates to support him by threatening and manipulating him. He intimidated other classmates, they were afraid of him. He physically assaulted them even outside the school, asked them for various amounts of money, took them by force.

Aggressor: older of two children, problematic from an early age, probably a violent father as a role model, mother unable to solve the situation

Physical aggression, Bullying

After complaints from students and their parents started pouring in, I tried to resolve the situation by negotiating with his parents, which did not work. They downplayed the situation, defended their son in his actions. Also for this reason, the boy behaved worse and worse, until he was targeted not only by OSPOD, but also by the Police of the Czech Republic. Both institutions dealt with his personality. The situation was so serious that the boy had to be placed in a special educational facility. The parents rejected this option, and a court hearing is currently underway on this issue.

Interview, Cooperation with experts

This situation was not successfully resolved at the school, the court is discussing the outcome.

Failure

14, třída osmá

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Podvody,Krádeže,Manipulace,Fyzické násilí,Kriminální chování

Mgr. Čj, D

31

V osmé třídě se v mé třídě začala stupňovat agrese jednoho konfliktního hocha, který vyhrožováním a manipulováním vedl část spolužáků k tomu, aby ho podporovali. Ostatní spolužáky zastrašoval, báli se ho. Fyzicky je napadal i mimo školu, říkal jim o různé finanční částky, násilím si je bral.

Agresor: starší ze dvou dětí, od malička problémový, vzorem pravděpodobně násilnický otec, matka situaci nezvládá řešit

Poté, co se ke mně začaly hrnout stížnosti ze strany žáků i jejich rodičů, jsem se situaci snažila řešit domluvou s jeho rodiči, což se nepovedlo. Situaci zlehčovali, syna v jeho jednání obhajovali. I z tohoto důvodu se hoch choval čím dál tím hůř, až se dostal do hledáčku nejen OSPOD, ale i Policie ČR. Obě instituce se zabývaly jeho osobností. Situace byla natolik vážná, že měl hoch být umístěn do speciálního výchovného zařízení. Rodiče tuto možnost odmítli, v současné době probíhá soudní jednání o této problematice.

Tato situace nebyla ve škole zdárně vyřešena, o výsledku jedná soud.

5

Last school year I had two boys fight or whatever you call it in my class. I wasn't there, I was called in as a class teacher until later. The boys had been teasing and teasing each other for quite some time. So I didn't take it as bullying between them. One of these guys must have stopped enjoying it or it wasn't entirely enjoyable for him anymore, and once it escalated that the guys were peaking again and that one overdid it. The other boy didn't know how to stop him at that moment so he stopped doing it and punched the boy in the face.

The students were friends for a long time. They go to the same class together. The whole class works fine, no big problems. From the beginning, the boys picked on each other, joked, made fun of each other. There was no problem until then. Both come from the whole family, one studies very well, has A's on his report card, has been practicing judo for a long time. The second has average results, twos and especially threes on the report card.

Physical aggression

called the parents of the first boy to come pick up their son that this situation had happened. The parents of the other boy took him to the doctor for examination. Thank God he didn't have a concussion or other injuries. I also informed the parents of the first boy. The boys actually 'reconciled' right after the conflict, they apologized to each other for overdoing it. For the very reason that the boys both made a mistake that they both knew about and apologized immediately after the incident, I didn't want to deal with it through the director. I arranged a meeting in which both boys attended, myself, the deputy director and the mother of one boy and the father of the other boy. We talked it over with the guys, apologized to each other again and agreed that it won't happen again, the first guy won't do what the other guy doesn't like and the second guy won't physically attack him and use his Judo experience.

Interview

Immediately after the incident, the boys apologized to each other, knowing that they had overdone it. I don't think it was reflected in the next hours. The boys get along perfectly normally since then, they don't have a problem with each other. It is not known that there was any incident between them. It was just a one-time problem that escalated.

Longterm success

14 let, 8. třída

judo

Magisterské; matematika a přírodopis

20 let

Minulý školní rok se mi stalo, že se v mé třídě dva kluci porvali nebo jak to nazvat. Já u toho nebyla, byla jsem tam zavolaná jako třídní učitelka až později. Kluci se již dělší dobu mezi sebou pošťuchovali a dobírali se navzájem. Takže jsem to mezi nimi nebrala jako šikanu. Jednoho z těchto kluků to asi přestalo bavit nebo mu to už nebylo úplně příjemný, a jednou to eskalovalo, že kluci se zase špičkovali a ten jeden to přehnal. Druhý kluk nevěděl v tu chvíli jak ho zastavit, aby to přestal dělat, a dal klukovi pěstí do obličeje.

Žáci byli kamarádi, již delší dobu. Chodí spolu do jedné třídy. Celá třída funguje dobře, žádné velké problémy. Kluci se od začátku navzájem dobírali, vtipkovali, dělali si ze sebe srandu. Do té doby nebyl žádný problém. Oba pochází z celé rodiny, jeden se učí velmi dobře, má jedničky na vysvědčení, již dlouho se věnuje judu. Druhý má průměrné výsledky, dvojky a hlavně trojky na vysvědčení.

Zavolala jsem rodičům prvního kluka, aby si pro svého syna přijeli že se stala tato situace. Rodiče druhého kluka odvezli na vyšetření k lékaři. Díky bohu neměl otřes mozku ani jiné zranění. Také jsem informovala rodiče prvního kluka. Kluci se vlastně hned po konfliktu 'usmířili', navzájem se omluvili, že to oba přehnali. Právě z toho důvodu, že kluci oba udělali chybu, o které oba věděli a hned po incidentu se omluvili, nechtěla jsem to řešit přes ředitele. Domluvila jsem schůzku, které se účastnili oba kluci, já, zástupkyně ředitele a maminka jednoho chlapce a tatínek druhého chlapce. S klukami jsme to probrali, znovu se navzájem omluvili a domluvili jsme se, že už se to nebude opakovat, první kluk nebude dělat to, co se druhému klukovi nelíbí a druhý kluk ho nebude fyzicky napadat a používat jeho zkušenosti z juda.

Hned po incidentu se kluci navzájem sobě omluvili, věděli, že to přehnali. Nemyslím si, že se to pak odrazilo v dalších hodinách. Kluci spolu od té doby vycházejí naprosto normálně, nemají mezi sebou problém. Nejde poznat, že by mezi nimi došlo k nějakému incidentu. Šlo jen o jednorázový problém, který eskaloval.

5

The behavior of the boy I am going to talk about was always more varied than that of his classmates. He was in my class in second grade. In meetings with teachers, his name came up regularly in connection with his disruptions in class or poor grades. At the school on the floor of my class where this boy went one week there were chewing tobacco/elevators, whatever you want to call it. One box was found in the boys' toilets themselves. In my classroom, I also discovered individual chewing gum bags that were thrown around the classroom. At first, my colleagues and I were not even educated about this form of tobacco products. We simply didn't know them and didn't know much about them. However, it was a matter that we could not leave with a wave of our hands.

The student was a definite extrovert, he had his own group of friends in the class, but he was able to get along with other classmates as well. Although he had rather below-average academic performance, for which his teachers often reprimanded him, he was quite popular among his peers for his entertaining form of communication.

Violation of classroom/school rules

First, I asked the whole class collectively if they knew anything about it, but I didn't get a positive answer. First of all, I started looking for exactly what this tobacco product consists of, what effects it has, etc. I had to find everything in a search engine on the Internet, because I had never heard of it before. After becoming familiar with this tobacco product, which should not fall into the hands of minors, I began to search for which of the students came to these boxes. By all accounts it was almost certain where the product came from. I had selected several students who might know something about this. First, I talked to them about it individually for a few minutes to see if they knew about something, that it was something we should clarify. After the conversations, we came to the fact that I had information about the boy, that he should be the one who brought these products here and in some way should brag about them in front of several classmates. I was almost certain when I called him over and told him plainly that I knew he had brought the chewing tobacco, that he had it in the side pocket of his trousers and in his bag. At first he didn't understand how I could have come to this, but then he admitted it and handed me all the chewing tobacco. Since there was also a case connected with this, when another boy got sick the day before and his parents had to come to pick him up, so I put things in context and after confirmation by the students, it was clear that the boy had used this product. With the boy who brought tobacco products to school and gave them to a classmate, I first talked about it as an equal, I tried to explain to him that using such products is not okay and is in no way a sign of roughness or .

Agreement, Interview

The student did not object to my idea in the form of his preparation of the paper, so it was done. We devoted one lesson in civic education to this topic. Personally, I think that the boy's report was successful and we all, his classmates, and especially myself, learned a lot from it, as I learned a lot of new information about the already mentioned chewing tobacco. In the following weeks, the new boxes were nowhere to be found and the climate in the classroom between me and the pupils did not deteriorate in any way, on the contrary, I think we bonded even more.

Longterm success

13 let, (druhý stupeň 7.- 8. ročník)

videohry, městské venkovní aktivity skateboard)

Problematické chování

Podvody,Hyperaktivita

vysokoškolské – titul Mgr, aprobace Čj

cca 15

Chování chlapce, o kterém budu hovořit, bylo vždy pestřejší než u jeho spolužáků. Na druhém stupni patřil do mé třídy. Na poradách s učiteli se jeho jméno objevovalo pravidelně ve spojitosti s jeho vyrušováním v hodinách nebo špatnému prospěchu. Ve škole na patře mojí třídy, kam tento chlapec chodil se v jeden týden objevily žvýkací tabáky/lifty, říkejme tomu jakkoliv. Jedna krabička se našla na samotných chlapeckých záchodech. V mé třídě jsem potom objevila i jednotlivé žvýkací pytlíky, které byly po třídě poházeny. Nejprve jsme společně s mými kolegy nebyli ani vzděláni ohledně této formy tabákových výrobků. Jednoduše jsme je prostě neznali a nic moc o nich nevěděli. Nicméně byla to záležitost, kterou jsme nemohli nechat jen tak mávnutím rukou.

Žák byl jednoznačný extrovert, měl svoji partu kamarádů ve třídě, ale dokázal vyjít i s ostatními spolužáky. Měl sice spíše podprůměrný studijní prospěch, za což ho učitelé mnohdy kárali, ale mezi vrstevníky byl svoji zábavnou formou komunikace celkem oblíbený.

Nejprve jsem se zeptala kolektivně celé třídy, zda o tom něco neví, ovšem kladné odpovědi jsem se nedočkala. Souvisle jsem nejprve začala pátrat, v čem konkrétně tento tabákový produkt spočívá, jaké má účinky apod. Vše jsem si musela najít ve vyhledávači na internetu, jelikož jsem o tom dosud ani neslyšela. Po obeznámení se s tímto tabákovým produktem, který by neměl padnout do rukou nezletilých děti, jsem začala pátrat po tom, kdo z žáků k těmto krabičkám přišel. Po všech úsudcích bylo téměř jisté, odkud produkt pochází. Měla jsem vytipovaných několik žáků, které by o tomto něco mohli vědět. Nejprve jsem si s nimi o tom jednotlivě v řádech několika pár minut pohovořila, zda o něčem neví, že je to věc, kterou bychom si měli vyjasnit. Po rozhovorech jsme došli k tomu, že jsem měla informaci o chlapci, že by on měl být ten, který sem tyto výrobky donesl a nějakým způsobem se s nimi měl i chlubit před několika spolužáky. Šla jsem téměř na jistotu, když jsem si ho zavolala k sobě a jasně jsem mu sdělila, že vím o tom, že žvýkací tabáky přinesl on, že je má v boční kapse kalhot a ve své tašce. Nejprve nechápal, jak jsem mohla k tomuhle dojít, ale následně se k tomu přiznal a všechny žvýkací tabáky mi předal. Jelikož s tím byl spojen i případ, kdy se den předtím udělalo jednomu dalšímu chlapci špatně a museli si pro něj přijet rodiče, tak jsem si dala věci do souvislostí a po potvrzení žáky, bylo jasné, že chlapec tento produkt užíval. S chlapcem, jenž tabákové produkty do školy přinesl a poskytnul je spolužákovi, jsem si o tom nejdříve promluvila jako rovný s rovným, snažila jsem se mu vysvětlit, že užívat podobné produkty není v pořádku a není to ani v žádném případě projev drsnosti nebo „frajerství.

Žák neodporoval mému nápadu v podobě jeho přípravy referátu, tak se také uskutečnil. Věnovali jsme jednu hodinu v občanské výchově tomuto tématu. Osobně si myslím, že se referát chlapci povedl a čerpali jsme z něj všichni, jeho spolužáci, a především i já, kdy jsem se dozvěděli spoustu nových informací, o již zmiňovaných žvýkacích tabáků. V následujících týdnech se již nové krabičky nikde nenašly a klima ve třídě mezi mnou a žáky se nijak nezhoršila, ba naopak si myslím, že jsme se ještě více stmelili.

5

The boy I chose for my case study is now an 8th grader in elementary school. The student grows up in a socially weak family, where, despite the unhappy situation in the family, he is strongly fixated on his mother, and if anyone has a tendency to hurt her, either verbally or physically, he has a need to defend her. The student has long-term problems with aggression, anger and profanity. Rather unpopular in the group, appearing as an easy target for provocation from classmates. The described situation happened 2 years ago and took place as follows: During a break, the described boy was provoked by a classmate by calling his mother a very vulgar term. The boy, who had an immediate need to defend his mother, physically attacked this classmate and broke his nasal septum.

The described boy is a pupil of the 8th grade of primary school, 15 years old. Parents divorced. He lives in a shared household with his mother, her new partner, an older brother and a younger half-sister. The sister is now attending the 2nd grade of primary school. He suffers from epileptic seizures and has dg. Mild mental retardation. The boy is very fixated on both his sister and his mother. The mother and her boyfriend often indulge in alcohol, while drunk, this boyfriend physically assaults the mother. If the boy and his older brother decide to defend her, she attacks them too. There have been problems with the boy since the second year of primary school, when he stole other classmates' snacks, money, gadgets and was also constantly disruptive. Outside of school, he harmed children and destroyed other people's property. Over the years, the situation rather worsened, which is why it was dealt with by the Education Commission and the family began to be under the supervision of OSPOD and also the Probation and Mediation Service. In the 6th grade, the class got a new class teacher. This teacher was very empathetic, interested in him, had conversations with him, showed interest in his feelings, tried to discuss situations in which he reacted excessively, vulgarly, sometimes even aggressively. With someone showing interest in him, his behavior at school gradually began to calm down.

Physical aggression

In response to a physical fight and the injury of a classmate, the class teacher immediately began to solve the situation with the educational counselor and also with the school's prevention methodologist as follows: At the session with the student, we analyzed his entire situation, when he was told that he could not solve his problems in this way and that violence it only breeds violence. From this conversation with him, it immediately emerged that he is venting his helplessness at school against his aggressive stepfather, who himself physically attacks him. On this impulse, the class teacher decided to meet with the boy every week on Wednesday during the long break and they would talk about what was happening, what was bothering him and how he could be helped. These conversations really took place every week for two months and had an unexpected effect, as the student calmed down a lot and was more or less problem-free at school. It was enough to listen to him and tell him: 'Guys, we understand you. We understand you. We understand your feelings, we basically understand how you feel, and even if you're not ours, we love you'.

Support, Interview, Cooperation with experts

These regular conversations with the teacher improved the situation significantly. The student calmed down, he no longer showed his violent behavior at school, he started really trying not to talk dirty, not to hurt and not to disturb classes. He still wasn't paying attention to the lesson, but at least he was sitting, not interrupting, and listening. All was well for the duration of these regular meetings. After that we indicated that it was no longer needed, but after a while we started to see his behavior getting worse again. So we returned to the talks again, but no longer with such intensity, but always once every 2 weeks, then once every 3 weeks, and we agreed that whenever he has a problem or just needs advice and an interview, he will come by himself either to the class teacher or to the guidance counselor, which he really used.

Longterm success

15 let, 8. ročník

sport

Poruchy pozornosti a aktivity

Arogance,Vulgární vyjadřování

Speciální pedagogika, obor etopedie a psychopedie

Ca 30 let

Chlapec, kterého jsem vybrala pro svou kazuistiku, je nyní žákem 8. třídy základní školy. Žák vyrůstá v sociálně slabé rodině, kdy je i přes neutěšenou situaci v rodině silně fixován na matku a pokud ji má kdokoliv tendence ubližovat, ať už slovně nebo fyzicky, má potřebu ji bránit. Žák má dlouhodobě problémy s agresivitou, vztekem a vulgaritami. V kolektivu spíše neoblíbený, jevící se jako snadný terč pro provokaci od spolužáků. Popisovaná situace se stala před 2.lety a proběhla následovně: Během přestávky došlo k provokaci popisovaného chlapce spolužákem a to tak, že nazval jeho matkou velmi vulgárním výrazem. Chlapec, který měl okamžitou potřebu matku bránit, fyzicky zaútočil na tohoto spolužáka a zlomil mu nosní přepážku.

Popisovaný chlapec je žákem 8. třídy základní školy, 15 let. Rodiče rozvedeni. Žije ve společné domácnosti s matkou, jejím novým partnerem, starším bratrem a mladší nevlastní sestrou. Sestra nyní navštěvuje 2. třídu základní školy. Trpí epileptickými záchvaty a má dg. Lehké mentální retardace. Chlapec je jak na sestru, tak i na matku velmi fixovaný. Matka s přítelem často holdují alkoholu, v opilosti tento přítel matku fyzicky napadá. Pokud se ji chlapec se starším bratrem rozhodnou bránit, napadá i ně. S chlapcem byly problémy již od druhého ročníku základní školy, kdy kradl ostatním spolužákům svačiny, peníze, pomůcky a také neustále vyrušoval. Mimo školu ubližoval dětem a ničil cizí majetek. Během let se situace spíše zhoršovala, proto byla řešena Výchovnou komisí a rodina začala být pod dohledem OSPODu a také Probační a mediační služby. V 6. ročníku dostala třída novou třídní učitelku. Tato učitelka byla velmi empatická, zajímala se o něj, vedla s ním rozhovory, projevovala zájem o jeho pocity, snažila se diskutovat o situacích, ve kterých reagoval přehnaně, vulgárně, místy až agresivně. Tím, že o něj někdo projevoval zájem, se jeho chování ve škole začalo postupně zklidňovat.

V reakci na fyzickou potyčku a zranění spolužáka, začala třídní učitelka situaci okamžitě řešit s výchovnou poradkyní a také se školní metodičkou prevence následovně: Na sezení se žákem jsme rozebrali celou jeho situaci, kdy mu bylo řečeno, že takto nemůže řešit své problémy a že násilí plodí zase jenom násilí. Z tohoto rozhovoru s ním ihned vyplynulo, že on ve škole vybíjí svou bezmoc vůči svému nevlastnímu agresivnímu otci, který ho sám fyzicky napadá. Učitelka třídní se na tento popud rozhodla, že se každý týden ve středu o velké přestávce s chlapcem sejde a budou si povídat o tom co se děje, co ho trápí a jak se mu dá pomoct. Tyto rozhovory opravdu probíhaly pravidelně každý týden po dobu dvou měsíců a měly až nečekaný efekt, jelikož se žák velmi zklidnil a byl ve škole víceméně bez problémů. Stačilo ho vyslechnout a říct mu: 'Chlapci, my tě chápeme. My ti rozumíme. Rozumíme tvým pocitům, v podstatě chápeme, jak se cítíš, a i když nejsi náš, máme tě rádi'.

Těmito pravidelnými rozhovory s učitelkou se situace velmi výrazně zlepšila. Došlo ke zklidnění žáka, ve škole už neprojevoval své násilnické chování, začal se opravdu snažit nemluvit sprostě, neubližovat a nevyrušovat v hodinách. Sice učivu stále nevěnoval pozornost, ale alespoň seděl, nevyrušoval a poslouchal. Po dobu trvání těchto pravidelných setkání bylo vše v pořádku. Poté jsme naznali, že to již není potřeba, ale po čase jsme začali sledovat, že se jeho chování opět zhoršuje. Takže jsme se k rozhovorům opět vrátili, ale již ne v takové intenzitě, ale vždy jedenkrát za 2 týdny, následně jedenkrát za 3 týdny a domluvili jsme se, že kdykoliv bude mít problém, nebo jen potřebu se poradit a vypovídat se, tak přijde sám buď za učitelkou třídní nebo za výchovnou poradkyní, čehož opravdu využíval.

5

am teaching a class where one of the students was exhibiting some disruptive behavior. It is not a fundamental breach of discipline, but more about productivity and activity in class and preparation at home. The student was slower in assigned tasks than other classmates. His attention was often directed elsewhere than it should have been. His distaste and obvious laziness towards activity were also often seen. The student did not have things ready for the next lesson and did not bring tools. He was late because he got up at the last minute. He used to get snacks and drinks in class because he didn't have time to eat breakfast at home.

Student: 5th grade of elementary school, rather extroverted, phlegmatic

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

For the reasons stated above, we decided to meet and talk with the parents who decided to make an appointment for a pedagogical-psychological consultation. Then it was obvious that he was being paid more attention at home and he wore everything prepared, although it was more the merit of his mother. The assistant also paid more and more attention to him in the lessons. However, the student did not show much interest in it. But then there was a visit to the counseling center, where the parents were told that there was no apparent disorder in the student. From this, the parents concluded that there was no need to pay special attention to the pupil, as was the case until now.

Interview

The judgment from the counseling center led to the fact that the pupil started going to school again less prepared. The student has most likely confirmed that he has not done anything wrong so far. My assistant and I still try to help him keep his attention in class, but the class is full of other children who need attention.

Failure

11 let, 5. ročník ZŠ

počítačové hry, fotbal

Mgr., učitelství pro 1. stupeň základní školy

28

Učím třídu, kde jeden z žáků vykazoval určité rušivé chovaní. Nejde o zcela zásadní porušování kázně, spíše o produktivitu a aktivitu v hodinách a přípravu doma. Žák byl oproti ostatním spolužákům pomalejší v zadaných úkolech. Jeho pozornost často směřovala jinam, než by měla. Také byla často vidět jeho nechuť a patrná lenost k aktivitě. Žák nemíval připravené věci na další hodinu a nenosil pomůcky. Chodíval pozdě, protože vstával na poslední chvíli. V hodinách vytahoval svačinu a pití, protože se doma nestihl nasnídat.

Žák: 5. třída základní školy, spíše extrovert, flegmatický

Z výše uvedených důvodů jsme se rozhodla setkat a promluvit si s rodiči, kteří se rozhodli objednat do pedagogické – psychologické poradny. Pak bylo zřejmé, že se mu doma více věnují a nosil vše připravené, i když to byla spíše zásluha jeho maminky. Paní asistentka se mu v hodinách také věnovala čím dál více. Žák však o to nejevil veliký zájem. Poté ale nastala návštěva v poradně, kde bylo rodičům řečeno, že u žáka není patrná žádná porucha. Z toho rodiče usoudili, že není třeba se žákovi nijak speciálně věnovat, jako tomu bylo doposud.

Rozsudek z poradny vedl k tomu, že žák začal do školy chodit opět méně připravený. Žák se nejspíše utvrdil v tom, že dosud nedělal nic špatně. Já i paní asistentka se mu stále snažíme v hodinách pomáhat udržovat jeho pozornost, ale ve třídě je plno dalších dětí, kterým je třeba se věnovat.

5

The teacher remembers a situation that happened almost at the beginning of her teaching practice, that is, roughly twenty years ago. At that time, she had been working at the school for about three years, when she got a group of boys from the eighth grade to do physical education. From the beginning of their attendance at this school, the boys were used to not having to change into exercise (or at least comfortable) clothes for gym. For many years, therefore, they came to physical education in the same clothes in which they sat in the pews all day. The teacher, as she took the teaching of her subject seriously, required the students to change clothes - but she did not understand. The entire group of boys took physical education as a recreational subject, where they can go and "feel

The elementary school where this problem took place was in a village, so the students knew each other very well and were very close even through the classes. This may have caused a desire to riot or strike, but the teacher believes that this was not the reason for the problem in this situation. The students were diligent in other subjects and treated the teachers with respect. Therefore, it was certainly not an attack on the gym teacher. It was more about laziness, habit and misunderstanding.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

When the failure to fulfill the requirement was repeated for the umpteenth time, the teacher was unhappy because she could not do the activities with the students that she had carefully planned - they could get hurt, get dirty, etc. She therefore chose a solution - education through experience. When the students came again the following week without clothes, the teacher went with them to practice running in the field. Unfortunately, it was raining, so the boys came running all wet, muddy and some even chafed. Since they had gym at the beginning of the day, they had to sit in the desks wet and dirty until the end of the lesson.

(Disciplinary) Punishments

As the teacher expected, the next day outraged parents of the students started arriving, but immediately after hearing the whole situation they left with understanding and a lesson for their children. The following hour, all the boys came thoroughly changed, including choosing suitable shoes. It is said that they were even much more active and energetic during the lesson - the teacher attributes this to the comfortable, sporty clothes in which the boys had the opportunity to move much better and thus felt more freedom. It never happened again that they came to physical education class unprepared.

Longterm success

Skupina žáků, 8. ročník

různě

Biologie, Tělesná výchova

23

Vyučující si vzpomíná na situaci, která se stala téměř na začátku její pedagogické praxe, tudíž před zhruba dvaceti lety. Ve škole tou dobou působila asi tři roky, když dostala na tělocvik chlapeckou skupinu z osmého ročníku. Chlapci byli od začátku své docházky do této školy zvyklí, že nebylo potřeba se na tělocvik převlékat do cvičebního (nebo aspoň pohodlného) oblečení. Dlouhá léta proto docházeli na tělesnou výchovu ve stejném oblečení, ve kterém seděli celý den v lavicích. Vyučující, jelikož brala výuku svého předmětu vážně, po studentech převlékání vyžadovala – pochopení se jí ale nedostavilo. Celá chlapecká skupina brala totiž tělesnou výchovu jako odpočinkový předmět, kde si mohou jít „začutat

Základní škola, kde se tento problém odehrával, byla ve vesnici, tudíž se mezi sebou studenti velmi dobře znali a byli si i naskrz třídami velice blízcí. To možná mohlo vyvolávat touhu po vzpouře nebo stávkování, vyučující si ale myslí, že to v této situaci nebyl důvod vzniku problému. Studenti byli v jiných předmětech snaživí a k vyučujícím se chovali s respektem. O útok na učitelku tělocviku se tudíž určitě nejednalo. Šlo spíš o lenost, nezvyk a nepochopení.

Když se neplnění požadavku opakovalo už po několikáté, byla vyučující nešťastná, jelikož nemohla se studenty dělat aktivity, které si pečlivě plánovala – mohli by se zranit, ušpinit a podobně. Zvolila proto řešení – výchovu prožitkem. Když studenti přišli následující týden opět nepřevlečení, vyučující s nimi šla trénovat běh do terénu. Naneštěstí zrovna pršelo, a tak chlapci přiběhli celí mokří, zablácení a někteří dokonce odření. Jelikož měli tělocvik hned na začátku dne, museli do konce vyučování sedět v lavicích mokří a špinaví.

Jak vyučující očekávala, další den začali přicházat pobouření rodiče studentů, kteří ovšem hned po vyslechnutí celé situace odcházeli s pochopením a lekcí pro své děti. Následující hodinu přišli všichni chlapci důkladně převlečení, a to včetně výběru vhodné obuvi. V průběhu hodiny prý byli dokonce mnohem aktivnější a energičtější – vyučující to připisuje právě pohodlnému, sportovnímu oblečení, ve kterém měli chlapci možnost se mnohem lépe pohybovat a cítili tak větší volnost. Nikdy už se pak nestalo, že by přišli na tělesnou hodinu nepřipravení.

5

During my weekly internship, I had the opportunity to observe a student from the 9th grade, who is known by the teachers as a 'problem' student. I observed him mainly in foreign language classes. One hour such an incident happened. At the beginning of the lesson, the student paid attention. The teacher repeated the material at the beginning of the lesson, something new was discussed and then it was repeated. The problem arose with the repetition of the material, when the pupils were given a worksheet and exercises to complete i/y. The student was quickly done and then, as he had time, he chatted with a classmate and began to interrupt. When the teacher reprimanded him the first time and told him to be quiet, he 'waved his hand', he laughed and continued talking to a classmate. At the second reprimand, the teacher told him more forcefully to calm down and stop making a mess. Meanwhile, he was drawing there, and you could see a clear lack of interest on his part. The teacher told him that if he was still disruptive, she would write a dictation for his grades. The student immediately caught on to this and said: 'I'll write it down, so give it to me'. I saw the teacher's slight surprise at his answer, but she immediately answered him: 'Just don't talk, and stop already'. The student calmed down a bit after that, but he still talked to his classmate and told him that he could easily write down the dictation, that he didn't have a problem with it. You could see that he was able to master the lessons and was at a good level, but when he finished his work or knew the material, he was bored and disruptive in class. After this admonition by the teacher, there was an oral examination of the pupils on the division of the Czech language, about 5 pupils were tested, including him. The teacher called him out among the first and when she told him if he was ready for the test, he was clearly ready and made strange faces. To my surprise, he was really prepared for the exam, he knew everything and answered the teacher fluently. After that, the teacher praised him, but when she went to another student to test him, the student again started to disturb, laughing and nudging a classmate. The teacher didn't respond to that and kept trying. After the exam, I gave the students homework to complete i/y, and meanwhile the teacher summarized the most important things that were discussed during the lesson. I immediately noticed that the student started to complete the task and before the bell rang, he had everything done. At the end of the lesson, the teacher called the student again and when the students left, she told him that he should calm down, that he was really disturbing and if he was aware of it. At that, the student just shrugged his shoulders, rolled his eyes, put the completed assignment on the teacher's desk and left.

The student is healthy, has no problems. Since he never had any problems at school regarding his studies, he was not in the Pedagogical-Psychological Counseling Centre. In my opinion, I would put him in the category of 'gifted children', but that's just my view.

Verbal disruption of lessons

At the beginning, the teacher only tried to admonish the student verbally so that he would realize that he was noticing and disturbing. The verbal admonition was then more forceful and the pupil did not make a big deal of it. When his behavior really 'worsened', and the teacher saw that the student was not only not doing his work but also drawing on the desk and spreading his pens, she came to his desk and said that she would test him verbally on the subject. The student didn't have a problem with it at all, he still really 'grinned' a lot, and let himself be tempted. Afterwards, when the teacher tested the other pupils, she did not react to minor disturbances so as not to draw attention to him. After the lesson, the teacher called the student again and discussed it with him in private, trying to tell him that he should calm down a bit and if he was aware of what he was doing. The teacher saw that the student showed great disinterest and did not care that the teacher was telling him something, so he listened to everything, rolled his eyes and left. The teacher later told me that the student was a very active and attentive student before covid, but since the beginning of the school year she has seen big changes in his behavior. She sometimes tries to bring him some extra work during the lessons to keep him busy, but it doesn't always work.

Disrespectful communication, Warning

Overall, it was not possible to calm the student down, despite admonitions, tests or calls to write a dictation in addition to the grades, he only laughed, nodded his head and kept interrupting. He often responded to reprimands with negative facial expressions. When I talked with the other teachers, they also confirmed that the student is smart, but he is really disruptive in other classes (mainly Czech language, Mathematics and English) because he likes these subjects.

Failure

14 let/ 9 ročník

Počítače, celkově technologie, anglitina.

Během mé týdenní praxe jsem měla možnost pozorovat žáka z 9. třídy, který je u učitelů znám jako 'problémový' žák. Pozorovala jsem ho převážně v hodinách cizího jazyka. Jednu hodinu se stal takový incident. Na začátku hodiny žák dával pozor. Učitelka na začátku hodiny opakovala látku, probíralo se něco nového a pak se opakovalo. Problém nastal u opakování látky, když žáci dostali pracovní list a cvičení na doplňování i/y. Žák byl rychle hotový a pak, jelikož měl čas, povídal si se spolužákem a začal vyrušovat. Když ho učitelka napomenula poprvé a řekla mu, aby se ztišil, 'mávl rukou', zasmál se a povídal si dál se spolužákem. Při druhém napomenutí mu učitelka řekla už důrazněji, aby se uklidnil a přestal dělat nepořádek. Mezitím si tam kreslil a z jeho strany byl vidět jasný nezájem. Učitelka mu řekla, jestli bude vyrušovat ještě, tak si napíše diktát na známky. Toho se žák hned chytil a řekl: 'Já si ho klidně napíšu, tak mi ho dejte'. Viděla jsem na učitelce mírné překvapení z jeho odpovědi, ale hned mu odpověděla: 'Jen nekecej, a už přestaň'. Žák se potom trochu utišil, ale stejně se pořád bavil se spolužákem a říkal mu, že by si ten diktát klidně napsal, že on s tím problém nemá. Bylo vidět, že on výuku zvládá a je na dobré úrovni, ale když dokončí svoji práci, nebo látku zná, tak se nudí a vyrušuje v hodině. Po tomto napomenutí učitelkou nastalo ústní zkoušení žáků na dělení českého jazyka, zkoušeno bylo asi 5 žáků mezi kterými byl i on. Paní učitelka ho vyvolala mezi prvními a když mu řekla, jestli je připravený na zkoušení, že je jasný, že je připravený a dělal zvláštní obličeje. K mému překvapení byl na zkoušení opravdu připravený, vše uměl a učitelce plynule odpovídal. Poté ho učitelka i pochválila, ale když přešla k dalšímu studentovi, aby ho vyzkoušela, žák zase začal vyrušovat, smál se a pošťuchoval spolužáka. Na to učitelka už nereagovala a zkoušela dál. Po zkoušení, jsem žákům rozdala domácí úkol na doplňování i/y, a mezitím učitelka shrnovala to nejdůležitější, co se za hodinu probralo. Hned jsem si všimla, že žák začal vyplňovat úkol a než zazvonilo, měl vše hotovo. Na konci hodiny si učitelka žáka ještě zavolala a až odešli žáci, řekla mu, že by se měl uklidnit, že opravdu vyrušuje a jestli si to uvědomuje. Na to žák jen pokrčil rameny, protočil oči, dal učitelce na stůl hotový úkol a odešel.

Žák je zdravý, nemá žádné problémy. Jelikož nikdy neměl žádné problémy ve škole, co by se studia týkaly, tak nebyl v Pedagogicko-psychologické poradně. Podle mého názoru bych ho zařadila do kategorie 'nadaných dětí', ale to je pouze můj pohled.

Učitelka se na začátku snažila žáka pouze slovně napomenout, aby si uvědomil, že si toho všímá a vyrušuje. Slovní napomenutí pak proběhlo rázněji a z toho si žák tak nedělal velkou hlavu. Když už se jeho chování opravdu 'zhoršilo', a učitelka viděla, že žák nejen nedělá svoji práci a i si kreslí po lavici a rozkládá propisky, přišla k jeho lavici a řekla, že ho slovně vyzkouší z dané látky. Žák s tím neměl vůbec problém, ještě se opravdu dost 'uškleboval', a nechal se vykoušet. Učitelka poté když zkoušela ostatní žáky, tak na menší vyrušování nereagovala, aby na něj bytečně neupoutávala pozornost. Po hodině si učitelka žáka ještě zavolala a v soukromí to s ním řešila, snažila se mu říct, že by se měl trochu zklidnit a jestli si uvědomuje, co dělá. Učitelka viděla, že žák jeví velký nezájem a je mu jedno, že mu učitelka něco říká, takže si vše vyslechl, protočil oči a odešel. Učitelka mi později řekla, že žák byl před kovidem velmi aktivní a pozorný žák, ale od začátku školního roku vidí velké změny v jeho chování. Snaží se mu občas do hodin donést nějakou práci na víc, aby ho zaměstnala více, ale ne vždy to funguje.

Celkově se nepodařilo zklidnit žáka, i přes napomenutí, zkoušení či výzvy, že si napíše diktát navíc na známky se pouze zasmál, vše odkýval a vyrušoval dál. Na napomenutí často reagoval negativními mimickými posunky. Když jsem se bavila s ostatními učiteli, tak mi taky potvrdili, že žák je chytrý, ale opravdu vyrušuje i v jiných hodinách (převážně Český jazyk, Matematika a Angličtina), protože tyto předměty mu jdou.

5

The first-year student was probably afraid of the grades when she came from elementary school, where, of course, ninety percent of the students here are honors students. And I really know the difference from my own experience, that all of a sudden chemistry was not the same chemistry as it was in elementary school, with math, with which I fought in elementary school, I had a two, I had to fight for the three, and the student probably had a similar problem and started solve it that way, because she was threatened with about two fours in mathematics, physics or something like that. And she started to solve it by suddenly stopping going to school before the semester, before the semester I probably didn't notice it much, after the semester it was already strange to me, but she still solved it by fraud, because she changed a dot or a dash in her email address and she wrote as if from her mother's email, and in the morning it always came to me: Teacher, I apologize to my daughter for this and that reason. The fact that I was a Czech student and that she was in freshman year, so I didn't recognize that it was written by a fifteen-year-old person, and as time went on, I read it and thought to myself the hedgehog's eyes, her mother is apologizing to her, now I read why, they really weren't there no mistakes, it was written as it should be, as an example, and now in retrospect I thought for example that the parents saw the marks, they should also see the absence and that it wasn't really strange to them. She probably also signed the apology letter herself, maybe they didn't communicate that much in that family either, now I can't explain it in retrospect, that no one notices such a number of absences and so someone probably doesn't look at the bachelor. Well, it continued until the end of October, I think maybe the beginning of May.

Student-1. year of grammar school, quiet, obviously scared of the big change

Attendance problems

I know that I picked up the phone once and called my mom around the end of February, but since she was at work, she probably didn't understand what I was saying to her, she probably didn't notice me somehow. So it went on and then she made up that she let someone die, that there was a funeral, and maybe I even asked for a meeting at that time, and I remember that it culminated in her sending that April that she was going on vacation, and I think I already wrote that I needed to talk to her, she suddenly extended the vacation by another week, and I thought to myself that it was already on social welfare.

Interview

And I went to the management and there that we call straight away and the second time she understood and we already understood each other, she was at school within half an hour. It was like a huge disappointment for her, I don't know at the time, it only occurred to me in retrospect that I didn't ask about the bachelors. She didn't seem to know at all, she kept saying that she had the feeling that they had a friendly relationship and that now what will happen, I think this must have been difficult, yes, they didn't know what and then they solved it and didn't know whether to repeat it year or whether to transfer and in the end they decided to try to manage it, she really pulled it off, she got a report card, and she didn't go to any commission, she probably had two or three fours. Well, the interesting thing is that she was fine from the second year on, she followed the line of humanities subjects, and there is a beautiful point that she graduated in two, and then it was also nice that five years later she wrote to me that she was happy with how we solved it then and that she would like to boast that she graduated from university with a red diploma.

Longterm success

15

Humanitní předměty, četba

Mgr., Čj, D

28

Studentka prvního ročníku měla pravděpodobně strach ze známek, že když přišla ze základky, kde samozřejmě tady devadesát procent je asi studentů, co měli vyznamenání. A opravdu ten rozdíl to vím i z vlastní zkušenosti, že najednou chemie nebyla taková chemie jaká byla na základce, s matikou, s kterou jsem na základce bojoval měl jsem dvojku, jsem musel bojovat o tu trojku a ta studentka měla asi podobný problém a začala to řešit tak, protože jí hrozili asi nějaký dvě čtyřky právě matika, fyzika nebo něco takovýho. A začala to řešit tak, že před pololetím přestala nárazově chodit do školy, před pololetím jsem si toho asi moc nevšiml, po pololetí už mi to bylo divný, ale ona to ještě vyřešila právě podvodem, protože změnila v emailový adrese nějakou tečku nebo pomlčku a psala jakoby z emailu maminky a ráno mi vždycky přišlo: Pane učiteli, omlouvám dceru z toho a toho důvodu. Na to, že jsem byl češtinář, a že byla v prváku, tak jsem nepoznal, že to píše patnáctiletej člověk a s přibývajícím čase, tak jsem to četl a říkal jsem si ježkovi oči zas jí matka omlouvá, teď jsem přečetl proč, tam fakt nebyly žádný chyby, bylo to napsaný, tak jak to má být, ukázkově a teď zpětně jsem třeba přemejšlel, že rodiče viděli známky, měli by vidět i absenci a že jim to vlastně nebylo divný. Omluvňák si asi taky podepisovala sama, možná v tý rodině taky tolik nekomunikovali, teď si to zpětně nedovedu vysvětlit, že takový počet absence si nikdo nevšim a tak někdo asi nekouká na bakaláře. No ale pokračovalo to až nějak do konce důbna si myslím možná začátek května.

Žákyně-1. ročník gymnázia, potichá, očividně vystrašená z veliké změny

Vím, že jednou jsem zvedl telefon a mamince jsem zavolal asi koncem února, jenže ona jak byla v práci, tak vůbec asi nepochopila, co jí říkám, nějak mě asi nevnímala. Tak to pokračovalo dál a ona si pak i vymýšlela, že nechala někoho i umřít, že je pohřeb a možná jsem tehdy i žádal o nějakou schůzku a pamatuji si, že to vyvrcholilo tím, že v tom dubnu poslala, že odjíždí na dovolenou, a to si myslím, že už jsem psal, že s ní potřebuju mluvit, ona najednou tu dovolenou ještě o týden prodloužila, a to jsem si říkal, že to už je na sociálku.

A šel jsem na vedení a tam, že rovnou voláme a podruhý to pochopila a už jsme si rozuměli, ona během půl hodiny byla ve škole. Pro ní to bylo jako obrovský zklamání, tehdy ja nevim, to mě napadlo až teď zpětně, že jsem se nezeptal na ty bakaláře. Ona vůbec jako nevěděla ona pořád říkala, že měla pocit, že mají kamarádský vztah a že teď co bude, tak asi i tohle si myslim, že muselo být těžký, že jo, nevěděli, co a pak to teda řešili a nevěděli, jestli opakovat ročník nebo jestli přestoupit a nakonec se rozhodli, že to zkusí zvládnout, ona to fakt jako vytáhla, že dostala vysvědčení, a nešla na žádnou komisionálku, asi měla dvě, tři čtyřky. No a zajímavý je, že teda od druháku byla v pohodě, šla si po linii humanitních předmětů a tam je krásná pointa, že maturovala za dva a pak ještě bylo hezký, že za pět let mi napsala, že je ráda jak jsme to tehdy vyřešili a že by se chtěla pochlubit, že ukončila vysokoškolský studium s červeným diplomem.

5

The situation arose during a break, when a student beat a friend. Classmates reported the incident and I went to the classroom to look. I took the student in question out into the corridor and asked him what happened. The student started shouting at me that he was not to blame and that the boys had started it among themselves.

The student is in the third grade of elementary school and is eight years old. He lives with his mother and her boyfriend, his father died. The grandmother, who helps with home preparation, also influences the education. During classes, the student has problems with attention and concentration, he is tired and irritable. He tends to have the last word in everything and throws tantrums when disagreed with.

Physical aggression

After the incident, I returned to the classroom where the children were sitting in their seats. I asked for the testimony of those who saw what happened during the break. After the class calmed down, I listened to the children individually. I found out that the cause was a card game where the student in question lost, couldn't take it, accused a classmate of cheating, which was not true, and started fighting with him.

Interview

After the examination, I talked to the student about solitude and explained to him that it is important to learn to lose. I talked him into apologizing, which he did. We discussed with the whole class about proper behavior and established a new rule 'It's not important to win, but to participate'. They began to apply this rule in the following classes as well. I agreed with the student that he will try to control his anger and his improvement can be seen.

Longterm success

8 let, 3. ročník

Fotbal, florbal

ADHD,Psychiatrická diagnoza

vysokoškolské

19

Situace vznikla o přestávce, kdy žák zbil kamaráda. Spolužáci incident nahlásili a já jsem se šla do třídy podívat. Dotyčného žáka jsem vzala ven na chodbu a zeptala se ho, co se stalo. Žák na mě začal křičet, že on za nic nemůže a že si to kluci začali mezi sebou.

Žák chodí do třetí třídy základní školy a je mu osm let. Žije s maminkou a jejím přítelem, tatínek zemřel. Výchovu ovlivňuje i babička, která pomáhá s domácí přípravou. Během vyučování se u žáka projevují problémy s pozorností a soustředěním, je unavený a podrážděný. Má tendenci mít ve všem poslední slovo a při nesouhlasu dostává výbuchy zlosti.

Po incidentu jsem se vrátila do třídy, kde děti seděly na svých místech. Požádala jsem o svědectví těch, kteří viděli, co se stalo o přestávce. Po zklidnění třídy jsem vyslechla děti jednotlivě. Zjistila jsem, že příčinou byla hra v karty, kde dotyčný žák prohrál, neunesl to, obvinil spolužáka z podvádění, což nebyla pravda, a začal se s ním bít.

Po vyšetření jsem si s žákem promluvila o samotě a vysvětlila mu, že je důležité se naučit prohrávat. Domluvila jsem mu, aby se omluvil, což udělal. S celou třídou jsme diskutovali o správném chování a stanovili nové pravidlo 'Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se'. Toto pravidlo začali uplatňovat i v dalších hodinách. S žákem jsem se dohodla, že se bude snažit ovládat svůj vztek a je vidět jeho zlepšení.

5

The student got into an argument with a classmate and a friend with whom he is sitting on the bench. The student often plays on his mobile phone during recess and sometimes gets angry and beats himself up while playing. In this case, he hit a classmate very hard in the thigh 'until it stung'. The classmate responded by taking his drink bottle, running out of the classroom and throwing it in the hallway. The student caught up with him and hit him hard on the back. The back was very red. However, he realized what he had done and the student ran to the toilet, where he cried.

Pupil - 12 years old, 7th grade, friendly, active, above average results. Roommate - 12 years old, 7th grade, friendly, active, plays volleyball, above average results.

Physical aggression

Neither the supervisor nor any of the teachers noticed the incidents and were not present in the situation. I was alerted to the situation by my fellow students when I came to the classroom to teach. I called the students separately so that they could tell me independently what had happened. At the same time, I noticed the student's back was noticeably red. The statement matched. After an hour during the break, they realized that they had discussed the situation and resolved it among themselves. Both of them became aware of their actions in affect, which is common for them when a dispute arises. They apologized and shook hands. However, I told them that it might be worth a note and that I would decide. After the lesson, they came to my office together and asked if they had a note. If they hadn't come, they probably would have gotten her. They only left with a warning as I know they were both genuinely sorry. They got an imaginary point and I'll probably take a few points off of the year-long game. Note: The teacher is also the class teacher of this class and therefore knows the students very well.

Interview

The conflict was resolved by agreement. Pupils work together normally without any problem. I was busy with organizational stuff at the time we were dealing with the issue, but ideally I would have them sign a contract regarding their issue that they would both agree on to prevent the conflict from happening again.

Longterm success

Antonín 12 let- 7. ročník

Počítačové a mobilní hry, parkour

Mgr., Aj

7

Žák se dostal do sporu se spolužákem a kamarádem, se kterým sedí v lavici. Žák často hraje o přestávce na mobilu a občas se při hraní naštve a mlátí kolem sebe. V tomto případě udeřil spolužáka velmi silně do stehna 'až to štípalo'. Spolužák reagoval tak, že mu sebral láhev na pití, vyběhl ze třídy a hodil ji na chodbu. Žák ho doběhl a udeřil ho silně do zad. Záda byla velmi červená. Uvědomil si však, co udělal a žák utekl na záchod, kde se vybrečel.

Žák - 12 let, 7. ročník, kamarádský, aktivní, nadprůměrné výsledky. Spolusedící spolužák - 12 let, 7. ročník, kamarádský, aktivní, hraje volejbal, nadprůměrné výsledky.

Dozor ani nikdo z vyučujících si incidenty nevšiml a nebyl v situaci přítomen. Na situaci jsem byla upozorněna spolužačkami žáků, když jsem přišla do třídy učit. Žáky jsem si zavolala zvlášť, aby mi nezávisle na sobě pověděli, co se stalo. Zároveň jsem si i všimla výrazně červených zad žáka. Výpověď se shodovala. Po hodině o přestávce sami přišli, že situaci si vyříkali a vyřešili mezi sebou. U obou došlo k uvědomění jejich jednání v afektu, což u nich je časté v případě, že se objeví spor. Omluvili se a podali si ruce. Řekla jsem jim však, že to může být za poznámku a že se rozhodnu. Po výuce za mnou společně přišli do kabinetu s dotazem, jestli teda poznámku mají. Kdyby nepřišli, asi by ji i dostali. Odešli pouze s varováním, jelikož vím, že je to oba upřímně mrzelo. Dostali pomyslný puntík a asi jim uberu pár bodů z celoroční hry. Poznámka: Učitelka je zároveň třídní učitel této třídy, a proto žáky velmi dobře zná.

Konflikt byl vyřešen dohodou. Žáci spolu fungují normálně bez problému. V době, když jsme problém řešili, jsem byla zaneprázdněna organizačními věcmi, ale v ideálním případě bych je nechala podepsat smlouvu týkající se jejich problému, na které by se oba dohodly, abych zabránila příštímu opakování konfliktu.

5

A few years ago, I was in the second year, where there was a little girl who was not paying attention and was disruptive. This little girl, despite being very smart and perceptive, caused problems in class. When it was called, it didn't know what was being done and where we were in the textbook, for example. When the task or question was repeated again, the little girl always knew the correct answer. This behavior disrupted the lesson because it also amused the other classmates who were sitting near her. However, they did not have time to follow the lessons and did not know what to do, what tasks to solve.

After a closer examination of the situation, I found out that the parents wanted to send the girl to school a year earlier, already at the age of five. The pedagogic-psychological consultancy recommended it because the little girl was diagnosed as a gifted child. Due to the capacity of the school, in the end, only six-year-olds entered the first grade. The problem was that when he started school he could already read (even small letters), write, count to 100 and some English words. He practically mastered the curriculum of the first and second years when he started elementary school. As a result, she was very bored in school and unable to stay focused.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

When preparing for class, the class teacher took into account the abilities of the little girl and began to assign special tasks to him, which he worked out independently in all subjects. The teacher interviewed the girl to find out her interests and topics that might be attractive to her. She adapted the learning materials to make them as fun as possible for the little girl and at the same time beneficial. At the same time, she tasked the little girl with helping her classmates if the work in the class required it.

Support

Support

The little girl stopped interrupting and concentrated on all the extra tasks that the teacher regularly supplied her with. I (the assistant) also attended to him, checked the correctness of the solutions to assigned tasks, or cooperated with him in case some interaction was necessary (for example practicing English - interview). The little girl was also allowed to bring to the Czech lessons the books she read at home in her spare time and, if the content of the lesson allowed, she could read the books she had brought.

Longterm success

7, 2. trieda

Kreslenie, čítanie, matematika.

Stredná pedagogická škola

8

Pred niekoľkými rokmi som bola v druhom ročníku, kde bolo dievčatko, ktoré nedávalo pozor a vyrušovalo. Toto dievčatko, napriek tomu, že bolo veľmi chytrá a vnímavá, spôsobovalo problémy vo vyučovaní. Keď bolo vyvolané, nevedelo, čo sa práve robí a kde napríklad v učebnici sme. Keď sa znovu zopakovalo zadanie alebo otázka, dievčatko vždy vedelo správnu odpoveď. Toto správanie narušovalo výučbu, pretože zabávalo aj ostatných spolužiakov, ktorí sedeli blízko nej. Oni však nestíhali sledovať vyučovanie a nevedeli, čo majú robiť, aké úlohy riešiť.

Po bližšom skúmaní situácie som zistila, že rodičia chceli dať dievčatko do školy o rok skôr už v piatich rokoch. Pedagogicko-psychologická poradňa to odporučila, pretože dievčatko bolo diagnostikované ako nadané dieťa. Z kapacitných dôvodov školy nakoniec do prvého ročníka nastúpilo až ako šesťročné. Problém bol v tom, že pri nástupe do školy už dokázalo čítať (i malé písmená), písať, počítať do 100 a niektoré anglické slová. Prakticky ovládalo učivo prvého a druhého ročníka už pri nástupe do základnej školy. Výsledkom toho bolo, že sa v škole veľmi nudilo a nedokázalo udržať pozornosť.

Triedna učiteľka pri príprave na hodinu zohľadnila schopnosti dievčatka a začala mu zadávať zvláštne úlohy, ktoré samostatne vypracovávalo a to vo všetkých predmetoch. Pani učiteľka viedla s dievčatkom rozhovory, aby zistila jeho záujmy a témy, ktoré by mohli byť pre neho atraktívne. Tomu prispôsobila učebné materiály, aby boli pre dievčatko čo najzábavnejšie a zároveň prínosné. Zároveň dievčatko poverila pomáhaním svojim spolužiakom v prípade, že to práca na hodine dovoľovala.

Dievčatko prestalo vyrušovať a sústredene pracovalo na všetkých extra úlohách, ktorými ho pani učiteľka pravidelne zásobovala. Ja (asistentka) som sa mu tiež venovala, kontrolovala som správnosť riešení zadaných úloh, alebo som s ním spolupracovala v prípade, že bola potrebná nejaká interakcia (napríklad precvičovanie angličtiny - rozhovor). Dievčatko malo povolené si nosiť na hodiny češtiny aj knihy, ktoré doma vo voľnom čase čítalo a v prípade, že to obsah vyučovania dovoľoval, mohlo si samo čítať knihy, ktoré si prinieslo.

5

From the beginning of the year in which the pupil started the sixth grade of primary school, it was clear to the pupil and the class teacher that the pupil would need some degree of individual approach. Even so, they could not imagine what actually awaits them in the next month or so. Constant rocking in the chair, shouting answers or even loud singing in class, refusing to work, obscene gestures and their subsequent false denials are a handful of the most common problems that were encountered with the student in all cases almost every lesson, regardless of which cantor he was just leading her.

Although the student is a boy with enormous potential, his behavior and inattentiveness make his result look average or worse. During the breaks, he is completely relaxed, he chats with the cantors on supervision, he often entertains the class by playing the keyboard, and once he even brought his saxophone.

Lying and cheating, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

The teacher met the student, and therefore his constant excesses, on a daily basis. Therefore, after some time, when calm coaxing and admonishing did not help at all, he unfortunately resorted to raising his voice, developed an aversion to the student and began to try to pay him as little attention as possible. He completely stopped answering the student's questions that were off topic, he did not notice his grimace, he did not deal with his behavior with him, and he only reported the student's disciplinary offenses to the class teacher and wrote them down in a red notebook.

Consequences, Disrespectful communication, Interview, Cooperation with experts, Warning

Unfortunately, this procedure had no results at all. In the short term, when the student's behavior was not dealt with by the teacher, sooner or later the cantor could not stand the situation, and either shouted at the student or, in more serious cases, sent him to be educated outside the classroom at ŠPP. From a long-term point of view, this method also did not bear fruit, as the pupil's behavior did not improve in any way, which was a problem not only for all pedagogues, from whom the pupil was the target of provocations in class, but also for the rest of the pupils' classmates, who were in an environment where it's hard to teach anything when you have to run away from the topic every 5 minutes due to the extreme indiscipline of one 'problem individual'. The situation began to improve only after the pupil collected such a number of notes and complaints that he was awaited by the educational committee, a proposal for a deuce in behavior and a reprimand from the class teacher. At this committee, the student finally expressed his opinion about what led him to this behavior. He told those present that he often gets bored in class, can't stay focused, shouts out answers because he would like to be praised for getting them right, and many other things. On the basis of this interview, the pupil later visited a pedagogical and psychological counseling center, where he was diagnosed with ADHD, dysorthography and dyslexia.

Partial success

13 let, 6. ročník

Videohry, hra na saxofon, rybaření

ADHD,Dysortografie,Dyslexie

Provokace,Lhaní

Vysokoškolské (Bc.) – AJ, Dějepis

2

Již od začátku roku, ve kterém žák začínal šestou třídu základní školy, bylo žákovi a třídní učitelce jasné, že bude žák potřebovat nějakou míru individuálního přístupu. Ani tak si ale nedokázali představit, co je v následujícím zhruba měsíci vlastně čeká. Neustálé houpání na židli, vykřikování odpovědí nebo dokonce hlasitý zpěv v hodině, odmítání pracovat, sprostá gesta a jejich následné lživé popírání jsou hrstkou těch nejčastějších problémů, které se s žákem skloňovaly ve všech pádech téměř každou vyučovací hodinu, bez ohledu na to, který kantor ji zrovna vedl.

Žák je sice kluk s obrovským potenciálem, ale jeho chování a nepozornost způsobují, že jeho prospěch výsledně vypadá spíše průměrně, nebo i hůř. O přestávkách bývá naprosto pohodový, povídá si s kantory na dozoru, často baví třídu hrou na klávesy a jednou donesl dokonce svůj saxofon.

Učitel se s žákem, a tudíž i jeho neustálými excesy, setkával dennodenně. Proto po nějaké době, když už klidné domlouvání a napomínání absolutně nepomáhalo, uchýlil se bohužel ke zvyšování hlasu, vybudoval si k žákovi averzi a začal se snažit věnovat mu co nejméně pozornosti, jak jen to bylo možné. Kompletně přestal odpovídat na žákovi dotazy, které byly mimo téma, nevšímal si jeho grimas, neřešil s ním jeho chování a žákovi kázeňské prohřešky už pouze hlásil třídní učitelce a zapisoval do červeného sešitu.

Tento postup však bohužel neměl vůbec žádné výsledky. Z krátkodobého hlediska, když žákovo chování neřešil učitel, tak dříve nebo později situaci nevydržel kantor, a žáka buďto okřiknul, nebo v závažnějších případech odeslal se vzdělávat mimo třídu do ŠPP. Z hlediska dlouhodobého tato metoda taktéž nepřinesla ovoce, jelikož žákovo chování se nijak nelepšilo, což byl problém nejen pro všechny pedagogy, z nichž si žák dělal v hodinách terč provokace, ale také pro zbytek žáků spolužáků, kteří se nacházeli v prostředí, kde se často těžko něco učí, když je potřeba od tématu každých 5 minut odbíhat kvůli extrémní nekázni jednoho 'problémového jedince'. Situace se začala zlepšovat až poté, co žák nasbíral takový počet poznámek a stížností, že ho čekala výchovná komise, návrh na dvojku z chování a napomenutí třídního učitele. Na této komisi se totiž žák konečně vyjádřil k tomu, co jej vedlo k tomuto chování. Přítomným osobám sdělil, že se v hodinách často nudí, nedokáže udržet pozornost, odpovědi vykřikuje, protože by se mu líbilo, kdyby ho za ty správné někdo pochválil, a spoustu dalších věcí. Na základě tohoto pohovoru žák později navštívil pedagogicko-psychologickou poradnu, kde mu bylo diagnostikováno ADHD, dysortografie a dyslexie.

5

For the second case of problematic behavior with a happy ending, I chose winemaker Monika. Žačka joined us in the first year of the 'elite school' all the way from a distant city. She commuted to school every day with her father, who worked nearby. From the beginning, she belonged to the class average and was problem-free. I taught chemistry in her class. After about two months of study, she had to start a boarding school. Unfortunately, her parents were divorcing and her father no longer commuted from the distant city to work and could not drive her. Everything seemed to be in order, there was no sign of dissatisfaction in connection with the boarding school or the divorce. The turning point occurred before Christmas. The student had her hair cut, started to dress in all black clothes and put on a lot of make-up.

In addition, she began to exhibit problematic behavior regularly in my classes on Mondays. She forgot her coat and slippers for labs, she didn't have homework, she didn't prepare her notebook or case on the desk before class. In class, she mostly stared out of the window and did not participate in the lesson at all, she was absent in spirit. Whenever I asked her about tools, why she doesn't have things ready or a task, or I wanted her to repeat what I just said, all I got was an answer of 'I don't know'. What was surprising to me was that she functioned relatively normally, averagely, on Wednesday classes, she had the tools ready. After one very bad Monday, I asked her to stay in class after class. I tried to find out what was going on with her alone, I asked her questions such as why she doesn't have homework, if she doesn't understand something, if I can help her somehow. Unfortunately, she just kept silent and didn't want help. Therefore, I caught two of her closest friends one day and tried to find out some details from them. They didn't know about anything, or they were fooling around.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The described problem behavior was repeated every Monday in my classes really regularly and I didn't want to neglect anything. Therefore, I consulted the class teacher on behavior. He already had similar information from other colleagues who also noticed changes in behavior. Parents were invited to the school to discuss the situation and possible solutions. They agreed with the class teacher that the student would start a diary in which she would always write down her tasks. Each teacher will check this diary and then the parents will also sign it at home. They also promised better supervision of the aids that the pupil is taking with her to the boarding school. This system worked for a month at most. Although the student carried things and assignments from home, she did not bring them to class. The parents were invited to the school again and together with the class teacher they urged the student. The result of this particular encounter was a student's breakdown at the boarding school, where she got so drunk that her parents had to be called again that night. The student was reprimanded by the class teacher and the prevention methodology was discussed, what to do next. Fortunately, the student has already confided in her. The basis of the whole situation was the divorce of her parents and a sudden combination of several changes that she could not handle. She started a new school, her parents divorced and she had to leave home and be at a boarding school far from her mother and father, and she was 100% controlled from both sides - as far as preparing for school was concerned. She felt abandoned. Together we all eventually found a solution.

Support, Interview

The student left the boarding school for the price of a daily train ride to school. She was given the chance to prepare for classes without a diary - control, and in addition, by that time her parents had finalized their divorce and their family situation had stabilized. The student took full advantage of the opportunity and I continued to have no problem with her in class. He is now in his third year and the events of his freshman year are almost forgotten.

Longterm success

18, třetí ročník (vinařka)

Sport tanec)

vysokoškolské – titul Ing. (obor chemie), peadgogické minimun – aprobace CH, M

3 roky

Pro druhý případ problémového chování se šťastným koncem jsem vybrala vinařku Moniku. Žačka k nám nastoupila do prvního ročníku 'elity školy' až ze vzdáleného města. Do školy každý den dojížděla spolu s otcem, který nedaleko pracoval. Od začátku patřila k průměru třídy a byla bezproblémová. Vyučovala jsem v její třídě chemii. Asi po dvou měsících studia musela nastoupit na internát. Její rodiče se bohužel rozváděli a její otec již nadále nejezdil ze vzdáleného města do práce a nemohl ji vozit. Vše se zdálo být v pořádku, neobjevil se jakýkoliv náznak nespokojenosti v souvislosti s internátem či rozvodem. Zlom nastal před Vánoci. Žačka se nechala ostříhat, začala se oblékat celá do černého oblečení a výrazně se líčila.

Navíc se u ní začalo v mých hodinách pravidelně v pondělí objevovat problémové chování. Zapomínala plášť a přezůvky do laboratoří, neměla domácí úkoly, nenachystala si na lavici před hodinou sešit ani pouzdro. V hodině většinou zírala z okna ven a do výuky se vůbec nezapojovala, byla duchem nepřítomná. Kdykoliv jsem se jí zeptala na pomůcky, důvod proč nemá nachystané věci nebo úkol či jsem chtěla, aby zopakovala, co jsem právě řekla, dočkala jsem se pouze odpovědi 'nevím'. Překvapivé pro mě bylo to, že na středečních hodinách fungovala relativně normálně, průměrně, pomůcky nachystané měla. Po jednom velmi špatném pondělí jsem ji poprosila, aby zůstala po hodině ve třídě. Snažila jsem se s ní osamotě zjistit, co se děje, pokládala jsem jí otázky jako například proč nemá domácí úkol, jestli něčemu nerozumí, zda jí můžu nějak pomoct. Bohužel jen mlčela a pomoc nechtěla. Odchytla jsem si proto jeden den dvě její nejbližší kamarádky a snažila se zjistit nějaké podrobnosti od nich. O ničem nevěděly nebo zatloukaly.

Popsané problémové chování se v mých hodinách opakovalo opravdu pravidelně každé pondělí a nechtěla jsem nic zanedbat. Konzultovala jsem proto chování s třídním učitelem. Ten měl již podobné informace od dalších kolegů, kteří si změny v chování také všimli. Do školy byli přizváni rodiče, aby situaci a možné řešení zkonzultovali. S třídním učitelem se domluvili, že si žačka založí deníček, do kterého si vždy zapíše úkoly. Každý učitel ji tento deníček zkontroluje a následně také rodiče doma a podepíší. Slíbili také lepší dohled nad pomůckami, které si žačka s sebou chystá na internát. Tento systém fungoval maximálně měsíc. Žačka si sice věci a úkoly z domu vozila, ale na hodiny je nenosila. Rodiče byli opětovně zvaní do školy a spolu s třídním učitelem na žačku naléhali. Výsledkem tohoto konkrétního setkání bylo zhroucení žačky na internátu, kde se opila tak moc, že museli být znovu v noci přivolaní rodiče. Žačka dostala napomenutí třídního učitele a řešilo se s metodikem prevence, co dál. Tomu se naštěstí žákyně již svěřila. Základem celé situace byl rozvod rodičů a náhlá kombinace více změn, které nezvládla. Nastoupila na novou školu, rozváděli se jí rodiče a musela opustit domov a být na internátu daleko od matky i otce, navíc byla 100% kontrolována z obou stran – co se týkalo přípravy do školy. Cítila se opuštěná. Společně jsme nakonec všichni našli řešení.

Žačka odešla z internátu za cenu každodenního dojíždění vlakem do školy. Dala se jí šance na přípravu do hodin bez deníčku – kontroly a navíc tou dobou rodiče měli rozvod uzavřený a jejich rodinná situace se ustálila. Žačka šanci využila naplno a nadále jsem s ní v hodinách neměla problém. Nyní je ve třetím ročníku a na události z prváku se téměř zapomnělo.

5

student who attended 6th grade last year completed 5th grade almost entirely online and had no problems. However, in the 6th grade, during face-to-face classes, he already had problems. The student does not respect his class teacher or the other teachers at all. He is often rude, talks back and asks inappropriate personal questions with the aim of humiliating the teacher and disrupting the lesson. He asks questions like: Why are you wearing a skirt today, teacher? The student is dominant within the class, which boosts his self-esteem too much and he thinks he can do whatever he wants. Of course, it's funny to the others in the class. Another problem is the mobile phone. The student often uses a mobile phone in class and during breaks, takes photos, records videos and puts them on the Internet. He even once stole a classmate's phone, found out that the classmate was looking for some inappropriate sites on the phone and showed it to the whole class. He also takes photos, parodies them and puts them on the internet to make fun of his classmates.

Since this is the 6th grade, the collective is completely new. Right at the beginning of the year, they went to an adaptation course, where problems began to manifest themselves, such as the inability to cooperate, communicate with each other, dividing the class into smaller groups, dividing individual students, etc. The student is very dominant from the beginning and wants to boss the whole class. That is why he also draws others to his side, and whoever fails to do so is the target of gossip, ridicule and is an enemy. Pupils are very fond of filming videos and taking photos on their phones, then editing the photos and publishing them on the Internet for the purpose of mutual provocation, ridicule, etc. The class is simply not able to function as a collective.

Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

First, a pedagogical council of teachers and representatives of the school management was convened to clearly set the rules in the classroom. It was decided that any infractions would be dealt with through disciplinary action and notification of the incident to parents. However, this decision did not change anything after a month and the students, including the pupil, absolutely ignored the notes. Therefore, the board met again and decided that special emergency supervisions would be created, where the most problematic students would work independently on the work assigned to them by the teacher. The class also visited a pedagogical counseling center and a preventive program on safety in cyberspace. However, these measures still did not deter the student from problematic behavior, so an educational committee was set up directly for him: a legal representative, a student, a class teacher, an educational advisor, a representative of the school management. The commission came up with a proposal that the student change schools and thus be forced to move to a captive collective, where he would have to adapt and respect this collective. However, the cooperation of the parents was minimal and they rejected the proposal. They did not believe the teachers that their son was behaving so badly, although other parents also complained that the level of education of their children was greatly reduced due to the behavior of the pupil and his classmates.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

All efforts to improve the behavior of the pupil and his classmates were in vain and the case could not be resolved satisfactorily. Although the class generally calmed down a bit, so they could concentrate more on teaching, but the student's behavior did not undergo any significant change. The teachers were therefore forced to give him a 3 for behavior at the end of the school year.

Failure

11, 6. ročník

O žádných se neví.

Neúcta k autoritám,Neuznávání pravidel,Rušení výuky

Mgr – Matematika a Fyzika

34

Žák, který v minulém ročníku navštěvoval 6. třídu, absolvoval 5. třídu téměř celou online a žádné problémy s ním nebyly. V 6. třídě během prezenční výuky s ním ale již začaly být problémy. Žák vůbec nerespektuje svoji třídní učitelku a ani ostatní učitelky. Často je drzý, odmlouvá a klade nevhodné osobní otázky s cílem ponížit učitelku a narušit výuku. Ptá se na otázky typu: Proč máte paní učitelko dneska sukni? Žák je v rámci třídy dominantní, což mu až příliš zvedá sebevědomí a myslí si, že si může dělat co chce. Pro ostatní ve třídě je to samozřejmě vtipné. Dalším problémem je mobilní telefon. Žák často používá mobilní telefon v hodině i o přestávkách, pořizuje fotografie, natáčí videa a dává je na internet. Dokonce jednou spolužákovi odcizil telefon, zjistil, že spolužák na telefonu vyhledával nějaké nevhodné stránky a ukázal to celé třídě. Také pořizuje fotografie, paroduje je a dává je na internet za účelem zesměšnění spolužáků.

Vzhledem k tomu, že se jedná o 6. třídu, kolektiv je úplně nový. Hned na začátku ročníku jeli na adaptační kurz, kde se začaly projevovat problémy jako neschopnost spolupracovat, komunikovat mezi sebou, členění třídy na menší skupiny, vydělování jednotlivých žáků apod. Žák je od začátku velmi dominantní a chce celé třídě šéfovat. Proto také strhává ostatní na svoji stranu a u koho se mu to nepodaří, ten je terčem pomluv, posměchu a je nepřítel. Žáci mají velkou zálibu v natáčení videí a pořizování fotografií na telefon, následné upravování fotek a jejich zveřejnění na internet za účelem vzájemné provokace, zesměšnění apod. Třída prostě není schopna fungovat jako jeden kolektiv.

Jako první byla svolána pedagogická rada učitelů a zástupců vedení školy, aby jasně nastavila pravidla ve třídě. Rozhodlo se, že veškeré přestupky budou řešeny kázeňským opatřením a oznámení incidentu rodičům. Toto rozhodnutí ale po měsíci nic nezměnilo a žáci včetně žáka poznámky absolutně ignorovali. Proto se rada sešla znovu a rozhodla, že vzniknou speciální pohotovostní dohledy, kde nejvíce problémoví žáci budou pracovat samostatně na práci, kterou jim učitel zadá. Třída také navštívila pedagogickou poradnu a preventivní program o bezpečnosti v kyberprostoru. Žák ale tyto opatření stále neodrazovaly od problémového chování, a tak byla přímo kvůli němu sestavena výchovná komise: zákonný zástupce, žák, třídní učitel, výchovný poradce, zástupce vedení školy. Komise přišla s návrhem, aby žák změnil školu a byl tak donucen přejít do zajetého kolektivu, kde by se musel adaptovat a tento kolektiv respektovat. Spolupráce rodičů však byla minimální a návrh zamítli. Nevěřili učitelům, že jejich syn se chová takhle špatně, ačkoliv si i ostatní rodiče stěžovali, že kvůli chování žáka a jeho spolužáků se značně snižuje úroveň vzdělávání jejich dětí.

Veškeré snahy o zlepšení chování žáka a jeho spolužáků byly marné a případ se nepovedlo uspokojivě vyřešit. Třída se sice celkově lehce zklidnila, tudíž se mohli více soustředit na výuku, ale chování žáka žádnou významnou změnou neprošlo. Učitelé proto byli nuceni mu na konci školního roku udělit 3 z chování.

5

The teacher had an 8th grade math class. A student was sitting in the back of the bench and had a hood on his head. The teacher asked him to take it off. The student didn't do it, so the teacher asked him to do it again. The student retorted that he was cold. The teacher suggested that he could close the open window he was sitting by and take off the hood. So the student finally got up to close the window. But he closed the window with a kick. At that moment, the teacher was very upset and lost her temper. The girls were sitting in front of him by the window, the teacher saw that not only would the student be cut, but the shards would hurt the girls who were sitting by the window and were actually not to blame. The window didn't break, but the teacher went after the student saying he could have hurt himself or others. The student started to get angry that he didn't want to go to school and if the teacher could say it directly, like he said, that he didn't want to learn such bullshit. Unfortunately, even the teacher got away with a few obscene words, for which she later apologized to the class. She hadn't been turned on like this for a long time. She immediately took the student to the principal's office, it disrupted the whole lesson and it probably wouldn't be possible to just unlearn it as if nothing had happened.

The student is very problematic, disrupting the classroom climate. He is not interested in school and learning. There are often problems with him, he behaves inappropriately towards teachers and other pupils, he destroys things.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

The teacher didn't remember exactly how it all happened because it had been quite a while since it happened. But she took the pupil to the principal's office, where she described the situation that had happened. The principal asked the pupil what had happened. Why did he kick that window? The student was mostly silent, did not communicate much. He couldn't answer why he kicked the window. The student was informed that his parents would be informed and he would be invited to school, because of his constantly recurring problems he would be offered a reprimand from the principal. Because there were already a lot of offenses on his list and he already had some disciplinary sanctions.

Consequences, Disrespectful communication

In the short term, the student calmed down for a while, but after some time he started to cause problems again, disrupting classes. Actually, that's how it's always been after a bigger problem. His class teacher tried to solve it somehow, but there was no interest from the student or his family. Then it's hard to do anything about it.

Shortterm success, Failure

14, 8. třída

Magisterské; matematika a přírodopis

20 let

Učitelka měla hodinu matematiky v 8. třídě. Vzadu v lavici seděl žák a měl na hlavě nasazenou kapuci. Učitelka ho poprosila, aby si ji sundal. Žák to neudělal, tak ho učitelka znovu poprosila, aby to udělal. Žák odsekl, že mu je zima. Učitelka mu navrhla, že může zavřít to otevřené okno, u kterého seděl a sundat si tu kapuci. Žák se tedy nakonec zvedl, že to okno zavře. Jenže to okno zavřel kopnutím nohou. V tu chvíli to učitelku hrozně vytočilo a ujely jí nervy. Před ním u toho okna seděly holky, učitelka viděla, že nejen že žák bude pořezaný ale ty střepy ublíží těm holkám, co u toho seděly a vlastně za nic nemohly. Okno se nerozbilo, ale učitelka vyjela po žákovi, že mohl sobě i ostatním ublížit. Žák se začal vztekat, že nechce chodit do školy a jestli to může učitelka takhle přímo říct, jak on to řekl, tak že se nechce učit takový p*čoviny. Bohužel i učitelce ujelo několik sprostých slov, za které se pak třídě omluvila. Dlouho ji nic nevytočilo, tak jako tohle. Vzala žáka hned do ředitelny, narušilo to celou hodinu a asi by to už nešlo jen tak odučit jakoby se nic nestalo.

Žák je velmi problémový, narušuje klima ve třídě. Nemá zájem o školu a učení. Často jsou s ním problémy, chová se nevhodně k učitelům i ostatním žákům, ničí věci.

Učitelka si už nepamatovala přesně, jak to celé probíhalo, protože to bylo poměrně dlouho, co se to stalo. Ale žáka odvedla do ředitelny, kde popsala situaci, která se stala. Ředitel se i žáka ptal, co se stalo. Proč do toho okna kopl. Žák převážně mlčel, moc nekomunikoval. Nedokázal odpovědět, proč do toho okna kopl. Žákovi bylo oznámeno, že informují rodiče a budou pozváni do školy, z důvodu neustále se opakujících problémů z jeho strany mu bude navržena důtka ředitele. Protože na jeho listě už těch prohřešků bylo opravdu hodně a nějaké kázeňské postihy už taky měl.

Z krátkodobého hlediska se žák na chvíli zklidnil, ale po nějaké době zase začal dělat problémy, vyrušovat v hodinách. Vlastně takhle to bylo vždy po nějakém větším problému. Jeho třídní učitelka se to snažila nějak řešit, ale nebyl zájem od žáka ani od jeho rodiny. To se pak s tím těžko něco dělá.

5

There were big problems with the student in the first year. He absolutely refused to listen to other teachers. When someone new came to the class (substitute, visit during class) he hid under the table. Hiding under the table was also a problem in English classes. The teacher herself decided to sit the student next to her at the teacher's desk. But the student drew attention to himself by manipulating objects and technology, disconnecting cables and so on. In some lessons of this subject, the pupil even hid directly under the teacher's desk and no one could get him out. He attacked other children in the group several times. The parents of his classmates later began to complain about the inappropriate behavior of a certain student. It was considered that the complaints concerned the pupil and his problem behavior should be dealt with immediately.

2nd grade student, rather average academic performance - does not need an assistant to cope with school material. It has level 3 support measures. The student is very active, but sometimes even impulsive - he shouts out repeatedly during the lesson, or joins in, even if he doesn't know the answer. He tries to join the team, but his relationship with his classmates is not very friendly. Some of his classmates, mainly boys, like to criticize and admonish him in class instead of the teacher. I have witnessed, for example, how they hide things from him and make fun of him. According to the assistant and the teacher, he reacts inappropriately to some stressful situations (losing a game, being hurt by a classmate) (manifestations are, for example, banging his head against the wall, crying, isolation from others, anger). The teacher described his family background as normal. Nothing unusual seems to be going on in the family. His family is interested in the situation at school, they prepare and study at home with the student. The student grows up with both parents. He has no siblings. The student already had an assistant in kindergarten. A psychological examination revealed no diagnosis.

Nonverbal disruption of lessons

applied for an assistant at the beginning of the year, because there were already problems then. Of course, at first we tried to negotiate with the student so that he understood that it could not be done that way, but it did not work out that way. Regarding the assistant... unfortunately, the school management did not agree with me, with the postscript that the problematic behavior might take care of itself. Then I started to be stricter and tougher towards him. In the end, I couldn't stand it, and around November I applied again, this time to a pedagogical-psychological counseling center. This was followed by a psychological examination and a visit to the school. In the meantime, I took some minor precautions. I try to set firm boundaries and barriers for the student. I forbade the English teacher to sit the student next to her at the teacher's desk. Every week on Friday, I had an arranged phone call with his mother regarding his behavior at school. Psychological examinations did not confirm any diagnosis. But after visiting the school, the process moved. It was already May at that time. In June, an assistant was finally assigned to the boy. I continue to communicate with my mother.

Support, Interview, Cooperation with experts

The assistant is only with the student for a short time, but the improvement is definitely noticeable. The student has calmed down, is no longer disruptive, the unpleasant manifestations of his behavior have lessened. But what worries me is that she is too emotionally attached to the assistant for my taste. I was alerted to this fact by the assistant herself. Towards the end of the practice, when I started to assist him alone without the presence of the other assistant, he told me several times to go away or signaled to me with gestures, repeatedly asking when his assistant would return. It also seems to me that he mainly listens to the assistant and feels that otherwise he can do what he wants. Then he doesn't listen to others. So I feel like I have to pacify him again myself sometimes. Which is a problem that will still have to be solved - so that he listens to the teacher in the first place and does not always turn to the assistant.

Partial success

7 let

velmi rád kreslí, rád cestuje a jezdí na výlety s rodinou, vyměňuje pokémon kartičky

Nepozornost,Impulzivita,Potřeba pozornosti

Mgr. - Speciální pedagogika a technická výchova

Cca 20 let

V prvním ročníku byly s žákem velké problémy. Absolutně odmítal poslouchat ostatní vyučující. Když do třídy přišel někdo nový (suplování, návštěva během výuky) schovával se pod stůl. Se schováváním pod stůl byl problém také na hodinách angličtiny. Učitelka se sama rozhodla posadit si žáka vedle sebe za učitelský stůl. Žák ale na sebe poutal pozornost manipulováním s předměty a technikou, odpojoval kabely a tak dále. Na některých hodinách tohoto předmětu se žák dokonce schoval přímo pod učitelský stůl a nikdo ho z tama nemohl dostat. Několikrát napadl v družině ostatní děti. Rodiče jeho spolužáků si posléze začali stěžovat na nevhodné chování určitého žáka. Bylo usouzeno, že se dané stížnosti týkaly žáka a jeho problémové chování by mělo být okamžitě řešeno.

Žák 2. třídy, spíše průměrný studijní prospěch – asistentku nepotřebuje kvůli zvládání školní látky. Má podpůrná opatření 3. stupně. Žák je velmi aktivní, občas ovšem až impulzivní – opakovaně během hodiny vykřikuje, nebo se přihlásí, i když zrovna nezná odpověď. Snaží se zapojit se do kolektivu, vztah se spolužáky ovšem není příliš kamarádský. Někteří jeho spolužáci, hlavně kluci, ho rádi na hodině kritizují a napomínají namísto učitelky. Byla jsem svědkem toho, jak mu například schovávali věci a vysmívají se mu. Na některé stresové situace (prohra hry, ublížení spolužákem) podle slov asistentky a učitelky reaguje nepřiměřeně (projevy jsou například bouchání hlavou o zeď, pláč, izolace od ostatních, vztek). Učitelka jeho rodinné zázemí popsala jako normální. Nezdá se, že by v rodině docházelo k ničemu nezvyklému. Jeho rodina se o situaci ve škole zajímá, s žákem se doma připravují a učí. Žák vyrůstá s oběma rodiči. Nemá sourozence. Žák měl asistentku už ve školce. Psychologické vyšetření neodhalilo žádnou diagnózu.

O asistenta jsem žádala již na začátku roku, protože už tehdy se vyskytly problémy. Samozřejmě nejdřív jsme se tedy snažily s žákem nějak domluvit, aby to pochopil, že takto to nejde, ale tak to nešlo. K tomu asistentovi… bohužel vedení školy mi nevyhovělo, s dovětkem, že se problémové chování možná ještě samo spraví. Pak už jsem vůči němu začala být přísnější a tvrdší. Nakonec jsem to nevydržela, a kolem listopadu jsem opět podala žádost, tentokrát na pedagogicko-psychologickou poradnu. Následovala psychologická vyšetření a návštěva školy. Mezitím jsem podnikla menší opatření. Žákovi se snažím nastavit pevné hranice a mantinely. Učitelce angličtiny jsem zakázala usazovat žáka vedle sebe za učitelský stůl. Každý týden v pátek jsem měla domluvený telefonát s jeho matkou ohledně jeho chování ve škole. Psychologická vyšetření nepotvrdila žádnou diagnózu. Po návštěvě školy se ale proces pohnul. V té době byl již květen. V červnu byla k chlapci konečně přiřazena asistentka. S matkou nadále komunikuji.

Asistent je u žáka pouze krátce, ale zlepšení je určitě citelné. Žák se uklidnil, již tolik neruší, nepříjemné projevy jeho chování se zmírnily. Mé obavy ale vzbuzuje to, že se na můj vkus na asistentku až příliš citově váže. Na praxích jsem na tuto skutečnost byla upozorněna samotnou asistentkou. Když jsem mu ke konci praxe sama bez přítomnosti druhé asistentky začala asistovat, několikrát mi řekl, ať jdu pryč, nebo mi to gesty naznačil, přičemž se opakovaně ptal na to, kdy se vrátí jeho asistentka. Přijde mi také, že poslouchá hlavně asistentku a má pocit, že si jinak může dělat, co chce. Pak neposlouchá ostatní. Takže mám pocit, že ho musím občas znovu sama zpacifikovat. Což je problém, který se bude muset ještě vyřešit – aby poslouchal v první řadě učitele a neotáčel se stále na asistenta.

5

Teacher J.: 'I remember it like it was today. It was May, almost the end of the school year. I was walking down the corridor past the changing rooms and I hear a terrible roar from the second level changing rooms. I couldn't do it and went to see what was going on there. In the dressing room, I had to push my way through a large group of students from the ninth and eighth grades watching the scene in front of me, and only then did I see what was happening. In the middle, a smaller boy was lying on the ground, all of his gym stuff was scattered around him, and his classmate was standing over him and was just about to pour milk on all of his things that were given to him as a snack. The others just watched, chanted the student's name, encouraged him, there was no one to stand up for the classmate and stand up to the classmate.'

Teacher J. remembers the eighth and ninth grades: 'Well, eight and nine, they thought they were almost adults when they decided for themselves where they would go to school and what they would become. But the opposite was true. Most of them were not mentally mature even when I met them years later. At that time, a large part of them were children selected on the basis of their abilities and knowledge. But a few were children of influential or wealthy parents and thought they had the upper hand even over teachers. They didn't pay attention, they were disruptive and sometimes they crawled out of some objects, but they didn't care, because they knew that the parents would somehow make it so that nothing would come of it. Specifically, the student was the biggest síger of them all. He was just brandishing curse words, obscene words, exalting himself above others. He didn't have a good word for either boys or girls. When I heard him on the phone once, I suppose with his father, there was shouting on the phone and the boy kept apologizing. Then when I saw him with his mother in front of school, when she was picking him up, he treated her terribly and was rude to her. On my own mother.'

Physical aggression, Verbal aggression

Teacher J.: 'I remember that when I saw him standing with the milk over the other boy, I didn't think much. I was still very young then. I immediately shouted at the student if he was normal and if he was running out of his chicken brain what he was doing. At that moment, I heard an explosion of laughter from his classmates behind me. At first I thought I had won, but then I saw how the student was clenching his jaw and fists and I knew he was bad. And then a sentence fell out of him that I will remember for a long time. Student: 'Better to have a chicken's brain than a whale's ass.' I was really close to tears at that moment. But I knew it would be worse. I was already thinking about going dark on him in front of the whole group, but in the end I just wrote him a note and disbanded the group. I could have solved the whole thing differently. But it can't be returned.'

Consequences

Teacher J mentioned that she later learned from colleagues that neither her nor any other comments had an effect on the boy, that they all hoped he would grow out of it in time. In the end, it turned out that the boy is physically handicapped, and at the next school where he studied, he was bullied because of his handicap. It also turns out that the art of wielding sharp elbows and peppery words was instilled in him by his own father.

Failure

14 let, 8. třída

sport, videohry

Arogance,Nepozornost,Rušení výuky,Šikana

RNDr

20

Učitelka J.: 'Pamatuju si to jak dneska. Byl květen, skoro konec školního roku. Šla jsem po chodbě kolem šaten a slyším hrozný řev ze šaten druhého stupně. Nedalo mi to a šla jsem se podívat, co se tam děje. V šatně jsem se musela první prodrat velkým hloučkem žáků z deváté a osmé třídy dívajících se na scénu před sebou a až pak jsem viděla, co se děje. Veprostřed na zemi ležel menší kluk, kolem něho rozsypané všechny jeho věci na tělocvik a nad ním stál jeho spolužák a zrovna se mu chystal všechny věci polít mlékem, co dostali ke svačině. Ostatní se jen dívali, skandovali jméno žáka, povzbuzovali ho, nenašel se nikdo, kdo by se spolužáka zastal a postavil se spolužákovi.'

Učitelka J. vzpomíná na onu osmou a devátou třídu: 'No jo, osmáčka a devítka, mysleli si, jak už jsou skoro dospělí, když se sami rozhodli, kam půjdou na školu a co z nich bude. Jenže opak byl pravdou. Většina z nich nebyla mentálně dospělá ani když jsem je po letech potkala. V té době velkou část z nich tvořily děti vybrané na základě svých schopností a vědomostí. Pár jich ale bylo dětmi vlivných nebo bohatých rodičů a mysleli si, že mají navrch i nad učiteli. Nedávali pozor, vyrušovali a občas tak tak prolézali z některých předmětů, ale bylo jim to jedno, protože věděli, že rodiče to nějak udělají, aby z toho nic nebylo. Konkrétně žák byl z nich největší sígr. Pořád se jen oháněl nadávkami, sprostými slovy, povyšoval se nad ostatní. Neměl dobré slovo ani pro kluky ani pro holky. Když jsem ho jednou slyšela telefonovat, předpokládám, že s otcem, s telefonu byl slyšet křik a chlapec se pořád jen omlouval. Když jsem ho pak viděla s matkou před školou, když ho vyzvedávala, choval se k ní hrozně a byl na ni sprostý. Na vlastní matku.'

Učitelka J.: 'Vzpomínám si, že když jsem ho viděla stát s tím mlékem nad druhým klukem, moc jsem nepřemýšlela. Byla jsem tehdy ještě hodně mladá. Okamžitě jsem na žáka zakřičela, jestli je normální a že jestli mu vůbec dochází v tom jeho slepičím mozku, co dělá. V tu chvíli jsem za sebou slyšela výbuch smíchu od jeho spolužáků. V první moment jsem si myslela, že mám vyhráno, ale pak jsem uviděla, jak žák zatíná čelist a pěsti a věděla jsem, že je zle. A pak z něho vypadla věta, kterou si budu ještě dlouho pamatovat. Žák: 'Lepší mít slepičí mozek, než prdel jak velryba.' V tu chvíli jsem opravdu neměla daleko k slzám. Ale věděla jsem, že by to bylo ještě horší. Už jsem se nadechovala, že mu to vytmavím před celou tou skupinou, ale nakonec jsem mu jen napsala poznámku a rozpustila skupinu. Mohla jsem to celé řešit jinak. Ale vrátit to už nejde.'

Učitelka J. se zmínila, že se od kolegů později dozvěděla, že ani její ani žádné jiné poznámky nemají na chlapce vliv, že všichni doufají, že z toho časem vyroste. Nakonec se ukázalo, že chlapec je fyzicky znevýhodněný a na další škole, kde studoval, byl šikanovaný kvůli znevýhodnění. Také se ukázalo, že umění ohánět se ostrými lokty a peprnými slovy mu vštěpoval jeho vlastní otec.

5

worked in education for about 30 years, when I was a class teacher of 2nd year students. About halfway through the year, a new student joined my class. At first glance, this student was physically very mature compared to his peers. For these reasons, he was not popular with his classmates. He himself preferred to communicate with adults than with his classmates. This student was very restless in class. He was often disruptive in class. He screamed various animal noises and swayed in his chair. The biggest problem was with outdoor activities. He was constantly climbing somewhere, touching and taking everything in his hands or attracting the attention of strangers. During his education, I noticed a great interest in sexual and violent motifs, which he searched for on the Internet. Later he himself confided to me his personal experience of burning mice with matches.

The boy's intellect was fine. He was physically very advanced compared to his peers. He grew up in a small apartment. Perhaps from a lack of privacy, he had an increased interest in sexual motives. In the family, he lived with his stepfather, who was seriously ill. But he was very well cared for and interested. The mother was educated and worked in education, but was currently struggling with psychological problems. Two older siblings lived in the family, who at that time were already studying at secondary school and university.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Following an agreement with his stepfather, this pupil was sent for examination to a pedagogical and psychological counseling center, where he was diagnosed with ADHD syndrome. According to the recommendation from the counseling center, we allowed him relaxing moments during the lesson, such as running along the corridor. Furthermore, we set rules that he had to follow during lessons, but also at home. For the work done, he was rewarded in the form of playing with various comics that he liked and collected.

Support

taught this student only in the 2nd and 3rd grade, after that he switched to a new teacher. But the rules already set by me were used further. This student has changed a lot. Also thanks to the cooperation with his stepfather. He joined the class team and was later popular with his classmates.

Longterm success

9 let

komiksy

ADHD

Týrání zvířat

Mgr. pro 1.stupeň ZŠ

40

Ve školství jsem působila asi 30 let, když jsem byla třídní učitelkou žáků 2.ročníku. Asi v polovině roku do mé třídy nastoupil nový žák. Na první pohled byl tento žák fyzicky velmi vyspělý, oproti svým vrstevníkům. Z těchto důvodů nebyl svými spolužáky oblíbený. On sám raději komunikoval s dospělými, než se svými spolužáky. Tento žák byl v hodinách velmi neklidný. Často v hodinách vyrušoval. Vykřikoval různé zvířecí zvuky a pohupoval se na židli. Největší problém byl při venkovních aktivitách. Neustále někam lezl, všechno osahával a bral do rukou nebo na sebe upoutával pozornost cizích lidí. V průběhu vzdělávání jsem u něj vypozorovala velký zájem o sexuální a násilnické motivy, které vyhledával na internetu. Později se mi sám svěřil se svojí osobní zkušeností, když pálil myši sirkami.

Chlapcův intelekt byl v pořádku. Fyzicky byl velmi vyspělý oproti svým vrstevníkům. Vyrůstal v malém bytě. Možná z nedostatku soukromí, měl zvýšený zájem o sexuální motivy. V rodině žil s nevlastním otcem, který byl vážně nemocný. Ale o něj se velmi dobře staral a zajímal. Matka byla vzdělaná a pracovala ve školství, ale momentálně se potýkala s psychickými problémy. V rodině žili ještě dva starší sourozenci, kteří v té době již studovali na střední a vysoké škole.

Po dohodě s nevlastním otcem byl tento žák poslán na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny, kde mu byl diagnostikovaný syndrom ADHD. Dle doporučení z poradny jsme mu umožnili relaxační chvilky během výuky, jako běh po chodbě. Dále jsme si nastavili pravidla, které musel dodržovat během výuky, ale i doma. Za vykonanou práci byl odměňován formou hraním si z různými komiksy, které měl rád a sbíral.

Tento žák jsem učila pouze v 2. a 3. ročníku, po té přešel k nové paní učitelce. Ale již mnou nastavená pravidla, byla používaná dále. Tento žák se velmi změnil. I díky spolupráci s jeho nevlastním otcem. Zapojil se do třídního kolektivu a později byl svými spolužáky oblíbený.

5

We ended the English lesson with a joint check of the homework assigned in the previous lesson. All the children took out their workbook and flipped through their completed homework. However, the student had a different opinion, and only after the second warning did he very reluctantly start looking for the homework notebook. We checked the task in such a way that I called every single student according to the meeting order, so that everyone had the same opportunity to participate. We were about halfway through the inspection when it was the pupil's turn. His notebook was closed, and he was looking out the window at the cars passing by the school. When I asked him if he could read the next sentence, he refused. When I subsequently tried to find out why he didn't want to read the next sentence, the student replied that he wasn't interested and that it 'wouldn't do him any good anyway', and he told me with a smirk on his face that he hadn't done the homework at all. So I asked him to at least open the workbook and follow the lesson with us. The student resolutely refused my request. In addition, after the refusal, he stood up, took his bag and cleaned everything he had prepared for the lesson. When I asked him what he thought he was doing, he didn't answer me at all and left the class, telling me that his presence for the rest of the class was meaningless to him. The student knew that I would not let him leave the class, but since he was sitting about a meter, maybe even less, from the door, he took advantage of the situation and slammed the door before I could recover from his behavior.

The student was diagnosed with ADHD after entering the 1st grade. In the first grade, his behavior in class was mostly still within the prescribed school standards. The pupil started to be problematic only from the second grade of school attendance, when meeting all the teachers. The student cannot distinguish between what is permissible at school and what is already beyond the limit. His hyperactivity often manifests itself in class. The student is often unable to concentrate on the material being discussed. Furthermore, he is unable to estimate the level of expression of his emotions, which results in frequent fluctuations in aggressive behavior, which sometimes escalates in situations similar to the one described above. With this type of behavior, the student does not differentiate between the school's teaching staff and classmates or other school students, he shows aggression towards all three mentioned groups of people. Due to significant emotional instability, the student was repeatedly under the care of a child psychologist.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules

The only thing that usually happened to the student in class when he did something like this was to raise his voice, because at that moment he still showed the last vestiges of respect for me due to his youth. However, this is not a long-term solution due to the strain on the vocal cords and the aging of the pupil. In addition, the situation described above was the first instance of the pupil completely ignoring the raising of the voice. Immediately after the incident, I went after the student, stopped him right at the entrance to the school, and in the hallway I explained to him in a rather raised voice that such behavior was simply too much and I took him back to the classroom. Since the student did not respect the disciplinary sanctions, I tried to give him a sufficient amount of extracurricular work, which he had to do under the supervision of the teacher in the children's home where he lives due to a complicated family situation. I agreed with the teacher that the student must first complete all assigned tasks and only after they can have personal time off. From repeated conversations with the teacher, I found out that the student does not have excessive aggressive swings when completing tasks. I realized that the boy is most likely seeking attention from others and that is why he behaves the way he does. So I tried to stay with the pupil at school even after classes, and instead of at the children's home, we tried to work out the tasks at school. At the moment when there was no larger group of people in the class, in front of whom the student could show off, he was able to complete the tasks as much as possible, he was able to concentrate on them in a limited time horizon. We often talked after the assignments. Among the student's hobbies is fishing, which was very often the subject of our conversation. The student was impressed by my interest in his hobby, it was visible on him.

(Disciplinary) Punishments, Support, Interview

After I followed the student into the hallway and explained to him that such behavior was out of line, the student returned to the classroom for the rest of the lesson. I expected him to protest going back to class, but he didn't utter a word, just stared at me in amazement. However, he continued to refuse to work in class, so I preferred not to call him to the end. According to the teacher, the pupil got angry during the tasks he was given at home because his free time was significantly reduced. After a few months of daily tasks at school and talking, you could see that this method had an effect on the student. On the one hand, the student was still unable to maintain attention throughout the lesson, he often went to sharpen his pencils, blow his nose, etc., and his pace could not keep up with the other classmates. On the other hand, similar intense fluctuations of emotions have not appeared in my classes since then, and it was clear that the student is trying, that he is not completely indifferent to the subject matter. Although he did not always succeed, the effort was visible. The student learned to perceive the teacher more positively, I can say from my own experience that he often brought me painted pictures to display in class. He also no longer sought to be the center of attention at all costs. I therefore consider our ten hours spent together over and above school teaching per week to be a successful solution in view of the change in the student's behavior during lessons.

Longterm success

9 let, 3. ročník

Rybaření, počítačové hry

ADHD

Lhaní,Odmítání spolupráce

Magisterské (Učitelství pro 1. stupeň)

8

Hodinu angličtiny jsme ukončili společnou kontrolou domácího úkolu, zadaného v hodině předchozí. Všechny děti si vytáhly pracovní sešit a nalistovaly si vypracovaný domácí úkol. Žák byl ovšem jiného názoru, a až po druhém upozornění velice neochotně začal sešit s domácím úkolem hledat. Úkol jsme kontrolovali tím způsobem, že jsem vyvolala každého jednoho žáka podle zasedacího pořádku, aby všichni měli stejnou příležitost se zapojit. Byli jsme zhruba v polovině kontroly, když přišla řada na žáka. Sešit měl zavřený, a koukal z okna na okolo školy projíždějící auta. Když jsem se ho zeptala, jestli by mohl přečíst další větu, odmítl. Když jsem se následně snažila zjistit to, proč nechce další větu přečíst, žák mi odpověděl, že ho to nezajímá, a že mu to 'stejně k ničemu nebude', navíc mi s pošklebkem na tváři sdělil, že domácí úkol vůbec nevypracoval. Poprosila jsem ho tedy, aby si pracovní sešit alespoň otevřel a sledoval učivo s námi. Žák moji prosbu rezolutně odmítl. Po odmítnutí se navíc postavil, vzal si tašku a uklidil si vše, co měl na hodinu připravené. Když jsem se ho zeptala, co si myslí, že dělá, vůbec mi neodpověděl a opustil třídu, při čemž mi sdělil, že jeho přítomnost ve zbývající části hodiny pro něj postrádá jakýkoliv smysl. Žák věděl, že bych ho třídu opustit nenechala, ale protože sedí asi jenom metr, možná ještě méně, ode dveří, tak využil situaci a dveře zabouchl ještě před tím, než jsem se stačila z jeho chování vzpamatovat.

Žákovi bylo po příchodu do 1. třídy diagnostikováno ADHD. V první třídě bylo jeho chování v hodinách většinou ještě v rámci předepsaných školních norem. Problematickým začal žák být až od druhé třídy školní docházky, a to při setkání se všemi pedagogy. Žák nedokáže rozeznat míru toho, co je ve škole přípustné, a co je již za hranici. V hodinách se často projevuje jeho hyperaktivita. Žák se často nedokáže soustředit na probíranou látku. Dále pak nedokáže odhadnout míru projevu svých emocí, což má za důsledek časté výkyvy agresivního chování, které občas vyeskaluje v situace, podobné té výše popsané. Při tomto typu chování žák nerozlišuje mezi pedagogické pracovníky školy a spolužáky či ostatními žáky školy, agresivitu projevuje vůči všem třem zmíněným skupinám lidí. Z důvodu značné emocionální nestability byl žák opakovaně v péči dětského psychologa.

Jediné, co na žáka většinou v hodině, když takto něco provedl platilo bylo zvýšení hlasu, protože v tu danou chvíli ke mně kvůli jeho mládí vykazoval ještě poslední zbytky respektu. To ovšem není dlouhodobým řešením vzhledem k namáhání hlasivek a stárnutí žáka. Výše popsaná situace byla navíc první instancí toho, kdy žák zvýšení hlasu kompletně ignoroval. Bezprostředně po incidentu jsem se tedy vydala za žákem, zastavila ho těsně u vchodu do školy, a na chodbě jsem mu dosti zvýšeným hlasem vysvětlila, že takové chování je prostě už moc a odvedla jsem ho zpět do třídy. Protože kázeňské postihy žák nikterak nerespektoval, zkusila jsem mu dávat dostatečné množství mimoškolní práce, kterou musel pod dohledem vychovatelky v dětském domově, kde kvůli složité rodinné situaci bydlí, splnit. S paní vychovatelkou jsem se domluvila, že žák musí nejdříve splnit všechny zadané úkoly a teprve po nich může mít osobní volno. Z opakovaných rozhovorů s vychovatelkou jsem zjistila, že žák nemívá při plnění úkolů přílišné agresivní výkyvy. Uvědomila jsem si, že chlapec nejspíše vyhledává pozornost ostatních, a proto se chová tím způsobem, jakým se chová. Vyzkoušela jsem tedy zůstat s žákem ve škole i po vyučování, a namísto v dětském domově jsme zkusili vypracovat úkoly ve škole. V okamžiku, kdy ve třídě nebyla větší skupina lidí, před kterými by se žák mohl předvádět, byl schopný úkoly plnit, co více, byl schopen se na ně v omezeném časovém horizontu i soustředit. Často jsme si po úkolech i povídali. Mezi žákovy koníčky patří rybaření, které bylo velmi často předmětem našeho rozhovoru. Žákovi imponoval můj zájem o jeho koníček, bylo to na něm viditelné.

Po tom, co jsem se za žákem vydala na chodbu a vysvětlila mu, že takové chování je přes čáru, se žák do třídy na zbytek hodiny vrátil. Čekala jsem, že bude proti návratu do třídy protestovat, ale nevydal ze sebe ani hlásku, jenom na mě s úžasem zíral. I nadále však v hodině odmítal pracovat, tak jsem ho už do konce raději nevyvolávala. Při úkolech, které dostával do domova se podle paní vychovatelky žák vztekal, protože mu byl výrazně zkrácen jeho volný čas. Po pár měsících každodenního plnění úkolů ve škole a povídání si bylo vidět, že tato metoda měla na žáka vliv. Na jednu stranu sice žák pořád nedokázal udržet pozornost celou hodinu, často si chodil ořezávat tužky, smrkat apod., a svým tempem se nedokázal vyrovnat ostatním spolužákům. Na stranu druhou, podobně intenzivní výkyvy emocí se od té doby v mých hodinách neprojevily a bylo vidět, že se žák snaží, že mu učivo není úplně lhostejné. Ikdyž mu to ne vždy šlo, snaha byla viditelná. Žák se naučil vnímat učitele pozitivněji, z vlastní zkušenosti můžu říci, že mi obšas nosil namalované obrázky, abych si je ve třídě vystavila. Rovněž se již nesnažil být za každou cenu středem pozornosti. Našich, společně strávených, deset hodin nad rámec školní výuky týdně tedy považuji za úspěšné řešení vzhledem ke změně chování žáka při hodinách.

5

The student was very expressive from the first year. He liked to draw attention to himself in class and declared himself the class clown. However, it was nothing serious. Of course, he was very disruptive in class, which made him antagonize most of the teachers. He also had high absenteeism, which, however, was always excused. His benefit was very below average. Already from the first semester, subjects such as Czech language, mathematics, physics and chemistry were sufficient for a grade. His behavior was often accompanied by being kicked out of the class and the general tense atmosphere in the class, because it was very difficult for us teachers to somehow smoothly conduct the lesson and explanation with this student in the class.

The pupil had ADHD and dyslexia confirmed by the pedagogical psychology consultancy. The teachers therefore tried to work more individually with the pupil. Dividing the work into smaller tasks, they gave him more time for written work, tests and oral examinations. Increasingly, however, the student showed minimal effort, he handed in assigned tasks late or not at all. His school attendance also deteriorated.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

In the third year, his attendance and grades deteriorated to a dismal extent. His class teacher had been dealing with the situation for some time with both him and his parents. However, the student repeatedly did not go to school, did not complete assignments, and behaved inappropriately in class. Since he was already of legal age, he could write the excuse himself. At the end of the third year, he knew that things were getting really tough, so he 'caught up' with his attendance, but he had to make up for physics and mathematics. The student did not pass physics, did not pass the second and finished his studies at our school.

Interview

don't quite know what the result of the solution is in this case. The student absolutely did not respect many points of the school rules, so he repeatedly violated them. He had poor grades and attendance. Despite the great patience and willingness of the teachers, he could no longer continue his studies at our school.

Failure

18, 3. ročník

počítačové hry, sport, hodba

ADHD,Poruchy pozornosti a aktivity,Psychiatrická diagnóza,Dyslexie

Nevhodné chování,Podvody,Záškoláctví

Žák byl již od prvního ročníku velmi výrazný. Rád na sebe v hodinách upozorňoval a sám se prohlašoval za klauna třídy. Nejednalo se však o nic úplně vážného. Samozřejmě v hodinách hodně vyrušoval, čímž si zprotivil většinu učitelů. Měl taktéž vysokou absenci, která však byla vždy omluvená. Jeho prospěch byl velmi podprůměrný. Již od prvního pololetí měl předměty jako český jazyk, matematika, fyzika či chemie za známku dostatečnou. Jeho chování často doprovázelo vyhazování z hodiny a celkovou napjatou atmosféru ve třídě, jelikož právě pro nás učitele bylo velmi náročné s tímto žákem ve třídě nějak plynule vést hodinu a výklad.

Žák měl z pedagogicko psychologické poradny potvrzené ADHD a dyslexii. Učitelé se proto snažili s žákem pracovat více individuálně. Práci rozdělovat na menší úkoly, dávali mu jak na písemné práce, testy či ústní zkoušení více času. Čím dál více se však u žáka projevovala minimální snaha, zadané úkoly odevzdával pozdě či vůbec. Také se zhoršila jeho školní docházka.

Ve třetím ročníku se jeho docházka i prospěch zhoršil do tristní míry. Situaci již nějakou dobu řešil jeho třídní učitel jak s ním tak s jeho rodiči. Žák však opakovaně do školy nechodil, neplnil úkoly, v hodinách se choval nepřiměřeně nevhodně. Jelikož byl již plnoletý omluvenky si mohl psát sám. Na konci třetího ročníku věděl, že už jde opravdu do tuhého, takže docházku 'dohnal', avšak z fyziky a matematiky musel dělat reparát. Žák z fyziky neudělal, na druhý nepřišel a ukončil na naší škole studium.

Nevím úplně, co je v tomto případě výsledek řešení. Žák absolutně nerespektoval spoustu bodů školního řádu, opakovaně ho tedy porušoval. Měl nedostatečný jak prospěch, tak docházku. I přes velkou trpělivost a ochotu učitelů ve studiu na naší škole nadále nemohl pokračovat.

5

The situation I recall happened about ten years ago when I was an eighth grade classroom teacher. I have taught this class since sixth grade, which gave me enough time to get to know the students. I did not notice any serious educational problems during that time, not even with the two students who are the main characters of this story. These two students were very good friends, they sat together in the desk and their performance in school was average. They weren't known for disciplinary problems, although they occasionally forgot something or were louder, leading to a few remarks. I often saw them after school with my friends, because I live in the same village as the school. They also had older friends who unfortunately introduced them to cigarettes and chewing tobacco.

One day, the students decided to take tobacco to school and distribute it to other classmates. They were caught by the teacher's assistant during recess. The situation was new for the school and required a discussion between the teachers about a suitable solution. From the beginning, I proposed lowering the mark for behavior, even though some colleagues pointed out that the students had never had problems before and regretted their actions. Some suggested milder punishments, such as a reprimand from a class teacher or school principal.

Violation of classroom/school rules

However, I felt that the violation of school rules was serious and the students should have learned their lesson, so they ended up getting a reduced behavior grade.

Consequences

However, this punishment had undesirable consequences. Pupils thought they didn't have to work hard in school because they already had a bad grade, which led to further deterioration in their performance and discipline. The situation spread among the other pupils and the pupils were the target of ridicule and sometimes even criticism from the teachers. This attitude was maintained until the ninth grade. Today I realize that I may have punished too harshly and should have considered the overall behavior of the pupils before the incident. I try to apply this lesson in solving current problems.

Failure

8. třída

Sporty basketbal, fotbal), práce s počítačem,

Doktorské (PhDr), čeština, němčina

30

Situace, kterou si vybavuji, se odehrála přibližně před deseti lety, kdy jsem byla třídní učitelkou osmé třídy. Vedla jsem tuto třídu již od šestého ročníku, což mi dalo dostatek času na to, abych žáky poznala. Nezaznamenala jsem během té doby žádný závažný výchovný problém, a to ani u dvou žáků, kteří jsou hlavními postavami tohoto příběhu. Často jsem je viděla po škole s kamarády, protože bydlím ve stejné obci jako škola. Měli i starší kamarády, kteří je bohužel seznámili s cigaretami a žvýkacím tabákem. Jednoho dne se žáci rozhodli vzít tabák do školy a rozdávat ho dalším spolužákům. Byli přistiženi asistentkou pedagoga během přestávky.

Tito dva žáci byli velmi dobří kamarádi, seděli spolu v lavici a jejich výkony ve škole byly průměrné. Nebyli známí pro kázeňské problémy, ačkoli občas něco zapomněli nebo byli hlasitější, což vedlo k několika poznámkám.

Situace byla pro školu nová a vyžadovala diskusi mezi vyučujícími o vhodném řešení. Já jsem od začátku navrhovala snížení známky z chování, přestože někteří kolegové upozorňovali na to, že žáci nikdy předtím problémy neměli a litují svého jednání. Někteří navrhovali mírnější tresty, jako například důtku od třídního učitele nebo ředitele školy. Přesto jsem cítila, že porušení školního řádu bylo vážné a žáci se měli poučit, a tak nakonec dostali sníženou známku z chování.

Tento trest však měl nežádoucí důsledky. Žáci si mysleli, že nemusí dále usilovat ve škole, protože už mají špatnou známku, což vedlo k dalšímu zhoršení jejich výsledků a kázni. Situace se roznesla mezi ostatními žáky a žáci byli terčem posměchu a někdy i kritiky od učitelů. Tento postoj se udržel až do deváté třídy. Dnes si uvědomuji, že jsem možná trestala příliš přísně a měla jsem zvážit celkové chování žáků před incidentem. Snažím se tuto lekci uplatnit při řešení současných problémů.

5

got to know the student when I took over the class from a colleague in the 3rd grade, who warned me about him in advance, as she had previously dealt with family problems with him. The student was always ready for class, but there was always a problem with his behavior in class. It started with constant yelling and using profanity, which I initially dealt with with reprimands and extra work. During the breaks, however, he started running around the classroom and in the corridor and started attacking his classmates, which, given his height and weight, led to a really big danger that he would seriously hurt someone.

The student's family history is such that he lived with his mother until he was 7 years old, who developed drug addiction and distribution, so he was taken from his mother in the 2nd grade and handed over to his father for upbringing. The student is an only child, he does not see his mother at all, and his relationship with his father could be described as forced. The class history is that he is not popular in the class. Most children are afraid of him. He has about two friends in his class, on whom he has a bad influence.

Physical aggression, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

At first, I dealt with the pupil's behavior by simply reprimanding and extra tasks, after some time his behavior was very exhausting to me and the other pupils, and when the pupil started to hurt his classmates, I decided to take action and called his father to the school. The meeting also took place in the presence of the educational advisor. We agreed together that the student would visit a child psychologist, who also sent him to neurology, and then he was diagnosed with ADHD with aggression and dysorthography. Since the student was not prescribed any medication, he was not even recommended an assistant, and I only received a paper with a methodical recommendation, which, however, did not help me much, as it contained recommendations for an assistant. Due to the number of students in the class (29), it was not possible for me to approach the student individually and focus only on his needs. I discussed it with my colleagues, with whom we came up with a solution, namely that we will try to entertain him as much as possible during the entire time he is at school. Enough of the role of the wardrobe, he wiped the blackboard, helped me and my colleagues from the cabinet with copying materials and also helped with the service in the corridor.

(Disciplinary) Punishments, Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

would say that with us seizing him, he has calmed down quite a bit and his unwanted behaviors are not as frequent as they used to be. However, it's still not ideal and I'm quite disappointed, I didn't like the psychologist's approach at all, and from my point of view, the student's case is such that he should get an assistant. We have been working this way for a year now and I will probably teach him one more year, I would like to help him further, but I don't know how and I am afraid that with the transition to the second grade, his behavior will worsen again.

Longterm success

9 let, 3.třída

ježdění na koloběžce/kole, běhání

ADHD,Agresivita,Dysortografie

Agrese,Vulgární vyjadřování,Fyzické násilí,Neúcta k autoritám

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ (Magisterské studium)

12 let

Žáka jsem poznala, když jsem přebírala třídu od kolegyně ve 3. třídě, která mě na něj předem upozorňovala, jelikož s ním už dříve řešila rodinné problémy. Žák byl vždy do hodin připraven, ovšem v hodinách nastal vždy problém v jeho chování. Začínalo to neustálým vykřikováním a používáním vulgárních výrazů, což jsem ze začátku řešila napomenutím a prací navíc. O přestávkách ovšem začal běhat okolo třídy a na chodbě a začal napadat spolužáky, což vzhledem k jeho výšce a váze, vedlo k opravdu velkému nebezpečí, že někomu těžce ublíží.

Rodinná anamnéza žáka je taková, že žil do svých 7 let se svou matkou, u které se vyskytla drogová závislost a distribuce, proto byl ve 2.třídě matce odebrán a předán do výchovy otci. Žák je jedináček, s matkou se vůbec nevídá a jeho vztah s otcem by se dal popsat jako nucený. Třídní anamnéza je taková, že ve třídě oblíbený není. Většina dětí se ho bojí. Má ve třídě asi dva kamarády, na které má ovšem špatný vliv.

Zprvu jsem tedy řešila žákovo chování pouhým napomínáním a úkoly navíc, po nějaké době mě i ostatní žáky jeho chování velice vyčerpávalo, a když žák začal ubližovat spolužákům, rozhodla jsem se zakročit a zavolala si jeho otce do školy. Schůzka probíhala i za přítomnosti výchovné poradkyně. Společně jsme se domluvili, že žák navštíví dětského psychologa, který ho poslal také na neurologii a poté mu diagnostikovali ADHD s agresí a také dysortografii. Jelikož žákovi nebyly předepsány žádné léky, nebyla mu ani doporučena asistentka a já dostala pouze papír s metodickým doporučením, které mi ovšem moc nepomohlo, jelikož na něm byly doporučení pro asistentku. Vzhledem k počtu žáků ve třídě (29), pro mě nebylo možné k žákovi individuálně přistupovat a soustředit se pouze na jeho potřeby. Probrala jsem to s kolegyněmi, se kterými jsme vymysleli jakési řešení, a to že se ho pokusíme co nejvíce zabavit po celou dobu, kdy je ve škole. Dost roli šatnáře, utíral tabuli, pomáhal mně a kolegyním z kabinetu s kopírováním materiálů a také pomáhal se službou na chodbě.

Řekla bych, že tím, že jsme ho zabavili, se docela uklidnil a jeho nežádoucí projevy chování nebyly tak časté jako dříve. Pořád to ovšem není ideální a jsem z toho dost zklamaná, přístup psychologa se mi vůbec nelíbil a z mého pohledu je žákův případ takový, že by asistenta k sobě dostat měl. Takto už fungujeme rok a budu ho pravděpodobně učit ještě jeden další, ráda bych mu dále pomohla, ovšem sama nevím jak a bojím se, že s přechodem na druhý stupeň se jeho chování opět zhorší.

5

The student started going to the 1st grade. When he first came to school, you could tell he was nervous. Once, during a math class, he started crying out of nowhere and shouting throughout the class that he wanted to go home, that he wanted to go to his mother, etc. The teacher did not know what to do at that moment, as she had never seen this behavior before. So she began to soothe him and tried to stop this crying fit. Hopelessly. After some time, the teacher's assistant came to the class, who was free at the time and happened to be walking along the corridor. When she saw what the situation was, she decided to take the student from the classroom to the corridor and calm him down there. The teacher in the class was relieved that she could continue with the math lesson. This situation was then repeated every day. The student began to demand more and more attention with his shouting. His roar became more and more unbearable. Once the assistant interviewed him about why he was doing such scenes. To that, the student replied that he wanted to go home to see his mother, that she told him she would come to get him soon and she still didn't go. Still the same thing over and over. Once, the student even had such a fit of crying and screaming that he started throwing benches and chairs in the empty classroom, where the assistant took him, as always, and it was impossible to calm him down. It all escalated when the assistant grabbed his hand to calm him down and he reached for her as if to slap her.

The student is a fairly normal boy, but he is an only child and this is reflected in his behavior. He often shouts in class, is offended when someone reprimands him, and often doesn't pay attention and makes a mess around the classroom. His academic average is average, which is often due to inconspicuous copying. However, if the student tries, he can be very clever and observant. Parents are quite mobile people and it can be seen that the student shows this very much with his behavior. They practically spoil him all the time with new things like clothes or shoes and often brag about it at school in front of his classmates.

Emotional outbursts

Unfortunately, the moment he reached for her, the assistant couldn't take it, or probably the defensive reflex kicked in and she slapped him at that moment. The student remained speechless at that moment and started crying even more, this time it was a cry of pain. At that moment, the assistant realized that she had not done a good thing at all and of course apologized, but added that this would not have happened if he had behaved like a good boy who goes to the first grade. That he is not the only one who misses his mother, because surely all children miss their parents, especially when they started going to the first grade.

Physical intervention, Transfer of student

Immediately after this incident, the student calmed down and calmly went to his place in the classroom. He sat like a nail and paid attention. But the next few days were the same as every day. In the end, the educational advisor had to get involved and the whole situation began to be resolved with the student's parents. So in this case, even an unintentional slap didn't help.

Shortterm success

6 let, 1. třída

nebylo řečeno

Matematika - informatika

9 let

Žák začal chodit do 1. třídy. Když poprvé přišel do školy, bylo na něm vidět, že je nervózní. Jednou při hodině matematiky začal z ničeho nic plakat a křičet po celé třídě, že chce domů, že chce k mamince apod. Učitelka v tu chvíli nevěděla, co má dělat, jelikož tohle chování u něj ještě nezaznamenala. Začala jej tedy utišovat a snažila se tento záchvat pláče zastavit. Beznadějné. Po nějaké chvíli přišla do třídy asistentka pedagoga, která v tu chvíli měla volno a šla náhodou po chodbě. Když viděla, jaká je situace, rozhodla se vzít žáka z třídy na chodbu a tam ho utišit. Paní učitelka ve třídě si oddechla, že může pokračovat v hodině matematiky. Tato situace se opakovala pak každý den. Žák si svým křičením začal vyžadovat čím dál víc pozornosti. Jeho řev byl čím dál více nesnesitelný. Jednou s ním vedla asistentka rozhovor, proč dělá takové scény. Na to jí žák odpověděl, že chce jít domů za maminkou, že mu řekla, že si pro něj brzy přijde a pořád nejde. Pořád jedno a to samé dokola. Jednou dokonce měl žák takový záchvat pláče a křiku, že začal v prázdné učebně, kam jej asistentka jako vždy odvedla, házet s lavicemi a židlemi a nebylo možné jej uklidnit. Vše vygradovalo tím, když jej asistentka chytla za ruku, aby jej uklidnila a on se po ní napřáhl, jakoby jí chtěl dát facku.

Žák je vcelku normální kluk, avšak je jedináček a to se hodně odráží na jeho chování. Často vykřikuje v hodinách, je uražený, když jej někdo napomene a často také nedává pozor a dělá nepořádek po třídě. Jeho studijní průměr je průměrný, což je často způsobeno nenápadným opisováním. Avšak pokud se žák snaží, dokáže být velmi chytrý a pozorný. Rodiče jsou celkem movití lidé a je vidět, že žák to svým chováním velmi dává najevo. Prakticky jej neustále rozmazlují novými věcmi jako je oblečení nebo boty a často se tím chválí ve škole před spolužáky.

Bohužel v tu chvíli, co se po ní napřáhl, to asistentka neunesla, nebo pravděpodobně obranný reflex zasáhl a ona mu v tu chvíli dala facku. Žák v tu chvíli zůstal jako němý a spustil ještě ve větší pláč, tentokrát to byl pláč z bolesti. V ten moment si asistentka uvědomila, že vůbec neudělala dobrou věc a samozřejmě se omluvila, avšak dodala, že by se to nestalo, pokud by se on choval jako hodný kluk, který chodí do první třídy. Že není jediný, komu se stýská po mamince, protože určitě všem dětem se stýská po rodičích, navíc když začali chodit do první třídy.

Ihned po této události se žák celkem uklidnil a šel v klidu na místo ve své třídě. Seděl jako přibitý a dával pozor. Avšak další dny se opakovalo to samé jako každý den. Nakonec se do toho musel vložit výchovný poradce a celá situace se začala řešit s rodiči žáka. Takže v tomto případě ani neúmyslná facka nepomohla.

5

Children and teenagers of various nationalities study at our school, who came from Ukraine, Kazakhstan, Russia, Belarus and other countries to learn English and Czech and enter foreign universities. Recently, there was an unpleasant incident in an English class when, while completing one of the assignments, a student from Russia decided to joke about the tension that had arisen between Ukrainian and Russian students. His joke provoked a negative reaction from some students from Ukraine, and if it wasn't for my presence, it could have quickly escalated into a serious conflict. I immediately ended this discussion and asked the students to return to the task that the whole class was doing. The student who made a bad joke on this topic took everything lightly, and the students who reacted negatively to it were clearly annoyed for the rest of the class, but the conflict did not continue. A few days later, I discovered that the conflict continued without my knowledge and without the knowledge of the other teachers until it took a serious turn.

The student who caused the conflict: 18 years old, extrovert, very sociable and popular among classmates, often disrupted the course of the lesson, interrupting and jumping into the teacher's speech. Students who reacted negatively to his behavior: 17-18 years old, extroverts (?), not shy and don't talk much, are in a difficult family situation.

Verbal aggression

The student who started the conflict didn't really have any serious bad intentions to start a fight, but due to his easy going nature, he didn't realize how bad he behaved and what such behavior could lead to. When I learned about a serious conflict, it was too late to tell the school principal because he had already started to resolve the conflict earlier. My task was to add information about the situation that happened during my lesson, and then to regulate the problematic behavior in the next lessons. The conflict was resolved by the student who had offended the others apologizing, which they accepted. An educational interview was conducted with the student, after which he realized the consequences of such behavior and that these consequences can be very serious due to the large emotional side of the problem.

Working with the collective, Interview

In the future, such conflicts did not continue, the director decided to add various activities and events to the course program, such as board games, watching movies together, various themed evenings and the like. Things like this helped to lighten the atmosphere and bring students from all backgrounds together.

Longterm success

18 let

Videohry, čtení, sociální sítě

Mgr., AJ, ČJ, RJ

17 let

Na naší škole studují děti a teenageři různých národností, kteří přijeli z Ukrajiny, Kazachstánu, Ruska, Běloruska a dalších zemí, aby se naučili anglicky a česky a vstoupili na zahraniční univerzity. Nedávno na hodině angličtiny došlo k nepříjemnému incidentu, kdy se při vyplnění jednoho z úkolů student z Ruska rozhodl vtipkovat o napětí, které mezi ukrajinskými a ruskými studenty vzniklo. Jeho vtip vyvolal negativní reakci některých studentů z Ukrajiny a nebýt mé přítomnosti, mohlo by to rychle přerůst ve vážný konflikt. Okamžitě jsem ukončil tuto diskusi a požádala studenty, aby se vrátili k úkolu, který dělala celá třída. Student, který na toto téma udělal špatný vtip, vše bral na lehkou váhu a studenti, kteří na to reagovali negativně, byli po celý zbytek hodiny zjevně otrávení, ale konflikt nepokračoval. O pár dní později jsem zjistil, že konflikt pokračoval mého bez vědomí a bez vědomí ostatních učitelů, dokud nenabral vážný spád.

Student, který konflikt vyvolal: 18 let, extrovert, velmi společenský a mezi spolužáky oblíbený, často narušoval průběh hodiny, vyrušoval a skákal do řeči učiteli. Studenti, kteří na jeho chování reagovali negativně: 17-18 let, extroverti (?), nejsou stydliví a moc nemluví, jsou v těžké rodinné situaci.

Student, který konflikt vyvolal, ve skutečnosti neměl vážné zlé úmysly, kterými by chtěl vyvolat hádku, ale vzhledem ke své snadné povaze si neuvědomoval to, jak špatně se zachoval a k čemu takové chování může vést. Když jsem se dozvěděl o vážném konfliktu, bylo pozdě na to, to říct řediteli školy, protože ten už tento konflikt začal řešit dřív. Mým úkolem bylo doplnit informace o situaci, která se během mé lekce stala, a následně regulovat problematické chování v dalších lekcích. Konflikt se vyřešil tak, že se ten student, který ostatní urazil, omluvil, což oni přijali. Se studentem byl proveden výchovný rozhovor, po kterém si uvědomil, jaké důsledky může mít takové chování a že tyto důsledky mohou být velmi vážné vzhledem k velké emocionální stránce problému.

Do budoucna takové konflikty nepokračovaly, ředitel se rozhodl do programu kurzu přidat různé aktivity a akce, jako jsou deskové hry, společné sledování filmů, různé tematické večery a podobně. Takové věci pomohly rozmělnit atmosféru a sblížit studenty ze všech prostředí.

5

During the entire period of distance learning in the last school year, I assigned tasks and responsibilities to the students in an unchanged form, by which I mainly mean that I also wanted reports and projects from them. Either they always knew in advance when it was their turn or when they had to hand everything in, or I told them that we would present it or hand it over when we got back to school. I warned them before they went back to school before the end of the school year that we were going to present the papers they had to do that semester, they had an exact schedule of when they would present, either on Teams or when they returned in school. When the situation calmed down and we went back to the desks, one student did not bring my report to school. On Teams, they had written exactly what I would want from them, when, what they should have ready, there could be no arguing there. So I told him outright that it was five, then that he would be able to fix it. It's not about giving them bad grades, but rather that they have the motivation to really give me everything. I emphasized that I was simply telling everyone that it was written there several times and he snapped at me: 'But that's not my concern! Why didn't you remind me? I'm not going to scroll up in the chat and look for what you wrote there, I don't have time for that!' For a while, I let him ride me out in a similar spirit and I tried to keep telling him that he had to do his tasks and check what his duty was, but he kept doing his.

The class functions as a close-knit collective, it is all boys and only one girl, who is rather quiet and does not participate much in communication, but the boys stick together. They don't always have fun together, but at least they form groups and no one is left out. They learn very well there, there is a friendly atmosphere. The boys often joke with each other, but also with the teachers, they are not particularly rude. There is a natural bustle in the classroom, which some colleagues tend to keep quiet, but I don't mind it to the extent that we are able to discuss and repeat the material. I don't want to disrupt the class climate by shouting unnecessarily and demanding absolute peace and quiet. One student is above average, he definitely has what it takes to get to high school without any problems. He is inquisitive, he is interested in details, for example last time, when I told them that there was a German minority living in the border area, he suddenly asked me how many there were when they were a minority. Every cantor is happy to have such a child in the team who, with his questions, will make the lesson special for others as well. Less positive in this case is the fact that this student is in no way able to admit his mistake. For example, if he writes to see ypsilon, he is able to argue with me for ten minutes in hypothetical circles, why ypsilon could be there and they are questions like: '... and what if?' So it is also a disturbing element to some extent. But he blames everything not only on the teacher, but also on his classmates, he has almost no capacity for self-reflection.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal aggression

Constantly twisting one argument and alluding to the fact that he doesn't have time to deal with any tracking, I just couldn't stand it and started yelling at him, and not only with a raised voice, but like quite harshly. In retrospect, I know that his attitude turned me on, I remember from the gym, how we had to check everything and suddenly I couldn't argue logically and calmly, but he just really pissed me off. And I know that I couldn't handle this situation, I should have dealt with it somehow rationally, calmly, not to be provoked, not to get upset like that. I know I said rational things, but I should have beaten him with arguments and not solved it in such an unfortunate way, simply not yelling at him. I emphasized that it was his duty to watch his deadlines, that he had to complete his tasks, that I didn't want so much from them. I was also annoyed by the fact that he attacked mine, saying that he certainly didn't have time, while I knew how much time I probably had and how much effort I put into just making sure they knew everything, and especially how many times I had to remind fourteen-year-old students, when is their report due. I remember saying to him: 'You have to take care of yourself, of your own free will, what your responsibilities are! That's your only job at school, to check when you have a report, when a paper is written, I wouldn't have to tell you at all, it's not my concern that it's not enough for you once and you write it down somewhere. Here, we are trying to prepare you for the fact that one day you will go to work and there, too, no one will repeat everything to you over and over again. You must learn to be independent.' The rest of the class already moderated him, they recognized that they had to fulfill their obligations, that they understood it, even in my not-so-professional state, they stood by my side. Several times they emphasized to the other students that he should be quiet, that he should bring it in next time and correct his grade, etc. The majority of the class, i.e. those who are mostly not afraid to speak, said: 'Student, stop it.'

Disrespectful communication

Right at that moment, the class was dead silent, it took us a lot of time, so the lesson had just ended, we didn't reflect on it immediately and I really needed to go and calm down. The student was just sitting, not interested in anything, you could see that he was angry that I dared to say something to him. My unpedagogical behavior did not backfire in the long run. The noise in the classroom is always the same, the raised voice does not worry anyone, no one assumes that I might start shouting again. The student keeps asking nonsensical questions just so he doesn't have to admit that he's wrong, that he did something wrong, but this is more disruptive than downright rude as in the described case. I think they just thought that the teacher just blew up, but otherwise it didn't seem to resonate with them, or at least I didn't notice it. The student sometimes tries to jump out, but he has never been so impudent as to answer contemptuously that it is actually my problem, that he has forgotten something. I have to say that it also affected my behavior, sometimes I raise my voice, for example, when there is a lot of traffic, but I never shout like that again, I try not to be provoked by anything like that. I didn't like it and I think I just couldn't handle the situation.

Partial success

14 let, 8. ročník

PC hry, airsoft

Titul Mgr., předměty dějepis a čeština

Dva roky

Po celou dobu distanční výuky v minulém školním roce jsem žákům zadávala úkoly a povinnosti v nezměněné podobě, tím chci hlavně říct, že jsem po nich chtěla i referáty a projekty. Buď vždy dopředu věděli, kdy budou na řadě, nebo kdy mají vše odevzdat, nebo jsem jim řekla, že si to odprezentujeme nebo předáme, až se vrátíme do školy. Upozornila jsem je předtím, než se vraceli zpět do škol před koncem školního roku, že si budeme prezentovat referáty, které měli za úkol udělat v to dané pololetí, měli přesný rozpis, kdy budou prezentovat, ať už na Teamsech, nebo při případném návratu ve škole. Když se situace rozvolnila a vrátili jsme se zpět do lavic, jeden žák mi referát do školy nedonesl. Na Teamsech měli přesně napsáno, co po nich kdy budu chtít, kdy, co mají mít hotové, tam nešlo polemizovat. Tak jsem mu narovinu řekla, že má za pět, pak že si to ale bude moct opravit. Nejde mi o to, jim dát špatné známky, ale spíš, aby měli motivaci mi vše opravdu donést. Zdůrazňovala jsem, že jsem to prostě všem říkala, že to tam měli několikrát napsáno a on na mě vyjel: 'To ale není moje starost! Proč jste mi to jako nepřipomněla? Já tady přece nebudu v tom chatu rolovat nahoru a hledat, co jste tam kdy psala, na to nemám čas!' Chvilku jsem ho nechala na mě v podobném duchu vyjíždět a snažila se mu dokola pořád omílat, že si musí plnit úkoly a kontrolovat si, jaké má je jeho povinnost, ale on si pořád vedl svou.

Třída funguje jako stmelený kolektiv, jedná se o samé kluky a jen jednu holku, která je spíše tichá a do komunikace se moc nezapojuje, ale kluci drží spolu. Nebaví se vždy všichni dohromady, ale aspoň tvoří skupinky a nikdo tak není odstrčený. Učí se tam velmi dobře, vládne tam přátelská atmosféra. Kluci často vtipkují mezi sebou, ale i s vyučujícími, drzí nejsou nijak zvlášť. Ve třídě vládne přirozený ruch, který mají někteří kolegové tendenci pořád utišovat, ale mně to nevadí do té míry, kdy jsme schopni probrat a zopakovat učivo. Nechci zbytečným okřikováním a vyžadováním absolutního klidu a ticha narušovat klima třídy. Jeden žák je nadprůměrný, rozhodně má na to se dostat na střední školu bez jakýchkoli problémů. Je zvídavý, zajímá se o detaily, třeba minule, když jsem jim říkala, že v pohraničí žila německá menšina, tak se mě najednou zeptal, kolik jich asi tak bylo, když to byla menšina. Každý kantor je rád, když má v kolektivu takové dítě, které svými dotazy ozvláštní hodinu i pro ostatní. Méně pozitivní je v tomto případě už to, že tento žák není schopen v žádném případě uznat svou chybu. Například, když napíše vidět s ypsilon, tak je schopný se se mnou třeba i deset minut dohadovat v hypotetických kruzích, proč by tam to ypsilon mohlo být a jsou to otázky typu: '... a co když?' Takže je to do jisté míry i rušivý element. Ale nesvádí vše jenom na učitele, ale i na spolužáky, on nemá skoro žádnou schopnost sebereflexe.

Neustálé omílání jednoho argumentu a narážení na to, že nemá čas se zabývat nějakým dohledáváním, jsem prostě nevydržela a začala jsem na něj křičet, a nejen se zvýšeným hlasem, ale jako dost zostra. Zpětně vím, že mě vytočil ten jeho přístup, sama si pamatuji z gymplu, jak jsme si museli všechno kontrolovat a najednou jsem nemohla nějak logicky a v klidu argumentovat, ale prostě mě hrozně rozzuřil. A vím, že jsem tuto situaci nezvládla, měla jsem to řešit nějak racionálně, v klidu, nenechat se vyprovokovat, nenechat se takhle rozčílit. Vím, že jsem říkala racionální věci, ale měla jsem ho spíš utlouct argumenty a neřešit to takovou nešťastnou formou, prostě na něj neřvat. Zdůrazňovala jsem, že to je jeho povinnost, hlídat si své termíny, že si musí plnit úkoly, že toho po nich nechci tak moc. Naštvalo mě i to, že na mé útočil s tím, že on teda rozhodně nemá čas, přitom jsem věděla, kolik času mám asi tak já a kolik úsilí jsem věnovala jen tomu, aby vše věděli, a hlavně kolikrát jsem musela čtrnáctiletým žákům připomínat, kdy mají termín referátu. Pamatuji si, že jsem mu řekla: 'Ty se musíš sám, z vlastní vůle zajímat o to, jaké máš povinnosti! To je tvoje jediná práce ve škole, pohlídat si, kdy máš referát, kdy se píše písemka, já bych vám to nemusela vůbec říkat, není moje starost, že vám to nestačí jednou a zapíšete si to někam. Snažíme se vás tady připravit na to, že jednou budete chodit do práce a tam vám taky nikdo nebude pořád dokola všechno opakovat. Vy se musíte naučit samostatnosti.' Zbytek třídy ho už pak i mírnil, uznali, že si musí plnit povinnosti, že to chápou, i v tom mém ne zrovna profesionálním stavu stáli na mé straně. Několikrát ostatním žákům zdůrazňovali, že už má být ticho, že to má donést příště a známku si opravit atd. Většina třídy, tedy ti, co se většinou nebojí mluvit, říkala: 'Žáku, nech toho.'

Hned v onu chvíli bylo ve třídě hrobové ticho, zabralo nám to dost času, takže zrovna skončila hodina, bezprostředně jsem to už nijak nereflektovali a popravdě jsem se potřebovala jít hlavně zklidnit. Žák jen seděl, nezajímal se o nic, bylo vidět, že je naštvaný, že jsem si dovolila mu něco říct. Moje nepedagogické chování se z dlouhodobého hlediska neodrazilo. Ruch je ve třídě pořád stejný, zvýšený hlas nikoho neznepokojuje, nikdo nepředpokládá, že bych mohla zase začít křičet. Žák se dál ptá na nesmyslné otázky jen proto, aby nemusel uznat, že nemá pravdu, že něco udělal špatně, ale tohle je spíš rušivé než vyloženě drzé jako v tom popsaném případu. Myslím, že si akorát řekli, že učitelka prostě vybouchla, ale jinak to v nich zřejmě nerezonovalo, nebo jsem si toho alespoň nevšimla. Žák se občas snaží ještě vyskakovat, ale nikdy už nebyl až do také míry drzý, že by pohrdavě odpovídal, že je to vlastně můj problém, že on něco zapomněl. Ještě musím říct, že se to odrazilo i na mém chování, někdy zvýším hlas, třeba, když je mimořádný ruch, ale nikdy už nekřičím takovýmto způsobem, snažím se, aby mě nic takhle nevyprovokovalo. Samotné se mi to nelíbilo a myslím, že jsem tu situaci prostě nezvládla.

5

One day I had surveillance in the hallway during recess. I went to my classroom from which I heard loud swearing. After the last sentence: 'More, you only eat dogs at home.' I ran into the classroom. The student insulted his classmate. I tore the students apart and took them to the office, where I tried to resolve the situation calmly. The student claimed all along that he started it himself. The student, on the other hand, was quiet the whole time and didn't say a word. I warned the student that if this happens again, I will have to call my parents.

Student: bully: 7th grade, Roma ethnicity, below average school results Student: bullied: 7th grade, Vietnamese nationality, above average school results

Physical aggression, Verbal aggression, Bullying

days after the first incident, the math teacher informed me that a student in her class had yelled at a classmate while he was at the blackboard. I went to the class and wanted to know the opinion of the other students. They confirmed to me that these were not the first insults. But everyone was afraid of the student, so they didn't want to tell me. The student threatened the whole class that they would end up like a classmate if they 'sue'. There was even more than one physical attack on a classmate, which was confirmed when the classmate showed me the bruises on his hands and stomach. I called the student's parents at the school. I calmly tried to convince them to calm him down, otherwise disciplinary action would follow. The student's parents accused me of racism, that their son was definitely not like that, that I had to make it up, and went to complain to the principal. He stood up for me, so the parents enrolled the student in another school.

Transfer of student, Interview

After the pupil left for another school, the classroom was completely calm, a friendly atmosphere. The student was one of the most popular in the class. When the student left for the school where a friend of mine taught, it came to my attention that he continued the insults at this school as well. His target was again a student of Vietnamese nationality.

Longterm success

13 let a 7.ročník

Chození ven s kamarády

Dyslexie,Dysgrafie

Lhaní,Rasismus

Mgr.

47 let

Jeden den jsem měl o přestávce dohled na chodbě. Šel jsem do své třídy, ze které jsem slyšel hlasité nadávky. Po poslední větě: ,,More, doma žerete jen psy.” Jsem vběhl do třídy. Žák A urážel svého spolužáka B. Žáky jsem od sebe odtrhl a vzal si je do kabinetu, kde jsem se pokusil situaci v klidu vyřešit. Žák A celou dobu tvrdil, že si začal žák B. Žák B naopak byl celou dobu potichu a neřekl ani slovo. Žáky jsem upozornil na to, že jestli se to bude opakovat, tak budu muset zavolat rodiče.

ŽÁK A: 7.třída, romské etnikum, podprůměrné školní výsledky ŽÁK B: 7.třída, vietnamská národnost, nadprůměrné školní výsledky

Dva dny po první incidentu mi oznámila učitelka matematiky, že v její hodině pokřikoval žák A na žáka B, když byl u tabule. Zašel jsem do třídy a chtěl jsem znát názor ostatních žáků. Potvrdili mi, že se nejednalo o první urážky. Jenže ze žáka A měli všichni strach, a tak mi to nechtěli říct. Žák A celé třídě vyhrožoval, že dopadnou jako žák B, jestli budou “žalovat”. Dokonce došlo i k nejednomu fyzickému napadení žáka B, což se potvrdilo, když mi žák B ukázal modřiny na rukou a na břiše. Zavolal jsem si do školy rodiče žáka A. Pokusil jsem se jim v klidu domluvit, aby si jej zklidnili, že jinak přijdou na řadu kázeňské postihy. Rodiče žáka A mě nařkli z rasismu, že takový jejich syn určitě není, že jsem si to musel vymyslet a šli si stěžovat za ředitelem. Ten se mě zastal, a tak rodiče přihlásili žáka A na jinou školu.

Po odchodu žáka A na jinou školu byl ve třídní naprostý klid, přátelská atmosféra. Žák B patřil k nejoblíbenějším ve třídě. Jelikož žák A odešel na školu, kde učil můj známý přítel, tak se ke mně dostalo, že v urážkách pokračoval i na této škole. Jeho terčem se stal opět žák vietnamské národnosti.

5

The first described situation happened in the fall, during the hybrid teaching of the 4th grade, at the first level of elementary school during the coronavirus pandemic. At that time, part of the pupils joined classes online from home via the MS Teams application, and the other part of the class was present at regular physical face-to-face teaching at school. Only students who met the current pandemic rules were allowed to go to school. During the break, the teacher disconnected from the call and left the children their own space during the break. Over the course of the next hour, everything went normally without any hint of a problem.

The principal had the next class with the children, to whom the students connected online told him that their classmate had deliberately played a pornographic video to the others during the break. After a later review, it was found that the student knew exactly what she was releasing and it was not just an accident. The principal did not resolve the situation in the classroom and closed it. After this lesson, he reported to the teacher what happened during the break in the online space. The teacher wanted to discuss what happened with the children in class, but they did not want to tell her what video it was exactly. That's why she wrote an email to all parents, in which it was stated that during the break, a classmate of their children played some inappropriate video, and whether they knew what kind of video it was. If the children did not confide in their parents at home. Most parents immediately wrote off that it was a pornographic video. One parent even provided incriminating evidence because his child filmed the whole situation.

Verbal aggression

In response to these findings, the teacher contacted the student's mother, who immediately denied her daughter's behavior, but after searching the girl's tablet, she indicated that the daughter was indeed playing the video, but it was only a harmless fairy tale. Subsequently, the teacher informed the girl's mother that she had seen the entire situation on a video recorded by another classmate. Finally, the mother searched the history of the tablet again and found out that it was indeed a pornographic video and apologized to the teacher that she did not want to deny her daughter's actions, but she just could not find the evidence. The teacher therefore invited the mother and father to the school to discuss the whole matter. Only the mother arrived at the meeting and said that she wanted to resolve the situation. It was agreed that the student would be given a reduced grade for behavior, but in the end only the principal was reprimanded. The mother was advised that she should have a serious talk with her daughter and was also recommended to visit a pedagogical-psychological counseling center.

Consequences, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The girl was ordered to the counseling center for a session for children with behavioral disorders, among other things, to solve her other problem, which is manifested by an increased need to order or provoke other classmates. In the class, the teacher solved the whole matter by freely talking to the pupils about our body, revealing the body, intimacy and the Internet, etc. Some pupils confided in the feelings that prevailed in them during the demonstration of the video. Some were very interested in the topic, others said they found the video uncomfortable to watch. Over the course of the year, the teacher wanted to continue to discuss the topic with the children, but none of the students showed any particular interest in it, so she decided that out of consideration for the guilty girl, she would not continue to repeatedly discuss the topic and remind the situation. After a few months, the teacher asked the girl's parents if they had already visited the counseling center. The mother replied that they did not have time yet. Apparently, the case was never resolved in the pedagogical-psychological counseling office. In addition, the mother cooperates with the school as much as possible and has limited the girl's access to the Internet and controls her movements on it more. Since then, no problem of a similar type has occurred in the class and the girl has not repeated her act. According to the teacher, the girl does not compare well with the circumstances in the family, because her parents divorced and her father found the mother of one of her classmates as a new partner, and her own mother probably does not have much time for her.

Longterm success

První popisovaná situace se stala na podzim, během hybridní výuky 4. ročníku, na prvním stupni základní školy v období koronavirové pandemie. V té době se část žáků k vyučování připojovala online z domova přes aplikaci MS Teams a druhá část třídy byla přítomna na běžné fyzické frontální výuce ve škole. Do školy totiž mohli pouze žáci, kteří splňovali aktuální pandemická pravidla. Během přestávky se paní učitelka odpojovala z hovoru a nechávala dětem o přestávce vlastní prostor. V průběhu následující hodiny proběhlo vše normálně bez jakéhokoliv náznaku problému.

Příští hodinu měl s dětmi pan ředitel, kterému žáci připojeni online sdělili, že jejich spolužačka o přestávce pustila záměrně ostatním pornografické video. Po pozdějším přezkoumání se zjistilo, že žačka věděla přesně, co pouští a nebyla to pouze náhoda. Pan ředitel vzniklou situaci ve třídě neřešil a uzavřel ji. Po této hodině oznámil paní učitelce, co se o přestávce v online prostoru dělo. Paní učitelka chtěla ve třídě s dětmi řešit co se stalo, ty jí ale nechtěly sdělit o jaké video přesně šlo. Proto napsala email všem rodičům, ve kterém stálo, že o přestávce spolužačka jejich dětí pustila nějaké nevhodné video, a zda nevědí, co za video to bylo. Jestli se děti doma rodičům nesvěřily. Většina rodičů obratem odepsala na rovinu, že se jednalo o pornografické video. Jeden z rodičů dokonce poskytl usvědčující důkaz, protože jeho dítě celou situaci natočilo.

V reakci na tato zjištění paní učitelka kontaktovala matku žákyně, která okamžitě chování své dcery popřela, ale po prohledání tabletu dívky naznala, že dcera opravdu video pouštěla, ovšem jednalo se pouze o nezávadnou pohádku. Následně paní učitelka matku dívky informovala o tom, že celou situaci viděla na videu, které nahrála jiná spolužačka. Nakonec matka prohledala historii tabletu znovu a zjistila, že se tedy opravdu jednalo o pornografické video a paní učitelce se omluvila, že činy své dcery nechtěla zapřít, ale důkazy pouze nenašla. Paní učitelka si tudíž pozvala matku a otce do školy k projednání celé věci. K jednání dorazila pouze matka a sdělila, že situaci řešit chce. Dohodlo se, že žákyni bude udělena snížená známka z chování, nakonec se ale přistoupilo pouze k udělení ředitelské důtky. Matka byla poučena o tom, že by si s dcerou měla vážně promluvit a také jí byla doporučena návštěva pedagogicko-psychologické poradny.

Do poradny byla dívka objednána na sezení pro děti s poruchou chování, mimo jiné pro řešení jejího dalšího problému, který se projevuje zvýšenou potřebou rozkazovat či provokovat ostatní spolužáky. Ve třídě paní učitelka řešila celou záležitost volným rozhovorem s žáky na téma naše tělo, odhalování těla, intimita a internet apod. Někteří žáci se svěřili s pocity, které v nich zavládly během ukázky videa. Někteří se o téma velmi zajímali, jiní řekli, že jim bylo nepříjemné video sledovat. V průběhu roku chtěla paní učitelka s dětmi téma dále průběžně probírat, ale nikdo z žáků už o něj nejevil zvláštní zájem, proto se rozhodla, že z ohledu na provinilou dívku nebude téma dále cíleně opakovaně probírat a situaci připomínat. Po několika měsících se paní učitelka rodičů dívky dotázala, zda již navštívili poradnu. Matka odvětila, že zatím neměli čas. V pedagogicko-psychologické poradně tedy zřejmě nikdy případ dořešit nebyli. Mimoto matka se školou v rámci možností spolupracuje a dívce omezila přístup na internet a více její pohyb na něm kontroluje. Od té doby, se ve třídě již nevyskytl žádný problém podobného typu a dívka svůj čin nezopakovala. Podle paní učitelky se dívka špatně srovnává s poměry v rodině, protože mezi jejími rodiči došlo k rozvodu a otec si našel jako novou partnerku matku jednoho z jejích spolužáků a její vlastní matka na ni nejspíše nemá příliš času.

5

During the distance education, the student did not complete the assigned tasks and sometimes did not join the online education. After returning to school, the situation did not improve and the student started going outside the school. Her parents work shifts, and when they were home, she went somewhere other than school, and when they weren't, she stayed home. The alternation of distance and face-to-face study made the situation worse. Truancy began to appear before Christmas, when pupils returned to school, but it was not resolved in such a short time.

The student had problems with integration into the team since the first grade. In the first grade, she stole money from a classmate and then confessed to the teacher. She was not identified as the culprit in front of the class and the teachers kept it a secret, but her classmates suspected her. She was messy and had chaos in things. She was also stubborn and stubborn, which was hard for the team to accept. During the studies at the first level, there were repeated attempts to get closer, both on the part of the student and on the part of the teachers, but the situation did not improve.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

The problem was solved with the educational advisor. The student was suggested to talk to a psychologist and the school offered its own psychologist. However, the parents wanted their psychologist to excuse all the unexcused hours and erase the problem. The parents did not take the situation seriously and made the daughter very relieved.

Interview, Cooperation with experts

The parents did not accept the solution proposed by the school and transferred their daughter to another school.

Failure

11 let, 6. ročník

VV, kroužky v DDM

Záškoláctví

30let

Během distanční výuky žákyně neplnila zadané úkoly a občas se nepřipojovala do online výuky. Po návratu do školy se situace nezlepšila a žákyně začala chodit za školu. Rodiče pracují na směny, a když byli doma, chodila jinam než do školy, a když nebyli, zůstávala doma. Střídání distanční a prezenční formy studia situaci zhoršovalo. Záškoláctví se začalo objevovat už před Vánoci, kdy se žáci vrátili do školy, ale za tak krátký čas se to nevyřešilo.

Žákyně měla již od první třídy problémy s začleněním do kolektivu. V první třídě ukradla spolužačce peníze a poté se přiznala učitelce. Před třídou nebyla označena za viníka a učitelé to tajili, ale spolužáci ji podezřívali. Byla nepořádná a ve věcech měla chaos. Také byla tvrdohlavá a paličatá, což kolektiv těžce přijímal. Během studia na prvním stupni byly opakované pokusy o sblížení, jak ze strany žákyně, tak ze strany učitelů, ale situace se nelepšila.

Problém se řešil s výchovným poradcem. Žákyni bylo navrženo, aby si popovídala s psychologem a škola nabízela svého psychologa. Rodiče však chtěli svého psychologa, který by omluvil všechny neomluvené hodiny a vymazal problém. Rodiče situaci nebrali vážně a dceři velmi ulehčovali.

Rodiče nepřijali řešení navrhované školou a převedli dceru do jiné školy.

5

The situation that I experienced with the given pupil regularly last school year and now repeats itself with every new teacher who teaches the given pupil, is not so much disciplinary serious as it is disturbing for the given pupil, fellow pupils and the teacher. I will describe his behavior in one particular situation, but his interruptions are always almost the same. At the beginning of the lesson, I divided the students in the class into two groups, where one group had to do independent work in the mathematics notebook and the other group wrote dictation of letters. I agreed with the children that if someone does not understand something, they will log in so that they do not disturb others during dictation and independent work. All the children followed the rules, only the pupil interrupted every two minutes with questions and comments, to which he immediately answered himself. The other children were angry with the student for disturbing them and not being able to concentrate, but they all finished the work. However, the student did not finish the work despite his interruptions. Such a situation was repeated several times during the following weeks.

The student lives with both parents, who are both professional soldiers. He has older siblings (adults, each with their own household) that his mother has from his first marriage, with both of whom he has a very good relationship. The student is now the only child in the family, and due to the time demands of both parents' professions, he can "get by" with his parents. The student also spends time with his grandparents, who regularly take him on trips to nature, teach him practical things, and the student speaks very nicely about them. For example, when we discussed mushrooms with the children, only one student recognized all the mushrooms because he often goes to the forest with his grandmother. Among children, the pupil is extroverted, very lively and likes to assert his opinion. He is always loud enough when playing with the boys and is not afraid to show his competitiveness. On the contrary, when he spends time with girls, he is always kind, considerate, even protective towards them. His classmates generally like him, but more so outside of class. He is talked about during breaks, but when they have to choose team members for group work or competitions, almost no one chooses the student, because his constant interruptions and shouting almost always deprives them of the win.

Verbal disruption of lessons

decided to introduce a system where I would give the student time after lunch (instead of playing in the school club) to finish the work and hand it in before I left school. The student tried to persuade me to give him the rest of the work as homework. However, I refused this, because then he would be evaluated for a different work than his classmates, i.e. not for independent work. The student did not take my first warning seriously and did not finish the work in another similar situation. Then when I corrected the notebooks, the student's notebook was almost empty. So I wrote a note in the notebook saying 'I don't correct, I have nothing to evaluate'. However, that didn't help either, and that's why in the next unfinished work, when the student didn't finish it even in the afternoon at school, I was forced to evaluate only what was in the notebook, and so the student got a bad grade. This was probably a shock for the student and the parents, because the next day my mother called me asking how it was possible that the student brought home a bad grade, while she knows that he is studying well. So I invited my mother for a personal consultation, explained the situation in detail and introduced her to the solution I had implemented.

Consequences, Support, Interview

The improvement did not take place immediately after the implementation of the solution, it took place only after the first bad grade was given and a consultation with the pupil's mother. That is, about a week after the implementation of the solution. In the long term, the solution still works, the student usually finishes the work in an hour, and if not, he goes to finish it himself after lunch. Only with new teachers does he always try to see if he can get away with something else. However, in order not to label, I do not warn the teacher in advance, because I do not think that it is a serious enough disciplinary problem that I have to talk about it before the teachers get to know the student.

Longterm success

8 let, druhý ročník ZŠ

Hokej, fotbal, PC hry

Pedagogická fakulta UK Praha, Učitelství 1. stupeň, Mgr.

32

Situace, kterou jsem s daným žákem zažívala v minulém školním roce pravidelně a nyní se opakuje s každým novým učitelem, který daného žáka vyučuje, není tak kázeňsky závažná, jako spíš vyrušující pro daného žáka, spolužáky i učitele. Jeho chování popíšu na jedné konkrétní situaci, ale jeho vyrušování probíhá vždy téměř stejně. Na začátku hodiny jsem žáky ve třídě rozdělila na dvě skupiny, kdy jedna skupina měla dělat samostatnou práci v sešitě z matematiky a druhá skupina psala diktát písmen. S dětmi jsem se domluvila, že pokud někdo nebude něčemu rozumět, přihlásí se, aby ostatní při diktátu a samostatné práci nerušil. Všechny děti pravidla dodržovaly, jenom žák každé dvě minuty vyrušoval s otázkami a připomínkami, na které si vzápětí hned odpověděl sám. Ostatní děti se na žáka zlobily, že je vyrušuje a nemohou se soustředit, ale práci všechny dokončily. Žák přes své vyrušování však práci nedokončil. Taková situace se během následujících týdnů opakovala několikrát.

Žák žije s oběma rodiči, kteří jsou oba vojáci z povolání. Má starší sourozence (dospělé, každý vlastní domácnost), které má jeho maminka z prvního manželství, s oběma má velmi dobrý vztah. Žák je tak nyní jediné dítě v rodině a vzhledem k časové náročnosti povolání obou rodičů mu u rodičů tzv. 'vše prochází'. Žák také tráví čas se svými prarodiči, kteří ho pravidelně berou na výlety do přírody, učí praktické věci a žák o nich mluví velmi hezky. Například když jsme s dětmi probíraly houby, jediný žák poznal všechny houby, protože s babičkou chodí často do lesa. Mezi dětmi je žák extrovertní, velmi živý a rád prosazuje svůj názor. Při hře s kluky je vždy dost slyšet a nebojí se projevit svou soutěživost. Naopak když tráví čas s holkami, je vůči nim vždy milý, ohleduplný, až ochranářský. Spolužáci ho obecně mají rádi, ale spíše mimo vyučování. O přestávkách se s ním baví, ale pokud si mají vybírat členy týmu na skupinovou práci či soutěže, žáka si téměř nikdo nevybere, protože jeho neustálé vyrušování a vykřikování je téměř vždy připraví o výhru.

Rozhodla jsem se zavést systém, že dám žákovi prostor po obědě (místo hraní ve školní družině) práci dodělat a odevzdat mi ji, než odjedu ze školy. Žák mě zkoušel přemluvit, abych mu zbylou práci dala za domácí úkol. To jsem však odmítla, protože by potom byl hodnocený za jinou práci než jeho spolužáci, tj. ne za samostatnou práci. Žák mé první varování nebral vážně a při další podobné situaci práci nedokončil. Když jsem pak sešity opravovala, žákův sešit byl téměř prázdný. Napsala jsem do sešitu tedy poznámku 'neopravuji, nemám, co hodnotit'. Ani to však nepomáhalo, a proto při další nedokončené práci, kdy ji žák nedokončil ani odpoledne ve škole, jsem byla nucena hodnotit pouze to, co v sešitě bylo, a tak dostal žák špatnou známku. To byl zřejmě šok pro žáka i rodiče, jelikož mi další den volala maminka s dotazem, jak je možné, že přinesl žák domů špatnou známku, přitom ona ví, že se učí dobře. Maminku jsem si tedy pozvala na osobní konzultaci, situaci ji podrobně vysvětlila a seznámila ji i s řešením, které jsem zavedla.

Ihned po zavedení řešení zlepšení neproběhlo, proběhlo až po udělení první špatné známky a konzultaci s maminkou žáka. Tedy cca po týdnu od zavedení řešení. Z dlouhodobého hlediska řešení stále funguje, žák většinou práci dokončí o hodině a pokud ne, jde ji sám dodělat po obědě. Pouze u nových učitelů vždy zkouší, zda mu neprojde něco jiného. Abych však nenálepkovala, nevaruji učitele předem, protože si nemyslím, že je to kázeňsky natolik závažný problém, abych o něm musela mluvit ještě, než učitelé žáka poznají.

5

In Russian class, one student rudely reacted to my explanation, believing that what I was saying was not true. So I asked if she was interested in learning the material for me and I continued the explanation. However, the student spoke again after a while with words like: 'that's stupid'. I immediately responded that I would wait for him in the office after an hour.

The student was often disruptive in my lessons, but also in the lessons of my colleagues.

Verbal disruption of lessons

After the lesson, I called the problematic student into the office. While talking to me, he acted as if nothing had happened and rolled his eyes. I tried to explain to him that his constant shouting in class was disturbing both to me and to the other students, and that if he didn't stop, I would have to deal with his inappropriate behavior with his mother.

Interview

few days after the incident, the pupil's mother came to complain to the school management. I was told that I physically assaulted the student during the time I called him to the office. My mistake was that there was only me and the student in the office, so without another person who could document our entire conversation. Fortunately, I wasn't the only one who had a problem with the student in class. In the end, everything was explained, the student acknowledged the mistake, so I resolved the situation.

Failure

7. ročník

Plavání

Lhaní

Učitel ruského, anglického jazyka

18

V hodině ruštiny jeden žák drze reagoval na můj výklad s přesvědčením, že to, co říkám není pravda. Zeptala jsem se tedy, jestli má zájem danou látku odučit za mě a pokračovala jsem dál ve výkladu. Žák se však po chvíli znovu ozval se slovy jako: 'to je blbost'. Nato jsem hned reagovala, že ho po hodině budu čekat v kabinetu.

Žák často vyrušoval v hodinách nejen u mě, ale i v hodinách mých kolegů.

Po hodině jsem si problémového žáka zavolala do kabinetu. Při rozhovoru se mnou se tvářil, jako by se nic nestalo a obracel oči v sloup. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to jeho neustálé vykřikování v hodině je rušivé jak pro mě, tak pro ostatní žáky, a že pokud s tím nepřestane, budu muset jeho nevhodné chování řešit s jeho maminkou.

Pár dní po incidentu si maminka žáka přišla stěžovat na vedení školy. Bylo mi řečeno, že jsem žáka fyzicky napadla během toho, kdy jsem si ho zavolala do kabinetu. Mojí chybou bylo, že jsem v kabinetě byla jen já a žák, takže bez druhé osoby, která by celý náš rozhovor mohla doložit. Naštěstí jsem nebyla jediná, kdo měl v hodinách s žákem problém. Nakonec se vše vysvětlilo, žák uznal chybu, takže jsem situaci ustála.

5

knew from the first grade that the student would be a problem, because any thing, when we stood in line, for example, he reacted by kicking someone, swearing at them or grabbing them by the neck. It was quite normal, almost every day, when he actually strangled our children and it was just that they went to wash the brush and he turned around and strangled us. It wasn't directed against one person at all, but it was also aggression towards girls. He just didn't care at all, it was always an act of affect, but it wasn't the affect that is present in ADHD, where he then regrets having done something. This means that I think the ADHD is simply there, even if I can't diagnose it, that the ADHD is not there. That it's just that he doesn't have fixed barriers at home and that his dad guides him hard, so if he does something, he might break one. So there's that pattern repeating itself for parents. In the first grade, my parents pointed out to me that they were focusing on him, because he already has a label from some circles that he is like a sígr. And I didn't really reflect on it, I just dealt with it as if it was always a unique case, but I didn't really focus on the whole, as if it would actually take longer than I thought.

Behavior disorders appeared in the boy already in kindergarten, and then also in school. The boy is an only child and it has a lot to do with that. He is very competitive and always wants to be first. During the week, his father tends to raise him, when his mother is at work and is absent.

Physical aggression, Verbal aggression

In the first grade, we actually had distance learning most of the time. But I think it was already in the first grade, although I'm a little confused now. But in the first class, we actually had a bad grade. Every week we evaluate how they did with a green or red scale. It's mostly like behavior. I had it set up with him in such a way that I started pasting a smiley face for every day sometime from the first semester, maybe from the second quarter. And he knew that if he only had three smileys, he only got a green-red scale, and if he only had two smileys, he already got the whole red scale.

Support, Interview

At first, the mother tried to blame it on her friends, that he was not like that at home. But then I understood that mom was lying. That he behaves like that, but that it's actually just covering up some problem they have and then I didn't get along with my mom at all. It was also a possible mistake that you believed me. With the fact that I automatically gave her feedback. When there was a red scale, I called her right away, always on Friday. Why, for what and what they should focus on. This means that I told her that we actually have to pull the same rope and have the handrails set the same way. But I know that it didn't work at home anyway, that he doesn't seem to have those barriers anyway. This means that he behaves in a certain way at school, but I know that he behaves differently on the playground, for example with his parents. Somehow, we seem to comply with the fact that we know that perhaps we have to prevent some things, that, for example, he was in the locker with a person last year. The person is a slower learner and as the learner is violent, there were collisions. When I divided them into groups, it was impossible to be with someone who was just slower, so I tried to prevent conflicts. But the question is when puberty comes, how will it be. Maybe someone would say why I didn't send him to a counseling center, but it's still manageable within us and I think it's still just about the guards. When he has them, he seems to be fine. Sometimes they break them. I'm not saying that it's not, but like when the guardrails are there and when you honk at him, he just kind of steps. Children with ADHD don't have that, they act in shorthand, so I don't think there is a problem with this. So what I think I did wrong is that I didn't recognize it sooner. What I think is good is that we introduced a system of those smileys, where it was clearly established for what. He automatically knew that as soon as he hit a student or whatever, there was an immediate minus point. So far, the points apply to him, because I don't give minuses at all or just a little. So, for now, the repression seems to be there. Someone would say and how motivating, because we praise him. We say you, student, nothing happened this week or you helped a friend. For any little thing, when he shows himself to be empathetic, praise that this is the right way. He often reacts well to girls now, when he probably already likes them. So it's good to put him in a group like with smart girls. He's kind of good when he interacts with those little girls. So it's like it's good to mix groups in this, but as soon as he sees the weak link somewhere, we know that we have to be careful with him.

Partial success

9 let, 3. ročník

Florbal

Mgr., Učitelství prvního stupně, Speciální pedagogika

9

Od první třídy jsem věděla, že žák bude problémový, protože jakákoli věc, když jsme stáli v řadě třeba, tak reagoval tím, že do někoho kopl, řekl mu nadávku nebo ho chytil pod krkem. Úplně běžně skoro každý den, kdy fakt nám škrtil děti a bylo to třeba jenom to, že si šli vyprat štětec a on se otočil a škrtil. Nebylo to vůbec zaměřeno proti jednomu člověku, ale byla to i třeba agrese vůči holkám. Prostě bylo mu to absolutně jedno, bylo to vždycky jednání v afektu, ale nebyl to afekt takový, jako je přítomný u ADHD, kdy pak lituje, že něco udělal. To znamená, že si myslím, že tam to ADHD prostě, i když to nemůžu diagnostikovat, že to ADHD tam není. Že to je jenom tím, že nemá pevně nastavené mantinely doma a že jeho tatínek ho tvrdě vede, takže když něco provede, tak mu třeba jednu praskne. Takže tam je ten vzorec opakující se pro rodiče. V první třídě mě rodiče upozorňovali na to, že jsou zaměření na něj, protože už jde s cejchem z nějakých kroužků, že je jako sígr. A já jsem to úplně jako nereflektovala, řešila jsem to jenom tak jakože vždycky je ojedinělý ten případ, ale nezaměřila jsem se vlastně úplně na ten celek, jakože to vlastně asi bude trvat déle, než jsem si myslela.

Poruchy chování se u chlapce objevovaly už ve školce, a pak i ve škole. Chlapec je jedináček a s tím to velmi souvisí. Je velmi soupeřivý a chce být vždy první. Přes týden ho vychovává spíše tatínek, kdy maminka je v zaměstnání a je nepřítomná.

V první třídě vlastně jsme měli distanční výuku většinu času. Ale myslím si, že už to bylo v první třídě, i když se mi to teď trochu motá. Ale my jsme vlastně v první třídě měli hodnocení šupinkama. Každý týden hodnotíme zelenou nebo červenou šupinou, jak se jim dařilo. Je to většinou jako chování. Já jsem to měla u něj nastavené tak, že já jsem první třídě začala někdy od pololetí možná už od druhého čtvrtletí lepit za každý den smajlíka. A on věděl, že když má jenom tři smajlíky, tak dostává třeba jen zeleno-červenou šupinu a když měl jen dva smajlíky tak už dostal celou červenou šupinu.

Maminka se to prvně snažila svést na kamarády, že on takový doma není. Pak jsem pochopila ale, že maminka lže. Že se chová tak, ale že to vlastně jenom zastírá nějaký problém, který mají a pak už jsem se s maminkou úplně nemazala. To byla taky možná chyba, že jsi mi uvěřila. S tím, že jsem jí automaticky dávala zpětnou vazbu. Když byla červená šupina, tak jsem jí hned volala, vždycky v pátek. Proč, za co a na co oni se mají zaměřit. To znamená, že jsem jí říkala, že vlastně musíme táhnou za stejný provaz a mít stejně nastavené ty mantinely. Ale vím, že to doma stejně nefungovalo, že ty mantinely stejně jakoby nemá. To znamená, že on se chová ve škole nějak, ale vím, že na hřišti se chová třeba s rodiči zase jinak. Nějak to jakoby dodržujeme s tím, že víme, že třeba už musíme předcházet nějakým věcem, že třeba ve skříňce byl loni s osobou. Osoba je pomalejší žák a jak je žák prudký, tak tam vznikaly kolize. Když jsem je dělila do skupiny, že nemůže být třeba s někým, kdo je právě pomalejší, takže jsem se tímto snažila předcházet konfliktům. Ale otázka je, až přijde puberta, jak to bude. Možná by někdo řekl, proč jsem ho neposlala do poradny, ale pořád je to zvládnutelný v rámci nás a myslím si, že to je pořád jenom o těch mantinelech. On když je má tak jakoby je v pořádku. Někdy je poruší. Já neříkám, že ne, ale jako když ty mantinely jsou a když se na něj houkne, tak on prostě jako šlape. To děti s ADHD nemají, oni jednají zkratkovitě, takže já si myslím, že v tomhle problém není. Takže co si myslím, že jsem se zachovala špatně je, že jsem to nerozpoznala dřív. Co si myslím, že dobře je, že jsme zavedli systém těch smajlíků, kde bylo jasně stanoveno za co. Automaticky věděl, že jakmile uhodí žáka nebo cokoliv, ihned je mínusový bod. Zatím body platí na něj, protože já mínusáky vůbec nedávám nebo jako málo. Takže zatím jakoby ta represe tam je. Někdo by řekl a jak motivačně, protože ho chválíme. Říkáme ty jo žák, tento týden vůbec nic jako nebylo nebo fakt jako pomohl si kamarádovi. Za jakoukoliv drobnost, kdy on se projeví jako empatický pochválit, že to je ta správná cesta. Často dobře už teď reaguje na holčičky, kdy se mu už asi líbí. Takže je dobrý třeba ho dávat do skupiny jako s holkami šikovnými. On jako v interakci s těmi holčičkami je jakoby dobrý. Takže jakoby v tomhle tom je dobrý míchat skupiny, ale prostě jakmile vidí někde ten slabší článek, tak víme, že tam si musíme dávat prostě pozor u něj.

5

At the beginning of the school year, I became a third-year class teacher at a multi-year high school. I replaced a colleague who went on maternity leave. I had not taught this class before, so it was a new experience for me and also my first experience with classroom management. In one of the introductory lessons, I noticed that some of the students were not paying attention and were making noise. He stopped after my admonition, but instead of having fun with each other, some of the students started sending each other notes with writing. Seeing that all their attention was focused on writing and making notes instead of paying attention, I decided to confiscate their notes. At that moment, I noticed that several students started to look very guilty and it looked like they were afraid that I could read the content of the writings. The rest of the hour was quiet. As soon as the class ended, I went to the office and decided to read the notes. Most of the content was about everyday things, but one response from a student included a section where he mocks me, mocks me, and calls me a profanity here as well. That's why I decided to solve the situation and wanted to find out who is the author of the mentioned part concerning my person.

The mentioned group of the class, which sent cards to each other, contained 5 pupils. They were all boys and very good friends. Their academic results were above average, but their 'party' was known for occasionally disrupting classes or not paying attention.

Verbal aggression

was no longer teaching the class that day, so I decided to think the whole thing over at home and not deal with the incident until the next day. The next day I waited until the big break and then called a group of five boys to my office. I explained to them that the content of the writing was completely unacceptable and that I was very disappointed by their behavior. After that, I called on them to confess who is the author of the mentioned part mocking my person. The boys were quiet and no one confessed. At that moment, a fellow teacher entered the office and I sent the boy back to class. I confided in my colleague what had happened and it made him very upset. He decided to take matters into his own hands. Out of the 5 boys he picked one he was convinced did it and accused him of it even though he had no hard evidence. The accused boy was very upset about it afterwards and confided in his friends. As soon as they found out, one of the students admitted that it was him and came to tell me in the office that it was not his friend.

Interview, Cooperation with experts

did manage to find out the author of the mentioned writing, but I was saddened by the fact that it was only possible because a fellow teacher accused the wrong student. In retrospect, I think that I should have kept the whole matter to myself and not shared it with my colleagues. In my opinion, I did not choose the right solution and I should have dealt with the given situation differently. The student who wrote the note later apologized to me in the office, just as a colleague apologized to the student for wrongly suspecting him. I didn't have a similar problem with the group of 5 boys, but I felt that our mutual trust had been damaged. I only taught the given class for a year and then went on maternity leave.

Partial success

13 let, tercie (osmileté gymnázium)

Sport, hudba

Mgr., Aj a OV

15

Na začátku školního roku jsem se stala třídní učitelkou tercie na víceletém gymnáziu. Nahrazovala jsem kolegyni, která šla na mateřskou dovolenou. Tuto třídu jsem dříve neučila, takže to pro mě byla nová zkušenost a zároveň i první zkušenost s třídnictvím. V jedné z úvodních hodin jsem si všimla, že část žáků nedává pozor a dělají hluk. Ten po mém napomenutí ustál, avšak místo bavení se mezi sebou, si místo toho část žáků začala posílat lístečky s psaním. Jelikož jsem viděla, že se jejich veškerá pozornost zaměřuje na psaní a tvoření lístečků, místo dávání pozoru, rozhodla jsem se jim lístečky zabavit. V tom momentě jsem vypozorovala, že se několik žáků začalo tvářit velice provinile a vypadalo to, jako by se báli toho, že bych si obsah těch psaní mohla přečíst. Zbytek hodiny panoval klid. Jakmile hodina skončila, odešla jsem do kabinetu a rozhodla jsem se přečíst ty lístečky. Většina obsahu se týkala každodenních věcí, avšak jedna odpověď od žáka obsahovala část, kde se mi vysmívá, zesměšňuje mě a označil mě zde také jedním vulgárním výrazem. Proto jsem se rozhodla situaci řešit a chtěla jsem zjistit, kdo je autorem zmíněné části týkající se mé osoby.

Zmíněná skupina třídy, která si mezi sebou posílala lístečky, obsahovala 5 žáků. Všichni to byli kluci a velice dobří kamarádi. Jejich studijní výsledky byly nadprůměrné, avšak jejich 'partička' byla známá tím, že občas vyrušuje v hodinách nebo nedává pozor.

V ten den jsem danou třídu již neučila, a proto jsem se rozhodla, že si celou věc promyslím doma a incident začnu řešit až následující den. Druhý den jsem počkala do velké přestávky a následně jsem si skupinu pěti chlapců zavolala k sobě do kabinetu. Vysvětlila jsem jim, že obsah psaní je zcela neakceptovatelný a že mě jejich chování velice zklamalo. Poté jsem je vyzvala, ať se přizná ten, kdo je autorem zmiňované části zesměšňující mou osobu. Chlapci byli potichu a nikdo se nepřiznal. V ten moment do kabinetu vstoupil kolega učitel a chlapce jsem poslala zpátky do třídy. Kolegovi jsem se svěřila, co se stalo a toho to velmi rozčílilo. Rozhodl se, že danou věc vezme do vlastních rukou. Z těch 5 chlapců si vybral jednoho, o kterém byl přesvědčený, že to udělal a obvinil ho z toho, i když neměl průkazné důkazy. Ten obviněný chlapec byl z toho poté velice rozrušený a svěřil se svým kamarádům. Jakmile se to dozvěděli, tak se jeden z žáků přiznal, že to byl on a přišel mi sdělit do kabinetu, že jeho kamarád to nebyl.

Autora zmíněného psaní se mi sice podařilo zjistit, ale byla jsem smutná z toho, že se to podařilo až tím, že kolega učitel obvinil nesprávného žáka. S odstupem času si myslím, že jsem si celou záležitost měla nechat sama pro sebe a nesdělovat ji svým kolegům. Dle mého názoru jsem nezvolila správné řešení a měla jsem se s danou situací vypořádat jinak. Žák, který napsal lísteček se mi v kabinetě posléze omluvil, stejně jako se omluvil kolega žákovi, že jej neprávem podezříval. Se skupinkou 5 chlapců jsem pak již neměla žádný podobný problém, ale cítila jsem, že byla pošramocena naše vzájemná důvěra. Danou třídu jsem pak již učila pouze rok a poté jsem odešla na mateřskou dovolenou.

5

was the class teacher of the given class for the second year. I had already noticed that the boy in question was rather on the fringes of the team. On various occasions, I tried to mix up the team in different ways, so that pairs or groups were always changing and the student could establish contact with as many classmates as possible. But there were probably no relationships from either side to establish a deeper and longer-term conversation. The student was often late to school, sometimes not at all. He wore dirty clothes and often smelled bad. It was noticed not only by the entire teaching staff who taught in the given class, but also by classmates. The student wasn't exactly the sharpest crayon in the pencil case, and on account of his results, they started mocking him and making fun of him in various ways.

Student - introvert, below average results, calm, quiet boy, likes to play computer games. Class - there are average and above-average students, the only below-average student here is the above-mentioned student who has the worst results here.

Bullying

tried to include the student in the team through various activities. I deliberately included team work and work in pairs more than usual. I invited the pupil's mother to the school several times and tried to explain the situation to her. That she needs to keep an eye on her son, in which condition he goes to school. She promised me that she would check on him every morning and talk to him more about school, classmates, etc. For the first few weeks, the pupil went to school in perfectly clean clothes. There had been a few times since then that his clothes had been dirty and not very fragrant, but they were no longer in the same shape as they had been before the conversation with his mother. With the whole class, we also had quite a lot of classroom lessons, where we discussed the situation in the classroom. Although the situation there improved, it was still not quite ideal.

Support, Working with the collective, Interview

The student then went to school neat and clean, as far as possible. The situation in the classroom with classmates has improved, but I cannot consider it completely resolved and ideal. After the end of the seventh grade, the student moved to another city with his mother. Unfortunately, I have no news about his inclusion in the new team. But I hope he found a friend or friends in his new school and class and feels better there.

Partial success

12 let, 7. třída

Seriály, hry na počítači

Mgr. v oboru učitelství Matematiky a Přírodopisu na přírodovědecké fakultě UPOL

24

Byla jsem třídní učitelka dané třídy druhým rokem. Už předtím jsem si všimla, že daný kluk je spíše na okraji kolektivu. V různých příležitostech jsem se snažila kolektiv různě promíchávat, aby se vždycky měnili dvojice nebo skupinky a žák mohl navázat kontakt s co nejvíce spolužáky. Jenže nejspíš ani z jedné strany nebyly žádné vztahy k navázání nějaké hlubší a dlouhodobější konverzaci. Žák často chodil pozdě do školy, kolikrát ani vůbec. Chodil ve špinavém oblečení a mnohdy i zapáchal. Všiml si toho nejen celý učitelský sbor, který v dané třídě učil, ale i spolužáci. Žák nebyl zrovna nejostřejší pastelka v penále a jeho výsledky Ti mu na ten účet začali posmívat a různě si z něj utahovali.

Žák – introvert, podprůměrné výsledky, klidný, tichý chlapec, rád hraje hry na počítači. Třída – chodí zde průměrní a nadprůměrní žáci, jediný podprůměrný žák je zde výše zmíněný žák, který zde má nejhorší prospěch.

Snažila jsem se žáka různými aktivitami zařadit do kolektivu. Schválně jsem týmové práce a práce ve dvojičkách zařazovala více než je obvyklé. Maminku žáka jsem si hned několikrát pozvala do školy a snažila jsem se ji situaci vysvětlit. Že je potřeba, aby na svého syna přihlídla, v jakém stavu chodí do školy. Ta mi přislíbila, že ho bude každé ráno kontrolovat a bude s ním více mluvit o škole, spolužácích apod. Prvních pár týdnů žák chodil do školy ve vzorně čistém oblečení. Párkrát se od té doby stalo, že jeho oblečení bylo špinavé a ne příliš voňavé, ale už to nebylo v takové podobě, jako to bylo před rozhovorem s matkou. S celou třídou jsme také měli celkem hodně třídnických hodin, kde jsme probírali situaci ve třídě. Situace se tam sice zlepšila, ale furt to nebylo úplně ideální.

Žák poté chodil do školy upravený a čistý, v rámci možností. Situace ve třídě se spolužáky se sice zlepšila, ale za zcela vyřešenou a ideální ji považovat nemůžu. Žák se po skončení sedmého ročníku s maminkou přestěhoval do jiného města. O jeho začlenění do nového kolektivu bohužel nemám žádné zprávy. Ale doufám, že si v nové škole a třídě našel nějakého kamaráda nebo kamarády a cítí se tam lépe.

5

The student was constantly forgetting things and not doing his homework. When I asked the student why he didn't do the assignments, he answered: why should he do them. I discussed this with my mother at the class meeting and she said that she was doing things at home. I asked how it was possible that he listened at home and not at school. My mother replied that she gets pocket money at home.

The pupil's behavior showed an effort to simplify everything. And why should he do his homework or bring things to school if he doesn't get paid for it. He did things at home because there was a reward waiting for him afterwards. So he needed to be motivated somehow.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

met with the pupil's mother and with the pupil. I suggested to them that the student should write down homework and things to bring in the diary every day and I would sign it at the end of each day that I saw it. The student does his homework at home, prepares his things and has his mother sign the diary. But the mother will not go to see the student if he has done his homework and prepared things and if he does not want to sign the diary, he has to look after it himself. The next day at school, I check the homework, mom's signature and whether she has everything for today's lessons. If so, he will receive a stamp of praise in the notebook. My mother and I agreed on that.

Agreement, Support, Interview

The student fulfilled what we agreed on and carried completed tasks and things. Over time, we extended the praises, for one week, two weeks, three weeks. The student worked very conscientiously until the end of the school year. The following year, I didn't get their class, and I heard their new class teacher in the assembly room complaining that the student kept forgetting something. So the student tried it on another teacher. I already advised the teacher what system worked for him, so I assume that she will soon try it on him as well.

Shortterm success

7.-8. let 2.třída

Mgr.

24

Žák si neustále zapomínal věci a nedělal domácí úkoly. Když jsem se ptala žáka, proč nedělá úkoly, odpověděl mi: proč by je měl dělat. Na třídní schůzce jsem tohle řešila s maminkou a ona říkala, že doma věci dělá. Ptala jsem se, jak je možné, že doma poslouchá a ve škole ne. Maminka mi odpověděla, že doma dostává kapesné.

Na žákovo chování byla vidět snaha, že si vše zkouší zjednodušit. A proč by měl dělat domácí úkoly nebo si nosit věci do školy, když za to nic nedostane. Doma věci dělal, protože ho poté čekala odměna. Takže bylo potřeba ho nějak motivovat.

Sešla jsem se s maminkou žáka a s žákem. Navrhla jsem jim, že žák si bude každý den zapisovat do deníčku domácí úkoly a věci co si mají přinést a já mu to na konci každého dne podepíšu, že jsem to viděla. Žák si doma úkoly udělá, nachystá si věci a dá deníček podepsat mamince. Maminka ale nebudeme za žákem chodit, jestli má udělané úkoly a nachystané věci a jestli nechce podepsat deníček, musí si to hlídat sám. Já na druhý den ve škole zkontroluji domácí úkol, podpis maminky a jestli má pro dnešní hodiny všechno. Pokud ano, dostane do notýsku pochvalu v podobě razítka. Na to jsme se s maminkou dohodly.

Žák si plnil to, na čem jsme se domluvili a nosil hotové úkoly i věci. Postupem času jsme pochvaly prodlužovaly, na jeden týden, dva týdny, tři týdny. Žák pracoval velmi svědomitě do konce školního roku. Následující rok jsem jejich třídu nedostala a slýchávala jsem jejich novou paní učitelku třídní ve sborovně, jak si stěžuje, že žák neustále něco zapomíná. Takže to žák zkoušel na další učitelku. Já jsem paní učitelce již poradila, jaký systém na něj fungoval, takže předpokládám, že brzy ho na něj taky vyzkouší.

5

I was a first-year class teacher at a grammar school. I had 30 students in my class, mostly girls. All in all, it was not a problematic collective at all. There was a student in the class whose absenteeism suddenly increased to an extreme.

First-year grammar school student, newly arrived from elementary school. The entire class is made up of new students, the student fits into the class, there are no long-term problems with her behavior, her grades are average to above average. She has friends in her class from her former elementary school, but she has also made new friendships with new classmates.

Attendance problems

Since it was a problem with a student with whom there were no problems in the previous months, I chose a mild procedure. I spoke with the student and introduced her to the following necessary solutions. I told her that it was necessary to inform the parents and the school management. After talking to the student and promising to help her with any other problems, then talking to the mother and the student talking to the principal, the truancy reversed.

Interview

In short-term behavior, the solution to the problem manifested itself in the way that the student explained her behavior, which she subsequently regretted. In the long term, the problem with going to school did not recur.

Longterm success

15 let, 1. ročník

tanec

mgr., Český jazyk, Zaklády společenských věd

30

Byla jsem třídní učitelkou prvního ročníku na gymnázium. Ve třídě jsem měla 30 žáků, převážně dívky. Vcelku se nejednalo vůbec o problematický kolektiv. Ve třídě byla studentka, které se z ničeho nic extrémně zvýšila absence.

Studentka první ročníku gymnázia, nově příchozí ze základní školy. Celá třída je složena z nových žáků, studentka do třídy zapadá s jejím chování nejsou v dlouhodobém měřítku problémy, její prospěch je průměrný až nadprůměrný. Ve třídě má kamarády z bývalé základní školy, ale vytvořila si i nová přáteství s novými spolužáky.

Jelikož to byl problém se studentkou, s kterou v předešlých měsících problémy nebyly, zvolila jsem mírný postup. Se studentkou jsem si promluvila a seznámila ji s následujícími nezbytnými řešeními. Řekla jsem jí, že je třeba to oznámit rodičům a vedení školy. Po rozhovoru se studentkou a přislíbením ji pomoci s jakýmkoliv dalším problémem, následným rozhovorem s matkou a studentčiným rozhovorem s ředitelkou školy se záškoláctví naopakovalo.

V krátkodobém chování se řešení problému projevilo tak, že studentka vysvětlila své chování, kterého následně I litovala. V dlouhodobém hledisku se problém s chozením za školu neopakoval.

5

new student came to the class - a pretty, quiet girl. The team she joined is mostly boys, so she immediately became the target of attention. The very second day she came to us, she became the victim of an inappropriate prank by two students, whom I inadvertently helped with the chosen activity to repeat words on the topic of fruits and vegetables. I dictated the words in Czech and the pupils had to write them down in English, each separately on slips of paper. In addition to repetition, I also wanted to make an aid for another activity. The students then had to go around their classmates' tables and read their cards. This is how they should have checked whether they themselves had no spelling mistakes on their tickets. The new student was accustomed from her previous school to write the word she is unsure of spelling phonetically in square brackets. She also did it for the most unlucky word - peach, in English peach /pi:č/. Later, I learned from a more experienced colleague that after a certain age, Peach prefers not to teach. Unfortunately, I was based on the textbook where this word was. Two of the boys were not lazy and quickly wrote down a letter for this phonetic transcription. The girl, as soon as she found out, reported the matter to me. She said right out loud in front of the whole class what happened. She looked upset and I knew I had to do something about it.

The troublemakers who were responsible for that letter are both quite regular initiators and mostly also direct participants in various incidents in the classroom. There is a kind of rivalry between them, their academic results do not allow them to excel in the field of knowledge or skills, so they try to attract others. Both attend a counseling facility. Personally, I think that both of them were just trying to attract a new, attractive classmate.

Verbal aggression

The moment the student introduced me to the situation, I knew I had to act, but I didn't know what to do. I haven't had many similar situations and I didn't know how to proceed properly. It kept running through my head that I was somewhat to blame for the situation, that I should have foreseen something like this. So I resorted to a not very happy solution - I assured the girl that the matter would not be left hanging, that I would pass everything on to the class teacher and he would fix it.

Consequences, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The girl agreed with this solution, or rather did not express strong disagreement, so we continued the lesson. The class teacher then took firm control of the situation, who investigated the situation with the entire class in the presence of the prevention methodologist, the culprits were reprimanded by the class teacher, and the entire class completed a preventive program on bullying under the guidance of the school prevention methodologist. I then received a little training on how to behave in similar situations. The student herself took the whole incident in a sporting manner, she and her mother laughed about it at home. In the long term, the incident had no consequences, the new student quickly integrated and very soon began to guide her classmates on her own.

Longterm success

12 let a 12 let, 5. ročník

Lhaní

Mgr, Aj, Čj

3

Do třídy přišla nová žákyně – pohledná, tichá dívka. Kolektiv, do kterého přišla, je převážně chlapecký, takže se okamžitě stala terčem pozornosti. Hned druhý den, co k nám přišla, se stala obětí nevhodného žertu dvou žáků, kterému jsem já nechtěně napomohla zvolenou aktivitou k opakování slovíček na téma ovoce a zelenina. Diktovala jsem česky slova a žáci je měli zapisovat anglicky každé zvlášť na lístečky. Chtěla jsem tak kromě zopakování také vyrobit pomůcku pro další aktivitu. Žáci pak měli obejít stoly svých spolužáků a přečíst si jejich lístečky. Takto si měli zkontrolovat, jestli oni sami na svých lístečcích nemají chybu ve spellingu. Nová žákyně byla zvyklá z minulé školy, že slovo, u něhož si není jistá spellingem, napíše foneticky do hranatých závorek. Ona to také udělala u toho nejnešťastnějšího slova – broskev, v angličtině peach /pi:č/. Později jsem se dozvěděla od zkušenějšího kolegy, že od jistého věku broskev raději neučí. Já bohužel vycházela z učebnice, kde toto slovo bylo. Dva z chlapců nelenili a hbitě za tento fonetický přepis přispali písmeno. Dívka, jakmile to zjistila, mi věc oznámila. Řekla rovnou nahlas před celou třídou, co se stalo. Vypadala rozrušeně a já věděla, že se k věci musím nějak postavit.

Výtečníci, kteří měli ono písmeno na svědomí, jsou oba celkem pravidelně iniciátory a většinou také přímými účastníky nejrůznějších incidentů ve třídě. Existuje mezi nimi jakási rivalita, jejich studijní výsledky jim neumožňují vyniknout v oblasti znalostí či dovedností, tak se snaží upoutat jinak. Oba navštěvují poradenské zařízení. Osobně mám za to, že se oba jen snažili upoutat novou, půvabnou spolužačku.

Ve chvíli, kdy mě žákyně obeznámila se situací, jsem věděla, že musím jednat, ale nevěděla jsem si moc rady. Podobných situací za sebou mnoho nemám a nevěla jsem honem, jak správně postupovat. Hlavou mi neustále běželo, že jsem situaci tak trochu zavinila, že jsem něco podobného měla předvídat. Tak jsem sáhla k ne příliš šťastnému řešení – ujistila jsem dívku, že věc nezůstane viset, že vše předám třídnímu učiteli a ten zjedná nápravu.

Dívka s tímto řešením souhlasila, respektive nevyjádřila výrazný nesouhlas, takže jsme pokračovali ve výuce. Situaci pak vzal pevně do rukou třídní učitel, který v přítomnosti metodika prevence situaci s celou třídou vyšetřil, viníci dostali napomenutí třídního učitele a celá třída absolvovala preventivní program o šikaně pod vedením školního metodika prevence. Já jsem pak dostala malé školení, jak se v podobných situacích zachovat. Samotná žákyně vzala celý incident sportovně, doma se prý nad tím s maminkou zasmály. Z dlouhodobého hlediska neměl incident žádné následky, nová žákyně se rychle začlenila a velmi brzy si spolužáky začala usměrňovat sama.

5

have been teaching the class for the third year now, and during that time we have developed certain rules together. Pupils are already used to being quiet in class and they know that they cannot immediately shout out loud whatever comes to their mind at that moment. They have already experienced that if they want to say something, they need to log in. The lessons are usually quiet, the students focus on the assigned tasks, and if they don't know what to do or want to say something, they report. Since we are a small school, the students know each other, see each other often even after school, and there is generally a family atmosphere. My third-graders have been a permanent group since the first grade, and no one has joined them yet. Therefore, the arrival of a new classmate was a certain diversion. We therefore had a classroom lesson, during which we introduced each other, so that the children could get to know the new pupil and he, in turn, his new classmates. At first, everything seemed to be going smoothly. But the new student often shouted out whatever came to his mind in class, trying to get the attention of other classmates as well as mine. He disturbed his classmates, pushed those sitting in the nearby benches and always had a remark that he tried to amuse others. But the other pupils soon started to hate it, they couldn't concentrate and often received admonitions from me together with the new pupil. Because of that, they were angry with the new student and the atmosphere began to thicken.

The new pupil moved with his parents and therefore started going to a new school. He is more or less an extrovert type, communicative and friendly. However, he probably didn't manage to fit into the team the way he wanted at first. There were already groups of children in the class who were especially friends with each other. The children were nice to the new pupil, but so far they did not involve him too much in their games. The new student probably wanted to draw attention to himself. Unfortunately, he did not choose the best way twice. He was disturbing others in class, which the others were not used to and didn't like. For that reason, he did not pay much attention to the lessons, and therefore often did not know what we were doing at the moment and what the pupils had been assigned to do. The others were working on the task, but the new student had no idea what to do. Most likely, he was too shy to ask, which is why he didn't complete the task and interrupted all the more because he was bored.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Due to the general growing dissatisfaction, I decided to do something about the situation. However, I was not alone in the situation, because we also have a teacher's assistant in the class, who especially focuses on one boy with special educational needs. So the assistant witnessed everything that happened in the classroom. We talked about the situation together and discussed what to do. First I decided to talk to the new student. I told him that I don't like the way he behaves in class and I also explained the reason - that he doesn't work as he should and that he disturbs his classmates, who are also not happy with it. I asked him why he was doing that. At first he was reluctant to answer and just shrugged his shoulders. But when I asked him if it was because he wanted to make friends with others, he nodded. He also added that he often does not know what to do because he did not understand the assignment. In the end, we agreed that if he doesn't understand something, he can always ask the assistant, who will explain everything to him and possibly help him work out the task. But I also told him that there is nothing stupid about him logging in and asking me directly, there will surely be someone else who doesn't understand the task 100%, and he would also like it if the task were repeated. Next, I decided to do another class lesson, during which we played games in teams and in pairs, during which the new student could participate. He did well in games and became more popular with his classmates. We then introduced these games to physical education classes, so that the students were often in contact with each other.

Agreement, Support, Working with the collective, Interview

Relatively soon after our conversation with the new student and the classroom lesson, relations in the class group began to improve. The new pupil stopped disturbing the lessons and often cooperated with the assistant, who explained the assignment and helped him. He saw other children working and tried to imitate them. During the breaks, he started talking with the boys with whom he was often on the team during games. In addition, they discovered a common interest in building Lego. The new student gradually found friends, began to fit into the group, and for that reason did not have such a need to gain attention and disturb the class.

Longterm success

9 let ,3. třída

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ

30

Třídu učím už třetím rokem a za tu dobu jsme si spolu vybudovali určitá pravidla. Žáci už jsou zvyklí, že v hodině mají být potichu a vědí, že nemohou hned nahlas vykřikovat, co je v danou chvíli napadne. Mají už zažito, že pokud chtějí něco říct, je potřeba se přihlásit. V hodinách tedy bývá většinou klid, žáci se věnují zadaným úkolům, a pokud si neví rady či chtějí něco sdělit, hlásí se. Vzhledem k tomu, že jsme malá škola, žáci se navzájem znají, vídají se často i po vyučování a vládne zde vesměs rodinná atmosféra. Moji třeťáci jsou stálý kolektiv už od první třídy a dosud k nim nikdo nový ještě nepřibyl. Proto byl příchod nového spolužáka určitým zpestřením. Udělali jsme si proto třídnickou hodinu, během které jsme se navzájem představili, aby děti mohly poznat nového žáka a on zase své nové spolužáky. Zpočátku se zdálo, že vše bude bezproblémové. Jenže nový žák v hodinách často vykřikoval, co ho zrovna napadlo, snažil se získat pozornost jak ostatních spolužáků, tak i tu moji. Vyrušoval spolužáky, strkal do těch, co sedí v okolních lavicích a měl vždy nějakou poznámku, kterou se snažil ostatní pobavit. Ostatním žákům to ale brzo začalo být proti srsti, nemohli se soustředit a často ode mě dostali napomenutí společně s novým žákem. Z toho důvodu byli na nového žáka naštvaní a atmosféra začala houstnout.

Nový žák se se svými rodiči přestěhoval a začal tedy chodit do nové školy. Je víceméně extrovertní typ, je komunikativní a přátelský. Nejspíše se mu ale zpočátku nepodařilo zapadnout do kolektivu tak, jak by chtěl. Ve třídě už byly skupinky dětí, které se kamarádily zejména spolu. K novému žákovi se děti chovaly mile, ale zatím ho příliš nezapojovaly do svých her. Nový žák na sebe tedy chtěl nejspíše upozornit. Bohužel ale nezvolil dvakrát nejlepší způsob. Vyrušoval ostatní při hodinách, na což ostatní nebyli zvyklí a nelíbilo se jim to. Z toho důvodu se příliš nevěnoval vyučování, a proto často nevěděl, co zrovna děláme a co mají žáci zadáno za úkol. Ostatní pracovali na úkolu, ale nový žák netušil, co má dělat. Nejspíše se ostýchal zeptat se, a proto úkol neplnil a vyrušoval o to více, protože se nudil.

Vzhledem k všeobecné narůstající nespokojenosti, jsem se rozhodla se situací něco dělat. Na situaci jsem ale nebyla sama, protože ve třídě máme také asistentku pedagoga, která se zejména věnuje jednomu chlapci se speciální vzdělávací potřebou. Asistentka byla tedy svědkem všeho, co se ve třídě dělo. O situaci jsme si spolu popovídaly a poradily se, co dělat. Nejprve jsem se rozhodla promluvit si s novým žákem. Řekla jsem mu, že se mi nelíbí, jak se chová v hodinách a vysvětlila také důvod – že nepracuje, jak má a že vyrušuje spolužáky, kteří s tím nejsou také spokojení. Zeptala jsem se ho, proč to dělá. Nejprve se zdráhal odpovídat a jen krčil rameny. Když jsem se ho ale zeptala, jestli to je proto, že se chce skamarádit s ostatními, tak přikývl. Taky dodal, že často neví, co má dělat, protože nepochopil zadání. Nakonec jsme se dohodli, že pokud nebude něčemu rozumět, může se kdykoliv zeptat paní asistentky, která mu vše dovysvětlí a případně mu pomůže úkol vypracovat. Taky jsem mu ale řekla, že není nic hloupého na tom, když se přihlásí a zeptá se přímo mě, určitě se najde i někdo další, kdo úkolu stoprocentně nerozumí, a taky by uvítal, kdyby se zadání zopakovalo. Dále jsem se rozhodla udělat další třídní hodinu, během které jsme hráli hry v družstvech a po dvojicích, během nichž se nový žák mohl zapojit. Ve hrách se mu dařilo a začal být u spolužáků oblíbenější. Tyto hry jsme potom zavedli i do hodin tělocviku, takže žáci byli spolu často v kontaktu.

Poměrně brzo po naší rozmluvě s novým žákem a třídnické hodině se začaly vztahy v kolektivu třídy lepšit. Nový žák v hodinách přestal vyrušovat a často spolupracoval s paní asistentkou, která mu dovysvětlila zadání a pomáhala mu. Viděl ostatní děti, jak pracují a snažil se je napodobit. O přestávkách se začal bavit s kluky, s nimž často býval v družstvu při hrách. Navíc objevili společný zájem o stavění lega. Nový žák si tedy postupně našel kamarády, začal do kolektivu zapadat, a z toho důvodu neměl takovou potřebu získávat pozornost a vyrušovat při vyučování.

5

The situation arose from her transition to the fifth grade, she came from some elementary school. After the transition, she became very closed. She wore a respirator and was often apathetic in class, lying on a bench if she came. When I tried to ask, she said that she was used to a smaller team and that something bothered her there. We tried to solve it, but then it happened again and I pointed out that he would have to solve it with his parents. We ruled out health reasons. I communicated with my parents, but I have the feeling that they are solving it and not solving it. She has anxiety, but I think she was looking for something at school that she couldn't find. Her parents say she's happy, but I don't think so. After an hour I tried to talk to her but she just said she would try but nothing changed. She took the commission exam in Czech and only thanks to benevolence she continues to the next year. We were going through her test, I give open ended tasks, but she didn't write much or she wrote strangely. I told her it would be better to try somewhere else and she said she didn't want to be here. I discussed it with my parents, but they say they are satisfied. The board exam was supposed to be the least stressful, but she was unable to pass the text. We agreed that this would be the content of the final exam. The text contained errors and was offensive, she addressed what would have been if she could have chosen the topic. I talk to her or my parents but it's still the same.

The anamnesis involves four parties: the school, the student, the parents and the psychologist. She had two commission exams, one she passed, the other she didn't. I'll talk to her in an hour. In class, she lay on the bench, I leave her space according to the agreement with the parents and the recommendation of the psychologist.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

Dealing with the situation involved communicating with the parents, but I feel like they are dealing with it and not dealing with it. She has anxiety, but I think it would be beneficial for her to change schools. Parents say she is happy. After an hour I tried to talk to her but she said she would try but nothing changed. She took the commission exam in Czech and only thanks to benevolence she continues to the next year. We were going through her test, I give open ended tasks, but she didn't write much or she wrote strangely. I told her it would be better to try somewhere else and she said she didn't want to be here. I discussed it with my parents, but they say they are satisfied. The board exam was supposed to be the least stressful, but she was unable to pass the text. We agreed that this would be the content of the final exam. The text contained errors and was offensive, she addressed what would have been if she could have chosen the topic. I talk to her or my parents but it's still the same.

Interview

The outcome of the solution is uncertain. I don't have much room to maneuver. I try to talk to the students sideways and offer help, but she is not receptive. When her performance goes down, I contact her parents, but there is no progress there. My welcoming attitude doesn't match hers. No responsiveness to communication, no room for solutions, everything nods just to get it done.

Failure

16, ročník sexta

spíše přírodní vědy

Úzkosti,Panické ataky

Neposlušnost,Pasivita,Odmítání spolupráce

Vysokoškolské vzdělání – Magisterské studium + Pedagogické minimum, aprobace Český jazyk a Hudební věda + Němčina; aktivně se věnuje tvůrčímu psaní a korekturám

Cca 26 až 27 let (včetně mateřské dovolené)

Situace se stala po přechodu do kvinty z nějaké základky. Žákyně je v hodinách apatická. Snažili jsme se to řešit, ale pak se to opakovalo a upozornila jsem, že to bude muset řešit s rodiči. S rodiči jsem komunikovala, ale mám pocit, že to řeší a neřeší. Má nějaké úzkosti, ale podle mě hledala na škole něco, co nenašla a asi by bylo pro ni přínosné, kdyby školu změnila. Rodiče tvrdí, že žákně říká, že je spokojená, ale já si to nemyslím. Po hodině jsem se snažila s ní mluvit, neformálně, ale řekla jen, že se bude snažit, ale nic se nezměnilo. Situace není z vyučování. Žákyně nepodává žádný výkon. Procházeli jsme její test, dávám minimálně půlku otevřených úkolů, aby se žáci mohli vyjádřit. Žákyně tam ale nenapsala mnoho nebo napsala něco divně. Řekla jsem jí, jesli by skutečně nebylo lepší, kdyby to zkusila jinde, že jí to tady nebaví, nebo možná strasuje. Žákyně vyjela se slovy "No však já tady nechci být.". Znovu jsem to řešila s rodiči ale opět řekni že ne, že je tam spokojená. Žákyně dělala dvě komisionální zkoušky. Druhá z nich byla v pořádku, zvládla se na ni naučit. Z komisionální zkoušky z češtiny ale jen díky benevolenci pokračuje do dalšího ročníku.

Žákyně po přechodu začala být velice uzavřená. Respirátory se už nosit nemusí, ale ona jej má pořád. Jakoby se za ním kryje. V hodinách byla často apatická. Pokud příjde, tak leží na lavici. Na mé otázky k situaci odpovídá, že byla zvyklá na menší kolektiv a že jí tam něco vadí. Zdravotní důvody jsme vyloučili, řekla, že žádný poblém nemá. Má nějaké úzkosti. Ve třídě ji nechávám prostor, jsem tam domluvená s rodiči a je to i v doporučeních od psychologa.

Komisionální zkouška měla být díky doporučním od psychologů co nejméně stresující. Uvedla jsem, že žákyně jediná z celé třídy neodevzdala text (sloh). Domluvili jsme se, že právě text bude obsahem závěrečné zkoušky. Žákynin text obsahoval chyby stylistické i gramatické, byl na úrovni 7. třídy. Tématem bylo "Co by bylo, kdyby". Psala o tom, co by bylo, kdyby si mohla vybrat vlastní téma. Samo o sobě to bylo fajn, ale ona jej koncipovala dost útočně. Že ji někdo zase k něčemu nutí a jenom proto, že si nemhla vybrat co by chtěla, už to jde předem do háje. Mluvím s ní nebo s rodiči, ale je to stále stejné.

Nevím, jestli bych udělala něco jinak, protože nemám moc manévrovacího prostoru. Běžně se snažím to s žáky probrat někde bokem, nabídnout jim pomoc, ale ona není vstřícná tady v tomhle. Takže když jí ty výkony jdou dolů, tak úřední postup je kontaktovat rodiče. Ale tam to nemá vývoj. Nepotkává se můj vstřícný přístup s jejím. Žádná vstřícnost ke komunikaci, není prostor na řešení, vše vždy odkývá, jen aby měla hotovo.

5

taught art education. Once, I think it was one of the first lessons after the summer holidays, the pupils had to draw a picture on the topic of Animals in the forest and their dwellings. I assigned the work to them, including the necessary instructions, and instructed them to get to work. All the students managed to process the picture in time, so I collected the works at the end. After the lesson, I went through the individual pictures and found out that one student had drawn a fox in the living room and added various symbols there - Nazi hooks, Russian symbols, obscene words written in English. I graded it a 5 (inadequate) and I also wrote a note to the student. When I told the students about the grades the next lesson, the student started shouting that he had drawn what was asked of him and that his mother would handle it with me, that it couldn't be done that way, that it was unfair.

That student was a conflict-free student, he only had 1 friend, no one else. He was rather quiet and insidious I would say, he didn't show much. He was of the opinion that he was not to blame for anything, everyone sat on him. He wasn't bad in class, rather unimpressive, his mother was always behind him.

Verbal aggression

A few days after the student found out about my evaluation of his picture, a session was held in which the student and his mother, the educational advisor, the prevention methodologist, the principal and me as the class teacher participated. The student's mother was really uncomfortable, she wanted an apology and said she was taking it as a joke. No one acknowledged the mistake, the mother stood by her son, that he was not guilty of anything, that he should have been evaluated better. That student was eventually reprimanded and had to draw the picture again, this time correctly. I notified him. The parents were still not satisfied, probably because of this they transferred the student to another school in the middle of that school year.

Consequences, Interview, Cooperation with experts

That pupil continued to feel that he had been wronged. An important role may have been played by the fact that he transferred from a large school in the 5th grade and was not used to the kind of approach we have at our village school, which is why he wanted to escape to another school. However, after the incident in art education, I gave everyone clear instructions on how the creations should look and nothing like that happened again.

Longterm success

12 let, 6. ročník

Koloběžka, toulání se s kamarády

Lhaní

Mgr., aprobace M, Fy, Inf

29

Učila jsem výtvarnou výchovu. Jednou, byla to myslím jedna z prvních hodin po letních prázdninách, měli žáci kreslit obrázek na téma Živočichové v lese a jejich obydlí. Práci jsem jim zadala včetně potřebných instrukcí a dala jsem jim pokyn, aby se pustili do práce. Všichni žáci obrázek stihli zpracovat včas, díla jsem tedy na konci vysbírala. Po hodině jsem si jednotlivé obrázky procházela a zjistila jsem, že jeden žák nakreslil lišku v obýváku a přidal tam různé symboly – nacistické háky, ruské symboly, anglicky psaná sprostá slova. Ohodnotila jsem to známkou 5 (nedostatečný) a navíc jsem tomu žákovi napsala poznámku. Když jsem žákům další hodinu známky sdělila, ten žák začal vykřikovat, že přece nakreslil, co se po něm chtělo a že si to se mnou jeho maminka vyřídí, že takhle by to teda nešlo, že je to nespravedlnost.

Ten žák byl žákem bezkonfliktním, měl pouze 1 kamaráda, jinak nikoho. Byl spíše tichý a zákeřný řekla bych, moc se neprojevoval. Zastával názor, že on za nic nemůže, všichni si na něj zasedli. V hodinách nebyl zlý, spíš nevýrazný, maminka za ním vždy stála.

Pár dní po tom, co se ten žák dozvěděl mé hodnocení na jeho obrázek, se konalo sezení, kterého se účastnil ten žák a jeho maminka, výchovný poradce, metodik prevence, paní ředitelka a já jako třídní učitelka. Maminka toho žáka byla opravdu nepříjemná, chtěla omluvu a řekla, že to bere jako žert. Nikdo neuznal chybu, maminka stála za synem, že se ničím neprovinil, že měl být ohodnocen líp. Ten žák nakonec dostal napomenutí a musel obrázek nakreslit znovu, tentokrát správně. Ten jsem mu oznámkovala. Rodiče i tak nebyli spokojeni, pravděpodobně i kvůli tomu ten žák v pololetí toho školního roku přehlásili na jinou školu.

Ten žák měl i nadále pocit, že mu bylo ukřivděno. Důležitou roli hrálo možná i to, že v 5. třídě přešel z velké školy a nebyl zvyklý na takový přístup, jaký máme u nás na vesnické škole, proto pak chtěl i uniknout do jiné školy. Po incidentu ve výtvarné výchově jsem však všem dala jasné pokyny, jak mají výtvory vypadat a již se nic podobného neopakovalo.

5

am a 1st grade teacher with extended education in the field of English language. It was a class in which I was not the class teacher. Due to the lack of teachers, I taught only English for 3 hours a week. I had not met the students before. Already at the first meetings in September, I noticed the frequent disruption of classes by several individuals - boys. Therefore, I devoted some time to the discussion of class rules and the importance of following them. I discussed the situation with their class teacher. She confirmed that the mentioned individuals behave in a problematic manner even during her teaching, but she was not even able to give advice or propose a joint solution to the problems. We have at least agreed on a change in the arrangement of the benches and the order of the meetings. Already at the beginning of the lesson, I noticed that the students are not very used to working in groups, any change and group activity caused chaos and lack of concentration. It took a long time before most students could even start working on the assigned task. I noticed some students' rather indiscriminate behavior towards others - inappropriate remarks, rudeness, misunderstanding and lack of interest in working with some. Although a lot of time (from my point of view) was spent discussing the atmosphere of the classroom, it did not lead to any change. The children themselves complained about the behavior of some, but during a joint discussion they were unable to propose a solution. In most cases, their request was for the students in question to stay after school. However, I definitely did not find this solution appropriate or useful. Two boys caused the biggest problems.

Description of pupil's behavior no. 1: Trying to attract attention in an inappropriate way - shouting during the lesson, gestures such as throwing hands, unwillingness to cooperate with some classmates, anger if he was not selected for an answer or activity, frequent cutting of paper or drawing, lack of concentration when assigning work, repeated asking about things already explained. Description of pupil's behavior no. 2: Repeated jumping into the conversation, dissatisfaction with group work, inattention when assigning tasks, frequent forgetting of textbooks, homework.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

always tried to react immediately when any of the disruptive situations happened and alert the student to what was bothering me and how it was disrupting the lesson for all classmates. There was always eye contact and a description of the situation - I see you turning to a classmate/yelling/not noticing the assignment, etc. - with an explanation that this behavior bothers me and disrupts the whole class. I briefly described what happened and how it affects teaching. I always gave the boys space to express themselves if their problem was related to English and they could express what they needed. They never said anything. But their disruptive behavior was repeated. Considering that this way of solving did not bring change, I decided to solve the situation with the boys in the form of a conversation after class. I don't remember the dialogue exactly anymore, but I tried to explain to them how their behavior disrupts the lesson I prepared, that we won't have time to discuss everything we need and we won't have time for games and other entertainment. Unfortunately, even a personal interview did not bring a better result in the lessons, although the boys expressed understanding and promised not to do it again. For the next step, I then chose a solution in the form of a combination of communication with parents, more attention during activities/assigning tasks/greater responsibility and, above all, a direct description and eye contact when there is a hint of a repeat of the situation. In the Edookit system, I recorded a very specific 'note' with a description of the problem in case of specific inappropriate behavior. For example, the student repeatedly interrupted his classmates, does not pay attention to the assignment. This note will then appear to parents. For the first week, these boys had at least one note in each lesson. The parents then came forward to say that they had spoken to the boys and hoped for improvement. After two weeks of repeated specific notes and careful observation of these boys in class, I observed the first improvement and their better involvement in classroom activities. I reacted positively to their behavior, saying that I noticed a big shift in their efforts and that I appreciated this shift. I believe the boys were delighted by the praise and appreciation.

Consequences, Support, Interview, Warning

personally was satisfied with the result of the solution, I was worried that the improvement would not only be short-term, but we managed to continue working together without problems. The atmosphere in the classroom was improved by discussing what the children needed to be comfortable together in the classroom. We included more group activities, during which they had the opportunity to learn to work together, before they were probably not very used to it and could not communicate. Unfortunately, my cooperation with the class teacher was not very effective, but that was also due to a different perspective on the matter. Her usual solution was to leave the children after school or make them copy the text as punishment.

Longterm success

10 let – 5.třída (jedná se o 2 žáky)

Počítačové hry

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nesoustředěnost,Neuznávání pravidel,Nevhodné chování

VŠ ( učitelka I.stupně s doplňujícím programem Anglický jazyk pro I.stupeň ZŠ )

10

Jsem učitelkou I. stupně s rozšířeným vzděláním v oboru Anglický jazyk. Jednalo se o třídu, ve které jsem nebyla třídní učitelkou. Z důvodu nedostatku pedagogů jsem zde učila 3 hodiny týdně pouze anglický jazyk. Se žáky jsem se předtím nesetkala. Již při prvních setkáních v září jsem si všimla častého narušování vyučování hned několika jedinci – chlapci. Věnovala jsem proto nějaký čas diskuzi o třídních pravidlech a významu jejich dodržování. Situaci jsem konzultovala s jejich třídní učitelkou. Ta potvrdila, že zmínění jedinci se chovají problémově i během její výuky, ale nedokázala ani poradit nebo navrhnout společné řešení problémů. Domluvily jsme se alespoň na změně rozmístění lavic a zasedacího pořádku. Již v začátcích výuky jsem si všimla, že žáci nejsou příliš zvyklí pracovat ve skupinách, jakákoli změna a skupinová aktivita vyvolala chaos a nesoustředění. Trvalo dlouho než většina žáků mohla vůbec začít s prací na zadaném úkolu. Všimla jsem si dost nevybraného chování některých žáků vůči ostatním – nevhodné poznámky, neurvalost, nepochopení a nezájem pracovat s některými. Přestože diskuzi o atmosféře třídy bylo věnováno dost času (z mého pohledu), nevedlo to k žádné změně. Děti samotné si stěžovaly na chování některých, ale při společné diskuzi nedokázaly navrhnout řešení. Většinou jejich požadavek byl, aby daní žáci zůstali po škole. Toto řešení mi ale rozhodně nepřipadlo jako vhodné či užitečné. Největší problémy způsobovali dva chlapci.

Popis chování žáka č.1: Snaha o upoutání pozornosti nevhodným způsobem – vykřikování během hodiny, gesta jako rozhazování rukou, neochota spolupracovat s některými spolužáky, vztek pokud nebyl vylosován k odpovědi nebo aktivitě, časté stříhání papíru nebo kreslení, nesoustředěnost při zadávání práce, opakované dotazování na již vysvětlené věci. Popis chování žáka č.2: Opakované skákání do řeči, nespokojenost s prací ve skupině, nepozornost při zadávání úkolu, časté zapomínání učebnice, domácích úkolů.

Snažila jsem se vždy, když se stala některá z rušivých situací, ihned reagovat a upozornit žáka na to, co mi vadí a jak to narušuje hodinu pro všechny spolužáky. Vždy došlo k očnímu kontaktu a popisu dané situace – vidím, že se otáčíš ke spolužákovi/vykřikuješ/nevnímáš zadání atd – s vysvětlením, že mi to chování vadí a ruší celou třídu. Stručně jsem popsala, co se stalo a jak to ovlivňuje vyučování. Dala jsem vždy chlapcům prostor k vyjádření, pokud se jejich problém týká angličtiny a mohli se vyjádřit, co potřebují. Nikdy nic neřekli. Jejich rušivé chování se ale opakovalo. Vzhledem k tomu, že tento způsob řešení nepřinesl změnu, rozhodla jsem se situaci řešit s chlapci formou rozhovoru po vyučování. Dialog si již přesně nepamatuji, ale snažila jsem se jim vysvětlit, jak jejich chování narušuje mnou připravenou hodinu, že nestihneme probrat vše, co potřebujeme a nezbyde nám čas na hry a jinou zábavu. Bohužel ani osobní rozhovor nepřinesl pak v hodinách lepší výsledek, přestože chlapci vyjádřili pochopení a slibovali, že už to dělat nebudou. Pro další postup jsem pak zvolila řešení v podobě kombinace komunikace s rodiči, větší pozornost při aktivitách/zadávání úkolů/větší odpovědnost a hlavně přímý popis a oční kontakt při náznaku opakování situace. V systému Edookit jsem při konkrétním nevhodném chování zaznamenala velice konkrétní 'poznámku' s popisem problému. Například žák opakovaně skočil spolužákům do řeči, nevěnuje pozornost zadání práce. Tato poznámka se pak objeví rodičům. První týden měli tito chlapci minimálně jednu poznámku při každé hodině. Rodiče se pak ozvali s tím, že s chlapci mluvili a doufají ve zlepšení. Po dvou týdnech opakovaných konkrétních poznámek a pečlivém sledování těchto chlapců při hodině jsem pozorovala první zlepšení a jejich lepší zapojení se do aktivit ve třídě. Reagovala jsem na jejich chování pozitivně s tím, že jsem si všimla velkého posunu v jejich snaze a že tento posun oceňuji. Věřím, že chlapci byli chválou a oceněním potěšeni.

Já osobně jsem byla s výsledkem řešení spokojená, měla jsem obavy, aby zlepšení nebylo jen krátkodobé, ale podařilo se nám společně pracovat i dál bez problémů. Atmosféra ve třídě se zlepšila, díky diskuzi o tom, co děti potřebují k tomu, aby jim bylo společně ve třídě dobře. Zapojili jsme více skupinových aktivit, při kterých měli možnost se učit pracovat společně, dříve na to nebyli asi moc zvyklí a nedokázali komunikovat. Bohužel moje spolupráce s třídní učitelkou nebyla moc efektivní, ale to bylo také kvůli rozdílnému pohledu na věc. Její obvyklé řešení bylo nechávat děti po škole nebo jim dát za trest opisovat text.

5

It was a student from my class. It happened about the third month of school. There were never any problems with him, he was a good boy. Out of nowhere, he began to be absent often, he was unfocused, and his grades also deteriorated. Of course, I contacted my parents. He says he just doesn't want to go to school. After some time, I was called to the class that my student had failed. The parents were contacted immediately. Only then did we finally get what was going on from him. He was said to have been verbally bullied since first grade. At first he didn't do anything about it, he ignored it. Over time, he wanted to start defending himself, but he couldn't and the attacks started to escalate. He was afraid to tell anyone, he was afraid of the boys in the class, and he was also afraid of being labeled a brat.

Pupil: tall, thin, very sensitive, closed, with difficulty opening up and confiding. Class: the majority of the class without problems, bullies - 'tricksters', worse grades

Bullying

was shocked. I immediately arranged a classroom lesson and calmly talked to them about the event. I wanted to know the reasons why the bullies did it, what it brought them. They say it wasn't supposed to be anything terrible, just a boyish poke. So we talked about it for an hour. I agreed with my parents that we would pay more attention to him, talk to him a lot more. After an agreement between me, my parents and him, we rejected help from an expert. I couldn't do it, and I arranged an excursion for the entire class to the Specialized Pedagogical Workplace. They went through the bullying program with us. Everyone was given the opportunity to be both the bully and the bully. There was a lot of talk about the feelings that these unpleasant situations evoke in a person, what will remain in them after this experience. Even the most problematic pupils were calm, they listened and it seemed that this excursion brought them something and they took something away from it.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

For me, I saw a difference the very next week. The class was calm, the student was going to school again, no one scolded him, they communicated with him completely normally. After a while, the pupil looked forward to school again, smiled, was the cheerful student again. What pissed me off the most about this case was that I didn't figure it out sooner and that it had to go this far. I blamed myself for a long time. Since then, I also communicated more with the students and the topic of bullying was often discussed.

Longterm success

12, 7.třída

Četba, pc hry, pes

Mgr., Čj, Hv

30

Jednalo se o žáka z mé třídy. Stalo se to asi třetí měsíc školy. Nikdy s ním nebyly problémy, byl to hodný chlapec. Z ničeho nic začínal často chybět, byl nesoustředěný, i jeho prospěch se zhoršil. Rodiče jsem samozřejmě kontaktovala. Prý se mu jen nechce do školy. Po nějaké době jsem byla přivolána do třídy, že se mi tam žák složil. Ihned byli kontaktováni rodiče. Až poté jsme z něj konečně dostali, co se dělo. Prý byl už od prvního stupně slovně šikanován. Nejdříve si z toho nic nedělal, ignoroval to. Postupem času se chtěl začít bránit, ale nešlo mu to a ataky se začaly stupňovat. Bál se to komukoli říct, bál se kluků ze třídy a taky, aby nebyl označen za sraba.

Žák: vysoký, hubený, velmi citlivý, uzavřený, s problémem se otevřít a svěřit se. Třída: většina třídy bezproblémová, šikanátoři - 'machýrci', horší prospěchy

Byla jsem v šoku. Ihned jsem si zařídila třídnickou hodinu a s klidem jsem si s nimi o události promluvila. Chtěla jsem znát důvody, proč to šikanátoři dělali, co jim to přinášelo. Prý to nemělo být nic strašného, jen klukovské popichování. Tak jsme si o tom celou hodinu povídali. S rodiči jsem se domluvila, že na něj budeme dávat větší pozor, mnohem více s ním mluvit. Pomoc od odborníka jsme po domluvě mezi mnou, rodiči a ním zamítli. Nedalo mi to a zařídila jsem pro celou třídy exkurzi na Specializované pedagogické pracoviště. Projeli s námi program o šikaně. Každý dostal příležitost být v roli šikanovaného i šikanátora. Mluvilo se hodně o pocitech, co tyto nepříjemné situace v člověku vyvolávají, co v nich po tomto zážitku zůstane. I ti nejproblémovější žáci byli v klidu, poslouchali a vypadalo to, že jim tato exkurze něco přinesla a něco si z ní odsnášejí.

Za mě jsem viděla rozdíl hned následující týden. Ve třídě byl klid, žák opět do školy chodil, nikdo si z něj neutahoval, komunikovali s ním naprosto normálně. Odstupem času se žák opět do školy těšil, usmíval se, byl opět ten veselý student. Na tomto případu mě nejvíce zamrzelo, že jsem na to nepřišla dříve a že to muselo zajít tak daleko. Dlouho jsem si to vyčítala. Od té doby jsem i já se žáky víc komunikovala a téma šikany se často probíralo.

5

About 2 months after the beginning of the school year, the pupil began to have educational problems. It was already the second year that I worked as his class teacher. Before, he was a relatively calm student who contributed something to the discussion from time to time. He went to school on time and got along very well with all his classmates. After the new school year, however, I noticed quite big changes in him, especially in his behavior. Instances of him being late to class piled up, his academic performance worsened, but worst of all was the change in his behavior. From a quiet student, he literally became a class provocateur. He was almost always disruptive in class, he did not respond to raising his voice or comments, rather he was amused by them.

The student practically lives only with his mother, his father lives elsewhere and spends time with him several times a week. He is strongly influenced by the current situation in the family. The student is loud, often disruptive and does not respect warnings. There was a big change in his behavior from last school year. His academic results are average but starting to deteriorate.

Verbal disruption of lessons

I decided to solve the situation after unsuccessfully admonishing and giving notes, by talking to the mother. She told me that she is divorcing the student's father and that the divorce is not going completely smoothly and is also affecting her son. She also admitted that she does not have enough time for her son due to her shift work, most of her time is spent outside with friends or playing computer games. She promised to talk to her son.

Consequences, Interview

The result of the interview was that the situation actually calmed down for a while, improvement in academic results, fewer interruptions, respect for the teacher's authority, but then there was a gradual deterioration and a return to the old ways. However, I could no longer solve this problem due to maternity leave. I have to say that I am not very satisfied with my solution over time. It was in my early days as a teacher, and I would do many things differently today, for example, I would first talk to the student alone and then to his mother, or both if the situation persists. Solving the problem was also made impossible by my going on maternity leave.

Shortterm success

12 let (7. třída)

počítačové hry, venkovní aktivity s kamarády

Rušení výuky,Neposlušnost,Nepracovitost

titul Mgr., aprobace český a anglický jazyk (2. stupeň ZŠ)

12 (v době kazuistiky – 5, v době kazuistiky ++ 8)

Asi po 2 měsících od začátku školního roku se u žáka začaly objevovat výchovné problémy. Už druhým rokem jsem působila jako jeho třídní učitelka. Dříve byl poměrně klidný žák, který čas od času něčím přispěl do diskuze. Do školy chodil včas a se všemi spolužáky vycházel velmi dobře. Po novém školním roce jsem na něm však pozorovala poměrně velké změny, zvláště v jeho chování. Hromadily se případy, kdy docházel pozdě do hodin, zhoršoval se jeho studijní prospěch, ale nejhorší byla změna v jeho chování. Z klidného žáka se stal doslova třídní provokatér. V hodinách téměř vždy vyrušoval, na zvýšení hlasu ani poznámky nereagoval, spíše z nich měl legraci.

Žák prakticky žije pouze se svojí matkou, otec bydlí jinde a několikrát do týdne s ním tráví čas. Silně ho ovlivňuje probíhající situace v rodině. Žák je hlasitý, často vyrušuje a nerespektuje varování. Došlo k velké změně v jeho chování oproti minulému školnímu roku. Jeho studijní výsledky jsou průměrné, ale začínají se horšit.

Situaci jsem se rozhodla řešit po neúspěšném napomínání a udělování poznámek, a to rozhovorem s matkou. Ta mi sdělila, že se s otcem žáka právě rozvádí a rozvod neprobíhá úplně v klidu a dopadá rovněž na jejího syna. Rovněž připustila, že kvůli směnnému provozu nemá na syna dostatek času, většinu času syn tráví venku s kamarády nebo hraním počítačových her. Slíbila, že si se synem promluví.

Výsledkem rozhovoru bylo, že se situace skutečně na čas uklidnila, zlepšení studijních výsledků, méně vyrušování, respektování učitelské autority, poté ale došlo k postupnému zhoršení a návratu do starých kolejí. Tento problém jsem však už nemohla dále řešit z důvodu mateřské dovolené. Musím říct, že se svým řeším s odstupem času nejsem moc spokojená. Bylo to v mých učitelských začátcích a mnoho věcí bych dnes udělala jinak, například bych si nejprve o samotě promluvila s žákem a až poté s jeho matkou, popřípadě s oběma v případě přetrvávání situace. Řešení problému znemožnil rovněž můj odchod na mateřskou dovolenou.

5

think it was on Wednesday during the big break. All of us from the second grade had a meeting in the assembly room, so the corridors that are normally guarded by one of us were now in charge of a colleague from the first grade. The other teachers from the first grade were already employed in other ways, so this lady teacher had to look after all three floors by herself. While she was solving some problem in the classroom on the ground floor, a loud bang sounded from the first floor. When she got there, she noticed that there was a huge hole in the door to the boys' restroom, rendering the door unusable. She automatically ran to the eighth graders, whose class teacher I was. There were only two classes on this floor that year – 8.B and 5.A, which were only there because all the classes were full in the first grade. So the teacher automatically ran to my class because they weren't exactly the easiest to get along with, and she blamed the most problematic student in the class.

student whose results in school were average to slightly below average. He wasn't stupid, he just wasn't the studious type. He was sometimes disruptive in class and when there was a problem in class, he was part of it. Class – The students got along great with each other except for minor disagreements, which are self-evident. As mentioned in the previous point, they were a harder class to get along with, but once they knew you were on their side and that you were fair and willing to accommodate them, they were great to work with. They all pulled together and never went against each other.

Violation of classroom/school rules

We all thought my class did it, and I won't lie, I thought so too because the fifth graders who were on the floor with them were very nice and trouble free. As their class teacher, I had the duty to talk to the students and find out what actually happened. At that moment I was still hoping that it wasn't them, that someone would confess or that they saw what happened. So I turned one geography lesson into a classroom lesson to discuss this problem. When I asked the whole class if it was them, they all answered in the negative and added that they didn't move in the toilets and only found out about it in the next lesson when the teacher told them how big a problem it was. This information made me quite angry because I can't imagine that they didn't hear the bang that we only heard in the choir room. They told me that they were studying for a paper that they were supposed to write that day and that they just didn't care at that moment. It was still strange to me, so I asked if no one had been in the corridor during the whole break. At that moment, a few boys told me that they were in the bathroom, but before they heard the bang, and some even admitted that they were in the corridor after, but that they didn't notice anything because they were just walking around their class, which was on the other side of the corridor. I didn't want to believe this anymore, but I still hoped it wasn't them, but I couldn't think of who else could have done it. During the break, I was talking with a colleague who was in class 5.A, and she told me that the fifth graders told her that they were in the class the whole time and that they would not have done such a thing. Since their classroom was almost opposite the toilets, they began to claim that the eighth graders were to blame. After discussing this situation with other colleagues on the second level, we came to the opinion that 8.B was behind it and it was up to me to find out who did it. At that moment, we already knew that the person who did it would have to pay for a new door, its price was around 4000 CZK. The whole following week I went around asking who broke the door and I had in mind the student who would probably be the only one capable of doing such damage. The student must have guessed that I suspected him and began to answer my questions in a vulgar manner and felt offended that I thought it was him. After a week I was at my wits end. I spoke to each student separately and they all claimed the same thing - that it wasn't them. But it couldn't have been anyone else. So we came to the conclusion that if no one wanted to confess, the whole class would have to pay for the door. So in class, I shared another possible solution when no one wants to confess. This caused quite a stir in the class, with questions like “And why us? After all, they could have been fifth graders! But we didn't do anything.

Interview

Immediately after the teacher learned that her eighth graders had not done it, she went to apologize to them for not believing them and how she approached the whole situation. Of course, the money was returned to everyone. However, after this problem, the class stopped trusting the teacher, and the previous friendly relationship between them became completely cold. Pupils' results deteriorated because they were not motivated to learn and did not even want to learn in the classes of teachers who did not believe in them and put all the blame on them. After some time, the pupils' grades returned to normal, the relations with the teachers, especially with their class teacher, remained unchanged and no one could change it.

Failure

14–15, 8. ročník

Auta, sport, ruční práce

Magisterský titul – zeměpis, tělesná výchova

26

Bylo to myslím ve středu o velké přestávce. My všichni z druhého stupně jsme měli poradu ve sborovně, takže chodby, které běžně hlídá někdo z nás měla teď na starost kolegyně z prvního stupně. Ostatní učitelé z prvního stupně byli zaměstnaní už jinak, takže tato paní učitelka musela hlídat všechny tři patra sama. Mezitím, co řešila nějaký problém ve třídě v přízemí, tak se z prvního patra ozvala hlasitá rána. Když tam doběhla, všimla si, že ve dveřích od chlapeckých záchodů byla obrovská díra, kvůli které se dveře staly nepoužitelnými. Automaticky vběhla k osmákům, kterým jsem dělala třídní učitelku. Na tomto patře byly v ten rok jen dvě třídy – 8.B a 5.A, která tam byla jen z toho důvodu, že na prvním stupni byly všechny třídy zaplněny. Paní učitelka tedy automaticky utíkala do mé třídy, protože nebylo zrovna nejlehčí s nimi vycházet, a obvinila nejvíce problémového žáka ve třídě.

Žák, jehož výsledky ve škole byly průměrné až lehce podprůměrné. Nebyl hloupý, jen nebyl studijní typ. Při hodinách občas vyrušoval a když se ve třídě vyskytl nějaký problém, byl toho součástí. Třída – Žáci mezi sebou vycházeli skvěle až na menší neshody, které jsou samozřejmé. Jak je již zmíněno v předchozím bodu, jednalo se o třídu, se kterou bylo těžší vyjít, ale jakmile zjistili, že jste na jejich straně a že jste spravedliví a jste ochotni jim vyjít vstříc, tak se s nimi pracovalo výborně. Všichni táhli za jeden provaz a nikdy nešli proti sobě.

Všichni jsme si mysleli, že to udělala moje třída, a nebudu lhát, taky jsem si to myslela, protože páťáci, co byli s nimi na patře, byli velmi hodní a bezproblémoví. Jako jejich třídní učitelka jsem měla povinnost si s žáky promluvit a zjistit, co se vlastně stalo. V ten moment jsem stále doufala, že to oni nebyli, že se někdo přizná anebo že viděli, co se stalo. Z jedné hodiny zeměpisu jsem si tedy udělala takovou třídnickou hodinu, abychom probrali tento problém. Když jsem se zeptala celé třídy, jestli to byli oni, všichni odpověděli záporně a dodali, že se na záchodech nepohybovali a dozvěděli se o tom až v následující hodině, kdy jim paní učitelka říkala, o jak velký problém se jedná. Tato informace mě celkem naštvala, protože si nedokážu představit, že by neslyšeli ránu, kterou jsme slyšeli až ve sborovně. Tvrdili mi, že se učili na písemku, kterou ten den měli psát a že je to v ten moment prostě nezajímalo. Stále mi to bylo zvláštní, tak jsem se zeptala, jestli tedy celou přestávku nikdo nebyl na chodbě. V ten moment mi pár chlapců řeklo, že byli na záchodě, ale ještě před tím, než slyšeli ránu a někteří i přiznali, že byli na chodbě i po tom, ale že si ničeho nevšimli, protože se pohybovali jen kolem své třídy, která byla na druhé straně chodby. Tomuto se mi už nechtělo věřit, ale stále jsem doufala, že to oni nebyli, ale nenapadalo mě, kdo jiný to mohl udělat. O přestávce jsem se bavila s kolegyní, která byla třídní v 5.A, a ta mi řekla, že jí páťáci řekli, že byli celou dobu ve třídě a že oni by nic takového neprovedli. Vzhledem k tomu, že jejich třída byla téměř naproti záchodům, tak začali tvrdit, že za to můžou osmáci. Po probrání této situace s ostatními kolegy na druhém stupni jsme dospěli k názoru, že za tím stojí 8.B a bylo tedy na mně zjistit, kdo to udělal. V ten moment už jsme věděli, že ten, co to udělal, bude muset zaplatit nové dveře, jejich cena se pohybovala kolem 4000Kč. Celý následující týden jsem chodila a vyptávala se dokola, kdo ty dveře rozbil a měla jsem na mysli žáka, který by byl asi jako jediný schopný napáchat takové škody. Žák asi tušil, že ho podezřívám a začal mi vulgárně odpovídat na dotazy a cítil se dotčen, že si myslím, že to byl on. Po týdnu jsem už byla v koncích. S každým žákem jsem mluvila samostatně a všichni tvrdili to stejné – že oni to nebyli. Jenže nikdo jiný to být nemohl. Došli jsme tedy k názoru, že jestli se nikdo nechce přiznat, bude muset dveře zaplatit celá třída. Ve třídě jsem tedy sdělila další možnou variantu řešení, když se tedy nikdo nechce přiznat. To způsobilo ve třídě velký rozruch a ozývaly se otázky typu „A proč my? Vždyť to mohli být páťáci! My jsme ale nic neudělali.

Ihned po tom, co se paní učitelka dozvěděla, že to její osmáci neudělali, šla se jim omluvit, že jim nevěřila a jak k celé situaci přistupovala. Peníze byly všem samozřejmě vráceny. Po tomto problému však paní učitelce přestala třída věřit a z předchozího kamarádského vztahu, který mezi sebou měli, se stal vztah naprosto chladný. Výsledky žáků se zhoršily, protože neměli motivaci se učit a ani se nechtěli učit do hodin učitelů, kteří jim nevěřili a házeli všechnu vinnu na ně. Po nějaké době se prospěch žáků vrátil do normálu, vztahy s učiteli, a to hlavně s jejich třídní učitelkou zůstaly beze změny a nikdo to nedokázal změnit.

5

I worked as a teacher's assistant in the classroom. The student did not pay attention and was disruptive during TV and music lessons. In music lessons, he had fun with his classmates, drew from his notebook and did not notice the material being discussed. In physical education classes, he once did not attend the teacher's invitation to welcome the class.

The class wasn't the nicest, but it wasn't the meanest either. The children were in their teens and probably felt misunderstood. They most likely wanted to draw attention to themselves with their riots and lack of interest in teaching.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

The teacher who taught these classes was an older man. When someone wasn't paying attention, he threw chalk at him. I reported this behavior and the teacher was threatened. However, when the aforementioned pupil disobeyed the teacher's 'order', the teacher most likely did not hold back and slapped the pupil.

Physical intervention

The teacher was fired from the school and the student resented all authorities. In the beginning (about a week) he was rather silent. But his behavior changed drastically after a month. More and more he was inventing and playing tricks.

Failure

13/14 let - 8. třída

/

VŠ (bakalářský titul)

7

Ve třídě jsem působila jako asistent pedagoga. Žák při hodinách TV a hudební výchovy nedával pozor a vyrušoval. V hodinách hudební výchovy se bavil se svými spolužáky, maloval si po sešitě a nevnímal probíranou látku. V hodinách tělocviku pak jednou nenastoupil na vyzvání učitele na přivítání na hodině.

Třída nebyla nejhodnější, ale ani nejzlobivější. Děti byly v pubertě a cítily se pravděpodobně nepochopeně. Svými výtržnostmi a nezájmem k výuce na sebe chtěli nejspíše upozornit.

Učitel, který v těchto hodinách vedl výuku, byl starší pán. Když u něho někdo nedával pozor, tak po něm hodil křídu. Toto chování jsem nahlásila a učiteli bylo pohrozeno. Ovšem když již zmíněný žák neuposlechl 'nařízení' pana učitele, nejspíše se vyučující neudržel a dal žákovi facku.

Učitel byl ze školy vyhozen a žák zanevřel na všechny autority. Ze začátku (tak týden) byl spíše mlčenlivý. Jeho chování se ale po měsíci prudce změnilo. Čím dál tím více vymýšlel a tropil různé vylomeniny.

5

During September 2021, students from my class came to me saying that they had a problem with the behavior of a classmate. They told me in detail what bothered them about his behavior. The student was absolutely unable to respect the personal space of his classmates, he was able to almost touch others face to face during a conversation, or he leaned on the wheelchair of a classmate on a wheelchair, often jumped into others' conversations and, above all, looked at classmates very inappropriately. The students directly stated that it bothers them how he looks at their butts and breasts and won't stop even if they notice it.

This is a first-year high school class for students with disabilities, so we deal with similar problems quite often. There are seven students in this particular class. Six students were uncomfortable with their classmate's behavior, especially the girls. Moreover, the whole situation happened in September, the students did not know each other and were just getting to know each other. To make matters worse, it was the first semester after a year and a half of distance learning, the students' social skills were minimal. The 'problem' student was otherwise very friendly and, as they say, 'to putty', he was not aware of his inappropriate behaviour.

Physical aggression

After I learned about the problem from the class, we agreed with the class on a classroom lesson in which we will try to solve the situation. Each of the students had the opportunity to express themselves and say what specifically bothers them about their classmate's behavior. At the beginning of the class, we tried to explain to each other that we are dealing with a solution to the situation and that no one will take offense and take it as a personal attack. After that, the aforementioned student was given the opportunity to express himself, but he could not argue so quickly, so we agreed that he would have time to think over the weekend, compare his thoughts, reflect on the arguments of his classmates, and we would continue the debate after the weekend. I informed the guidance counselor about the whole situation and wrote a short note. After the weekend, it was clear that the student thought about the situation and accepted some things and promised that he would try to avoid them, mainly as regards jumping into the conversation, respecting personal space, etc., but as regards the inappropriate observation of girls, in that he did not see the problem and argued that he was a man and that it was normal. Considering this opinion, I decided to request a consultation on prevention methodology. On the one hand, sexual topics also belong to him, and on the other hand, he is a man, so I wanted the student to have a different point of view than mine. We wrote a record about this meeting, which the pupil could then comment on, and we had him sign the record. Since the representatives of the class came to me later (after about 2-3 weeks) with the fact that the student's behavior had worsened again, I decided to contact the school psychologist. He spoke first with the student himself and then worked with the whole class. We also dealt with everything in regular classroom hours.

Interview, Cooperation with experts

After the intervention of the school psychologist, the class calmed down a lot and the overall atmosphere in the class improved. The psychologist worked with the class for several months. We then agreed that I would only contact him again if the situation worsened, but that has not happened. We discussed relationships and solved minor problems only during class hours. There was no major incident. Currently, we are no longer solving the problems, as the mentioned pupil has transferred to another school, for other reasons unrelated to these incidents.

Longterm success

17 let, 1. ročník SŠ, maturitní obor

Nevím

Mgr., ČJ, LIT, DEJ

9

V průběhu září roku 2021 za mnou přišli žáci z mé třídy, že mají problém s chováním jednoho spolužáka. Podrobně mi pověděli, co jim vadí na jeho chování. Student absolutně nedokázal respektovat osobní prostor spolužáků, při hovoru se dokázal s ostatními téměř dotýkat tváří v tvář, nebo se opíral o invalidní vozík spolužačky na vozíku, často skákal ostatním do řeči a hlavně velmi nevhodně okukoval spolužačky. Studentky přímo uvedly, že jim vadí, jak jim kouká na zadek a na prsa a nepřestane, ani když si toho dotyčné všimnou.

Jde o třídu prvního ročníku střední školy pro zdravotně znevýhodněné studenty, podobné problémy tedy řešíme poměrně často. V této konkrétní třídě je sedm studentů. Šesti studentům bylo chování jejich spolužáka nepříjemné, zejména děvčatům. Celá situace navíc nastala v září, studenti se navzájem neznali a teprve se začínali poznávat. Kdyby toho nebylo málo, bylo to první pololetí po roce a půl distanční výuky, sociální dovednosti studentů byly minimální. 'Problémový' student byl jinak velmi kamarádský a jak se říká 'do tmelu', své nevhodné chování si neuvědomoval.

Poté, co jsem se od třídy dozvěděla o problému, domluvili jsme se se třídou na třídnické hodině, ve které zkusíme situaci vyřešit. Každý z žáků měl prostor se vyjádřit a říct, co konkrétně mu na chování jejich spolužáka vadí. Na úvod hodiny jsme si zkusili vysvětlit, že nám jde o řešení situace a že se nikdo nebude urážet a brát to jako osobní útok. Poté dostal možnost vyjádřit se k tomu zmíněný žák, ale nedokázal takto rychle argumentovat, a tak jsme se domluvili, že si nechá čas na rozmyšlenou přes víkend, srovná si myšlenky, zamyslí se nad argumenty spolužáků a budeme v debatě pokračovat po víkendu. O celé situaci jsem informovala výchovnou poradkyni a sepsala jsem krátký zápis. Po víkendu bylo vidět, že se žák nad situací zamyslel a některé věci přijal a slíbil, že se bude snažit se jich vyvarovat, hlavně co se týká skákání do řeči, respektování osobního prostoru apod., avšak co se týkalo nevhodného pozorování děvčat, v tom problém neviděl a argumentoval tím, že je přece chlap a že je to normální. Vzhledem k tomuto názoru jsem se rozhodla požádat o konzultaci metodika prevence. Jednak sexuální tématika pod něj také patří a jednak je to muž, tak jsem chtěla, aby měl žák i jiný pohled než můj. O této schůzce jsme sepsali záznam, ke kterému se žák poté mohl vyjádřit, a nechali jsme ho záznam podepsat. Vzhledem k tomu, že za mnou posléze (po cca 2-3 týdnech) znovu přišli zástupci třídy s tím, že žákovo chování se opět zhoršilo, rozhodla jsem se kontaktovat školního psychologa. Ten si promluvil nejdříve se samotným žákem a následně pracoval i s celou třídou. My jsme vše také řešili na pravidelných třídnických hodinách.

Po zásahu školního psychologa se třída velice zklidnila a celkově se atmosféra ve třídě zlepšila. Psycholog se třídou pracoval několik měsíců. Poté jsme se domluvili, že pouze v případě zhoršení situace jej opět budu kontaktovat, ale k tomu již nedošlo. Vztahy jsme rozebírali a menší problémy řešili pouze v rámci třídnických hodin. K většímu incidentu již nedošlo. V současné době již problémy neřešíme, jelikož zmíněný žák přestoupil na jinou školu, z jiných důvodů nesouvisejících s těmito incidenty.

5

There were constant difficulties with the student in the third year of high school. He lacked any order and respect for rules. Constantly late problems that he didn't 'puzzle'. It seemed as if the school rules and especially the school rules did not apply to him. The other classmates had to go on time, he didn't, the others had to change their shoes, he didn't. He lacked respect for the rules. During the Czech language class, the teacher told him that it couldn't go on like this. He needs to respect certain rules, without them he would have problems in his future life, but she added that he probably never will. The whole class paused over this addition, and one of the students asked 'why shouldn't he have problems in the future?' The teacher fell silent and did not know how to react to this question. She asked how many of the students drive their own car to school. A few hands went up and a number of students who drive their own cars to school signed up with shame. The teacher did not comment further on this and was amazed at how many pupils felt this way. The student was from a very wealthy family that would provide him with financial security for his whole life, so the teacher wanted to show in this case that the student is from a wealthy family that will provide him with any kind of care and security in the future and probably will never have to follow any rules respect.

As mentioned above, the student was from a very wealthy family. He lacked any respect for the rules, so there were problems with him at school, ranging from late arrivals to not very good grades. It was a class in the third year of secondary school. As it was a sports class, it was composed of athletes. The class was composed, among other things, of basketball players, who therefore spent time together both at school and at training, so they were very close to each other and very close. This was also reflected in his classmate's advocacy, when the class reacted to the addition regarding disrespecting the rules and wanted to defend him.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

Teacher: 'Student, your late arrivals are constant, it can't go on like this. At some point in your life you will have to respect certain rules, even if... you probably won't have to.' Student: 'How come he won't have to? What did you mean?' Teacher: 'Well, it's just...' according to the teacher, she didn't want to say anything more about it, but the students in the class continued insisting and asking for an explanation. Pupil: 'We want to explain it, so what did you mean?' Teacher: 'Okay, well, I'll ask you, how many of you drive your own car to school?' Several hands were raised in the class, but it was obvious from the look of the students and the height of the raised hand that they were ashamed of it. With this question, the teacher put them in an uncomfortable situation and put herself in a situation where they thought it was something bad. Although the teacher was surprised by this result, she definitely did not expect so many hands to sign up. She expected that only a student who was known to have his own car would apply and it wasn't exactly a lower class car, rather the opposite. She didn't comment on it any further and moved on to teaching. However, her conscience did not allow her to comment on this and she knew that what she said was not at all professional and that the student's personal situation should not be pointed out in this way. She returned to the whole situation at the end of the lesson and apologized sincerely to the student.

Disrespectful communication

Here, it was more about the pedagogue's misconduct, who tried to point out the student's financial situation and humiliate him. This was a problem student who did not follow the disciplinary rules and school rules, but it was not appropriate for the teacher to behave in this way. She acknowledged her mistake and apologized to the student. According to them, this situation was not resolved in any way, no one was interested in it anymore and it 'disappeared'. In the following hours, it did not manifest itself in any way. As for this student, according to the teacher, his behavior continued and, unfortunately, he did not allow himself to be forced into not breaking the school rules.

Failure

Třetí,17

Basketbal

Neuznávání pravidel,Odmlouvání

Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělání a Dějepis se zaměřením na vzdělání

25

Se žákem ve třetím ročníku na střední škole byli neustálé potíže. Chyběl mu jakýkoliv řád a respekt k pravidlům. Neustále pozdní potíže, se kterými se nijak 'nelámal hlavu'. Vypadalo to, jako kdyby se na něj pravidla školy a zejména školní řád nijak nevztahoval. Ostatní spolužáci museli chodit včas, on nikoliv, ostatní se museli přezouvat, on nikoliv. Chyběl mu respekt k pravidlům. Při hodině českého jazyka mu učitelka sdělila, že to takto dál nejde. Je potřeba, aby určitá pravidla respektoval, bez nich by v budoucím životě měl potíže, dodala však, že on asi nikdy mít nebude. Nad tímto dodatkem se pozastavila celá třída a některá ze žaček se zeptala 'proč by zrovna on v budoucnu potíže mít neměl?' Učitelka ztichla a nevěděla, jak na tuto otázku zareagovat. Zeptala se tak, kolik ze žáků jezdí do školy svým vlastním autem. Několik rukou se zvedlo a se studem se přihlásila řada žáků, kteří do školy jezdí vlastím autem. Učitelka se již k tomu dále nevyjadřovala a byla udivena, kolik žáků to takto má. Žák byl z velmi bohaté rodiny, která by mu poskytla finanční zabezpečení na celý život, a tak učitelka chtěla na tomto případku ukázat, že žák je z bohaté rodiny, která mu poskytne jakoukoliv péči a zabezpečení do budoucna a asi zřejmě nebude muset nikdy žádná pravidla respektovat.

Jak již bylo uvedeno výše, žák byl z velmi bohaté rodiny. Chyběl mu jakýkoliv respekt k pravidlům, a tak s ním byli ve škole potíže čeho se týkaly od pozdní příchody, až po ne úplně dobrý prospěch. Jednalo se o třídu ve třetím ročníku střední školy. Jelikož se jednalo o sportovní třídu, byla složena ze sportovců. Třída byla složena mimo jiné z basketbalistů, kteří tedy spolu trávili čas jak ve škole, tak na trénincích, a tak měli k sobě velmi blízko a byli velmi semknutí. To se také odrazilo i na zastání se svého spolužáka, kdy na dodatek ohledně nerespektování pravidel třída zareagovala a chtěla jej bránit.

Učitelka: 'Žáku, tvoje pozdní příchody jsou k ustavičné, takto to dál nejde. V životě jednou budeš muset určitá pravidla respektovat, i když.. ty asi muset nebudeš.' Žák: 'Jak jako nebude muset? Jak jste to myslela?' Učitelka: 'No, tak prostě..' dle slov učitelky se k tomu již nechtěla více vyjadřovat, žáci ve třídě však pokračovali s naléháním a žádali vysvětlení. Žák: 'My to chceme vysvětlit, tak jak jste to myslela?' Učitelka: 'No tak dobře, tak se Vás zeptám, kolik z vás jezdí do školy svým vlastním autem?' Ve třídě se zvedlo několik rukou, kdy ale na pohledu žáků i na výšce zvednuté ruky bylo zřejmé, že se za to stydí. Učitelka je totiž tímto dotazem dostala do nekomfortní situace a postavila se do situace, kdy si připadali, že je to něco špatného. Učitelka byla sice tímto výsledkem překvapena, rozhodně nečekala, že se přihlásí tolik rukou. Čekala, že se přihlásí pouze žák, o kterém se vědělo, že vlastní auto má a nebylo to auto zrovna nižší třídy, spíše naopak. Již se k tomu dále nevyjadřovala a přešla k vyučování. Svědomí ji však nenechalo se k tomu již nijak nevyjádřit a věděla, že to, co řekla nebylo vůbec profesionální a na osobní situaci žáka by se takto poukazovat rozhodně nemělo. Vrátila se k celé situaci na konci hodiny a žákovi se upřímně omluvila.

Zde se jednalo spíše o pochybení pedagoga, který se snažil poukázat na finanční situaci žáka a ponížit jej. Jednalo se o problémového žáka, který nedodržoval kázeňská pravidla a školní řád, avšak nebylo od učitelky vhodné, aby se takto zachovala. Svou chybu uznala a žákovi se omluvila. Dle jejich slov se tato situace nijak dále neřešila, nikdo se o to více nezajímal a 'vyšuměla'. V dalších hodinách se to tedy nijak neprojevilo. Co se týkalo tohoto žáka, dle slov učitelky jeho chování pokračovalo dále a bohužel se k neporušování školního řádu nenechal nijak přimět.

5

The situation arose when the mentioned pupil started attending school in the sixth grade. The parents work in shifts and when the student called to say he was sick, the mother excused him. He started bragging to his classmates that he would only go to school on Tuesdays and Thursdays, when they had gym. This happened for several weeks to a month. But thanks to this bragging, he drew more attention to himself, and his classmates told the teacher.

A 6th-grade student at an elementary school with a complete family and no signs of bullying.

Attendance problems

The mother wrote excuses several times a week, which is why the teaching staff informed social services about the situation. For the first time during the practice of most of the teachers at the school, the situation with the child care authorities began to be resolved. The criminal police visited the family and they had a conversation about the situation. This situation scared the parents and opened their eyes.

Cooperation with experts

The student started coming to school regularly and there were no problems with attendance. Since this incident, the pupil's attendance has improved. Absences are normal and properly excused.

Longterm success

6.ročník 12-13 let

Sport fotbal)

Dysgrafie,Dyslexie

Lhaní

Mgr., Zeměpis, Občanská výchova

5 let

Situace vznikla, když zmíněný žák začal chodit v šesté třídě za školu. Rodiče pracují na směny a když žák zavolal, že je mu špatně, matka mu to omluvila. Mezi spolužáky se začal vychloubat, že do školy bude chodit jen v úterý a ve čtvrtek, kdy mají tělocvik. To se dělo po několik týdnů až měsíc. Jenže právě díky tomuto vychloubání na sebe více upozornil a spolužáci to sdělili učiteli.

Žák 6.třídy na základní škole s úplnou rodinou a bez známek šikany.

Matka psala omluvenky několikrát do týdne, a proto učitelský sbor informoval sociální péči o situaci. Poprvé za praxi většiny učitelů ve škole se situace u orgánů péče o dítě začala řešit. Kriminální policie navštívila rodinu a vedli spolu rozhovor o situaci. Rodiče tato situace vyděsila a otevřela jim oči.

Žák začal docházet do školy pravidelně a v ohledu docházky nenastaly žádné problémy. Od tohoto incidentu se docházka žáka zlepšila. Absence jsou v normě a řádně omluvené.

5

The student's mother contacted me saying that she had a conversation with her son and heard very disturbing incidents that were taking place in my elementary class regarding cyberbullying. One of the classmates, who was also a successful representative of the school in sports competitions on the social network in the class group of the given student, mocked him with comments about his sexual orientation. The student confided after about six months, when he first tried to solve the problem himself, but found that it was not within his power. After the insinuations became unbearable, the son decided to confide in his mother and she subsequently contacted me after some time.

This is a student who has no specific diagnosis. Rather, it is an introverted type who sometimes has a problem with establishing relationships in the classroom, but at the same time has a few friends. The class is very lively, sometimes they got a little angry, but nothing dramatic.

Bullying

came to the conclusion that it would be best to talk to both students separately and also inform the parents of the aggressor about his behavior. First, I began to pay more attention to the given student in the classroom and to observe the behavior of the boy who had the given notes. I also asked other classmates and was confirmed by multiple sources that this behavior occurs. Then I had a private talk with the student who was being bullied. I asked him how long this had been going on and he started crying and even showed me the messages that that classmate wrote. I also invited the second student and asked him about the reasons for his actions. I was told he didn't really know why he did it and regretted it. The bullied pupil's mother insisted on a joint meeting with the other's parents. So I invited them all, with the consent of the bullied student, the given messages that the classmate wrote were also printed. The aggressor's parents had no idea about their son's behavior. Everything was resolved by a public apology from the aggressor with a promise that it would never happen again. I came to this solution mainly because this is a problem-free student who actively expressed that he wants to improve.

Interview

After a public apology, the student's behavior was not repeated. In the following months, we also had a primarily preventive program where we dealt with the topic of bullying. I wasn't present with the class at the given program, but after it was over I talked to the lecturer and he said that they touched on that topic a bit and talked about it. During further study, I did not notice any other problems with this student, and after contacting the mother, no new problems appeared.

Longterm success

13 let, sedmý ročník ZŠ

Hraní videoher

Mgr., Výtvarná výchova a Ruský jazyk

30

Maminka žáka mě kontaktovala, že měla rozhovor se svým synem a doslechla se velmi znepokojivé události, které se odehrávaly v mé kmenové třídě a týkají se kyberšikany. Jeden ze spolužáků, který byl zároveň úspěšným reprezentantem školy ve sportovních soutěžích na sociální síti ve třídní skupině daného žáka zesměšňoval připomínkami o jeho sexuální orientaci. Žák se svěřil cca po šesti měsících, kdy se nejdřív snažil problém vyřešit sám, ale zjistil, že to není v jeho silách. Potom, co se narážky stávaly neúnosné se syn rozhodl svěřit mamince a ta následně po nějaké době kontaktovala mne.

Jedná se o žáka, který nemá žádnou specifickou diagnózu. Spíše jde o introvertní typ, který má občas problém s navazováním vztahů ve třídě, ale zároveň má pár kamarádů. Třída je velmi živá, občas trochu zlobili, ale ne nic dramatického.

Došla jsem k závěru, že by bylo nejlepší si promluvit s oběma žáky zvlášť a také informovat rodiče agresora o jeho chování. Nejdříve jsem si začala ve třídě více všímat daného žáka a pozorovat chování i onoho kluka, který měl dané poznámky. Také jsem se ptala ostatních spolužáků a bylo mi potvrzeno z více zdrojů, že k tomuto chování dochází. Pak jsem si promluvila s o samotě s žákem, který byl šikanován. Ptala jsem se ho, jak dlouho se to děje a on se rozbrečel, a dokonce mi ukazoval dané zprávy, které ten onen spolužák psal. Také jsem si pozvala i druhého žáka a ptala jsem se ho na důvody jeho činů. Bylo mi řečeno, že vlastně neví, proč to dělal a litoval toho. Maminka šikanovaného žáka trvala na společné schůzi s rodiči toho druhého. Tak jsem je všechny pozvala, se souhlasem šikanovaného žáka byly vytištěny i dané zprávy, které spolužák napsal. Rodiče agresora neměli tušení o chování jejich syna. Vše bylo vyřešeno veřejnou omluvou agresora s přislíbením toho, že se to už nikdy nestane. K tomuto řešení jsem hlavně dospěla, protože se jedná o bezproblémového žáka, který aktivně vyjádřil, že se chce napravit.

Po veřejné omluvě se dané chování žáka už neopakovalo. V dalších měsících nás čekala i primárně preventivní program, kde jsme řešili téma šikany. Nebyla jsem na daném programu se třídou přítomna, ale po skončení jsem mluvila s lektorem a ten říkal, že se tam dotkli trochu onoho tématu a povídali si o tom. V průběhu dalšího studia jsem si nevšimla žádných jiných problémů vůči tomuto žákovi, a i po kontaktování maminky se neobjevily žádné nové problémy.

5

In the English language class, a collective task was assigned, which had to be worked out. The pupil in question refused to complete the task, making it very clear that it was bothering him. He was rolling around on the bench, refusing repeated calls to start working and retorting that he wouldn't do it. Neither warnings nor “threats” helped

The boy had a psychiatric diagnosis in the records, I knew about it, but I was not familiar with it. It was rumored that he was taking medication “to calm down

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules

When the student ran away from the class, I didn't know what to do, but I was afraid for him and felt responsible for him. That's why I asked the other students to stay in their places and run after him. On the way, I knocked on the meeting room, where his class teacher was sitting, and asked her to help me solve the situation. She joined me and we both ran after him. We caught up with him on the ground floor, where we grabbed him and had to physically and verbally calm him in a grip until he calmed down a bit. I then went back to class (however, the bell rang very soon - the lesson was interrupted anyway), he stayed with the class teacher, who spoke to him. He later admitted to her that he had not taken his medication that day.

Support, Interview

The class teacher spoke with the student, who later admitted that he had not taken his medication that day. He stated that I made him very upset, he felt that I was pressuring him, he felt frustrated. The class teacher then informed the student's mother about the incident. Since then, the escape from the class did not happen again in my lessons, because I tried to deal with him more calmly, as if "with gloves

Longterm success

13.let, 8.ročník

Četba fantasy

Psychiatrická diagnoza

Magisterské, učitelství anglického jazyka pro ZŠ

10

V hodině anglického jazyka byl zadán hromadný úkol, jež se měl vypracovat. Daný žák odmítl úkol vypracovat, dával silně najevo, že ho to obtěžuje. Válel se po lavici, na opakovanou výzvu, aby začal pracovat odmlouval a odsekával, že on to dělat nebude. Nepomáhala ani upozornění, ani „výhružky

Chlapec měl v záznamech psychiatrickou diagnózu, věděla jsem o ní, ale nebyla jsem s ní blíže seznámena. Proslýchalo se, že bere léky „na uklidnění

Když žák utekl ze třídy, nevěděla jsem, co dělat, ale měla jsem o něho strach a cítila jsem za něj zodpovědnost. Proto jsem ostatní žáky poprosila, aby setrvali na svých místech a běžela za ním. Cestou jsem ještě zaťukala na sborovnu, kde zrovna seděla jeho třídní učitelka, a poprosila ji, aby mi pomohla vzniklou situaci řešit. Přidala se ke mně a obě jsme běžely za ním. Dostihly jsme ho v přízemí, kde jsme ho chytily a v sevření ho musely fyzicky i verbálně uklidňovat, dokud se trochu nezklidnil. Já se pak vrátila do třídy (nicméně velmi záhy zazvonilo – hodina byla stejně narušená), on zůstal s třídní učitelkou, která si s ním promluvila. Té pak později přiznal, že si ten den nevzal léky.

Třídní učitelka si promluvila se žákem, který později přiznal, že si ten den nevzal medikaci. Uvedl, že jsem ho velmi rozrušila, měl pocit, že na něho tlačím, cítil se frustrován. Třídní učitelka pak informovala o incidentu matku žáka. Od té doby se utěk ze třídy v mých hodinách již neopakoval, protože jsem se snažila s ním jednat klidněji, jakoby „v rukavičkách

5

The situation started at school in the morning, when Y's classmate allegedly picked on the boy, and the boys poked each other throughout the day. The boy initially defended himself verbally, but then went on the offensive and tried to attack his classmate Y with a fire extinguisher, which luckily he failed to do because it was attached to the wall.

The boy lived in an incomplete family. Because his father was not interested in him, he lived only with his mother and his younger brother. The mother was not employed, she lived on state support - she did not properly take care of the children, and alcoholism was also suspected. The boy was often absent from school. We later learned that he was taking care of his mother and younger brother, whom he regularly picked up from daycare and then looked after himself. His mother was not home overnight, so he played games into the night and waited for her to return. After that he took care of her too. He thus occupied the position of both mother and father in the household. He went to school unprepared without homework, textbooks and tools, often without snacks and drinks, so for a while I brought him snacks. A complaint was then filed with OSPOD against the mother, and the boy was subsequently placed in the care of his grandfather.

Physical aggression, Verbal aggression

When dealing with problematic behavior, a session was held with both boys, which included an assessment of the situation and then a simulation of how the boy's correct reaction to verbal teasing should take place. First, I had an interview with both boys separately, then we had a joint interview and evaluated the whole situation. We repeated the simulation of an appropriate reaction with our classmates and showed other possible solutions to the situation. This was followed by a voluntary apology to classmate Y and the parents of classmate Y, which the boy wanted of his own free will and which I personally consider a success.

Interview

After the incident, the boy began to get involved with his classmates, who accepted him. The result of the solution is also related to the case study --. We ended the session at the counseling center positively, I considered it successful. In the following year, the boy developed a good relationship with the class teacher, and the number of critical situations continues to decrease. Praise is heard for the boy. Currently, the boy is doing very well, he has a lot of friends in the class. He developed a nice relationship with the teachers. He is sometimes rude to them, but keeps within limits - he can apologize for his behavior. Big thanks to the grandfather who provided the boy with a stable environment.

Longterm success

3. ročník, 9 let

počítačové hry

ADHD

Lhaní,Slovní agresivita,Neúcta k autoritám,Nevhodné chování,Zesměšňování

Speciální pedagogika se zaměřením na vzdělání + Výtvarná výchova se zaměřením na vzdělání

3

Situace začala ve škole v ranních hodinách, kdy si údajně spolužák Y z chlapce utahoval a chlapci se po celý den mezi sebou pošťuchovali. Chlapec se nejdříve bránil slovně, poté však ale přešel k útoku a snažil se na svého spolužáka Y zaútočit hasicím přístrojem, což se mu naštěstí nepovedlo z důvodu připevnění na stěně.

Chlapec žil v neúplné rodině. Protože o něj otec nejevil zájem, žil pouze s matkou a s svým mladším bratrem. Matka nebyla zaměstnaná, žila ze státní podpory – o děti se řádně nestarala a objevilo se zde také podezření na alkoholismus. Chlapec ve škole často chyběl. Později jsme se dozvěděli, že se stará o matku a mladšího bratra, kterého pravidelně vyzvedával ze školky a poté se o něj sám staral. Matka přes noc nebyla doma, takže hrával do noci hry a čekal, až se vrátí. Poté se staral i o ni. V domácnosti tedy zaujímal jak pozici matky, tak i otce. Do školy chodil nenachystaný bez domácích úkolů, učebnic a pomůcek, často i bez svačiny a pití, proto jsem mu jistou dobu nosila svačiny já. Na matku byla poté podána stížnost na OSPOD a následně byl chlapec svěřen do péče dědečka.

Při řešení problematického chování proběhlo sezení s oběma chlapci, které obsahovalo zhodnocení situace a následně simulaci toho, jak by měla probíhat správná reakce chlapce na slovní škádlení. Nejdříve jsem měla rozhovor s oběma chlapci samostatně, následně jsme vedli společný rozhovor a celou situaci vyhodnotili. Simulaci přiměřené reakce jsme zopakovali i se spolužáky a ukázali další možná řešení situace. Následovala dobrovolná omluva spolužákovi Y i rodičům spolužáka Y, což chtěl chlapec z vlastní vůle a osobně považuji za úspěch.

Po incidentu se chlapec začal zapojovat mezi spolužáky, kteří ho přijali. Výsledek řešení také souvisí s kazuistikou --. Sezení v poradenském centru jsme kladně zakončili, považovala jsem jej za úspěšné. Chlapec si v následujícím ročníku utvořil pěkný vztah k třídní učitelce a počet kritických situací se stále zmenšuje. Na chlapce je slyšet chválu. V současné době má chlapec moc pěkný prospěch, ve třídě má spoustu kamarádů. Vytvořil si pěkný vztah k učitelům. Občas je vůči nim drzý, ale drží se v mezích – dokáže se za své chování omluvit. Velké díky patří dědečkovi, který poskytl chlapci stabilní prostředí.

5

The situation happened at the end of the school year in June 2022, when we are in the 8th grade class where I am the class teacher. The program was already more relaxed and I allowed the two boys to play games on the computer (it is a computer by the door connected to a big screen). The situation itself occurred during the break. During my absence, a student from a higher year came to the class to solve something with a friend, and together they constantly verbally assaulted the student who was sitting at the computer. He got angry and threw his slippers in the trash. An upperclassman gave him a thumbs up for that. The student has a cyst around his spine, so he is careful not to injure himself there. The pohlávek upset him so much that he started to cry. I found out everything at the beginning of the next lesson, we had agreed that we would go for a walk in the park for the last lesson. The students should have already packed up and were waiting for me. I had to calm the student down, he was a little nervous

Pupil's age and year: 14 years - 9th grade Pupil's gender: Male Pupil lives with both parents Problem behavior repeats about once a month Behavioral disorders: lying, cheating As this was a pupil whom I did not teach, I do not know too much about him, however, he was reprimanded by the school principal for repeated indiscipline and inappropriate behavior towards children and teachers. Student's confirmed diagnosis: No Student's benefit - subjective view: Average Student's interests: sports, games, gardening

Physical aggression, Verbal aggression

The solution to the problem was as follows. When we reached the park, where there was space for it, I addressed the students individually, and that's how I found out from the witnesses what happened. The next day, I called the boys to the office during the break, the pupil apologized to the pupil for being rude and insulting, and the pupil also apologized to him for throwing his shoe in the bin. Then I also addressed the parents of the pupil and the pupil, as well as the pupil, who also spoke unkindly towards the pupil. I spoke to my parents on the phone and begged them to agree with the boys. I think the talks were conducted in a good spirit and the parents took everything in and talked to the boys at home. The student then confided in me that he was a little afraid of the student, lest he wait for him somewhere and beat him. Therefore, I advised him to always leave school with at least one classmate and to only walk along the main corridors, both to the cafeteria and home. I also promised that, if possible, I would also sit in the classroom during the breaks, make an agenda so that I could be with them more, despite the fact that there is a supervisor in the corridor during the break.

Interview

Similar situations did not happen again. Did you use procedures based on a specific approach in the solution? Rather, I use the procedure of assertive behavior, where I describe what I don't like, describe the situation and ask the person concerned to suggest a remedy. I try to speak constructively, and also guide the children to be able to describe what happened matter-of-factly and apologize.

Longterm success

14 let – 9.ročník

sport, hry, práce na zahradě

Nevhodné chování,Neúcta k autoritám

Magisterské studium ( Aj-Hv )Pedagogická fakulta UP Olomouc

25

Situace se stala koncem školního roku v červnu 2022, kdy jsme ve třídě 8. ročníku kde jsem třídní učitelka. Program už byl volnější a dvěma chlapcům jsem povolila hrát na počítači hry (jedná se o počítač u dveří napojený na velkou obrazovku). K situaci samotné došlo o přestávce. Během mé nepřítomnosti přišel do třídy žák z vyššího ročníku něco řešit za kamarádem a společně se neustále slovně naváželi do žáka, který seděl u PC. Ten se rozčílil a hodil mu pantofli do koše. Žák z vyššího ročníku mu za to dal pohlavek. Žák má kolem páteře cystu, a proto si hlídá, aby se tam nezranil. Pohlavek ho natolik vyvedl z míry, že začal brečet. Vše jsem zjistila začátkem další vyučovací hodiny, byli jsme domluveni, že se půjdeme projít na poslední hodinu do parku. Žáci měli být již sbaleni a čekali na mě. Žáka jsem musela uklidnit, byl z toho trochu „na nervy

Věk žáka a ročník: 14 let – 9.ročník Pohlaví žáka: Muž Žák žije s oběma rodiči Problémové chování se opakuje asi jednou do měsíce Poruchy chování: lhaní, podvody Jelikož to byl žák, kterého jsem neučila, tak o něm příliš mnoho nevím, nicméně měl důtku ředitele školy za opakovanou nekázeň a nevhodné chování vůči dětem i učitelům. Potvrzená diagnóza žáka: Ne Prospěch žáka - subjektivní pohled: Průměrný Zájmy žáka: sport, hry, práce na zahradě

Řešení problému bylo následující. Když jsme došli do parku, kde na to byl prostor, oslovovala jsem jednotlivě žáky, a tak jsem od svědků zjistila, co se stalo. Kluky jsem další den o přestávce svolala do kabinetu, žák se žákovi omluvil za pohlavek a urážení, stejně tak i žák jemu za hození boty do koše. Pak jsem ještě oslovila rodiče žáka i žáka, jakož i žáka, který se také nehezky vyjadřoval směrem k žákovi. S rodiči jsem mluvila telefonem a prosila je o domluvu směrem k chlapcům. Myslím, že rozhovory byly vedeny v dobrém duchu a rodiče vše pobrali a s chlapci doma promluvili. Žák se mi pak svěřil, že se žáka trochu bojí, aby si na něj někde nepočkal a nezbil ho. Tudíž jsem mu poradila, aby vždy ze školy šel aspoň s jedním spolužákem a chodil jen po hlavních chodbách, jak do jídelny tak i domů. Také jsem přislíbila, že budu pokud možno i o přestávkách sedat ve třídě, dělat agendu abych mohla být více s nimi, i přes to, že na chodbě je o přestávce dozor.

Podobné situace se už neopakovaly. Použili jste při řešení postupy vycházející z nějakého konkrétního přístupu? Spíše využívám postupu asertivního chování, kdy vylíčím co se mně nelíbí, popíšu situaci a poprosím dotyčného, aby navrhl nápravu. Snažím se mluvit konstruktivně, a také vést děti k tomu, aby dokázali věcně popsat, co se stalo a omluvit se.

5

The student goes to the gymnasium in the fourth year and I meet him as part of the chemistry lesson. From the beginning, he ostentatiously showed his disinterest in teaching chemistry. He didn't pay attention to me in class, he didn't follow the reactions of his classmates and his activity was minimal. His performance deteriorated with each test he wrote, and he ignored opportunities to correct failed papers. He made it clear in every way that he was not interested in chemistry and found it useless. This situation bothered me, because the student disturbed not only me, but also his classmates with his behavior, and I also felt sorry for the potential that I saw in him, which remained unused due to his attitude. In addition, the situation worsened as the material covered increased, the student could not keep up the pace of the lesson and did not show any interest in any support from me or his classmates.

The student comes from a complete family, lives with both parents and has two siblings. His mother works as an accountant, his father is a craftsman. The family is financially well-secured, and the student has the opportunity to participate in all school events. He is one of the more expressive individuals in the class, and often shows himself in a group of classmates who recognize him for his constructive practical ideas. He is not doing the best at school, teachers complain about lack of motivation and obvious lack of interest in teaching. The parents do not show too much interest in their son's well-being, and despite his negative attitude to chemistry, the student is one of the bright students, and thanks to this, he always gets a grade of four and is not in danger of failing.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

During the first semester, I had the opportunity to observe very well the lack of interest in chemistry. I also observed that cooperation with his parents would not be a very successful means of solution and also motivation with grades would not work in this case. I found that when I meet a student outside of class, he seems more approachable than in the classroom. So I started having shorter conversations with the student at these moments. In the beginning, I avoided school topics and talked to him about what was new at home, what he was doing in his free time, where he was on vacation...however, over time I also got to the topic of school. I asked the student to openly tell me what bothers him in chemistry lessons, why he has such a negative attitude towards it and what he thinks could be done to change it. I learned that he thought that chemistry was useless, that his father made a lot of money and lived with his hands, and that the student saw no benefit in theoretical learning. According to him, nothing can be done about it, he just has to endure it. I thought a lot about his words and decided on the following course of action. Every week at the beginning of one of the two chemistry lessons I taught in the fourth grade, I prepared a short experiment. I involved the student in the preparation of experiments to a greater extent than before. At first he looked bored and annoyed, but after about a month the situation started to change. I noticed that the student listens more and more to my explanation, at first only during the experiments, later also during the following lesson.

Support, Interview

The student gradually began to show enthusiasm for chemical experiments, especially those that he said were useful. He stopped interrupting my explanation with comments, and I felt that his negative attitude towards chemistry was gradually and very slowly beginning to change. He began to discover that the knowledge that had previously seemed theoretical and useless would be of no use to him in practical chemistry. I sensed from his behavior that he resented not being able to accurately understand chemical processes because he did not know the properties of elements and compounds. He also had difficulties with help in the preparation of experiments, because he did not know the chemical language - symbols of elements and compounds, and thus could not find his way around the chemical laboratory without help. I noticed that this situation did not suit him and that's why I offered him one time after chemistry class that if he didn't understand something, he could come to me. I have already outlined this possibility to him several times, but only now I felt that the student could really take it seriously and use it. And it really happened. At first he seemed ashamed to admit that he had come because chemistry had become more interesting to him. He told me that he didn't want to get a bad grade, over time he started asking questions in class and learning the previously despised theoretical chemistry. My original intention was that he would be able to figure out for himself what the knowledge of theory would be useful for and that thanks to this he would be able to take chemistry at his mercy. I am very glad that it really happened.

Longterm success

15 let, kvarta

sport, manuální činnosti

Rušení výuky

Mgr., matematika a chemie

26

Žák chodí na gymnázium do kvarty a já se s ním setkávám v rámci výuky chemie. Od počátku dával ostentativně najevo svůj nezájem o výuku v chemii. Nevěnoval mi v hodinách pozornost, nesledoval reakce svých spolužáků a jeho aktivita byla mizivá. Prospěch se mu zhoršoval s každým napsaným testem a ignoroval možnosti opravy neúspěšně napsaných písemek. Dával všemi způsoby najevo, jak ho chemie nezajímá a přijde mu zbytečná. Tato situace mi vadila, protože žák svým chováním rušil nejen mě, ale i své spolužáky a také mi bylo líto potenciálu, který jsem v něm viděl a který zůstával kvůli jeho přístupu nevyužitý. Situace se navíc s přibývající probranou látkou zhoršovala, žák nedokázal udržet tempo výuky a nejevil zájem o jakoukoli podporu z mé strany či ze strany spolužáků.

Žák pochází z úplné rodiny, žije s oběma rodiči a má dva sourozence. Jeho matka pracuje jako účetní, jeho otec je řemeslník. Rodina je finančně dobře zabezpečena, a žák má možnost se účastnit všech školních akcí. Ve třídě patří k výraznějším jedincům, často se projevuje v kolektivu spolužáků, kteří jej uznávají pro jeho konstruktivní praktické nápady. Ve škole neprospívá nejlépe, učitelé si stěžují na nedostatek motivace a očividný nezájem o výuku. Rodiče nejeví o synův prospěch příliš velký zájem a žák i přes svůj negativní přístup k chemii patří k bystrým žákům a díky tomu vždy známku uhraje na čtyřku a nehrozí mu propadnutí.

Během prvního pololetí jsem měl možnost velmi dobře sledovat nezájem o chemii. Vypozoroval jsem také, že spolupráce s jeho rodiči by nebyla příliš úspěšným prostředkem řešení a rovněž motivace známkami by v případě nefungovala. Zjistil jsem, že když žáka potkám mimo výuku působí přístupnějším dojmem než ve školní třídě. S žákem jsem v těchto momentech tedy začal vést kratší hovory. Ze začátku jsem se vyhýbal školním tématům a bavil se s ním o tom, co doma nového, co dělá ve volném čase, kde byl o prázdninách...postupem času jsem se však dostal i na téma školy. Požádal jsem žáka, aby mi otevřeně řekl, co mu v hodinách chemie vadí, proč k ní má tak negativní přístup a co by se dalo podle něj dělat, aby se to změnilo. Dozvěděl jsem se, že mu přijde, že chemie je k ničemu, že jeho tatínek vydělává hodně peněz a živí se rukama a že žák v teoretickém učení nevidí žádný přínos. Podle jeho slov se s tím nic dělat nedá, prostě to musí přetrpět. Hodně jsem nad jeho slovy přemýšlel a rozhodl se pro následující postup. Každý týden jsem na začátku jedné ze dvou hodin chemie, co jsem v kvartě vyučoval, připravil krátký pokus. Do přípravy pokusů jsem zapojoval žáka ve větší míře než dříve. Ze začátku vypadal znuděně a otráveně, asi po měsíci se však situace začala měnit. Všímal jsem si, že žák čím dál více naslouchá mému výkladu, nejprve pouze během pokusů, později i v rámci následující výuky.

Žák postupně začal projevovat nadšení z chemických pokusů, zejména těch dle jeho slov užitečných. Můj výklad přestal přerušovat poznámkami a cítil jsem, že se jeho negativní vztah k chemii postupně a velmi pozvolna začíná měnit. Začínal zjišťovat, že znalosti, které se mu dříve zdály teoretické a k ničemu by se mu hodily v praktické chemii. Cítil jsem z jeho chování, že mu vadí, že není schopen přesně porozumět chemickým dějům, protože neznal vlastnosti prvků a sloučenin. Rovněž měl potíže s pomocí při přípravě pokusů, neboť neznal chemický jazyk-značky prvků a sloučenin a nedokázal se tak v chemické laboratoři zorientovat bez pomoci. Všímal jsem si, že mu tato situace nevyhovuje a proto jsem mu jednou po hodině chemie nabídnul, že kdyby něčemu nerozuměl, může za mnou přijít. Tuto možnost jsem mu nastínil již vícekrát, avšak teprve nyní jsem cítil, že by ji žák opravdu mohl vzít vážně a využít. A opravdu se tak stalo. Ze začátku jako by se styděl přiznat, že přišel, protože ho chemie začala více zajímat. Tvrdil mi, že nechce dostat špatnou známku, postupem času se začal ptát i v hodině a učit se i dříve opovrhovanou teoretickou chemii. Můj původní záměr byl, aby si sám mohl přijít na to, k čemu se mu znalosti teorie budou hodit a že díky tomu by chemii mohl vzít na milost. Jsem moc rád, že se tak opravdu stalo.

5

The student comes from a Czech-American family, where the mother is Czech and the father is American. However, the Czech language is not a problem for him and he speaks and understands it fluently. The pupil's confirmed diagnosis is ADHD, and during the lessons, in addition to the teacher, an assistant attends to him. Although the boy was only seven years old at the time of the problem behavior, he looked four years older than his classmates. He was bigger and stronger. During the beginning of the school year, he was often sick - it wasn't until mid-term that he started coming regularly. So he didn't have time to get to know his classmates properly and ended up in a 'captive group', which he had trouble integrating into later.

So he began to 'enforce' acceptance into the collective in a different, ineffective way. The student decided to use his physical maturity and greater strength. He began to resolve all disagreements with violence - pushing, excessive use of force during play, throwing...

Physical aggression

The teacher tries not to interfere in children's games and small 'conflicts' during breaks and free time at school and leads the children to agree on everything themselves, in this case she decided to intervene. She took the student aside during free time and explained to him that he had to be more careful, communicate more with the children and agree on games. One thorough conversation was enough and the student realized where he was making a mistake.

Interview

He learned to deal with relationships with others on his own and to be more considerate of others. He realized that it is better and more beneficial to solve disagreements verbally, and not with fists. He was a small child in a big body and found that having the strength to fit into the collective was not enough and he needed to communicate more. He became friends with another student who introduced him to football. Thanks to this, he learned to release the accumulated tension during training and found a new hobby that partially replaced playing PC games.

Longterm success

7 let, první třída

fotbal, PC hry

ADHD

Nevhodné chování,Bariéry v komunikaci

vysokoškolské – titul Mgr., aprobace první stupeň

39

Žák pochází z česko-americké rodiny, kde je maminka Češka a otec Američan. Český jazyk mu však nedělá žádný problém a plynně mluví a rozumí. Potvrzenou diagnózou žáka je ADHD a během výuky se mu kromě paní učitelky věnuje také asistent. Přestože bylo chlapci v době problémového chování teprve sedm let, vypadal o čtyři roky starší než jeho spolužáci. Byl větší a silnější. Během začátku školního roku býval často nemocný – až v pololetí začal docházet pravidelně. Neměl tedy čas poznat pořádně své spolužáky a přišel až do 'zajetého kolektivu', do kterého měl problém se později včlenit.

Přijetí do kolektivu si tedy začal 'vynucovat' jiným, neefektivním způsobem. Žák se rozhodl využít své tělesné vyspělosti a větší síly. Veškeré neshody začal řešit násilím – postrkování, nepřiměřené využití síly při hře, shazování...

Paní učitelka se do dětských her a malých 'konfliktů' během přestávek a volného času ve škole snaží nezasahovat a vede děti k tomu, aby se na všem samy dohodly, v tomto případě se rozhodla zasáhnout. Vzala si žáka během volné chvíle stranou a vysvětlila mu, že musí být opatrnější, více s dětmi komunikovat a na hrách se domluvit. Stačil jeden důkladný rozhovor a žák si uvědomil, kde dělá chybu.

Naučil se sám řešit vztahy s ostatními a brát větší ohled na druhé. Uvědomil si, že je lepší a přínosnější řešit neshody ústně, a ne pěstmi. Byl malým dítětem ve velkém těle a zjistil, že mít sílu pro zapadnutí do kolektivu nestačí a potřebuje více komunikovat. Začal se kamarádit s dalším žákem, který ho přivedl k fotbalu. Díky tomu se naučil během tréninku vybít nashromážděné napětí a našel si nový koníček, který částečně nahradil hraní PC her.

5

The 1st grade classroom also serves as a school club outside of classes, which allows students to use toys during the long break. When I came back from the toilet, I found that the classroom was in chaos. Children gasped, some cried at the mockery of the quality or authenticity of their pokemon cards. Others argued about school toys because one pupil wanted to play with a doll, but another pupil also wanted to play with the same doll and they could not agree, while a third pupil sided with one of them.

The entire 1st grade participates in the situation.

Physical aggression, Verbal aggression

Before the end of the break, I called the students to the front of the class to calm down and prepare for the next lesson. I asked everyone how they spent their break, what they did, what they liked and what they didn't. The pupils gradually explained the reasons for their behavior and I explained to them how they should behave next time. I also tried to get the students to talk about their problems with each other and apologize for their behavior.

Interview

I was present during the incident and observed how the teacher handled the situation by asking each student about their recess experiences. In the following days, I observed that the students communicated better and the rest of the breaks went smoothly.

Longterm success

6.7.2022

-

ADHD,Psychiatrická diagnoza

?

Absolvoval/a nějaký relevantní kurz, výcvik na zvládání problematického chování, nekázně nebo komunikace ve třídě a podobně (zatrhněte): Případně uveďte název (otevřená otázka): Kazuistika ++ Jak můžete začít rozhovor s učitelem(kou)/asistentem(kou): Otázka: Kdybyste měl/a zaměřit svou pozornost na situaci, kdy jste s žákem řešil/a nějaké problémové chování, co by to bylo za situaci? Po odvyprávění situace si ověřte, zda učitel(ka)/asistent (ka) považuje situaci za dobře zvládnutou nebo pochybuje/ je si nejistý zvoleným postupem. (použijte škálu uvedenou níže) Otázka: Jak byste vyhodnotil/a zvládnutí této situace Vámi? Jde spíše o dobře zvládnuté rušivé/problémové chování žáka? Pokud jde o dobře zvládnuté rušivé/problémové chování žáka/žáků (inspirující

Učebna 1. třídy slouží mimo výuku také jako školní družina, což žákům umožňuje využívat hračky během velké přestávky. Když jsem se vrátila z toalety, zjistila jsem, že ve třídě panuje chaos. Děti se požduchovaly, některé plakaly kvůli posměchu na účet kvality nebo pravosti jejich kartiček pokémonů. Další se hádaly o školní hračky, protože jedna žačka chtěla hrát s panenkou, ale stejnou panenkou si chtěla hrát i jiná žačka a nemohly se domluvit, zatímco třetí žačka stála na straně jedné z nich.

Celá 1. třída se podílí na situaci.

Před koncem přestávky jsem svolala žáky do přední části třídy, aby se uklidnili, posadili do lavice a připravili na další hodinu. Poté jsem se každého žáka zeptala, jaká byla jeho přestávka, co dělal, jak si ji užil, co se mu líbilo a co se mu naopak nelíbilo. Žáci postupně vysvětlovali důvody svého chování. Každému jsem se snažila vysvětlit, proč se zrovna nezachoval správně a jak by se měl zachovat příště. Zároveň jsem se ale snažila, aby si žáci vše vyříkali i mezi sebou a vzájemně se za jejich chování omluvili.

V následujících dnech jsem pozorovala, že žáci komunikují lépe a další přestávky probíhaly klidně.

5

group of six girls has been sitting with a boy from a socially disadvantaged family who shows autistic traits since kindergarten. Due to his difficulties, the boy stayed away from the team. He didn't play much with the children during breaks, he couldn't fit in overall. He didn't cooperate much in groups when he played, so mostly alone. I didn't notice the whole incident until February 2022. After class, I noticed a group of girls from the hallway window who were hurting this boy. The girls and the boy ran up to the railing, pushed him, tried to steal his key ring. I recognized the boys right away, but I only identified the girls based on their clothes. I was really shocked by the brutality of the whole incident, even considering that they were freshmen. These girls simply acted like a pack. The next day I talked to the boy. He confided in me that this behavior has been repeated for several months. He added that the girls mocked him, insulted him, cursed him. They even stole his snack or school supplies, such as glue, crayons, and more, several times. Most often it took place at the bus stop in front of the school.

Overall, this class was very challenging. I had three pupils with SEN and in the second half of the year pupils from Ukraine joined. There were 22 children in the class, so it was very difficult to attend to each of them individually. These girls were all average students, all gifted in every way. They were most interested in physical education and I thought they were the leaders of the class. They were often involved in activities, they reported a lot in classes I for voluntary activities. All the girls came from complete and well-off families. The boy, on the other hand, was slower, stayed away from others and mostly played alone. He comes from a socially weaker family. Currently, the diagnosis has not yet been established, the investigation is still ongoing

Bullying

On the recommendation of a colleague, I solved the situation with the help of a story. The story took place in a fictitious school with fictitious children, but the situation was similar to the one addressed. Here it was a group of three boys who physically and mentally hurt a weaker boy. I sat in a circle with the children and read the story to them. Subsequently, we stopped at three moments in this story with the children. The first moment was the bullying of the boy, then finding out the teacher and then informing the parents of the aggressors. I then asked the children what feelings the individual characters had. Above all, we focused on how the boy felt, how the teacher felt, and how the parents felt. I also asked what was wrong with the boy, what was wrong and how we should help him properly. These girls were involved in the activity. They were able to empathize with the feelings of everyone involved and correctly name the given phenomena. They were even able to recognize that it was bullying, but they could no longer connect the whole situation to their actions.

Interview

After an hour, I called the girls and confronted them about the situation. They all started denying and covering for each other, they only confessed when I invited my parents to school. However, the last girl continued to lie and deny. She confessed only under the pressure of her parents. Subsequently, the girls were sorry for the whole situation and now I think that the situation has not happened again. The boy is now more involved in the team and seems happier to me.

Longterm success

1. Ročník, 7-8 let

Pohybové hry, kreslení, vyrábění

Lhaní,Krádeže

Mgr. Učitelství pro první stupeň

18 let

Skupina šesti dívek si již od školky zasedla na chlapce ze sociálně slabší rodiny, který vykazuje autistické rysy. Chlapec se, vzhledem ke svým potížím, kolektivu stranil. O přestávkách si s dětmi moc nehrál, nedokázal se celkově začlenit. Ve skupinkách moc nespolupracoval, když si hrál, tak většinou sám, Celého incidentu jsem si všimla až v únoru roku 2022. Po vyučování jsem si z okna chodby všimla skupiny dívek, které ubližovaly tomuto chlapci. Dívky s chlapcem nabíhaly na zábradlí, strkaly ho, snažily se mu ukrást klíčenku. Chlapce jsem poznala hned, ale dívky jsem identifikovala až na základě oblečení jsem dokázala tyto dívky rozpoznat. Popravdě mě velice zarazila brutalita celého incidentu, I vzhledem k tomu, že se jednalo o prvňáky. Tato děvčata se jednoduše chovala jako smečka. Další den jsem promluvila s chlapcem. Ten se mi svěřil, že se toto chování opakuje již několik měsíců. Doplnil, že se mu dívky posmívají, uráží jej, nadávají mu. Dokonce mu několikrát ukradly svačinu nebo školní pomůcky, jako například lepidla, pastelky a další. Nejčastěji se to odehrávalo na autobusové zastávce před školou.

Celkově byla tato třída velice náročná. Měla jsem zde tři žáky s IVP a ve druhé polovině roku nastoupili žáci z Ukrajiny. Ve třídě bylo 22 dětí, takže bylo velmi těžké věnovat se každému z nich individuálně. Tyto dívky byly všechny průměrné žákyně, všechny byly všestraně nadané. Nejvíce je zajímal tělocvik a přišlo mi, že byly takové vůdčí osobnosti třídy. Často se zapojovaly do aktivit, hojně se hlásily v hodinách I na dobrovolné činnosti. Všechny dívky pocházely z úplné a dobře zajištěné rodiny. Chlapec byl naopak pomalejší, stranil se ostatních a hrál si převážně sám. Pochází ze sociálně slabší rodiny. V současnosti diagnóza není dosud stanovena, šetření stále probíhá

Situaci jsem, na doporučení kolegyně, řešila pomocí příběhu. Příběh se odehrával ve fiktivní škole s fiktivními dětmi, ale situace byla podobná té řešené. Zde se jednalo o skupinu tří chlapců, kteří fyzicky I psychicky ubližovali slabšímu chlapci. Posadila jsem se s dětmi do kroužku a příběh jim předčítala. Následně jsme se v tomto příběhu s dětmi zastavili u tří momentů. Prvním momentem bylo šikanování chlapce, poté zjištění paní učitelky a následně informování rodičů agresorů. Dětí jsem se následně ptala, jaké pocity měly jednotlivé postavy. Především jsme se zaměřili, jak se cítil chlapec, jak se cítila paní učitelka a jak se cítili rodiče. Také jsem se ptala, co se chlapci dělo, co je špatně a jak bychom mu měli správně pomoci. Tyto dívky se do aktivity zapojovaly. Dokázaly se vcítit do pocitů všech zúčastněných I správně pojmenovat dané jevy. Dokonce dokázaly poznat, že se jedná o šikanu, ale již si celou situaci nedokázy spojit se svými činy.

Po hodině jsem si dívky zavolala a se situací je konfrontovala. Všechny začaly zapírat a navzájem se kryly, přiznaly se až ve chvíli, kdy jsem si do školy pozvala rodiče. Poslední dívka ovšem lhala a zapírala I nadále. Přiznala se až na nátlak rodičů. Následně byla dívkám celá situace líto a nyní si myslím, že se situace již neopakovala. Chlapec se nyní více zapojuje do kolektivu a zdá se mi šťastnější.

5

am a guidance counselor, so I often encounter various problems at school, be it behavior, poor grades or something serious. However, this is the first time I have encountered this case in my many years of practice. A student who comes from a lower social class. In most subjects, her grades are rather below average. He has almost no logical thinking which is quite a problem for science subjects. She already had problems in math when they got past the number ten. The teacher did not always treat her well and gave her difficult examples that she had no chance to calculate. Sometimes he let something out of his mouth that he probably shouldn't say to a girl at that age, and she was sorry for it. She gradually began to withdraw and refused to cooperate with the teacher. Then once a student came to me with her friend and secretly confided in me that she couldn't master the subject and that she didn't know how to tell the teacher. Her friend told me that he doesn't treat her very well in class. Then I sat down with only the student and we discussed everything. I resolved the situation with the math teacher, the student and legal representatives.

Žačka used to be mostly quiet, she tried not to express herself significantly. As time went by, she became more outgoing and even had some ambitions to be the leader of the class. She wasn't very popular in class, but she didn't have any enemies either.

Bullying

The student came to me and confided in me about her problem. She told me that she has some problem with the math teacher and that they don't get along very well. We sat down with the student and started discussing everything. She confided in me that the math teacher wants her to calculate very difficult examples that she cannot calculate. The teacher often says in front of her classmates that the student can't do anything, that she is stupid and that she doesn't care. The pupil is sensitive to pranks and this, although the teacher did not mean it completely seriously, the pupil took it very seriously and was sorry for it. I discussed everything with the teacher, who admitted that he had not considered his behavior and apologized for it. Everything was resolved with the school director and legal representatives.

Support, Interview

The math teacher apologized to the legal representatives, the pupil, the school principal and the entire class for his reckless behavior. Žačka accepted the apology, as did the others. The teacher tries to include in the teaching even easier examples and tasks that the pupil can also handle and experiences a sense of success with them. He no longer calls the pupil to the blackboard in order not to expose her to pressure and stress. Everything was resolved, the student opened up to the teacher again and no longer has a problem communicating with him.

Longterm success

14 let, 9. třída

malování, výtvarné činnosti

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Šikana

Mgr., biologie, chemie, zeměpis, výchovný poradce

25 let

Jsem výchovný poradce, takže se s různými problémy ve škole, ať už s chováním, špatným prospěchem nebo něčím vážným setkávám celkem často. Tímto případem jsem se ale za moji dlouholetou praxi setkala poprvé. Žačka, která pochází z níže položené sociální vrstvy. Ve většině předmětů jsou její známky spíše podprůměrné. Nemá téměř žádné logické myšlení, což je pro předměty přírodních věd docela problém. V matematice měla problémy už, když překročili číslo deset. Pan učitel se k ní ne vždy choval dobře a dával ji pro ni obtížné příklady, které neměla šanci vypočítat. Občas vypustil z úst něco, co by asi dívce v takovém věku neměl říkat a ji to mrzelo. Postupně se začala uzavírat a odmítala s učitelem spolupracovat. Pak za mnou jednou žačka přišla se svojí kamarádkou a tajně se mi svěřila, že učivo nezvládá a že neví, jak to panu učiteli říct. Její kamarádka mi pověděla, že se k ní v hodině nechová moc dobře. Sedla jsem si potom pouze s žákyní a všechno jsme probraly. Situaci jsem řešila s učitelem matematiky, s žákyní i zákonnými zástupci.

Žačka byla dříve většinou tichá, snažila se výrazně neprojevovat. Postupem času se stávala otevřenější a měla i nějaké ambice být vůdcem třídy. Ve třídě nebyla příliš oblíbenou, ale neměla ani žádné nepřátele.

Žačka za mnou přišla a svěřila se mi se svým problémem. Řekla mi, že má nějaký problém s panem učitelem matematiky a že spolu moc nevychází. Se žákyní jsme si sedly a všechno jsme začaly probírat. Svěřila se mi, že po ni pan učitel matematiky chce počítat velmi těžké příklady, které ona vypočítat neumí. Často pan učitel před spolužáky říká, že žákyně nic neumí, že je hloupá a že ji to nemyslí. Žačka je citlivá na žerty a tohle, byť to pan učitel nemyslel úplně vážně, tak to žačka brala velmi vážně a mrzelo ji to. Probrala jsem vše i s panem učitelem, který přiznal, že své chování neuvážil a omluvil se za něj. Vše se řešilo i s ředitelem školy a se zákonnými zástupci.

Učitel matematiky se omluvil zákonným zástupcům, žačce, řediteli školy a také celé třídě za své neuvážené chování. Žačka omluvu přijala, jakožto i ostatní. Pan učitel se snaží zařazovat do výuky i lehčí příklady a úlohy, které žačka také zvládne a zažívá při nich pocit úspěchu. Žačku už nevyvolává k tabuli, aby ji nevystavoval tlaku a stresu. Vše se vyřešilo, žačka se znovu učiteli otevřela a už nemá problém s ním komunikovat.

5

About halfway through the school year, I received information from our educational psychology office that a video was being circulated among the students on YouTube that was bullying one of the students from my class (I was a class teacher). The video was allegedly sent to them anonymously by e-mail. It was about a minute long video, which was based on the student's last name (his last name was the name of an animal and the English translation of this name was repeated in the video - for example, if the student's name was , the song would sing ). In short, it was a rap song that made fun of the given student's last name, a montage of this dancing animal was used as an accompanying video. I don't know how to explain it better. There was nothing offensive in the video itself, no threats or assaults, within the text the author only made fun of the classmate's name and mentioned two other female classmates. It didn't seem so terrible to me, maybe I wouldn't call it bullying, but my colleagues from the counseling center appealed to me to talk to the victim and then call the bully. He uploaded the video to YouTube directly from his channel, so we knew who it was.

Bullied - 1st year grammar school student, rather introverted, phlegmatic, above average academic performance - 1st year grammar school student, extrovert, friendly, helped classmates, above average academic performance.

Bullying

didn't get any further information from the counseling center on how and what to discuss with the bullied student, I simply invited him to my office and carefully started the topic of the video - if he knows about him and if it bothers him. He pretended not to have such a problem with it, at one point he even defended the bully when he admitted that he himself had made a similar video on his account. They just didn't expect that the video would spread around the school. And that seems to bother him a little, because now everyone is making fun of his name. After the interview, I realized that he had not really suffered an injury and I reported it to my colleagues from the counseling office. They continued to insist on the following solution to the situation, so the following day I should have invited the two mentioned persons from the video and then the bully himself to the cabinet. Female colleagues were present during these visits. Two female students who were mentioned in the video came together, I asked them if they knew about the video and what they had to do with it. Both acknowledged that they knew about the video, but were surprised that it had reached us and that we were dealing with it. They said that it was nothing, that it was just fun and that they would not have thought that it was bullying. A colleague from the counseling center stepped in and said that it could be bullying and let them realize how their classmate probably feels. At that, the girls admitted that it was probably not quite the right kind of fun and promised that they would not participate in anything like that next time. However, they denied that they were behind the video itself, saying that it was only the work of a bully. The bully was attacked by colleagues from the counseling center, quite harshly for my taste. From what I know of him, he is a really smart boy, empathetic, rather extroverted, has a lot of friends and has never had a problem with him. He looked taken aback, said he had no idea that it was bullying and defended himself by saying that the person being bullied made the same video about him and that they are

Interview, Cooperation with experts

Both videos were deleted and everything seemed perfectly fine. The two boys continued to have fun together and got along well. I must admit that I was very surprised by the long-term result of the solution. The student prepared a perfect and interactive presentation for lower secondary school students, which he presented in all classes under the supervision of the guidance counselor. I considered the situation resolved and was satisfied with the solution. About a month later, the bully came to me asking to be excused for one whole day, because he was leaving with a counseling center to give a presentation about bullying at a school in the next town. Until then, I didn't know about it at all, but colleagues from the counseling center arranged for him to present at nearby schools, where the student himself could earn money from this presentation

Longterm success

16 let, 1.ročník SŠ (gymnázium)

Sport, aktivity s dětmi

Mgr., ČJ, RJ a AJ

31

Asi v půlce školního roku mi přišla z naší pedagogicko psychologické poradny informace, že se mezi žáky, na youtube, šíří video, které šikanuje jednoho z žáků z mé třídy (byla jsem třídní učitelka). Video jim prý přišlo anonymně na e-mail. Jednalo se o cca minutové video, které bylo založené na příjmení žáka (jeho příjmení byl název zvířete a ve videu se opakoval anglický překlad tohoto jména – např. kdyby se žák jmenoval , v písničce by se zpívalo ). Zkrátka to byla rapovaná písnička, která zesměšňovala příjmení daného žáka, jako doprovodné video byl použitý sestřih tohoto tancujícího zvířete. Nevím, jak lépe to vysvětlit. V samotném videu nebylo nic útočného, žádné výhružky nebo napadání, v rámci textu si autor jen dělal legraci ze spolužákova jména a zmínil dvě další spolužačky. Mně samotné to nepřipadalo tak hrozné, snad bych to ani za šikanu neoznačila, ale kolegyně z poradny na mě apelovaly, ať si promluvím s obětí a následně si potom zavoláme šikanátora. Video na youtube nahrál přímo ze svého kanálu, věděly jsme tedy, o koho jde.

Šikanovaný – student 1. ročníku gymnázia, spíše introvert, flegmatik, nadprůměrný studijní prospěch – student 1. ročníku gymnázia, extrovert, kamarádský, pomáhal spolužákům, nadprůměrný studijní prospěch.

Z poradny jsem nedostala další informace, jak a co s šikanovaným žákem probrat, prostě jsem si ho pozvala do kabinetu a opatrně jsem načala téma videa – jestli o něm ví a jestli mu to vadí. Tvářil se, že s tím nemá takový problém, v jednu chvíli se šikanátora dokonce zastal, když přiznal, že sám také udělal podobné video na jeho účet. Jen prý nepočítali s tím, že by se video začalo šířit po škole. A to prý už mu trochu vadí, protože si teď všichni dělají legraci z jeho jména. Po rozhovoru jsem naznala, že újmu opravdu neutrpěl a poreferovala jsem o tom kolegyním z poradny. Ty i nadále trvaly na následovném řešení situace, následující den jsem si tedy do kabinetu měla pozvat dvě zmíněné osoby z videa a poté i samotného šikanátora. U těchto návštěv byly kolegyně přítomné. Dvě studentky, které byly ve videu zmíněné, přišly společně, zeptala jsem se jich, zda o videu vědí a co s ním mají společného. Obě uznaly, že o videu vědí, ale byly překvapené, že se k nám dostalo a že jej řešíme. Říkaly, že přece o nic nejde, že je to jen legrace a že by je nenapadlo, že jde o šikanu. Do toho vstoupila kolegyně z poradny a řekla, že o šikanu se jednat může a ať si uvědomí, jak se jejich spolužák nejspíše cítí. Na to děvčata uznaly, že asi nešlo o úplně správnou zábavu a slíbily, že se příště ničeho podobného účastnit nebudou. Popřely však, že by stály za samotným videem, to bylo prý dílo pouze šikanátora. Na šikanátora nastoupily kolegyně z poradny, na můj vkus docela drsně. Z toho jak ho znám, to je opravdu chytrý kluk, empatický, spíše extrovert, má hodně kamarádů a nikdy s ním nebyl problém. Tvářil se zaraženě, sám prý netušil, že jde o šikanu a bránil se tím, že šikanovaný o něm udělal stejné video a jsou si tedy

Obě videa byla smazána a vše se zdálo být v naprostém pořádku. Oba kluci se spolu nadále bavili a vycházeli spolu dobře. Musím uznat, že dlouhodobým výsledkem řešení jsem byla velice překvapená. Student nachystal perfektní a interaktivní prezentaci pro žáky nižšího gymnázia, kterou ve všech třídách pod dozorem poradny odprezentoval. Brala jsem situaci za vyřízenou a byla jsem s řešením spokojená. Asi za měsíc za mnou šikanátor přišel s žádostí o omluvení jednoho celého dne, protože odjíždí s poradnou prezentovat o šikaně do školy ve vedlejším městě. Do té doby jsem o tom vůbec nevěděla, ale kolegyně z poradny mu zařídily možnost prezentování na okolních školách, kde si sám student touto prezentací mohl vydělat

5

At the beginning of the lesson, the student cursed profusely. He threw things, lay down on the bench, sat during greetings, deliberately interrupted the teacher's explanation with comments like 'boring, stupid'. After several warnings, the pupil was sent to ŠPP, where after speaking with a psychologist, he indicated that he was not having an easy time at home. He didn't come to school the next day. Subsequently, he started writing to the teachers via messenger that he could not stand it at home with his mother. According to the student, his mother neglects him, shouts at him, does not pay attention to him. I suggested that the student come to school the next day so that he would at least have some positive background. But after returning, he started interrupting the class again. I tried to send the student to the corridor with an assistant whom he trusts. The student informed the assistant that he wanted to move to another facility. The assistant informed me of this fact and we were able to discuss the transfer to this facility with the pupil more openly and with the school psychologist. The student is currently in this facility, he is reading and his behavior is gradually improving.

See above (same class)

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

What is? What are you doing at that hour? Teacher, I don't know how... I don't give it at home, I'd like to go to another facility. What's going on at home? I already wrote to the teacher and he wrote to me to go to school. And that other device you told me about? Not yet. I don't know if I want to go there or not. I believe he must be rough at home, but you can't solve and ventilate it by deliberately disturbing the teacher. He wants to help you and you can't thank him like this. I don't even know why I do it. I'll just start like this. So this is how you need to get it out? The negativity? Yeah.

Transfer of student, Interview

The student has transferred to another facility. He tells the teachers that he is feeling better. He has a room to himself, the opportunity to read and supposedly he has made new friends here, which is good. Finally, he can find people here other than more problematic classmates who could have a worse influence on him and his current situation.

Longterm success

14, 7.

Zbraně, parkour

ADHD

Neposlušnost,Vulgární vyjadřování,Nevhodné chování

Bakalářské- Čj/Dějepis

3

Žák na začátku hodiny sprostě nadával. Házel věcmi, lehal si na lavici, při pozdravu seděl, schválně narušoval výklad učitele komentáři typu 'nuda, blbost'. Po několika varováních byl žák poslán do ŠPP, kde po promluvě s psychologem naznačil, že to doma nemá lehké. Další den nepřišel do školy. Následně začal vypisovat učitelům přes messenger, že se to doma nedá s matkou vydržet. Podle žáka ho matka zanedbává, křičí na něj, nevěnuje se mu. Navrhl jsem žákovi, aby přišel další den do školy, aby měl alespoň nějaké pozitivní zázemí. Po návratu ale začal opět přerušovat hodinu. Zkusil jsem žáka poslat na chodbu s asistentem, kterému důvěřuje. Asistentovi žák oznámil, že se chce přesunout do jiného zařízení. Asistent mi tuto skutečnost sdělil a mohli jsme přesun do tohoto zařízení s žákem otevřeněji probrat i se školním psychologem. Žák je momentálně v tomto zařízení, věnuje se četbě a chování se postupně zlepšuje.

Vizte výše (jedná se o stejnou třídu)

Co je? Co zas děláš v té hodině? Pane učiteli, já už nevím, jak... já to doma nedávám, chtěl bych do jiného zařízení. Co se doma děje? Já už jsem psal panu učiteli a on na mě, abych šel do školy. A o tom jiném zařízení jsi mi řekl? Ještě ne. Já nevím, jestli tam chci nebo ne. Věřím, že to musí být doma drsný, ale nemůžeš to řešit a ventilovat tak, že budeš schválně rušit pana učitele. Chce ti pomoci a nemůžeš mu děkovat takovýmto způsobem. Já ani nevím, proč to dělám. Já prostě jen tak začnu takhle. Takže to takhle potřebuješ ze sebe dostávat? Tu negativitu? Jo.

Žák se přemístil do jiného zařízení. Učitelům říká, že se má lépe. Má pokoj sám pro sebe, možnost číst a údajně si zde našel i nové kamarády, což je dobře. Konečně si zde může najít i jiné lidi, než problémovější spolužáky, kteří by na něj a na jeho momentální situaci mohli mít horší vliv.

5

At the beginning of the school year, the class I teach was on an adaptation course. We had a rule in place here that allowed students to freely decide whether they wanted to participate in dating games or not - but we also added that it would be more beneficial if they tried everything to get to know each other as best they could. When describing one of the activities, one student declared that she would not participate in this activity. The others rushed to fulfill the assignment. After that, the student did not even want to participate in the following activity, after which I began to worry that other students would not join her, which would undermine the goal of the adaptation course.

The student is a very distinctive and careful personality, rather an introvert. He most likely suffers from partial autism, which, however, is not documented.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

After the student did not want to participate in the second game either, I followed her. I wanted to give her courage and convince her to start the next game. When I bent down and touched her hand to offer encouragement, the student flinched. Although I calmly explained everything to her and encouraged her, she mostly stopped participating in other games. Because I noticed her flinching, I didn't want to force her into any of the other activities and talk her out of it.

Interview

The student subsequently announced herself at the adaptation course that she would perform the function of cashier. In another game, where the students had to work together as a group, she then got involved again and tried to come up with a solution to the given problem. At first, I wasn't sure whether I should have forced the student to get to know others and join the team. During my studies, I understood that she is joyful and happy in her world, and she doesn't mind partial separation. When she needed something, she was able to negotiate with others or solve everything with the teachers. She fulfilled the function of cashier perfectly. In retrospect, I was glad that I didn't force her and respected her decision.

Longterm success

15., 1. ročník SŠ

čtení, hra na kytaru

vysokoškolské - Mgr., matematika, biologie, informatika

10

Na začátku školního roku jsme byli se třídou, kterou učím, na adaptačním kurzu. Měli jsme zde zavedené pravidlo, které studentům umožňovalo svobodně se rozhodnout, zda se chtějí zapojit do seznamovacích her, či nikoliv – zároveň jsme však doplnili, že by bylo přínosnější, kdyby zkusili vše, aby se co nejlépe poznali s ostatními. Při popisu jedné z aktivit se jedna studentka přihlásila, že se do této aktivity nezapojí. Ostatní se vrhli do plnění zadání. Studentka se poté nechtěla zapojit ani do následující aktivity, načež jsem se začala obávat toho, aby se k ní nezačali přidávat i ostatní studenti, čímž by byl narušen cíl adaptačního kurzu.

Žákyně je velmi osobitá a pečlivá osobnost, spíše introvert. Nejspíše trpí částečným autismem, který však není doložený.

Poté, co se studentka nechtěla zapojit ani do druhé hry, jsem šla za ní. Chtěla jsem ji dodat odvahu a přesvědčit ji, aby se do další hry pustila. Když jsem se k ní sklonila a sáhla ji na ruku, abych mohla pronést povzbuzení, žákyně ucukla. Přestože jsem se jí vše v klidu snažila vysvětit a povzbudit ji, do dalších her se již většinou nezapojila. Protože jsem si všimla ucuknutí, nechtěla jsem ji poté už do žádné z dalších aktivit nutit a přemlouvat ji.

Žákyně se na adaptačním kurzu následně sama přihlásila, že bude vykonávat funkci pokladníka. V jiné hře, kde měli žáci spolupracovat jako skupina, se poté opět zapojila a snažila se přijít na řešení zadaného problému. Zpočátku jsem si nebyla jistá, zda jsem studentku neměla více nutit do seznámení se s ostatními a zapojením do kolektivu. Během studia jsem pochopila, že je radostná a šťastná ve svém světě a částečné vyčlenění ji nevadí. Když něco potřebovala, byla schopná se s ostatním domluvit či vyřešit vše s učiteli. Funkci pokladníka plnila perfektně. Zpětně jsem byla ráda, že jsem ji nenutila a respektovala její rozhodnutí.

5

I was in charge of a big break and suddenly I hear a loud shout, laughter and then applause from 7th B. So I go inside to see what's going on. The students stand in a semicircle around the blackboard and amusedly observe the brown yogurt stain on the white wall next to the blackboard.

The student is an only child. He comes from an incomplete family, which at the same time does not have a problem with money. His parents work a lot and therefore don't pay him much attention. His parents try to compensate by buying him lots of things and gifts. So the student is used to getting what he wants and that he doesn't have to make any effort for it. It follows that he not only treats his things with care and respect. They often destroy things, especially if they are school property. At the same time, due to the lack of attention from their parents, they try to get attention from their classmates with behavior that deviates from the norm or behavior that shocks. However, he is not aware of the consequences of his behavior.

Violation of classroom/school rules

step into their midst, wait for them to quiet down a bit, and then as calmly but forcefully as possible I ask who did it. After a moment of silence, a student comes in - the class clown and a slightly problematic student. You can tell from the tone of his voice that he feels on top of things and doesn't want to lose his dude image at any cost. I'll ask him to come and talk to me in the hallway in private. When we leave the classroom and the circle of classmates, a slight insecurity can already be seen on him. He doesn't even have the courage to make eye contact during a face-to-face conversation. I ask him how the incident happened and why he did it in the first place. He explains to me that he and a classmate were chasing each other around the classroom and the student couldn't think of anything better than to throw his chocolate yogurt he got for a snack at him. But the yogurt missed the classmate and instead splashed on the wall next to the blackboard. But the student defends himself by saying that he did not think that the cup would burst and cause such havoc. It was obvious that the student was ashamed of what he had done, but at the same time I knew that similar behavior had already occurred with the student a few times in the past, for example when he destroyed desks with a compass or threw fruit down the stairs. It seemed to me that he has no respect for things at all and that he does not realize the consequences of his actions. So I told him how it affects me. That I understand that maybe he didn't think of it and that every person sometimes doesn't think of something, but that you need to take responsibility for your actions and try to correct your mistake. I agreed with him that he would stay longer at school after school that day, go to the janitor, pick up paint and a brush from him and clean the stain and then repaint it. And if he does, I won't take it up with his parents or write him a note.

Agreement, Consequences, Transfer of student, Interview

The student accepted my offer. But he discovered that painting over a greasy stain is not at all easy, that it is terribly slow and the result is not very satisfactory. In addition, he received a sermon from our energetic janitor, who then watched his work with his critical eye the whole time and accompanied everything with his notes. Since then, I have not experienced another similar incident with the student.

Longterm success

13 let, 7. třída ZŠ

fotbal, hraní počítačových her

Ničení majetku,Nevhodné chování

Vysokoškolské – titul. Mgr., učitelství druhého stupně ZŠ, aprobace německý jazyk a český jazyk

32

Měla jsem dozor o velké přestávce a najednou slyším ze 7. B hlasitý křik, smích a následně potlesk. Jdu se tedy podívat dovnitř, co se děje. Žáci stojí v půlkruhu kolem tabule a pobaveně pozorují hnědou jogurtovou skvrnu na bílé zdi vedle tabule.

Žák je jedináček. Pochází z neúplné rodiny, která zároveň nemá problém s penězi. Jeho rodiče hodně pracují a nevěnují mu tím pádem tolik pozornosti. Rodiče se to snaží kompenzovat tím, že mu kupují spoustu věcí a dárků. Žák je tedy zvyklý, že dostane, po čem touží a že pro to nemusí vyvinout žádné úsilí. Z toho plyne, že se nejen ke svým věcem nechová opatrně a s úctou. Často věci zničí, obzvláště pokud se jedná o majetek školy. Zároveň se kvůli nedostatku pozornosti ze strany rodičů snaží získávat pozornost od svých spolužáků chováním, které vybočuje z normálu, nebo chováním, které šokuje. Následně si ale neuvědomuje důsledky, které s sebou jeho chování nese.

Vstoupím do jejich středu, počkám, až trochu ztichnou a pak se co nejklidněji ale rázně zeptám, kdo to udělal. Po chvilkovém tichu se přihlásí žák – třídní šašek a mírně problémový žák. Z tónu jeho hlasu je znát, že se cítí být nad věcí a nechce za žádnou cenu ztratit image frajera. Poprosím ho, aby si se mnou šel promluvit na chodbu jen mezi čtyřma očima. Když opouštíme prostor třídy a kruh spolužáků, je na něm už vidět mírná nejistota. Při rozhovoru mezi čtyřma očima už ani nemá odvahu navazovat oční kontakt. Ptám se ho, jak k incidentu došlo a proč to vůbec udělal. Vysvětlí mi, že se se spolužákem honili po třídě a žákovi nenapadlo nic lepšího, než po něm hodit svůj čokoládový jogurt, který dostal k svačině. Jogurt ale spolužáka minul a místo toho se rozprsknul na zeď vedle tabule. Žák se ale hájí tím, že ho nenapadlo, že kelímek praskne a způsobí takovou spoušť. Bylo vidět, že se žák stydí, za to co provedl, ale zároveň jsem věděla, že podobné chování se již u žáka v minulosti párkrát vyskytlo, například když ničil lavice kružítkem nebo házel ovoce ze schodů. Přišlo mi, že nemá vůbec úctu k věcem a že si neuvědomuje následky svých činů. Řekla jsem mu tedy, jak to na mě působí. Že chápu, že ho to třeba nenapadlo a že každý člověk občas něco nedomyslí, ale že je potřeba za své činy nést odpovědnost a snažit se svou chybu napravit. Dohodla jsem se s ním, že ještě ten den zůstane po vyučování ve škole déle, zajde za panem školníkem, vyzvedne si u něj barvu a štětec a skvrnu vyčistí a následně přemaluje. A pokud tak učiní, nebudu to řešit s jeho rodiči nebo mu psát poznámku.

Žák na mou nabídku přistoupil. Zjistil ale, že přemalovat mastnou skvrnu není vůbec jednoduché, že to je hrozně pomalu a výsledek není moc uspokojivý. Navíc dostal kázání od našeho rázného pana školníka, který pak následně jeho práci celou dobu sledoval svým kritickým okem a vše doprovázel svými poznámkami. Od té doby jsem u žáka žádný další podobný incident nezaznamenala.

5

This situation took place during the second half of the last school year and basically continues until today. So it is from the period when I returned to education after maternity leave. A new challenge awaited me, as I had to teach second grade for the first time. There I was put in charge of teaching English. I took it as a new challenge because I taught in a small class before my maternity leave and thus had no experience with teaching older children until that moment. I taught English in the 6th and 7th grade. It was in the 7th grade that I began to notice problematic behavior in one of the students. It was at a time when she was repeatedly apologizing at the beginning of the lesson that she didn't have something or didn't fulfill something. Since I was teaching the girl in her first year, I didn't know if this behavior was typical for her or if it was a temporary thing.

After a while, the behavior escalated until the excuses turned into excuses and lies. That is why I mentioned this problem at the pedagogical council. Subsequently, I found out that this is not a problem that only occurs in my classes. Therefore, together with my colleagues, I decided to start solving this situation. After several meetings with the girl, I found out that she is in a rather difficult life situation. The girl comes from three siblings, she has an older sister and a younger brother. However, the mother and her eldest daughter recently moved in with a friend and are expecting a new addition to the family. Currently, the girl lives only with her father, younger brother and grandparents. However, problems with the fulfillment of school duties appeared even before the mother moved out. The mother did not help the children with the preparation in any way. She herself did not respond to the teachers' calls, and it was not at all easy to negotiate with her. She entrusted the cares around the school to her eldest daughter, who was less than two years older than the described pupil.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

After they moved out, the problem started to get worse. The situation is not helped by the fact that the father is away for a week because he drives a truck. The girl thus has little home preparation. Practically no one supervises her, as her grandparents are not too interested in her schoolwork either. Due to the fact that none of the parents showed interest in cooperating with the school and solving the problem, it was necessary to intervene in the situation differently. As I already mentioned, I myself had a few meetings with the student, where I tried to analyze the problem together with her and find some possible solutions. Among other things, the class teacher assigned her classmate to help her and basically act as her assistant. As part of the interventions, the girl was also guided to write assignments and notes. Despite this, however, there was no correction and repeated lying and excuses followed.

Support, Interview

The only effort on the part of the father took place before the end of the school year, when the girl was in danger of failing. That's when he tried to get tutoring for her. So the school agreed. However, after a few meetings, the girl stopped attending tutoring. Despite all the efforts of the school, the class teacher and the teachers of individual subjects, there was no improvement in home preparation. Although this is a long-term problem that persists to this day, unfortunately, without the interest of the parents and the student herself, I am afraid that it will hardly be possible to solve the situation. The student does not have support and the right background at home. She cannot adequately prepare herself. Because the problematic behavior continues, I consider the situation unsuccessfully resolved.

Failure

12 let, 7. ročník ZŠ

otevřená otázka starání se o zvířata

Lhaní

vysokoškolské vzdělání, aprobace: speciální pedagogika

18

Tato situace se odehrála během druhého pololetí minulého školního roku a v podstatě trvá až dodnes. Je tedy z období, kdy jsem se vrátila po mateřské dovolené zpět do školství. Čekala mě nová výzva, protože jsem poprvé měla učit na druhém stupni. Tam jsem dostala na starost vyučování anglického jazyka. Jako novou výzvu jsem to brala z důvodu, že jsem před mateřskou dovolenou učila v malotřídce a zkušenosti s učením starších dětí jsem tak do té chvíle neměla. Angličtinu jsem učila v 6. a 7. třídě. Právě v 7. třídě jsem si začala všímat problémového chování u jedné z žákyň. Bylo to ve chvíli, kdy se opakovaně na začátku hodiny omlouvala, že něco nemá nebo něco nesplnila. Jelikož jsem dívku učila prvním rokem, nevěděla jsem, jestli jde o chování pro ni typické, anebo je to chvilková záležitost.

Po nějaké době se chování stupňovalo až omluvy přerostly ve výmluvy a lži. Proto jsem se na pedagogické radě o tomto problému zmínila. Následně jsem zjistila, že nejde o problém, který by se objevoval pouze v mých hodinách. Proto jsem se společně s kolegy rozhodla tuto situaci začít řešit. Po několika schůzkách s dívkou jsem zjistila, že se nachází v poměrně těžké životní situaci. Dívka pochází ze tří sourozenců, má starší sestru a mladšího bratra. Matka se však společně s nejstarší dcerou nedávno odstěhovala k příteli a čeká nový přírůstek do rodiny. V současnosti tak dívka žije pouze se svým otcem, mladším bratrem a prarodiči. Avšak problémy s plněním školních povinností se objevovaly ještě před odstěhováním matky. Matka totiž dětem s přípravou nikterak nepomáhala. Sama nereagovala na výzvy učitelů a domluva s ní nebyla vůbec jednoduchá. Starostmi okolo školy pověřovala nejstarší dceru, která byla o necelé dva roky starší než popisovaná žákyně.

Po jejich odstěhování se tak problém začal zhoršovat. Situaci neprospívá ani to, že je otec přes týden pryč, jelikož jezdí kamionem. Dívka tak má nepatrnou domácí přípravu. Prakticky nikdo nad ní nemá dohled, protože prarodiče se o plnění jejích školních povinnosti také příliš nezajímají. Z důvodu toho, že ani jeden z rodičů nejevil zájem se školou spolupracovat a problém řešit, bylo třeba zasáhnout do situace jinak. Jak jsem se již zmínila, sama jsem s žákyní měla pár schůzek, na kterých jsem se snažila problém společně s ní rozebrat a najít nějaké možnosti řešení. Třídní učitelka mimo jiné pověřila její spolužačku k tomu, aby jí pomáhala a v podstatě fungovala jako její asistentka. Dívka byla v rámci intervencí vedena také k dopisování úkolů a zápisů. I přes to však k nápravě nedošlo a následovalo opětovné lhaní a vymlouvání se.

Jediná snaha ze strany otce proběhla před koncem školního roku, kdy hrozilo dívce propadnutí. Tehdy se snažil získat pro ni doučování. Škola mu tedy vyhověla. Po pár setkáních však dívka doučování přestala navštěvovat. Přes veškerou snahu školy, třídní učitelky a učitelů jednotlivých předmětů nedošlo ke zlepšení v domácí přípravě. Ačkoli jde o dlouhodobý problém, který přetrvává dodnes, bohužel bez zájmu rodičů a samotné žákyně se obávám, že jen stěží bude situaci možné vyřešit. Žákyně nemá doma podporu a správné zázemí. Sama se adekvátně připravit nedokáže. Z důvodu, že problémové chování stále trvá, považuji situaci za neúspěšně vyřešenou.

5

During the break, when the student was leading his classmates in a debate circle, another teacher entered the class and curiously asked me if everything was okay. This wouldn't be out of the ordinary, because after the past difficult situations where he attacked the teacher, she was worried if everything was okay (there was a loud conversation in his circle, but nothing was happening). This irritated the pupil, as it was not the first time that week, and he immediately started shouting at the teacher. She started yelling at him more and emphasized to him that he would listen to her. The situation escalated, and given that the student was a big and mature boy at the time, I was afraid that he would attack the teacher.

The pupil was born as an ordinary child, but already at an early age he was above average lively. He grew up in an incomplete family, he missed his father's presence a lot. He started the conversation about him himself, and from his words you could feel that he missed him. The student entered this elementary school in the 4th grade. Based on his aggressive behavior, he was transferred from his previous school after agreeing with his mother. Although he had a teaching assistant at his previous school, his behavior was intolerable and enormously disruptive in the classroom. He was well received by the team in his new class and had only one assistant throughout elementary school, which turned out to be absolutely crucial because he himself was not very adaptable to changes. His aggressive behavior was manifested on the basis of internal discomfort and was very significant. These were primarily sudden changes that he was not familiar with. Despite his aggressive behavior, the pupil was quite communicative and was able to conduct a dialogue about what was happening and what he did not like. We can also emphasize that he was able to discuss individual topics in great depth (even on a philosophical level).

Verbal aggression

So I took him into the office and we started talking. I asked him: 'Student, can you tell me what made you so angry?' and told me unequivocally: 'I don't like this teacher.' 'Then why don't you like her so much?' I asked. 'Because when I was in the 5th grade, my teacher told me that if I behaved normally, she would take me on a trip. Otherwise not.' It was clear from his speech that this was clearly at the heart of the problem. So I decided that I have to conduct the interview itself very carefully, because this is a very deep problem. I advised him to apologize to the teacher and I tried to explain to him that this is not how problems are solved, and certainly not with the teacher. Throughout the debate, I tried to use non-violent communication, supported by a positive attitude and coaching questions. So the student himself decided that his behavior was inappropriate and went to the teacher himself and apologized to her. I consider it a big win that since then he has had no dispute with the teacher and has always been able to solve problems with a certain foresight.

Interview

The student is currently studying auto mechanics at secondary school. A big progress was seen in the 9th grade, when he had a little brother and a certain responsibility started to be seen, which inhibited his aggressive personality quite a bit.

Longterm success

15 let, 8. ročník

Počítač

ADHD

Agrese,Impulzivita

Mgr., Ruský a anglický jazyk

35 let

O přestávce, kdy žák vedl se spolužáky v kruhu debatu, vstoupila jiná vyučující do třídy a zvídavě se mě otázala, zda je všechno v pořádku. Toto by nebylo nijak nezvyklé, protože po minulých těžkých situacích, kdy napadl pedagoga, měla obavy, jestli je vše v pořádku (v jeho kroužku byl hlasitý rozhovor, ale nic se nedělo). Toto žáka popudilo, protože to nebylo poprvé v tom týdnu a okamžitě začal křičet na paní učitelku. Ta začala křičet na něj více a zdůraznila mu, že on ji bude poslouchat. Situace eskalovala a vzhledem k tomu, že žák tehdy byl velký a dospělý kluk, měla jsem strach, aby učitelku nenapadl.

Žák se narodil jako běžné dítě, ale již v útlém věku byl nadprůměrně živý. Vyrůstal v neúplné rodině, otcova přítomnost mu hodně scházela. Sám o něm začínal konverzaci a z jeho slov šlo cítit, že mu chybí. Žák nastoupil na tuto základní školu ve 4. třídě. Z předchozí školy ho na základě agresivního chování po dohodě s matkou přeřadili. Ačkoliv na předchozí škole měl asistenta pedagoga, tak jeho chování bylo neúnosné a enormně narušovalo chod v třídě. V nové třídě byl kolektivem přijat dobře a v průběhu celé základní školy měl pouze jednoho asistenta, což se ukázalo jako naprosto klíčové, protože sám nebyl moc adaptabilní na změny. Jeho agresivní chování se projevovalo na základě vnitřní nepohody a bylo hodně signifikantní. Primárně se jednalo o náhlé změny, se kterými nebyl seznámen. Navzdory jeho agresivnímu chování byl žák dost komunikativní a dokázal vést dialog o tom, co se děje a co se mu nelíbí. Můžeme ještě zdůraznit, že se na jednotlivá témata dokázal bavit velice do hloubky (až na filozofické úrovni).

Vzala jsem ho tedy do kabinetu a začali jsme vést rozhovor. Ptala jsem se ho: 'Žáku, můžeš mi říct, co tě tak rozčílilo?' a jednoznačně mi řekl: 'Tuto učitelku nemám rád.' 'Proč ji tedy nemáš tak moc rád?' zeptala jsem se. 'Protože když jsem byl v 5. třídě, tak mi učitelka řekla, že když se budu chovat normálně, tak mě vezme na výlet. Jinak ne.' Z jeho řeči bylo jasné, že toto je jasným jádrem problému. Usoudila jsem tedy, že samotný rozhovor musím vést velice opatrně, jelikož toto je velmi hluboký problém. Doporučila jsem mu, aby se paní učitelce omluvil a snažila jsem se mu vysvětlit, že takhle se problémy neřeší a už vůbec ne s paní učitelkou. Celou rozpravu jsem se snažila používat nenásilnou komunikaci, podloženou pozitivním přístupem a koučovacími otázkami. Žák tedy sám usoudil, že jeho chování bylo nemístné a sám za paní učitelkou zašel a omluvil se jí. Za velkou výhru považuji to, že od té doby s paní učitelkou neměl žádný spor a vždy dokázal řešit problémy s určitým nadhledem.

Žák v současné době studuje na střední škole obor automechanik. Velký pokrok šel vidět v 9. třídě, kdy se mu narodil malý bratr a šla vidět určitá zodpovědnost, která dost brzdila jeho agresivní osobnost.

5

The situation arose one day when the pupil did not want to cooperate in class. He refused to play dodgeball in gym, claiming it was the worst game, but up until then he had always played it without objection and enjoyed it. In other classes, instead of working out assignments, he painted, tried to chat with his neighbor, looked out the window and either did not respond to reprimands, or objected that he did not enjoy the material and assignments and did not want to do them.

The student attended the 3rd year of elementary school, a selective class. There were usually no problems with him. He worked in classes without problems, he was one of the less active, but he always did what was needed. He had no disciplinary problems. There were no problems throughout the class except for the occasional minor disciplinary infractions that are common among first graders.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

The first lesson was physical education, where I responded to the student's reluctance to play dodgeball by trying to motivate him. I told him that he enjoyed the game and that he would regret not playing. I convinced him to play, but he showed no effort and just crawled around the field. After class, I asked him if there was anything going on that he wanted to talk about, but he said nothing and that he didn't like dodgeball. In the following hours, I dealt with reluctance to work with admonitions, and when that didn't work, I resorted to shouting. In the last hour, when he told me again that he didn't like the material, I responded by saying: "You're worse than a woman, how you keep complaining!

Disrespectful communication, Interview, Warning