Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Follow

NLP Centre, Faculty of Informatics, Masaryk University 15

9th grade student in the second grade of primary school shows problematic behavior in many ways. He does not want to cooperate in most subjects, has difficulty concentrating and often forgets. He forgets both knowledge and things like notebooks or textbooks. As she gets older, it becomes increasingly difficult to tell whether she forgot to bring an assignment or just didn't feel like doing it at home. It is very difficult to motivate her. Although she had assistants for several years, she was dismissive and rude to them. Sometimes she even assigned them to bring something for her, which led to situations where the assistants gave in and obeyed, otherwise the student would spoil the scene or lock herself in and further cooperation was not possible. One of the assistants even had to stay at home for a month with burnout. The student's assistants took turns more often than usual, no one could manage it for a long time. The student's performance is below average, but her mother insists that she finish primary school here.

The student suffers from reduced intellect and autism. She has her own individual study plan and is involved in teaching in a regular classroom with a personal assistant. She started school a year later and is significantly behind her classmates. Her performance is below average and her knowledge at a minimal level. Her classmates were aware of her diagnosis and try to be respectful. The class is quieter compared to others, but that does not persuade the student to cooperate better. He behaves badly towards others, insults and uses obscene words both towards classmates and teaching staff. The school tries to accommodate inclusion and is progressive in this direction, but the student shows elements of dissatisfaction and annoyance.

Diagnosis, Emotional outbursts, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

Corona virus measures helped to resolve the situation with the student. Thanks to distance online teaching, only a special pedagogue took care of her. Pupils receive weekly plans tailored to their needs. Lessons take place every day for two hours and he receives a large amount of homework. The material is chopped and the weekly plans are a mixture of worksheets, online exercises and pages from textbooks. The teacher has a friendly attitude towards the student, but insists on following the rules and regime. A change of teacher, learning environment and peace without stress from the surroundings brought improvement.

Support, Working with the collective, Cooperation with experts

Within a few months of distance learning, the student made enormous progress. The special teacher leads her to become independent, which she will need in the future. The student opened up more, she is friendly, calm and satisfied. Studying at home allows her to better focus on the individually tailored interpretation. In the teacher, she found a friend with whom she can share her problems and feelings. Her progress is so obvious that teachers are talking about a miracle. Nevertheless, the student is unable to objectively evaluate her level of education and longs for a profession that she cannot currently pursue. The pedagogue works with her to understand that another study or job would be better for her. Thanks to finding a suitable teaching style, the student will continue distance learning even if the other students are studying face-to-face.

Longterm success

16 let, 9. třída

Zvířata, televize, youtube influenceři

Lehké mentální postižení,Lehká forma autismu

Nespolupráce,Nevhodné chování,Pasivita

Vysokoškolské, Magisterské

6 let

Žákyně 9. třídy druhého stupně základní školy vykazuje problematické chování v mnoha směrech. Nechce spolupracovat ve většině předmětů, má obtíže se soustředit a často zapomíná. Zapomíná jak znalosti, které mi den předtím odkývala s tím, že je chápe a rozumí jim, tak i věc, jako jsou sešit nebo učebnice. S rostoucím věkem je stále obtížnější rozlišit, zda zapomněla přinést úkol, nebo se jí nechtělo ho doma dělat. Je velmi těžké ji motivovat. Přestože měla několik let asistentky, které se jí individuálně hodně věnovaly, stavěla se k nim odmítavě a chovala se až velmi hrubě. Někdy je dokonce úkolovala, aby pro ni něco donesly, což vedlo k situacím, kdy asistentky podvolovaly a poslechly, jinak by žákyně ztropila scénu nebo se uzamkla do sebe a další spolupráce nebyla možná. Jedna z asistentek dokonce musela zůstat měsíc doma s vyhořením. Asistentky se u žákyně střídaly častěji než obvykle, nikdo to dlouhodobě nezvládal. Její prospěch je podprůměrný. Její matka ale trvá přes veškeré potíže na tom, aby základní školu u nás dostudovala. Všechny to stojí hodně sil a žákyně se podle mě ani necítí ve škole dobře.

Žákyně trpí sníženým intelektem a autismem. Má svůj individuální studijní plán a je zapojena do výuky v běžné třídě za pomoci osobního asistenta. Do školy nastoupila o rok později a výrazně zaostává za svými spolužáky. Její výkon je podprůměrný a znalosti na minimální úrovni. Spolužáci byli obeznámeni s její diagnózou a snaží se chovat ohleduplně. Třída je klidnější ve srovnání s jinými, ale to žákyni k lepší spolupráci nepřemlouvá a je to rok od roku těžší. Chová se nehezky k ostatním, uráží a používá sprostá slova jak vůči spolužákům, tak i pedagogickým pracovníkům. Škola se snaží vyhovět inkluzi a je v tomto směru pokroková, ale žákyně vykazuje prvky nespokojenosti a otrávenosti.

V řešení situace s žákyní pomohly coronavirové opatření. Díky distanční online výuce se o ni starala jen speciální pedagožka. Je to takový náš unikát a premiéra na škole, určitým způsobem i druh výzkumu. Individuální přístup zůstal, žákyně vždy obdrží od pedagožky týdenní plány, které jí jsou připravovány na míru a uzpůsobeny jejím potřebám. Výuka probíhá každý den od pondělí do pátku dvě hodiny. Žákyně dostává samozřejmě také větší množství domácích úkolů a její znalosti musí odpovídat minimální potřebné úrovni, veškerá předkládaná látka je opravdu osekaná a týdenní plány jsou směsicí pracovních listů, online interaktivních cvičení, a také překopírovaných stránek z různých učebnic a knih. Pedagožka má k žákyni velmi přátelský přístup, ale zároveň trvá na dodržování pravidel a režimu, látku jí předává způsobem pro ni lépe uchopitelným a tím snáze se udrží pozornost. Pravděpodobně došlo k více šťastným náhodám zároveň: změna pedagoga, který žákyni více vyhovuje, změna učebního prostředí a klid bez stresu z okolí.

Během několika měsíců, kdy byla škola zavřena z důvodu koronavirových opatření a výuka probíhala distanční formou, došlo u žákyně 9. třídy k obrovským pokrokům. Speciální pedagožka se snaží žákyni vést k větší samostatnosti, vzhledem k určené diagnóze to v následujících letech, pokud bude pokračovat na střední školu, bude opravdu potřebovat. Do té doby spíše spoléhala na svoje rodiče, že jí vše nachystají či připomenou nebo na pedagogy, že na ni budou brát ohledy a prominou jí nepřipravenost na hodiny. Žákyně se také více otevřela, je nyní přátelská, klidná a spokojená. Domácí studium jí umožňuje se soustředit na výklad, který je individuálně přizpůsoben jak časovou náročností, tak i obsahovou. V pedagožce našla svým způsobem i kamarádku, která jí v opravdovém životě chybí, se kterou se může podělit o dorostenecké problémy, probrat různé životní situace a pocity. Její pokrok je tak očividný, že ho považují její učitelé za neuvěřitelný zázrak, dokáže například dokonce napsat jednodušší příběh v anglickém jazyce, což předtím nebylo vůbec reálné. Žákyně nedokáže subjektivně stále ale ohodnotit svou úroveň vzdělání, představovala by si studium školy, která aktuálně neodpovídá jejím schopnostem. Touží být ošetřovatelkou zvířat, tuto profesi nyní bohužel vykonávat nemůže, vzhledem k její přetrvávající zapomnětlivosti, občasné agresi a nevyzpytatelnosti. V současných dnech s ní pedagožka pracuje i v tomto směru, aby žáykně sama pochopila, že pro ni bude lepší jiné studium nebo zaměstnání. Díky zjištění, jaký styl výuky žákyni vyhovuje a ve kterém dělá značné pokroky, se rozhodlo, že bude udělena výjimka a žákyně bude pokračovat v distanční výuce i v následujících měsících, přestože ostatní žáci již se vzdělávají prezenčně.

3

met the student at the beginning of the 3rd grade, when I became his class teacher. From the first hours he made it clear that he was not going to respect me. His disruptive behavior was enhanced by his above-average intellect – the provocations were not first-rate and childishly transparent, he was somehow more sophisticated. He tried to float through the lessons in different ways so that he didn't have to work, although he absorbed and grasped all the material very quickly. He was not vulgar, on the contrary, he was very polite and had a large vocabulary. On the one hand, he seemed like an excellent student with excellent grades, on the other hand, he refused to work and disrupted the class. Disruptions in class, for example, simply happened by starting to do something else that he found more convenient or fun at that moment. He would also bring toys from the house, which he would take out in the middle of class and play with, distracting the others, of course. His antics were often very creative, he was also very good at manipulating adults because he knew what they wanted to hear, which of course he vainly promised them. However, it was worst during breaks. He ran at the radiator and threatened to break his neck. Of course, it scared the other classmates and they repeatedly ran away from the adults, which stressed them out for a long time. Another example could be a situation where he wanted to stick a pair of scissors into his throat, saying he wanted to hurt himself, or threatening to jump out of a window. An extreme situation was when, during group work, he stabbed a classmate right next to the eye (while aiming for the eye). His explanation was that he was just wondering if the eye would leak. He had no empathy or inhibitions.

The student grew up with only his mother for a long time, he never knew his father. When he started school, the mother found a boyfriend and had another child with him. The stepfather is of a different nationality and only visits the family on weekends. From the interview with the mother and the pupil, it became clear that the stepfather is very strict and punishes every little thing with disproportionate physical punishments. The mother, on the other hand, is very gentle and hides all the student's problems from the stepfather in order to avoid beatings. The student respects the father out of fear, but does not perceive the mother as an authority. Over time, it became clear that the student himself was committing physical violence against his younger sister. He was very unpopular in class, as he constantly disturbed his classmates, distracted them, and most importantly, often stressed them out by threatening to harm his health. He doesn't know what they can expect from him. He looked for friends in the lower classes, but even there they soon started to fall away from him, as he was unable to take an interest in others, on the contrary, he could quickly frighten and threaten them. His behavior in class had the effect that almost half of the class decided to leave for the gymnasium so that they would not have to continue with such a stressful group, whose main disruptor was the student.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Selfdestructive behaviour

No approach caused more to the student than an empty promise of correction - he did not address the notes, it was as if he did not hear the agreements, the rescheduling had no effect. There were several consultations with the mother, who admitted that they had been to a psychiatric evaluation, where she was offered sedative medication, which she refused. She herself promised to try to correct the student's behavior, but either she did not try at all or the student ignored everything. The only thing that worked for him for sure was a threat from my father, which of course I never carried out, because I didn't want him to be beaten at home.

(Disciplinary) Punishments, Agreement, Transfer of student, Interview, Warning

The student mostly respected the rules of the class, but he had better and worse days. He always went to work when the topic was interesting to him, but he boycotted and did not work on a less popular topic, or he did not work at all. Addressing the problem behavior stagnated, there was no progress or improvement, rather it was a matter of surviving each day as best as possible. I perceived his above-average intellect as a big obstacle, which allowed him to manipulate his mother and teachers to a certain extent, his problematic behavior was also not always obviously problematic, he could behave very politely and sensibly. He also felt that he could make his own rules and with the situation at home it made for a very problematic combination. To date, problematic behavior is escalating, the student is in danger of being kicked out of home and school.

Failure

11 let, 5. ročník

četba, počítačové hry

ADHD

Rušení výuky,Konfliktnost,Neuznávání pravidel,Lhaní

1. stupeň ZŠ

26

Se žákem jsem se potkala na začátku 3. třídy, kdy jsem se stala jeho třídní učitelkou. Od prvních hodin dával znát, že mě nehodlá respektovat. Jeho rušivé chování bylo umocněno jeho nadprůměrným intelektem – provokace nebyly prvoplánové a dětinsky průhledné, zlobil jaksi sofistikovaněji. V hodinách se snažil různě proplouvat, aby nemusel pracovat, přestože veškerou látku velmi rychle vstřebal a uchopil. Nebyl vulgární, naopak se projevoval velmi slušně a měl velkou slovní zásobu. Na jednu stranu působil jako výborný student se skvělým prospěchem, na druhou stranu odmítal pracovat a rozvracel třídu. Vyrušování v hodinách například probíhalo jednoduše tak, že začal dělat něco jiného, co mu přišlo v ten moment pohodlnější či zábavnější. Z domu si také donášel hračky, které uprostřed hodin vytahoval a hrál si s nimi, čímž samozřejmě rozptyloval ostatní. Jeho výstřelky byly často velmi kreativní, velmi zdatně také dovedl manipulovat dospělé, jelikož věděl, co chtějí slyšet, což jim samozřejmě planě nasliboval. O přestávkách to ovšem bylo nejhorší. Nabíhal na radiátor a vyhrožoval, že si tak zlomí vaz. Ostatní spolužáky to samozřejmě vyděsilo a opakovaně utíkali pro dospělé, což je dlouhodobě stresovalo. Dalším příkladem může být situace, kdy si chtěl vrazit nůžky do krku s tím, že si chce ublížit, případně vyhrožování, že vyskočí z okna. Extrémní situací pak bylo, když při skupinové práci bodl spolužáka těsně vedle oka (přičemž mířil na oko). Jeho vysvětlením bylo, že ho jenom zajímalo, jestli oko vyteče. Neměl žádnou empatii ani zábrany.

Žák dlouho vyrůstal pouze s matkou, otce nikdy nepoznal. Když začal chodit do školy, matka si našla přítele a měla s ním další dítě. Nevlastní otec je jiné národnosti a rodinu navštěvuje pouze o víkendech. Z rozhovoru s matkou i žákem vyšlo najevo, že nevlastní otec je velmi přísný a každou drobnost trestá nepřiměřenými fyzickými tresty. Matka je naopak velmi mírná a veškeré žákovi problémy před nevlastním otcem tají, aby nedošlo na bití. Žák otce respektuje ze strachu, matku ovšem jako autoritu nevnímá. Časem se ukázalo, že fyzického násilí se dopouští i sám žák na své mladší sestře. Ve třídě byl velmi neoblíbený, jelikož spolužáky neustále rušil, rozptyloval, a hlavně je často stresoval svým vyhrožováním, že si sáhne na zdraví. Neví, co od něj můžou čekat. Kamarády si hledal v nižších třídách, ale i tam se mu brzy začali stranit, jelikož se nedokázal zajímat o druhé, naopak je uměl rychle vyděsit i ohrozit. Ve třídě mělo právě jeho chování za efekt, že se téměř polovina třídy rozhodla odejít na gymnázium, aby nemuseli pokračovat s takto stresujícím kolektivem, jehož hlavním rozvratitelem byl právě žák.

Žádný přístup u žáka nezpůsobil víc než planý příslib nápravy – poznámky neřešil, domluvy jako by neslyšel, přesazování nemělo efekt. Proběhlo několik konzultací s matkou, která přiznala, že byli na psychiatrickém vyšetření, kde jí byla nabídnuta tlumící medikace, kterou však odmítla. Sama slíbila pokus o nápravu žákova chování, avšak buď se vůbec nepokusila nebo žák vše ignoroval. Jediné, co na něj fungovalo zaručeně byla pohrůžka otcem, kterou jsem samozřejmě nikdy nesplnila, jelikož jsem nechtěla, aby byl doma bitý.

Pravidla třídy žák většinou respektoval, měl však lepší i horší dny. Do práce se měl vždy, když ho téma bavilo, ovšem méně oblíbené téma bojkotoval a nepracoval, případně práci naprosto odbyl. Řešení problémového chování stagnovalo, nedošlo k žádnému posunu nebo zlepšení, spíše se jednalo o přežívání každého dne, jak jen to nejlépe šlo. Jako velkou překážku jsem vnímala jeho nadprůměrný intelekt, který mu dovoloval do určité míry manipulovat matku i pedagogy, jeho problémové chování taky nebylo vždy očividně problémové, uměl vystupovat velmi slušně a rozumně. Také měl pocit, že si může nastavit vlastní pravidla a se situací doma to tvořilo velmi problematickou kombinaci. K dnešnímu dni se problémové chování stupňuje, žák hrozí vyhození z domova i ze školy.

3

came to the class, greeted the students and wrote down the missing ones in the class book. For this lesson, I agreed with the class that we would write a repeat test on literary concepts. So I handed out the test papers. When each student had their test assignment, I invited everyone to turn over the paper and fill out the test. In the classroom, as always during a paper, there was a grave silence - only the writing pens could be heard. I stood in front of the whole class and carefully checked to see if anyone was cheating. That's when my gaze stopped on one of my favorite students, who was also one of the best in terms of Czech language and literature. I was really surprised then and couldn't believe my eyes. He was describing. I wanted to take his test and draw and give him a high five, like I always do. But at this point, my intuition kind of told me that it wouldn't have the right effect, so I just stared long and hard at the student in question. We had a really good relationship - he was a decent and bright student, so when he noticed me looking at him and realized I knew he was describing, he was obviously very uncomfortable. He suddenly turned red and I could totally see how guilty he felt. He knew very well that by this step he was betraying my trust that I had in him as a decent and clever student.

He was a second-year high school student. From what the teacher remembered, he lived with both parents. The teacher considered him a very clever and problem-free student.

Lying and cheating

In the end, I deliberately did not take the test at all. He scribbled something down and handed over the half-empty paper. After this class, there was a period between us when he tried to avoid conversation with me. However, about two months after the test, he confided in me that he was very sorry that he cheated and I saw him doing it.

Physical intervention

Finally, he said: "If you had taken the test and given me a five, it would have been much easier for me.

Longterm success

17 let – 2. ročník

Vysokoškolské vzdělání – titul Mgr. – Aprobace: Český jazyk a literatura, Dějepis

13 let praxe

Přišla jsem do třídy, pozdravila se se studenty a zapsala chybějící do třídní knihy. Na tuto hodinu jsem byla se třídou domluvena, že budeme psát opakovací test na literární pojmy. Rozdala jsem tedy testové papíry. Když měl každý student své testové zadání, vyzvala jsem všechny k otočení papíru a vyplnění testu. Ve třídě se, jako vždycky při písemce, utvořilo hrobové ticho – slyšet byly pouze píšící propisky. Stála jsem před celou třídou a pozorně kontrolovala, zda někdo nepodvádí. Vtom se můj pohled zastavil na jednom mém oblíbeném studentovi, který zároveň patřil i k těm nejlepším, co se týče českého jazyka a literatury. Tehdy jsem byla opravdu překvapena a nevěřila jsem vlastním očím. Opisoval. Měla jsem chuť mu test i tahák vzít a dát mu pětku, jako to dělám vždycky. Ale v tuto chvíli mi intuice tak nějak říkala, že to nebude mít ten správný účinek, a tak jsem se na daného studenta jen dlouze a hluboce zadívala. Měli jsme opravdu dobrý vztah – byl to slušný a šikovný student, a proto, když si všiml, že se na něj dívám a uvědomil si, že vím, že opisuje, byl z toho očividně celý nesvůj. Najednou zčervenal a úplně jsem na něm viděla, jak moc provinile se cítí. Moc dobře věděl, že tímto krokem zrazuje mou důvěru, kterou jsem v něm, jako v slušném a šikovném studentovi, měla.

Jednalo se o žáka druhého ročníku střední školy. Z toho, co si vyučující pamatovala, žil s oběma rodiči. Vyučující jej považovala za velmi šikovného a bezproblémového žáka.

Test jsem mu tedy nakonec schválně vůbec nevzala. Něco tam sesmolil a odevzdal poloprázdný papír. Po této hodině mezi námi nastalo období, kdy se konverzaci se mnou snažil spíše vyhýbat. Avšak asi po dvou měsících od testu se mi svěřil, že ho moc mrzí, že podváděl a já jsem ho u toho viděla.

Nakonec ještě prohlásil: „Kdybyste mi ten test tehdy vzala a dala mi pětku, bylo by to pro mě mnohem snadnější.

3

Around the middle of the school year, children came to me saying that they had problems with a classmate. She took their snacks and verbally insulted them or they heard her slandering them. So I invited her to my office, I resolved the situation with her, and she promised not to do it again. But the problems did not disappear, and physical attacks were added to the verbal insults. I didn't find out about the incident until a month later, when the assault happened. The student assaulted her classmate in the girls' toilets, allegedly threatening to kill her dog if she 'took off' a handful of her hair, which she then rinsed off to cover the marks. The girl who was attacked was afraid to tell what happened until she confided in her best friend who didn't hesitate to tell me about the attack. When I found out about it, I used the 'anonymous mailbox' method, where the children were supposed to put their observations on the given situation, or write whether something similar had happened to them themselves. I was very surprised when I read that this is not an isolated case and that the student assaulted her victim almost immediately after visiting my office and I learned about it almost at the end of the school year. I solved the whole case with a reprimand from the class teacher, but in retrospect I regret that I did not use a higher punishment, namely a reduced level of behavior. After the case was closed, the parents of the children contacted me about other physical attacks that their children were afraid to confess to.

The student was the tallest girl in the class, had leadership tendencies and felt superior to the other students. She needed to prove her superiority through violence, when the victims could not defend themselves because they were weaker. She felt more important than the others also because of their parents' well-paying professions. Her victims were most often introverted, petite children with excellent grades. More girls than boys were attacked.

Physical aggression, Lying and cheating, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

As I said before, I invited my student to my office. I chose the friendly method, I'm not the type of person to start shouting right away. I asked the girl why she felt the need to rob her classmates of snacks, and if she wanted theirs, why didn't she ask her mom to make the same for her. I also encouraged her to solve problems, if she has a problem with one of her classmates, she can solve it calmly directly with him and not with gossip and verbal insults. The student listened and nodded her head to everything, saying that she understood and it looked like she was really listening and not, as it turned out later, that she was going in one ear and out the other and on the contrary she would intensify her bullying. When it later became clear how her behavior continued, I lectured her in front of the whole class. I raised my voice, demanded that she apologize to her victim and also receive a month after school as a reprimand, which she would serve the following school year.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Interview

The student served her sentence the following school year. Her behavior then seemed fine, although sometimes there was a certain degree of arrogance this time towards the teachers in the second grade, but here the teachers took it more like adolescent insolence. However, it seems to me that the higher punishment that I did not give at the time could have set greater boundaries for respecting others and that the student did not learn much from her mistake. Now he is studying at a secondary vocational school - the field of education is hairdressing and he does not have many friends here, he behaves condescendingly towards his classmates and goes to school as if it were a punishment.

Failure

9

tanec

Vývojová dysfázie

vysokoškolské magisterské

13

Kolem poloviny školního roku za mnou přicházely děti s tím, že mají problémy se spolužačkou. Ta jim brala svačiny a slovně je urážela nebo ji slyšely, že je pomlouvá. Pozvala jsem si ji tedy do kabinetu, prořešila jsem s ní danou situaci a ona slíbila, že už to dělat nebude. Problémy ale nevymizely a ke slovnímu urážení přibylo i fyzické napadení. O incidentu jsem se dozvěděla až o měsíc později, co se napadení stalo. Žákyně napadla svou spolužačku na dívčích záchodech, údajně jí měla vyhrožovat, že zabije jejího psa, pokud 'nabonzuje' to, že jí vytrhla hrst vlasů, kterou následně spláchla, aby zahladila stopy. Napadená dívka se bála říct, co se stalo, až se svěřila své nejlepší kamarádce, která neváhala a o napadení mi řekla. Když jsem se o tom dozvěděla, použila jsem metodu 'anonymní schránky', kam děti měly vhodit své postřehy k dané situaci, případně připsat, zda jim samotným se něco podobného nestalo. Velice mě překvapilo, když jsem se dočetla, že toto není ojedinělý případ a že žákyně své oběti napadala téměř hned po návštěvě mého kabinetu a dozvěděla jsem se o tom téměř na konci školního roku. Celý případ jsem vyřešila důtkou třídního učitele, zpětně ale lituji, že jsem nepoužila trest vyšší a to snížený stupeň z chování. Po uzavření případu mě totiž kontaktovali rodiče dětí o dalších fyzických napadeních, ke kterým se jejich děti bály přiznat.

Žákyně byla nejvyšší dívkou ve třídě, měla vůdcovské sklony a cítila se nadřazeně nad ostatní žáky. Potřebovala si dokazovat svou nadřazenost násilím, kdy se oběti nemohly bránit, protože byly slabší. Připadala si důležitější než ostatní i kvůli dobře placenému povolání jejich rodičů. Její oběti byly nejčastěji děti introvertní, drobné a s výborným prospěchem. Napadených bylo více děvčat než chlapců.

Jak už jsem prve řekla, pozvala jsem si žákyni do kabinetu. Zvolila jsem přátelskou metodu, nejsem ten typ člověka, co začne hned křičet. Ptala jsem se dívky, proč má zapotřebí obírat své spolužáky o svačiny a když má chuť na tu jejich, proč nepoprosí svou maminku, aby jí udělala stejnou. Nabádala jsem ji také k řešení problémů, pokud má problém s nějakým svým spolužákem, může to přeci vyřešit v klidu přímo s ním a ne pomluvami a slovními urážkami. Žákyně poslouchala a na vše přikyvovala hlavou s tím, že rozumí a vypadalo to, že opravdu poslouchá a ne, jak se později ukázalo, že jí to jde jedním uchem tam a druhým ven a naopak svou šikanu ještě umocní. Když se později ukázalo, jak pokračuje její chování, dala jsem jí přednášku před celou třídou. Zvýšila jsem hlas, požadovala jsem, aby se svým obětem omluvila a k důtce dostala taky měsíc po škole, který si odpykávala následující školní rok.

Žákyně si odpykala svůj trest následující školní rok. Její chování se zdálo pak už v pořádku, ač občas došlo k jisté míře arogance tentokrát vůči učitelům na druhém stupni, zde to však učitelé brali spíše jako pubertální drzost. Přijde mi ale, že vyšší trest, který jsem tenkrát nedala, mohl nastavit větší hranice pro respektování druhých a že žákyně se ze své chyby příliš nepoučila. Nyní studuje na středním odborném učilišti – obor vzdělání kadeřník a příliš přátel zde nemá, chová se ke spolužačkám povýšeně a do školy chodí jak za trest.

3

was a class teacher in the ninth year of elementary school. In the last week before the holidays, I came to my students' classroom and found that the door to the classroom was badly damaged. The door was bent and had a hole in it. When I first asked who did it, the whole class was silent. But when I said that the whole class would have to pay for a new door, the real culprit confessed so as not to harm his classmates. Several classmates offered to agree with him on the new door, but in accordance with the school rules, I decided that the culprit must pay the full amount for the new door.

The boy is an only child in a family with a strict father. He is hyperactive and constantly demands attention from his surroundings. This is often obtained through destructive or disruptive behavior. Similar behavior began to manifest already in the eighth grade, when he started school after moving to the city with his family. According to his parents, he had never been in trouble before. He was used to being the center of attention at home, but with his father's new, more demanding job, he was beginning to feel neglected. When he started school in a new environment, the boy began to behave restlessly and tried to draw attention to himself, because he joined the class group too late and the other students had a hard time accepting him among them. After a while, he became close to most of the boys, who supported his unruliness with laughter and occasional applause. Over time, his behavior escalated, but there were never any serious problems that would be the reason for a greater punishment for the student.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules

As soon as the boy admitted to breaking the door, I decided that he had to pay the full amount for a new one. The boy agreed to this decision without any objections. After that, I called the boy's father, who arrived at the school within half an hour of our conversation. The father reprimanded his son and gave him an educational pillow. He then inspected the broken door, measured its dimensions, and left to immediately buy a new one. When he returned with the new door, the old door was in even worse shape than when he left - the boy apparently decided that if it was going to be replaced, he'd at least destroy it properly. This time the father did not get angry and just announced that the son would get this broken door to his room. The son helped him in an exemplary manner with the replacement of the door and apologized to me and my father several times. After the whole incident, the boy behaved exemplary and with humility. Although his father told me that I could easily give him a 2 for behavior, I only solved it with a reprimand from the class teacher, because there had never been any major problems with him before.

(Disciplinary) Punishments, Consequences

It's safe to say that the boy calmed down in class for the rest of the week. But since it was only for the rest of his time at our school, I can't say for sure that his problem behavior didn't show up again at the high school he started after the holidays. But I am sure that he has learned from his act and hopefully such a case will not happen again.

Shortterm success

kolektivní sporty, počítače

Lhaní,Rušení výuky,Ničení majetku

Byla jsem třídní učitelkou v devátém ročníku základní školy. V posledním týdnu před prázdninami jsem přišla do třídy svých žáků a zjistila jsem, že dveře do třídy jsou značně poničené. Dveře byly prohnuté a byla v nich díra. Když jsem se poprvé zeptala, kdo to udělal, celá třída mlčela. Když jsem ale řekla, že celá třída bude muset zaplatit nové dveře, skutečný viník se přiznal, aby své spolužáky nepoškodil. Několik spolužáků mu nabídlo, že se s ním na nové dveře složí, ale já jsem v souladu se školním řádem rozhodla, že viník musí zaplatit celou částku za nové dveře.

Chlapec je jedináčkem v rodině s přísným otcem. Je hyperaktivní a neustále vyžaduje pozornost svého okolí. Tu si často získává destruktivním nebo vyrušujícím chováním. Podobné chování se začalo projevovat již v osmém ročníku, kdy na školu nastoupil po tom, co se s rodinou přistěhoval do města. Podle jeho rodičů s ním nikdy předtím nebyly žádné potíže. Doma byl zvyklý, že je středem pozornosti, ale s novou náročnější prací jeho otce se začínal cítit zanedbávaný. S nástupem na školu v novém prostředí se chlapec začal chovat rozjíveně a snažil se na sebe upoutávat pozornost, jelikož se do třídního kolektivu zařadil příliš pozdě a ostatní žáci ho mezi sebe přijímali velmi těžko. Po nějaké době se sblížil s většinou chlapců, kteří jeho neukázněnost podporovali smíchem a občas i potleskem. Postupem času se jeho chování stupňovalo, ale nikdy nedošlo k vážným problémům, které by byly důvodem k většímu postihu žáka.

Jakmile se chlapec k rozbití dveří přiznal, rozhodla jsem, že musí zaplatit celou částku za nové. Chlapec s tímto rozhodnutím bez jakýchkoliv námitek souhlasil. Poté jsem zavolala chlapcově otci, který se do školy dostavil do půl hodiny od našeho rozhovoru. Otec svého syna pokáral a dal mu výchovný pohlavek. Poté si prohlédl rozbité dveře, změřil jejich rozměry a odjel, aby okamžitě koupil nové. Když se znovu vrátil s novými dveřmi, staré dveře byly v tu chvíli ještě v horším stavu, než když odcházel – chlapec se prý rozhodl, že když už se mají vyměnit, tak je aspoň zničí pořádně. Tentokrát se otec nerozčiloval a jen oznámil, že syn dostane tyto rozbité dveře do svého pokoje. S výměnou dveří mu syn vzorně pomáhal a několikrát se omluvil mně i otci. Po celém incidentu se chlapec choval vzorně a s pokorou. Ačkoliv mi jeho otec řekl, že mu klidně můžu napsat dvojku z chování, vyřešila jsem to jen důtkou třídního učitele, protože s ním nikdy dřív nebyly žádné větší problémy.

Dá se říct, že se chlapec po zbytek týdne ve výuce uklidnil. Ale vzhledem k tomu, že šlo jen o zbytek jeho docházky na naši školu, nemůžu s jistotou říct, že se jeho problémové chování opět neprojevilo na střední škole, kam po prázdninách nastoupil. Jsem si ale jistá, že se ze svého činu poučil a snad se takový případ nebude opakovat.

3

The described situation is from the 2020/2021 school year. Žačka (8th grade, 13 years old) had problems with the curriculum even before distance learning, it was always necessary to approach her individually, to pay attention to her. Distance education could not bring anything good with it. The student did not participate in online classes, nor did she fulfill her school obligations - homework. In this connection, the class teacher wanted to communicate the problem with the parents, but the communication with them was at a very poor level - they did not respond to emails. It was only possible to contact them by phone, then a personal meeting was arranged with them at the school, where the solution to the problem was outlined.

As already mentioned, the pupil is a pupil with a lower intellect. It was therefore always necessary to approach it individually. With this established regime, the student was able to function at school. She paid attention during classes, worked and completed her homework. The problem only arose when switching to distance learning. The student did not participate in online classes and did not complete the assigned homework.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Failure to attend class, Attendance problems

A personal meeting was held at the school with both parents, where a solution to the problem was outlined to them, namely that the student would commute to school for distance learning for two weeks. So the student commuted to school every morning, where she participated in online classes - with the personal presence and assistance of a special educator.

Transfer of student

The personal presence at school and the supervision of a special pedagogue helped the pupil. She was able to adjust to school mode again. At home, she then joined all the online classes and also started doing her homework. The pupil was thus able to function independently again.

Longterm success

13 let, 8. ročník (2020/2021)

kreslení

Snížený intelekt

vysokoškolské (Mgr.), aprobace – matematika a německý jazyk

15

Popisovaná situace je ze školního roku 2020/2021. Žačka (8. třída, 13 let) měla problémy s učivem už před distanční výukou, bylo vždy potřeba k ní přistupovat individuálně, dávat na ni pozor. Vyučování distanční formou s sebou tedy nemohlo přinést nic dobrého. Žačka se online výuky neúčastnila, a ani si neplnila své školní povinnosti – domácí úkoly. V této návaznosti chtěl třídní učitel vzniklý problém komunikovat s rodiči, avšak komunikace s nimi byla na velmi špatné úrovni – nereagovali na emaily. Kontaktovat se je podařilo až telefonicky, následně se s nimi domluvilo osobní setkání ve škole, na kterém jim bylo nastíněno řešení vzniklého problému.

Jak již bylo řečeno, žačka je žákyně s nižším intelektem. Bylo tedy vždy potřeba k ní přistupovat individuálně. S takto nastoleným režimem žačka dokázala ve škole fungovat. Při výuce dávala pozor, pracovala a plnila domácí úkoly. Problém nastal až při přechodu na distanční výuku. Žačka se neúčastnila online výuky a neplnila zadaná domácí cvičení.

Ve škole se uskutečnila osobní schůzka s oběma rodiči, na které jim bylo nastíněno řešení vzniklého problému, a sice že žačka bude po dobu dvou týdnů dojíždět na distanční výuku do školy. Žačka tedy každé dopoledne dojížděla do školy, kde se účastnila online výuky – za osobní přítomnosti a asistence speciálního pedagoga.

Osobní přítomnost ve škole a dohled speciálního pedagoga žačce pomohly. Dokázala se opět nastavit na školní režim. Doma se pak připojovala na všechny online hodiny a také začala plnit domácí úkoly. Žačka byla tedy opět schopna fungovat samostatně.

3

In the middle of March, I noticed that the whole class was behaving very inappropriately towards one classmate. I just told them that it was not appropriate behavior and that they should treat him better. The entire class, except for the student in question, began to look at each other and laugh. Furthermore, I did not deal with this matter anymore. A few days later, one of my colleagues called an ambulance for the student in question. The student had a mental breakdown and was taken to the hospital. Neither I nor my colleagues understood what could have happened to him. The following day, his parents came to the school saying that the student is/was a victim of bullying. Unfortunately, he never confided in anyone and nobody noticed, he only confided in the doctors at the hospital. Two students (the main organizers) were accused of masterminding the bullying, supported by the rest of the class.

The two students were newly fifteen-year-old brothers (twins) attending the last year of elementary school. Since the 6th grade, when I met them, they were considered to be pranksters and self-proclaimed leaders in the class. One of them - slightly smarter than his brother, with a mostly mild demeanor and lower self-esteem compared to his brother. The second - bright, yet less intelligent, very violent nature, signs of ADHD. Both brothers, in terms of school results, average, one more talented in natural sciences, the other talented in languages. Very successful parents, they wanted the best results for their children. The brothers' grandmother, a former headmistress of a kindergarten, always provided benefits for her grandchildren - she spoiled them a lot.

Bullying

After discovering that the student is/was a victim of bullying, a commission was convened to investigate the situation. The whole situation also had to be resolved with external experts as quickly as possible. It was discovered that the pupil had been bullied by the twins for a much longer period of time than was even conceivable. One of the brothers started bullying at the end of the 7th grade of elementary school. This bullying was purely verbal in nature. During the 8th grade, his brother and part of the class collective joined him. At this time, it was no longer just verbal abuse, but there were also clashes between boys that took place outside the school grounds. During the 9th grade, the rest of the class joined in the bullying, unfortunately we did not find out if it was voluntary or under some threat from the brothers. At this time, there were already several types of bullying - verbal, physical and cyberbullying. The twins managed to organize the whole group very well, so neither I nor my colleagues ever noticed anything. As time passed, the cyberbullying began to gain strength, until one day the student could no longer take the onslaught on himself. After investigating the whole matter, we organized a special class meeting at school, where we started to solve everything. Thanks to the collected materials, we had important facts and information in hand that we could pass on to parents. At first, most parents couldn't believe their ears. They were very concerned about the fact that I, as a teacher, didn't notice anything the whole time. At the end of the special class meeting, after an agreement with the parents and a big school meeting, we came to a conclusion - handing out punishments to the bullies and banning the use of technology without teacher supervision.

(Disciplinary) Punishments, Cooperation with experts

There were several results of the whole case. The main result was that the twins received notes from the class teacher and the primary school principal. Furthermore, both brothers received a three for behavior. The rest of the class who joined in the bullying got a D for behavior. This was followed by a public apology - all pupils who were involved in bullying had to apologize to the victim of bullying. Another result was that all secondary teachers were invited to attend a seminar to learn how to spot the signs of bullying. Last but not least, all pupils were prohibited from using mobile phones in the school building and access to the internet connection for pupils was cancelled. In addition to canceling the Internet connection for pupils and banning mobile phones, a longer-term solution can also be added to the fact that the victim of bullying completed compulsory schooling at another elementary school (in a neighboring town). This is important because the victim of bullying attended another elementary school only less than 3 months before the end of compulsory schooling.

Partial success

Failure

15 let, 9. třída

sportovní činnosti

Šikana,Vulgární vyjadřování,Drogy

Mgr. (učitelka na prvním stupni ZŠ)

více jak 35 let

V polovině března jsem si všimla, že se celá třída chová velice nevhodně k jednomu spolužákovi. Pouze jsem jim řekla, že to není vhodné chování a že by se měli k němu chovat lépe. Celá třída, kromě dotyčného žáka, se začala na sebe dívat a smát se. Dále jsem tuto záležitost již neřešila. O několik dnů později jeden můj kolega pro dotyčného žáka volal záchranku. Žák se psychicky sesypal a byl odvezen do nemocnice. Já a ani mí kolegové jsme nechápali, co se mu mohlo stát. Následujícího dne přišli do školy jeho rodiče s tím, že žák je/byl obětí šikany. Bohužel se nikdy nikomu nesvěřil a nikdo si ničeho nevšimnul, svěřil se až lékařům v nemocnici. Za strůjce šikany byli obviněni dva žáci (hlavní organizátoři), jimž sekundoval celý zbytek třídy.

Dva žáci byli tehdy čerstvě patnáctiletí bratři (dvojčata), navštěvující poslední ročník základní školy. Již od 6. třídy, kdy jsem je poznala byly ve třídě považováni za machry a samozvané vůdce. Jeden z nich – o něco chytřejší než jeho bratr, s většinou mírným chováním a nižším sebevědomím v porovnání s jeho bratrem. Druhý – bystrý, přesto méně inteligentní, velice prudké povahy, náznaky ADHD. Oba bratři, co se týče školních výsledků, průměrní, jeden talentovanější na přírodní vědy, druhý talentovaný na jazyky. Rodiče velice úspěšní, chtěli po svých dětech ty nejlepší výsledky. Babička bratrů, bývalá ředitelka mateřské školy, vždy zajišťovala svým vnoučatům výhody – velice je rozmazlovala.

Po zjištění, že je/byl žák obětí šikany, byla svolána komise k prošetření vzniklé situace. Celá situace se taktéž musela řešit i s externími odbornými pracovníky, a to co nejrychleji. Bylo zjištěno, že žák byl šikanován dvojčaty daleko delší dobu, než bylo vůbec myslitelné. S šikanou začal jeden z bratrů již ke konci 7. třídy základní školy. Tato šikana byla čistě slovního charakteru. Během 8. třídy se k němu přidal i jeho bratr a část třídního kolektivu. V této době se již nejednalo pouze o slovní napadání, ale docházelo i ke střetům chlapců, které se odehrávali mimo školní pozemek. Během 9. třídy se k šikaně přidal i zbytek třídního kolektivu, bohužel jsme nezjistili zda to bylo dobrovolné nebo pod nějakou pohružkou bratrů. V této době se jednalo již o více druhů šikany – slovní, fyzická i kyberšikana. Dvojčata dokázali celou skupinu velice dobře organizovat, proto jsem si já a ani mí kolegové nikdy ničeho nevšimli. Jak čas plynul, tak kyberšikana začala nabírat na síle, až jednoho dne žák psychicky nápor již nemohl dále sám v sobě snést. Po prošetření celé záležitosti jsme ve škole zorganizovala speciální třídní schůzku, kde jsme vše začali řešit. Díky sesbíraným materiálům jsme měli v ruce důležitá fakta a informace, která jsme mohli předat rodičům. Ze začátku nemohla většina rodičů věřit svým uším. Velice se pozastavovali nad tím, že jsem si jako vyučující po celou dobu ničeho nevšimli. Na konci speciální třídní schůzky, po shodě s rodiči a velkou školní poradou, jsme dospěli k závěru – rozdání trestů pro účastníky šikany a zákaz používání technologií bez dozoru učitele.

Výsledků celé kauzy bylo hned několik. Hlavním výsledkem bylo, že dvojčata dostali poznámky od třídního učitele a ředitele základní školy. Dále oba bratři dostali trojku z chování. Zbytek třídy, který se k šikaně připojil, dostal dvojku z chování. Následovala veřejná omluva – všichni žáci, kteří se zapojili do šikany se museli oběti šikany omluvit. Dalším výsledkem bylo, že všichni pedagogové na druhém stupni byli vyzváni, aby absolvovali seminář, na kterém se naučí rozklíčovat náznaky šikany. V neposlední řadě bylo všem žákům zakázáno používat v budově školy mobilní telefony a byl zrušen přístup k internetovému připojení pro žáky. K dlouhodobějšímu řešení lze kromě zrušení internetového připojení pro žáky a zákazu mobilních telefonů, lze připočítat i to, že oběť šikany dokončil povinnou školní docházku na jiné základní škole (v sousedním městě). To je důležité proto, že oběť šikany jinou základní školu navštěvoval pouze necelé 3 měsíce do konce povinné školní docházky.

3

It happened 3-4 years ago. It was not at school, but at a kindergarten, which is also a school facility, and I would prefer the procedure to be more or less the same. We went for a walk with the children and then to the playground, where they got a 'breakup'. Everyone was playing without a problem and then I heard a little shouting. I followed the group from where I heard the screams to find out what was going on. The children were running around the tree and one little boy, we'll call him 'our autistic', didn't want the others to be there with him. I knelt down next to him and tried to calmly explain to him that he could share and be there with others. But he started to get even more upset and didn't want to understand it at all. I did everything I knew, I calmed him down, his brother also came, but nothing helped. He got more and more upset, started crying and waving his arms around. So I wanted to grab him properly so that nothing would happen to him. At that moment I was very scared, because the boy bent his hand and it was obvious that he wanted to slap me, and because I was still kneeling, he was very close to my face. Well, at that moment I also threw my hand out and caught him very quickly and stopped him. He started crying because it hurt him, but it hurt me too. I then took him away completely, two other teachers stayed there with the children, I calmed the boy down and it was all over. But I experienced such a situation only then, and I hope it won't happen again.

There was never much of a problem with that boy, more so with his brother. What applied to them was one of my colleagues who was not there at the time of the incident. In general, you could tell that he had some kind of behavioral disorder, but he was quite calm and never had a problem with others. It's hard to say what other factors led to such a heated situation, but you never know with these kids. The class as such was problem-free, the children listened, played together, and even accepted the boy beautifully. And even after what happened, the children had no problem playing with the boy again, but then again, the young children don't take it as seriously as the older ones.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Failure to attend class

First of all, it was important for me to get on his level, find out what happened and explain to him that nobody did anything wrong and that everyone can play together. When he started to get angry, I slowly tried to catch him and generally calm him down, but that didn't help much and it didn't work either. He started waving his hands all around and then the slap almost happened if I hadn't stopped him by cutting his hand off. Then I took him completely aside, away from the children and the rest of the teachers. I sat down with him on the bench, let him rage for a while longer, and when I saw that he no longer had the strength to get upset or cry, I slowly began to ask him what actually happened. His answers were very jerky, but he told me everything. I learned that he actually wanted to be alone at that moment, but the little kids didn't understand. So I explained to him that the children couldn't understand because no one told them. We sat there talking for a while and then we followed the others and it was all over.

Physical intervention, Transfer of student, Interview

After the incident, everything went on as if nothing had happened. The boy played alone for a while and then gradually joined his brother and other children. In the long run, I don't really know what the impact was and how it affected the boy. It's true that there was never such a problem with him, it's very likely that he himself was quite frightened by it and somehow fixed on himself that this shouldn't happen, but I can't say.

Longterm success

4

Kreslení

ADHD

Lhaní,Nespolupráce,Arogance

Magisterské – aprobace – 1. stupeň ZŠ

35 let

Stalo se to tak 3-4 roky zpátky. Nebylo to ve škole, ale ve školce, což je taky školské zařízení a postup bych volila více méně stejný. Byli jsme s dětmi na procházce a pak na hřišti, kde dostali 'rozchod'. Všichni si bez problému hráli a pak jsem slyšela trochu křik. Šla jsem za tou skupinkou, odkud jsem slyšela křik, abych zjistila, co se děje. Děti běhaly kolem stromu a jeden chlapeček, budeme mu říkat 'náš autista' nechtěl, aby tam s ním byli ostatní. Klekla jsem si k němu a snažila jsem se mu v klidu vysvětlit, že se přece může podělit a může tam být i s ostatníma. On se ale začal rozčilovat ještě víc a nechtěl to vůbec pochopit. Udělala jsem všechno, co jsem znala, zklidňovala jsem ho, došel i jeho bráška, ale nic nepomohlo. Rozčiloval se ještě víc a víc, začal i brečet a máchat kolem sebe rukama. Tak jsem ho chtěla pořádně chytit, aby se mu něco nestalo. V ten moment jsem se hrozně lekla, protože chlapec se ohnal rukou a bylo vidět, že mi chce dát facku, a protože jsem pořád klečela, měl k mé tváři hodně blízko. No a já jsem v ten moment ruku vymrštila taky a tu jeho hodně rychle chytla a zastavila jsem ho. On začal brečet, protože ho to bolelo, ale to i mě. Vzala jsem ho pak úplně pryč, s dětmi tam zůstali další dvě učitelky, já jsem chlapce zklidnila a bylo po všem. Ale takovou situaci jsem zažila jen tehdy a doufám, že opakovat už se nebude.

S tím chlapcem nikdy moc problém nebyl, to spíše právě s jeho bratrem. Co na ně platilo, byla jedna má kolegyně, která tam v moment incidentu nebyla. Obecně na něm bylo poznat, že má nějakou poruchu chování, ale byl celkem klidný a ani s ostatníma neměl nikdy problém. Těžko říct, jaký jiný faktory způsobily, že došlo k tak vyhrocený situaci, ale to u těchto dětí člověk nikdy neví. Třída jako taková byla bezproblémová, děti poslouchaly, hrály si spolu, a i chlapec mezi sebe krásně přijaly. A i po tom, co se stalo neměli děti problém si s chlapcem zase hrát, ale zase ty malé děti to ještě neberou tak vážně, jako ti starší.

Nejdřív pro mě bylo důležité se dostat na jeho úroveň, zjistit co se stalo a vysvětlit mu, že nikdo neudělal nic špatně, a že si všichni můžou hrát spolu. Když se začal vztekat, pomalu jsem ho chtěla chytit a celkově zklidnit, to ale moc nepomohlo a ani to nevyšlo. Začal mávat všude kolem sebe rukama a pak málem došlo k té facke, kdybych mu v tom odseknutím jeho ruky nezabránila. Pak jsem ho teda vzala úplně stranou, mimo děti a zbytek učitelek. Sedla jsem si s ním na lavičku, nechala ho ještě chvíli vyvztekat, a když jsem na něm viděla, že už nemá ani sílu se rozčilovat nebo brečet, začala jsem se ho pomalu ptát, co se vlastně stalo. Odpovídal velmi trhaně, ale všechno mi řekl. Dozvěděla jsem se, že chtěl být v ten moment vlastně sám, ale ty malé děti to nepochopily. Tak jsem mu vysvětlila, že ty děti to nemohly pochopit, protože jim to nikdo neřekl. Chvíli jsme tam ještě seděli a povídali si a pak jsme šli za ostatními a bylo po všem.

Po incidentu všechno probíhalo, jako by se nic nestalo. Chlapec si hrál chvíli sám a pak se postupně přidal k bratrovi a dalším dětem. Dlouhodobě úplně nevím, jaký to mělo dopad a jak se to na chlapci odrazilo. Je pravda, že nikdy s ním už takový problém nebyl, je hodně pravděpodobné, že i on sám z toho byl dost vyděšený a nějak si zafixoval, že tohle by se stávat nemělo, ale nedokážu to říct.

3

Sometime in the spring, I noticed that the students from my class were having more fun in class and singled out a female classmate from the group. They laughed at her and she stopped going to school for a few weeks. I caught him once after class and asked if he knew anything about her and he was evasive, but he didn't tell me anything. Once during the lesson I noticed that the phone was going around the class and everyone was laughing. I couldn't do it and I pushed the class to see what was going on. I didn't let them go until they explained it to me. It turns out that one of the guys got hold of the nude photos of a classmate and everyone was sharing them with each other and laughing about it.

The class consists of twenty-one boys and nine girls. They generally stick together, they come up with joint activities, and so far there has been no bullying, so much so that I was surprised. The pupil was always a smart, talented student. He never had disciplinary problems, he was just a bit lazy. He was used to not having to learn much because he could do everything by himself. He took the position of class clown in class, but was never unreasonably rude in class. He always knew where the limits of humor lay. The student, on the other hand, was a typical slacker, she didn't prepare much for school. I know from her, as well as from class meetings, that the situation at home is not ideal, her parents are divorced, she lives only with her mother, and her father was an alcoholic. It's a difficult subject for a girl, so she doesn't want to deal with it much. Apart from that, she integrated into the team, she was rather sociable and extroverted.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Bullying

told the class that this behavior is unacceptable and that they are harming the girl, that this behavior is both criminal and encourages the sexualization of women. On the contrary, I explained to the girls that they should be careful with what they send to whom. After that, I organized a seminar with prevention methodology, where we discussed the harmfulness of sexualizing women, we discussed topics such as safe sexual intercourse, consent, rape and similar, challenging things.

Consequences, Working with the collective, Cooperation with experts

During the solution itself, I was worried if the students would take the topic seriously enough, especially at their age. I was pleasantly surprised that there was an understanding of them during the seminar, perhaps they were ashamed. The pupils finally apologized to the pupil, led by a person. The student returned to school and continued attending classes. For about a month, I still saw uncertainty in her behavior and how the class would take her, but it was more or less back to normal. It even occurred to me that the student began to behave better towards the teachers, that my intervention in this situation built her respect and trust. I have never experienced similar behavior from a person, so here I would judge that the procedure was successful.

Longterm success

17 let, 3. Ročník SŠ

Sport, fotbal

Mgr., ČJ, AJ

16

Někdy na jaře jsem si všimla, že se žáci z mojí třídy v hodině víc baví a vyčleňují z kolektivu spolužačku. Smáli se jí a ona pak přestala chodit na několik týdnů do školy. Odchytla jsem si jednou po hodině a zeptala se, jestli o ní něco neví a choval se vyhýbavě, ale nic mi neřekl. Jednou během hodiny jsem si všimla, že po třídě koluje telefon a všichni se tomu smějí. Nedalo mi to a zatlačila jsem na třídu, co se děje. Nepustila jsem je, dokud mi to nevysvětlili. Ukázalo se, že jeden z kluků se dostal k nahým fotkám spolužačky a všichni je mezi sebou sdíleli a smáli se tomu.

Třída je tvořena jednadvaceti chlapci a devíti dívkami. Celkem spolu drží, vymýšlí společné aktivity a doteď se tu šikana nijak nevyskytovala, až jsem z toho byla sama překvapena. Žák byl vždy šikovný, talentovaný student. Nikdy neměl kázeňské problémy, jen byl kapku líný. Byl zvyklý, že se nemusí moc učit, protože mu všechno šlo samo. Ve třídě zaujal pozici třídního klauna, nikdy však nebyl v hodinách nepřiměřeně drzý. Vždycky uměl poznat, kde leží hranice humoru. Žákyně byla naproti tomu typický flákač, moc se do školy nepřipravovala. Vím od ní, jakož i z třídních schůzek, že situace doma není ideální, rodiče jsou rozvedení, žije jen s matkou, otec byl alkoholik. Pro dívku je to těžké téma, takže to nechce moc řešit. Mimo to se ale do kolektivu začleňovala, byla spíše družná a extrovertní.

Třídě jsem sdělila, že tohle chování je nepřípustné a že tím ubližují dívce, že tohle chování je jednak trestné, tak i podněcuje sexualizaci žen. Děvčatům jsem naopak vysvětlila, že mají být opatrné s tím, co komu posílají. Poté jsem zorganizovala seminář s metodikem prevence, kde jsme probrali škodlivost sexualizace žen, probrali jsme témata jako bezpečný pohlavní styk, konsent, znásilnění a podobné, náročné věci.

Při řešení samotném jsem měla strach, jestli budou žáci téma brát dostatečně vážně, zvlášť v jejich věku. Mile mě překvapilo, že z nich při semináři bylo cítit pochopení, snad se styděli. Žáci se žačce nakonec omluvili, v čele s osobou. Žačka se vrátila do školy a navštěvovala dál hodiny. Ještě asi měsíc jsem viděla nejistotu v jejím chování a v tom, jak ji třída bude brát, ale vrátilo se to plus minus do normálu. Dokonce mi přišlo, že se žačka začala chovat lépe k učitelům, že můj zákrok v této situaci si u ní vybudoval respekt a důvěru. Od osoby už jsem podobné chování nezažila, takže tady bych soudila, že se postup vydařil.

3

During the lesson, the girl did not pay attention to my explanation, instead she spent time on her mobile phone. The girl was reprimanded by me three times, yet each time she took the mobile back in her hand and again did not pay attention. She was showing something to a classmate and they were laughing out loud together, thus disrupting the course of the lesson.

The girl lived together with her mother, grandfather and her four siblings, of whom she was the eldest. At school, the girl did not fit into the class group because of her outspoken and aggressive behavior. The others were afraid of her and did not get along with her, rather she got along with the older children from the neighborhood, with whom she also spent more time. She often played pranks on other classmates, and some of them also made fun of her. She stole things from her classmates and destroyed school property. She used to be aggressive towards teachers, which is why most teachers preferred to almost always ignore her and her behavior.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

couldn't help it - I told her that she should give me the mobile phone immediately and that she would get it after class. However, the girl refused to hand over the mobile phone, so I took it from her without her cooperation.

Consequences, Physical intervention

The girl immediately got up from behind the bench so violently that she threw the chair to the ground and started screaming what a "s**t" I was

Failure

8. třída; 14 – 15 let

parta kamarádů, vandalismus

Lhaní,Neuznávání pravidel,Krádeže,Záškoláctví

ČJ, RJ, OV

28

Dívka během hodiny nevěnovala pozornost mému výkladu, místo toho trávila čas na mobilu. Dívka mnou byla třikrát napomenuta, přesto si pokaždé mobil vzala zpět do ruky a opět nedávala pozor. Ukazovala něco spolužačce a smály se tomu nahlas spolu, tudíž i rušily průběh hodiny.

Dívka žila spolu se svou matkou, dědečkem a svými čtyřmi sourozenci, z nichž byla nejstarší. Ve škole dívka do třídního kolektivu nezapadala kvůli svému vyhraněnému a agresivnímu chování. Ostatní se jí báli a nerozuměli si s ní, spíše si rozuměla se staršími dětmi ze sousedství, se kterými trávila také více času. Ostatním spolužákům často dělala naschvály, z některých si také utahovala. Kradla spolužákům věci a ničila školní majetek. K učitelům bývala agresivní, i proto ji a její chování většina učitelů raději téměř vždy ignorovala.

Nemohla jsem jinak – řekla jsem jí, že mi má mobil okamžitě odevzdat a že jej dostane po vyučování. Dívka ovšem mobil odevzdat odmítala, tak jsem jí jej vzala bez její spolupráce.

Dívka se hned na to zvedla zpoza lavice tak prudce, že shodila židli na zem, a začala křičet, jaká jsem „pí*a

3

The average fourth grader verbally bullied his classmate for a long time and it got to the stage where the bullying was no longer just verbal. The boys were also teammates in soccer outside of school, but there was bullying just the same. At school, the pupil threw the pupil's tools from the desk, threw his belongings, verbally attacked him and hid his school bag. One day, the student's father came to pick up the student after lunch at the school canteen and saw an incident where the student took his son's bag and was rude to him. The father immediately reacted, defended his son and went to report the whole incident to the principal.

Pupil: 4th grade primary school pupil, extrovert, assertive, ambitious, explosive, expressive, athlete, his parents always appealed to him a lot to be assertive, to not let anything be liked - they thought especially in football, but it was transferred to the pupil's personal life . Classmate: 4th grade elementary school student, good, intelligent, less assertive, shy, athlete.

Physical aggression, Verbal aggression, Bullying

However, the principal reacted in a completely unprofessional way, in my opinion, when he informed the father that what happens after school is no longer the school's concern and did not address the problem further. Due to this incident, a meeting of the school staff was also called and the matter was handed over to the guidance counselor. The father applied for his son to be transferred to another class, but it was not granted. In addition, the educational counselor of the school concluded that it was not bullying, and that they would not deal with the situation further. All the events led to the pupil being transferred to another school in a nearby village at the request of his parents.

Cooperation with experts

The solution was completely ineffective, inadequate and unprofessional. The matter was basically swept under the carpet, mainly because the student's parents had "leverage" on the principal, thanks to which the student was not even punished. The student is now a high school student and still has problem behaviors. He was even expelled from the boarding school for some incident.

Failure

4. třída, 10 let

fotbal

Šikana

Mgr., 1. stupeň ZŠ

17

Průměrný žák čtvrté třídy dlouhodobě slovně šikanoval svého spolužáka a došlo to až do fáze, kdy šikana přestala být pouze slovní. Chlapci byli mimo školu i spoluhráči ve fotbale, ale tam probíhala šikana stejně tak. Ve škole žák žákovi shazoval pomůcky z lavice, házel s jeho věcmi, slovně ho napadal a schovával mu školní tašku. Jednoho dne přišel otec žáka vyzvednout po obědě ke školní jídelně a viděl incident, kdy žák jeho synovi bral tašku a byl na něj hrubý. Otec okamžitě reagoval, bránil svého syna a celou událost šel oznámit řediteli.

Žák: žák 4. třídy ZŠ, extrovertní, průbojný, ambiciózní, výbušný, výrazný, sportovec, rodiče na něj vždy hodně apelovali, aby byl průbojný, aby si nenechal nic líbit – mysleli zejména ve fotbale, ale přeneslo se to do osobního života žáka. Spolužák: žák 4. třídy ZŠ, hodný, inteligentní, méně průbojný, plachý, sportovec.

Ředitel ale zareagoval dle mého názoru naprosto neprofesionálně, když otci oznámil, že co se děje po vyučování už není starost školy a problém dál nijak neřešil. Kvůli této události byla svolána i porada zaměstnanců školy a věc byla předána výchovné poradkyni. Otec zažádal o přeložení jeho syna do jiné třídy, ale nebylo mu vyhověno. Výchovná poradkyně školy navíc usoudila, že se nejedná o šikanu, a že situaci dále řešit nebudou. Všechny události vedly k tomu, že byl žák na žádost rodičů přeřazen do jiné školy ve vedlejší vesnici.

Řešení bylo naprosto neefektivní, neadekvátní a neprofesionální. Záležitost byla v podstatě zametena pod koberec, a to hlavně z důvodu, že rodiče žáka měli na ředitele „páky”, díky kterým nebyl žák ani potrestán. Žák je nyní studentem střední školy a stále má problémové chování. Dokonce byl pro nějaký incident vyloučen z internátu.

3

Once we had an art class. When we cleaned the classroom, the student went to wash his brushes and hands. As he walked away from the sink, he wiped his hands on the back of my T-shirt with a laugh. It totally shocked me. I couldn't even react. I just told him in case he was crazy. He just laughed saying it was just a joke. I didn't know what to do about it, so I went to the classroom teacher's office and explained the situation to her. The class teacher was also shocked by this, but it was nothing so strange for this student. She said we would deal with it in class, which was scheduled for the last class of the day.

The student lives only with his mother and older brother. His mother spoils him very much and tolerates and allows him everything. He can play computer games and has no responsibilities. His grandparents also play a role in his upbringing, who also spoil him a lot, giving him money for computer games that he buys even if they are not suitable for his age group. The student has no awareness of the rules of decent behavior, is very self-centered and cannot empathize with other people's feelings. This causes, among other things, his conflicts with his classmates in class. Sometimes, for example, he jumped on a classmate's back during a break, and he didn't expect it, and he didn't like it. That's how the conflict arose. Or he often brought to school expensive toys that were currently in fashion, he bragged about them, but he didn't want to lend them to his classmates. He couldn't understand why no one wanted to be friends with him.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

In the aforementioned class lesson, the teacher started talking about our incident from art education. The other students confirmed that they saw it. The student didn't even deny it because, as he himself claimed all along, he saw nothing wrong with it. From his point of view, it was a joke. However, the classmates looked outraged, as did the class teacher. He somehow realized that it really wasn't funny and then apologized to me.

Working with the collective

The student apologized to me and did not do anything similar to me or my classmates in the following months either. He did not cause any heated situations, however minor disagreements and misunderstandings with classmates continued to occur. The student still had reserves in understanding social relationships and interactions.

Partial success

10 let , 4. třída

Počítačové hry

Arogance,Disrespekt,Neposlušnost,Neúcta k autoritám,Nevhodné chování,Provokace,Slovní agresivita,Verbální agresivita,Vulgární vyjadřování,Zesměšňování

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jednou jsme měli hodinu výtvarné výchovy. Když jsme uklízeli třídu, žák si šel umýt štětce a ruce. Když odcházel od umývadla, tak si se smíchem utřel ruce do mého trička na zádech. Naprosto mě to šokovalo. Ani jsem nedokázala nějak reagovat. Jenom jsem mu řekla, jestli se náhodou nezbláznil. On se jen smál, že prý je to jenom sranda. Já jsem nevěděla, co s tím mám jako dělat, tak jsem šla do kabinetu za třídní učitelkou a popsala jsem jí situaci. Třídní učitelka byla tímto také šokovaná, ovšem u tohoto žáka to nebylo nic tak zvláštního. Řekla, že to budeme řešit na třídnické hodině, která byla naplánovaná na poslední hodinu toho dne.

Žák žije jen s matkou a se starším bratrem. Matka ho velmi rozmazluje a vše mu toleruje a dovolí. Může hrát počítačové hry a nemá žádné povinnosti. V jeho výchově hrají také roli prarodiče, kteří ho také velmi rozmazlují, dávají mu peníze na počítačové hry, které si kupuje i když nejsou vhodné pro jeho věkovou kategorii. Žák nemá žádné povědomí o pravidlech slušného chování, je velmi sebestředný a nedokáže se vcítit do pocitů jiných lidí. To způsobuje mimo jiné jeho konflikty se spolužáky ve třídě. Někdy třeba skočil o přestávce spolužákovi na záda a ten to nečekal, a navíc se mu to nelíbilo. Tak z toho vznikl konflikt. Nebo si často nosil do školy drahé hračky, které byly zrovna v módě, chlubil se jimi, ale nechtěl je spolužákům půjčit. Nemohl pochopit, proč se s ním nikdo nechce kamarádit.

Na výše zmíněné třídnické hodině paní učitelka začala o našem incidentu z výtvarné výchovy mluvit. Ostatní žáci potvrdili, že to viděli. Žák to ani nezapíral, protože, jak sám celou dobu tvrdil, neviděl v tom nic špatného. Z jeho pohledu se jednalo o legraci. Spolužáci se ovšem tvářili pohoršeně, stejně jako třídní učitelka. Tak mu nějak došlo, že to opravdu nebylo vtipné a následně se mi omluvil.

Žák se mi omluvil a ani v následujících měsících nic podobného vůči mně nebo spolužákům neudělal. Žádné vyhrocené situace nevyvolával, nicméně drobnější neshody a nedorozumění se spolužáky se nadále vyskytovaly. Žák stále měl rezervy v chápání sociálních vztahů a interakcí.

3

The most problematic student I had was a student in the eighth grade. I understand teenage kids, but with him it was beyond all limits. He was a huge rascal, his vocabulary consisted mainly of vulgarisms, he was lazy in class, I saw him a few times behind the school with a cigarette in his hand. His student book was full of notes, adept at failing. Everything in me somehow got better when we had English class. It was towards the end of the year, the children had already seen each other on vacation, so I had no need to suffocate them. The student was quite bored, as in every lesson, and he showed it to me. He threw papers at his classmates, used some vulgarism in every sentence. I reprimanded him several times, then I told myself that I would ignore it. He clearly wanted far more attention. He also started demanding that I let him go to the toilet, using vulgar language. When I refused him about the fifth time, he got up and went to urinate in the sink. I was completely paralyzed when I yelled at him to stop immediately and go sit down, he yelled at me to be quiet. Of course he said far worse.

The student grows up in a complete family. Both mother and father are raising him. He has four other siblings, he is the oldest of them all. His parents don't have much time for him, his father is probably showing signs of alcoholism. Basically, only the mother takes care of them. It is likely that with low attention from the family and their lax approach to education, the student demands more attention at school. Even at the cost of having the worst benefit and behavior. He is inattentive in class, vulgar even outside of class. He went to school very often.

Violation of classroom/school rules, Attendance problems, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

took the student outside the door, asking him to explain the situation to me. He was cheeky that he just wanted to go to the bathroom. I informed him that he could also explain it to the director and dragged him to the director's office. Of course, he didn't explain anything to the director, he answered everything that he just wanted to go to the bathroom. A few days later, his parents were also called to school, only his mother showed up. Together with the director, educational advisor, class teacher and me, we discussed what the consequences of his behavior would be. A reprimand from the school principal was suggested to the student.

(Disciplinary) Punishments, Disrespectful communication, Transfer of student, Cooperation with experts, Warning

After the incident, the student calmed down a bit, at the end of the year he was reprimanded by the school principal. This decision probably had a bigger impact, as he came back more disciplined after the holidays. He had occasional 'outbursts' when he still wanted to prove his superiority over the teachers, but overall his absence improved, speaking, he didn't use so many vulgarisms. As for achievement and activity in class, the result was still below average. In the long run, only his behavior improved by a few percent.

Partial success

14 let, 8. ročník

skateboarding

Cigarety,Lhaní,Nepracovitost,Vulgární vyjadřování

Mgr., Ruský jazyk, Anglický jazyk

17

Nejproblémovějším žákem, kterého jsem měla, byl žák v osmé třídě. Mám pochopení pro děti v období puberty, ale u něj to překračovalo všechny meze. Byl to obrovský lump, jeho slovník tvořily především vulgarismy, byl líný v hodinách, párkrát jsem ho viděla za školou s cigaretou v ruce. Jeho žákovská knížka se hemžila poznámkami, adept na propadnutí. Všechno ve mně nějak vygradovalo, když jsme měli hodinu angličtiny. Bylo ke konci roku, děti už se viděly na dovolené, tak jsem neměla nějakou potřebu je na něčem dusit. Žák se jako každou hodinu dost nudil a dával mi to najevo. Házel po spolužácích papírky, v každé větě použil nějaký vulgarismus. Několikrát jsem ho napomenula, poté jsem si řekla, že to budu ignorovat. Chtěl očividně daleko víc pozornosti. Začal se i pomocí vulgarismů dožadovat toho, ať ho pustím na záchod. Když jsem mu to asi po páté zamítla, vstal a šel močit do umyvadla. Byla jsem úplně paralyzovaná, když jsem ho okřikla, ať toho okamžitě nechá a jde si sednout, okřiknul mě, ať jsem zticha. Samozřejmě to řekl daleko hůř.

Žák vyrůstá v úplné rodině. Vychovává ho i matka i otec. Má ještě další čtyři sourozence, je ze všech nejstarší. Rodiče na něj nemají moc času, u otce se projevuje nejspíš alkoholismus. V podstatě se o ně stará jen matka. Je pravděpodobné, že s nízkou pozorností ze strany rodiny a jejich laxním přístupem k výchově, se dožaduje žák větší pozornosti ve škole. I za cenu toho, že bude mít ten nejhorší prospěch i chování. V hodinách je nepozorný, vulgární i mimo výuku. Velmi často chodil za školu.

Žáka jsem odvedla za dveře s tím, ať mi tu situaci vysvětlí. Byl drzý, že se mu prostě chtělo na záchod. Oznámila jsem mu, že to tak může vysvětlit i panu řediteli a odtáhla ho do ředitelny. Ředitelovi samozřejmě nic nevysvětlil, na vše odpovídal, že se mu prostě jen chtělo na záchod. O pár dnů později byli do školy přivoláni i jeho rodiče, dostavila se jen matka. Společně s ředitelem, výchovným poradcem, třídní učitelkou a mnou se řešilo, jaký bude mít jeho chování důsledek. Žákovi byla navrhnuta důtka ředitele školy.

Po incidentu se žák trochu uklidnil, na konci roku dostal důtku ředitele školy. Toto rozhodnutí mělo nejspíš větší dopad, jelikož po prázdninách se vrátil více ukázněný. Objevily se u něj občasné 'výbrky', kdy chtěl ještě dokázat svou převahu nad vyučujícími, ale celkově se zlepšila jeho absence, mluva, nepoužíval tolik vulgarismů. Co se týká prospěchu a aktivity v hodinách, byl výsledek stále podprůměrný. Z dlouhodobého hlediska se zlepšilo o pár procent pouze jeho chování.

3

With this student, as well as others in the class, we often deal with shouting in class. This particular student often has lewd comments or sexual innuendos. He often insults other children. In class and during breaks. It can be said that he likes to draw attention to himself in this way. Sometimes it works if I ignore these expressions of his, but often it happens that if I don't react, he increases the intensity. During lessons and breaks, children use the smiley evaluation system, which takes into account their work and behavior during class and breaks. A system of three or four colored smileys, which on a scale expresses how well they managed to follow the rules and work according to their possibilities and abilities.

The boy lives with his mother, who does not take much care of him, and his grandmother is seeking custody because she is the one who takes care of him most of the time. He's not doing so well at school again. He responds well to praise and love. He has no friends in class and rather acts as a destroyer of existing relationships. Overall, the class is rather divided.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Due to the recurring problem with shouting, I decided to come up with some new way of rating. It was a game where the whole class tried together not to shout in class. They had hearts like lives and if they lasted until the end of the day, they got a reward.

Working with the collective

The children, including the boy, were motivated by the game and could not scream in class for almost the whole day. This brought the class together and worked together to achieve a common goal. In the end, the only thing left for consideration is the involvement of the whole class. One classmate commented that this particular student is spoiling them as a whole class. The question is whether it will benefit him to lose his hearts to himself or, on the contrary, it will separate him even more from the team. I also often wonder how much it is in his power to limit the shouting.

Partial success

4. třída, 11let

sleduje YouTube, má oblíbené youtubery

ADHD,Atypický autismus

Vykřikování,Slovní agresivita

Mgr.

3 roky

S tímto žákem, ale i dalšími ve třídě často řešíme vykřikování v hodinách. Tento konkrétní žák má často sprosté průpovídky nebo sexuální narážky. Často i uráží ostatní děti. V hodině i o přestávce. Dá se říct, že na sebe touto formou rád strhává pozornost. Někdy funguje, když tyhle jeho projevy ignoruji, ale často se stává, že pokud nereaguju, přidává na intenzitě. V rámci hodin i přestávek děti fungují v systému smajlíkovi hodnocení, které zohledňuje jejich práci a chování v hodině a přestávkách. Systém tří nebo čtyř barevných smajlíků, které na škále vyjadřuje jak moc se jim dařilo dodržovat pravidla a pracovat dle jejich možností a schopností.

Chlapec žije s matkou, která mu nevěnuje příliš péče a jeho babička usiluje o svěření do péče, protože ona je ta, kdo se o něj většinou stará. Ve škole se mu zase tolik nedaří. Dobře reaguje na pochvalu a projev lásky. V třídě nemá kamarády a spíše funguje jako rozvraceč už vzniklých vztahů. Celkově je třída spíše rozdělená.

Vzhledem k opakovanému problému s vykřikováním jsem se rozhodla vymyslet nějaký nový způsob hodnocení. Jednalo se o hru, kdy se celá třída společně snažila v hodině nevykřikovat. Měly srdíčka jako životy a pokud jim do konci dne vydržela, tak dostaly odměnu.

Děti včetně toho chlapce byly hrou motivované a vydržely nevykřikovat v hodinách skoro celý den. Třída se tím spojila a spolupracovala na dosáhnutí společného cíle. Jediné co se nakonec ukázalo ještě na zvážení je zapojení celé třídy. Jeden spolužák poznamenal, že jim to právě tento žák jako celé třídě kazí. Otázka je, jestli mu prospěje, aby srdíčka ztrácel sám na sebe nebo ho to naopak od kolektivu ještě víc oddělí. Taky se často zamýšlím nad tím, jak moc je v jeho moci, aby to vykřikování omezil.

3

was a class teacher in the ninth year of elementary school. In the last week before the holidays, I came to my students' classroom and found that the door to the classroom was badly damaged. The door was bent and had a hole in it. When I first asked who did it, the whole class was silent. But when I said that the whole class would have to pay for a new door, the real culprit confessed so as not to harm his classmates. Several classmates offered to agree with him on the new door, but in accordance with the school rules, I decided that the culprit must pay the full amount for the new door.

The boy is an only child in a family with a strict father. He is hyperactive and constantly demands attention from his surroundings. This is often obtained through destructive or disruptive behavior. Similar behavior began to manifest already in the eighth grade, when he started school after moving to the city with his family. According to his parents, he had never been in trouble before. He was used to being the center of attention at home, but with his father's new, more demanding job, he was beginning to feel neglected. When he started school in a new environment, the boy began to behave restlessly and tried to draw attention to himself, because he joined the class group too late and the other students had a hard time accepting him among them. After a while, he became close to most of the boys, who supported his unruliness with laughter and occasional applause. Over time, his behavior escalated, but there were never any serious problems that would be the reason for a greater punishment for the student.

Diagnosis, Physical aggression, Violation of classroom/school rules

As soon as the boy admitted to breaking the door, I decided that he had to pay the full amount for a new one. The boy agreed to this decision without any objections. After that, I called the boy's father, who arrived at the school within half an hour of our conversation. The father reprimanded his son and gave him an educational pillow. He then inspected the broken door, measured its dimensions, and left to immediately buy a new one. When he returned with the new door, the old door was in even worse shape than when he left - the boy apparently decided that if it was going to be replaced, he'd at least destroy it properly. This time the father did not get angry and just announced that the son would get this broken door to his room. The son helped him in an exemplary manner with the replacement of the door and apologized to me and my father several times. After the whole incident, the boy behaved exemplary and with humility. Although his father told me that I could easily give him a 2 for behavior, I only solved it with a reprimand from the class teacher, because there had never been any major problems with him before.

(Disciplinary) Punishments, Consequences

It's safe to say that the boy calmed down in class for the rest of the week. But since it was only for the rest of his time at our school, I can't say for sure that his problem behavior didn't show up again at the high school he started after the holidays. But I am sure that he has learned from his act and hopefully such a case will not happen again.

Longterm success

kolektivní sporty, počítače

Lhaní,Rušení výuky,Ničení majetku

Byla jsem třídní učitelkou v devátém ročníku základní školy. V posledním týdnu před prázdninami jsem přišla do třídy svých žáků a zjistila jsem, že dveře do třídy jsou značně poničené. Dveře byly prohnuté a byla v nich díra. Když jsem se poprvé zeptala, kdo to udělal, celá třída mlčela. Když jsem ale řekla, že celá třída bude muset zaplatit nové dveře, skutečný viník se přiznal, aby své spolužáky nepoškodil. Několik spolužáků mu nabídlo, že se s ním na nové dveře složí, ale já jsem v souladu se školním řádem rozhodla, že viník musí zaplatit celou částku za nové dveře.

Chlapec je jedináčkem v rodině s přísným otcem. Je hyperaktivní a neustále vyžaduje pozornost svého okolí. Tu si často získává destruktivním nebo vyrušujícím chováním. Podobné chování se začalo projevovat již v osmém ročníku, kdy na školu nastoupil po tom, co se s rodinou přistěhoval do města. Podle jeho rodičů s ním nikdy předtím nebyly žádné potíže. Doma byl zvyklý, že je středem pozornosti, ale s novou náročnější prací jeho otce se začínal cítit zanedbávaný. S nástupem na školu v novém prostředí se chlapec začal chovat rozjíveně a snažil se na sebe upoutávat pozornost, jelikož se do třídního kolektivu zařadil příliš pozdě a ostatní žáci ho mezi sebe přijímali velmi těžko. Po nějaké době se sblížil s většinou chlapců, kteří jeho neukázněnost podporovali smíchem a občas i potleskem. Postupem času se jeho chování stupňovalo, ale nikdy nedošlo k vážným problémům, které by byly důvodem k většímu postihu žáka.

Jakmile se chlapec k rozbití dveří přiznal, rozhodla jsem, že musí zaplatit celou částku za nové. Chlapec s tímto rozhodnutím bez jakýchkoliv námitek souhlasil. Poté jsem zavolala chlapcově otci, který se do školy dostavil do půl hodiny od našeho rozhovoru. Otec svého syna pokáral a dal mu výchovný pohlavek. Poté si prohlédl rozbité dveře, změřil jejich rozměry a odjel, aby okamžitě koupil nové. Když se znovu vrátil s novými dveřmi, staré dveře byly v tu chvíli ještě v horším stavu, než když odcházel – chlapec se prý rozhodl, že když už se mají vyměnit, tak je aspoň zničí pořádně. Tentokrát se otec nerozčiloval a jen oznámil, že syn dostane tyto rozbité dveře do svého pokoje. S výměnou dveří mu syn vzorně pomáhal a několikrát se omluvil mně i otci. Po celém incidentu se chlapec choval vzorně a s pokorou. Ačkoliv mi jeho otec řekl, že mu klidně můžu napsat dvojku z chování, vyřešila jsem to jen důtkou třídního učitele, protože s ním nikdy dřív nebyly žádné větší problémy.

Dá se říct, že se chlapec po zbytek týdne ve výuce uklidnil. Ale vzhledem k tomu, že šlo jen o zbytek jeho docházky na naši školu, nemůžu s jistotou říct, že se jeho problémové chování opět neprojevilo na střední škole, kam po prázdninách nastoupil. Jsem si ale jistá, že se ze svého činu poučil a snad se takový případ nebude opakovat.

3

The children, as the pupil is different, sometimes do not accept her among them. Žačka has different opinions, she dresses differently, and the other girls don't accept her. Once, when we had a community circle, the children talked about what books they were reading and what they liked there. Some said they were reading about horses, some about love, some about animals, and one was reading about a little girl in a pink dress, and the student said she would never read such a book, that it was bullshit. The children didn't say anything, but she won't make friends, she's just used to it from home. Those girls just didn't want to accept her among them. Last year, the assistant and I thought that the pupil was sad, she behaved differently and was so withdrawn, the girls did not want to take her to the group. Even at lunch she sat alone. And so finally the assistant confided to the assistant, when we were out of school, that she was worried that the girls in her class were not taking to her and that they were refusing to sit with her in the cafeteria.

The student grows up in an alternative family - a different way of life, focusing on nature, the family minimally uses electronics (no television, computer), conservative clothing

Selfdestructive behaviour, Bullying

So I let it go for a while and then with the children at school, when the assistant told me about it, we made a community circle. There we talked about friendship, about how we should treat each other, how we should respect each other, that each of us is a personality, that each of us is different, each has a different family and different customs, different traditions, but that doesn't mean it's bad. And that we should learn to live together with other people with different characteristics. We talked about it for quite a long time, then the children went to their desks and I wanted to get to the specifics of what happened in that class and how the girls would react to it. One of the girls, the queen probably planned it and who seemed to lead the group, came forward and said that they had already taken care of it, that they had apologized to the student and that everything was fine. So I was very happy, because these children have been together since kindergarten, and I would have felt sorry if they had already started forming groups in the 4th grade.

Working with the collective

So it's been fine since then, the girls are getting along, so I'm happy.

Longterm success

9 let, 4. ročník

příroda, hudba, sport

Pedagogická fakulta České Budějovice, II. stupeň (RJ a VV) + I. stupeň

25

Děti, jak je žačka jiná, tak jí občas nevezmou mezi sebe. Žačka má jiné názory, jinak se obléká, a ostatní holky jí nevezmou mezi sebe. Jednou, když jsme měli komunitní kroužek, tak se děti bavily o tom, jaké knížky čtou a co se jim tam líbí. Některé říkaly, že čtou o koních, některé zase o lásce, některé o zvířátkách, a jedna četla o nějaké holčičce s růžovými šaty a žačka řekla, že by nikdy takovou knížku nečetla, že jsou to kraviny. Děti nic neřekly, ale ona si tím ty kamarádky neudělá, ona je takhle prostě zvyklá z domova. Ty holky jí prostě mezi sebe nechtěly přijmout. Loni se nám s paní asistentkou zdálo, že je žačka smutná, chová se jinak a je taková odtažitá, děvčata jí nechtěla vzít k sobě do skupiny. I na obědě sedávala sama. A tak se nakonec paní asistentce svěřila, když jsme byli mimo školu, že má starosti, že jí ve třídě ty holky neberou k sobě a že s ní odmítají sedět v jídelně.

Žačka vyrůstá v alternativní rodině – odlišný způsob života, zaměření na přírodu, rodina minimálně používá elektroniku (nemají televizi, počítač), konzervativní oblékání

Takže já jsem to nechala chviličku být a potom s dětmi ve škole, když mi to paní asistentka sdělila, jsme si udělali komunitní kroužek. Tam jsme si povídali o kamarádství, o tom, jak bychom se měli k sobě chovat, jak bychom se měli respektovat, že každý z nás je osobnost, že každý z nás je jiný, každý má jinou rodinu a jiné zvyky, jiné tradice, ale to neznamená, že je špatný. A že bychom se měli naučit žít dohromady i s jinými lidmi s odlišnými vlastnostmi. Mluvili jsme o tom docela dlouho, pak si děti šly do lavic a já jsem chtěla právě už konkrétně se k tomu dostat, co se v té třídě stalo a jak se k tomu děvčata vyjádří. Jedna z těch dívek, krá to tedy asi zřejmě naplánovala a která tu skupinu jakoby vedla, tak se přihlásila a řekla, že už to mají vyřízené, že se žačka omluvily a že už je všechno v pořádku. Tak jsem měla velkou radost, protože tyhle děti spolu chodí od školky a bylo mi to samotné líto, kdyby začaly už ve 4. třídě si dělat ty skupinky.

Od té doby je to tedy v pořádku, děvčata spolu vychází, takže mám radost.

3

It happened in the ninth grade, in which I taught mathematics. There was a student in this class who was self-harming, however no one knew about it and I was one of those who was able to spot it and started to deal with it. This girl always walked around quite exposed, or rather she walked around dressed to attract attention. However, there was a period when she started wearing sweatshirts, long pants, she just started walking around covered a lot. It seemed quite strange and I suspected it might be related to self-harm. After some time I noticed that the girl had scars on her forearm and I went to discuss it with her class teacher. However, this problem did not concern only the student in question, as her two friends from the class also got involved. They tried to sympathize with her, and to express their support, they also started cutting their forearms.

student in the ninth grade, she had problems with her mother and boyfriend, represented the school at sports competitions, rather extroverted, sometimes lied to teachers, forged excuses.

The student confided in the class teacher and it was discovered that she not only had cuts on her forearms, but also on her thighs. The school management, especially the headmistress, began to address the situation. The friends who tried to support the girl had only to agree and explain that they cannot express support for their friend in this way. The student started seeing the school psychologist at the instigation of the management. The cause of her behavior was said to be a lack of interest, arguments with her mother and problems with her boyfriend. The school management decided to create a kind of information seminar (a session with a psychologist) about self-harm, which all girls in the ninth grade were supposed to attend, in order to prevent this behavior.

The girl probably understood the consequences of her actions and stopped self-harming. It is possible that the situation at home has settled down, in any case, she has not continued to show any problematic behavior of this type. The self-harm did not seem to affect her behavior in class, so even after the situation was resolved, she did not show any difference in class. Her friends with problematic behavior also stopped.

Partial success

5 let, 0. ročník ZŠ (přípravná třída)

ADHD

Lhaní,Hyperaktivita,Krádeže,Problémové chování vůči ostatním

Magisterské vzdělání – Učitelství pro 1. stupeň základní školy

20 let

Situace na úrovni chování žáka je drobný a malý kluk, který vypadá na první pohled nevinně. Uměl si hrát na „chudáčka

Žák je konfliktní, těžko si zvyká na změny, nepravidelný denní režim, nedostatečný spánek (podle všeho spal na zemi), výrazná hyperaktivita, neschopnost soustředění a ovládání emocí. Z důvodu častých a nezvládnutých emocionálních výkyvů a hyperaktivity byl poslán na vyšetření ohledně ADHD.

Řešení chování žáka není stoprocentní, protože za jeho chování může z velké části způsob jakým žije - v neúplné rodině, která se pořád stěhuje a navíc maminka není schopná se o všechny postarat. Z části bylo jeho chování vyřešeno návštěvami u psycholožky a snaha o změnu v domácím prostředí.

Výsledek je zatím celkem pozitivní, čeká ho ještě hodně práce. Žák má určitý styl chování naučené z domu, takže nelze jeho chování jen tak změnit, ale jsou vidět menší pokroky. Stále je v procesu, jak se s ním dál bude pracovat. Zajímavé je, že jeho bratr, i když bydlel ve stejných podmínkách, zvládá normální chování ve třídě.

3

The boy was a very cooperative student with average or slightly above average results. In the eighth grade, however, his approach gradually changed. The boy became sleepy in class, uncooperative, not interested in anything. Frequent nausea and headaches began to appear, when his mother came to pick him up and before long he was fine again. His welfare deteriorated greatly. There was chewing tobacco in the classroom, so I wondered if there might be a connection to the side effects.

The boy is an extrovert, sporty, playing football. The family background appears to be problem-free. He is popular in class.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Selfdestructive behaviour

tried to solve the situation in many ways. First, I conducted individual interviews with the boy, where I tried to find out the reasons why he stopped working. It occurred to me that when he started to ignore the lessons, he so-called missed the train and now he is afraid of another failure, hence the frequent nausea. But that was not confirmed from the interviews. I learned from the interviews that 'he just doesn't like it'. But I could not find out the real reason. Of course, I also discussed the situation with my parents - in this case with my mother. First, he went through many tests at the hospital, where they found the boy to be healthy, which would indicate some psychosomatic problem or the chewing tobacco just mentioned. Mom claimed that no tobacco in any case, that it was already before ? a year and now she is sure that the boy does not use chewing tobacco. The question, however, is whether she can really be sure. His nausea always appeared in the first or second hour, and interviews revealed that the boy is always home alone in the morning and his parents are already at work. The last resort solution is to send the boy to counseling. I believe that a psychologist could help the boy to confide and possibly help him solve his problem.

Interview, Cooperation with experts

The result of the solution is therefore zero, I failed to discover the cause of the behavior and I believe that in cooperation with the pedagogical-psychological consultancy we will be able to improve the situation.

Failure

14 let, 8.třída

Fotbal, kamarádi

Mgr. MAT, Zeměpis

20

Chlapec byl velmi spolupracující žák s průměrnými nebo lehce nadprůměrnými výsledky. V osmém ročníku se ovšem jeho přístup postupně měnil. Chlapec začal být ospalý v hodině, nespolupracující, neměl o nic zájem. Začaly se objevovat časté nevolnosti, bolesti hlavy, kdy si pro něj přijela maminka a zanedlouho byl zase v pořádku. Jeho prospěch se velmi zhoršil. Ve třídě se objevil žvýkací tabák, tak mě napadlo, jestli tam nemůže být jista souvislost s nežádoucími účinky.

Chlapec je extrovertní, sportovně založený, hrající fotbal. Rodinné zázemí se jeví jako bezproblémové. Ve třídě je oblíbený.

Situaci jsem se snažila vyřešit mnoha způsoby. Nejprve jsem vedla individuální rozhovory s chlapcem, kde jsem se snažila zjistit důvody, z jakých přestal pracovat. Napadlo mě, že když začal výuku ignorovat, tak mu takzvaně ujel vlak a nyní má strach z dalšího neúspěchu, proto ty časté nevolnosti. Ale to se z rozhovorů nepotvrdilo. Z rozhovorů jsem se dozvěděla, že 'ho to prostě jen nebaví'. Ale opravdový důvod se mi nepodařilo zjistit. Situaci jsem samozřejmě řešila i s rodiči – v tomto případě s maminkou. Nejprve prošel mnoha vyšetřeními v nemocnici, kde zjistili, že chlapec je zdravý, což by nasvědčovalo na nějaký psychosomatický problém nebo právě zmíněný žvýkací tabák. Maminka tvrdila, že tabák v žádném případě ne, že to již bylo před ? rokem a teď si je jistá, že chlapec žvýkací tabák neužívá. Otázkou je ovšem, jestli si opravdu může být jistá. Jeho nevolnosti se objevovaly vždy první nebo druhou hodinu a z rozhovorů vyplynulo, že chlapec je vždy ráno sám doma a rodiče jsou již v práci. Poslední záchranné řešením poslání chlapce do poradny. Věřím, že psycholog by mohl chlapci pomoci se svěřit a případně mu pomoci jeho problém řešit.

Výsledek řešení je tedy nulový, nepodařilo se mi odhalit příčínu chování a věřím, že ve spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou se nám podaří situaci zlepšit.

3

will describe a story that probably most teachers will encounter at least once during their practice. It was about a pupil who was quite smart, completed the assigned tasks, but sometimes had a problem with attention at the end of the lesson. His grades were average, like most of the students in the class. One day at school, after the Czech language lesson, I was leaving the classroom and going to my office to make tea, before I could get to the office, a girl from the 6th grade stopped me saying she could smell smoke near the toilets. I got quite scared and went to the toilets to look. When I entered the men's toilets, I saw a student sitting by one of the toilets and smoking a cigarette. He immediately threw the cigarette into the toilet.

After the first note of shock, I told the student to follow me to the office, where we will talk. I tried to understand what led the student to this act and listened to him. He told me that mom and her boyfriend smoke a lot at home and he says it helps her nervousness. The student had a maths test in the next hour, so he wanted to relax a bit.

Violation of classroom/school rules

I explained to him that it was definitely not something that would help him, on the contrary, it would harm him. Unfortunately, since this happened on school grounds, I had to inform the student's mother and reprimand the class teacher (so the school has it in the school rules when this situation occurs). However, I had the feeling that a reprimand would not deter the student from continuing to smoke. The student was certainly not aware of the risks of smoking, so I assigned him a report that he must prepare on the topic of smoking and its bad effects on health. The student took it more as a punishment, but I hoped that it would be more instructive for him.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Interview

The following week in class, the student presented his paper in front of the whole class and I was very surprised how much he cared about it. After an hour, I called him and discussed with him how his report was prepared. The student told me that he didn't know how many negative consequences smoking has on a person's health, and that he was surprised by a lot of things. He even taught his mother to stop smoking at home. Since this incident, I haven't seen the student with a cigarette, at least not in the school environment (and I hoped I wouldn't see it anywhere else either). I think I solved this situation well, not only the student but actually the whole class learned about the risks of smoking, which could have deterred some from smoking.

Longterm success

8. třída, 13

Sport - florbal

Mgr, český jazyk a hudební výchova

8

Popíši příběh, se kterým se setká asi většina učitelů alespoň jednou za jejich praxi. Šlo o žáka, který byl poměrně chytrý, plnil zadané úkoly ale občas měl problém s pozorností na konci vyučování. Známky měl průměrné, jako většina žáků ve třídě. Jeden den ve škole, po hodině českého jazyka jsem odcházela ze třídy a šla do svého kabinetu udělat si čaj, než jsem stihla do kabinetu dojít, zastavila mě slečna z 6. třídy, že cítí u záchodů kouř. Docela jsem se vyděsila a šla jsem se k záchodům podívat. Když jsem vešla na pánské záchody, viděla jsem žáka, který seděl u jednoho záchodu a kouřil cigaretu. Hned cigaretu hodil do záchodu.

Po prvnotním šoku jsem žáka řekla ať mě následuje do kabinetu, kde si promluvíme. Snažila jsem se pochopit, co žáka vedlo k tomuto činu a vyslechla ho. Řekl mi, že maminka a její přítel doma kouří často, a říká, že jí to pomáhá na nervozitu. Žáka čekal další hodinu test z matematiky, a proto se chtěl trochu odreagovat.

Vysvětlila jsem mu, že to rozhodně není něco co by mu pomohlo, ba naopak uškodilo. Bohužel tím, že se tohle stalo na školní půdě, musela jsem informovat maminku žáka a udělit důtku třídního učitele (tak to škola má ve školním řádě, když nastane tato situace). Měla jsem ale takový pocit, že důtka žáka od dalšího kouření neodradí. Žák si určitě neuvědomoval rizika kouření, a tak jsem mu zadala referát, který musí vypracovat na téma kouření a jeho špatné dopady na zdraví. Žák to spíše bral jako trest ale doufala jsem, že to bude pro něho spíše poučné.

Další týden v hodině žák referát prezentoval před celou třídou a velice mě překvapilo, jak si na tom dal záležet. Po hodině jsem si ho zavolala a prodiskutovala s ním, jak se mu referát vypracovával. Žák mi řekl, že nevěděl kolik negativních důsledků má kouření na zdraví člověka, a že ho to u dost věcí překvapilo. Dokonce doma poučil maminku, aby kouření omezila. Od tohohle incidentu jsem žáka už neviděla s cigaretou, minimálně ne na školním prostředí (a doufala, že ani nikde jinde neuvidím). Myslím, že jsem tuto situaci vyřešila dobře, ne jen žák ale vlastně celá třída se dozvěděla o rizikách kouření, které mohli některé od cigaret odradit.

3

As a classroom teacher, I experienced bullying. I have three Roma children in my class. One boy is absolutely great, he is our sunshine, he is absolutely great. Another pupil often needs the help of an assistant, she is a bit slower, has dyslexia, dysgraphia, dysortography and everything possible, so she also has a paper from the counseling service. She tries with her mother at home, but the influence of the third Romani woman can be seen there. This pupil is cunning and pulls other children to the dark side, doing evil in the class. He doesn't work much at home, the home environment is uninspiring. This pupil started to gossip about her classmates, other people at school across the grades and me. She interpreted that I was writing threatening messages to her at night or she made up that I had left another problem with another student unsolved. It ended up that the children in the class thought that I was doing pranks on other students as well, and the atmosphere was strange. I didn't know what was happening for a long time.

The student acts as a leader in the class. He doesn't have much influence on boys, but he influences girls a lot, he dominates them, so their behavior is worse. The girls in my class are super alone, but when they are with this student, their behavior is worse and they want to be nice to her. She gossips about the teacher, the other kids, which is a problem for all the girls in the class.

Bullying

We have already dealt with the pupil's behavior several times. The mother does not work, the pupil is raised by the grandmother. We solved the problem with the method of prevention, with another class teacher whose class it concerned, and with the educational advisor. I sent a message to my mother and invited her to the principal's office, where we solved it together. The representative lady came to the class, made an impression on the children, but in a good way. He speaks well, has a good speech and can explain it to children. She told them they were stupid if they believed in unverifiable things and spread them. The speech lasted about half an hour. After that, the student had to go to the front of the class and apologize.

Consequences, Working with the collective, Cooperation with experts

Even if we did resolve the situation, I don't think it would have helped in the end. The bullying of me and my classmates stopped, but that's just what I see. I have no chance to reveal what is happening outside the classroom or school. Žačka is calculating, maybe even evil, so I don't think our solution would change anything. It's quiet at school, but I have a feeling that it's not quiet outside.

Longterm success

14 let, 8. třída

Chození ven s kamarádkami, sociální sítě

Lhaní,Pomlouvání

ČJ, AJ

3

Jako třídní učitelka jsem zažila šikanu směřovanou na mou osobu. Jedna žačka začala pomlouvat spolužáky, ostatní lidi na škole napříč ročníky a i mě. Vykládala, že jí v noci píšu výhružné zprávy nebo si vymyslela, že jsem nechala jiný problém s jiným žákem neřešený. Skončilo to tak, že si děti ve třídě myslely, že dělám naschvály i jiným žákům a atmosféra byla zvláštní. Dlouho jsem nevěděla, co se děje.

Ve třídě jsou tři romské děti. Jeden kluk je úplně skvělý, je to naše sluníčko. Další žačka často potřebuje pomoc asistentky, je trochu pomalejší, má dyslexii, dysgrafii, dysortografii, takže má také papír z poradny. Snaží se s maminkou doma, ale je tam vidět vliv třetí Romky, o které je tato kazuistika napsána. Tato žačka je vychytralá a stahuje ostatní děti, dělá problémy ve třídě. Doma moc nepracuje, domácí prostředí je nepodnětné. Maminka nefunguje, žačku vychovává babička. Žačka funguje jako vedoucí v třídě. Na kluky moc vliv nemá, ale holky hodně ovlivňuje, má nad nimi nadvládu, takže jejich chování je horší. Holky ve třídě jsou super samy, ale jak jsou s touto žačkou, tak je jejich chování horší a chtějí být s ní zadobře. Pomlouvá učitele, ostatní děti, což je problém všech holek v třídě.

Chování žačky jsme už několikrát řešili. Problém jsme řešili s metodikem prevence, s další třídní učitelkou, jejíž třídy se to také týkalo, a s výchovnou poradkyní. Mamince jsem poslala zprávu a pozvala ji do ředitelny, kde jsme to řešili společně. Paní zástupkyně přišla do třídy, postrašila děti, ale v dobrém slova smyslu. Mluví dobře, má dobrý projev a umí to dětem vysvětlit. Říkala jim v podstě, že jsou hloupí, pokud věří neověřitelným věcem a šíří je dál. Promluva trvala asi půl hodiny. Poté žačka musela jít před třídu a omluvit se.

I když jsme situaci vyřešili, nemyslím si, že by to bylo ve výsledku k něčemu. Šikana mě i spolužáků ustala, ale to je jen to, co vidím. Co se děje mimo třídu nebo školu, to nemám šanci odhalit. Žačka je vypočítavá, možná až zlá, takže si nemyslím, že by naše řešení něco změnilo. Ve škole je klid, ale mám pocit, že mimo ni klid není.

3

became the student's class teacher when he entered the second grade. Children regularly change schools, so the teaching councils share information about the pupils. We focus on those who need more care or have disciplinary problems. The student had previously had problems with vulgarity and aggression. After entering a new environment, his behavior didn't seem problematic at first, but once he got used to it, it started to show. He ran around the school, picking up and throwing things, cursing and destroying school supplies. He also had good days when he helped with cleaning or handing out notebooks. However, his negative behavior prevailed and was a frequent topic of pedagogical meetings. The parents were contacted but to no avail.

The student comes from a complete family, lives with his parents and younger brother. The father is a skilled craftsman, the mother is unemployed with past alcohol problems. Educators fear that alcohol problems persist. The student is picked up from the group by his grandparents, who he does not listen to. Screaming is often heard from the home and the pupil is seen riding his bicycle at unusual hours in the evening. He is not popular in class, he is excluded because of his behavior. He cooperates in group work, but during breaks he tries to join classmates who do not want to play with him.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

solved most disciplinary problems with admonitions. When he destroyed something, he had to clean it up or fix it. After a serious incident during math class, when a student made vulgar threats and physically attacked a classmate, I interrupted the lesson and dealt with the situation with the whole class. The conflict arose because of prodding and the student overreacted. Both students were reprimanded and had to apologize. I informed the parents and prepared a trust box and class rules that we created together. The student was involved in the process to better understand the rules.

Working with the collective, Transfer of student, Cooperation with experts, Warning

I am satisfied with the solution. The conflict was immediately discussed and the parents were understanding. The student has been reprimanded and the class rules are now used by the whole class. There have been no further serious offenses since the incident, but the pupil still occasionally exhibits inappropriate behavior and is not fully accepted by his classmates. He now sits alone and the rules of the class are regularly repeated.

Longterm success

8 let, 2. třída

Soutěživé hry, modelování ze stavebnice, počítač

Vulgární vyjadřování,Agrese,Ničení majetku,Vykřikování,Neposlušnost

Magisterský akademický titul (učitelství pro 1. stupeň ZŠ)

23

Třídní učitelkou žáka jsem se stala s jeho nástupem do druhé třídy. Do první třídy děti chodily do vedlejší vesnice. Protože se v našich školách děti takto střídají pravidelně, máme už ve zvyku si před začátkem školního roku dělat společné schůzky. Tím myslím, že se sejde náš pedagogický sbor i ten jejich a předáváme si podrobné informace o dětech. Zaměřujeme se především na děti, které potřebují více péče, nějaký individuální přístup nebo na ty, které vyžadují spolupráci asistenta. Samozřejmě řešíme také děti, které jsou více zlobivé nebo jsou s nimi časté problémy, myslím ty kázeňské. Proto když k nám měl žák přijít jsem už tušila, co asi mohu očekávat, že nastane. Už dříve měl totiž problémy s vulgarismy a byl agresivní ke svým spolužákům. V prvních dnech bych řekla, že nějak výrazně nevyčníval. Ale to je tak vždy, jelikož si děti zvykají na nové prostředí, nové učitele, nové povinnosti, takže mají plnou hlavu těchto věcí a nemají čas na zlobení. Jakmile se tu však rozkoukal, začal se i více projevovat. Během přestávek lítal po celé škole, bral dětem jejich věci nebo s nimi házel po třídě. Několikrát na něj také děti žalovaly, že jim nadává sprostě. Také se mi stalo, že mi odmazal věci z tabule, které jsem měla nachystané na další hodinu nebo strhal pomůcky z nástěnek. Ale z toho zase měl i dobré dny, kdy mi chtěl pomáhat rozdávat sešity nebo zůstal jako poslední ve třídě a pomáhal mi ji uklízet. Jenže ty negativní záchvěvy byly opravdu časté. Já jsem ho pořád dokola napomínala, vysvětlovala jsem jak nějaký papoušek, proč to nemá dělat, jak by to vypadalo, kdyby se tak chovali všichni atd. Moje kolegyně ho také napomínaly, děti na něj neustále žalovaly, takže ty stížnosti na něj byly ze všech stran. Na téměř každé pedagogické poradě bylo hlavní téma žák a jeho nevhodné chování. Já jsem samozřejmě kontaktovala i jeho rodiče a to několikrát, ale nikam to nevedlo. Maminka má totiž tendenci ho pořád obhajovat. Na druhou stranu sama říkala, že doma dostane na zadek i několikrát denně, takže je jasné, že ani doma není vše úplně v pořádku, ale maminka si to nepřizná. Tatínek z pracovních důvodů nikdy nedorazil a do telefonu mi jen slíbil, že sjedná nápravu. Řekla jsem si, takhle už teda opravdu ne. Všechny tady ty problémy, které s ním byly se děly především během přestávek. V těch hodinách to nebylo tak výrazné, tam stačilo takové to běžné napomínání, ale nezapomenu na situaci, která se odehrála během obyčejné hodiny matematiky. Stála jsem u tabule, ukazovala jsem dětem jak krásně budou spojovat a sčítat puntíky v sešitě a v celé třídě byl klid. A do toho ticha najednou žák zakřičel: ͈Ty ku*vo jedna, já tě zabiju.̎ Než jsem se otočila, tak ještě stihl svou spolusedící udeřit do ramena. Ta samozřejmě začala plakat. A to byl teda vrchol všeho. Nejdříve jsem stála jak opařená, protože jsem se za svou praxi ještě nesetkala s tím, aby tak malé dítě takhle ošklivě promluvilo a hned potom jsem začala situaci řešit.

Žák pochází z kompletní rodiny. S rodiči a mladším bratrem žije v rodinném domě. Tatínek je známý jako šikovný řemeslník, maminka je nezaměstnaná. Bohužel se veřejně ví, že měla v minulosti velké problémy s alkoholem. Ve škole se obávají, že jsou tam jisté problémy se závislostí i nadále. Usuzují tak z telefonátů pedagogům v nevhodných večerních hodinách, kdy mamince není příliš rozumět v jejím vyjadřování. Ve školní družině si žáka pravidelně vyzvedává babička s dědečkem, které příliš neposlouchá. Je tak patrné, že mu chybí respekt k autoritám, především u rodinných příslušníků. Dle okolí je z jejich domu často slyšet křik. Rodiče křičí po žákovi a jeho bratrovi nebo také vzájemně po sobě. Žák bývá také vidíván, jak jezdí na kole po vsi, ve večerních hodinách, které nejsou pro děti jeho věku obvyklé. Ve třídě není příliš oblíbený. Spolužáci ho ze svého kolektivu vylučují právě proto, že se k nim nechová hezky a je na ně sprostý. Často si na něj stěžují pedagogům i svým rodičům. Žák se o přestávkách snaží ke spolužákům připojit, ale je viditelné, že si s ním někteří hrát vůbec nechtějí. Během výuky a při skupinových pracích problém není a spolužáci s ním spolupracují.

Většinu kázeňských problémů jsem s žákem řešila napomenutím. Když něco zničil, tak to musel uklidit nebo mi pomoct to napravit. Domlouvala jsem mu u svého stolu, bokem od dětí. Párkrát byl také v ředitelně, kde mu domluvila přímo paní ředitelka. V totmo zlomovém okamžiku, když jsem se probrala z šoku jsem přerušila výuku, utěšila plačící žákyni a řekla jsem, aby si všechny děti ihned sedly na koberec. Děti už samozřejmě situaci rozebíraly a snažily se sami žáka kárat, takže atmosféra byla napjatá pro celou třídu. Všechny jsem utišila a zeptala se žáka, proč to udělal a jestli si uvědomuje, jak špatné to bylo. Celý konflikt vznikl tím, že se s žákyní pošťuchovali a ona mu pak do sešitu udělala velkou čáru perem, právě přes ty puntíky, které měly počítat. Takže se žák naštval a chtěl jí to oplatit, bohužel to však přehnal. Že to tak opravdu bylo potvrdila i žákyně. Oběma jsem tedy domluvila a řekla jsem jim, že se mi nelíbí chování ani jednoho z nich. Pak jsme si o tom ještě nějakou chvíli povídali, vzájemně se museli omluvit a podat si ruce. Samozřejmě jsem musela informovat i rodiče. Naštěstí byli všichni chápaví a nevyvozovali z toho žádné velké důsledky. Přesto jsem měla potřebu tohle dál řešit. Celou situaci jsem probrala se svým manželem, který je ředitelem jiné základní školy a také jsem si něco přečetla, nastudovala. Na další den jsem pro děti připravila krabičku důvěry. Vysvětlila jsem jim, že je to krabička, do které můžou psát lístečky se sdělením, co se jim ve třídě nelíbí, jestli jim někdo dělá problémy, jestli jim něco vadí atd. Také jsem dodala, že je kouzelná, protože vždycky každý problém vyřeší. Jako další věc jsem připravila velký papír a barevné lístečky, na které jsme společně vymýšleli pravidla naší třídy. Respektive to, co se nesmí dělat a jak se k sobě naopak musíme pěkně chovat. Záměrně jsem si sedla vedle žáka a nechala jsem lístečky lepit a opakovat právě ho. Chtěla jsem, aby to lépe pochopil a zapamatoval si to. Nechtěla jsem navozovat nějaký pocit ponížení nebo pocit, že se to týká jen jeho, tak jsem to udělala takhle. Musím říct, že to probíhalo všechno úplně super, že si o tom děti chtěly povídat a řešit to.

S řešeím jsem spokojená. Jsem ráda, že jsem ten konflikt s dětmi probrala hned. Jsem ráda, že i jejich rodiče byli rozumní a že se ti dva vzájemně omluvili. Také si myslím, že žák byl dostatečně napomenutý, že jsem mu jasně vyjádřila, že takové chování nebudu tolerovat. Co se týče té společné práce na krabičce a pravidlech, tak tam bylo opravdu pěkně vidět, že děti to zaujalo a i ten žák, během té chvíle, krásně pracoval a vymýšlel, jaká pravidla tam přidáme. Na druhý den byl s žákyní zase kamarád, takže jsme to naštěstí nemuseli dál řešit, třeba nějakým přesazováním nebo tak. Dlouhodobě bych řekla, že je to stále na vážkách. Jsem i dál jeho třídní učitelkou a někdy je to stále těžké. Dokáže být hodný, takový pomocník a z toho ho to prostě chytně a je zlý. Musím teda zaklepat, že takový velký vulgarismus už z něj od té doby nevypadl, ani jsem nebyla svědkem, že by některému spolužákovi ublížil. Ale ta nekázeň a nějaká ta nevhodná slova tam občas stále jsou a je vidět, že ti spolužáci ho mezi sebe úplně neberou, no. Letos už také sedí sám, usoudila jsem, že to tak bude raději lepší. Pravidla třídy však využíváme stále, dokonce jsem inspirovala i ostatní paní učitelky. Když děti zlobí nebo něco vyvedou, tak je posílám si pravidla pěkně zopakovat a někdy tam i nějaká další připisujeme. Takže tento způsob poučení uplatňujeme na všech a myslím, že je to tak správně.

3

The student did not complete the assignments, disturbed his classmates, because of course he had the space for that by doing nothing. They were working and he was disturbing them. He may have been manipulating the chair in various ways and thereby causing disturbance. So it was both audio and...the elements of the interference took different forms, i.e. playing with a chair, tickling classmates, poking them with a pencil to distract them, whispering, talking and not doing their duties.

The student was very emotional and hardworking.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

By leaving him there for the lesson and after the end, or at the end of the lesson, I went and checked how everyone was working - I actually monitored their ongoing work. When he simply showed that he wasn't done, he told me that he didn't know what to do, that he didn't understand and that it was explained to him wrongly. Since everyone was working, he didn't take it into account at all. So we sat down after class and explained it to each other and actually came to the fact that he didn't understand English enough and didn't ask for a re-explanation and didn't ask his classmates what he was supposed to do. So it was like a concern about that personal failure and that's why he was interrupting. So, by asking the right questions, we got to the heart of the problem, which was, not that he didn't want to work, but that he didn't know how.

Interview

The result is a 180 degree turn, that he had a better perception in class, he was better focused on what was happening and when he didn't understand something, he asked his classmates or me directly. So the conversation was effective.

Longterm success

13 let, sekunda (7. třída ZŠ a 2. ročník osmiletého gymnázia)

historie

ADHD

Mgr., Anglický jazyk a Hudební výchova

17

Žák neplnil daná zadaní, rušil spolužáky, protože na to měl samozřejmě ten prostor tím, že nic nedělal. Oni pracovali a on je rušil. Různě možně manipuloval se židlí a tím také rušil. Takže to byly jak zvukové, tak...ty elementy toho rušení měli různé podoby tzn. hraní si se židlí, lechtání spolužáků, píchání do nich tužkou, aby vyrušil, šeptání, mluvení a neplnil si svoje povinnosti.

Žák byl velmi emotivní a snaživý.

Tím, že jsem ho tu hodinu nechala a po skončení, nebo na závěr hodiny jsem šla a zkontrolovala jsem, jak kdo pracoval – zmonitorovala jsem vlastně tu jejich průběžnou práci. Když prostě ukázal, že nemá hotovo, tak mi řekl, že nevěděl, co má dělat, že tomu nerozumí a že mu to bylo špatně vysvětleno. Tím, že všichni pracovali, tak to nebral vůbec v potaz. Tak jsme si sedli po hodině a vysvětlili si to a vlastně přišli k tomu, že on nerozuměl anglicky natolik a neřekl si o znovu vysvětlení a nezeptal se spolužáků co má dělat, Takže to byla jakoby taková obava z toho osobního selhání a proto vyrušoval. Takže jsme kladením vhodných otázek přišli na jádro problému, které bylo, ne že by nechtěl pracovat, ale že nevěděl jak.

Výsledkem je otočení o 180 stupňů, že měl lepší vnímání v hodinách, on byl lépe zaměřen na to, co se děje a když něčemu nerozumí tak se zeptal spolužáků nebo mě přímo. Takže ten rozhovor byl účinný.

3

The situation I'm describing here already happened during distance learning, but only the first short written work became a certain piece of evidence. As part of the post-holiday revision of the past tense, a group of French language students was given a short written assignment, which was pointed out in advance and contained only 13 verbs, which the students had to time. The assignment of the written work was based on previous revision lessons, the students worked independently and I also manually corrected the results myself. All French speakers passed very well, most pupils passed either one or two, with one exception - a pupil. He was able to tense the verb correctly only in one case out of twenty-three. His dismal result was also evaluated in a similar way - with a grade of five. In the lesson following the written work, I decided on a mutual oral self-reflection of the test results - I gave the students the task of timing the verbs in which the most mistakes were made in the written work. Pupils were given space and the opportunity to learn from their mistakes, and they could review the tests afterwards. However, the student was not interested in self-reflection, rather he did not notice the lesson and the questions.

The student is considered by most teachers to be a rather lax student, i.e. in terms of his grades. But there are no problems with it in other areas. He joined the gymnasium additionally due to moving to the city, he did not pass the entrance exams and from the beginning his below average results did not bother him in any way. He ignored school and made no major attempts to improve his grades. The improvement in grades only occurred during distance learning - from below average results, the student suddenly found himself among the winners. But as we discovered, occasional cheating, either in homework or directly during written work, could have significantly contributed to his improvement. Within the framework of French, his homework was markedly similar in its errors to the errors of a certain internet translator, and this certain suspicion grew precisely because of this written work. The wording was very similar to the online test that was created for students as part of distance learning. I myself was almost taken aback that the result from the past corresponded to the excellent rating, and its current one is, on the contrary, insufficient. However, it was not only me who developed this suspicion, but also my colleague, the mathematics teacher in the class. Based on these conjectures, there was also an online meeting with the pupil's mother, where she was introduced to this information. The mother defended the student from accusations of fraud, refused to accept this truth and quickly ended the discussion by rejecting her son's transgressions. From the beginning of the new full-time school year, however, the student's grades dropped rapidly and the level of suspicion increased.

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

When the student did not respond to my suggestions during the oral correction of the written work, I had to proceed with a direct confrontation. It happened immediately in class and in front of the rest of the student's classmates. Teacher: 'Student, that result is really terrible. Didn't you learn to do that?' Student: 'Rather not.' Teacher: 'After all, this is a material from last year, and we also dealt with it very actively during distance learning. Are you telling me you don't remember anything about it?' The student is silent and looks at the wall. Teacher: 'But can you explain to me how it is possible that during distance learning you almost always had full marks for this? Isn't that weird?' The student is still silent. Teacher: 'Okay, student, but you should think about yourself, because I don't know how you'll manage this year with someone like this.' Student: 'Hmm.' During the conversation I did not miss that the rest of the class also looked scared. I think that they knew about the student's transgressions and were afraid that I would really bring his transgressions out on the student. It didn't happen, but this situation caused a certain uneasiness in me and I didn't feel comfortable.

Interview, Warning

For the rest of the lesson, I didn't try to involve the student in the activities in any way - we continued with the material from the previous lessons and I didn't call the student out when checking the independent work, and he didn't look too interested either. I mainly wanted to give him enough space to think about my results, and my goal was also to prove to him that he would not play with me. I know about his attempts to get better grades and I want to stop this behavior. I was hoping that after the lesson he would come to me and want to talk about this problem himself, but this activity did not happen. At the same time, I don't want to create tension between us, which could spread among his classmates and could also disrupt the friendly atmosphere within our French group. This rebuke and warning did not manifest itself in the pupil's behavior and attitude. I think that the student is really satisfied with these grades and intends to continue to sail through school. Certain tendencies of the desire for a better average appeared only during the distance learning, when he tried to get it in a dishonest and as simple way as possible. The student is now an adult student who is responsible for his own performance and it is up to him how he will fight his laziness and whether it will somehow be avenged on him at the graduation.

Failure

17 let, 3. ročník

počítačové hry, sociální sítě

Lhaní,Podvody,Nevhodné chování

vysokoškolský titul – český jazyka a literatura, francouzský jazyk a literatura

21

K situaci, kterou zde nyní popisuji, došlo už během distanční výuky, ale jistým důkazním materiálem se stala až první krátká písemná práce. V rámci poprázdninového opakování minulého času dostala skupina žáků francouzského jazyka krátkou písemnou práci, na kterou byla upozorněna zavčasu a obsahovala jen 13 sloves, která musela žáci vyčasovat. Zadání písemné práce vycházelo z přechozích opakovacích hodin, žáci pracovali samostatně a výsledky jsem taktéž i sama ručně opravila. Všichni francouzštináři obstáli velmi slušně, většina žáků obstála buď za jedna nebo dvě, až na jednu výjimku – žáka. Ten dokázal správně vyčasovat sloveso jen v jednom případě z dvaceti tří. Jeho tristní výsledek byl taktéž i podobně ohodnocen – známkou pět. V hodině následující po písemné práci jsem se rozhodla pro vzájemnou ústní sebereflexe výsledků testu – žákům jsem dávala za úkol vyčasovat slovesa, ve kterých se nejvíce v písemné práci chybovalo. Žáci dostali prostor a možnost se ze svých chyb poučit a testy si mohli i poté prohlédnout. Žák ale o sebereflexi nejevil zájem, spíše vyučovanou hodinu a dotazy nijak nevnímal.

Žák je u většiny učitelů považován za spíše laxního žáka, tedy co se týče jeho známek. V jiných oblastech s ním ale žádné problémy nejsou. Na gymnázium nastoupil dodatečně kvůli přestěhování do města, neabsolvoval přijímací zkoušky a od začátku mu jeho podprůměrné výsledky nijak netrápily. Školu ignoroval a k žádným velkým pokusům o zlepšení prospěchu nepřicházel. Ke zlepšení známek došlo až během distanční výuky – z podprůměrných výsledků se žák najednou ocitl mezi premianty. Jak jsme ale odhalili, k jeho zlepšení prospěchu mohlo výrazně přispět příležitostné podvádění, ať už v domácích úlohách či přímo během písemných pracích. V rámci francouzštiny se jeho domácí úkoly svými chybami výrazně podobaly chybám jednoho určitého internetového překladače a toto jisté podezření narostlo právě i díky této písemné práci. Ta se svým zněním velmi podobala on-line testu, který byl pro žáky vytvořen v rámci distanční výuky. Já samotná jsem byla téměř zaražena, že výsledek z minulosti odpovídal hodnocení výborné a jeho stávající je naopak nedostačující. Toto podezření jsem ale nenabyla jen já, nýbrž i moje kolegyně, učitelka matematiky ve třídě. Na základě těchto dohadů došlo i k on-line schůze s maminkou žáka, kde byla s těmito informacemi seznámena. Maminka žáka před nařčeními z podvodu ubránila, odmítala přijmout tuto pravdu a diskusi kvapně ukončila zavrhnutím prohřešků svého syna. Již ze začátku nového prezenčního školního roku však šly známky žáka rapidně dolů a míra podezření se navýšila.

Když žák během ústní opravy písemné práce na mé podněty nijak nereagoval, musela jsem přistoupit na přímou konfrontaci. K té došlo ihned v hodině i před zbylými spolužáky žáka. Učitelka: 'Žáku, ten výsledek je opravdu hrozný. Ty ses na to nenaučil?' Žák: 'Spíš ne.' Učitelka: 'Vždyť tohle je látka ještě z minulého roku, navíc jsme se tomu věnovali i velmi aktivně během distanční výuky. To mi chceš říct, že si z toho nic nepamatuješ?' Žák mlčí a dívá se do zdi. Učitelka: 'Můžeš mi ale vysvětlit, jak je možné, že během distanční výuky jsi z tohohle měl téměř vždycky plný počet bodů? Není to divný?' Žák stále mlčí. Učitelka: 'Dobře, žáku, měl by ses ale nad sebou zamyslet, protože s takovouhle nevím, jak tento rok zvládneš.' Žák: 'Hmm.' Během rozhovoru mi neuniklo, že i zbytek třídy se zatvářil vyděšeně. Myslím si, že o prohřešcích žáka věděli a obávali se toho, že na žáka opravdu vytáhnu jeho prohřešky. Nedošlo k tomu, ale jistý neklid ve mně tato situace vyvolala a necítila jsem se nijak příjemně.

O zbytek výuky jsem se nepokoušela už žáka nijak zapojovat do aktivit – pokračovali jsme v probírané látce z minulých hodin a při kontrole samostatné práce jsem žáka nevyvolávala a ani on sám se netvářil moc zaujatě. Chtěla jsem mu hlavně dát dostatečný prostor na zamyšlení se nad svými výsledky a taktéž bylo mým cílem mu dokázat, že se mnou si zahrávat nebude. O těch jeho pokusech o lepší známky vím a chci tomuto chování zamezit. Doufala jsem trochu, že po skončení hodiny za mnou přijde a bude chtít sám o tomto problému mluvit, k této aktivitě ale nedošlo. Zároveň ale nechci mezi námi vyvolat napětí, které by se mohlo rozšířit mezi jeho spolužáky a taktéž by mohlo narušit přátelskou atmosféru v rámci naší francouzské skupiny. Tato výtka a upozornění se v rámci chování a přístupu žáka nijak neprojevila. Myslím si, že žák je opravdu s těmito známkami spokojený a nadále hodlá školou proplouvat. Jisté tendence touhy po lepším průměru se dostavily pouze během té distanční výuky, kdy se o něj pokoušel nečestným a co nejjednodušším způsobem. Žák už je nyní dospělým žákem, který si za svůj prospěch zodpovídá sám a je jen na něm, jak se svou leností popere a zda se mu to u maturity nějakým způsobem nevymstí.

3

met her for the first time in 2017, when I became her classmate, when I started the first grade. She was a problem-free student full of life. She did competitive gymnastics. Since she is diagnosed with ADHD, I always had to keep her busy with something more. When she had a moment of peace and was bored, she started doing stupid things. Once at the beginning of fourth grade we had a math class. She calculated everything quickly and I had to focus on other students. She took advantage of this situation of boredom and started rocking on her chair. I have reprimanded her several times before. I turned and followed her. I clumsily stepped on her chair, which threw her forward and smashed my forehead on the table. After that I treated her and apologized to her. Subsequently, I also wrote to her mother so that she would know why her forehead was cracked. Mom took it with a smile. I was very sorry. Fortunately, nothing serious happened to her. He hasn't rocked a chair since.

He lives together with his mother and father and one sibling. Her parents support her in everything. She is a very clever, communicative, athletic girl. The class was smooth and calm from the start. There was no bullying or anything like that. She was very popular in her class.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons

Unfortunately, my solution procedure was not very well chosen. I should have warned her once more and told her what could happen to her instead of just taking action. My solution was unhurried and inappropriate.

Physical intervention

Fortunately, her forehead was restored to beauty. It didn't affect our relationship in any way. I also still get along well with her parents. He hasn't rocked a chair since.

Longterm success

9 let, 4. Ročník

gymnastika

ADHD

Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, obor Učitelství pro 1. stupeň základní školy (Mgr.)

13

Setkala jsem se s ní poprvé v roce 2017, když jsem se stala její třídní, při nástupu do první třídy. Byla bezproblémová žákyně plná života. Dělala závodně sportovní gymnastiku. Jelikož má diagnostikované ADHD, tak jsem ji musela vždy něčím více zaměstnávat. Když měla chvíli klidu a nudila se, tak začala dělat blbosti. Jednou na začátku čtvrté třídy jsme měli hodinu matematiky. Vše rychle vypočítala a já se musela věnovat jiným žákům. Využila této situace nudy a začala se houpat na židli. Už dříve jsem jí za to několikrát napomínala. Otočila jsem se a šla jsem za ní. Neohrabaně jsem šlápla na její židli, že jí to vymrštilo dopředu a rozrazila si čelo o stůl. Poté jsem jí ošetřila a omluvila se jí. Následně jsem to napsala i její mamince, aby věděla, proč má rozražené čelo. Maminka to vzala úsměvně. Bylo mi to velmi líto. Naštěstí se jí nic závažného nestalo. Od té doby se nehoupe na židli.

Žije společně s maminkou a tatínkem a jedním sourozencem. Rodiče jí ve všem podporují. Je velmi šikovné, komunikativní, sportovně nadané děvče. Třída byla od začátku bezproblémová a klidná. Neprobíhala zde žádná šikana a nic podobného. Byla ve třídním kolektivu velmi oblíbená.

Bohužel můj postup řešení nebyl moc dobře zvolený. Měla jsem ještě jednou napomenout a říct jí, co by se jí mohlo stát než rovnou jednat. Moje řešení bylo neunáhlené a nevhodné.

Čelo se jí naštěstí uzdravilo do krásy. Náš vztah to nijak neovlivnilo. S jejími rodiči vycházím také stále dobře. Od té doby se nehoupe na židli.

3

Around October, I received information that a student whose class I was teaching had started using marijuana. First I asked his friends if he knew anything about it and they didn't, or at least they told me so. He denied me the whole time that he was using marijuana, but about 2 weeks after I got the information that he was using marijuana, he crashed. On Saturday evening, around 6 p.m., a questionable group of young people began to gather behind my house, since they were quite noisy, they caught my attention. I watched them from the window for a while. Who did I not see among them? Yes, there was also a student. I saw from the window that all the youths were smoking something, so I opened the window to see if it was only cigarettes or something else. It was a typical 'grass' smell. The student chose the wrong location for this activity. At that time, GDPR was not yet dealt with so much, so I took a picture of the student with marijuana, so that I would have proof if needed.

Student of the 9th year of elementary school, rather extroverted, average academic results (doesn't stand out or fall behind), very friendly, hobby - playing PC games.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

As soon as it was confirmed to me that the student was really using 'weed', I started to act. It would certainly have been correct to inform the pupil's parents in the first place, but since the pupil lived only with his mother, who was seriously ill and he did not know his father, I decided otherwise. I didn't tell him I saw him, that I had proof. Thanks to my acquaintance in the anti-narcotics department of the police, I managed to arrange the presence of two men for a discussion about drugs. The men were middle-aged, they didn't know each other, the only thing that connected them was the past, when they both used drugs. A student was present at the meeting. The talk was preceded by a lecture by gentlemen who told the 9th graders their life stories, how they started using 'weed' in the 9th grade and gradually became addicted to hard drugs. Although the lecturers did not know each other, they met the same fate. After starting to use hard drugs, both were kicked out of their homes and had to live on the streets for a while. It helped one of the men right away, he started treatment and his parents took him back. For the second, it took up to 6 years, when it only helped him according to his words: 'I realized that everything was wrong when I was face to face with death.' Both gentlemen stood on their own feet, now they work and have their families. After it was over, the student came to me and admitted to me that he had actually used marijuana and apologized for lying to me. He thanked me for organizing the lecture, he was grateful to me because the lecture opened his eyes.

Working with the collective, Cooperation with experts

Right after the incident, when the student heard the men's stories, the student decided to stop using addictive substances immediately. For 2 months after the incident, he voluntarily came to my office every Monday to take a test. This activity was created purely on the initiative of the student. Each time the test was negative. The student has decided something about his lifestyle. He started doing athletics, after 2 years he came to invite me to his first races. In high school, with the help of experts, he organized lectures on the effects of addictive substances on human health. I was very glad that my solution turned out to be useful.

Longterm success

15 let, 9.ročník

Poslech hudby - žánr “moderní hiphop”, chození ven s kamarády

Lhaní,Drogy,Alkohol,Cigarety

Mgr.

47 let

Zhruba v říjnu se ke mně dostala informace, že žák, jehož jsem byl třídním učitelem, začal užívat marihuanu. Nejdříve jsem se zeptal jeho přátel, jestli o tom nic neví a nevěděli, nebo mi to minimálně tvrdili. Celou dobu mi zapíral, že marihuanu užívá, ale zhruba 2 týdny od doby, kdy se ke mně dostala informace, že marihuanu užívá, narazil. V sobotu k večeru, zhruba kolem 18. hodiny se za mým domem začala scházet pochybná skupina mládežníků, jelikož byli celkem hluční, tak na sebe upoutali mou pozornost. Chvíli jsem je pozoroval z okna. Koho jsem mezi nimi neviděl? Ano, byl tam i žák. Viděl jsem z okna, že všichni mládežníci něco kouří, tak jsem otevřel okno, abych poznal jestli se jedná pouze o cigarety, či o něco jiného. Byl to typický zápach 'trávy'. Žák si vybral špatnou lokaci k této aktivitě. V té době se ještě tolik neřešilo GDPR, tak jsem si žáka s marihuanou vyfotil, abych měl důkaz, kdyby byl potřeba.

Student 9. ročníku ZŠ, spíše extrovert, průměrné studijní výsledky (nevyčnívá ani nezaostává), velmi přátelský, koníček - hraní PC her.

Jakmile se mi potvrdilo, že žák opravdu užívá 'trávu', tak jsem začal jednat. Správné by určitě bylo v první řadě informovat rodiče žáka, ale jelikož žák bydlel pouze s matkou, která byla vážně nemocná a otce neznal, tak jsem se rozhodl jinak. Neřekl jsem mu, že jsem ho viděl, že mám důkaz. Díky své známosti na protidrogovém oddělení policie se mi podařilo zajistit přítomnost dvou mužů na besedě o drogách. Muži byli středního věku, neznali se, jediné co je spojovalo byla minulost, kdy oba užívali drogy. Na besedě byl přítomen žák. Před besedou předcházela přednáška od pánů, kteří žákům 9. tříd pověděli své životní příběhy, jak začali v 9. třídě užívat 'trávu' a od ní se postupně dostali k závislosti na tvrdých drogách. Ačkoliv se přednášející neznali, tak je potkaly stejné osudy. Po začátku užívání tvrdých drog byli oba vyhozeni ze svých domovů a museli nějaký čas žít na ulici. U jednoho z mužů to pomohlo hned, začal se léčit a rodiče jej vzali zpět. U druhého to trvalo až 6 let, kdy mu pomohlo až podle jeho slov: 'došlo mi, že je všechno špatně, až jsem stál tváří v tvář smrti.' Oba pánové se postavili na vlastní nohy, nyní pracují a mají své rodiny. Po skončení za mnou přišel žák a přiznal se mi, že marihuanu skutečně užíval a omluvil se mi za to, že mi lhal. Poděkoval mi za organizaci přednášky, byl mi vděčný, protože mu přednáška otevřela oči.

Hned po incidentu, kdy si žák vyslechl příběhy mužů se, se žák rozhodl s konzumací návykových látek ihned skončit. Po dobu 2 měsíců od incidentu chodil dobrovolně ke mně do kabinetu každé pondělí si udělat test. Tato aktivita vznikla čistě jen z iniciativy žáka. Pokaždé byl ten test negativní. Žák se rozhodl něco se svým životním stylem. Začal se věnovat atletice, po 2 letech mě přišel pozvat na jeho první závody. Na střední škole uspořádal s pomocí odborníků přednášky na vliv návykových látek na lidské zdraví. Byl jsem velmi rád, že se mé řešení ukázalo užitečným.

3

Student T. physically attacked his classmate during a long break. A colleague who was in charge of the corridor was the first to hear about the situation and immediately informed me. We took the attacked student, who had a visible red spot on his neck after the attack, from the classroom to the office, where he described to us exactly what happened. I immediately contacted his mother, who picked up the student in about 10 minutes and took him to the doctor. Meanwhile, T. was waiting in the classroom under the supervision of a colleague. The whole time he sat in his seat as if nothing had happened. When I asked him why he attacked a classmate, he said he didn't know. His grandmother came to get him in about 15 minutes. After they both left, I started to find out what exactly happened in the class. I asked different students one after the other and their statements coincided. The student took a chair to the back of the classroom and wanted to kick it. A classmate pushed his chair away, so the student attacked him - first he punched him, then he pushed him to the ground and started hitting him in the chest. When the classmate tried to get up, the student grabbed him by the neck and started yanking him.

Even before the attack, T. had a problem with controlling his emotions and was prone to aggression. So we made an appointment with a special psychologist in the fall. The student spoke openly with her and seemed sincere. He said he has an older brother who beats him for no reason. Although he lives with his mother, he visits his father, who lives in Russia, during the holidays. It is said that his ears often hurt because he had an accident with firecrackers, and his bones also hurt because he had a lot of fractures. The pupil was alone at the meeting with the psychologist, so I arranged another meeting with his mother and older brother, which the pupil did not attend. My mother told me that the student does go to see his father, but he lives in a nearby town, not in Russia. He also never had an injured ear and never broke anything. The brother claimed that it was the student himself who started the fights and he was just defending himself. We advised the mother to spend more time with the pupil and to seek further professional help, for which we gave her contacts.

Lying and cheating, Bullying

Immediately after the attack, we contacted the psychologist, whom the student has been seeing since November, and agreed on further cooperation. We also sent the mother to see a pediatrician. During January and February, the hands-on intervention program took place in the classroom. During the holidays, the pupil spent two weeks in a child psychiatry facility. He was diagnosed with a speech disorder (98.5 stutter) that made communication difficult, and as a result he developed various defense mechanisms.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The attack took place when the student was in the 4th grade, now he is in the 7th grade. He still tends to be aggressive, but the situation has definitely improved. The student regularly goes to psychiatry and to the clinic of clinical psychology, and is also medicated according to the doctor's recommendation. The other students in the class know the student's problems and know how to communicate with him properly. When a problematic situation arises, in the absence of the student, the class teacher discusses everything with them, but then he does not return to the situation together with the student. In addition, there is always a community circle once a month.

Failure

4

sport, kreslení

Koktavost

Emoční labilita

vysokoškolské magisterské, obor chemie

17

Na druhý stupeň k nám do školy přijíždějí děti z okolních obcí. Jednou tak do školy nastoupila i dívka z vedlejší obce. Dívka bydlela kousek od mého domu. Znala jsem ji z doslechu. Spolu s dívkou přišli do školy i její spolužáci z prvního stupně, kteří ihned své nové spolužáky informovali o problémech s dívkou z předchozí školy. Noví spolužáci si o dívce udělali ihned obrázek. Dívka si nesla status lhářky a zlodějky. V průběhu školních let na druhém stupni se odehrálo několik incidentů, které poté vygradovali v 8. třídě. Jednalo se například o ztrácení se svačin, ztrácení peněz, posměšky kvůli dívčině osobní hygieně apod. Důkazy pro obvinění dívky z krádeží nebyly žádné. To bohužel ostatní žáky nezajímalo. Dívku začali šikanovat. Dívku jsem znala, protože bydlela pár domů od mého. Bylo mi jí líto. Vytvořila jsem si k ní osobní vztah a snažila se ji chránit. Což bylo podle mě špatně, a proto jsem nedokázala situaci vyřešit. V 8. třídě dívka začala přibírat na váze, což spolužákům neušlo. Začali se jí posmívat, že vypadá jako těhotná. Ta slova neušla pozornosti ostatním pedagogům. Dívka byla opravdu těhotná. Vůbec jsem netušila, co v téhle situaci dělat.

Třídu bych zařadila mezi klasické průměrné třídy. Byli zde sportovně, umělecky i jazykově nadané děti, které drželi pospolu a uměli spolu spolupracovat. Vyčleňovali pouze z kolektivu zmiňovanou dívku. Dívka pocházela ze sociálně slabé rodiny. Žila pouze s matkou a sourozenci, později s matčiným přítelem. Dívka méně dbala na osobní hygienu. Vyhýbala se všem společným výletům a akcím. Ve škole patřila spíše k podprůměrným žákům.

Prvotní problémy jsem řešila vyšetřováním krádeží, vyslýchání svědků, ale nikdy se nenašly důkazy pro obvinění nějaké konkrétní osoby. Ve spoustě dalších případech řešení šikany jsem trestala viníky poznámkami. Informovala jsem i rodiče na třídních schůzkách. Dále jsem se snažila pracovat se třídou jako s kolektivem a dělala tzv. kruhy. Snažila jsem se problémy vždy nějak vyřešit a udobřit vztahy ve třídě. Spory se ve třídě pokaždé na nějaký čas uklidnily, ale pokaždé se vrátily. Situaci, kdy dívka otěhotněla jsem nezvládla. Dívky mi bylo strašně líto a nevěděla jsem, jak jí pomoct. Selhala jsem. Případ si nakonec vzala na starosti kolegyně.

Co se týče šikany, tak kruhy byly vždy na nějaký čas účinné. Bohužel se šikana pokaždé objevila. Co se týče informovanosti rodičů na třídních schůzkách, tak to mělo efekt jen na určité žáky. Problémy ustaly až, když se potvrdilo, že je dívka těhotná. Spolužáci ji začali litovat. Problémy definitivně ustaly až poté, co byl dívce sestaven individuální plán výuky. Dívka se přestala účastnit výuky a chodila pouze na konzultace a přezkoušení.

3

In the class we have a pupil in inclusion with autism, ADHD and a mild mental disability, his classmates have known him since the first grade. However, with the onset of puberty, during the sixth grade, more conflict situations began to appear between students in connection with this student's behavior. His classmates did not understand his behavior, as he often hugged them and showed his affection, which was not pleasant for them. The boys in the class didn't want to take him in because, according to them, he had inappropriate questions and answers, they didn't want to talk to him and be in his presence. In addition, this student did not have his own phone at school, so he was used to watching other boys playing games on their phones during breaks, from the first grade. The biggest problem was that this student did not understand their behavior at all, because after school he called some boys from the school and became friends with them, but in the school collective, these same boys rejected him. In the course of their education, the pupils already had many classroom lessons to understand this pupil, but this time these lessons were ineffective. Together with the teacher's assistant and this pupil's mother, we decided to make methodical material - we called them the blue files at work - using pictures and descriptions of situations, we tried to capture as faithfully as possible the needs and feelings that this pupil may experience and a description of the behavior that is appropriate in apply in such situations. We went through these files together at school and then the students took them home to discuss the topic with their parents. Along with this, I sent an email to all parents with detailed information about what is being done at school and why the children brought these files home. The components were well received by both pupils and parents, and conflict situations stopped for a certain period of time. After about two weeks, the situation started to appear again, mainly due to the initiation of one student, who, in my opinion, is the main leader of the boys in the class and all the boys try to win his favor as much as possible. It was this pupil who had the biggest problem with the acceptance and respect of that pupil in inclusion. When this pupil in the inclusion group came to watch the boys playing games on the phone, the leader of the boys started to attack him and use verbal aggression - he misused information from the blue folder and deliberately provoked, mainly insulting the family of this pupil. This situation was repeated approx. 4 times despite negotiation and analysis of the conflicts that took place. In the last fight, there was also physical aggression - a student with autism hit the leader of the boys after provocations, and then the other boys in the class joined him. However, the female students managed to go to the supervision and luckily no one was seriously injured.

student with autism, ADHD and a mild mental disability, medicated, has a teacher's assistant in his class, has very well defined boundaries and habits at school, during the first grade there was never a problem with his acceptance by his classmates. The leader of the boys - a very intelligent boy, the leader and the class clown, likes to be in control, often disrespects the teacher, has the will to influence other boys in the class, athlete - often represents the school - in the past, some disruptive and conflicting behavior was tolerated precisely because of good results , an extrovert, he is not afraid to speak up, his father is a lawyer and the student recognizes him very much, he often adopts patterns of adult behavior and asks questions that he does not fully understand, he wants to be original at all costs and do things differently from others.

Diagnosis, Physical aggression, Bullying

Always after the conflict during the break, I talked with the leader of the boys individually, I tried to get him to describe the situation that happened as best as possible, justify his behavior and try to describe to me why his behavior did not please the student with autism, me and the assistance. After the physical attack, I invited the parents of both pupils, the assistant and both pupils to the school. The leader of the boys expressed that he did not like the behavior of the pupil with autism, so he attacked him. The father of the leader of the boys was very angry and demanded that the autistic student not go to class with them and transfer to a special school. The mother of the pupil with autism then explained that it is not so much her who decides which school he will go to, but the special pedagogic center and tried to describe his needs and benefits that will enable him to be included. As a result, both the leader of the boys and his father apologized to the student with autism. After the meeting, the assistant and the leader of the boys remained alone in the office and we assigned him a new function in the class – protector of a pupil with autism, his task was to monitor whether someone scolds the pupil with autism, pushes him out of the group, or to protect him if someone wanted to hit him. So he had to defend him from the other boys, thereby gaining some power over the situation and at the same time not losing his position in the class in front of the other boys, which suited him very well.

Consequences, Support, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The implemented measures worked immediately, the pupils are now in the 7th grade and it is still working. In general, the situation calmed down, as the leader of the boys no longer influenced others in the class with a negative attitude towards the pupil with autism. On the contrary, I have recently noticed that a pupil with autism is popular with boys because he is good at programming and even lends him a phone under the supervision of an assistant to install new functions and applications for them, or they teach them how to do it.

Longterm success

6. ročník ZŠ, 12 let

sport

VŠ Magisterské studium obor Matematika a biologie

33

Ve třídě máme žáka v inkluzi s autismem, ADHD a lehkým mentálním postižením, spolužáci jej znají již od první třídy. S nástupem puberty, během šesté třídy se však začalo objevovat více konfliktních situací mezi žáky v souvislosti s chováním tohoto žáka. Spolužačky nechápaly jeho chování, jelikož je velmi často objímal a ukazoval tím svoji náklonost, což jim nebylo příjemné. Kluci ve třídě jej nechtěli brát mezi sebe, protože měl dle jejich slov nemístné otázky a odpovědi, nechtěli si s ním povídat a být v jeho přítomnosti. Navíc tento žák neměl svůj vlastní telefon ve škole, o přestávkách byl tedy zvyklý, z prvního stupně, koukat se na ostatní kluky, jak hrají hry na telefonu. Největší problém byl v tom, že tento žák vůbec nerozuměl jejich chování, protože si po škole s některými kluky ze školy volal a přátelil se s nimi, ve školním kolektivu jej tito samí kluci odmítali. V průběhu vzdělávání měli žáci již mnoho třídnických hodin, pro pochopení tohoto žáka, tentokrát se však tyto hodiny míjely účinku. S asistentkou pedagoga a mamkou tohoto žáka jsme se rozhodly zhotovit metodický materiál – pracovně jsme je nazvaly modré složky- pomocí obrázku a popisu situací jsme se snažily, co nejvěrněji zachytit potřeby a pocity, které může tento žák prožívat a popis chování, které je vhodné v takových situacích uplatňovat. Tyto složky jsme společně procházeli ve škole a následně si je žáci odnesli domů pro diskuzi s rodiči na dané téma. Společně s tímto jsem rozeslala email všem rodičům s podrobnými informacemi, co se ve škole řeší, a proč tyto složky děti donesly domů. Složky měly skvěly ohlas jak u žáků, tak u rodičů a konfliktní situace na určitou dobu přestaly. Cca po dvou týdnech se situace začala objevovat znova, hlavně kvůli iniciaci jednoho žáka, který je dle mého názoru hlavní vůdce kluků ve třídě a všichni kluci se snaží získat jeho přízeň, jak jen to jde. Právě tento žák měl největší problém s přijetím a respektem toho žáka v inkluzi. Když se přišel tento žák v inkluzi koukat na kluky, jak hrají hry na telefonu, vůdce kluků se do něj začal navážet a používat slovní agresi – zneužíval informací z modré složky a záměrně provokoval, hlavně urážky na rodinu tohoto žáka. Tato situace se opakovala cca 4x i přes domlouvání a rozbor proběhlých konfliktů. Při poslední potyčce došlo i na fyzickou agresi – žák s autismem po provokacích udeřil vůdce kluků a následně se k němu přidali ostatní kluci ve třídě. Spolužačky však stihly dojít pro dozor a naštěstí nikdo nebyl vážně zraněn.

Žák s autismem, ADHD a lehkým mentálním postižením, medikován, ve třídě má asistentku pedagoga, ve škole má velmi dobře stanovené hranice a návyky, v průběhu prvního stupně nikdy nebyl problém s jeho přijetím spolužáky. Vůdce kluků – velmi inteligentní kluk, vůdce a šašek třídy, má rád věci pod kontrolou, učitele často nerespektuje, má vůli ovlivňovat ostatní kluky ve třídě, sportovec – často reprezentuje školu – v minulosti mu bylo některé rušivé a konfliktní chování tolerováno právě kvůli dobrým výsledkům, extrovert, nebojí se tzv. ozvat, jeho otec je právník a žák jej velmi uznává, přejímá často vzorce chování dospělých a ptá se i na otázky, kterým zcela nerozumí, za každou cenu chce být originální a dělat věci jinak než ostatní.

Vždy po konfliktu o přestávce jsem jednala s vůdcem kluků individuálně, snažila jsem se, aby mi on sám co nejlépe popsal situaci, která se stala, odůvodnil své chování a zkusil mi popsat, proč se jeho chování nelíbilo žákovi s autismem, mně a asistence. Po fyzickém napadení jsem pozvala do školy rodiče obou žáků, asistentku a oba žáky. Vůdce kluků vyjádřil, že se mu chování žáka s autismem nelíbilo, proto jej napadl. Otec vůdce kluků byli hodně naštvaní a požadovali, aby žák s autismem nechodil s nimi do třídy a přestoupil na školu speciální. Maminka žáka s autismem pak vysvětlovala, že to na jakou školu bude chodit nerozhoduje až tak ona, ale speciální pedagogické centrum a snažila se popisovala jeho potřeby a benefity, které mu umožní inkluze. Ve výsledku se vůdce kluků i jeho otec žákovi s autismem omluvili. Po setkání jsme s asistentkou a vůdcem kluků zůstali ještě v kanceláři sami a přidělili jsme mu novou funkci ve třídě – ochránce žáka s autismem, měl za úkol dohlížet, jestli žákovi s autismem někdo nenadává, nevytlačuje jej z kolektivu, popř. jej chránit, kdyby jej někdo chtěl uhodit. Měl jej tedy bránit před ostatními kluky, čímž získal určitou moc nad situací a zároveň tím před ostatními kluky neztratil svoje postavení ve třídě, což mu velmi vyhovovalo.

Zavedená opatření zafungovala ihned, žáci jsou dnes v 7. třídě a stále to funguje. Obecně se situace uklidnila, jelikož vůdce kluků již ostatní ve třídě neovlivňoval negativním postojem k žákovi s autismem. Naopak, v poslední době jsem zaznamenala, že je žák s autismem u kluků oblíbený, jelikož mu jde programování a dokonce mu pod dohledem asistentky telefon půjčují, aby jim nainstaloval nové funkce a aplikace, popř. je učí jak to mají dělat.

3

The situation happened to me in the second grade of elementary school, when there was a boy in the class who talked back and didn't want to do anything. I would say a typical teenager with whom you don't get along, or at least I do. I regret this situation that I couldn't have handled it differently, but I tell myself that this is also part of the job of a teacher and you are also only human. I wanted the student to do some task, I don't know what it was anymore. But the student refused and did not want to work. I warned him that I would evaluate it, that I would want to see it. He still didn't work all the time. I started to raise my voice if he didn't care if he got a 5. Of course he didn't care. I started threatening the principal, even though I don't know why at all. At that moment it somehow occurred to me, but I have to say that it was at the beginning of my teaching career. So I told him if he didn't start working immediately, I would go to the director's office. He didn't care again, so I got up and followed him saying that we were really going there.

didn't know the student very well, I was like a supl in the class, otherwise I taught other children. Therefore, the student may have had the feeling that he can jump on me and I can't do much about it. The student was disruptive, non-verbal, I don't remember that he had any disorder.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

Solving the problematic behavior was not abrupt, only after a more heated dialogue I took him outside and tried to get him to stop or at least stop disturbing others. I calmly began to explain to him that I don't really care what he gets or how he normally behaves, I don't remember exactly. but I actually let him know that I was absolutely not interested in him as a person and that the only thing I wanted was for him to at least not disturb the others and me, if the grades were not important to him. I tried to make him know that I was above him. And of course I know that this should not be done and I'm not proud of it, but at that moment we simply couldn't keep our nerves, and she didn't even know what to do.

The result was that the student understood in the final and stopped disrupting the class, I didn't teach him anymore. I know that I asked other colleagues how they handled him, I don't remember that anymore. But of course the result was negative, when I failed as a teacher and could not solve the situation in a different way.

Failure

14 let, 8. třída

Výtvarná výchova + Speciální pedagogika

10 let

Situace se mi stala na druhém stupni základní školy, kdy ve třídě byl chlapec, který odmlouval a nechtělo se mu nic dělat. Řekla bych takový typický puberťák, se kterým se ale nedomluvíte, nebo aspoň já. Této situace lituji, že jsem ji nezvládla jinak, ale říkám si, že i to k práci učitele patří a taky jste jen člověk. Chtěla jsem po žákovi, aby udělal nějaký úkol, už nevím, co to bylo. Žák ale odmlouval a nechtělo se mu pracovat. Upozorňovala jsem ho, že to budu hodnotit, že to budu chtít vidět. Celou dobu stále nepracoval. Začala jsem zvedat hlas, jestli mu je jedno, zda dostane za 5. Samozřejmě, že jedno mu to bylo. Začala jsem vyhrožovat ředitelnou, I když vůbec nveím proč.V té chvíli mi to nějak přišlo, musím ale říct, že to bylo na začátku mého učitelství. Řekla jsem mu teda, jestli okamžitě nezačne pracovat, půjde do ředitelny. Bylo mu to opět jedno, tak jsem se zvedla a šla za ním s tím, že tam opravdu jdeme.

Žáka jsem moc neznala, byla jsem ve třídě jako supl, jinak jsem učila jiné děti. Proto možná měl žák pocit, že si na mě může vyskakovat a já s tím nic moc nezmůžu. Žák byl vyrušující, odmlouvající, nepamatuju si, že by měl nějakou poruchu.

Řešení problematického chování nebylo překotné, až po vyostřenějším dialogu jsem si ho vzala ven a snažila se, aby přestal nebo aspoň přestal rušit ostatní. Začala jsem mu v klidu vysvětlovat, že mi je úplně jedno, co dostane nebo jak se normálně chová, přesně si to nepamatuju. ale vlastně jsem mu dala najevo, že jako osobnost mě absolutně nezajímá a že jediné, co chci, tak aby aspoň nerušil ostatní a mě, když známky pro něj nemají váhu. Snažila jsem se o to aby věděl, že já jsem nad ním. A samozřejmě vím, že toto se dělat nemá a nejsem na to pyšná, ale v té chvíli jsme jednodušše neudržela nervy, a ani nevěděla, co přímo dělat.

Výsledek byl takový, že žák ve finále pochopil a přestal třídu rušit, dál jsem ho neučila. Vím, že jsem se ptala ostatních kolegů, jak s ním nakládají, to už si nepamatuju. Ale výsledek byl samozřejmě negatovní, kdy já po své učitelské stránce selhala a nedokázala tu situaci vyřešit jinak.

3

Žačka was always quite calm and nice, but for quite a long time we were looking for a way to each other, because we simply did not understand each other. This conflict probably started because I had been angry with her for a long time. This stemmed from the fact that she had previously left the class alone and gone to play the devil somewhere other than with her classmates. One morning I came to class and the student had her feet on the desk. At first I didn't deal with it because I thought that after the greeting he would sit down normally, but that didn't happen. First I admonished her to sit normally like the others, but put only one leg down. That really pissed me off so I started yelling at her and being really annoying, which must have thrown the whole class off.

Žačka was always very complicated, but more or less nice. She wasn't afraid to voice her disapproval and spoke up when she didn't like something. At the same time, if it was sometimes not her way, she knew how to show it quite harshly. He lives in a family with both parents and they have a small farm. She likes to take care of animals, ride horses and is generally interested in nature. Her upbringing was quite free, which may be the source of occasional defiance.

Nonverbal disruption of lessons

I started shouting really loudly at the student that we were not in a pub somewhere or at home watching TV. I was also gesticulating and throwing my arms around. The student then sat down normally and was more scared than learned for the whole hour. I think my reaction stemmed from a longer term dislike of her.

Disrespectful communication, Working with the collective

After the whole incident, the atmosphere in the class was more or less tense, because this behavior is not my habit. Later we sat down and everyone discussed the situation, we said why such things happen sometimes.

Failure

5.ročník, 11 let

péče o domácí mazlíčky, zpěv, pobyt v přírodě

učitelství chemie a matematiky pro střední školy, učitelství pro základní školy

21

Žačka byla vždy celkem klidná a milá, ovšem celkem dlouhou dobu jsme si k sobě hledali cestu, jelikož jsme si prostě nerozuměli. Tento konflikt začal nejspíš, protože jsem už delší dobu na ni byla naštvaná. To pramenilo z toho, že předtím nechala třídu na holičkách a šla dělat čerta jinam než se svými spolužáky. Jednou ráno jsem přišla do třídy a žačka měla nohy na lavici. Nejprve jsem to neřešila, protože jsem si myslela, že po pozdravu si sedne normálně, jenže to se nestalo. Nejprve jsem ji napomenula, aby si sedla normálně jako ostatní, ale dala dolů jen jednu nohu. To mě opravdu rozčílilo, takže jsem na ni začala křičet a byla jsem opravdu nepříjemná, což muselo rozhodit celou třídu.

Žačka byla vždy velmi komplikovaná, ale víceméně milá. Nebála se dát najevo nesouhlas a ozvala se, když se jí něco nelíbilo. Zároveň pokud někdy nebylo po jejím, tak to uměla dát dost tvrdě najevo. V rodině žije s oběma rodiči a mají malou farmu. Ráda se stará o zvířata, jezdí na koních a celkově se o přírodu zajímá. Její výchova byla celkem volná, z čeho může pramenit občasná vzdorovitost.

Začala jsem na žačku opravdu hlasitě křičet, že nejsme někde v hospodě nebo doma u televize. Také jsem gestikulovala a rozhazovala rukama. Žačka si poté sedla normálně a byla celou hodinu spíš vyděšená než ponaučená. Myslím, že moje reakce pramenila z dlouhodobějších nesympatií k ní.

Po celém incidentu byla ve třídě víceméně napnutá atmosféra, protože toto jednání není u mě zvykem. Později jsme si sedli a všichni nastalou situaci probrali, řekli jsme si proč se takové věci občas stávají.

3

have been working with the boy since kindergarten. The problems started only now, when he entered the first grade. One particular case I can cite happened recently. Like every morning, I picked him up together with the other freshmen in the locker room and led them to class. He was not behaving in any strange way, as always he was talking to himself, humming. However, problems started already in the first hour. When greeting the teacher, I had to lift him to stand up, but he resisted. During the lesson, he refused to cooperate with me and the teacher. He skipped tasks, played with tools, mask. Anything was more interesting to him than teaching. He was out of his mind for the entire first hour, but he was still able to answer the teacher's questions. After the bell for recess, he happily ran to the carpet to play and I got some rest.

The second hour was worse. The boy didn't seem to realize that classes had already started. He was sitting in the desk with his side turned to the teacher and instead of counting, he was looking at the pictures on the board. I tried to get him involved in activities, but he just resisted. Even when singing the song, he didn't join in, yet he always likes to sing. Cooperation with him was impossible. He cut himself and didn't want to do anything anymore. He started shouting that he was hungry, that he needed to replenish his energy and was disturbing the whole class. I tried to convince him that there would be a big break soon, but he didn't understand. He started playing with the dots in the math and throwing away the slip of paper he was given. He didn't care about anything. His classmates started to turn on him and I knew that a simple arrangement would not be enough. The teacher was slowly losing her patience, and so was I, so I decided that I had to take the boy out of the class. The boy didn't want to walk or move, so I took him and carried him to the corridor. He continued his monologue about hunger and energy. I carried the boy into the corridor and sat with him on the bench. He seemed agitated to me, so I slowly started talking to him. I asked him simple questions, such as what he had for breakfast, what he had for a snack. After a while, I moved on to more complex questions, such as why he doesn't want to study today. He answered me calmly and I learned that he wants to learn, but doesn't feel up to it. So I searched further until I got to the main problem. The boy told me that he went to bed late at night and didn't want to get up in the morning.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

We spent less than ten minutes in the corridor. After returning to the classroom, I offered him a drink, he happily took it and slowly began to concentrate. Unfortunately, the peace did not last long. He blurted out something about hunger a few more times as he drank, but thankfully he dropped the subject and began to look around the classroom. I tried to involve him, I opened the textbook and showed him what we were working on. The boy couldn't concentrate. He turned and looked around the class. Five minutes before the end of the lesson, the coloring activity came and he finally got involved. I calmed the boy down with a drink for a short time, but I couldn't help him concentrate. The next hours were the same. He always got involved for a while, but then he stopped enjoying the activity and started playing with something. Instead of involving the boy in joint activities, I decided to work alone with him. This method worked, but I still didn't fully win the boy over.

Transfer of student, Interview, Warning

At the end of the day, the teacher and I were exhausted. It was a new experience for us and we didn't know how to work with him. We're still not sure exactly how to work with the boy.

Failure

7 let, 1. třída

ADHD

Neuznávání pravidel

SŠ s maturitou

1,5 roku

S chlapcem pracuji již od školky. Problémy nastaly až nyní, kdy nastoupil do první třídy. Jeden konkrétní případ, který mohu uvést, se stal nedávno. Jako každé ráno jsem ho vyzvedla společně s dalšími prvňáčky v šatně a dovedla je do třídy. Nechoval se nijak zvláštně, jako vždy si povídal, broukal. Již v první hodině však začaly problémy. Při zdravení paní učitelky jsem ho musela zvedat, aby se postavil, ale on vzdoroval. Během hodiny odmítal spolupracovat se mnou i s paní učitelkou. Přeskakoval úkoly, hrál si s pomůckami, rouškou. Cokoliv bylo pro něj zajímavější než výuka. Celou první hodinu byl hlavou pryč, ale i tak dokázal odpovídat na otázky paní učitelky. Po zazvonění na přestávku šťastně běžel na koberec si hrát a já si trochu oddychla.

Druhá hodina byla horší. Chlapec jakoby si neuvědomil, že již začalo vyučování. Seděl v lavici otočený k paní učitelce bokem a místo počítání si prohlížel obrázky na nástěnce. Snažila jsem se ho zapojit do aktivit, ale on jen vzdoroval. Ani při zpívání písničky se nezapojil a přitom vždycky rád zpívá. Spolupráce s ním byla nemožná. Sekl se a už nechtěl nic dělat. Začal vykřikovat že má hlad, že musí doplnit energii a rušil celou třídu. Snažila jsem se mu domluvit, že za chvíli bude velká přestávka, ale on nevnímal. Začal si hrát s puntíky do matiky a odhazoval papírový lístek, který dostal. Nic ho nezajímalo. Spolužáci se na něj začali otáčet a já věděla, že jednoduchá domluva nebude stačit. Paní učitelka už pomalu začala ztrácet trpělivost, já taky a tak jsem se rozhodla, že chlapce musím ze třídy vyvést. Chlapec nechtěl chodit a nijak se hýbat, tak jsem ho vzala a odnesla ho na chodbu. On pokračoval ve svém monologu o hladu a energii. Chlapce jsem odnesla na chodbu a posadila jsem se s ním na lavičku. Působil na mě rozrušeně, tak jsem se s ním pomalu začala bavit. Pokládala jsem mu jednoduché otázky například co měl na snídani, co má na svačinu. Po chvíli jsem přešla na složitější otázky jako třeba proč se nechce dneska učit. Odpovídal mi v klidu a dozvěděla jsem se, že se chce učit, ale necítí se na to. Vyzvídala jsem tedy dál až jsem se dostala k hlavnímu problému. Chlapec mi prozradil, že šel spát pozdě večer a ráno se mu nechtělo vstávat.

Na chodbě jsme strávili necelých deset minut. Po vrácení do třídy jsem mu nabídla pití, on si ji spokojeně vzal a pomalu se začal soustředit. Bohužel klid netrval dlouho. Během pití ještě párkrát utrousil něco o hladu, naštěstí však toto téma opustil a začal se rozhlížet po třídě. Snažila jsem se ho zapojovat, otevřela jsem mu učebnici a ukázala mu, na čem zrovna pracujeme. Chlapec se nedokázal soustředit. Otáčel se a díval se po třídě. Pět minut před koncem hodiny přišla aktivita omalovávání a do té se konečně zapojil. Krátkodobě jsem chlapce uklidnila pitím, ale nedokázala jsem mu pomoct se soustředit. Další hodiny probíhaly stejně. Chvilku se vždy zapojil, ale pak ho aktivita přestala bavit a tak si začal s něčím hrát. Místo zapojení chlapce do společných aktivit jsem se rozhodla, že s ním budu pracovat o samotě. Tato metoda zabrala, ale i tak jsem chlapce nezískala naplno.

Na konci dne jsme byly s paní učitelkou vyčerpané. Byl to pro nás nový zážitek a nevěděly jsme, jak s ním pracovat. Stále si nejsme jisté, jak s chlapce přesně pracovat.

3

At the beginning of the school year, a Roma student came to the class due to relocation. Almost everyone got along with him from the beginning, except for the described student. She had an insurmountable problem sharing a class with a Roma student. Over time, it progressed to such a stage where she managed to turn almost the entire class against the Roma student. A physics teacher noticed this and took action.

As the described pupil's parents are divorced, she lives only with her mother. Hatred of the Roma/Roma classmate could also arise here. The mother even went to school several times to complain that her daughter would not share a class with a Roma classmate. Here you can probably see how an individual can influence larger groups of people, when over time a female student succeeded in turning the entire class against a Roma classmate.

Bullying

After discovering that the situation described above was taking place in the classroom, the physics teacher began to solve the given situation. First, he tried to explain to the emphatically described pupil that we do not choose the color of our skin and that she cannot judge him accordingly. Subsequently, the physics class was devoted to this issue, because the physicist was also the class teacher. Subsequently, the student started indirectly attacking the teacher because he was defending the Roma student. The same with her mother, who came to school again and complained about the teacher.

Interview, Cooperation with experts

The situation escalated to such an extent that the school psychologist had to start dealing with it, who fortunately managed to save the situation. Most of the classmates started talking with the Roma classmate again. The described student still had a dislike for him, but it no longer showed like that.

Partial success

13. let, VII. třída

Sociální sítě, seriály

Arogance,Rasismus

Mgr., Fyzika, Informatika

15

Na začátku školního roku přišel do třídy romský žák kvůli přestěhování. Téměř všichni s ním ze začátku vycházeli až na popisovanou žákyni. Ta měla nepřekonatelný problém sdílet třídu s romským žákem. Časem to pokročilo do takové fáze, kdy se jí podařilo proti romskému žákovi poštvat skoro celou třídu. Toho si všiml učitel fyziky, který začal jednat.

Jelikož jsou rodiče popisované žákyně rozvedení, tak žije pouze s matkou. Zde také mohla vzniknout nenávist k romům/romskému spolužákovi. Matka si dokonce byla ve škole několikrát ztěžovat, že její dcera nebude sdílet třídu s romským spolužákem. Zde je patrně vidět, jak jedinec dokáže ovlivnit větší skupiny lidí, kdy se postupem času podařilo žákyni poštvat proti romskému spolužákovi celou třídu.

Po zjištění, že se ve třídě odehrává výše popsaná situace, začal učitel fyziky danou situaci řešit. Nejprve se snažil důrazně popisované žákyni vysvětlit, že si barvu pleti nevybíráme a že ho podle toho nemůže odsuzovat. Následně byla hodina fyziky věnovaná této problematice, protože fyzikář byl zároveň třídním učitelem. Následně žákyně začla nepřímo útočit na učitele, protože romského žáka bránil. To samé i její matka, která opět přicházela do školy a ztěžovala si na učitele.

Daná situace vygradovala až do takové míry, že se tím musel začít zabývat školní psycholog, který danou situaci našťastí zvládnul zachránit. Vetšina spolužáků se s romským spolužákem opět začala bavit. Popisovaná žákyně k němu měla stále odpor, ale už se tak neprojevovala.

3

We had a pupil here about a year ago. The student never excelled. She mostly had threes and fours, but whenever she needed to, she was able to pull it off with ones. However, she didn't go to school much, so she didn't have many friends and she often missed class notes. And there were problems with those notes. When she got to school, she told her classmates to let her copy the notebooks. She never asked and expected it as a given. So the others didn't like her very much. They thought it wasn't fair that they had to go to school and write everything down honestly, and she came every once in a while and just wanted to copy the lessons. After a while, they stopped lending her notebooks and no one bothered with the student. Žačka was no slouch, so she argued with them. During class, she made excuses that she had nothing to study because her classmates didn't want to let her copy notebooks.

The student was a truant and the rest of the class didn't like it.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

Once during a classroom lesson, when the student was at school, I asked the students what was going on in their class. The students explained everything to me. I told them to say it to each other, so for the rest of the lesson the student discussed their problem with the rest of the class. As I said before, the student was no slouch, so she was not afraid and did not keep silent. At first, everyone argued. The student thought she was right, and the class thought they were right.

Working with the collective

In the end, they agreed that the student would try to go to school as often as possible, and if by chance she didn't have any notes, she would talk more politely about them. By the end of the quarter they were friends, so the whole situation was resolved. I just introduced them in class, and the students said the rest themselves.

Longterm success

19 let, 4. ročník (SŠ)

Poslech hudby, zpěv, nakupování

Vysokoškolské

25

Asi před rokem jsme tady měli žačku. Žačka nikdy nevynikala. Většinou měla trojky a čtverky, ale vždy, když potřebovala, dokázala to vytáhnout i na jedničky. Do školy ovšem moc nechodila, takže neměla moc kamarádů a hodně často jí chyběly zápisky z hodin. A s těma zápiskama byly problémy. Když došla do školy, tak řekla spolužákům, aby jí dali opsat sešity. Nikdy nepoprosila a čekala to jako hotovou věc. Takže jí ostatní neměli moc rádi. Mysleli si, že není fér, když oni musí chodit do školy a vše si poctivě psát, a ona si přišla jednou za čas a učivo si chtěla jen opsat. Po čase ji přestali sešity půjčovat a s žačkou se nikdo nebavil. Žačka nebyla žádná puťka, takže se s nimi hádala. Při vyučování se vymlouvala, že se nemá z čeho učit, protože jí spolužáci nechtějí dávat opsat sešity.

Žačka byla záškolačka a zbytku třídy se to nelíbilo.

Jednou na třídnické hodině, když byla žačka ve škole, jsem se studentů zeptala, co se u nich ve třídě děje. Studenti mi vše vylíčili. Řekla jsem jim, aby si to mezi sebou vyříkali, takže ve zbytku hodiny žačka diskutovala se zbytkem třídy o jejich problému. Jak už jsem říkala, žačka nebyla žádná puťka, takže se nebála a nemlčela. Nejdříve se všichni hádali. Žačka si myslela, že je v právu, a třída si zase myslela, že pravdu mají oni.

Nakonec se domluvili, že se žačka pokusí do školy chodit co nejčastěji, a pokud náhodou nebude mít nějaké zápisky, tak si o ně řekne slušněji. Na konci čtvrťáku z nich byli kamarádi, takže se celá situace vyřešila. Já jsem je na třídnické hodině jen navedla, a zbytek si vyříkali studenti sami.

3

During the long break, I registered an argument between two fifth graders while supervising in the corridor. One student attacked his classmate very vulgarly and even tried to physically assault him.

The student came from a single-parent family where he lived with his mother and older brother while his father was in prison.

Physical aggression, Verbal aggression

I quickly approached him and tried to prevent him from attacking. While trying to tear it away, one student bumped into me. Without finding out the root cause of this conflict, I yelled at him in exasperation and threatened him with a demeanor.

Physical intervention, Disrespectful communication, Warning

second supervising teacher in the hallway noticed this conflict and asked me for an interview, in which he brought to my attention the poor family situation of a student whose father was in prison at the time. As I later learned, the whole problem arose precisely because a classmate mocked the student because of his father. An older colleague advised me that next time I should find out the primary cause of the situation and only choose the appropriate solution after considering all the circumstances. Since it was also his class teacher, he told me that he would solve the whole situation with the student himself. From the class teacher's statement, I learned that similar behavior was not repeated in the future.

Failure

11 let, 5. třída

fotbal

Agrese

vysokoškolské, učitelství prvního stupně

2

V průběhu velké přestávky jsem při dozoru na chodbě zaregistrovala hádku mezi dvěma žáky páté třídy. Jeden žák velmi vulgárně napadal svého spolužáka a dokonce se ho pokusil fyzicky napadnout.

Žák pocházel z neúplné rodiny, kdy žil s matkou a starším bratrem, zatímco otec byl ve vězení.

Rychle jsem k němu přistoupila a snažila jsem se mu v útoku zabránit. Při pokusu o jeho odtržení do mě jeden žák vrazil. Aniž bych zjistila prvotní příčinu tohoto konfliktu, v rozčílení jsem na něj zakřičela a pohrozila mu dvojkou z chování.

Druhý dozorující učitel na chodbě si všiml tohoto konfliktu a požádal mě o rozhovor, ve kterém mě upozornil na špatnou rodinnou situaci žáka, jehož otec byl v té době ve vězení. Jak jsem se později dozvěděla, tak právě kvůli tomu, že se žákovi spolužák kvůli jeho otci posmíval, celý problém vznikl. Starší kolega mi poradil, abych příště zjistila prvotní příčinu vzniklé situace a teprve po zvážení všech okolností volila vhodný postup řešení. Protože se zároveň jednalo o jeho třídního učitele, řekl mi, že s žákem celou situaci dořeší sám. Z vyjádření třídního učitele jsem se dozvěděla, že podobné chování už se v budoucnu neopakovalo.

3

This situation happened to me at my previous job. I used to teach at a very ordinary country school where a lot of children went. At the same time, this school was catchment school, so even problematic children went there. And just such a very problematic class here was the seventh grade. Specifically, one boy who created a very stuffy and unpleasant atmosphere in the class. In seventh grade, every teacher was afraid to teach. Myself, before entering the classroom, I was always out of breath and my hands were shaking, because the screams could be heard on the other side of the school. The boy was able to influence the whole class so much that he really enjoyed the mess. But this was not the boy's first problem. The boy was making trouble every hour and nothing paid him. I tried it from the beginning after a good one, so the appropriate motivation and praise, but it didn't work for him at all, in fact it made him even more difficult. I tried to pay attention to him individually, but that didn't work either. I experienced the worst situation during one of our Czech lessons. The boy came to school that day quite upset and I already knew there would be problems. Our assignment for the day was a song, so I was slowly making notes on the board when there was laughter and whistling from the back bench, making the whole class laugh. I tried not to react to him and finished the entire entry. I turned around and started to calm the class down, but the boy didn't like that at all, who instead of writing in his notebook was scribbling on the desk and kept answering my calls for the students to calm down. He answered me in a way that I should rather calm down, if something bothers me, I hardly ignored it, even though it was very difficult for me. The other students thought it was very funny, so they had a good time with it. When I saw the boy destroying the bench, I told him that what he had drawn there was rubberized. The boy rocked in his chair and said with a smirk: "I'm not going to rubber anything, and if you want, you can do it yourself."

Personal history: The boy is a very problematic student. He is not interested in doing anything at school, he does not see anyone as an authority and he does not respect older people at all. He doesn't do his homework, refuses to cooperate with teachers and revels in the chaos he causes in the classroom. His only hobbies are watching series, playing computer games and hanging out with his friends. The boy's parents are both high-ranking employees in a private company, so they allow him freedom in everything. The boy has no responsibilities at home. He is an only child himself, so he gets everything he can think of. The parents defend their son in his actions and accuse the teacher of causing the way their son behaves. According to the parents, the fault lies with the teachers who sit on their son and thus cause him problems at school. Class history: Seventh grade is the fear of all teachers because of the boy. If the boy is not in the class, he can get along with the other students almost without any problems. With exceptions, the pupils behave in a disciplined manner, work under the supervision of the teacher and cooperate smoothly. The problem arises when he appears here. The whole class starts behaving according to how the boy behaves. The class is busy, students are laughing, throwing chairs, banging things on tables, jumping into the teacher's speech, even verbally insulting the teacher. Cooperation is almost impossible at that moment, and teachers often do not know what to do with this class, because they can try harder, but it is useless, at that moment the teacher in the class is as if he does not exist.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

When the boy and I found ourselves outside the door, I tried to calm him down at the beginning and told him that we could talk about it together calmly, that it would be enough for me if he sincerely apologized to me, that he wouldn't have any problems, and that I won't even give him a note in the student book. But the boy didn't want to understand it at all and shouted at me that I shouldn't touch him at all and how dare I sit on him and still have some problems with him. At that moment I didn't know what to do, so I said to him: “Come on boy, let's talk about what happened.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

The boy continued his behavior immediately after the incident and after being reprimanded by the school principal herself. Even for hours there was an incredible din and noise in the classroom. The boy acted as if nothing had happened and continued to smash things around him. He found it very funny when I completely ignored his behavior and tried to go back to the lesson so that I could at least finish the material being discussed. But that wasn't the end of the day. The boy kept adding to his behavior and began to mock and poke and prod me with his comments about my appearance or my learning experience. I remember him telling me over and over "what a stupid cow I am and that I don't really know what I'm doing there, I'm just trying to look important in front of others

Failure

13 let, 7. ročník

Hraní počítačových her, sledování seriálů, scházení se s kamarády.

Vykřikování,Vulgární vyjadřování,Lhaní,Ničení majetku,Agrese

Vysokoškolské vzdělání (magisterské), aprobace: Český jazyk, Společenské vědy

20 let

Tahle ta situace se mi stala v mém předchozím zaměstnání. Dříve jsem učila na úplně obyčejné venkovské škole, kam chodila spousta dětí. Tato škola byla zároveň spádová, takže tam chodili i děti problematické. A právě takovou velice problematickou třídou zde byla sedmá třída. Konkrétně jeden chlapec, který ve třídě vytvářel velice dusnou a nepříjemnou atmosféru. V sedmé třídě se každá učitelka bála učit. Samotné se mi před vstupem do třídy vždy tajil dech a třásly se mi ruce, protože ten křik byl slyšet až na druhé straně školy. Chlapec dokázal celou třídu tak moc ovlivnit, že si v tom bordelu strašně liboval. Ale tohle nebyl chlapcov první problém. Chlapec dělal problémy každou hodinu a nic na něj neplatilo. Zkoušela jsem to ze začátku po dobrém, takže patřičná motivace a pochvaly, ale to na něj vůbec nezabíralo, ba dokonce ho to ještě víc nutilo dělat problémy. Snažila jsem se mu individuálně věnovat, ale to také nefungovalo. Nejhorší situaci jsem zažila během jedné naší hodiny češtiny. Chlapec přišel ten den docela rozladěný do školy a já už věděla, že budou problémy. Naším úkolem ten den byla skladba, takže jsem pomalu dělala zápis na tabuli, když se ze zadní lavice ozval smích a pískání, což rozesmálo celou třídu. Snažila jsem se na něj nereagovat a dodělala jsem celý zápis. Otočila jsem se a začala jsem třídu uklidňovat, to se ale vůbec nelíbilo chlapci, který si místo zápisu do sešitu čmáral po lavici a furt odpovídal na moje výzvy, ať se žáci uklidní. Odpovídal mi způsobem, že se mám spíš uklidnit já, pokud mi něco vadí, to jsem stěží ignorovala, i když to pro mne bylo velice obtížné. Ostatním žákům to přišlo tuze vtipné, a tak se tím dobře bavili. Když jsem viděla, jak chlapec ničí lavici, tak jsem mu řekla, že to, co tam nakreslil vygumuje. Chlapec se houpal na židli a s úšklebkem řekl: „Já nic gumovat nebudu a jestli chcete, tak si to můžete udělat sama.

Osobní anamnéza: Chlapec je velice problematický žák. Nemá zájem do školy nic dělat, nevnímá nikoho jako autoritu a vůbec nerespektuje starší osoby. Neplní si své povinnosti do školy, odmítá spolupracovat s učiteli a libuje si v chaosu, který ve třídě způsobuje. Jeho jediné záliby jsou sledování seriálů, hraní počítačových her a stýkání se se svými kamarády. Chlapcovy rodiče jsou oba vysoce postavení zaměstnanci v soukromé firmě, a tak mu dopřávají volnost ve všem. Chlapec nemá doma žádné povinnosti. Sám je jedináček, a tak se mu dostává všeho na co pomyslí. Rodiče se svého syna v jeho činnostech zastávají a obviňují učitele, že zapříčiňují, to, jak se jejich syn chová. Chyba je podle rodičů v učitelích, kteří si na jejich synovi zasednou a způsobují mu tak ve škole problémy. Třídní anamnéza: Sedmá třída je kvůli chlapci postrachem všech učitelů. Pokud se ve třídě chlapec nenachází, tak se s ostatními žáky dá vycházet skoro až bez problému. Žáci se chovají až na výjimky ukázněně, pracují pod dohledem učitele a bezproblémově spolupracují. Problém nastává tehdy, když se zde objeví on. Celá třída se začne chovat podle toho, jak se chová chlapec. Ve třídě je ruch, žáci se smějí, vržou židlemi, mlátí věcmi o stoly, skáčou učiteli do řeči, dokonce učitele slovně urážejí. Spolupráce je v tu chvíli až nemožná a učitelé si často nevědí rady, co si s touto třídou počít, protože se mohou snažit o to více, ale je to zbytečné, v tu chvíli učitel ve třídě jako by neexistoval.

Když jsme se s chlapcem ocitli za dveřmi, tak jsem se ho ze začátku snažila uklidnit a řekla jsem mu, že si o tom můžeme společně v klidu promluvit, že mi bude stačit, když se mi upřímně omluví, nebude mít žádné problémy, a že mu dokonce nedám ani poznámku do žákovské knížky. Chlapec to ale vůbec nechtěl pochopit a rozkřikl se na mě, že se ho vůbec nemám dotýkat a co si to vlastně dovoluju, že jsem si na něj zasedla a furt s ním mám nějaké problémy. V tu chvíli jsem nevěděla, co mám dělat, a tak jsem mu řekla: „No tak chlapce, tak si popovídáme o tom, co se stalo.

Chlapec hned po incidentu a po pokárání samotnou ředitelkou školy pokračoval ve svém chování. Dokonce hodiny byl ve třídě neskutečný rámus a hluk. Chlapec se choval, jako by se nic nestalo a pokračoval v mlácení věcí kolem sebe. Velice vtipné mu připadalo, když jsem jeho chování zcela ignorovala a snažila jsem se vrátit zpět k výuce, abych mohla alespoň dokončit probíranou látku. Avšak tím to pro ten den ještě neskončilo. Chlapec stále přidával svému chování a začal se mi vysmívat a popichovat a provokovat mě jeho komentáři o mém vzhledu či o mých zkušenostech s učením. Pamatuji si, že mi stále dokola opakoval: „jaká jsem pitomá kráva a že vůbec vlastně nevím, co tam dělám, jen se snažím vypadat důležitě před ostatníma

3

At the beginning of May, the children had to work on filling in simple worksheets, with the aim of repeating the curriculum from distance learning. Most of the children participated without a problem, but a girl with autism spectrum disorder constantly required the help of an assistant, even though she can work independently. The girl was shouting at the assistant to come and help her, raising her voice at her and disturbing the other pupils. As the assistant calmed her down and persuaded her to work alone, the girl was uncomfortable, banging her hands on the desk, teary-eyed and angry. Once she started working on her own, she would shout out the correct answers out loud, which was counterproductive to the other children's work. I was aware that this whole situation is largely influenced by the autism spectrum disorder and the children's stay outside the collective during long-term distance learning. Despite all this, I had to lead the girl to independence, to respect the teacher's assistant and to behave decently towards her.

The girl is a child with special educational needs, diagnosed with an autism spectrum disorder. Due to the peculiarities of the disability, it needs an individual approach, increased staffing and respect for the specifics that result from the diagnosis. She had a deferral of compulsory schooling and completed a year in a preparatory class before entering the first year. Due to the facts discovered during the special pedagogical examination, the child is included in the fourth level of support measures - a teacher's assistant for the entire period of stay in the school. Performance in all areas is affected by short-term, non-constant attention. He reacts very positively to the team. When the other children are working, he is actively working too. The girl's difficulty is understanding verbal instructions, it is necessary to follow the instructions step by step, speak clearly and concisely. It is necessary to make sure that he understands the assignment. The girl is often able to work independently, knows the correct answers, but requires constant reassurance of correctness. In distance education, the girl worked diligently and carefully with the support of her parents and the teaching assistant. However, after the children returned to school, compliance with the rules at school significantly worsened (talking in class, shouting, negative communication with the teacher's assistant and the class teacher in case of disagreement). It is necessary to strengthen the child's independence. There are several other children in the class who need the support of a teaching assistant.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

When the girl kept interrupting and yelling at the assistant, I took her back to the quiet area (on the couch) and talked to her about her behavior towards the assistant. I emphasized that the assistant likes her, that we like her too, that we are friends and that we don't disturb each other at work. I allowed the girl to have a stuffed animal in her hand, I tried to calm her down. At the same time, I still emphasized that the children must listen to me, that the other children are working and that we have rules that need to be followed. Finally, we called the assistant after us and the girl apologized to her. We took the stuffed animal and gave it to the girl on the bench so that he could watch how the little girl was doing. We agreed on tasks that another friend can help her with and marked them with a star.

Agreement, Support, Transfer of student, Interview

The girl was managed to calm down emotionally so that she could join work again. By apologizing to the assistant, the other children also saw that I deal with bad behavior towards other people and that it is not possible to tolerate inappropriate behavior even in children with autism spectrum disorder. Working with the toy helped the girl gain peace, self-confidence, and its presence motivated the girl to work. As the girl was offered help from her classmates, she also gained a sense of security that someone would help her in case of need. In the end, she managed to accomplish almost everything by herself. In the long run, it was good that I insisted that the girl not always work under the guidance of a teaching assistant, but that she trust herself more. The fact that the other children could also help her in her work strengthened the relationships in the class. Gradually, the girl learns again to follow the rules that apply at school.

Longterm success

8 let, 2. třída ZŠ

Kreslení, hra s plyšovými hračkami, čtení, sledování televizních programů pro děti

PAS – porucha autistického spektra

Neposlušnost,Vykřikování,Potřeba pozornosti,Nespolupráce

VŠ – Učitelství 1. stupně ZŠ

26

Na začátku května děti měly samostatně pracovat na vyplňování jednoduchých pracovních listů,přičemž cílem bylo zopakovat učivo z distanční výuky. Většina dětí se zapojila bez problému, avšak dívka s poruchou autistického spektra neustále vyžadovala pomoc paní asistentky, a to i přesto, že samostatně pracovat zvládá. Dívka pokřikovala na asistentku, ať jí jde pomoct, zvyšovala na ni hlas a rušila ostatní žáky. Když ji paní asistentka uklidňovala a přesvědčovala ji, aby pracovala sama, dívka byla nepříjemná, bouchala rukama do lavice, měla slzy v očích a vztekala se. Jakmile začala pracovat sama, vykřikovala správné odpovědi nahlas, což bylo kontraproduktivní vzhledem k práci ostatních dětí. Byla jsem si vědoma toho, že celá tato situace je z velké části ovlivněna PAS a pobytem dětí mimo kolektiv při dlouhodobé distanční výuce. Přes to všechno jsem musela vést dívku k samostatnosti, respektování asistentky pedagoga a slušnému chování k ní.

Žákyně je dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, s dg. PAS. Vzhledem ke zvláštnostem postižení PAS potřebuje individuální přístup, navýšené personální zajištění a respektování specifik, které plynou z diagnózy PAS. Vzhledem k uvedeným skutečnostem měla odklad povinné školní docházky. Před nástupem do prvního ročníku absolvovala rok v přípravné třídě. Z důvodu skutečností zjištěných při speciálně pedagogickém vyšetření je dítě zařazeno do čtvrtého stupně podpůrných opatření – AP po celou dobu pobytu ve školním zařízení. Výkony jsou ve všech oblastech ovlivněny krátkodobou, nekonstantní pozorností. Velmi pozitivně reaguje na kolektiv. Když pracují ostatní děti, pracuje aktivně také. Obtíže dívence činí porozumění verbálním instrukcím, je nutno pokyny krokovat, mluvit jasně a stručně. Je nutno ujišťovat se, zda zadání rozumí. Žákyně je často schopná pracovat samostatně, zná správné odpovědi, ale vyžaduje neustálé ujišťování o správnosti. V distanční výuce zákyně pilně a pečlivě pracovala za podpory rodičů a AP. Po návratu dětí do školy se ale výrazně zhoršilo dodržování pravidel ve škole (mluvení v hodině, vykřikování, negativní komunikace s AP a třídní učitelkou při nesouhlasu). Je nutno posilovat samostatnost dítěte. Ve třídě je několik dalších dětí, které potřebují využívat podporu AP. Jedno dítě je ve třetím stupni podpory z důvodu problému se sluchem, jedno dítě je ve druhém stupni podpory skrze specifické poruchy učení a nízký intelekt, další dvě děti čekají na vyšetření v PPP, čtyři žáci mají plán pedagogické podpory.

Když žákyně neustále vyrušovala a pokřikovala po asistentce, vzala jsem si ji dozadu do klidové zóny (na gauč) a povídala si s ní o chování k paní asistentce. Zdůrazňovala jsem, že ji má paní asistentka ráda, že ji máme rádi i my, že jsme kamarádi a že se při práci navzájem nevyrušujeme. Dovolila jsem, aby zákyně měla v ruce plyšáka, snažila jsem se ji uklidnit. Přitom jsem ale stále kladla důraz na to, že mě musí děti poslouchat, že ostatní děti pracují a že máme pravidla, která je potřeba dodržovat. Nakonec jsme zavolaly paní asistentku za námi a žákyně se jí omluvila. Vzaly jsme plyšáka a daly ho žákyni na lavici, aby se mohl dívat na to, jak se žákyni práce daří. Domluvily jsme se na úkolech, s nimiž jí může pomoct jiný kamarád, a označily je hvězdičkou.

Dívku se podařilo emocionálně uklidnit tak, aby se opět mohla zapojit do práce. Tím, že se omluvila paní asistentce, viděly i ostatní děti, že špatné chování k jiným lidem řeším a není možné tolerovat nevhodné chování ani u dětí s PAS. Práce s hračkou žákyni pomohla získat klid, sebejistotu a její přítomnost žákyni motivovala k práci. Jelikož zákyni byla nabídnuta pomoc od spolužáků, získala i pocit jistoty v tom, že jí někdo v případě potřeby pomůže. Nakonec zvládla téměř vše splnit sama. Z dlouhodobého hlediska bylo dobré, že jsem trvala na tom, aby žákyně nepracovala stále jen pod vedením AP, ale aby si více věřila sama. Tím, že jí v práci mohly pomoct i ostatní děti, se posílily vztahy ve třídě. Postupně se žákyně opět učí dodržovat pravidla, která ve škole platí.

3

got first class about 2 years ago. The children started school for the first time and everything was new for them and they had to make friends with other children - classmates. After just one week, I had to disperse, because some children started talking to each other and were not paying attention in class. Of course, many didn't like it because, for example, they were sitting with their friend, whom they have known since kindergarten. I noticed this problem with one pupil, we will call him the pupil. I separated him from his friend and sat a little girl next to him, whom we will call pupil. Over the course of the class, I noticed that both of them were frowning quite a bit. I also noticed that when one is reporting, the other tries to raise his hand as high as possible to have it higher than the other. This is how they raced each other. Once I noticed that they started digging under the bench and poked each other during class. This prodding and kicking was repeated about three times.

first-grader, careful, cared for a lot by his parents, problems with his younger sister - quarrels and jealousy, remains loyal to his friends, sometimes gets offended when he fails or is reprimanded. First grader, cheerful, sticks to her 3 friends, reliable, active - especially when playing during breaks.

Physical aggression

was thinking about how to solve this situation so that it doesn't hurt anyone. I took into account that they are children in the first grade who don't know each other very well and haven't even had time to properly get used to the school environment. After the lesson, I went to the desk where the student was sitting with the girl. I asked them if everything was fine and what they said about the new meeting schedule. I didn't want to immediately attack them saying, 'I saw you kicking here, you are naughty children, this is not done'. Rather, I wanted to establish an initial non-binding contact with them by means of a question to find out about their satisfaction and I wanted to show interest in them. In practice, this procedure has worked well for me. I don't know about other teachers, but this way of finding things out from the students, trying to ask them and listen to them, rather than blaming them right away in front of the whole class, has worked better for me. That's one of the reasons why I went to the desk after them and didn't start solving it by name in front of the whole class. The children did not know each other and it could put a bad light on the pupil. Children might think - I won't be friends with him, he kicks someone, that's why my first step was individual. After asking whether the pupil and the pupil were satisfied, I found out that the pupil did not like it because his friend had moved away from him and he did not want to be friends with anyone else. I found out from the student that she doesn't care who she sits with, but she doesn't like it with the student. Subsequently, I told them that I noticed that they were nudging each other in class. The student reacted immediately and said that he did nothing, that the student started. She immediately defended herself by saying that the student kicked her first. I asked, and why were they kicking each other? From their answers it became clear that they did not want to be friends, it was mainly from the pupil's side. I was thinking and thought that it might be nice to play such a game with the children to bring them closer and make friends with each other. In my opinion, the pupil and the pupil were not the types to poke each other, rather they needed space to get closer, because the pupil was mainly affected by the fact that he did not fit in with his friend rather than the hatred because of the pupil. In one lesson, the students and I sat on the carpet and I said that I noticed that someone was kicking and nudging each other in the desk. I asked what the children thought about it, if it was right. They told me it wasn't. To make it easier for the children to understand, I took stuffed animals and using such a theater I showed them a similar situation that took place between a pupil and a pupil. We worked with the story and the stuffed animals all the time, showing them what was right and wrong, how they probably felt and how we wanted them to feel, etc.

Working with the collective, Interview

The male and female students stopped kicking and nudging each other. I even noticed that during the lesson they helped with the task, borrowed crayons or showed what to do. I think that the solution I chose was successful because I didn't notice any other problem with them during the time I was teaching them.

Longterm success

Franta: 7 let, 1. třída / Maruška: 7 let, 1. třída

Fotbal, vystřihování z papíru, hra s kamarády / tancování, kreslení

Mgr., Učitelství pro 1. stupeň základní školy

26

Dostala jsem asi před 2 roky první třídu. Děti poprvé nastupovaly do školy a bylo pro ně vše nové a musely se skamarádit i s ostatními dětmi - spolužáky. Hned po týdnu už jsem musela rozsazovat, protože některé děti se mezi sebou začaly bavit a nedávali pozor v hodinách. Samozřejmě, že se to mnohým nelíbilo, protože například seděli se svým kamarádem, s kterým se znají už od školky. Tento problém jsem zaznamenala u jednoho žáka, budeme mu říkat žák. Rozsadila jsem ho od jeho kamaráda a posadila k němu jednu holčičku, které budeme říkat žačka. Během hodin jsem zaznamenala, že se oba docela mračí. Také jsem vypozorovala, že když se jeden hlásí, tak ten druhý se snaží zvednout ruku co nejvýš, aby ji měl výš než ten druhý. Takhle se předháněli. Jednou jsem si všimla, že se začali kopat pod lavicí a během hodin do sebe šťouchali. Tohle šťouchání a kopání se opakovalo zhruba třikrát.

Žák první třídy, pečlivý, hodně opečovávaný rodiči, problémy s mladší sestrou - hádky a žárlivost, zůstává věrný svým kamarádům, občas se urazí při jeho neúspěchu nebo výtce. Žačka první třídy, veselá, drží se svých 3 kamarádek, spolehlivá, aktivní - hlavně při hraní o přestávkách.

Přemýšlela jsem, jak tuhle situaci vyřešit, tak aby to nikomu neublížilo. Brala jsem v potaz, že jsou to děti v první třídě, které se moc neznají a ještě si ani nestihli pořádně zvyknout na školní prostředí. Po hodině jsem šla k lavici, kde seděl žák s žačkou. Zeptala jsem se jich, zda je všechno v pořádku a co říkají na nový zasedací pořádek. Nechtěla jsem hned na ně útočit s tím, 'Viděla jsem, že se tady kopete, jste zlobivé děti, tohle se nedělá'. Chtěla jsem s nimi spíše navázat prvně nezávazný kontakt pomocí zjišťovací otázky na jejich spokojenost a chtěla jsem projevit o ně zájem. V praxi se mi tenhle postup osvědčil. Nevím, co ostatním učitelům, ale mě se spíše osvědčil tento způsob, kde zjišťuji věci od žáků, snažím se jich ptát a naslouchat jim, než je hned osočovat před celou třídou. To je jeden z důvodu, proč jsem šla za nimi k lavici a nezačala jsem to jmenovitě řešit před celou třídou. Děti se neznaly a mohlo by to dát špatné světlo na žáka nebo žačku. Děti by si mohly pomyslet - s tím se nebudu kamarádit, ten někoho kope, proto byl první můj krok individuální. Po otázce, zda jsou žák a žačka spokojení jsem zjistila, že se to žákovi nelíbí, protože si od něho odsedl jeho kamarád a s nikým jiným se kamarádit nechce. Od žačky jsem zjistila, že je jí to jedno s kým sedí, ale s žákem se jí to nelíbí. Následně jsem jim řekla, že jsem si všimla, že se mezi sebou v hodině pošťuchovali. Žák na to hned zareagoval a řekl, že on nic neudělal, že si začala žačka. Ta se hned obhájila tím, že ji žák prvně kopnul. Zeptala jsem se a proč se tedy kopali? Z jejich odpovědí vyšlo najevo, že se spolu nechtějí kamarádit, bylo to hlavně ze strany žáka. Přemýšlela jsem a řekla jsem si, že by mohlo být fajn si zahrát s dětmi takovou hru na sblížení a skamarádění se mezi sebou. Ani žák a žačka podle mě nebyli typy na to, aby se pošťuchovali, spíš potřebovali prostor na sblížení se, protože hlavně žáka zasáhlo to, že nesedí se svým kamarádem než nenávist kvůli žačce. V jedné hodině jsme si s žáky sedli na koberec a já jsem řekla, že jsem si všimla, že se tady někdo v lavici kopal a pošťuchoval se. Zeptala jsem se, co si o tom děti myslí, jestli je to správné. Řekly mi, že není. Aby to pro děti bylo lépe pochopitelné, vzala jsem si plyšáky a pomocí takového divadla jsem jim předvedla podobnou situaci, která se odehrála mezi žákem a žačkou. S tím příběhem a plyšáky jsme pracovali celou dobu a ukazovali si tom, co je správné a co ne, jak se asi cítí a jak chceme, aby se cítili atd.

Žák a žačka se přestali kopat a pošťuchovat se. Dokonce jsem si všimla, že si během hodiny pomohli s úkolem, půjčili si pastelky nebo ukázali, co se má zrovna dělat. Myslím si, že to řešení, které jsem zvolila byla úspěšné, protože jsem u nich nezaznamenala žádný další problém během doby, co jsem je učila.

3

started the day with the class as usual with a community circle. I was the first to ask how the children had their weekend - what they did, where they were, how they felt... I was the first to describe my weekend and then I sent our talking stuffed animal. The first was given to a pupil who started talking about being on the playground with her mother. At this moment, a student jumped in, saying that he was also on the field. I broke the circle and repeated the rules of the community circle - considerateness - we don't jump into each other's conversation, only the one with the stuffed animal in his hand speaks. After repeating the rules, I instructed the student to continue her story. As soon as the pupil finished everything, she sent the stuffed animal to another classmate, who began to talk about his experiences. He told about his grandmother, with whom they cooked leavened dumplings. At this moment, the student again intervened in the narration, who suddenly started talking about his weekend. I stopped the circle and asked the student if he could repeat the rules of the circle to me. The answer was NO. So I asked everyone else who could repeat the rules of the circle for me. Everyone except the pupil signed up, so we repeated them together. After repeating the rules, the stuffed animal moved to the next child who was sitting next to the student. However, the student got up out of nowhere, pushed him and took the stuffed animal from his classmate, saying that he wanted to speak now.

So I stopped the whole circle and asked the student why he did it. The answer was: 'Because I want to speak now.' I asked the student if it was right to push a classmate just so he could talk and if he himself would like it if someone pushed him like that. The student could see that he realized what had happened and began to look at the ground, he did not want to look at anyone around him. He replied that he didn't mean to push him, that it was a mistake. I asked him if he knew what he should do now. I could see that he was very sorry. He looked at his classmate and apologized.

Physical aggression, Verbal disruption of lessons

After that, I returned the stuffed animal to the student from whom the student took it and continued in the circle. The student refused to speak. The lesson continued without further problems, only the student was absent in spirit. During the break, I took him aside and asked if everything was okay, if anything was wrong. The student suddenly burst into tears and told me that he is very tired, that he goes to hockey practice every day, in the morning before school, and that he is always completely exhausted afterwards. I asked him if he had talked to his mother about it. He replied that no, that his mother would tell him that he had to go there anyway. Then we continued to talk and agreed that we would try to tell mom together.

Agreement, Interview

In the afternoon, the mother came to pick up the pupil and we went to see her with the pupil. When I was standing there with the student, everything suddenly started to fall and he told my mother everything he had told me in the office before. Mom was very understanding and said that she would cancel hockey in the morning and practice would only be in the afternoon. Since then, there have been no major problems with the student. The student is a great athlete. You can see in him that he is trying to take the role of a man in the family. He never cries, he always manages everything with clenched teeth. Admitting to someone that he is not good enough for something was very difficult for him, but he managed it perfectly.

Longterm success

7 let 2. ročník ZŠ

Nadšený sportovec- hokej, fotbal, koloběžka

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Magistr- Učitelství pro první stupeň ZŠ

5

Den se třídou jsem začala jako obvykle komunitním kruhem. Jako první jsem se ptala, jaký měly děti víkend-co dělaly, kde byly, jak se cítily... Jako první jsem svůj víkend popsala já a poté jsem poslala našeho mluvícího plyšáka. První dostala žačka, která začala povídat o tom, že byla s maminkou na hřišti. V tomto momentu jí do toho skočil žák s tím, že on byl taky na hřišti. Já jsem přerušila kruh a zopakovala jsem pravidla komunitního kruhu-ohleduplnost-neskáčeme si do řeči, mluví pouze ten, kdo má v ruce plyšáka. Po zopakování pravidel jsem pokynula žačce, aby pokračovala ve svém vyprávění. Jakmile žačka dořekla vše, poslala plyšáka dalšímu spolužákovi, který začal mluvit o svých zážitcích. Vyprávěl o své babičce, se kterou vařili kynuté knedlíky. V tomto momentu se do vyprávění zase vložil žák, který najednou začal mluvit o svém víkendu. Zastavila jsem kruh a poprosila jsem žáka, jestli by mi mohl zopakovat pravidla kruhu. Odpověď zněla NE. Zeptala jsem se tedy všech ostatních, kdo by mi mohl zopakovat pravidla kruhu. Všichni kromě žáka se přihlásili, tak jsme si je zopakovali společně. Po zopakování pravidel se plyšák posunul k dalšímu dítěti, které sedělo vedle žáka. Žák se však z ničeho nic zvedl, strčil do něj a vzal spolužákovi plyšáka se slovy, že teď chce mluvit on.

Celý kruh jsem tedy zastavila a zeptala jsem se žáka proč to udělal. Odpověď zněla: 'Protože chci teď mluvit já.' Zeptala jsem se žáka, zda bylo správné do spolužáka strčit, jen proto aby mohl mluvit a jestli by se mu samotnému líbilo, kdyby do něj někdo takhle strkal. Na žákovi bylo vidět, že si uvědomil, co se stalo a začal se dívat do země, na nikoho kolem sebe se nechtěl podívat. Odpověděl mi, že ho nechtěl strčit, že to bylo omylem. Zeptala jsem se ho, jestli ví, co by měl teď udělat. Viděla jsem na něm, že je mu to moc líto. Podíval se na spolužáka a omluvil se.

Poté jsem vrátila plyšáka žákovi, kterému ho žák vzal a pokračovala jsem v kruhu. Žák mluvit odmítal. Hodina dále pokračovala bez dalších problémů, pouze žák byl duchem nepřítomný. O přestávce jsem si ho vzala stranou a zeptala jsem se, jestli je všechno v pořádku, jestli se náhodou něco neděje. Žák se najednou rozplakal a řekl mi, že je moc unavený, že jezdí každý den na tréninky hokeje, ráno před školou, a že je potom vždy úplně vyřízený. Zeptala jsem se ho, jestli o tom mluvil s maminkou. Odpověděl mi, že ne, že by mu maminka řekla, že tam stejně musí chodit. Potom jsme si dále povídali a domluvili jsme se, že to zkusíme říct mamince společně.

Odpoledne si pro žáka přišla maminka a my za ní s žákem šli. Když jsem tam stála s žákem, začalo vše najednou padat a řekl mamince vše, co řekl před tím mně v kabinetu. Maminka byla velmi chápavá a řekla, že hokej ráno zruší a tréninky zůstanou jenom odpoledne. Od té doby s žákem nejsou žádné větší problémy. Žák je velký sportovec. Jde na něm vidět, že se v rodině snaží zastat roli muže. Nikdy nebrečí, vše vždy se zatnutými zuby zvládne. Přiznat někomu, že na něco nestačí pro něj bylo velmi těžké, ale zvládl to naprosto skvěle.

3

Due to the epidemiological situation, the teaching of pupils has moved from face-to-face to a distance form, and I therefore communicate with pupils mainly via MS Teams or via email. In the beginning, the teaching went well. But within a few weeks, problems arose. During distance learning, students were used to writing to each other in a relaxed, informal style, and later their correspondence with teachers began to follow the same direction. The highlight was one email from a student in which he did not treat me as a teacher's authority at all, but as an 'equal to an equal'. His email was more like a message to a friend than to a teacher. Although there was nothing vulgar in the news, I did not like the style at all and I definitely wanted to solve it.

The student stands out above his classmates in terms of his grades, and it can be seen that he is very intelligent when talking in class. According to my experience, it often happens with such students that they do not know where the line is and sometimes they cross it. This was just the case.

Violation of classroom/school rules

I invited the student to my office so we could say things face to face, because he didn't take me much as an authority through Teams. We set clear rules for writing e-mails and the student undertook to follow them. I then shared the same rules with the class, because there were already signs of a similar problem. We told each other what a proper email should look like, address, some subject, thank you and farewell. And we said the same thing about chats in teams.

Agreement, Support, Working with the collective

think that I resolved the incident very well with the students. At the same time, I believe that this situation did not occur only in my class, but due to distance learning, it was also repeated in the classes of others. Fortunately, the problem did not recur after that and the pupils were careful when writing emails and chats, and it was clear that our online communication was about something else.

Longterm success

13 let, 8. ročník

Sport, hry na počítači

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Magisterské vzdělání v pedagogice – Český jazyk a literatura, Občanská výchova

15

Vzhledem k epidemiologické situaci se výuka žáků přesunula z kontaktní na distanční formu a já tedy s žáky komunikovala převážně přes MS Teams nebo přes email. Na začátku výuka probíhala v pořádku. Během pár týdnů ale nastaly problémy. Žáci byli během distanční výuky zvyklí si mezi sebou psát uvolněným neformálním stylem a později se jejich dopisování s učiteli začalo ubírat stejným směr. Vrcholem byl jeden email od žáka, ve kterém se mnou nejednal vůbec jako s učitelskou autoritou, ale jako 'rovný s rovným'. Jeho email odpovídal spíše zprávě pro kamaráda než pro učitele. Ve zprávách nebylo sice nic vulgárního, ale ten styl se mi vůbec nelíbil a rozhodně jsem to chtěla vyřešit.

Žák svým prospěchem vyniká nad své spolužáky a při rozhovoru ve výuce je vidět, že je velmi inteligentní. Právě u takových žáků se dle mé praxe často stává, že neví, kde je hranice a občas ji přestřelí. Právě toto byl ten případ.

Žáka jsem si pozvala k sobě do kabinetu, abychom si věci vyříkali tváří v tvář, protože přes teamsy mě nebral moc jako autoritu. Určili jsme si jasná pravidla pro psaní emailů a žák se zavázal je dodržovat. Ta samá pravidla jsem poté sdělila i třídě, protože tam se už také objevovaly náznaky podobného problému. Řekli jsme si, jak má vypadat správný email, oslovení, nějaký předmět, poděkování a rozloučení. A totéž jsme si řekli i o chatech v teamsech.

Myslím si, že daný incident jsem s žáky vyřešila velice dobře. Zároveň se domnívám, že tato situace nenastala jen v mé třídě, ale vzhledem k distanční výuce se opakovala i v třídách jiných. Naštěstí se problém už potom neopakoval a žáci si dávali při psaní emailů a chatů pozor a bylo vidět, že naše komunikace online je už o něčem jiném.

3

met him in September, that is, from the beginning of the school year. I taught him. There were big problems with him right from the start. He lived in alternating care. A moment with father and a moment with mother. Pathological behavior arose very early. He started to bully the children and treated me badly. Once, during a Czech lesson, he got up from his desk, went and attacked his classmate. I immediately went to tear him away and he was rude to me. Such behavior was repeated. He attacked his classmates even during breaks, and the supervision in the corridor was really demanding. All the children were afraid of him. He also did not pay attention in class and had very poor grades. There was a very bad agreement with the parents. Dad said it wasn't that bad, he was just angry. Mother also played it down.

got it in the 7th grade. He was diagnosed with ADHD, I think sometime in the 2nd grade. He was a troubled student. He was very aggressive, attacked his classmates, did not study and the other children were afraid of him. He had very bad grades. The class was so average. If it weren't for him, I think there wouldn't be many problems. But he kept interrupting and not concentrating, he was rude. You can't learn much in such a class. He lived with his mother and with his father in alternating custody. As far as I know, my father had a girlfriend and my mother was alone. He was an only child.

Diagnosis, Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal disruption of lessons

The solution was that when he attacked a classmate in class, I pulled him away and he said to me: 'You bitch', to which I replied: 'Well, not this, but report it to the principal immediately!' In other situations he was even more vulgar, but I wouldn't want to write this. So he went to the director, and there we arranged for him. Unfortunately, the problem behavior was constantly repeated in class and in the corridor during recess. He was also unable to concentrate at all. So we kept inviting our parents, who kept making light of it. He was constantly aggressive and attacked and bullied his classmates. That took the whole time. Finally, after a year, he transferred to another school, at the request of his parents. But the worst thing was that dad still went to school and laughed at us for not being able to deal with one boy and he always promised to fix it and he didn't fix anything. Mom also made light of the situation and also promised to fix it and didn't. Then he had to change schools. She consulted the educational counselor about the situation.

(Disciplinary) Punishments, Physical intervention, Cooperation with experts

Immediately after the first incident, the principal was reprimanded. Which didn't help. Also notes and constant discussion with parents didn't help either. He was constantly aggressive all fall and continued to bully. He wasn't paying attention in class and was about to fail. Basically, from September until the end of the school year, when he was at our school, the problems persisted. As far as I know, because I asked, the problems persisted at another school, and he had to change the school he transferred to. And I confess that I don't know what happened to him after that. I was sad that it couldn't be resolved.

Failure

13 let/7. ročník

Fotbal, různé sporty

ADHD

Agrese,Šikana,Lhaní,Vulgární vyjadřování,Nepracovitost

Mgr. vysokoškolské (ČJL+HV)

27

Setkala jsem se s ním v září, tedy od začátku školního roku. Učila jsem ho. Hned od začátku s ním byly velké problémy. Žil ve střídavé péči. Chvíli s otcem a chvíli s matkou. Patologické chování vzniklo velmi brzy. Začal šikanovat děti a i ke mně se choval špatně. Jednou při výuce češtiny vstal ze své lavice, šel a napadl svého spolužáka. Okamžitě jsem ho šla odtrhnout a on byl na mě vulgární. Takové chování se opakovalo. I o přestávkách napadal své spolužáky a dozor na chodbě byl opravdu náročný. Všechny děti se ho bály. Také při výuce nedával pozor a měl velmi špatný prospěch. S rodiči byla velmi špatná domluva. Otec říkal, že to není tak hrozné, že jen zlobí. Matka to také zlehčovala.

Dostala jsem ho v 7. třídě. Měl diagnostikovanou poruchu ADHD, tuším už někdy ve 2. třídě. Byl to problémový žák. Byl velmi agresivní, napadal spolužáky, neučil se a ostatní děti se ho bály. Měl velmi špatné známky. Třída byla taková průměrná. Nebýt jeho, tak si myslím, že moc problémů by nebylo. Ale on stále vyrušoval a nesoustředil se, byl drzý. V takové třídě se moc učit nedá. Bydlel s maminkou a s tatínkem ve střídavé péči. Co vím, tak otec měl nějakou přítelkyni a maminka byla sama. Byl jedináček.

Řešení bylo takové, že když ve vyučování napadl spolužáka, tak jsem ho odtrhla a on mi řekl: 'Ty svině jedna', na což jsem odpověděla: 'Tak tohle ne, ale okamžitě upaluj k řediteli!' V jiných situacích byl i vulgárnější, ale tohle bych nechtěla psát. Tak šel k řediteli, a tam jsme mu domluvili. Bohužel se problémové chování neustále opakovalo v hodinách i na chodbě o přestávce. Také nebyl schopný se vůbec soustředit. Tak jsme si neustále zvali rodiče, kteří to neustále zlehčovali. Byl neustále agresivní a napadal a šikanoval spolužáky. To trvalo celou dobu. Nakonec po roce přestoupil na jinou školu, na žádost rodičů. Ale nejhorší bylo, že tatínek stále chodil do školy a smál se nám, že si neumíme poradit s jedním klukem a vždy sliboval, že to vyřeší a nic nevyřešil. Maminka také situaci zlehčovala a také slibovala, že to vyřeší a nevyřešila. Pak tedy musel změnit školu. Situaci konzultovala s výchovnou poradkyní.

Ihned po prvním incidentu proběhlo napomenutí ředitelem. Což nepomohlo. Také poznámky a neustálá diskuze s rodiči také nepomohla. Byl celý podzim neustále agresivní a pokračoval v šikaně. V hodinách nedával pozor a byl na propadnutí. V podstatě od září až do konce školního roku, kdy byl na naší škole, problémy přetrvávaly. Co vím, protože jsem se pak ptala, tak i na jiné škole problémy přetrvávaly a i tu školu, na kterou přešel, musel změnit. A přiznám se, že pak už nevím, co s ním bylo. Byla jsem z toho smutná, že se to nepodařilo vyřešit.

3

The situation of this pupil was the main topic of every pedagogical council. This is a student diagnosed with ADHD in the 4th grade, where the entire team is very scattered. The student regularly goes to school late due to truancy, sometimes he does not come to school at all. When he arrives at school, he does not have the necessary workbooks and textbooks, does not carry tools and does not do homework. He lives only with his mother and lacks a male role model in his upbringing. He is very naughty and unfortunately, this behavior drags down other classmates as well. In class, the class teacher talks back, lies, argues and likes to discuss very much. He doesn't do anything about the notes, he just laughs at them, unfortunately his mother is also short on him, because she is raising her son alone, she is not enough to raise him, because she has 2 more children.

student in the 4th grade, he lives only with his mother, so he lacks a male role model. His hobbies include football and computer games. The student has been diagnosed with ADHD. At school, he lies and cheats, he likes to discuss with his classmates and the class teacher very much. The class team was generally problematic.

Diagnosis, Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

We have tried to solve the whole situation several times without success. First, there was a meeting with the pupil's mother and the class teacher. After that we tried to use the procedures from the positive behavior support also without result. The student's behavior has not changed.

(Disciplinary) Punishments, Support

The pupil's behavior improved slightly in the beginning, unfortunately only for a short time, in the long term there were no results.

Shortterm success

10 let, 4. třída

Fotbal, počítačové hry

ADHD

Lhaní,Záškoláctví,Odmlouvání

Mgr., aprobace matika a dějepis

18 let

Situace tohoto žáka byla hlavním tématem každé pedagogické rady. Jedná se o žáka s diagnostikovaným ADHD ve 4. třídě, kde celý kolektiv je velmi rozptýlený. Žák pravidelně chodí do školy pozdě z důvodu záškoláctví, občas do školy nedorazí vůbec. Když do školy dorazí, nemá potřebné pracovní sešity a učebnice, nenosí pomůcky a neplní domácí úkoly. Žije pouze s matkou a chybí mu mužský vzor ve výchově. Je velmi zlobivý a bohužel tímto chováním stahuje i ostatní spolužáky. Ve výuce paní třídní učitelce odmlouvá, lže, hádá se a velmi rád diskutuje. Z poznámek si nic nedělá, akorát se jim vysměje, bohužel je i na něho jeho maminka krátká, protože svého syna vychovává sama, na jeho výchovu nestačí, protože má ještě 2 děti.

Žák ve 4. třídě, žije pouze s maminkou, takže mu chybí mužský vzor. Mezi jeho koníčky patří fotbal a počítačové hry. Žák má diagnostikované ADHD. Ve škole lže, podvádí, velmi rád diskutuje se spolužáky i s paní třídní učitelkou. Třídní kolektiv byl celkově problémový.

Celou situaci jsme zkoušeli řešit několikrát bez výsledku. Nejprve proběhla schůzka s maminkou žáka a třídní učitelkou. Poté jsme zkusili použít postupy z podpory pozitivního chování rovněž bez výsledku. Chování žáka se nezměnilo.

Chování žáka se na začátku mírně zlepšilo, bohužel jen na krátkou chvíli, z dlouhodobého hlediska nebyly žádné výsledky.

3

An 8th-grade elementary school student sitting in the back bench repeatedly turned to a classmate during class, talked to her animatedly and disrupted the lesson, ignoring the warning that if he continued his behavior, he would receive an extra task.

8th graders are generally in the very stormy age of puberty, when the effort to fit into the collective and identification with the group is generally pronounced. Attention can be weakened due to hormonal changes, moreover, joking and rebellion against authority (the teacher) can be perceived by peers as a manifestation of heroism and belonging to the group. Student M. (14) has a younger sister (8), both of whom live under the alternating care of their parents, who divorced when M. was in first grade. The father sometimes takes the children for the weekend, otherwise they mostly live with the mother in an apartment in the city. Mother works shifts as a nurse. When she has the afternoon shift, the children go to their grandmother, who lives nearby. M. pays for the class clown and wants to be the center of attention at all costs, which he partially succeeds in - he is popular in the team. It can be speculated whether the need for constant attention does not compensate, for example, for a lack of attention from the parent/parent.

Verbal disruption of lessons

An 8th-grade elementary school student sitting in the back bench repeatedly turned to a classmate during class, talked to her animatedly and disrupted the lesson, ignoring the warning that if he continued his behavior, he would receive an extra task. Teacher: "Student, will you stop interrupting me when I transfer you to Bar? It seems to me that you are in love and English is on the back burner…

Warning

The student laughed immediately after the punishment was given, but there was no need to reprimand him for the rest of the lesson. He completed the assigned task. A smiley was drawn next to the signature. The student still needs to be in the center of attention, however, since the incident in question, it is enough to point out the possible consequences for inappropriate behavior and he "gets in a rut"

Longterm success

14 let, 8.ročník

Videohry, PC hry

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Magisterské, učitelství anglického jazyka pro ZŠ

10

Žák 8. třídy ZŠ sedící v zadní lavici se v hodině opakovaně otáčel na spolužačku, živě s ní hovořil a narušoval výuku, nedbal napomenutí, že bude-li ve svém chování pokračovat, dostane úkol navíc.

Žáci 8. třídy jsou obecně ve velmi bouřlivém věku puberty, kdy je snaha zapadnout do kolektivu a identifikace se skupinou obecně výrazná. Pozornost může být vlivem hormonálních změn oslabena, navíc vtipkování a rebelie vůči autoritě (učiteli) mohou být vrstevníky vnímány jako projev hrdinství a sounáležitosti ke skupině. Žák M. (14) má mladší sestru (8), oba žijí ve střídavé péči rodičů, kteří se rozvedli, když byl M. na prvním stupni. Otec si děti někdy bere na víkend, jinak žijí převážně s matkou v bytě ve městě. Matka pracuje na směny jako zdravotní sestra. Když má odpolední směnu, děti chodí k babičce, která bydlí poblíž. M. platí za třídního šaška a chce být za každou cenu středem pozornosti, což se mu částečně daří – v kolektivu je oblíben. Lze spekulovat, zda si potřebou neustálé pozornosti nekompenzuje například nedostatek pozornosti ze strany rodičů/rodiče.

Žák 8. třídy ZŠ sedící v zadní lavici se v hodině opakovaně otáčel na spolužačku, živě s ní hovořil a narušoval výuku, nedbal napomenutí, že bude-li ve svém chování pokračovat, dostane úkol navíc. Učitelka: „Žáku, přestaneš rušit, když tě k Báře přesadím? Zdá se mi, že jsi zamilován a angličtina jde na druhou kolej…

Žák se bezprostředně po zadání trestu zasmál, ale po zbytek hodiny již nebylo třeba jej napomínat. Zadaný úkol splnil. Vedle podpisu byl nakreslený smajlík. Žák má stále potřebu být v centru pozornosti, nicméně od daného incidentu jej při nevhodném chování již stačí jen upozornit na možné konsekvence a on se „vkolejí

3

This situation occurred at the beginning of the school year. The student is hard-working, wants to get straight A's, reacts aggressively to poor grades. I always tried to admonish and guide him. We had a history class and handed out corrected papers. The student got a three and was very angry. A classmate started grinning at him, the student got angry and threw a plastic water bottle at her. As the devil would have it, the bottle landed directly on my teacher's desk, burst, and the entire contents spilled over the desk. Everything was wet, my preparations, the class book, the water was running on the ground. I and the student's classmates were quite surprised, we did not expect this.

The student is 15 years old and lives with his grandmother, who has been taking care of him since he was three years old. He doesn't remember much about his mother. His aunt often helps take care of him. The student sometimes has psychological or personal problems. He is emotionally confused and at the same time rejects feelings because he is afraid of them. He was quite affected by his mother's departure, he thinks that his mother didn't like him enough to leave him as a child. He has trouble with his own self-acceptance. He is restless, has a tendency to verbally attack classmates, is restless and provocative. At the same time, he is vulnerable and unhappy. In front of adults, he behaves high and important. If something goes wrong, he shows nervousness and anger. He has no siblings, only his grandmother and an aunt - his mother's sister. Both take good care of him, they try to replace his mother. He only has a handful of friends, in front of whom he always pulls out. They have a group that sometimes bullies younger students. You complained to him, but nothing was ever really resolved.

Physical aggression, Verbal aggression

tried to explain to the student that his reaction was inappropriate, that his behavior did not correspond to the given situation, that he should think about himself and apologize. There were more of his classmates in the class who were clearly surprised by his behavior. The given situation surprised me quite a bit, because apart from the mentioned boy, I have never encountered such behavior before. The student was silent, did not communicate. In the following days and weeks, unfortunately, nothing changed in his behavior, he continued to provoke other classmates and verbally attack them. The class teacher invited the student's grandmother to the office, explained everything to her. The grandmother replied that the pupil had never come to terms with his mother's departure. On the outside, he acts confident, insults and even bullies others, but inside he is vulnerable.

Interview

After the agreement, the student did not change, he continued to provoke his classmates and verbally attack them. Even after the conversation with the grandmother, nothing changed, she rather stood up for him. After completing the ninth grade, he left for high school. As far as I know, he hasn't changed much and is seeing a psychologist.

Failure

15 let, 9. třída

FF PV Pomocné vědy historické Dějepis

10

Tato situace nastala začátkem školního roku. Žák je snaživý, chce mít samé jedničky, na horší známky reaguje popudlivě. Vždycky jsem se ho snažila napomenout a usměrnit. Měli jsme hodinu dějepisu a rozdávali jsme si opravené písemky. Žák dostal trojku a byl hodně naštvaný. Spolužačka se na něho začala šklebit, žák se naštval a hodil po ní plastovou lahví s vodou. Co čert nechtěl, lahev dopadla přímo na můj učitelský stůl, praskla a celý obsah se vylil po stole. Všeho bylo mokré, moje přípravy, třídní kniha, voda stékala na zem. Já i žákovi spolužáci jsme byli dost zaskočeni, tohle jsme nečekali.

Žák má 15 let a žije s babičkou, která se o něho stará již od tří let. Na matku si již moc nepamatuje. S péčí o něj pomáhá často i jeho teta. Žák má občas psychické nebo osobní problémy. Je citově zmatený a zároveň city odmítá, protože z nich má strach. Dost ho poznamenal odchod matky, myslí si, že ho matka neměla dost ráda, že ho jako malého opustila. Má potíže s vlastním sebepřijetím. Je neklidný, má tendence napadat slovně spolužáky, je neklidný a provokuje. Zároveň je zranitelný a nešťastný. Před dospělými se chová povzneseně a důležitě. Pokud se mu něco nedaří, dává najevo nervozitu a naštvanost. Nemá žádné sourozence, jen babičku a tetu – matčinu sestru. Obě se o něho dobře starají, snaží se mu nahradit matku. Má jen hrstku kamarádů, před kterými se pořád vytahuje. Mají takovou partičku, která občas šikanuje mladší žáky. Ti si na něj ztěžovali, ale nikdy se nic pořádně nevyřešilo.

Snažila jsem se žákovi vysvětlit, že jeho reakce byla nepřiměřená, že jeho chování neodpovídalo dané situaci, že by se měl nad sebou zamyslet a omluvit se. Ve třída bylo více jeho spolužáků, kteří byli zjevně překvapeni jeho chováním. Daná situace mě docela překvapila, protože mimo uvedeného chlapce jsem se s takovým chováním ještě nesetkala. Žák mlčel, nekomunikoval. V následujících dnech a týdnech se bohužel v jeho chování nic nezměnilo, dál provokoval ostatní spolužáky a slovně je napadal. Třídní učitelka si pozvala žákovi babičku do kabinetu, všechno jí vysvětlila. Babička odpověděla, že se žák nikdy nesmířil s odchodem matky. Navenek se chová sebevědomě, uráží až šikanuje druhé, ale uvnitř je zranitelný.

Po domluvě se žák nezměnil, dál provokoval spolužáky a slovně je napadal. Ani po rozhovoru s babičkou se nic nezměnilo, ta se ho spíše zastávala. Po dokončení deváté třídy odešel na střední školu. Co vím, tak se moc nezměnil a navštěvuje psychologa.

3

We had that auto mechanic class that just didn't work. I was their classmate. Since freshman year, well, in freshman year at the beginning it's usually not that familiar, they get to know the new environment, so it's usually quiet until Christmas. But it wasn't much with them from the beginning, the teachers didn't like going to that class, there was just tension. Of course, I had to deal with what was happening there. That was quite a problem, because it left during the break? out of class to smoke, so the class was quiet. Of course, I dealt with them (with the pupils who stayed in the class), but they basically said nothing, didn't complain about anything, basically it seemed normal to them, no one complained that the school didn't want it or something, when they complained about some little things, some arguments between themselves, but really nothing major. I just sat there, I discussed it with them in class, I asked them individually when I met them separately at school, but it was of no use. And that's how a few months actually passed, when nothing really happened. Of course, some of them had some trouble, someone destroyed something at practices, someone had a lot of absences, but we tried to find out if someone was being bullied there or what was going on there. It all came to light when one of those students met a fellow educational advisor who had them on her ID card, and he just had a normal conversation with her somewhere in the city on a trolleybus. And suddenly, when he was out of school (he was also one of those who stood out in that class) he had one of the best grades, and he confided in the teacher, or simply, normally told her what was going on there.

It turned out that the class is simply divided into several groups. There were boys who wanted to do something, who tried a little in that school, but there was a group of about eight boys who didn't like them, cursed each other and so on. It wasn't like bullying from someone in particular, they just didn't like each other, sometimes they fought after school, the team just didn't work, but there wasn't really any victim. The eight problematic guys were also many times older, maybe they had already completed two years at another school, they were kicked out there or something like that, there were several of them. There was also one who came to us as a third grader from the gymnasium... Anyway, that's just how it came about. At school, they just yelled at each other, cursed each other, the younger boys were angry with the older ones for disturbing and making a mess at school, the older ones picked on them for other things, they just couldn't get along at all.

Physical aggression, Verbal aggression

It started to be solved by arranging for them to go (together, as a whole class instead of teaching) to a low-threshold facility for children and youth in the city. There, for several weeks, a program was prepared for them every Friday in which they performed various joint activities, and in short, the program had the task of strengthening those relationships and improving the climate in that class.

Working with the collective, Cooperation with experts

It turned out better than expected. The situation somehow started to improve from then on, then when they went to the second year, it got better and better again, gradually they just started having fun normally, no one was fighting there, and it was calm. After that, already in the second year, differences began to show between the students who are preparing for that school and those who don't want to.

Longterm success

Třída automechaniků, 15-18 let

X

Ing. technicky zaměřený, učí strojírenství na SŠ

25

Měli jsme tu třídu automechaniků, která prostě nefungovala. Já byl jejich třídní. Oni už od prváku, no, v prváku na začátku se to tak většinou nepozná, to se seznamují s novým prostředím, takže do Vánoc většinou bývá klid. Ale u nich to od začátku nebylo nic moc, učitelé do tý třídy neradi chodili, bylo tam prostě napětí. Já jsem samozřejmě musel řešit, co se tam děje. Ono v tom byl docela problém, protože o přestávce odešlo ? třídy ven kouřit, takže ve třídě byl klid. Já jsem to samozřejmě s nimi (s těmi žáky, kteří ve třídě zůstávali, řešil), ale oni v podstatě jako nic neřekli, na nic si nestěžovali, v podstatě jim to tak nějak přišlo normální, nikdo si nestěžoval, že by se jim do školy nechtělo nebo něco to ne, když si stěžovali tak na nějaké drobnosti, nějaké dohady mezi sebou, ale skutečně nic zásadního. Já jsem tam furt prostě seděl, v hodinách jsem to s nimi řešil, ptal jsem se jich individuálně když jsem je ve škole potkal samostatně, ale nebylo to k ničemu. A takhle vlastně uběhlo několik měsíců, kdy se vlastně nic moc nedělo. Oni samozřejmě měli někteří z nich nějaké průsery, někdo něco zničil na praxích, někdo měl hodně absence, ale my se snažili zjistit, jestli tam někoho šikanují nebo co se tam děje. Celý se to zjistilo až v moment, kdy jeden z těch žáků potkal kolegyni výchovnou poradkyni, která je měla na občanku, a prostě si s ní normálně někde ve městě v trolejbuse popovídal. A najednou, když byl mimo školu (on to teda taky byl jeden z těch, co vyčnívali v tý třídě) měl jako jeden z nejlepších známky, no a on se tý učitelce svěřil, nebo prostě, normálně jí řekl co se tam děje.

Ono se zjistilo, že ta třída je prostě rozdělená na několik skupin. Byli tam kluci, co chtěli něco dělat, co se v té škole trochu snažili, do toho tam ale byla skupina asi osmi kluků, kteří se s nimi tak jako neměli rádi, nadávali si a tak. To nebyla jako šikana od někoho konkrétního, oni se prostě neměli rádi, občas se po škole porvali, prostě ten kolektiv nefungoval, ale nebyla tam vyloženě nějaká oběť. Těch osm problémových byli taky kluci kolikrát starší, že třeba už za sebou měli rok dva někde na jiné škole, tam je vyhodili nebo tak, takových tam bylo několik. Taky tam byl jeden, co k nám přišel ze třeťáku z gymplu… Každopádně prostě takto se na to došlo. Ve škole na sebe jen tak pokřikovali, nadávali si, ti mladší kluci byli na ty starší naštvaní, že ve škole vyrušují a dělají bordel, ti starší si je zas dobírali za jiný věci, vůbec se spolu prostě nedovedli snášet.

Začalo se to řešit tak, že jsme jim domluvili, že budou docházet (dohromady, jako celá třída místo vyučování) do nízkoprahového zařízení pro děti a mládež ve městě. Tam pro ně byl po dobu několika týdnů připraven každý pátek program, ve kterém plnily různé společné aktivity a zkrátka ten program měl za úkol ty vztahy utužit a zlepšit to klima v té třídě.

Dopadlo to nad očekávání dobře. Situace se tak nějak od té doby začala zlepšovat, potom když šli do druháku, tak už to bylo zase lepší a lepší, postupně prostě se začali normálně bavit, nikdo se tam nepral, a byl klid. Ono potom taky už v tom druháku se začalo ukazovat rozdíly mezi žáky co se do tý školy připravují a mezi těmi co na to kašlou.

3

work as a teacher in the second grade, my approval is history and mathematics. 7 years ago I was a class teacher in an almost problem-free class, only one student was different from the others. At the beginning of the fifth grade, he couldn't prepare for classes by himself, he couldn't prepare things, he couldn't manage the pace of work in the classroom. The student had a very explosive and nervous nature, when he did not succeed, he began to take offense and rush across the school corridor to the outdoor area, or he began to get angry, retreated to the corner and I almost had to persuade him to return to the desk and he started working again. The only thing that always looked up to him was his father. The student has been diagnosed with dyslexia, dysgraphia and hyperkinetic disorder. He had average results in the first grade, but after moving to the second grade, his results began to deteriorate. Among his hobbies are mainly outdoor recreational sports with his friends on the playground and computer games. Due to the diagnosed disorders, he needed more time in class and was also unable to maintain attention for a long time.

The pupil is a primary school student, choleric. He has been diagnosed with dyslexia, dysgraphia and ADHD. He has an explosive and nervous nature. His hobbies include sports and playing computer games with friends.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

In the 5th grade, he got a teaching assistant because he couldn't handle the lessons himself. He had problems maintaining attention, did not complete workbooks by himself, did not write entries in the school notebook and was not able to prepare for class on his own.

Cooperation with experts

In the 5th grade, the student got a teacher's assistant and his behavior changed for the better. The beginnings were very difficult with him, but after some time he calmed down. The lady assistant paid attention to him, sometimes he started to get angry again, but the lady assistant dealt with him. She was helping him with everything, when he got up from his chair and started running, she called his name and he went back to the bench. I practically didn't know him. Thanks to the assistant, he was able to keep his attention in class, his character was calm, he worked as he should in class and his results also improved.

Longterm success

15., 8. třída

Sport, počítačové hry

ADHD,Dyslexie,Dysgrafie

Vyhýbání se škole,Záškoláctví

Mgr., aprobace matika a dějepis

18 let

Pracuji jako učitelka na druhém stupni, moje aprobace je dějepis a matematika. Před 7 lety jsem byla třídní učitelkou v téměř bezproblémové třídě, jen jeden žák byl jiný než ostatní. Na začátku páté třídy nezvládal sám přípravu na vyučování, nechystal si věci, nezvládal pracovní tempo ve třídě. Žák byl velmi výbušné a nervózní povahy, když se mu něco nezdařilo, začal se urážet a zdrhat přes chodbu školy do venkovního areálu, nebo se začal vztekat, odebral se do kouta a musela jsem ho až skoro přemlouvat, aby se vrátil zpět do lavice a začal zase pracovat. Jediné, co na něj vždy platilo, byl jeho otec. Žák má diagnostikovanou dyslexii, dysgrafii a hyperkinetickou poruchu. Na prvním stupni měl průměrné výsledky, po přechodu na druhý stupeň se jeho výsledky začali zhoršovat. Mezi jeho koníčky patří především venkovní rekreační sport se svými kamarády na hřišti a počítačové hry. Ve výuce kvůli diagnostikovaným poruchám potřeboval více času a také nedokázal dlouho udržet pozornost.

Žák je studentem základní školy, cholerik. Má diagnostikovanou dyslexii, dysgrafii a ADHD. Je výbušné a nervózní povahy. Mezi jeho koníčky patří sport a hraní počítačových her s kamarády.

V 5. třídě dostal pedagogickou asistentku, protože sám nezvládal výuku. Měl problémy s udržením pozornosti, sám nevyplňoval pracovní sešity, nepsal si zápisy do školního sešitu a nebyl schopný se sám nachystat na vyučovací hodinu.

V 5. třídě žák dostal asistentku pedagoga a jeho chování se změnilo k lepšímu. Začátky byly s ním velmi těžké, ale po nějaké době se uklidnil. Paní asistentka na něj platila, občas se zase začal vztekat, ale paní asistentka si s ním poradila. Ve všem mu pomáhala, když se zvedl ze židle a začal utíkat, zavolala na něj jeho jménem a on se vrátil zpět do lavice. Prakticky jsem ho nepoznávala. Díky paní asistentce dokázal udržet pozornost v hodinách, jeho povaha byla klidná, ve výuce pracoval, jak měl a jeho výsledky se též zlepšily.

3

The student is already upset from the beginning and is not ready for the lesson. It takes a huge effort for the student to even begin to concentrate and 'realise' that it is no longer a break, but the lesson has started and it is necessary to work together. The student likes to test the teacher's patience with the style of 'how long can he last before he forbids me'.

He has an older brother that he tries to match up to but fails, so he tries to create a reason why he is failing and that very reason makes him lose the motivation to do anything at all. The 'if I can't do it, I won't try' approach. Both of his parents work and come home late at night, so they don't have much time to study together or focus on the problems he has with school. In class, the group accepts him and he has many friends with whom he can spend time both during breaks and after school. He does not stand out anywhere and is such an accurate average student.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

In this case, the situation was resolved quite quickly and without major complications. The first was to reprimand the pupil immediately in the lesson in which problematic behavior was manifested. However, this only helped for a few days and then the problematic behavior reappeared. Which suggests that this situation could be solved by continuously admonishing the student when problematic behavior appears, but that would not be a long-term solution. Then it was discovered that when a pupil is reprimanded for problematic behavior, but 'in return' is praised for a job well done or exemplary behavior, then problematic situations do not recur as often and the interval between them becomes longer. This was followed by an interview with the pupil outside the classroom environment, where I tried to find out why he behaves in this way and why the problematic behavior is repeated. 'I don't really remember what the reason was, but I think it had something to do with problems at home'. So we talked to mom and she asked her if she would talk to him every evening and discuss his problems.

Support, Interview, Warning

The short-term result of the solution was always the same. There was some 'innocent' expression, sometimes maybe some insignificant remark, but otherwise the problem behavior was suppressed for a few days. If he had already been warned once that day, then the problem behavior no longer occurred. However, the problematic behavior returned once in a while and the student had to be reprimanded, and on the contrary praised for a job well done or an effort. In the long term, the problem behavior was repeated at daily/weekly intervals, but in the end it was possible to completely get rid of the problem behavior, so I consider this a positively managed situation.

Longterm success

11; 5

Žákovy zájmy se většinou zaměřují na fyziku a historii.

ADHD

Odmítání spolupráce,Bariéry v komunikaci

Mgr. (Pedagogická fakulta MU)

5

Žák je už od začátku rozrušený a není připraven na hodinu. Je třeba obrovského úsilí, aby se žák vůbec začal soustředit a 'uvědomil si', že už není přestávka, ale začala hodina a je třeba spolupracovat. Žák rád zkouší trpělivost učitele stylem 'kolik vydrží, než mi to zakáže'.

Má staršího bratra, kterému se snaží vyrovnat, ale nedaří se mu to, tak se snaží vytvořit důvod, proč se mu to nedaří, a právě z toho důvodu ztrácí motivaci vůbec něco dělat. Přístup 'když se mi to nedaří, tak se nebudu vůbec snažit'. Oba jeho rodiče pracují a vracejí se domů pozdě večer, takže nemají moc času se spolu učit, nebo zaměřit na problémy, které má se školou. Ve třídě ho kolektiv akceptuje a má spoustu kamarádů se kterými může trávit čas jak o přestávkách, tak po škole. Nikde nevyčnívá a je takový přesný průměrný žák.

V tomto případě se podařilo situaci vyřešit docela rychle a bez větších komplikací. První bylo napomenutí žáka hned v hodině, ve které se projevilo problematické chování. Tohle ovšem pomohlo jen na pár dnů a poté se problematické chování objevilo znovu. Což naznačuje, že by se dala tahle situace řešit průběžným napomenutím žáka, když by se objevilo problematické chování, ale to by nebylo dlouhodobé řešení. Pak se objevilo, že když je žák napomenut za problémové chování, ale na 'oplátku' pochválen za dobře odvedenou práci nebo vzorné chování, tak se problémové situace neopakují tak často a rozmezí mezi nimi se prodlužuje. Pak následoval rozhovor s žákem mimo prostředí třídy, kde jsem se snažila zjistit, proč se takto chová a proč se problémové chování opakuje. 'Už si pořádně nepamatuji, co bylo tím důvodem, ale myslím, že to nějak souviselo s problémy v domácnosti'. Tak jsme si promluvili s maminkou a poprosila ji, jestli by si s ním každý večer nepopovídala a neprobrala jeho problémy.

Krátkodobý výsledek řešení byl vždy stejný. Objevil se nějaký 'nevinný' výraz, občas možná nějaké bezvýznamná poznámka, ale jinak se podařilo problémové chování na pár dní potlačit. Pokud byl už jednou ten den napomenut, tak se již problémové chování nevyskytovalo. Problémové chování se ovšem jednou za čas vrátilo a bylo třeba žáka zase napomenout, a naopak pochválit za dobře odvedenou práci nebo snahu. Z dlouhodobého hlediska se problémové chování opakovalo s denními/týdenními rozestupy, ale nakonec se podařilo problémového chování naprosto zbavit, proto tohle považuji za kladně zvládnutou situaci.

3

The student comes from a divorced family, lives permanently with her mother. The father has moved far away and does not keep in touch with him regularly. Father and mother often have arguments about their daughter and situations related to her. Their relationship could be described as very strained. The student soon understood how to function in these conditions and how to twist and manipulate each parent separately in order to achieve what she wanted. The father insisted that she spend some time with his parents (the student's grandparents). Big complications arose when it was switched to distance learning. The father insisted that the student stay with his grandparents during the pandemic. Thus, the mother had no idea how her daughter's education was going during this period. During the first weeks, the student repeatedly did not go to the online classes, and then she made the excuse that the computer was not working. The teacher tried to resolve this situation with the mother, as the student's legal representative. After a long struggle, she solved the problem with her father, who bought her a new computer. But even that didn't solve the situation. The student was disruptive during classes, if she showed up at all. She didn't complete assignments, she didn't write tests, and it went so far that she started accumulating unexcused hours. There was no one to excuse them, as the mother had no supervision over the student. The whole situation continued to escalate until the teacher was forced to tell the mother that if the situation was not resolved soon, the case would have to be investigated by social services. Only under the weight of this fact did the father and mother come to an agreement and the student returned to her mother again. Unfortunately, there were so many unexcused hours that she got a two on her behavior report card.

The student already had behavior problems in the past. She is not very popular in the team, she has a few friends, but the rest of the class rather avoids her. She often disrupts classes with her behavior, is very noisy and likes to argue with teachers. She has also had problems with lying and manipulation in the past, for example when she received money from her mother for a school trip that should have been taken out in advance, but she kept it and bought clothes with it.

Attendance problems

There really was no reasonable solution to this tangled situation. Although the teacher tried to save the situation and worked tirelessly to communicate with the legal representative (mother), the attitude of the student and the circumstances of her family made it impossible to catch this situation in time and solve the problem behavior before the consequences.

(Disciplinary) Punishments, Cooperation with experts

The student received a two on her behavior report card and her grades were at the level of threes and fours. However, she has felt the consequences of her behavior as she cannot participate in the class sports cycling course. When I was present in her class during my practice, when the matters of this course were being dealt with, I could see that she was sad about not being able to participate. We can only hope for her future sake that she learns from this situation and understands that her actions have consequences.

Partial success

12 let, 6. ročník

Manipulace

Magisterský titul

20

Žákyně pochází z rozvedené rodiny, žije trvale s matkou. Otec se odstěhoval daleko a kontakt s ním pravidelně neudržuje. Otec ale s matkou mají často hádky právě ohledně jejich dcery a situacích s ní spojenou. Jejich vztah by se dal popsat jako velmi vypjatý. Žákyně brzy pochopila, jak v těchto podmínkách fungovat a jak kličkovat a manipulovat s každým rodičem zvlášť, aby dosáhla, čeho chce. Otec trval na tom, aby trávila nějaký čas i u jeho rodičů (prarodičů žákyně). Velké komplikace nastaly, když se přešlo na distanční výuku. Otec u matky prosadil, aby v době pandemie žákyně byla právě u jeho prarodičů. Matka tak neměla představu o tom, jak vzdělávání její dcery v tomto období probíhá. Během prvních týdnů žákyně opakovaně nechodila do online hodin a poté se vymluvila na nefunkční počítač. Tuto situaci se pokusila paní učitelka vyřešit s matkou, jako zákonným zástupcem žákyně. Ta po dlouhé tahanici problém vyřešila s otcem, který ji pořídil nový počítač. Ale ani to situaci nevyřešilo. Žákyně při hodinách působila rušivě, pokud se tam vůbec ukázala. Úkoly neplnila, nepsala testy a zašlo to tak daleko, že se u ní začali hromadit neomluvené hodiny. Ty neměl kdo omluvit, jelikož matka neměla nad žákyní dohled. Celá situace se neustále přiostřovala, až byla paní učitelka nucena matce sdělit, že pokud se situace nevyřeší brzy, případ bude muset začít prošetřovat sociální služby. Až pod tíhou této skutečnosti se otec i matka shodli a žákyně se opět vrátila k matce. Bohužel, neomluvených hodin bylo tolik, že měla na vysvědčení dvojku z chování.

Žákyně měla již v dřívějších dobách problémy s chováním. V kolektivu není příliš oblíbená, má pár kamarádek, ale zbytek třídy se jí spíše straní. Svým chováním často vyrušuje v hodinách, je hodně hlučná a ráda se s učiteli hádá. V minulosti se u ní vyskytli i problémy s lhaním a manipulací, například když dostala od maminky peníze na školní výlet, které měly být vybrány dopředu, ale ona si je nechala a nakoupila si za ně oblečení.

Tato zapeklitá situace vlastně žádné rozumné řešení neměla. I když se učitelka snažila situaci zachránit a neúnavně se věnovala komunikaci se zákonným zástupcem (matkou), přístup žákyně a okolnosti její rodiny znemožňovali tuto situaci podchytit včas a problémové chování vyřešit před následky.

Žákyně dostala na vysvědčení dvojku z chování a její prospěch byl na úrovní trojek, čtyřek. Pocítila však následky svého chování, protože se nemůže účastnit třídního sportovního kurzu cyklistiky. Když jsem při své praxi byla přítomna v její třídě, když se řešili záležitosti tohoto kurzu, bylo vidět že je smutná z toho, že se účastnit nemůže. Můžeme pro její budoucí dobro doufat, že se z této situace poučí a pochopí, že její jednání má následky.

3

The situation wasn't exactly problematic, but I remembered one that came to mind. When you have been going to the same class for a long time, you know how the individuals work, how they act, and you know when something is different, wrong. Once in class it happened to me that the lady was kind of bad, she didn't smile much compared to normal and she was like a body without a soul. Which I thought was weird.

The lady is from a divorced family, but for a long time before this situation. Otherwise problem free.

Selfdestructive behaviour

After an hour, I called her to my office. And I asked her if everything was fine. That time she completely broke down and started crying that he was being stupid at home, there were some conflicts between the parents. So I talked to her, we had fun together. And then she left.

Interview

The next day she came to me and thanked me profusely for helping her so much and calming her down.

Longterm success

15 let, 9. třída

-

Mgr., NJ, M

4

Situace nebyla úplně problematická, ale vzpomněla jsem si na jednu, která se mi vybavila. Když už člověk chodí do jedné třídy déle, tak ví, jak ti jednotlivci fungují, jak jednají a poznáš, když je něco jinak, špatně. Jednou ve třídě se mi stalo, že slečna byla nějaká špatná, moc se neusmívala oproti normálu a byla jako tělo bez duše. Což mi přišlo divné.

Slečna je z rozvedené rodiny, ale už delší dobu před touto situací. Jinak bezproblémová.

Po hodině jsem si ji zavolala za mnou, do kabinetu. A ptala jsem se jí, jestli je všechno v pohodě. Tenkrát se mi tam úplně složila a začala brečet, že doma je to blbý, nějaké konflikty mezi rodiči. Tak jsem si s ní promluvila, pobavily jsme se spolu. A potom odešla.

Druhý den za mnou přišla a hrozně mi děkovala, že jsem jí strašně pomohla a uklidnila ji.

3

student already in her high school graduation year suffers from low vision. Very unusual here is that he is studying painting. The student is incredibly passionate about studying painting, she is trying, despite her severe visual impairment. He goes to school with a cane, a guide dog and has an assistant throughout his high school studies. The student is very kind, friendly, hardworking, no significant problem occurred during her high school studies. However, during the past four years, her assistant has from time to time found herself in situations that were not entirely easy for her to solve. Above all, it was the fact that the student refused the help and aids available to her and to which she is entitled. She often did things her way, the more difficult way, refusing help and trying to match other classmates.

student of the high school graduation year suffers from a vision defect - severe low vision. He uses a blind stick and a guide dog to move. She has her assistant at school. Among her usual teaching aids, she uses a specially adapted notebook in which everything is automatically enlarged, a stand for paper materials, all texts, tests and written materials are enlarged by the assistant by 200%. He writes with a strong marker. For painting lessons, he has a table with a strong lamp and a magnifying glass. The student is extremely diligent and passionate about her studies. As one of the few in her class, she has a clear goal to continue studying painting at university. Sometimes during her studies, as is the case with almost all students of this age, defiance appears in the student. Above all, it manifests itself in the way that the student refuses the help or aids to which she is entitled, or refuses the assistant herself.

Diagnosis, Failure to attend class

The assistant assesses the student's overall behavior as problem-free and also considers the whole situation to be very unusual. She finds it very unusual to be a painting assistant at a high school for a student who has a severe visual impairment. The assistant herself evaluates the entire four years as a search for solutions and improvisation, nowhere has she found a similar occurring situation - a combination of disability and field of study. The assistant strikes me as very flexible, creative and adaptable. That's how I would evaluate the solution. The assistant improvises in emerging situations. The student tries to explain that she is fully entitled to all support measures, she should use them, she should not limit herself by refusing them. The assistant herself behaves well in these situations, she is fully aware of her position as an assistant, she is not discouraged and stands up for herself. In the moments when the student evaluates her work as if she were half-assed with the assistant, the assistant brings her back to reality.

Interview

The student is very hard-working and empathetic, after explaining the situation to the assistant, she tries to understand and accept aids and her independent work more. A pleasant atmosphere and an effort for mutual understanding and symbiosis is established between the student and the assistant. In the long run, these problematic moments return. But it's always about good communication and understanding, explaining the situation, clarifying positions.

Longterm success

18 let, maturitní ročník SŠ

Slebozrakost

Mgr, MgA

4

Studentka již maturitního ročníku na SŠ trpí slabozrakostí. Velmi neobvyklé zde je, že studuje malbu. Studentka je do studia malby neskutečně zapálená, snaží se, i přes těžkou zrakovou vadu. Do školy chodí se slepeckou holí, vodicím psem a po celou dobu svého středoškolského studia má svoji asistentku. Studentka je velmi hodná, přátelská, snaživá, během jejího středoškolského studia nedošlo k žádnému významnému problému. Její asistentka se ale během uplynulých čtyřech let čas od času dostávala do situací, které pro ni nebyly zcela lehké k řešení. Především se jednalo o to, že studentka odmítala pomoc a pomůcky, které má k dispozici a na které má nárok. Často si své věci dělala po svém, obtížnější cestou, odmítala pomoc a snažila se vyrovnat ostatním spolužákům. Asistentka se dostávala do nepříjemného rozporu toho, že ji studentka odmítá, i když je to její práce, aby s ní každý celý den trávila ve škole a pomáhala jí. Asistentka si byla vědoma toho, že ji nemůže nechat dělat úkony ve škole samotnou, když je to její práce. Asistentka se snažila najít rovnováhu v tomto sporu. Jelikož má asistentka vcelku průbojnou povadu, začala se v těchto situacích chovat tak, jako by studentčin odpor nevnímala. Samozřejmě jí vždy přímo řekla, že tak to prostě nejde. Že je s ní na hodinách, aby jí asistovala. Snažila se jí vysvětlit, ať využije pomocných rukou ke svému prospěchu. Asistenta tuto problematiku začala řešit tím, že odmítání ignorovala a snažila se vyzdvihnout důležitost pomoci studentce. Se studentkou však vždy mluvila upřímně. Jako kontrastem se asistentka ocitala v situaci, kdy se například studentka po vrácení opraveného testu asistentky tázala: "Tak co JSME dostali?". Často o osobním prospěchu mluvila v množném čísle. Většinou, když měla ponurou, nebo "lenivou" náladu, tak svůj prospěch hodnotila v množném čísle, jakoby test psala napůl s asistentkou. Asistentka mi nastínila, že vždy v této situaci studentce zdůzarnila, že to není MY, ale TY. Snažila se jí vysvětlit, že ji jen poskytuje pomoc, na kterou má nárok, což neznamená, že by test, nebo vědomosti uplatňovala za studentku. Že její asistentská pomoc ji pomáhá držet se na úrovni se spolužáky a smývat její znevýhodnění. Snažila se jí zdůraznit, že je to jen a jen její prospěch, že ona jí jako asistentka přeci s odpověďmi v testu nijak nepomáhá.

Studentka maturitního ročníku SŠ trpí vadou zraku - slabozrakostí těžkého stupně. K pohybu používá slepeckou hůl a vodicího psa. Ve škole má svoji asistentku. Mezi její obvyklé pomůcky při výuce využívá speciálně upravený notebook, ve kterém má vše automaticky zvětšené, stojan na papírové materiály, veškeré texty, testy a písemné materiály jí asistentka zvětšuje o 200%. Zápis provádí silnou fixou. Pro hodiny malby má upravený stůl se silnou lampou a lupou. Studentka je maximálně snaživá a zapálená do studia. Jako jedna z mála ze třídy má jasný cíl ve studiu malby pokračovat i na VŠ. Občas během studia, jakožto asi u všech studentů tohoto věku, se u studentky objevuje vzdor. Především se projevuje tak, že studentka odmítá pomoc, či pomůcky, na které má nárok, nebo odmítá samotnou asistentku. Naopak, často po vrácení testu, hodnotí svoji práci jako MY - jakoby test psala napůl s asistentkou. Tento občasný vzdor vychází asi jako jediný problematický moment ve studiu studentky.

Asistentka celkově chování studentky hodnotí jako bezproblémové a také celou situaci bere jako velmi neovbyklou. Být asistentkou na střední škole na oboru malby studentce, která má těžkou zrakovou vadu, vnímá jako velmi neobvyklé. Sama asistentka celé čtyři roky hodnotí, jako hledání řešení a improvizaci, nikde nenalezla podobnou vyskytující se situaci - kombinace postižení a studovaného oboru. Asistentka na mě působí jako velmi pružná, kreativní a přizpůsobivá. Tak bych i hodnotila řešení. Asistentka v nastalých situacích improvizuje. Studentce se snaží vysvětlit, že na všechna podpůrná opatření má plný nárok, měla by je využívat, neměla by sama seme omezovat jejich odmítáním. Sama asistentka se v těcht situacích drží dobře, je si plně vědoma své pozice jako asistentka, nenechá se odradit a stojí si za svou. V okamžicích, kdy studentka svoji práci hodnotí, jako by jsi dělala napůl s asistentkou, jí asistentka navrací k realitě. Snaží se studentce vysvětlit, že to je její prospěch, že test a vědomosti uplatňuje svoje a sama. Drží ji při vědomí, že ona, jako asistentka, pouze vykonává svoji práci, ale že veškerý prospěch je jen a jen studentky.

Studentka je velmi snaživá a empatická, po vysvětlení situace asistentkou se snaží porozumět a pomůcky i svoji samostatnou práci více přijímat. Mezi studentkou a asistentkou je nastavena příjemná atmosféra a snaha o vzájemné porozumění a symbiózu. Dlouhodobě se tyto problematické okamžiky vrací. Vždy jde ale o dobrou komunikaci a porozumění si, vysvětlení si situace, ujasnění si pozic.

3

English classes in the fifth grade have been a little more complicated since the beginning of the year. It was a smart class and they enjoyed English, but it was hard to keep order. The student kept shouting in class, talking to his friend, making fun of all the assignments and disturbing the whole class. I spent a lot of time admonishing the student and quieting the class.

The student was the main clown of the class. He kept shouting, talking without prompting and making the class laugh with his remarks. His friend who sat next to him always supported him and often joined in his antics. Their bench was on the right side by the window. A group of boys sat in front of him, always cheering him on with laughter. The girls in the middle pews kept turning to him and laughing at his remarks as well. On the left side of the class sat girls and boys with better academic performance. They were hard-working pupils and occasionally they warned the pupil not to disturb.

Verbal disruption of lessons

When reprimands and punishments did not help, I decided to transfer the student. I sat him on the left side of the class among the more diligent students. He was sitting next to the girl who most often admonished him to be quiet. He was so far away from his friends and couldn't talk to them. It was clear that the student demanded attention and liked to be the center of it. So I decided to deny it to him. I began to ignore the student's outbursts and comments more often and not give him the attention he required.

(Disciplinary) Punishments, Transfer of student, Warning

Unfortunately, even two weeks of my efforts did not bring any results. Instead of talking with his friend, the student talked to himself or argued with his new roommate. The student distracted her a lot and interrupted her, so she didn't concentrate so much on the lesson. Loud remarks and jokes abounded and he kept the class laughing. And the fact that I don't respond to his remarks, he took rather as his victory and my capitulation. After about three weeks, I moved the student back to his original place. The girl he was sitting with could tell how unhappy she was. He distracted her, interrupted her and made her angry all the time. For example, he pushed her when she was drawing and jumped into her speech. My plan didn't work out at all and my classes continued as they were at the beginning of the school year. The student calmed down on his own at the beginning of November.

Failure

10 let, 5. ročník

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Rušení výuky,Potřeba pozornosti

Mgr. Anglický jazyk

16

Hodiny anglického jazyka v páté třídě byly již od začátku roku trochu složitější. Byla to šikovná třída a angličtina je bavila, ale bylo těžké si udržet pořádek. Žák na hodinách stále vykřikoval, povídal si se svým kamarádem, dělal si srandu ze všech úkolů a rušil celou třídu. Hodně času jsem tak strávila napomínáním žáka a utišováním třídy.

Žák byl hlavním šaškem třídy. Stále vykřikoval, mluvil bez vyzvání a rozesmával třídu svými poznámkami. Jeho kamarád, který seděl vedle něj, ho vždycky podporoval a často se přidával k jeho šaškování. Jejich lavice byla na pravé straně u okna. Před ním seděla skupina kluků, která ho vždy se smíchem podporovala. Dívky v lavicích uprostřed se za ním stále otáčely a také se jeho poznámkám smály. Na levé straně třídy seděli holky a kluci s lepším studijním prospěchem. Byli to snaživí žáci a občasně i žáka napomínali, aby nevyrušoval.

Když napomínání ani tresty nepomáhaly, rozhodla jsem se žáka přesadit. Posadila jsem ho na levou stranu třídy mezi ty snaživější žáky. Seděl vedle dívky, která ho nejčastěji napomínala ať je potichu. Byl tak dál od svých kamarádů a nemohl si s nimi povídat. Bylo jasné, že se žák dožaduje pozornosti a rád je jejím středem. Tak jsem se rozhodla mu ji odepřít. Začala jsem žákovi výlevy a poznámky častěji ignorovat a nedávat mu onu dožadovanou pozornost.

Bohužel ani dva týdny mého snažení nepřinesli žádné výsledky. Místo povídání si s jeho kamarádem si žák povídal pro sebe anebo se dohadoval se svoji novou spolusedící. Tu žák hodně rozptyloval a dorážel na ni, takže se tolik nesoustředila na výuku. Hlasitých poznámek a vtipů neubylo a třídu stále rozesmával. A to, že nereaguji na jeho poznámky, bral spíše jako svou výhru a mou kapitulaci. Asi po třech týdnech jsem žáka přesadila zpátky na jeho původní místo. Na dívce se kterou seděl, bylo znát jak je z toho nešťastná. Rozptyloval ji, dorážel na ni a neustále ji zlobil. Například do ní strkal, když kreslila a skákal jí do řeči. Můj plán, tak vůbec nevyšel a mé hodiny nadále pokračovaly stejně jako na začátku školního roku. Žák se začátkem listopadu sám zklidnil.

3

Before covid started, I had a student in my class who was diagnosed with ADHD. It was really difficult with him and we fought together the whole school year. I didn't know how to deal with him. Psychologists, parents, and an agreement with me did not help. I tried to accommodate him, I made almost no demands on him, and I tried not to notice his behavior during classes over time. He was disrupting the whole class, including me.

The student has been diagnosed with ADHD.

Diagnosis, Verbal disruption of lessons

tried to resolve the situation with school psychologists. Above all, they recommended patience and an assistant, which the boy should get within hours. Finally, the school got an assistant. I hoped in vain that everything would be better and that we would be able to come to an agreement with the boy when there were two of us on him, but alas.

Cooperation with experts

Unfortunately, we did not solve this situation and the boy had problems until the end of the school year. It can be said that in the end the parents solved the situation for us when they moved the boys to a practical school, where they are better prepared for children with disorders, diagnoses of behavioral disorders, etc.

Failure

12 LET, 7 třída

ADHD

Impulzivita,Vykřikování

Učitelství českého a anglického jazyka pro 2.stupeň základní školy

3

Předtím, než začal covid, měla jsem ve třídě žáka, který měl diagnostikovanou poruchu ADHD. Bylo to s ním opravdu náročné a bojovali jsme spolu celý školní rok. Nevěděla jsem si s ním rady. Nepomáhali psychologové, rodiče ani domluva se mnou. Snažila jsem se mu vyhovět, nekladla jsem na něj téměř žádné nároky a jeho chování při hodinách jsem se snažila postupem času nevnímat. Rušil celou třídu i včetně mě.

Žák má diagnostikované ADHD.

Situaci jsem se snažila řešit se školními psychology. Doporučovali především trpělivost a asistentku, kterou by chlapec měl dostat do hodin. Nakonec škola asistentku sehnala. Marně jsem doufala, že vše bude lepší a s chlapcem se dokážeme domluvit, když na něj budeme dvě, ale bohužel.

Tuto situaci jsme bohužel nevyřešili a s chlapcem byly problémy až do konce školního roku. Dá se říct, že nakonec za nás situaci vyřešili sami rodiče, když chlapce přesunuli do praktické školy, kde jsou na děti s poruchami, diagnostikami poruch chování aj. lépe připraveni.

3

Upon arrival in the classroom, the student did not respond to my instructions for everyone to find their workplace. He was running around the class, rolling on the ground. He did not respond to the admonition. That's why I left him for a while and ignored him, for now I assigned work to the other children. Then I took the student's hand and we went to sit on the desk, but he repeatedly left his seat. So I tried to give him a task on the carpet. He worked for a while, but if I got up and went to attend to someone else, he demanded attention, increased his noise. I tried to communicate with him through a plush toy, which partly took at least a while and the student sat down at the desk and worked. But suddenly another pupil told him that he was doodling and the pupil ran out and started knocking things off the other's desk, shouting in their ear. He verbally attacked his classmates, but they did not understand him and laughed at him. This turned him on even more and he began digging into their backs and thrusting. Aggression escalated.

The class that the student attends is mixed - for students from 1st to 3rd grade, there are currently four students - two from 3rd grade, they are hyperactive, impulsive, prone to brachial aggression, both towards things and people. Both also have speech defects. They do not concentrate well at work, but after treatment they are able to endure sitting at the bench and, with appropriate motivation and alternating activities, work quite nicely. Another student is Pepa, who also has a behavioral and emotional disorder, in a large group he is aggressive, hot-tempered, and likes to provoke others. He doesn't enjoy reading and writing, but he likes to count. Another pupil has been diagnosed with a hyperactive behavior disorder, he does not adapt well in a new environment. In his tribal school, he attacked a teacher, strangled a classmate, broke the fingers of an assistant and allegedly knocked out a speech therapist's tooth. He is quite communicative, but reacts poorly to comments from classmates. He is new to this class, just getting used to it, he has been put on medication. The other pupils are already used to the school regime, the new pupil is now disrupting it and conflicts arise.

Diagnosis, Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons

At first, I tried to talk him down in a calm voice, to distract him with a soft toy, through which we communicated at least for a while. At the moment when the student started to throw things from the bench to the others, I raised my voice and strongly reprimanded him. That didn't help at all - he probably gets yelled at a lot at home and therefore doesn't respond to raising his voice. What interested him for a while was when I invited him to go and look out the window. But after a while he turned around and shouted in his classmates' ears. After the others laughed at him, I reprimanded them, I pointed out that their behavior was not correct. However, the student began to physically attack his classmates, and therefore he was taken to the ward, where he was separated from the children for a certain period of time.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

Due to the lower IQ, the student is not aware that he is doing something wrong, he is not capable of self-reflection. The next day he returned to school he was very lively again. I think that the change to a calmer and more focused behavior will occur only after adaptation and after setting the right treatment. Then thanks to an individual approach, alternating activities and appropriate motivation, quality teaching will be possible.

Partial success

7 let

Žádné

ADHD,Rozumové schopnosti v pásmu lehkého mentálního postižení

Pedagogická fakulta, aprobace Tělesná výchova, Pedagogika volného času, Speciální pedagogika

24

Po příchodu do třídy žák nereagoval na mé pokyny, aby si každý našel své pracovní místo. Běhal po třídě, válel se po zemi. Na napomenutí nereagoval. Proto jsem ho chvíli nechala a nevšímala si ho, zatím jsem zadala ostatním dětem práci. Potom jsem žáka vzala za ruku a šli jsme si sednout do lavice, ale opakovaně opouštěl své místo. Zkoušela jsem mu tedy zadat úkol na koberci. Chvíli pracoval, ale pokud jsem se zvedla a šla se věnovat někomu jinému, dožadoval se pozornosti, zvyšoval svoji hlučnost. Snažila jsem se s ním komunikovat přes plyšovou hračku, což částečně alespoň na chvíli zabralo a žák si sednul do lavice a pracoval. Najednou mu ale jiný žák řekl, že čmárá a žák vyběhl a začal shazovat ostatním věci z lavice, křičel jim do ucha. Verbálně napadal spolužáky, kteří mu ale nerozuměli a smáli se mu. To ho vytočilo ještě víc a začal je dloubat do zad a strkat. Agresivita se stupňovala.

Třída, kterou žák navštěvuje je smíšená – pro žáky 1. až 3. ročníku, aktuálně jsou zde čtyři žáci – dva z 3. třídy, jsou hyperaktivní, impulzivní, se sklony k brachiální agresi, jak vůči věcem, tak i lidem. U obou se také vyskytují vady řeči. Na práci se špatně koncentrují ale po zaléčení jsou schopni vydržet sedět v lavici a při vhodné motivaci a střídání činností pracují celkem pěkně. Další žák má také poruchu chování a emocí, ve velkém kolektivu je agresivní, vznětlivý, s oblibou provokuje ostatní. Nebaví ho čtení a psaní ale rád počítá. Žák, který je ústřední postavou této kazuistiky, má diagnostikovanou hyperaktivní poruchu chování, špatně se adaptuje v novém prostředí. Ve své kmenové škole napadl učitele, škrtil spolužačku, lámal prsty asistentce a logopedce údajně vyrazil zub. Je celkem komunikativní ale špatně reaguje na poznámky od spolužáků. V této třídě je nový, teprve si zvyká, byla mu nasazena medikace. Ostatní žáci už jsou zvyklí na školní režim, nový žák jim ho nyní narušuje a vznikají konflikty.

Zpočátku jsem se snažila domlouvat mu klidným hlasem, odvádět jeho pozornost plyšovou hračkou, skrze kterou jsme alespoň chvíli komunikovali. V okamžiku, kdy žák začal ostatním shazovat věci z lavice jsem zvýšila hlas a důrazně ho napomínala. To nezabíralo vůbec – pravděpodobně je doma často okřikován, a proto nereaguje na zvýšení hlasu. Co ho na chvíli zaujalo bylo, když jsem ho vybídla, aby se šel podívat z okna („Podívej, venku jsou koníci...“). Po chvíli se ale otočil a křičel spolužákům do ucha. Poté, co se mu ostatní smáli, jsem je napomenula, zdůraznila jsem, že jejich chování není správné („Kluci, nesmějte se mu, vadí mu to a zlobí ho to. Pokračujte v práci a zkuste si ho nevšímat.“) Žák ale začal spolužáky fyzicky napadat, a proto byl odveden na oddělení, kde byl na určitou dobu oddělen od dětí. (V krajním případě – jako je např. fyzický útok na děti nebo učitele, ničení majetku apod., můžou učitelé v naší škole odvést děti na oddělené a předat je zdravotnickému personálu, který se o ně postará – jedná se o školu při zdravotnickém zařízení.)

Vzhledem k nižšímu IQ si žák není vědom toho, že dělá něco špatně, není schopen sebereflexe. Druhý den, kdy se vrátil do školy byl opět hodně živý. Myslím si, že změna ke klidnějšímu a soustředěnějšímu chování nastane až po adaptaci a po nastavení správné léčby. Pak díky individuálnímu přístupu, střídání činností a vhodné motivaci bude možná kvalitní výuka.

3

One of the very tense situations that the student prepared for us was once at the beginning of the lesson, right after the bell rang, when everyone was already sitting in their seats, but the teacher had not yet arrived. The student had a large, two-liter bottle of Coca Cola, which he unscrewed, drank, and left the open bottle on the bench. Then he 'accidentally' snorted it, the bottle tipped over and everything started pouring out, which he just watched and didn't even try to pick up the bottle. A huge puddle was spilling on the ground, all the briefcases within reach were suddenly soaked with Coke. The children squealed, jumped and tried to save their things. Most of the children rushed for paper towels and quickly tried to prevent the flood from spreading further. He just stood and washed himself. I grabbed him by the shoulder and pushed him towards the puddle and told him to hurry and help clean up. He started yelling at me that I attacked him and that he was going to complain about me. He refused to participate in the cleanup and just watched with a smile. It should also be noted that this is not the first time he has done this. 'Accidentally' spilled drinks happened to him more often, even though I repeatedly warned him that he should close the bottle again immediately after drinking. However, he always reacted with irritation and insolence.

The student lived in a joint household with his mother and grandmother, he was an only child. Both spoiled him very much. They let him hang around the housing estate and, according to reports from classmates living in the same housing estate, he committed vandalism. He destroyed bells, the elevator and polluted the common areas. He also often attacked smaller children. In the classroom, he mostly only allowed himself to girls, pinched them, twisted their arms, pulled their hair and insulted them. No comments were effective because the mother and grandmother uncritically defended the student in all circumstances.

Emotional outbursts, Nonverbal disruption of lessons

The class teacher wrote a note to the student and talked to him about it, however, there have been many such notes and interviews with absolutely no results. The mother has also been to the school several times, but this also did not lead to anything, because the mother claims that the pupil is good and without conflict, that it is a misunderstanding, or that it is the fault of his classmates who bully him.

(Disciplinary) Punishments, Physical intervention, Interview

Unfortunately, we didn't actually solve anything, so certainly not successfully. The boy did not improve in any way in his behavior. I no longer work with this student. I'm at a different school, so I don't know how they proceeded with him. It was suggested that he go to the school psychologist, but I know that we encountered resistance, that he does not want to go to the psychologist, that the children would laugh at him.

Failure

11let 5. třída

Žádné

Agrese

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jedna z velmi vyhrocených situací, které nám žák připravil, bylo jednou na začátku hodiny, těsně po zvonění, kdy všichni už seděli na svých místech, ale paní učitelka ještě nepřišla. Žák měl velkou, dvoulitrovou láhev Coca Coly, kterou rozšrouboval, napil se a otevřenou láhev nechal stát na lavici. Pak do ní 'omylem' žduchnul, láhev se převrátila a vše se začalo vylívat, čemuž on jenom přihlížel a ani se nesnažil láhev zvednout. Po zemi se rozlívala obrovská kaluž, všechny aktovky v dosahu byly rázem nasáklé Colou. Děti pištěly, uskakovaly a snažily se zachránit svoje věci. Většina dětí se vrhla pro papírové ubrousky a rychle se snažily zabránit dalšímu šíření té povodně. On jenom stál a umíval se. Chytla jsem ho za rameno a postrčila směrem k té kaluži a řekla jsem mu ať taky honem jde pomáhat s uklízením. Začal se na mě rozkřikovat, že jsem ho prý napadla a že si na mě bude stěžovat. Odmítl se uklízení zúčastnit a jenom s úsměvem přihlížel. Nutno ještě uvést, že toto neudělal poprvé. 'Omylem' vylité pití se mu stávalo častěji i když jsem ho opakovaně upozorňovala, že má láhev ihned po napití zase uzavřít. Na to ovšem vždy reagoval podrážděně a drze.

Žák žil ve společné domácnosti s matkou a s babičkou, byl jedináček. Obě ho velmi rozmazlovali. Nechávali ho potloukat se po sídlišti a podle sdělení spolužáků, žijících na stejném sídlišti se dopouštěl vandalismu. Ničil zvonky, výtah a znečišťoval společné prostory. Často také napadal menší děti. Ve třídě si dovoloval většinou jenom na děvčata, štípal je, kroutil jim rukama, tahal za vlasy a urážel. Žádné poznámky nebyly účinné, protože maminka s babičkou žáka nekriticky za každých okolností obhajovaly.

Třídní učitel napsal žákovi poznámku a pohovořil si s ním o tom, nicméně takovýchto poznámek a pohovorů se událo už mnoho a naprosto bez výsledku. Matka byla také několikrát ve škole, ale to také k ničemu nevedlo, protože matka tvrdí, že žák je hodný a bezkonfliktní, že je to nedorozumění, popřípadě, že je to vina jeho spolužáků, kteří ho šikanují.

Bohužel jsme vlastně nic nevyřešili, tedy rozhodně ne úspěšně. Chlapec se nijak ve svém chování nezlepšil. Nyní už s tímto žákem nepracuji. Jsem na jiné škole, tak nevím, jak s ním dále postupovali. Navrhovalo se, aby chodil ke školní psycholožce, ale vím, že jsme narazili na odpor, že nechce chodit k psycholožce, že prý by se mu děti smáli.

3

Situation: When I got to the classroom, the classroom was orderly and quiet, although I was surprised. As always, I wrote in the class book and told the children what we will discuss in today's lesson on the basics of social sciences. Since I was discussing religion in the class, the class was more conversational on my part and not interactive to engage the students as well. After a few minutes of the explanation, I noticed that the girls in the back bench in the middle were not taking notes or paying attention. So I watched them for a while and when they didn't react, I called them: 'Girls, aren't you writing this down? Or what?' The girls looked up and said they were writing. Which seemed strange to me, since their hands were under the bench. So I went to see what they had written and I saw them filing and painting their nails.

Medical history: No medical history.

Lying and cheating, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

Solution: As soon as I saw what they were doing, I raised my voice and told them if they were joking, to immediately hide it all in the cable and take their notebooks and write that I will check them at the end of the lesson to see if they have everything filled out. I left in front of the blackboard and continued the explanation. The girls had their notebooks open and were writing. Then I turned around and drew a diagram on the board. As soon as I turned back to the classroom, the girls had their hands under the desk again. I already knew which one was the best, and I confiscated all their nail manicure equipment, telling them that they could go get it at the end of the school year. Afterwards, I cooled down a little and said that if I want the things earlier, then let them do what they have to, and that they can do this in their free hours or during breaks, that now they should take notes. Well, they wrote until the end of the lesson.

Consequences, Warning

Result: As soon as I got to the cabinet, there was a big break. I prepared my things for the next class, had a snack and as soon as there were 2 minutes before the bell for class, there was a knock on the office. As soon as I opened the door, the pupil was standing there with Šárka. They had their notebooks in their hands and showed me that they had completed all the notes from the lesson. They both apologized that they shouldn't have done that and then asked if they could have their things back. I gave them back to them on the condition that they never do what they don't have again, otherwise I won't give them back until the end of the year. And indeed, since then they have been completely exemplary and problem-free.

Longterm success

14 let, 4. ročník

Folklór, hasičské závody, tanec, zpěv

Magisterské vzdělání, ČJ + ZSV

15

Situace: Když jsem došla do třídy, byla třída uspořádaná a tichá, ač mě to samotnou překvapilo. Jako vždy jsem zapsala do třídní knihy a řekla dětem, co budeme v dnešní hodině základů společenských věd probírat. Jelikož jsem tu hodinu probírala náboženství, byla ta hodina spíše povídací z mé strany a nikoliv interaktivní, abych zapojila i studenty. Po několika minutách výkladu jsem si všimla holek v zadní lavici uprostřed, že si nezapisují a ani nedávají pozor. Tak jsem je chvilku pozorovala a když nereagovaly, zavolala jsem na ně: 'Holky, vy si to nepíšete? Nebo co?' Holky zvedly hlavu a řekly, že píšou. Což se mi zdálo divné, jelikož měly ruky pod lavicí. Tak jsem se šla podívat, co mají napsané a viděla jsem, jak si pilují a lakují nehty.

Anamnéza: Žádná anamnéza.

Řešení: Hned jak jsem uviděla, co dělají, tak jsem zvýšila hlas a řekla jim, jestli si dělají srandu, ať to všechno okamžitě schovají do kabele a vezmou si sešity a píšou, že si je na konci hodiny zkontroluji, jestli mají vše doplněné. Odešla jsem před tabuli a zase jsem pokračovala ve výkladu. Holky měly sešity otevřené a psaly. Potom jsem se otočila a kreslila schéma na tabuli. Jakmile jsem se otočila zase zpátky na třídu, holky měly zase ruce pod lavicí. To už jsem věděla, která bije a veškeré jejich vybavení na manikúru nehtů jsem jim zabavila se slovy, že si na konci školního roku pro to můžou dojít. Následně jsem lehce vychladla a říkala jsem, že pokud chtěji ty věci dřív, tak ať dělají co mají, a že tohle si můžou dělat ve volných hodinách nebo o přestávkách, že teď si mají dělat poznámky. No a do konce hodiny psaly.

Výsledek: Jakmile jsem došla do kabinetu, byla zrovna velká přestávka. Nachystala jsem si věci na další hodinu, posvačila a jakmile byly 2 minuty před zvoněním na hodinu, ozvalo se zaklepání na kabinet. Jakmile jsem otevřela dveře, stála tam žačka se Šárkou. V ruce měly svoje sešity a ukazovaly mi, že mají doplněné všechny zápisky z hodiny. Poté se obě omluvily, že to dělat neměly a poté se zeptaly, jestli mohou svoje věci dostat zpátky. Dala jsem jim je zpátky za podmínky, že už nikdy nebudou dělat to, co nemají, jinak jim ty věci vrátím až na konci roku. A opravdu byly od té doby naprosto vzorné a bezproblémové.

3

The boy I am in charge of as a teaching assistant threw a tantrum during class, he started shouting, kicking me, throwing things at me and around the class, it got to the point where his classmates started to fear him, the whole class had to be suspended and the teacher and the rest of the class went to the corridor so that the boy could calm down. Unfortunately, this angered him even more and he started banging on the bench and throwing chairs.

boy with a behavioral disorder, Asperger's syndrome and ADHD, a 5th grade pupil, average grades.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

After his fit didn't stop, I took him and led him to a white mattress so that he would calm down on it by pounding on it and not on school property. After that, I went to the teacher in the hallway to discuss what to do with him. One option was to let him throw a tantrum or call his parents to come get him. We chose the first option and let him throw a tantrum with me sitting down with him and explaining to him that if he behaved like this, the other kids would lose class and that it would be good if he tried to calm down. In the end, I managed to calm him down and the other children could calmly return to the classroom and continue their lessons.

Physical intervention, Cooperation with experts, Warning

The boy calmed down and apologized to everyone in the class and to the teacher for the disturbance and there was no further incident that day.

Partial success

2. třída, 7let

Sporty fotbal, házená…)

ADHD

Agrese,Neposlušnost,Rušení výuky,Vykřikování,Nepracovitost,Provokace,Nevhodné chování

Magisterské studium (1.stupeň základní školy)

20

Začalo to už ve školce, v první a druhé třídě se jeho chování (Neposlouchá, je nevychovaný, občas agresivní vůči svým spolužákům, fanatik, vyrušuje, vykřikuje, nereaguje na napomenutí, nechce sedět v lavici, nechce pracovat, předvádí se, dělá ‘’scény’’) zhoršilo, později dostal medikaci a ve třetí třídě se trochu uklidnil. Situace nastala v jeden den, kdy byl úplně nezvladatelný. Vůbec nechtěl sedět v lavici, běhal po celé třídě a vyrušoval ji.

Učitelé řešili tyto konflikty už ve školce, kdy chlapec byl vždy více hyperaktivnější a hůře zvladatelnější jak ostatní děti. Někteří rodiče chtěli dokonce žádat o odklad dítěte do školy, jen kvůli chlapci, aby jejich dítě nemuselo být ve škole a trávit čas s tímto hochem. Chlapec od malička vyrůstal s rodinou na samotě u lesa, jak se říká, a neměl kolem sebe žádné lidi, měl celkově méně sociálního kontaktu. Má starší sestru, která chodí do 9. třídy a nikdy s ní takové problémy nebyly. Později, když začal chlapec chodit do školy, tak se ve třídě objevovaly menší konflikty, ať už s ostatními žáky, nebo dokonce i s učiteli. Pamatuji si, že některé učitelky nechtěly do třídy chodit jen kvůli němu. Od 2. třídy měl přiděleného asistenta na 20h týdně. Bylo těžké vydržet jednu vyučovací hodinu a soustředit se na to, aby ho učitelé, ať už já, nebo i ostatní kolegové, neokřikovali a nebyli na něj přehnaně ‘‘hnusní‘‘. Rozvrhy jsme plánovali tak, abychom se v této třídě střídali a nikdo tam nebyl více jak hodinu/ dvě v kuse. To stejné jsme dělali i se službami na chodbách, na výletech. Byly to opravdu těžké časy a chtělo to hodně trpělivosti. Po studijní stránce byl velice inteligentní, míval jedničky, maximálně dvojky. Někdy to vypadalo, jako by se při práci dokonce nudil. Býval vždy první a kdyby chtěl a více se snažil, mohl mít samé jedničky a prospívat tak s nádherným vyznamenáním. Bohužel chtěl být ve všem první, byl velice soutěživý. Určitě tomu přispívalo i to, že chodil na fotbal a do házené, tyto sporty v něm jeho soutěživost jen podporovaly. Co se týče rodičů, tak jsme vše řešili s maminkou, věděla o všem. Bohužel se v některých nepochopitelných situacích postavila vždy na chlapcovu stranu, i když to bylo, dle mého přesvědčení, iracionální.

Kolegyně se ho snažila usměrnit, ale jakmile se ho dotkla (chtěla ho chytit za paži a posadit do lavice), tak se jí vzepřel a začal strašně ječet na celou třídu. Po několika pokusech to vzdala, a tak se rozhodla ho ignorovat a s třídou pokračovala v učivu odlehčeným způsobem. Já sám s takovým chováním mám zkušenost, konkrétně to bylo v tu dobu, kdy jsem dělal dozor na chodbě a chlapec si tam běhal, jako kdyby tam byl sám a kolem něj vůbec nikdo nebyl. Vůbec nechtěl respektovat moje příkazy a prosby, aby se uklidnil. Těch konfliktů bylo více, ale tento se mi vryl do paměti asi nejvíce. Situace jsme řešili částečným ignorováním, schůzkami s rodiči (spíše s matkou) a různými dalšími způsoby.

Žádné naše způsoby řešení nepomohly tolik, jako medikace, která byla chlapci předepsána ve třetí třídě. Byl takový utlumenější, neměl potřebu vykřikovat, vyrušovat, odmlouvat. Samozřejmě občas před výukou si zapomněl vzít prášek a v tu chvíli to bylo horší a zase o trochu náročnější, ale už se s tím dalo pracovat lépe a nebylo to takové, jako to bylo v té první a druhé třídě.

3

During the school year, the student began to lose weight, and her mother was her role model, because with the help of a modified diet, the mother really managed to lose weight and maintain her new lower weight. However, her classmates continued to laugh at her because of her weight, she was a bit overweight. Another reason for the ridicule, in my opinion the main one, was due to the fact that the pupil was smarter and more reasonable than the others. Unfortunately, over time, the student went from a modified diet to a diet where she was only able to eat one apple a day. At this moment there is a problem with a mental illness called anorexia.

An 8th grade student was diagnosed with an eating disorder. She is the daughter of a single mother at a local school. She is very gifted and is also much more mentally advanced than her classmates. Mainly thanks to her characteristic – ambition, anorexia developed, because 'just' losing weight was no longer enough for the student.

Diagnosis, Selfdestructive behaviour, Bullying

An interview with the mother, during which the professional care of a psychologist and specialist through nutrition was recommended. In addition, a sensitive interview was arranged with the pupil, during which her situation was ascertained. An interview was also arranged with the aggressors in the classroom and then with independent witnesses of previous incidents (taunting). This was followed by work with the class, where care was taken to consolidate the team and strengthen the relationships between the pupils, and fortunately this was successfully achieved.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The pupil's treatment has been going on for the second year and is still ongoing. But progress has been made, the student has returned to her original weight, from 42 to 53 kg, is visiting a psychologist and has joined a different – relaxed team, at a different – secondary school.

Longterm success

Tanec, četba

20 Absolvování relevantního kurzu či výcviku na zvládání problematických situací: Ano Název kurzu: Studium speciálních činností – ŠMP Deskriptivní údaje ke kazuistice ++ Věk a ročník žáka: 14 let, 8. ročník Pohlaví žáka: Žena Žák žije: Pouze s matkou Problémové chování se opakuje: Ne Poruchy chování: Ne Potvrzená diagnóza žáka: Ne Prospěch žáka: Nadprůměrný Zájmy žáka: Tanec, četba Použití postupu vycházejícího z nějakého konkrétního přístupu při řešení: Ne 1. Podrobný popis situace na úrovni chování Žákyně v průběhu školního roku začala hubnout a matka jí byla vzorem, protože pomocí upraveného jídelníčku se matce opravdu podařilo zhubnout a svou novou nižší hmotnost si udržet. Nicméně spolužáci se žákyni smáli kvůli její váze i nadále, byla trošku při těle. Další důvod posměchu, dle mého názoru ten hlavní, byl kvůli tomu, že žákyně byla chytřejší a rozumnější než ostatní. Bohužel se žákyně postupem času z upraveného jídelníčku dostala až do diety, při níž byla schopná sníst jen jedno jablko za den. V tento moment nastává problém s psychickou nemocí zvanou anorexie. Jak je ale známo, anorexie se velmi obtížně diagnostikuje, nemocné osoby se snaží anorexii všemožně skrývat. Na anorexii žákyně se přišlo hlavně díky tomu, že nakonec přestala chodit do školy a začala mít už i fyzické problémy, jakými byly hlavně vymizení menstruace, extrémní padání vlasů a ztráta váhy – tělo bylo fyzicky mnohem slabší a pohyby těžší. 2. Anamnéza žáka Žákyni 8. třídy byla zjištěna porucha příjmu potravy. Žákyně je dcerou matky samoživitelky na místní škole. Žákyně je velmi nadaná a je také mnohem více mentálně vyspělejší než její spolužáci. Hlavně díky její vlastnosti – ctižádostivosti se rozvinula anorexie, protože „jen“ zhubnout už žákyni posléze nestačilo. 3. Podrobný popis řešení Rozhovor s matkou, při kterém byla doporučena odborná péče psychologa a specialisty přes výživu. K tomu byl také uspořádán citlivý rozhovor s žákyní, při kterém se zjišťovala její situace. Také byl uspořádán rozhovor s agresory ve třídě a poté i s nezávislými svědky předchozích incidentů (posmívání). Následovala práce se třídou, kde se dbalo na stmelení kolektivu a posílení vztahů mezi žáky, a to se naštěstí úspěšně podařilo. 4. Výsledek řešení Léčba žákyně trvá již druhým rokem a stále ještě pokračuje. Došlo ale k pokroku, žákyně se dostala opět na svoji původní hmotnost, ze 42 na 53 kg, navštěvuje psychologa a dostala se do jiného – pohodového kolektivu, na jiné – střední škole. Do jaké míry jsem spokojený s řešením dané situace? Zcela nespokojen Zcela spokojen 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Do jaké míry jsem se zachoval v daném řešení podporujícím způsobem pro žáka? Zcela nespokojen Zcela spokojen 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Do jaké míry jsem kladl na žáka přiměřené otázky? Zcela nespokojen Zcela spokojen 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 b) kazuistika -- Deskriptivní údaje učitele: Dosažené vzdělání: čeština, výtvarná výchova Počet let

V průběhu školního roku začala žačka hubnout a její matka jí byla vzorem, protože pomocí upraveného jídelníčku se matce opravdu podařilo zhubnout a svou novou nižší hmotnost si udržet. Nicméně spolužáci se žačce smáli kvůli její váze i nadále, byla trošku při těle. Další důvod posměchu, dle mého názoru ten hlavní, byl kvůli tomu, že žačka byla chytřejší a rozumnější než ostatní. Bohužel se žačka postupem času z upraveného jídelníčku dostala až do diety, při níž byla schopná sníst jen jedno jablko za den. V tento moment nastává problém s psychickou nemocí zvanou anorexie.

Žačka 8. třídy byla zjištěna porucha příjmu potravy. Je dcerou matky samoživitelky na místní škole. Je velmi nadaná a je také mnohem více mentálně vyspělejší než její spolužáci. Hlavně díky její vlastnosti – ctižádostivosti se rozvinula anorexie, protože 'jen' zhubnout už žačce posléze nestačilo.

Rozhovor s matkou, při kterém byla doporučena odborná péče psychologa a specialisty přes výživu. K tomu byl také uspořádán citlivý rozhovor s žačkou, při kterém se zjišťovala její situace. Také byl uspořádán rozhovor s agresory ve třídě a poté i s nezávislými svědky předchozích incidentů (posmívání). Následovala práce se třídou, kde se dbalo na stmelení kolektivu a posílení vztahů mezi žáky, a to se naštěstí úspěšně podařilo.

Léčba žačky trvá již druhým rokem a stále ještě pokračuje. Došlo ale k pokroku, žačka se dostala opět na svoji původní hmotnost, ze 42 na 53 kg, navštěvuje psychologa a dostala se do jiného – pohodového kolektivu, na jiné – střední škole.

3

The student started school a year later due to immaturity and low socialization skills. When she started going to school, she had big problems with learning the subject and also with integrating into the team. At school, however, they tried to give her individual attention right from the start. She worked with dyslexic assistants, especially in the first grade. She also had the subject of special pedagogical care, later pedagogical intervention.

Twice a week she went to work with the school's special education teacher and now the pupil is able to manage school with twos, maximum threes. The girl reports herself, she is very diligent. Of course, there are subjects, such as grammar, that she doesn't like so much, and that probably won't change just like that. However, she balances it out by reading a lot herself, being interested, signing up for classes and being active in teaching. He's just trying. The intervention and the work we did helped her, but a big role is played by the fact that she is so self-motivated that she wants to.

Diagnosis, Failure to attend class

There's a pretty solid relationship at home with her parents. The problem arose in the case of distance learning. I said that I would, of course, put the main emphasis on the grades they got at school, during face-to-face classes. This was heard by her father, who probably took it the wrong way. The very next day, my mother appeared at school, angry that I said that I would not take the grades from the 'distance' into account. So we had such an exchange of views, because she was transcribing the whole thing during that 'distance'. I know that, yeah. So she suddenly had all A's. In this case, the most important factor was good communication with the student's family, who are willing to help her with learning and solving problems.

Support, Cooperation with experts

At the same time, he doesn't particularly pressure her with her grades when she doesn't do well at school. And as I already said, the student himself knows that he sometimes has problems with learning, that he is a little slower than the others, and that is why he tries to make up for his shortcomings in other ways. Above all, activity, reading and self-study. What is inspiring to me, what would I appreciate? In this case, it is not entirely a problem behavior of the pupil. The girl to whom this case study relates does not have any extreme behavior disorders, nor is she responsible for any contradictions and uproar in the classroom. But I have already heard about a lot of children who have problems with learning and it doesn't always turn out well, like this student. A great deal of credit goes to her family and, above all, to the pedagogues who devoted themselves to her. So I would appreciate the promptness of the teachers. The fact that they have been paying attention to her since she started school and according to what I could see in the classrooms, the student is able to keep up with other classmates without limiting or slowing them down in any way. I like that the pupil is involved in the lessons in the same way as the other pupils. As she is in her last year of primary school, she is preparing for entrance exams, just like her classmates. She also writes the same tests and papers in view of the measure she was granted, she has the option of a longer time to complete.

Longterm success

15 let, 9. třída

Magistra, aprobace: český jazyk, dějepis

20 let

Žačka nastoupila do školy o rok později z důvodu nevyzrálosti a nízké schopnosti socializace. Když začala chodit do školy, měla velké problémy se zvládáním učiva a také se začleněním do kolektivu. Ve škole se jí však hned od začátku snažili individuálně věnovat. Pracovala s dislektickými asistentkami, především tedy na prvním stupni. Dále měla předmět speciálně pedagogické péče, později pedagogickou intervenci.

Dvakrát v týdnu docházela pracovat se školní speciální pedagožkou a nyní je žačka schopná školu zvládat na dvojky, maximálně trojky. Dívka se sama hlásí, je velmi snaživá. Samozřejmě jsou předměty, jako třeba mluvnice, které jí tolik nejdou a to se asi jen tak nezmění. Ona to však vyvažuje tím, že sama hodně čte, zajímá se, hlásí se v hodinách a je aktivní ve výuce. Prostě se snaží. Ta intervence a práce, co jsme udělali my jí pomohla, ale velkou roli hraje, že ona je taková sama od sebe snaživá, že chce.

Doma s jejími rodiči je docela solidní spolupráce. Problém nastal v případě distanční výuky. Já jsem řekla, že budu samozřejmě klást hlavní důraz na známky, které získali ve škole, během prezenční výuky. To slyšel její tatínek, který si to asi špatně přebral. Hned druhý den se ve škole objevila naštvaná maminka, že jsem řekla, že nebudu brát známky z 'distančky' v potaz. Tak jsme měly takovou výměnu názorů, protože ona to celý opisovala běhěm té 'distančky'. To vím, jo. Takže měla najednou samé jedničky. V tomto případě byla nejdůležitějším faktorem dobrá komunikace s rodinou žačky, která je ochotná jí pomoci s učením a řešením problémů.

Přitom ale na ni se známkami nijak zvlášť netlačí, když se jí ve škole něco nepovede. A jak už jsem říkala, žačka sama ví, že má s učením občas problémy, že je trošku pomalejší, než ostatní, a proto se snaží své nedostatky dohánět jinak. Především aktivitou, četbou a samostudiem. Co je pro mě inspirativní, co bych ocenil? V tomto případě se nejedná tak úplně o problémové chování žáka. Dívkou, které se tato kazuistika týká nemá žádné extrémní poruchy chování, ani nemá na svědomí žádné rozpory a rozruchy ve třídě. Slyšela jsem už ale o spoustě dětí, které mají problémy s učením a né vždy to dopadne dobře, jako u této žačky. Velkou zásluhu na tom má její rodina a hlavně pedagogové, kteří se jí věnovali. Ocenila bych tedy, pohotovost učitelů. To, že se jí věnovali od toho, co nastoupila do školy a podle toho, co jsem mohla v podinách vidět, je žačka schopná držet krok s ostatními spolužáky, aniž by je jakkoliv omezovala, nebo zpomalovala. Líbí se mi, že je žačka v hodinách zapojována do výuky stejně jako ostatní žáci. Jelikož je v posledním ročníku na základní škole, stejně jako její spolužáci se připravuje na přijímací zkoušky. Píše také stejné testy a písemky s ohledem k opatření, které jí bylo uděleno má možnost delšího času na splnění.

3

saw the pupil for the first time two years ago at the kindergarten he attended. Since I was supposed to have the boy in the class from September, I wanted to know what he was capable of and what he could do. I was told at the nursery school that the pupil likes running water, eating and walking outside the most. He cannot handle any form of communication. When he is dissatisfied, he reacts aggressively. When I saw him, he was having a snack. Rohlík somehow managed to eat himself, spilling the drink from the mug all around him. I couldn't imagine at all how a student would manage to integrate into a class that already had some established rules and regime. There are five students in the class - three students with combined disabilities are educated according to the educational plan of elementary school I and II. part and two pupils with moderate mental disabilities. In addition to the pupil, two more pupils were to join from September, each educated according to a different educational program. No matter how hard I tried, I couldn't imagine how I would be able to educate students in one class and teach them the basics they should know and how I would be able to attend to others who have completely different priorities and who need a completely different approach and among them was and the pupil. It was clear to me on the very first day of school that I had a difficult task ahead of me. A large number of people (students and parents) gathered in the classroom, and the student could not handle this situation at all. He lashed out at his mother, who tried to calm him down, but it didn't work. He pinched and scratched her. You could see that he was nervous, dissatisfied and wanted to go away.

Upon arrival, the student started running around the whole class, then started loudly 'protesting' and then attacking because I didn't comply with what he wanted. But I didn't know what it was. The worst was when he started attacking other classmates. I tried to find an activity that would interest him at least for a while, so that I could devote myself to the other students as well. In the first few days it seemed more like 'who will survive'. I was desperate about it. Together with the female assistants, I tried to come up with a strategy that could work, because the atmosphere in the classroom became unbearable. His classmates were beginning to fear the student because his behavior was erratic. He had to be under constant supervision and working with other pupils was almost impossible. The student found a few favorite toys that were able to occupy him for a while and he often resorted to self-gratification. Again he found some stereotypical behavior and a certain mode in his activities. I needed to start setting up a routine and learning basic skills (talking about drinking, putting on shoes independently, etc.), but it was not possible at all in the conditions that prevailed in the classroom.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Violation of classroom/school rules

To find out what the student can do and what activities he is capable of, I needed a quiet environment. I agreed with a colleague and used the premises of the school club. When the student had a calm and individual approach, it was quite nice to work with him. I started with short activities like taking apart the insert and then I chose an activity that he likes as a reward. In this case, running water. During some activities, he became furious and didn't want to finish them, so I did them together with him, even though he didn't want to. It was important that he get the job done and a reward could follow. It was clear to me that the pupil and his two other classmates with severe mental disabilities cannot be educated together in the same class with the others. In order for their education to be meaningful, they need a specific and much more individual approach. Increased use of the relaxation zone, visits to the Snoezelen, elements of basal stimulation, music therapy, etc. So I went to consult with the school management and came up with the idea of dividing the class into two smaller units. While for the main subjects such as reading, writing and arithmetic, in the case of the pupil intellectual and sensory education, the pupils would be separated and in educational subjects everyone would spend time together, so that there would be no separation of pupils. The proposal was accepted, I also had the premises secured, but I needed another assistant so that there would be two people in both classes. Even that was finally resolved and the class was divided. The atmosphere in both classrooms calmed down considerably. The student started to work intensively on the work-reward regime and I then started working with him on a way of communication that he would understand and that would suit him, so that we could prevent attacks of aggression from situations that he does not understand. He didn't really understand the pictograms and photos, but he reacted very well to real objects and very quickly learned and connected which object goes with what (shoe = walking outside, diaper = going to the changing room, ball = visiting the gym, etc.) After all these changes the pupil has calmed down considerably and his behavior is now more readable. Of course, attacks of aggression still occur sometimes, but usually we already know their cause and manage to manage them in a short time.

Support, Transfer of student, Cooperation with experts

The student now attends another class where they constantly focus on improving the communication system and self-service activities. He still has a lot of work to do, but you can see the incredible progress he has made since first grade.

Longterm success

9let, 3. ročník základní školy speciální

Procházky v přírodě, pobyt v místnosti snoezelen, muzikoterapie

Těžké mentální postižení,Autismus

1.kazuistika Mgr. – český jazyk, Mgr. – speciální pedagogika 2. kazuistika Mgr. – speciální pedagogika

1.kazuistika 8let 2. kazuistika 25let

Poprvé jsem žáka viděla před dvěma lety v mateřské škole, kterou navštěvoval. Jelikož jsem měla chlapce mít od září ve třídě, chtěla jsem vědět, co zvládá a co všechno umí. Ve školce mi bylo sděleno, že žák má nejraději pouštění vody, jídlo a procházky venku. Jakýkoliv způsob komunikace nezvládá. Když je nespokojený reaguje agresivně. Když jsem jej viděla, svačil. Rohlík nějakým způsobem zvládl sníst sám, pití z hrnečku vyléval všude kolem sebe. Vůbec jsem si nedokázala představit, jak se žák zvládne začlenit do třídy, která už měla nějaká zajetá pravidla i režim. Ve třídě je pět žáků – tři žáci s kombinovaným postižením vzděláváni podle vzdělávacího plánu zšs I. a II. díl a dva žáci se středně těžkým mentálním postižením. Kromě žáka měli od září nastoupit další dva žáci, každý vzděláván podle jiného vzdělávacího programu. Ať jsem se snažila sebevíc, neuměla jsem si představit, jak v jedné třídě zvládnu vzdělávat žáky a učit je základům, které mají umět a jak se zvládnu věnovat těm ostatním, kteří mají úplně jiné priority, a kteří potřebují úplně jiný přístup a mezi ně patřil i žák. Hned první školní den mi bylo jasné, že mě čeká nelehký úkol. Ve třídě se nashromáždilo velké množství osob (žáci společně s rodiči) a žák tuto situaci naprosto nezvládal. Útočil na matku, která se ho snažila uklidnit, ale nefungovalo to. Štípal ji a škrábal. Bylo na něm vidět, že je nervózní, nespokojený a chce odejít pryč.

Po příchodu začal žák pobíhat po celé třídě sem tam, potom začal hlasitě 'protestovat' a následně útočit, protože jsem nevyhověla tomu, co chtěl. Jenže já nevěděla, co to je. Nejhorší bylo, když začal útočit na ostatní spolužáky. Snažila jsem se najít činnost, která by ho alespoň na nějakou chvíli zaujala a já se tak mohla věnovat i ostatním žákům. V prvních pár dnech to vypadalo spíš jako 'kdo přežije'. Byla jsem z toho zoufalá. Společně s asitentkami jsem se snažila vymyslet strategii, která by mohla fungovat, protože atmosféra ve třídě začala být neúnosná. Spolužáci se žáka začínali bát, protože jeho chování bylo nevyzpytatelné. Musel být neustále pod dozorem a práce s ostatními žáky byla skoro nemožná. Žák si našel pár oblíbených hraček, které ho dokázaly na chvíli zabavit a často se uchyloval k sebeuspokojování. Opět si našel nějaké stereotypní chování a určitý režim ve svých činnostech. Potřebovala jsem začít s nastavováním nějakého režimu a učení základních dovedností (říct si o pití, obout si samostatně boty apod.), ale v podmínkách, které panovaly ve třídě to nebylo vůbec možné.

K zjištění toho, co žák zvládá a jakých činností je schopen, jsem potřebovala nějaké klidné prostředí. Domluvila jsem se s kolegyní a využila prostory školní družiny. Když měl žák klid a individuální přístup, tak se s ním dalo celkem hezky pracovat. Začala jsem s krátkými činnostmi, jako např. rozebírání vkládačky a poté jsem jako odměnu volila činnost, kterou má rád. V tomto případě pouštění vody. Při některých činnostech začal zuřit a nechtěl je dokončit, tak jsem je udělala společně s ním, i když nechtěl. Bylo důležité, aby práci dokončil a za to mohla následovat odměna. Bylo mi jasné, že žák a dva další jeho spolužáci s těžkým mentálním postižením se nemohou vzdělávat společně v jedné třídě s ostatními. Aby jejich vzdělávání mělo smysl, potřebují specifický a o mnoho víc individuální přístup. Využívání relaxační zóny ve zvýšené míře, návštěvy snoezelenu, prvky bazální stimulace, muzikoterapie apod. Šla jsem se tedy poradit s vedením školy a přišla s nápadem, že by se třída rozdělila na dva menší celky. Přičemž na hlavní předměty jako je čtení, psaní a počítání, ve případě žáka rozumová a smyslová výchova, by byli žáci odděleně a ve výchovných předmětech by všichni trávili čas společně, aby nedocházelo k separaci žáků. Návrh byl přijat, prostory jsem také měla zajištěné, ale potřebovala jsem další asistentku, aby v obou třídách byly dvě osoby. I to se nakonec podařilo vyřešit a tak došlo k rozdělení třídy. Atmosféra v obou třídách se značně uklidnila. Žák začal intenzivně pracovat na režimu práce – odměna a dále jsem s ním začala pracovat na způsobu komunikace, který by pochopil a který by mu vyhovoval, abychom dokázali předejít záchvatům agrese ze situací, kterým nerozumí. Piktogramům a fotkám opravdu nerozuměl, ale na reálné předměty reagoval velmi dobře a velice rychle si osvojil a spojil, který předmět se s čím spojuje (bota = vycházka venku, plena = odchod na přebalovnu, míč = návštěva tělocvičny apod.) Po všech těchto změnách došlo u žáka ke značnému zklidnění a jeho chování už je čitelnější. Záchvaty agrese se samozřejmě ještě někdy objevují, ale většinou už známe jejich příčinu a podaří se je za krátkou chvíli zvládnout.

Žák nyní navštěvuje jinou třídu, kde se neustále zaměřují na zdokonalování komunikačního systému a sebeobslužných činností. Ještě ho čeká spousta práce, ale je vidět neuvěřitelný pokrok, kterého od první třídy dosáhl.

3

In reading class, where the student sits alone in the class like the others, the student is constantly having fun with others. There are thirteen students in the class and everyone sits alone at a smaller desk. The teacher offers the students to read from the book, but does not force anyone. While the others are reading, one boy keeps interrupting.

Diagnosis, Verbal disruption of lessons

asked the students to read from the book. I offered them a choice whether they wanted to read or not. Almost everyone was reading except for one boy who decided not to read, but was not paying attention and disturbing others while they were reading. When I asked him why he doesn't notice others reading and interrupts them while reading, he was silent. I asked him if he didn't want to read if he had something to say to others. The student said that it would be quiet, but as soon as someone else started reading, he started telling jokes and interrupting again.

Interview

The result of the solution was an agreement with the mother and again sending the pupil outside the door. Unfortunately, this interruption is repeated every hour.

Failure

10

sport

ADHD

vysokoškolské magisterské

13

V hodině čtení, kde žák sedí ve třídě jako ostatní samostatně, se žák neustále baví s dalšími. Třída má třináct žáků a každý sedí sám u menší lavice. Paní učitelka nabízí žákům, aby četli z knížky, ale nikoho nenutí. Zatímco ostatní čtou, jeden hoch stále vyrušuje.

ADHD

Požádala jsem žáky, aby četli z knížky. Nabídla jsem jim volbu, zda číst chtějí či ne. Téměř všichni četli až na jednoho hoch, který se rozhodl, že číst nebude, ale během čtení ostatních nedával pozor a vyrušoval. Když jsem se ho zeptala proč nevnímá četbu ostatních a ruší je při čtení, mlčel. Nabídla jsem mu, zda tedy nechce číst, když má ostatním co říci. Žák řekl, že již bude po tichu, ale jakmile začal číst někdo jiný, začal opět říkat vtipy ostatním a vyrušovat.

Výsledkem řešení byla domluva s matkou a opětovné poslání žáka za dvěře. Bohužel se ale v každé hodině toto vyrušování opakuje.

3

Žačka was never disruptive in class or one of the children who argued or fought with others during breaks. She was more like one of those people who sits still during breaks and chats with a friend or creates something. The described situation occurred after the Christmas holidays. At first, the student started to talk back in class and poke others. These were mostly answers like: 'What is it for? I don't have to be able to do that.' etc. And on the contrary, in one English class she refused to answer me and just remained silent. I solved these problems by agreement and then by writing to my parents. As the week progressed, my colleagues also complained to me about her screams and scenes in class. One day I played a game in teams with the students in class (there were 3 teams of about 5 students each). The game went on normally and the team she was in won (although probably not entirely due to her since she was drawing something most of the time) by a point advantage. After the game ended, the student got up angrily and went to her classmate, who is sitting behind her. She angrily yelled at her to give it back. When I noticed this, I scolded them to calm down and went to find out what happened. A classmate, who was sitting in the classmate's place during the game, allegedly took some toy from her. The student admitted it (the toy was lying on her desk) and said that she only borrowed it and returned it with a few notes. At my request, she also apologized to the student (I thought it was sincere) and she accepted it. Then the bell rang and I left the class. After a break (a big break), I went to class for the next lesson. When I opened the door, there was a terrible noise and screaming in the classroom. There were several screaming children on the carpet in the back. In the back among the children, the student was fighting with a classmate and it was she who took the toy from her in class. I ran to the back and shouted for them to stop and go away from each other. Subsequently, I put the other students in their seats, gave them a quick assignment and went with the two to the corridor. The student shook her head and claimed that she had not done anything. The classmate, on the other hand, was quite furious and tried to jump on the student a few more times (I kept them apart). The student ignored my questions at first, but after a while she realized that I shouldn't worry about it and that her classmate deserved it. I sent a classmate to class and tried to talk to the student. He said something to the effect of not caring about them, that I don't care. Then I shouted at her to calm down and speak calmly. I tried to calm her down so she wouldn't be affected, but she was more angry. After a while she repeated that her classmate deserved it for taking the toy from her and let me leave it. So I went to class, sat each girl on a different side of the class and calmed the class down. Then I asked the student and the class what happened. Both versions were identical, namely that in the middle of the break, the student suddenly yelled at a classmate and out of the blue started to argue with her and then fight. I carefully asked the student about her version, but she remained silent and did not comment at all. So I told her that we will solve it after an hour, she nodded and that was her last reaction for that hour. At first, the pupil was silent in the office. Finally she told me she just wanted to. I tried to explain to her that this is not possible and to somehow conduct a dialogue with her in a calm mood. I also said that she definitely has to apologize to her classmate, because she also apologized to her. I have to say that I tried to appear open and understanding the whole time. I tried to open her to communicate with me, but no response. Another option was to call her parents. When I mentioned it, the student cried that I couldn't do it. I calmed her down and continued to ask why. She was silent again. She didn't communicate in any way, so we went back to class for another lesson and that ended the problem for the day.

have been teaching the pupil since the first grade and her behavior has never hindered communication in the class or the progress of the lesson in any way. She's never been that 'hard worker' in class who always checks in and always gets everything done right away. She was mostly within the class average. When she was called, she usually knew the answer and therefore answered. Overall, I would describe her as a quiet and timid girl. In class, she mainly hangs out with her friend, but she was able to get along with everyone when working together or doing other things. During the time we are focusing on, her behavior has changed a lot. She came to school sad, sometimes even crying. After a few days, I took her outside the classroom and asked her what was going on. She told me that mom and dad are always yelling at each other at home. She wasn't paying attention in class, she was drawing on the desks, she was on her cell phone or she was interrupting and having fun with others. Several teachers complained about her, so I had to inform her parents. As I already mentioned, her parents are divorcing and according to her mom, she is also taking it very hard. At home, she is often locked in her room and doesn't spend as much time outside with her friends as she used to.

Emotional outbursts, Physical aggression, Verbal aggression

As already mentioned, I tried to solve everything at the given moment with both girls, but it didn't work. Žačka hardly communicated with me even during a private conversation, so I finally called her mother. She was very nice on the phone. We arranged to meet the next day after school. There I explained the whole situation to my mother and asked her opinion. I was mainly interested in why the pupil had 'changed' so much and if she told about the incident at home. The mother told me straight away that she was divorcing her husband and that the daughter was having a hard time taking it. Of course she knew about her behavior because I had written to her before, but she didn't know about the washing machine. She apologized for her daughter and said she would discuss it with her at home.

Interview

The next day, the pupil came to see me. She apologized to me and subsequently to her classmate. This, of course, was an impulse from her mother, although probably effective in the end. For a few more weeks, the pupil was disturbing (it was only about shouting in class), but gradually it died down. After all, we can't expect miracles in a day. I think that this incident was such an impulse to improve the relations between the student and her family.

Longterm success

11 let, 5. ročník

Házená, obecně sporty

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Vysoká škola, Učitelství pro 1. stupeň základní školy

8

Žačka nikdy v hodinách nerušila ani nepatřila mezi děti, které by se o přestávkách hádaly nebo praly s ostatními. Spíš byla jedna z těch, co o přestávkách sedí na místě a povídá si s kamarádkou nebo něco tvoří. Popisovaná situace nastala po vánočních prázdninách. Nejdříve začala žačka lehce odmlouvat v hodinách a pošťouchávat ostatní. Jednalo se většinou o odpovědi typu: 'Na co to je? To nemusím umět.' apod. A opačně v jedné hodině angličtiny mi odmítala odpovídat a pouze mlčela. Tyto problémy jsem řešila domluvou a následně psaním rodičům. V postupu týdne si mi stěžovali i kolegové na její výkřiky a scény v hodinách. Jeden den jsem s žáky v hodině hrála hru v týmech (byly 3 týmy asi po 5 žácích). Hra probíhala normálně a tým, ve kterém byla žačka, vyhrával (i když asi ne úplně její zásluhou, protože ona si většinu času něco kreslila) s náskokem bodů. Po konci hry žačka naštvaně vstala a šla za spolužačkou, která sedí za ní. Naštvaně na ni křičela, ať jí to vrátí. Když jsem si toho všimla, pokárala jsem je, ať se uklidní a šla zjistit, co se stalo. Spolužačka, která během hry seděla na žaččině místě, jí prý vzala nějakou hračku z podlavice. Žačka to přiznala (hračka jí ležela na lavici) a řekla, že si ji jen půjčila a s několika poznámkami ji vrátila. Na moji žádost se také žačce omluvila (přišlo mi to upřímné) a ta to přijala. Poté zazvonilo a já odešla ze třídy. Po přestávce (velké přestávce), jsem vyrazila do třídy na další hodinu. Když jsem otevřela dveře, byl ve třídě strašný hluk a křik. Na koberci vzadu bylo několik dětí, které křičely. Vzadu mezi dětmi se žačka prala se spolužačkou a byla to právě ta, která ji v hodině vzala tu hračku. Doběhla jsem dozadu a zakřičela, ať toho nechají a jdou od sebe. Následně jsem ostatní žáky posadila na místa, zadala jim narychlo práci a šla s těmi dvěma na chodbu. Žačka se třepala a tvrdila, že nic neprovedla. Spolužačka naopak docela zuřila a ještě párkrát se snažila na žačku skočit (držela jsem je od sebe). Žačka mé otázky nejdříve ignorovala, ale po chvíli z ní vypadlo, že se do toho nemám starat a, že si to spolužačka zaslouží. Poslala jsem spolužačku do třídy a s žačkou se snažila promluvit. Říkal něco ve smyslu, ať se do nich nestarám, že je mi do toho hovno. Nato jsem ji okřikla, že se má uklidnit a v klidu mluvit. Snažila jsem se jí zklidnit, aby nebyla v afektu, ale ona byla spíš naštvaná. Po chvíli zopakovala, že si to spolužačka zasloužila za to, že jí vzala hračku a ať ji nechám. Šla jsem teda do třídy, posadila každou holku na jinou stranu třídy a uklidnila třídu. Pak jsem se zeptala žačky a třídy, co se stalo. Obě verze byly totožné a to sice, že žačka v půlce přestávky najednou vyjekla na spolužačku a z ničeho nic se s ní začala hádat a pak i prát. Šetrně jsem se žačky zeptala i na její verzi, ale ta mlčela a vůbec se nevyjadřovala. Tak jsem jí řekla, že to vyřešíme po hodině, ona kývla a to byla její poslední reakce té hodiny. V kabinetu žačka nejdříve mlčela. Nakonec mi řekla, že se jí prostě chtělo. Snažila jsem se jí vysvětlit, že toto nemůže a nějak s ní vést dialog v poklidné náladě. Taky jsem řekla, že se určitě musí spolužačce omluvit, protože přeci i ona se jí omluvila. Musím říct, že jsem se celou dobu snažila působit otevřeně a chápavě. Snažila jsem se jí otevřít, aby se mnou komunikovala, ale žádná odezva. Další možností bylo zavolat jejím rodičům. Když jsem to zmínila, žačka se rozbrečela, že to nemůžu udělat. Uklidnila jsem ji a dále se ptala proč. Ona zase mlčela. Nijak nekomunikovala, tak jsme se vrátili na další hodinu do třídy a tím problém tohoto dne skončil.

Žačku učím již od první třídy a její chování nikdy nijak neomezovalo komunikaci ve třídě ani průběh hodiny. Nikdy nebyla takovou tou 'snaživkou' ve třídě, která se neustále hlásí a vždy má všechno hotové hned. Většinou se pohybovala v třídním průměru. Když byla vyvolána, tak většinou věděla odpověď a tedy odpověděla. Celkově bych ji označila za tiché a nesmělé děvče. Ve třídě se baví hlavně se svojí kamarádkou, ale při společné práci nebo jiných byla schopná vyjít s každým. V době, na kterou se zaměřujeme, se její chování velmi změnilo. Do školy docházela smutná, někdy až ubrečená. Po pár dnech jsem si ji vzala mimo třídu a zeptala se jí co se děje. Řekla mi, že na sebe maminka s tatínkem doma pořád křičí. V hodinách nedávala pozor, kreslila si po lavic, byla na mobilu nebo vyrušovala a bavila se s ostatními. Několik učitelů si na ni stěžovalo a musela jsem tedy informovat její rodiče. Jak jsem již zmínila, její rodiče se rozvádějí a podle její maminky to i ona velmi těžce nese. Doma bývá často zavřená v pokoji a netráví již tolik času venku s kamarády jako dřív.

Jak již bylo zmíněno, snažila jsem se vše řešit v daný moment s oběma dívkami, ale nepovedlo se. Žačka ani při soukromém rozhovoru se mnou téměř nekomunikovala a tak jsem nakonec zavolala její matce. Ta byla po telefonu velmi milá. Domluvili jsme si schůzku na druhý den po škole. Tam jsem mamince vylíčila celou situaci a zeptala se na její názor. Zajímalo mě hlavně proč se žačka tolik 'změnila' a jestli doma o tom incidentu řekla. Maminka mi hned narovinu řekla, že se s manželem rozvádí a dcera, že to těžko nese. Samozřejmě o jejím chování věděla, protože už jsem jí dříve psala, ale o té pračce nevěděla. Omluvila se za dceru a řekla, že to s ní doma probere.

Další den za mnou žačka došla. Omluvila se mi a následně i spolužačce. Toto byl samozřejmě impulz od její maminky, i když asi v konečném výsledku účinný. Ještě pár týdnů žačka vyrušovala (jednalo se pouze o výkřiky v hodinách), ale postupně to utichlo. Přeci jen nemůžeme čekat zázraky za den. Myslím si, že právě ten incident byl takovým impulzem ke zlepšení vztahů žačky a její rodiny.

3

To preserve anonymity, I will refer to the student involved in the incident as the student. I had a long-term problem with the pupil, that he constantly mocked the children with inappropriate laughter. Whoever made even the slightest mistake was laughed at by the disciple. I have dealt with his behavior many times with him and his mother, but the correction has still not been successful. One day in the Czech language class, he was exaggerating a lot, and even though I warned him many times, he didn't stop making fun of the children and me.

The student is very active, especially during breaks. He spends every break among other children, whom he unfortunately often annoys. Due to his wilder behavior, there are quarrels and teasing, in which one of the teachers or teaching assistants has to intervene. He is disruptive in class, not paying attention and is distracted. He often does not know what exercise or part of the text we are at. But he is also competitive, so he excels in class activities and games, which I try to make the classes more enjoyable. At first glance, it may seem that the student is a good child. He likes to come hug you and say: “I like you.

Nonverbal disruption of lessons

solved the situation described in the first paragraph with a monologue about the right behavior and the wrongness of mocking others. I tried to explain not only to the student, but also to the other children, that we should treat each other nicely and above all the way we want others to treat us. Well, in this case, no offense. I then continued by saying: "How would you like it if we all started laughing at you because you are the only one who can't pronounce ra ø?"

Interview

For the rest of the hour he just sat hurt and didn't say anything. In the future, he continued to mock others, but not to the same extent as before. Fortunately, the other children did not reciprocate the student's behavior, even though I inadvertently led them to do so. This is the problem that could have arisen due to my wrong solution to the situation when the student was constantly mocking his classmates. I gave the children an incentive to repay the student for his behavior and practically gave them the wrong instructions on what to do. But overall, my method of solution did not have a major impact.

Failure

7 let, 1. třída ZŠ

Hraní si s kamarády, fotbal

Lhaní,Zesměšňování

Univerzita Hradec Králové, učitelství 1. stupně

15

Pro zachování anonymity budu žáka, kterého se incident týká, nazývat žák. S žákem jsem měla dlouhodobě problém s tím, že se dětem neustále posmíval nevhodným smíchem. Kdokoli udělal jen nepatrnou chybu, žák se mu vysmál. Jeho chování jsem už mnohokrát řešila i s ním, i s jeho maminkou, ale pořád náprava nedosáhla úspěchu. Jeden den to v hodině českého jazyka hodně přeháněl, a i když jsem ho mnohokrát napomínala, s vysmíváním se dětem i mě nepřestával.

Žák je velmi aktivní, především o přestávkách. Každou přestávku tráví mezi ostatními dětmi, které ale bohužel často otravuje. Kvůli jeho divočejšímu chování dochází k hádkám a pošťuchováním, při kterých musí zasáhnout někdo z pedagogů, nebo asistentů pedagoga. V hodinách vyrušuje, nedává pozor a je roztěkaný. Často neví u jakého cvičení, nebo části textu jsme. Je ale také soutěživý, tudíž vyniká při aktivitách v hodině a hrách, kterými se snažím hodiny zpříjemňovat. Na první pohled se může zdát, že je žák hodné dítě. Rád se přijde obejmout a říká: „Mám Vás rád.

Situaci popsanou v prvním odstavci jsem řešila monologem o správném chování a špatnosti posmívání se ostatním. Snažila jsem se ne jen žákovi, ale i ostatním dětem vysvětlit, že se k sobě máme chovat hezky a především tak, jak chceme, aby se ostatní chovali k nám. Tedy, v tomto případě, bez urážení. Následně jsem pokračovala slovy: „Jak by se asi líbilo tobě, kdybychom se ti tady všichni začali smát, protože jako jediný neumíš vyslovovat r a ř?

Po zbytek hodiny jen ublíženě seděl a už nic neříkal. V budoucnu s vysmíváním se ostatním ještě pokračoval, ale ne v takové míře jako doposud. Ostatní děti žákovo chování naštěstí neopláceli, i když jsem je k tomu nechtěně přivedla. To je ten problém, který mohl vzniknout mým špatným řešením oné situace, kdy se žák neustále vysmíval spolužákům. Dala jsem totiž dětem podnět, jak žákovi jeho chování oplatit a prakticky jsem jim dala špatný návod k tomu, co dělat. Celkově ale můj způsob řešení neměl zásadní dopad.

3

This situation happened at the beginning of my career and I have to say that I really did not handle it at all. I was put in charge of a problem class. I was worried about the students from the very beginning, and it was obvious from the first meeting that I succumbed to my fear and let the students take advantage of my weakness. The problem behavior began with classroom disruptions. This was, for example, talking in class, joking, throwing things, etc. At first, I shouted at the students, which made their behavior even worse and intensified over time. One student was the loudest in the class, who always teased the other classmates and disturbed the class, later they started cursing and yelling at me. As I already said, I scolded and admonished this student. But the student always pushed me away and showered me with abuse. Not even the notes to the parents or the deterioration of the behavior mark on the mid-term report card helped. So I decided to ignore the behavior with the hope that the student would stop enjoying it if I didn't pay attention to it. I would also like to say that when this student was absent from the class, the lesson went quite normally, with only minor disturbances. One day, during math class, I wrote calculations on the board for the students and sent this student to calculate the first example. The student refused to come to the blackboard, and when I insisted, he started yelling obscenities at me and his friends joined him. I couldn't handle the situation and started screaming hysterically at the student, burst into tears and ran away from the classroom.

The student's class was very problematic. In the classroom, there were frequent interruptions during the lesson, and even bullying. The students grouped themselves in the class and did not have much fun with each other and did not help each other. There was always considerable tension in the classroom. One student was always the loudest in class and had a bunch of 'friends' in the class who always supported him in his behavior. During the lessons, he shouted, cursed and disturbed. The student grows up with both parents as an only child in a well-secured environment. His parents see him as the best son and have spoiled him since he was little. Instead of directing his behavior, they encourage him in it. Above all, the mother reacts very negatively to her son's criticism.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons, Bullying

Despite all that, I met with the student's parents and tried to resolve the situation in some way. However, my parents reacted very negatively and put all the blame on me and demanded my immediate release. After a short session, they didn't want to communicate with me any more and dealt with other matters only with the school principal. I continued to teach at school, but in a different class.

(Disciplinary) Punishments, Interview

They subsequently reassigned another teacher to the class, who also worked with the class by agreement with the school psychologist. The situation improved a bit over time, but I never went back to class.

Failure

13 let, 7. ročník

Plavání, počítačové hry

Vulgární vyjadřování,Rušení výuky

vysokoškolské (přírodopis a chemie)

23

Tato situace se stala na začátku mé kariéry a musím podotknout, že jsem ji doopravdy vůbec nezvládla. Dostala jsem na starost problémovou třídu. Z žáků jsem hned od začátku měla obavy a hned od prvního setkání bylo zřejmé, že jsem propadla svému strachu a nechala žáky využít mé slabosti. Problémové chování začalo vyrušováním ve třídě. Jednalo se například o mluvení v hodině, vtipkování, házení věcmi apod. Nejprve jsem žáky okřikovala, čímž se jejich chování ještě zhoršilo a postupem času vyostřilo. Ve třídě byl nejvíce slyšet jeden žák, který vždycky vyhecoval ostatní spolužáky a během vyučovací hodiny vyrušovali, později mi i začali nadávat a tykat. Jak jsem již řekla, tohoto žáka jsem okřikovala a napomínala. Žák mě ale vždycky odbyl a zasypal nadávkami. Nepomohly ani poznámky rodičům či zhoršení známky chování na pololetním vysvědčení. Rozhodla jsem tedy chování ignorovat s nadějí, že to žáka přestane bavit, když mu nebudu věnovat pozornost. Ještě bych chtěla říct, že když tento žák ve třídě chyběl, hodina probíhala vcelku normálně, jen s drobnými vyrušeními. Jednoho dne jsem žákům během hodiny matematiky napsala výpočty na tabuli a poslala tohoto žáka spočítat první příklad. Žák odmítl k tabuli přijít, a když jsem naléhala, tak na mě začal sprostě křičet a jeho kamarádi se k němu přidali. Situaci jsem nezvládla a začala na žáka hystericky křičet, rozbrečela jsem se a utekla ze třídy.

Třída žáka byla velice problémová. Ve třídě docházelo k častému vyrušování během vyučovací hodiny, a dokonce i k šikaně. Žáci se ve třídě skupinkovali a vzájemně se příliš nebavili a nepomáhali si. Ve třídě vždy panovalo značné napětí. Jeden žák byl v hodinách vždy nejvíce slyšet a ve třídě měl partu 'kamarádů', kteří ho v jeho chování vždy podporovali. Během vyučovacích hodin vykřikoval, sprostě nadával a vyrušoval. Žák vyrůstá s oběma rodiči jako jedináček v dobře zajištěném prostředí. Jeho rodiče ho vidí jako nejlepšího syna a od malička ho rozmazlovali. Namísto toho, aby usměrnili jeho chování, ho v něm ještě podporují. Především matka na kritiku svého syna reaguje velmi negativně.

I přes to všechno jsem se sešla s rodiči žáka a pokusila se situaci nějakým způsobem vyřešit. Rodiče však reagovali velice negativně a shazovali všechnu vinu na mě a dožadovali se mého okamžitého propuštění. Po krátkém sezení se mnou již dále nechtěli komunikovat a další záležitosti řešili pouze s ředitelem školy. Na škole jsem učila dále, ale v jiné třídě.

Do třídy následně přeřadili jiného učitele, který se třídou po domluvě pracoval i se školním psychologem. Situace se postupem času o něco zlepšila, ale já se do třídy už nikdy nevrátila.

3

The situation I'm about to describe happened recently, first thing on a Friday morning. For the purpose of anonymity, we will name the boy pupil. I have been his assistant since the 6th grade, this year he is in the ninth grade. The student has an autism spectrum disorder, so I am with him in all lessons so that he works as he should. The student's biggest problem is that he has difficulty communicating and also suffers from "unusual movements.

The student is a 9th grade student. In this particular situation, it was a divided geography class in which only half the class was present. One week they have geography, the next week they have music education. Divided classes are better for the student and his work in class - fewer distracting elements. In these lessons, the teacher also has a greater opportunity to devote himself more to him.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

In the morning, I waited for the student to see if he would come to school at all, lately it happens that the student doesn't show up at all. Although he came almost with a ringing bell, but he came is the main thing. We go to the janitor for extra tests, this morning was no different. We came to the divided geography class 15 minutes late, but most of the students and teachers are already used to that. Geography is one of the better classes, it is not so stressful for him. It was also an introductory class, so everything was relaxed. The teacher explained how many monuments in our country are on the UNESCO list and what new ones have been added. This was followed by work with an atlas and a worksheet. The task was to record in a sheet all the UNESCO monuments in our country and which monuments they are. The student was in a pretty good mood that morning, so he didn't protest too much and working with him went like clockwork. Most of the time I have to guide him a little to get him to do what he was supposed to do. He really tried today. Perhaps it was also due to the fact that it was independent work and the class was quiet. In the course of the work, it was already possible to see in the pupil that he was starting to lose attention and play with pencils. I pushed the case aside and we continued the worksheet together, the teacher allowed us to use the mobile phone. He likes technology, so the job went all the better for him. He finished the worksheet first, except for one small mistake.

Support

After the teacher helped the student find the error in the worksheet, we tried to find it together - we succeeded. The student was the first and almost the only one to receive an A for the activity. You could see that he was at least a little pleased and quite motivated because he worked just as hard the whole school day until lunch.

Longterm success

15 let, 9. třída

Modrá barva, vlaky, různá motorová vozidla, tanky, válečná historie, technologie

Porucha autistického spektra

Autistické rysy,Bariéry v komunikaci

Kurz asistenta pedagoga

4

Situace, kterou se hodlám popsat, proběhla nedávno, a to první hodinu v pátek ráno. Pro účely anonymity pojmenujeme chlapce žákem. Jeho asistentka jsem již od 6. třídy, letos už je z něj deváťák. Žák má poruchu autistického spektra, takže jsem s ním ve všech hodinách, aby pracoval tak, jak by měl. Největší problém u žáka je ten, že hůře komunikuje a také trpí „neobvyklými pohyby.

Žák je žákem 9. třídy. V této konkrétní situaci se jednalo o dělenou hodinu zeměpisu, ve které byla přítomna pouze polovina třídy. Jeden týden mají zeměpis, druhý týden pak hudební výchovu. Dělené hodiny jsou pro žáka a jeho práci v hodině lepší – méně rušivých elementů. Vyučující má v těchto hodinách také větší možnost se mu více samostatně věnovat.

Ráno jsem čekala na žáka, zdali vůbec přijde do školy, v poslední době se stává, že se žák vlastně vůbec neukáže. Sice přišel skoro až se zvoněním, ale přišel to je hlavní. Chodíme se testovat extra zvlášť k panu školníkovi, tohle ráno tomu nebylo jinak. Do dělené hodiny zeměpisu jsme přišli o 15 minut později, ale na to už je většina žáků a vyučujících zvyklá. Zeměpis patří k těm lepším hodinám, není to pro něj tak stresující. Také se jednalo o úvodní hodinu, takže vše bylo pohodové. Paní učitelka vysvětlovala, kolik památek u nás je na seznamu UNESCO a jaké nové tam přibyly. Následovala práce s atlasem a pracovním listem. Úkolem bylo zaznamenat do listu všechny památky UNESCO u nás a o jaké památky se jedná. Žák byl to ráno docela dobře naladěn, takže ani moc neprotestoval a práce s ním šla jako po másle. Většinou ho musím trochu usměrňovat, aby dělal to, co měl. Dnes se opravdu snažil. Možná to bylo i tím, že šlo o samostatnou práci a ve třídě byl klid. V průběhu práce už šlo na žákovi vidět, že začíná ztrácet pozornost a hrát si s tužkami. Pouzdro jsem odsunula stranou a v pracovním listu jsme pokračovali spolu, paní učitelka nám povolila použít mobil. On technologie rád, takže mu práce šla o to lépe. Pracovní list, až na jednu malou chybičku dokončil jako první.

Po tom, co paní učitelka pomohla žákovi najít chybu v pracovním listu, jsme se ji společně snažili najít – podařilo se. Žák dostal jedničku za aktivitu jako první a skoro jediný. Šlo na něm vidět, že ho to aspoň trochu potěšilo a dost motivovalo, protože stejně tvrdě pracoval celý školní den až do oběda.

3

The student is a third-year student at our Montessori school and attends a class where I act as a guide. The children in the class are of mixed ages and there is also a teacher's assistant. We work together every day. The student has problems with attention during activities, and especially when clarifying the content of the day and when explaining organizational matters. For example, when it comes to work procedures and class layouts, he has more problems with orientation and perception.

Children are used to using two main options for storing completed assignments, worksheets, activity materials, etc. – either in a box or in a binder that the children keep in their lockers in the classroom. Children know which type of work belongs to which type of task storage. Even so, the student gets lost in the organization and often has a mess in the materials, because he does not notice when everything is explained. His diagnosis of attention deficit disorder and immaturity of auditory perception in a noisy environment is manifested.

Failure to attend class

One day the children worked on worksheets and a project. They were supposed to put the materials from that day in the boxes. There was a lot of noise in the classroom and the teaching was more chaotic than usual. At the final circle, I wanted each student to present the output of the day. When it was the student's turn, he was confused and unable to answer where his exit was. I suggested he check the box, but he claimed there was nothing in it. When I went to the box alone, I found that it was in bad shape. I took the box, dumped the contents on the floor and raised my voice to the class. I left and left the classroom with the assistant.

After returning to class, I was already calm. I explained my reaction to the children and we repeated the rules for maintaining the class. I went through the rules with the student and helped him organize the box correctly. In the future, an assistant will be entrusted with its regular control. In retrospect, I realize that the pupil needs more scrutiny and explanation because of his diagnosis. We found out that he also had a manual problem with pulling out the box and taking care of the binder, which we solved with the assistant.

Longterm success

3. ročník, 8 let

I přes určenou diagnózu rád čte a vymýšlí příběhy.

Poruchy pozornosti a aktivity,ADD,Dyslexie,Dysgrafie,Zhoršená krátkodobá paměť,Sluchové postižení,Těžké zrakové postižení

Hyperaktivita,Nepozornost

Mgr.

15

Jednoho běžného dne děti pracovaly na pracovních listech a projektu. Výstupy a materiály z tohoto dne si měli všichni uložit do boxů, jako obvykle – vše si zakládali během dne. Toto jim také bylo nejen z mé strany mnohokrát připomenuto. Ve třídě bylo ale spousta hluku, jak to při projektových dnech bývá a výuka se odehrávala chaotičtěji než obvykle, i když situace ve třídě byla samozřejmě plně pod kontrolou. Na závěrečném kruhu na konci dne, kdy jsme se všichni sešli na koberci jsem chtěla, aby každý žák krátce představil výstup z toho dne a předvedl a zhodnotil svou práci. Vše probíhalo bez problémů, jako obvykle, dokud se nedostala řada na žáka, který po celou dobu na kruhu nedával pozor a byl očividně rozhozený/rozjívený. Zeptala jsem se, kde má žák připravený výstup z jeho dne, na což nebyl schopný odpovědět, ani po návodných otázkách a delším počkání na odpověď. Po chvíli řekl, že neví, kam si jeho věci dal a že je nemůže nikde najít, ani ve zmíněném boxu. Bylo vidět, že konverzaci nebral dostatečně vážně a nedokázal se soustředit ani na zodpovězení otázky, pravděpodobně kvůli přemíře stimulů.

Žák navštěvuje třetí ročník na naší Montessori škole, chodí do třídy, ve které zastávám roli průvodkyně. Děti jsou ve třídě smíchané věkově – první, druhá a třetí třída. Ve třídě je přítomná i asistentka pedagoga, fungujeme jako tým a spolupracujeme každodenně. Žák má problémy s pozorností při aktivitách, a zvláště při objasňování obsahu dne a při vysvětlování organizačních záležitostí. Například pokud se jedná o postupy práce a rozvržení hodin, mívá větší problémy s orientací a vnímáním. Děti jsou zvyklé na využívání dvou hlavních možností ukládání vypracovaných úkolů, různých pracovních listů, podkladů k aktivitám atd. – těmito možnostmi jsou buď uložení do boxu (každý žák má vlastní box, který je ve třídě uložen na stále stejném místě a nikdy se nikam neposouvá, neodnáší) nebo do pořadače, který si děti uchovávají ve skříňkách ve třídě (přenosný i domů). Děti ví, jaký typ práce patří do jakého typu ukládání úkolů – kam si tedy vše založit, je to po nich požadováno každodenně. I přesto se žák u organizace ztrácí a často má nepořádek v materiálech, protože nevnímá ve chvílích, kdy je vše vysvětlováno – projevuje se jeho diagnóza poruchy pozornosti a také nezralost sluchového postřehování v hlučném prostředí. Již v prvním ročníku měl potíže v určitých oblastech výuky, na začátku druhého ročníku se v jednotlivých oblastech začaly silněji objevovat vzdělávací potíže, proto byla žákovým rodičům nabídnuta individuální podpora v soukromých hodinách vedená asistentkou pedagoga, speciální pedagožkou. Zároveň byla v říjnu podána žádost o vyšetření pedagogicko-psychologickou poradnou. Vzdělávací potíže se projevují zvlášť při čtení, v psaném projevu a grafomotorice. Žák přečte všechna tiskací písmena, malá i velká, ale občas některá zaměňuje. Psací tvary přečte pomalu. Způsob čtení je velmi pomalý a těžkopádný, slabikuje a má potíže s delšími nebo artikulačně obtížnějšími slovy. Objevuje se chybovost při čtení, zaměňování písmen, přehazování pořadí písmena slabik. Mívá potíže s pochopením významu přečteného textu. Žák píše pravou rukou, ale má často problémy s orientací (rozeznání levá – pravá). Má křečovitý, nesprávný úchop tužky. Ruku nemá uvolněnou, i přesto si ale pomalu osvojuje tvary psacího písma, často nacvičuje spoje slabik. Tiskací písmo je čitelnější, slova občas píše bez samohlásek a má problémy s respektováním hranic slov a interpunkcí. Jde pozorovat i grafomotorická těžkopádnost. V matematice sčítá a odčítá do sto s pomocí Montessori pomůcek, ale dělá mu potíže porozumění slovním úlohám, potřebuje individuální přístup a dostatek času na přemýšlení. V dalších předmětech ho brzdí zápis a čtení, zvlášť v cizím jazyku, kdy si při čtení domýšlí slova. Logopedická péče kvůli vadám výslovnosti již proběhla a nastalo výrazné zlepšení. Stále lze ale pozorovat artikulační neobratnost, záměny sykavek a menší slovní zásoba. Spolupráce s žákovou rodinou funguje dobře, vždy se účastní třídních schůzek a komunikují s vyučující. Nyní jsou metodami používanými ve výuce hlavně názorné krátké ukázky a využívání názorných Montessori pomůcek, individuální přístup, připravené podporující prostředí a podpora individuálního tempa učení se. Co se týká hodnocení, žák je hodnocen slovně individuálně. K dispozici je ve výuce mnoho pomůcek a materiálů – učebnice, pracovní listy, pracovní sešity, Montessori pomůcky do každého předmětu. Nebyl využit školní psycholog, ale chodí na individuální setkání s asistentkou pedagoga/speciálním pedagogem. Žák často potřebuje vyzvání k práci nebo aby mu někdo pokládal otázky, vedl celou aktivitu. Asistentka úspěšně pozná, kdy je vyzvání potřeba, kdy žák mírně ztrácí pozornost. Je k němu velmi mírná, slušná, povzbuzuje ho a praktikuje velmi citlivé vedení. I tím, že ona sama mluví pomalu, zřetelně a srozumitelně podporuje jeho porozumění a dává mu najevo, že jí nevadí počkat na výsledky. Velmi často používá návodné a doplňující otázky, vlastně ve všech případech, kdy žák odpoví na otázku nesprávně, snaží se, aby žák přišel na správnou odpověď nakonec sám. Také bych ráda poznamenala, že i když žák odpoví nesprávně, asistentka se snaží situaci vysvětlit a podporuje ho při dalších pokusech o odpověď, vždy se k němu chová slušně, netrestá ho za špatnou odpověď, zachovává klidnou hlavu a úsměv na tváři. Žák udržuje s mluvčím kontakt, často zvedá hlavu a hledá pochopení nebo potvrzení odpovědi u asistentky. Žák také vždy projevuje souhlas či nesouhlas s vyslechnutým, ale to pouze v případě, že tomu porozuměl. Pokud neslyšel otázku nebo jí nerozuměl má problémy se ozvat a aktivně vyjádřit svůj názor. Pokud chce něco říct, ve třídě se přihlásí, a i při individuálních lekcích komunikuje, ale obecně je spíše pasivnější a čeká na vyzvání k hovoru nebo přímo jemu adresovanou otázku.

Navrhla jsem mu kontrolu boxu, načež i při přehrabování papíry tvrdil, že v něm nic není. Nečekaně jsem se tedy k boxu vydala sama, protože mi docházela trpělivost, i když to nerada přiznávám. Starání se o vlastní věci je velmi důležitou součástí naší výuky a je kladen velký důraz na udržování třídy i boxu. Žákův box byl ve strašném stavu, bylo vidět, že ho udržování vůbec nezajímá a nebere ho vážně – materiály byly potrhané, zmuchlané atd. V tu chvíli jsem neovládla svoje emoce, vzala jsem box, vysypala jsem jeho obsah na zem a zvedla jsem na třídu hlas. Následně jsem odešla a ponechala třídu s asistentkou s tím, že se za moment vrátím a vše probereme. Jakmile jsem se po pár minutách vrátila do třídy, byla jsem již klidná, sedli jsme si zpět do kruhu a vysvětlila jsem dětem mou reakci a to, proč ve mně ta situace probudila takové emoce. Všichni jsme si zopakovali pravidla udržování třídy. S žákem jsem zvlášť prošla pravidla a pomohla jsem mu zorganizovat správně box, s tím, že do budoucna bude jeho pravidelnou kontrolou pověřena asistentka a bude mu k dispozici, pokud by měl otázky ohledně uchovávání materiálů.

Zpětně si uvědomuji, že za žákovu neschopnost udržovat pořádek mohla i jeho diagnóza a že v tomhle ohledu jednoduše potřebuje větší kontrolu a vysvětlení. Zpětně jsme zjistily, že měl i manuální problém s vytahováním boxu a staráním se o pořadač. Toto jsme také s asistentkou vyřešily.

3

In the last school year, I had teaching experience with a student who was diagnosed with ADHD from PPP. It mainly manifested itself in his relatively noisy behavior, a mess on the table (strewn notebooks, spilled drinks), insufficient preparation for classes, chaos. He showed a weak benefit, which was probably also influenced by online teaching in the time of covid.

It was very difficult to guide him, but we tried. We were patient, we tried to provide some support so that he felt successful in something, because he heard from everywhere (especially from his previous school) that it was very difficult for him. His previous underachievement instilled in him feelings of inferiority and a related aversion to school.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons

We tried to give him some confidence. For example, we tried to pick up his character traits – that he is kind-hearted, that he can help children. We tried to find something - it didn't have to be in the school performance, where he was really very weak - but we used, for example, a moment when he was able to keep his attention, so we mentioned the situation, highlighted it. He needed to experience success and feel our support. We refrained from reproaching him, but of course we made sure that he was consistent, that he completed the task as he was supposed to, we tried to motivate him and guide him in some direction so that he could handle it all. A reward in the form of a holiday toy or a forgiven task worked for him. The right motivation was very important to his attitude and behavior - he was happy with the daily and weekly evaluations, it was worth it to him to concentrate or to see that he was ready for class. At the same time, we also looked for games, forms and methods that would entertain him, in the form of some experiences, so that he would not see only the bad at school.

Support, Cooperation with experts

Our patience and calm, almost motherly approach proved to be an important factor. Of course, the assistance also helped. We were united in our instructions and bonded a lot with mom - she was of course happy that we were giving him some direction and order that he hadn't experienced before. So, during the year we spent together, when it was really difficult with him, we achieved that the boy acquired a more positive attitude towards school. It was also due to the fact that we are such a family school and a special class with a smaller number of children. By the fact that everyone had a problem, the student also strengthened his self-confidence, he did not feel alone and at the end of the group.

Longterm success

10 let, 3. třída ZŠ

Vlaky jakožto dopravní prostředky i v podobě hraček

ADHD

Vysokoškolské vzdělání, aprobace speciální pedagog

17

V minulém školním roce jsem měla pedagogickou zkušenost s žákem, který měl z PPP diagnostikované ADHD. Projevovalo se to u něj hlavně poměrně hlučným chováním, nepořádkem na stole (poházené sešity, vylité pití), nedostatečnou přípravou na hodiny, chaosem. Projevil se u něj slabý prospěch, na který měla zřejmě vliv i online výuka v době covidu.

Bylo hodně těžkého ho usměrnit, ale snažili jsme se. Byli jsme trpěliví, snažili jsme se o určitou podporu, aby se cítil v něčem úspěšný, protože odevšad slyšel (hlavně i z předchozí školy), že to s ním je hodně náročné. To, že se mu předtím nedařilo, v něm vypěstovalo pocity méněcennosti a s tím související odpor ke škole.

Snažili jsme se, aby určitou sebedůvěru získal. Například jsme se snažili vyzvednout jeho charakterové vlastnosti – že je dobrosrdečný, že dokáže pomoct dětem. Snažili jsme se najít něco – nemuselo to být zrovna v rámci školního prospěchu, kde byl opravdu hodně slabý –, ale využili jsme třeba chvilek, kdy dokázal pozornost udržet, takže jsme tu situaci zmínili, vyzdvihli. Potřeboval zažít úspěch a pocítit naši podporu. Výčitek jsme se zdržovali, ale dbali jsme samozřejmě, aby byl důsledný, aby vyplnil úkol tak, jak měl, snažili jsme se jej motivovat a nějakým směrem vést, aby to všechno zvládl. Fungovala na něj odměna v podobě dovolené hračky nebo odpuštěného úkolu. Správná motivace byla pro jeho postoj i chování strašně důležitá – radost mu dělalo denní a týdenní hodnocení, stálo mu za to, proč se soustředit nebo si pohlídat, aby byl připravený na hodinu. Zároveň jsme vyhledávali i hry, formy a metody, co by ho bavily, formou nějakých zážitků, tak aby na škole neviděl jen to špatné.

Jako důležitý faktor se ukázala naše trpělivost a klidný, takřka mateřský přístup. Jistě napomohla i asistence. Byli jsme jednotní v pokynech a hodně jsme se spojovali s maminkou – ta byla samozřejmě ráda, že mu dáváme nějaký směr a řád, který předtím nezažil. Takže za ten rok, který jsme spolu strávili, kdy to s ním bylo opravdu hodně náročné, jsme docílili toho, že chlapec získal pozitivnější přístup ke škole. Bylo to dané i tím, že jsme taková rodinná školička a speciální třída s menším počtem dětí. Tím, že měl každý nějaký problém, si i žák posílil sebevědomí, necítil se jediný a na konci kolektivu.

3

new pupil came to the uneventful class at the primary school. From his first impressions, he appeared to everyone as a nice boy who was not at all shy in front of others and had no problem communicating in a completely new environment. However, during classes, he turned into a completely disobedient student who refused to listen to almost any instructions from the teachers. The situation was repeated regularly and the whole class suffered. I tried to explain to him many times that such behavior is not okay, but no change came.

As it turned out relatively soon, the pupil grew up in alternating care. The parents' divorce was very psychologically demanding for everyone involved. The student has no siblings to spend his free time with, both parents work most of the day and therefore do not have enough time to devote to their son.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

first dealt with the student's bad behavior during class with extra tasks, constant reprimands and, last but not least, a conversation with both parents. However, none of this brought significant changes and I began to feel at a loss. After consultation with the school management, we came up with a solution that significantly improved the whole situation. Specifically, it was an external school psychologist who worked with the student every week after school, and his behavior improved greatly.

Interview, Cooperation with experts, Warning

After some time, I really noticed changes in his behavior in class, which were also reflected in his grades. Thanks to my cooperation with the school psychologist, it was possible to observe changes in behavior immediately after individual sessions. After these conversations, the student began to realize that we are trying to help him at school and that there is no reason not to fulfill his duties and obey my instructions. I can't say that the pupil's problematic behavior did not return from time to time, but it was always a one-off problem that we simply solved with a calm discussion.

Longterm success

13 let, 7. ročník

Počítačové hry, sportování

Poruchy pozornosti a aktivity

Lhaní,Agrese,Arogance

Mgr., ČJ + HV

28

Do bezproblémové třídy na základní škole, přišel nový žák. Prvními dojmy na všechny působil jako milý chlapec, který se před ostatními vůbec nestyděl a nedělalo mu tak problém komunikovat ve zcela novém prostředí. Během vyučování se však proměnil ve zcela neposlušného žáka, který odmítal poslouchat téměř jakékoliv pokyny ze strany učitelů. Situace se pravidelně opakovala a trpěla tak celá třída. Snažila jsem se mu mnohokrát vysvětlit, že takové chování není vpořádku, ale žádná změna nepřišla.

Jak se relativně brzy ukázalo, žák vyrůstal ve střídavé péči. Rozvod rodičů byl pro všechny zúčastněné velmi psychicky náročný. Žák nemá žádného sourozence, se kterým by trávil svůj volný čas, oba rodiče většinu dne pracují a nemají tak dostatek času se synovi dostatečně věnovat.

Špatné chování žáka během vyučování jsem nejdříve řešila zejména úkoly navíc, neustálým napomínáním a v neposlední řadě i rozhovorem s oběma rodiči. Nic z toho ale zásadní změny nepřineslo a já si začala připadat bezradná. Po konzultaci s vedením školy jsme přišli s řešením, které celou situaci výrazně zlepšilo. Konkrétně se jednalo o externí školní psycholožku, která s žákem každý týden po škole pracovala a jeho chování se tak velmi zlepšilo.

Po nějaké době jsem v hodinách opravdu zaregistrovala změny v chování, které se zároveň projevily na jeho známkách. Díky mé spolupráci se školní psycholožkou bylo možné sledovat změny v chování ihned po jednotlivých sezeních. Žák si po těchto rozhovorech začal uvědomovat, že se mu ve škole snažíme pomoct a není tak žádný důvod neplnit své povinnosti a neposlouchat moje pokyny. Nemohu říct, že by se žákovo problematické chování čas od času nevrátilo, vždy se ale jednalo o jednorázové problémy, které jsme klidnou rozpravou jednoduše vyřešili.

3

haven't taught the girl since the first grade, but she came to us in the 3rd grade from another school, where she had difficulty fitting into the group. A nice and decent girl of Roma origin, which I didn't mind at all - I had many problematic pupils and they weren't Roma. I wasn't even worried that she wouldn't fit into our team, after all, our class is great, friendly and sticks together, despite minor arguments. I can say with a clear conscience that all these years, until the problem appeared, the girl was popular and no one discriminated against her in any way. The whole incident started happening at the time of the opening of schools after the first wave of Covid. The number of pupils in the class was limited due to the epidemiological regulation. During the lockdown, the girl's mother called me several times that she didn't know how to do the tasks, that she was afraid of the whole situation and in general she sounded very mentally unbalanced. I was always happy to oblige and help. After a few days at school, the girl's mother called me again, but for a completely different reason, which she immediately told me: 'Hello, teacher, my daughter is crying at home because the boys insulted her racially at school.' To that I responded: 'Hello, and when did the boys insult her? I'm in class all day and during breaks and I didn't notice anything and my daughter didn't say anything to me.' I was informed that she did not know when it was, and that she was afraid to tell me, whereupon I assured her that she need have no fear at all, and that she should confide in me as soon as any such situation arose. At the end of the interview, I promised the girl's mother that tomorrow I would talk non-violently about racism with the children. After agreeing with the mother, the daughter stayed at home and I was able to talk to the children about how they perceive racism and what they think about it. According to the children's opinion and how they approached this topic, I was sure that nothing like that happens in the classroom. Unfortunately, after a few days, the girl's mother informed me that this situation continued and that she wanted to resolve the whole situation with the director. I won't lie that she caught me by surprise, because despite my heightened vigilance, I didn't notice anything. But what made us better was that I learned the name of the student who allegedly insulted the girl with these racially oriented insults.

For three years, the girl appeared to be non-confrontational and friendly. My mother told me that she is very empathic and, according to psychologists, precocious. She was not examined at the Pedagogical-Psychological Counseling Center and I don't think there was any reason for that. In my opinion, the girl had a problem in the family, where alcohol also played a role, and the girl tried to attract the attention of her parents or other people in this way. The question then remains about her first transfer from her previous school. However, I really don't think that some of the students in our class would be capable of such behavior, especially when I was present in the class the whole time.

Lying and cheating, Verbal aggression

Bullying

interviewed both pupils alone in the office during free time. I started with the alleged aggressor. I began rather extensively: 'So what about the breaks, aren't you bored?' – 'No, I'm on my mobile.' 'And the other boys too?' 'We are playing games.' It continued in this style for a while until we got to the subject of the daughter. 'What about the daughter?' 'What would?' 'I only if you don't annoy her or scold her in any way.' 'No, she's with the girls on the other side of the class.' I had nothing to say to that, because he was right about everything. So I also called my daughter. 'So what about the breaks?' 'Good.' 'Mommy told me someone was swearing at you.' 'Noo, boys annoy me.' 'Oh, well, when?' 'I don't know, they call me black and stuff.' 'But, I'm in class all day, why didn't you come to me and tell me?' 'I do not know.' In the end, we agreed that as soon as something happened again, he would come and tell me immediately. After arriving in the classroom, I heard screaming, where boys and some girls were standing on one side, and on the other side was a daughter who was screaming hysterically and shaking. 'What is happening here?' I raised my voice. I learned that the student in question had bragged to his classmates and some felt the need to defend him, which only escalated in this situation. 'Sit and all.' There was silence in the classroom. 'Why did you tell them that?' 'Because she's lying, we don't do anything to her, she's bullshitting.' The daughter couldn't take it anymore, and started shouting again 'I'll tell mom, and she'll show you!' The others didn't like it, I had to act quickly. At first, I tried to calm the situation by having everyone say their opinion on the matter, but in the end I was forced to take my daughter out of the class, she was not very willing to talk to me. I called my mother to come get my daughter and informed her about the situation. With tears in her eyes, the mother took over her daughter and we agreed on a meeting with the director tomorrow. After my daughter went home, I interviewed the whole class, but I found out the exact opposite, that the daughter was a conflicted type who tried to turn the students against each other and also often changed her friends, who she subsequently gossiped about. I realized that the students were right, every now and then she wanted to sit with another girl, and even after asking why she didn't want to sit with that girl anymore, she replied that the girl in question didn't mind that she wanted to sit alone. During the day, I received text messages from my daughter's mother and father saying they wanted my promise that we would solve everything in their favor and that they would contact the school inspectorate. I did not respond to these messages.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

During the negotiations with the director, we finally agreed on a compromise that the daughter would not come until the end of the school year and that she would attend another school the following school year. A note was made and given to the mother. I was a little disappointed because my mother said to me at the end: 'My daughter never trusted you, it means you are not a good teacher if you can't build trust in children.' I told my mother that I was sorry, that I loved my daughter and I would never wrong her or discriminate in any way. In addition, I added that the children claim, on the contrary, about the daughter that she is conflicted and tries to subvert the team. The answer was racially oriented, without further arguments. and the following days the pupils had a session with the methodology of prevention on the topic of racism. I also learned from the children that my daughter wrote them some not-so-flattering messages afterwards. I wish my daughter to fit into the new team, hopefully she will get used to it.

Failure

11 let, 5. ročník

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Učitelství pro 1. stupeň

25

Dívenku jsem neučila od první třídy, ale přišla k nám ve 3. třídě z jiné školy, kde měla obtíže zapadnout do kolektivu. Sympatická a slušná dívka romského původu, což mi vůbec nevadilo – měla jsem mnoho problémových žáků a nebyli to Romové. Nebála jsem se ani toho, že by k nám do kolektivu nezapadla, přeci jen naše třída je skvělá, kamarádská a drží při sobě, i přes drobné hádky. S čistým svědomím mohu říci, že celé ty roky, až do výskytu problému, byla dívenka oblíbená a nikdo ji žádným způsobem nediskriminoval. Celý incident se začal odehrávat v době otevření škol po první vlně Covidu. Počet žáků ve třídě byl omezen z důvodu epidemiologického nařízení. Během lockdownu mi maminka dívenky několikrát volala, že si neví rady s úkoly, že se bojí celé situace a celkově zněla velmi psychicky nevyrovnaně. Vždy jsem ráda vyhověla a pomohla. Po několika dnech ve škole mi maminka dívenky opět volala, ale z úplně jiného důvodu, který mi ihned sdělila: 'Dobrý den, paní učitelko, moje dcera mi tu doma brečí, že ji kluci rasisticky uráželi ve škole.' Na to jsem reagovala: 'Dobrý den a kdy ji kluci uráželi? Jsem celý den i během přestávek ve třídě a ničeho jsem si nevšimla ani mi dcera nic neříkala.' Bylo mi sděleno, že neví, kdy to bylo a že se bojí mě to říct, načež jsem ji ujistila, že nemusí mít vůbec žádný strach a jakmile nějaká taková situace nastane, ať se mi svěří. Na konci rozhovoru jsem mamince dívenky slíbila, že zítra s dětmi nenásilně promluvím na téma rasismus. Dcera po domluvě s maminkou zůstala doma a já si mohla s dětmi promluvit, jak vnímají rasismus, co si o něm myslí. Dle názoru dětí, a to, jak se k tomuto tématu stavěly, jsem si byla jistá, že k ničemu takovému ve třídě nedochází. Bohužel po pár dnech mi bylo maminkou dívenky oznámeno, že tato situace nadále přetrvává a že chce celou situaci řešit s panem ředitelem. Nebudu lhát, že mě zaskočila, protože i přes zvýšenou ostražitost, jsem si ničeho nevšimla. V čem jsme se ale posunuli bylo to, že jsem se dozvěděla jméno žáka, který údajně dívenku těmito rasově orientovanými nadávkami častuje.

Dívenka se jevila celé tři roky jako nekonfliktní, přátelská. Maminka mi tvrdila, že je velmi empatická a dle psychologů předčasně vyspělá. V Pedagogicko-psychologické poradně nebyla vyšetřena a nemyslím si, že by k tomu byl nějaký důvod. Dle mého názoru byl u dívenky problém v rodině, kde hrál také nějakou roli alkohol a dívka se tímto způsobem snažila na sebe strhnout pozornost rodičů či jiných osob. Otázkou pak zůstává její první přesun z předchozí školy. Opravdu si však nemyslím, že by někteří žáci z naší třídy byli schopni takového chování, navíc v případě, kdy jsem byla po celou dobu přítomna ve třídě.

Oba žáky jsem si ve volné hodině vyzpovídala o samotě v kabinetu. Začala jsem s údajným agresorem. Začala jsem poněkud obšírně: 'Tak co přestávky, nenudíš se?' – 'Ne, jsem na mobilu.' 'No a ostatní kluci taky?' 'Hrajeme hry.' Tímto stylem to chvíli pokračovalo, až jsme se dostali na téma dcery. 'A co dcera?' 'Co by?' 'Já jen, jestli ji nějak neotravujete nebo nenadáváte.' 'Ne, dyť ona je s holkami na druhé straně třídy.' Na to jsem neměla již co říct, protože měl ve všem pravdu. Zavolala jsem si tedy také dceru. 'Tak, co přestávky?' 'Dobrý.' 'Maminka mi říkala, že ti někdo nadává.' 'Noo, kluci mě otravují.' 'Aha, no a kdy?' 'Já nevím, nadávají mi, že jsem černá, a tak.' 'Ale, vždyť jsem celé dny třídě, proč si za mnou nepřišla mi to říct?' 'Já nevím.' Nakonec jsme se domluvili tak, že jakmile se zase něco stane, ihned mi přijde říct. Po příchodu do třídy jsem slyšela křik, kde na jedné straně stáli kluci a nějaká děvčata, a na druhé straně dcera, která hystericky křičela a třepala se. 'Co se tady děje?' Zvýšila jsem hlas. Dozvěděla jsem se, že daný žák se pochlubil spolužákům a někteří cítili potřebu se ho zastat, což vyescalovalo až v tuto situaci. 'Sednout a všichni.' Ve třídě nastalo ticho. 'Proč si jim to říkal?' 'Protože lže, my ji nic neděláme, ona kecá.' Dcera to již nevydržela, a opět začala křičet 'Já to řeknu mamce, a ta vám ukáže!' Ostatní si to nedali líbit, musela jsem rychle jednat. Nejprve jsem se situaci snažila uklidnit tím, že by každý řekl svůj názor na věc, ale nakonec jsem byla nucena dceru odvést ze třídy, nebyla moc ochotna se se mnou bavit. Zavolala jsem mamince, ať si pro dceru přijde a informovala ji o situaci. Maminka si se slzami v očích převzala dceru a domluvili jsme se na zítřejší setkání s panem ředitelem. Po odchodu dcery domů jsem vyzpovídala celou třídu, ale dovídala jsem se pravý opak, že dcera byla konfliktním typem, která se snažila žáky poštvat proti sobě a také často měnila kamarádky, které následně pomlouvala. Uvědomila jsem si, že žáci mají pravdu, každou chvíli chtěla sedět s jinou dívkou, a i přes dotazy, proč již nechce sedět s tou danou, tak mi odvětila, že to té dané dívce nevadí, že chce sedět sama. V průběhu dne mi pak chodily smsky od maminky a také tatínka dcery, že chtějí můj slib, že vše vyřešíme v jejich prospěch a že kontaktují školní inspekci. Na tyto zprávy jsem nereagovala.

Během jednání s panem ředitelem jsme se nakonec domluvili na kompromisu, že dcera již do konce školního roku nepřijde a následující školní rok bude navštěvovat jinou školu. Byl proveden zápis, kterým byl mamince předán. Byla jsem trošku zklamaná, protože mi maminka na závěr řekla: 'Dcera Vám nikdy nevěřila, to o Vás značí, že nejste dobrá učitelka, když si neumíte vybudovat důvěru v děti.' Mamince jsem na to řekla, že mě to mrzí, že jsem měla dceru ráda a nikdy bych ji nekřivdila ani nijak nediskriminovala. Navíc jsem dodala, že děti tvrdí naopak o dceři, že je konfliktní a snaží se rozvrátit kolektiv. Odpověď byla rasově orientovaná, bez dalších argumentů. a následující dny měli žáci sezení s metodikem prevence na téma rasismus. Od dětí jsem se dále dozvěděl, že jim dcera poté psala, ne zrovna lichotivé zprávy. Dceři přeji, ať zapadne do nového kolektivu, snad se již uchytí.

3

The student refused to work with the class teacher in history class. He was emotionally upset from the break an hour ago, he received a punishment for his inappropriate behavior. However, he did not agree with this punishment, he was aggressive. After the first warning about his behavior, he exploded and became aggressive. He started banging on the furniture. After this excess, I took him out of the classroom and into the hallway. There he started verbally attacking me. At one point it looked like I was going to have a physical attack. He called me and the class teacher and sent us both.

This pupil is from Olaš. This affects his relationship with authorities, teachers and, among other things, with his fellow students. He is very arrogant and intelligent. He likes to provoke his classmates, who then interrupt and he amuses himself with the resulting confusion in class.

Emotional outbursts, Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

The student calmed down only in the ŠPP, where he was not exposed to disturbing subjects. He stayed in ŠPP until the end of the lesson and the situation was evaluated only at the end of the lesson.

Cooperation with experts

At present, the student's behavior is stable, he is aware that it is advisable to remain silent for the peaceful course of his studies.

Partial success

Failure

14

Chce být jako Pablo Escobar,

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Disrespekt,Rušení výuky

Mgr. Čj,D,OV

4

Žák v hodině dějepisu s třídním učitelem odmítal pracovat. Z přestávky před hodinou byl emočně rozhozený, obdržel trest za své nevhodné chování. S tímto trestem však nesouhlasil, byl agresivní. Po prvním varování na své chování vybuchl a začal být agresivní. Začal vrážet do nábytku. Po tomto excesu jsem ho vyvedl ze třídy na chodbu. Tam mě začal slovně napadat. V jedné chvíli to vypadalo, že se mě napadne i fyzicky. Mě a třídního učitele nazval a poslal nás oba.

Tento žák je olašský. To ovlivňuje jeho vztah k autoritám, učitelům a mimo jiné i ke svým spolužačkám. Je velmi arogantní a inteligentní. S oblibou provokuje své spolužáky, kteří poté ruší a on se baví vzniklým zmatkem v hodině.

Žák se zklidnil až v ŠPP, kde nebyl vystaven rušivým podmětům. V ŠPP zůstal do konce hodiny a situace byla vyhodnocena až na konci výuky.

V současnosti je chování žáka stabilní, je si vědom, že pro klidný průběh studia je vhodné mlčet.

3

The student's whole behavior began to be reflected during distance learning, when he stopped registering for online classes. The absence was excused by both his parents and him. Excuses were such as technical problems, insufficient connection, power outages, nausea, etc. He simply avoided online classes, but completed the assignments. I think that he was bothered by the communication through the camera, that he was shy. He always wrote for instructions on what to add. However, he missed his presence in class. She was crucial in the time of covid. He started to miss connections because he can't learn only by assignments. He was losing knowledge as well as contacts in the classroom. His classmates started making fun of him. But when he wrote to his classmates about completing assignments and assignments, they helped him. But the help was one-sided. After returning to school, he went to school for about 14 days, but then he began to avoid classical education as well. He made up various excuses such as health problems of all kinds, covid, headache, road accident, bus delay (even though other classmates from the same city made it to school). He had no chance to jump back. Relationships in the classroom were strained, teachers were angry. He did not complete the semester.

The student was more of an extrovert before covid, an introvert after covid. At the end of the 3rd year, relations in the class cooled down, his classmates made fun of him. The other classmates were very annoyed by this, they felt that he was getting away with everything and later refused to give him materials.

Attendance problems

I tried to conduct individual interviews with the pupil, where I wanted a detailed explanation of the reasons for his absence. He always told me the same thing that was written in the apology letter. We never got to the very core of his problems. I tried to involve the parents I contacted in everything, I told them about the problem and the consequences it could have. Unfortunately, his parents confirmed all his absences, even the most absurd ones. Later, the communication was with the school management. He went to regular consultations, where they agreed on the next course of action. It always turned out the same... They agreed, the student promised, but did not keep his word.

Interview, Cooperation with experts

The student was not admitted to matriculation, nor did he finish the 4th grade. Now he has a chance until the end of September to complete all the requirements so that he can graduate in May. If he fails, he will have to repeat the year. But now he has no appointment with any teacher. Therefore, I consider the result to be unsuccessful, as I did not manage to motivate the student more.

Failure

18 let, 4. ročník SŠ (gymnázium)

Rybaření, filmy

Záškoláctví

Mgr., matematika, biologie, výchovné poradenství

41

Celé žákovo chování se začalo odrážet v průběhu distanční výuky, kdy se přestal hlásit na online hodiny. Absence byla omlouvána rodiči i jím. Omluvenky byly typu jako technické problémy, nedostatečné připojení, výpadky elektřiny, nevolnost atd. Online hodinám se prostě vyhýbal, ale úkoly plnil. Myslím si, že mu vadila komunikace skrz kameru, že se styděl. Vždy si psal o instrukce, co si má doplnit. Přítomnost na hodinách mu ovšem chyběla. V době covidu byla klíčová. Začaly mu unikat souvislosti, protože se nemůže učit pouze podle úkolů. Ztrácel znalosti a také kontakty ve třídě. Spolužáci si z něj začali dělat srandu. Ale když spolužákům napsal ohledně doplnění úkolů a zadání, pomohli mu. Pomoc ale byla jednostranná. Po návratu do školy cca 14 dní chodil, ale poté začalo vyhýbání se i klasické výuce. Vymýšlel si různé výmluvy jako třeba zdravotní problémy všeho rázu, covid, bolest hlavy, nehoda na silnici, zpoždění autobusu (i když ostatní spolužáci ze stejného města do školy dojeli). Neměl šanci naskočit zpět. Vztahy ve třídě vázly, učitelé byli naštvaní. Pololetí neuzavřel.

Student byl před covidem spíše extrovert, po covidu introvert. Koncem 3. ročníku vztahy ve třídě ochladly, spolužáci si z něj dělali srandu. Ostatní spolužáky to velice štvalo, měli pocit, že mu všechno prochází a později mu i odmítali dávat materiály.

S žákem jsem se snažila vést individuální rozhovory, kde jsem chtěla podrobné objasnění důvodů jeho absence. Vždy mi řekl to samé, co bylo napsáno v omluvence. Nikdy jsme se nedostali k samotnému jádru problémů, které má. Snažila jsem se do všeho zapojit i rodiče, které jsem kontaktovala, řekla jim o problému i o následcích, které to může mít. Bohužel rodiče potvrdili všechny jeho absence, i ty nejabsurdnější. Později už byla komunikace na vedení školy. Chodil na pravidelné konzultace, kde se domlouvali na dalším postupu. To vždy dopadlo stejně… Domluvili se, student nasliboval, ale slovo nedodržel.

Student nebyl připuštěn k maturitě, ani neukončil 4. ročník. Nyní má šanci do konce září, pro dokončení všech náležitostí, aby mohl v květnu k maturitě. Pokud se nezadaří, bude muset opakovat ročník. Nyní ale není domluven s žádným učitelem. Výsledek tedy považuji za nezdařilý, jelikož se mi nepodařilo žáka více motivovat.

3

remember that it was in the Czech language and at the same time their last lesson. This was a girl with whom I had a pretty good relationship until then, she was involved in the lessons and I had no problem with her. From the beginning, she and her classmate were talking about that style on the bench, they were constantly laughing at something, and the situation escalated as the situation progressed. I asked them to quiet down several times, but it always only lasted a few minutes and then they started again. I was just responding to a question when I heard the case fall to the ground. I passed it the first time, but when it fell for the fourth time, I decided not to let it break the rest of the class and intervened. I went to them and asked what they were dealing with. Of course they didn't tell me anything, so I threatened to take action if they didn't let it go and stop throwing each other's stationery. As I walked away, I heard one of them mockingly repeat what I said several times, which infuriated me. Nevertheless, I continued with the material. And the case ended up on the ground again. Her classmate threw it to her again. It seemed to me that at that moment the student didn't even think it was very funny anymore and she picked him up angrily. A classmate threw something in her direction again several times, and at that moment I told her to bring me the contact log. I warned several times and I wasn't enjoying it anymore.

Žačka attends the 7th year of elementary school, sits in the third desk together with her friend. She gets along with the children in the class, she is not singled out. In general, the class represents a good team and they have a young, active class teacher. The student has a fairly positive attitude towards learning, she enjoys the Czech language, art education and English the most. She participates in Czech language classes, likes to discuss books. During the 7th year, she went through several changes in appearance - black clothes, dyed hair, etc., but nothing that would pose a problem for teaching. She comes from an incomplete family, her parents divorced when she was in the 1st grade, since then she lives with her mother and grandmother not far from the school. He gets along well with them, the mother attends class meetings regularly.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

The student asked if she was the only one to bring it, and when I said yes, she objected that it wasn't fair, after all, the classmate was also disturbing. I explained to her that she was the one who disobeyed my warning, dropped the case on her friend, and then continued talking. She started protesting even more, claiming how it was a mistake and they weren't actually talking like that. I had to cut our debate short because the rest of the class stopped working and the situation escalated. I summed up my solution in something like: 'You've been talking and laughing all the time since the beginning, when I reprimanded you for the umpteenth time, you were the one who dropped the case on purpose. In addition, you again spoke to your classmate, who was quiet. Bring me the diary.' She looked at me for a moment as if she didn't believe I was serious, but then got up angrily and threw it on my desk. I preferred not to react to that and after a short silence I started checking the exercises.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Warning

can't imagine what it would have done to our relationship and the class if she had refused to give me the contact log then. Until the end of the lesson, she just sat with her arms folded and looked at the blackboard. As for the next hour, it was obvious that she was affected by the solution, although I am convinced that I acted fairly and was in the right. With her classmate, their relationship cools down, but it was nothing long-term. Because of that, our relationship was a bit more complicated, it took us a few weeks before we were able to communicate with each other on the same level as before the incident and she started to actively participate in the lessons again. Until then, in my classes, she did what was asked of her, but she didn't express herself, she drew in the margins of her notebooks and generally did anything other than the Czech language.

Partial success

12, 7. ročník

otevřená otázka Trávení čas s kamarádkami; sledování seriálů; kreslení; čtení dívčí beletrie

VŠ - Magisterské v oborech Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání a Občanská výchova a základy společenských věd se zaměřením na vzdělávání

20

Pamatuji si, že to bylo v českém jazyce a zároveň jejich poslední vyučovací hodina. Jednalo se o dívku, se kterou jsem do té doby měla docela dobrý vztah, v hodinách se zapojovala a neměla jsem s ní žádný problém. Ten sloh si od začátku se spolužačkou povídaly v lavici, něčemu se neustále smály a v průběhu se situace stupňovala. Několikrát jsem je poprosila, aby se ztišily, ale vždy to trvalo pouze několik minut a poté začaly znovu. Reagovala jsem zrovna na dotaz, když jsem uslyšela, jak na zem spadlo pouzdro. Poprvé jsem to přešla, ale když spadlo už po čtvrté, rozhodla jsem se, že si tím nenechám rozbít zbytek třídy a zasáhnu. Došla jsem za nimi a zeptala se, co řeší. Samozřejmě mi nic neřekly, tak jsem jim pohrozila, že zakročím, pokud toho nenechají a ať si navzájem přestanou shazovat psací potřeby. Jak jsem se vzdalovala, slyšela jsem, jak jedna z nich posměšně zopakovala několikrát to, co jsem řekla, což mě pobouřilo. Přesto jsem pokračovala v látce. A pouzdro znovu skončilo na zemi. Spolužačka jí ho zase shodila. Přišlo mi, že v tu chvíli to žačce už nepřipadalo ani moc vtipné a naštvaně ho zvedla. Spolužačka směrem k ní zase něco několikrát prohodila, a v tu chvíli jsem jí řekla, ať mi donese kontaktní deník. Varovala jsem několikrát a už mě to nebavilo.

Žačka navštěvuje 7. ročník základní školy, sedí ve třetí lavici společně se svou kamarádkou. S dětmi ve třídě si rozumí, není vyčleňována. Obecně třída představuje dobrý kolektiv a mají mladou aktivní třídní učitelku. K učení má žačka celkem kladný vztah, nejvíce ji baví český jazyk, výtvarná výchova a anglický jazyk. V hodinách českého jazyka se zapojuje, ráda debatuje o knihách. V průběhu 7. ročníku si prošla několika změnami vizáže - černé oblečení, obarvené vlasy atp., ale nic, co by představovalo problém pro vyučování. Pochází z neúplné rodiny, rodiče se rozvedli, když byla v 1. třídě, od té doby žije s matkou a babičkou nedaleko školy. S nimi vychází dobře, matka navštěvuje třídní schůzky pravidelně.

Žačka se zeptala, jestli ho má přinést jen ona a když jsem řekla, že ano, ohradila se, že to není fér, spolužačka přece taky vyrušovala. Vysvětlila jsem jí, že ona je ta, co neposlechla moje varování, shodila kamarádce pouzdro a potom ještě mluvila. Začala protestovat ještě víc, tvrdila, jak to bylo omylem a vlastně zas tak nemluvily. Musela jsem naši debatu utnout, zbytek třídy totiž přestal pracovat a situace se vyhrocovala. Shrnula jsem svoje řešení v něco podobného jako: 'Od začátku si neustále povídáte a smějete se, když jsem vás po několikáté napomenula, byla jsi to ty, kdo schválně shodil pouzdro. Navíc jsi zase mluvila na spolužačku, která byla zticha. Dones mi ten deník.' Chvilku na mě hleděla, jako by nevěřila, že to myslím vážně, ale potom se naštvaně zvedla a mrskla mi ho na stůl. Na to jsem už raději nereagovala a po krátkém tichu začala kontrolovat cvičení.

Nedokážu si představit, co by to udělalo s naším vztahem a třídou, kdyby mi tehdy odmítla kontaktní deník dát. Do konce hodiny potom jenom seděla se založenýma rukama a koukala na tabuli. Co se týče dalších hodin, bylo zřejmé, že se jí řešení dotklo, přestože jsem přesvědčená, že jsem jednala spravedlivě a byla jsem v právu. S její spolužačkou jejich vztah ochladí, ale nejednalo se o nic dlouhodobého. Za to náš vztah byl trochu složitější, trvalo nám několik týdnů, než jsme spolu dokázaly komunikovat na stejné úrovni jako před incidentem a začala se znovu v hodinách aktivně zapojovat. Do té doby v mých hodinách plnila, co se po ní chce, ale nevyjadřovala se, kreslila si na okraje sešitů a obecně dělala cokoliv jiného než český jazyk.

3

The situation was as follows in one class, according to the guidance counselor and the high school professor. The children started creating different groups of people. But there is also this gifted student who has no problems, but one group of more dominant kids started to bully this gifted student. The situation escalated once after school in the locker room when this more dominant group, led by one female student, began attacking this gifted student in the locker room. They took his backpack, things, shoes. However, by chance, the banker also came home from work, who deciphered the situation well and tried to solve the situation the very next day. The children took part in an adaptation course, team building, where they had a rich program about the situation of mutual respect. The teacher subsequently stated that the situation in the classroom calmed down and the children began to respect each other and in the end they were a good group.

The class was divided into different groups that could not respect each other. A more dominant group of individuals, led by a not-so-smart student with good grades, decided to hit on a classmate who is rather submissive, from a Catholic family, and a very gifted student. Fortunately, the teacher, according to the doctor, was caught early on. It took place in the classic way of denying various things, stealing and mocking on the Internet.

Bullying

Diagnosis

The teacher started solving the situation the very next day. He informed his colleagues, the class teacher and the school management in the assembly hall. The first lesson was class time, where the subject of bullying was discussed with the educational advisor. After the presentation, a kind of adaptation course and teambuilding for the whole class took place in about a week, where they had a 3-day program organized by a volunteer center that deals with this issue, unfortunately the teacher no longer remembers the name of that center.

Working with the collective, Cooperation with experts

The situation in the classroom completely calmed down after the program, and in the end it was a great group of people who still have good relations with each other today, even though they no longer study at that school. This bullying did not occur in the classroom and lessons, so it was difficult to recognize, it often took place outside the school, except for the incident in the locker rooms. Fortunately, the situation normalized and the bullying caught in the beginning calmed down. I classified this situation as ++ because I believe that its solution also belongs to positive situations.

Longterm success

13 let

Čtení knih, skaut, setkávání s kamarády

Vysokoškolské – dějepis, ZSV, titul PhDr.

15 let

Situace byla v jedné třídě, podle výchovného poradce a středoškolského profesora následující. Děti si začaly vytvářet různé skupiny lidí. Ovšem je zde také tento nadaný žák, který nemá problémy, ale jedna skupina více dominantnějších dětí začala šikovat tohoto nadaného studenta. Situace se vyhrotila jednou po škole v šatně, kdy tato dominantnější skupina vedená jednou žačkou, která začala napadat tohoto nadaného studenta v šatně. Brali mu batoh, věci, boty. Ovšem náhodou jel z práce i kantor, který situace dobře rozšifroval a situaci se snažil hned další den řešit. Děti se zúčastnily adaptačního kurzu, teambuldingu, kde měly vytvořený bohatý program o situaci vzájemného respektu. Učitel následně uvedl, že se situace ve třídě uklidnila a děti začaly sebe vzájemně respektovat a nakonec to byla dobrá parta.

Třída byla rozdělena na různé skupinky, která se vzájemně nedokázaly respektovat. Dominantnější skupina jedinců vedená ne příliš chytrou žačkou s dobrým prospěchem se rozhodla udeřit na spolužáka, který však je spíše submisivní, z katolické rodiny, a velmi nadaný žák. Učitel, dle slov doktora, se zachytila naštěstí už v počátku. Probíhala klasickým způsobem jako odpírání různých věcí, krádeže a zesměšňování na internetu.

Učitel situaci začal řešit hned další den. Informoval ve sborovně své kolegy, třídního učitele a vedení školy. První hodina byla třídnická, kde se řešilo téma šikany s výchovným poradcem. Po prezentaci se asi za týden konal jakýsi adaptační kurz a teambulding pro celou třídu, kde měly na 3 dny program organizovaný dobrovolnickým centrem, které se touto problematikou zaobírá, bohužel si učitel již nepamatuje název onoho centra.

Situace se ve třídě po programu naprosto zklidnila a nakonec to byla skvělá parta lidí, kteří spolu dodnes mají dobré vztahy, byť už na té škole nestudují. Ve třídě a v hodinách se tato šikana neobjevovala, proto byla těžko rozpoznatelná, konala se často mimo školu, výjma incidentu v šatnách. Naštěstí se situace normalizovala a šikana zachycená v počátku se uklidnila. Zařadil jsem tuto situaci do ++, neboť si domnívám, že její řešení patří také do pozitivních situací.

3

got a PCH student into the 3rd grade. He occasionally showed signs of attention deficit disorder, but at the time of the transition to our elementary school, he was not specially worked with. The boy thrived with A's. The change came from around the fourth grade, when he often did not respect the rules of the class and did not respond to my calls. After talking hours in the tripartite, I found out that he still responds to his mother. At the same time, he did not have a completely negative attitude towards the school or me. I had been used to his short attention spans since third grade, but his defiance was new to me. Later, he started deliberately lying to me, denying it, even though I caught him, for example, taking things from his classmates. In a specific situation that I remember, one classmate bothered him for a long time, they often argued about something. The climax of the situation was when he cursed a classmate for morons, punched him in the stomach, and then they got into a fight. When the children came to tell me, he did not admit it and absurdly denied that the other had given him the blow. There were also signs of bullying, where he was the leader and guide, he often scolded his classmates and knew where to go, insults to his parents 'your mother is disgusting' or to his character 'you're fat, that's why you don't run' were repeated and thus disrupted relationships in the class. At that time, we dealt with the situation with the prevention methodology, the principal, parents and in the classroom.

ten-year-old boy attending primary school comes from a complete family. The father is often separated from the family, he works as a driver. He has an older brother with whom he does not get along well. The parents are cooperating with the school, although they initially downplayed the problem. Undesirable behaviors include lying, leading classmates, insulting, disrespecting rules and teachers. He is not completely excluded from the team and has a friend in it. His hobby is mainly baseball. A teacher close to the family believes that he is probably exposed to stimuli inappropriate for his age at home, such as brutal films, etc., thanks to his older brother.

Physical aggression, Lying and cheating, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

Immediately after the incident, we investigated the situation and indeed PCH himself was a relatively gratuitous aggressor. The parents were informed and we resolved the situation with the school principal. Both actors of the conflict received a note, and then we dealt with similar situations as a class. In the long term, I didn't want to deal with the situation with him negatively. On the contrary, I always tried to support him and praise him when he did something right, went out of his way to meet his classmates and so on. I didn't let him tell me anything. The trust between the teacher and the student was greatly damaged by his previous behavior. This is not how the common relationship between student and teacher can be maintained. Everything that was pathological, such as swearing, and verbal attacks on classmates, we definitely dealt with, monitored and prevented it. Tripartite, interviews with records, meetings with parents and the director were countless. In the end, PCH ended up in the SPC and subsequently also in a psychiatrist, at that time the defiance was gradating in the home and the parents insisted on a solution. He was diagnosed with oppositional defiant disorder and ADHD. However, the main reason behind the speeches was the failure of the opposition's defiance. Mr. Psychiatrist probably helped him in the short term, but in the long term, in my opinion, the drugs rather harmed him.

(Disciplinary) Punishments, Support, Working with the collective, Interview

As a result of being put on medication by a psychiatrist, he went to school very depressed. The anger, the lying, and the pointless defiance have almost died out. But unfortunately his depression had consequences in subjects where his talent could be shown, for example in art classes. Conflicts with the pupil in question did not repeat themselves.

Longterm success

10 let, 4. ročník

Sporty baseball, vybíjená)

ADHD

Lhaní,Manipulace

Pedagogické magisterské vzdělání - Učitelství pro 1. stupeň základní školy

8

Žák PCH jsem dostala do 3. třídy. Občasně jevil známky pozornostního neklidu, ale v době přechodu na naší základní školu se s ním speciálně nepracovalo. Chlapec prospíval s jedničkami. Změna nastala z kraje čtvrté třídy, kdy často nerespektoval pravidla třídy a nereagoval na mé výzvy. Po hovorových hodinách v tripartitě jsem zjistila, že stejně reaguje na svou matku. Přitom ale neměl zcela negativní postoj ke škole, nebo mně samotné. To, že krátce udržel pozornost, na to jsem byla zvyklá ze třetí třídy, ale vzdorovitost u něj pro mě byla nová. Později mi začal vědomě lhát, zapírat, ikdyž jsem ho například nachytala, že bere spolužákům věci. V kontkrétní situaci na kterou si vzpomínám mu jeden spolužák dlouhodobě vadil, často se o něco přeli. Vyvrcholením situace bylo, když spolužákovi sprostě nadával do debilů, dal mu ránu pěstí do břicha, a následně se poprali. Když mi to děti přišly říct, nepřiznal se a nesmyslně zapíral, že mu ránu dal ten druhý. Vyskytly se i náznaky šikany, kde byl hlavou a návodcem, často spolužákům nadával a věděl kam mířit, nadávky na rodiče 'tvá máma je hnusná' či na postavu 'jsi tlustej, proto neběháš' se opakovaly a tím rozvracel vztahy ve třídě. V té době jsme situaci řešili s metodikem prevence, ředitelem, rodiči i ve třídě.

Desetiletý chlapec navštěvující základní školu pochází z úplné rodiny. Otec bývá od rodiny často odloučen, pracuje jako řidič. Má staršího bratra se kterým vychází špatně. Rodiče se školou spolupracují, ikdyž z počátku problém bagatelizovali. K nežádoucím projevům chování patří především lhaní, navádění spolužáků, urážení, nerespektování pravidel a učitele. Není z kolektivu zcela vyloučen a má v něm i kamaráda. Zálibou je mu především baseball. Učitelka blízká rodině se domnívá, že je nejspíš v domácím prostřední vystaven stimulům nevhodným jeho věku, jako například brutálním filmům, apod., díky staršímu bratrovi.

Bezprostředně po incidentu jsme vyšetřovali situaci a skutečně byl sám PCH relativně bezdůvodným agresorem. Byli informování rodiči a situaci jsme řešili s ředitelem školy. Oba aktéři konfliktu dostali poznámku a následně jsme obdobné situace řešili se třídou. Z dlouhodobého hlediska jsem s ním nadále situaci nechtěla řešit negativně. Naopak jsem se snažila ho vždy podporovat a pochválit, když něco udělal správně, vyšel vstříc spolužákům a podobně. Já si od něj nenechala nic namluvit. Důvěra mezi učitele a žákem byla díky jeho předchozímu chování značně narušena. Tak společný vztah žáka a učitele nejde vést. Všechno co bylo patologické jako nadávky, a verbální útoky na spolužáky jsme rozhodně řešili, hlídali a zamezovali tomu. Tripartit, rozhovory se zápisy, jednání s rodiči a ředitelem bylo nespočet. Nakonec PCH skončil v SPC a následně i u psychiatra, v té době vzdor gradoval v domácím a rodiče na řešení naléhali. Byla mu diagnostikována porucha opozičního vzdoru a ADHD. Za projevy však mělo moci hlavně porucha opozičního vzdoru. Pan psychiatr mu krátkodobě asi pomohl, ale z dlouhodobého hlediska mu léky dle mého názoru spíše uškodily.

Výsledkem toho, že dostal od psychiatra farmaka, bylo, že chodil do školy hodně ultumený. Zlobení, lhaní i nesmyslný vzdor témeř odezněl. Ale bohužel jeho útlum měl následky v předmětech, kde se mohlo projevit jeho nadání, například v hodinách výtvarné výchovy. Konflikty s dotyčným žákem si již neopakovaly.

3

There were already problems when I got it in the fifth grade. He went to school from the first grade. I was his class teacher from fifth to seventh grade. He didn't hang out with anyone in class. He did not seek conflicts, was introverted and sat alone. In terms of school performance, his grades were average, but things got worse in the seventh grade. He didn't enjoy school, and if he didn't understand the material, he didn't want to do anything. He just sat there and did nothing despite being reprimanded. When he didn't want to do anything, he said he wouldn't do it, and no one convinced him to work. When the principal called him to the principal's office, he did not move from his chair and the principal had to follow him into the classroom. We resolved this situation with the parents, the school psychologist and the student himself. At home, his parents did not pay attention to him and did not want to deal with this situation much. Once his father came to us and told the student, even in front of us, that if you work at school, he will buy him a better computer. His hobby was gaming and IT industry. We also agreed with the parents that if the student does not work, we will call the parents and they will pick him up from school. We had another 25 kids in the class who wanted to learn.

The student lives with alternate care and is an only child. He lived with his father for a week and with his mother for a week. When that was not possible, he lived with his grandmother. He has been diagnosed with attention and activity disorder, behavioral difficulties and emotional lability. His work rate gradually deteriorated. When the fabric didn't suit him, he got stuck and said he wasn't going to do it. His grades were getting worse. In seventh grade, we didn't even have anything to evaluate him on, because he hardly went to school. He didn't get along very well with anyone, so he had a behavior problem. His parents did not support him and were not interested in him, which was also reflected in the solution to this situation. His interests include playing computer games.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

We first addressed the situation with the student himself. When he got stuck and didn't want to do anything, we didn't force him to do anything. We further discussed the situation with the director. The pupil even refused to come to the principal's office, so the principal had to come to the pupil's classroom. After that, we discussed the situation with the parents, but they were unable to get the student to do anything. They didn't pay attention to him at home, they let him play games on the computer so they could have peace from him. He went to school unprepared. Next, we discussed the situation with the school psychologist, and finally with the student himself. In the end, it was agreed that if the student does not do anything at school, we should call the parents and they will take him away, so as not to hinder other students. Several pupils from the class offered him tutoring in a subject he did not like, but the pupil did not take advantage of these offers. In the seventh grade, we told the student and his parents that we had nothing to evaluate him on, because he refused to write the test several times and his parents took him home three out of five days a week because he did not work. We informed them that he would have to repeat seventh grade again.

Support, Transfer of student, Cooperation with experts, Warning

The student's parents eventually sent him to another school. I am not satisfied with the situation myself. As a class teacher, I had a good relationship with him and we all tried to help him. Both students with tutoring offers and me. The student refused to work and rarely attended school.

Failure

10-12 let, 5.-7. ročník

počítačové hry, IT

ADHD,Porucha chování,Výkyvy nálad

Emoční labilita,Nepozornost,Hyperaktivita

vysokoškolské vzdělání, tělesná výchova a pedagogika + učitelství 1. stupně

25 let

S problémy byly již když jsem jej dostala v pátém ročníku. Chodil do školy od první třídy. Třídní učitelkou jsem mu byla od pátého do sedmého ročníku. Ve třídě se s nikým nebavil. Nevyhledával konflikty, byl introvertní a sedával sám. Co se týče školního prospěchu, známky měl průměrné, ale v sedmé třídě se to zhoršilo. Škola jej nebavila a když látku nepochopil, nechtěl nic dělat. Prostě seděl a nic nedělal i přes napomínání. Když nechtěl nic dělat, řekl že to dělat nebude a nikdo jej nepřesvědčil, aby pracoval. Když si jej zavolal ředitel do ředitelny, tak se nehnul ze židle a ředitel musel jít za ním do třídy. Tuto situaci jsme řešili s rodiči, školním psychologem i sám žák. Doma se mu rodiče nevěnovali a ani tuto situaci nechtěli moc řešit. Jednou k nám přišel jeho otec a řekl žákovi, a to i před námi, že když budeš ve škole pracovat, koupí mu lepší počítač. Jeho záliba byla hraní her a IT odvětví. Také jsme byli domluveni s rodiči, že pokud žák nebude pracovat, zavoláme rodičům a ti si ho odvezou ze školy. Měli jsme ve třídě dalších 25 dětí, které se chtěli učit.

Žák žije s ve střídavé péči a je jedináček. Týden bydlel u otce a týden u matky. Když to nebylo možné, bydlel u své babičky. Má diagnostikovanou poruchu pozornosti a aktivity, obtíže v chování a emoční labilitu. Jeho pracovní tempo se postupně zhoršovalo. Když mu látka nešla, tak se zasekl a řekl, že to dělat nebude. Jeho známky se zhoršovaly. V sedmém ročníku jsme jej dokonce neměli z čeho hodnotit, protože téměř nechodil do školy. S nikým moc nevycházel, měl tedy problém v chování. Jeho rodiče jej nepodporovali a neměli o něj zájem, což se také projevovalo do řešení této situace. Mezi jeho zájmy patří hraní počítačových her.

Situaci jsme nejprve řešili s žákem samotným. Když se zasekl a nechtěl nic dělat, nedonutili jsme ho k ničemu. Situaci jsme dále řešili s ředitelem. Žák dokonce odmítl dojít do ředitelny, takže musel přijít ředitel k žákovi do třídy. Poté jsme situaci řešili s rodiči, kteří ale nebyli schopní žáka k něčemu přimět. Doma se mu nevěnovali, nechali ho na počítači hrát hry, aby od něj měli klid. Do školy chodil nepřipraven. Dále jsme situaci řešili se školním psychologem, a nakonec i sám žák. Nakonec bylo domluveno, že když žák nebude nic dělat ve škole, máme zavolat rodičům a ti si jej odvezou, abychom nebrzdili další žáky. Ze třídy se mu několik žáků nabídlo s doučováním v látce, která mu nešla, ale žák těchto nabídek nevyužil. V sedmém ročníku jsme žákovi a jeho rodičům řekli, že jej nemáme z čeho hodnotit, protože několikrát odmítl psát test a tři z pěti dnů v týdnu si jej rodiče odváželi domů, protože nepracoval. Informovali jsme je o tom, že si bude muset zopakovat sedmou třídu znovu.

Rodiče žáka dali nakonec na jinou školu. Se situací nejsem sama spokojená. Jako třídní učitelka jsem s ním měla dobrý vztah a snažili jsme se mu všichni pomoci. Jak žáci s nabídkami doučování, tak já. Žák odmítal pracovat a navštěvoval školu zřídka.

3

The student is stubborn, if it's not his way he gets stuck and doesn't talk to you at all. He is angry, does nothing and does not say anything to anyone all the time. He often has tears in his eyes. Many times it is even a small thing that makes him angry. Sometimes it also applies to opinion. If his opinion does not coincide with someone else's, he gets angry. We go out, for example, he wants to go in front of the school, but I say we go behind the school. He is then angry all the time and refuses to communicate. In class, this behavior occurs occasionally. Sometimes he just doesn't feel like it and is slow. It probably depends on whether he enjoys the assigned work. If he has a given task in mathematics, he has no problem with the solution. If he receives a given task in Czech, the already described situation often occurs.

He lives only with his mother. His parents did not live together for most of his life, his father died two years ago. He has a brother a year older, who also attends the same junior school as him. The dominance of the younger brother can be recognized because he is more communicative, physically fitter and more popular in the group.

Emotional outbursts

We tried to talk about it with the student, but he doesn't want to talk about it. I don't know what to do with him. Even though he is no longer angry and in a good mood, he refuses to communicate about this situation. I've tried going at him quickly and calmly, but it usually doesn't work. I've had a few times where he took a joke. I told him: 'don't be like a slipper!' etc. Mostly, however, he refuses to work or communicate. He doesn't even want to tell me what made him angry, what he doesn't understand, etc.

Interview, Humour

The result is negative. Despite the conversation with the mother, the situation keeps repeating itself. It was found that the student is a little more communicative when the teacher uses a joke to solve the problem, but it is not a guarantee that it will always work.

Partial success

8 let, 3. ročník

Vojenství, historie, paleontologie

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nespolupráce

Mgr. (učitelství 1. Stupně ZŠ); CVŽ učitelství v MŠ

3 roky

Žák je tvrdohlavý, když není po jeho tak se zasekne a vůbec s tebou nemluví. Je naštvaný, nic nedělá a nikomu nic celou dobu neřekne. Často má i slzy v očích. Olikrát je to i nějaká drobnost, co ho rozlobí. Občas se to týká i názoru. Pokud se jeho názor neztotožňuje s nějakým jiným, tak se naštve. Jdeme třeba ven, on chce jít před školu, ale řeknu, že jdeme dozadu za školu. On je pak celou dobu naštvaný a odmítá komunikovat. V hodinách se toto chování vyskytuje občas. Někdy se mu prostě nechce a je pomalý. Pravděpodobně se to odvíjí od toho, zda ho zadaná práce baví. Pokud má zadaný úkol v matematice, tak s řešením problém nemá. Pokud dostane zadaný úkol v češtině, často nastává již popisovaná situace.

Žije pouze s matkou. Rodiče spolu většinu jeho života nežili, otec před dvěma roky zemřel. Má o rok staršího bratra, který se také vyskytuje ve stejné malotřídní škole jako on. Lze rozpoznat dominantnost mladšího bratra, protože je komunikativnější, tělesně statnější a v kolektivu oblíbenější.

S žákem jsme si tom zkoušeli popovídat, ale on o tom nechce mluvit. Nevím jak na něj. I když už není naštvaný a má dobrou náladu tak o této situaci odmítá komunikovat. Zkoušela jsem na něj jít zhurta i klidně, ale většinou to nezabírá. Několikrát se mi stalo, že zabral vtip. Řekla jsem mu: 'nebuď jako papuč!' apod. Většinou ale odmítá pracovat, komunikovat. Mi ani nechce říct, co ho rozlobilo, co nechápe atd.

Výsledek je negativní. I přes rozhovor s matkou se situace stále opakuje. Bylo zjištěno, že žák je o něco víc komunikativní když učitelka použije k řešení vtip, ale není to záruka, že to zabere vždy.

3

During the 2020/2021 school year, the student was a student in the 1st year of a secondary vocational school in the field of hairdressing. As his class teacher, I only met the first class in the role of class teacher during the two weeks before the transition to distance learning. Theoretical teaching at our school takes place every other week and alternates with practical teaching, when the students are under the supervision of the teacher. Pupils and parents had a very short time to familiarize themselves with their new school, teachers and subjects and to make a smooth transition to online learning in Microsoft Teams. Therefore, based on these facts, the selected pupil did not start participating in distance learning, he began to show increased absenteeism and did not hand in any assigned work.

He is an adult pupil, who in the past had unsuccessfully completed his studies at another secondary vocational school after the onset of psychological difficulties following the suicide of his best friend. The student showed average academic results, but above average emotional intelligence, awareness of himself and his possibilities. He communicated with discretion, never made unnecessary promises and never overestimated his abilities. He recognized his psychological limits and was aware from past experience of the barriers and difficulties associated with overcoming them.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

The student's problems with attendance and failure to complete assignments began to manifest themselves at the very beginning of distance learning. That's why I contacted him by phone to find out what his non-participation was about and I suggested help in the form of a school computer. However, the student informed me that he had a computer, so we logged into Teams together and explained its individual functions. As the pupil was already of legal age, I communicated exclusively with him. He was more apathetic on the phone but always picked up or called me back. He indicated to me that he has certain psychological problems associated with the transition to a distance form of study and suffers from insomnia, which is why it is difficult for him to get up in the morning and stay connected and not fall asleep. He promised that he would try to start communicating with the teachers and try to catch up. During the quarterly evaluation, however, it was clear that he did not succeed completely, so we arranged a personal meeting, we went through each subject and what would be necessary to do in order to benefit from it better. Finally, the student got up the courage and explained to me without insisting that he had similar problems once before and did not finish his studies at the previous school for a similar reason. That's when he developed problems with insomnia resulting from sleep paralysis after the suicide of his best friend. He was also medically examined at the time, but he had no documentation. He was prescribed medication, but after a while he stopped taking it because he was not feeling well and his condition gradually improved. Two years after this event, he joined our school, and during the transition to distance learning, his sleep paralysis returned, with associated insomnia and fear of falling asleep. We agreed that we would take it slow, let him catch up as much as possible, how he would manage, and we would sort out the rest for half a year. He managed to complete all the subjects for half a year, but the problems with absenteeism worsened in the second semester. I therefore arranged for him to meet with the psychological counselor at our school, where we agreed that if he does not start attending classes, he will have to be expelled from the studies on the basis of high absenteeism. The student refused to see a doctor and to involve his parents, so I felt that I had no choice but to verbally support him. After returning to school, he appeared sporadically at school, but in recent weeks he did not attend either theoretical or practical classes at all. He didn't even show up for the make-up exams, so he didn't advance to the second year.

Support, Interview, Cooperation with experts, Warning

The last time I talked to the student on the phone, he sounded more positive and added that he was doing better, that he was working part-time, enrolled in a barbering course and that he was thankful.

Failure

18 let, 1. ročník středního odborného učiliště

Zájem o obor, který studuje kadeřník)

Spánková paralýza

Absence,Nepracovitost,Vyhýbání se škole

Mgr.

12

Žák byl v období školského roku 2020/2021 žiakom 1. ročníku strednej odbornej školy v obore kaderník. Jako jeho triedna učiteľka jsem se s první třídou v úloze třídního učitele setkala pouze během dvou týdnů před přechodem na distanční formu studia. Teoretická výuka na naší škole probíhá každý druhý týden a střídá se s praktickou výukou, kdy jsou žáci pod dohledem pani majstrové. Žáci a rodiče měli velmi krátký čas na to, aby se seznámili se svou novou školou, učiteli a předměty a aby hladce přešli na online výuku v systému Microsoft Teams. Vybraný žák se proto již na základě těchto skutečností distanční výuky nezačal účastnit, začala se u něho objevovat zvýšená absence a neodevzdával žádnou zadanou práci.

Jedná se o plnoletého žáka, s v minulosti neúspěšně ukončeným studiem na jiné střední odborné škole po nástupu psychických obtíží po sebevraždě nejlepšího přítele. Žák vykazoval průměrné studijní výsledky, ale nadprůměrnou emoční inteligenci, uvědomování si sebe sama a svých možností. Komunikoval s rozvahou, nikdy zbytečně nesliboval a nepřeceňoval své schopnosti. Poznal své psychické limity a byl si z minulé zkušenosti vědom bariér a obtíží spojených s jejich překonáváním.

Problém s docházkou a nesplněním úkolů se u žáka začaly projevovat hned na začátku distanční výuky. Proto jsem se s ním spojila telefonicky, abych se informovala, v čem spočívá jeho neúčast a navrhla jsem mu pomoc v podobě školního počítače. Žák mi však oznámil, že počítač má, a tak jsme se společně přihlásili do Teams a vysvětlili si jeho jednotlivé funkce. Jelikož byl žák již plnoletý, komunikovala jsem výhradně s ním. Byl v telefonu apatičtější, ale vždy mi hovor zdvihl, popřípadě mi zavolal zpět. Naznačil mi, že má určité psychické problémy spojené i s přechodem na distanční formu studia a trpí nespavostí, proto mu dělá obtíže ráno vstávat a zůstat připojený a neusnout. Sliboval, že se bude snažit, že začne s učiteli komunikovat a bude se snažit dohnat zameškané. Při čtvrtletním hodnocení ale bylo jasné, že se mu to úplně nepodařilo, dohodli jsme si proto osobní setkání, prošli jsme si každý předmět a co by bylo potřebné udělat, aby z něho lépe prospíval. Nakonec se žák osmělil a bez naléhání mi objasnil, že už jednou podobné problémy měl a studium na předchozí škole z podobného důvodu nedokončil. Tehdy se u něho problémy s nespavostí vyplývající ze spánkové paralýzy objevily po sebevraždě nejlepšího kamaráda. Byl v té době i lékařsky vyšetřován, ale dokumentaci žádnou neměl. Byly mu předepsány léky, které ale po čase přestal brát, protože mu z nich nebylo dobře a stav se mu postupně pomalu zlepšoval. Dva roky po této události nastoupil na naši školu a při přechodu na distanční výuku se mu vrátila spánková paralýza a s tím spojená nespavost a strach ze zaspávání. Dohodli jsme se, že na to půjdeme pomalu, necháme dohnat, co se dá, jak bude zvládat a zbytek vyřešíme na půl roku. Na půl roku se mu podařilo všechny předměty dokončit, ale problémy s absencí se ve druhém pololetí ještě zhoršily. Dohodla jsem mu proto setkání s psychologickou poradkyní u nás na škole, kdy jsme se dohodli, že pokud hodiny začít navštěvovat nebude, bude muset být ze studia na základě vysoké absence vyloučen. Žák odmítal návštěvu lékaře a zapojení rodičů a měla jsem proto pocit, že mi nezbývá nic jiného než ho slovně podporovat. Po návratu do školy se sporadicky ve škole objevil, ale poslední týdny ani teoretickou ani praktickou výuku vůbec nenavštěvoval. Nedostavil se ani na opravné zkoušky, do druhého ročníku proto nepostoupil.

Když jsem se žákem naposledy telefonovala, zněl pozitivněji a sám dodal, že se mu daří lépe, že pracuje na brigádách, zapísal se na barbierský kurz a že děkuje.

3

The situation in the previous class was complicated. I had a pupil there who was in a very bad state, after attempts at suicide and self-harm. The communication with the student's mother was different and the relationship with this student was different. She trusted me and we solved many problems together. The diagnosis was difficult, the situation had its ups and downs, but in the end a certain stabilization was achieved.

The personal history of the pupil or class is key to understanding the situation, but in this case I was unable to obtain more information.

Selfdestructive behaviour

Žačka was receptive to solving problems, even if they were huge. By chance, I recommended it to a friend who is a psychologist. Since then, although the pupil does not give me information directly, the psychologist monitors her development. Trust was key. The student has already graduated, but we are still in contact.

Interview, Cooperation with experts

The pupil's behavior stabilized, although there were occasional dips. She successfully passed her high school graduation and achieved life's achievements. The contact between her and the teacher continues even after finishing high school.

Longterm success

cca 17 let, ročník septima/oktáva

-

Psychiatrická diagnóza

Pasivita,Neposlušnost,Nepozornost

Vysokoškolské vzdělání – Magisterské studium + Pedagogické minimum, aprobace Český jazyk a Hudební věda + Němčina; aktivně se věnuje tvůrčímu psaní a korekturám

Cca 26 až 27 let (včetně mateřské dovolené)

Situace v předcházející třídě byla komplikovaná. Měla jsem tam žačku, která byla ve velmi špatném stavu, po pokusech o sebevraždu a sebepoškozování. Komunikace s matkou žačky byla odlišná a vztah s touto studentkou byl jiný. Důvěřovala mi a společně jsme řešily mnoho problémů. Diagnóza byla těžká, situace měla své propady, ale nakonec se podařilo dosáhnout určité stabilizace.

Osobní anamnéza žačky nebo třídy je klíčová pro pochopení situace, avšak v tomto případě se mi nepodařilo získat více informací.

Žačka byla naladěná vstřícně k řešení problémů, i když ty byly obrovské. Díky náhodě jsem ji doporučila kamarádce, která je psycholožka. Od té doby mi sice žačka nepředává informace přímo, ale psycholožka sleduje její vývoj. Důvěra byla klíčová. Studentka už sice odmaturovala, ale stále jsme v kontaktu.

Chování žačky se stabilizovalo, přestože občas došlo k propadům. Úspěšně složila maturitu a dosáhla životních úspěchů. Kontakt mezi ní a učitelkou trvá i po dokončení gymnázia.

3

The students had the task of composing from colored papers. Everyone got different colors of paper. One of the students began to express dissatisfaction with the color of the paper he received. At first he hid the paper and claimed that someone had taken the paper from him. Since I didn't believe him, I tried to convince him about the suitability of the color he got. However, this student became agitated and angry with accompanying stomping. Subsequently, he tore up the paper in the color he was not satisfied with and threw it in the trash.

The student has been diagnosed with ADHD and is under the care of his mother.

Diagnosis, Emotional outbursts, Lying and cheating

I tried to calm the student down and explain to him that he must have his paper in his desk, that none of his classmates took it from him. The student refused this all the time. The situation worsened with any attempt at explanation. After a few minutes, the student angrily tore up the paper and started stomping on it. It was almost impossible to calm him down.

Interview

Unfortunately, none of my measures, arrangements, proposed solutions had an effect on the pupil, and after the incident it was difficult to talk to him, let alone cooperate. He sat insulted in the pew with folded hands and refused any cooperation. The last possible solution was a phone call with his parents, who tried to talk him out of it.

Failure

9 let, 3 třída

fotbal, míčové hry

ADHD

Lhaní,Potřeba pozornosti

Mgr.

5

Žáci měli úkol skládat z barevných papírů. Všichni dostali různé barvy papíru. Jeden z žáků začal vyjadřovat nespokojenost s barvou papíru, který dostal. Nejdříve papír schoval a tvrdil, že mu papír někdo vzal. Jelikož jsem mu toto nevěřila, zkoušela jsem ho přesvědčit o vhodnosti barvy, kterou dostal. Nicméně se tento žák začal rozčilovat a vztekat s doprovodným dupáním. Následně papír v barvě, se kterou nebyl spokojený, roztrhal a hodil do koše.

Žák má diagnostikováno ADHD, je v péči matky.

Snažila jsem se žáka uklidnit a vysvětlit mu, že jeho papír musí určitě mít v lavici, že mu ho žádný ze spolužáků jistě nevzal. Celou dobu toto žák odmítal. Situace se zhoršovala při jakémkoli pokusu o vysvětlení. Po několika minutách žák vztekle papír roztrhal a začal po něm dupat. Bylo téměř nemožné ho uklidnit.

Na žáka bohužel nepůsobilo žádné z mých opatření, domluv, návrhu řešení a po incidentu s ním bylo těžké mluvit, natož spolupracovat. Seděl uraženě v lavici se založenýma rukama a odmítal jakoukoli spolupráci. Poslední možností řešení byl telefonát s rodiči, kteří se mu snažili domluvit.

3

However, not all cases of problem behavior had a happy ending like the previous one. At the moment, I am a fifth-grade class teacher again, and I have a little bit of everything in my class, so to speak - integrated, foreign and problem children. This story is not so much my experience as it is about a class that has passed from the first grade to the second, so I am still getting to know the children myself - what are their habits, needs or bad habits. But since I heard that it is a really exceptional class in terms of solving problem behavior, I decided to contact their former class teacher in the first grade and thus continuously inform myself about the situations or rather persistent problems that are part of this, already my class, to be in the picture, so to speak.

This case concerns a boy who currently lives only with his father, as his mother died over a year ago. When this situation arose, of course the teachers, but also the classmates, were really considerate, tolerant and helpful towards him. The teachers did not make excessive demands on him from the beginning, as the boy did not go through a really easy period. Losing a mom hurts at any age, but I think at this age it's hard to explain to a child why mom will never come home. So the boy stayed at home for a while to deal with the team and the teachers took this situation into account and even accepted it to a certain extent.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Verbal disruption of lessons

However, the problem arose when the boy returned to school after a long time. He used to be inattentive at school, didn't do his homework, didn't listen to the teachers, distracted them and disrupted classes, until finally one day it got to the stage where he stopped going to school altogether. This situation was also resolved with the boy's father, when my colleague informed him about what was happening with his son and tried to find some reasonable way out. Everyone understood the situation that the boy was going through a period when he lost his mother, but it had been long enough for him to be able to fit back into the school environment, so to speak. From the beginning it seemed that the father understood the seriousness of the situation, the boy started going to school again, but he did not last two weeks. The situation was resolved repeatedly with the father, who at first excused his son, but after a while the number of missed classes climbed to an enormous number, when the boy was in danger of having unexcused classes in the fourth grade and was even in danger of repeating the grade. Later it was discovered that the boy, despite the time that had passed, had not come to terms with the loss of his mother at all.

Interview

In the end, although the situation turned for the better, as the boy is currently in the fifth year with me, however, inappropriate behavior in the form of disruptions and failure to complete tasks still persists. I am currently trying to resolve this situation as best I can, but since not only this boy, but also a few of his classmates have a bit of a problem with following the rules and authority, it is not always a cakewalk. However, I firmly believe that after time they will learn to follow the rules that we have agreed upon as a class.

Longterm success

13 Absolvovala nejaký relevantný kurz, výcvik na zvládanie problematického správania, nekázne nebo komunikácia v triede apod. (zaškrtnite): áno / nie Prípadne uveďte názov (otvorená otázka): Presný názov neviem, ale išlo o predmet v rámci kreditového systému, ktorý absolvovala pred atestáciou. Kazuistika ++ Rozhovor bol vedený s pani učiteľkou, učiacou na základnej škole na druhom stupni, kde dlhé roky pôsobí ako učiteľka anglického jazyka, geografie a environmentálnej výchovy. V rozhovore mi porozprávala o svojich skúsenostiach a prípadoch problémového správania, s ktorými sa za roky svojej

Problém nastal vtedy, keď sa chlapec po dlhšej dobe vrátil naspäť do školy. V škole býval nepozorný, neplnil si úlohy, nepočúval učiteľov, odvrával im a vyrušoval počas hodín, až to nakoniec jedného dňa prišlo do štádia, kedy prestal do školy chodiť úplne.

Chlapec žije už len s otcom, nakoľko mu mama pred vyše rokom zomrela. Keď táto situácia nastala, tak pochopiteľne boli učitelia, ale aj spolužiaci voči nemu naozaj ohľaduplní, tolerantní a nápomocní. Učitelia naňho zo začiatku nevyvíjali prehnané nároky, nakoľko si chlapec neprechádzal naozaj ľahkým obdobím. Prísť o mamu bolí v každom veku, ale myslím, že v tomto veku len ťažko dieťaťu môžeš vysvetliť, že prečo sa už mama nikdy nevráti domov. Takže chlapec ostal aj na istý čas doma, aby sa s tým vysporiadal a učitelia túto situáciu zohľadňovali a do určitej miery aj akceptovali.

Táto situácia sa riešila aj s chlapcovým otcom, kedy ho moja kolegyňa informovala o tom, čo sa deje s jeho synom a snažila sa nájsť nejaké rozumné východisko. Každý chápal situáciu, že si chlapec prechádza obdobím, kedy stratil mamu, avšak bola to už dostatočne dlhá doba na to, aby sa dokázal takpovediac zaradiť naspäť do školského prostredia. Zo začiatku sa zdalo, že otec pochopil vážnosť situácie, chlapec začal opäť chodiť do školy, ale vydržalo mu ani nie dva týždne. Opakovane sa situácia riešila s otcom, ktorý syna najskôr ospravedlňoval, ale po čase sa počet vymeškaných hodín vyšplhal na enormné číslo, kedy hrozilo, že chlapec bude mať v štvrtej triede neospravedlnené hodiny a hrozilo mu dokonca opakovanie ročníka. Neskôr sa teda zistila, že chlapec sa aj napriek obdobiu, ktoré prešlo, so stratou matky vôbec nevyrovnal.

Nakoniec sa situácia síce na dobré obrátila, keďže chlapec je momentálne u mňa v piatom ročníku, avšak, stále pretrváva nevhodné správanie v podobe vyrušovania a neplnenia si úloh. V súčasnosti sa snažím túto situáciu vyriešiť, ako najlepšie viem, ale keďže nielen tento chlapec, ale aj pár ďalších jeho spolužiakov majú tak trošku problém s dodržiavaním pravidiel a autoritou, nie je to vždy prechádzka ružovým sadom. Pevne však verím, že po čase sa naučia dodržiavať pravidlá, na ktorých sme sa spoločne ako trieda dohodli.

3

The situation took place on the last evening of the adaptation course. By the fire, the students could see the fatigue from the rich program and lack of sleep. The three boys from the class were quite seated at first sight, which was shown by the fact that they did not sit with the rest of the class, but made their own group and sat apart from the others and talked among themselves. Suddenly they started arguing, threw themselves at each other and started fighting. We ran towards them, but before we got there, one of them took out a shooting knife from his jacket pocket. Fortunately, he didn't threaten anyone with the knife, he just stood there with an open knife. We managed to tear them apart and took them to our cabin.

The class as a whole didn't seem troubled, but those three boys were causing trouble. One of them is a refugee from Syria, who we already talked about in the previous case study. Another is a member of a group that can often be seen in the park near the station, and at first glance seems problematic. For two of them, this isn't the first high school they've attended, but they haven't finished one yet.

Physical aggression

The pupils were brought to the headmistress, who spoke to them at length. They were given conditional suspensions from school and were told in no uncertain terms that any further trouble would result in immediate expulsion. All three promised that they would no longer behave vulgarly and aggressively and that they would not violate school rules. The headmistress called their parents, but didn't talk to two of them. Since it was late, she didn't want to send them home, but to avoid further trouble, she sent everyone to sleep in a different cabin. She called her parents the next day and informed them of the conditional expulsion. The parents of the refugee were not allowed.

(Disciplinary) Punishments, Transfer of student, Warning

Despite the measures, the pupils' behavior did not improve and on 10.9. they were expelled after being caught packing a joint and snorting tobacco. More information about this incident is given in the next case report.

Failure

16, 17, 18, 1. ročník

Být se svojí partou, PC hry

Agrese,Lhaní,Vulgární vyjadřování

Vysoká škola

17

Situace se odehrála poslední večer adaptačního kurzu. U ohně byla na žácích vidět únava z bohatého programu a nevyspanost. Tři kluci z třídy si na první pohled docela sedli, což se projevilo tím, že neseděli se zbytkem třídy, ale udělali si vlastní skupinku a sedli si odděleně od ostatních a povídali si mezi sebou. Najednou se začali hádat, vrhli se na sebe a začali se prát. Přiběhli jsme k nim, ale než jsme přišli, jeden z nich vyndal z kapsy mikiny vystřelovací nůž. Naštěstí s nožem nikoho neohrožoval, jen stál s otevřeným nožíkem. Podarilo se nám je od sebe odtrhnout a odvedli jsme je do naší chatky.

Třída jako celek nevypadala problémově, avšak ti tři kluci dělali potíže. Jeden z nich je uprchlík ze Sýrie, o kterém jsme již mluvili v předchozí kazuistice. Další je členem skupiny, kterou lze často vidět v parku u nádraží, a na první pohled působí problémově. U dvou z nich to není první střední škola, kterou navštěvovali, ale dosud žádnou nestudovali do konce.

Žáci byli přivedeni k ředitelce, která s nimi dlouze hovořila. Dostali podmínečné vyloučení ze školy a bylo jim jasně řečeno, že při jakémkoli dalším problému budou okamžitě vyloučeni. Všichni tři slíbili, že se již nebudou chovat vulgárně a agresivně a že neporuší školní řád. Ředitelka volala jejich rodičům, ale u dvou se nedovolala. Protože bylo pozdě, nechtěla je posílat domů, ale aby předešla dalším problémům, poslala každého spát do jiné chatky. Rodičům se dovolala následující den a informovala je o podmínečném vyloučení. Rodičům uprchlíka se nedovolala.

Navzdory opatřením se chování žáků nezlepšilo a 10.9. byli vyloučeni poté, co byli přistiženi při balení jointa a šňupání tabáku. Více informací o tomto incidentu je uvedeno v další kazuistice.

3

The situation, which has been going on for a long time, is worrying. The girl from the eighth grade is almost isolated from the collective, closed, inaccessible, uncommunicative and apathetic. Her only expression is artistic, she communicates minimally. He does not respond to the teacher's questions or only minimally, he does not carry aids, if he does, then sporadically. He has insufficient hygiene habits, wears torn and often dirty clothes. As a teacher, I cannot continue to ignore the situation, I must try to make contact and find out what is behind her behavior.

The student lives only with her father and brother, her mother died in a tragic accident, and her grandparents also take part in her upbringing. The girl suffers from psychological problems, visits a psychologist and is also diagnosed with attention disorders. She and her brother go to school in torn, often dirty clothes, the girl often has unwashed hair and a neglected appearance. The class he attends is divided into groups with great contrasts and vastly different opinions. In the classroom, the groups hardly communicated with each other during the girl's problems, and when they did, it was with great resentment. During the school year, the class managed to become almost cohesive except for a few individuals. The class is rather above average in terms of benefits.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Selfdestructive behaviour

The girl paints a fallen angel, is withdrawn and does not perceive the surroundings or the teaching. He does not respond to the teacher's questions. I approach her and ask about a detail of the drawing that seems unclear to me. The girl doesn't respond at first, so I answer myself and deliberately remember this detail in my own way - but absolutely not fitting in with her topic. The girl reacts and begins to clarify. It is open to communication about the painting. The dialogue is only on the artistic level. This communication lasts a few minutes, after which the girl closes again. As soon as I get another chance to ask her something about her painting, I don't hesitate to ask. In this way, over time, the girl opens up to me for longer and longer periods of time. Now he has no problem communicating with me outside of the artistic realm. I spend most of my time with her in class and try to get her to cooperate with the teacher.

Interview, Cooperation with experts

The girl's condition gradually improved, she began to accept and communicate with the assistant on a regular basis. The girl began to respond to the teacher's calls and answer. Taking notes on the teacher's instructions, but this was not always successful - depending on the mood and circumstances that arise from the family. The class perceives her as an individual, they do not seek her company, some accept her life attitude. She doesn't really have a friend in class, she never hurts anyone, she's kind, non-conflicting, warm-hearted, perceptive. In class, he has fun with several classmates according to his mood.

Partial success

14 let – 8. třída

Výtvarná výchova, cosplay

Poruchy pozornosti,Psychické problémy

Spgš Znojmo

15

Situace, která přetrvává již delší dobu, je znepokojivá. Dívka z osmé třídy je téměř vyčleněná z kolektivu, uzavřená, nepřístupná, nekomunikativní a apatická. Jediným jejím projevem je výtvarný, komunikuje minimálně. Na dotazy vyučujícího nereaguje nebo pouze minimálně, pomůcky nenosí, když ano, tak sporadicky. Má nedostačující hygienické návyky, nosí roztrhané a často ušpiněné oblečení. Jako učitel nemohu situaci nadále přehlížet, musím se snažit navázat kontakt a zjistit, co za jejím chováním stojí.

Žákyně žije pouze s otcem a bratrem, matka zemřela při tragické nehodě a na výchově se podílí i prarodiče. Dívka trpí psychickými problémy, navštěvuje psychologa a zároveň má diagnostikovány poruchy pozornosti. Ona i její bratr chodí do školy v roztrhaném, mnohdy špinavém oblečení, dívka mívá často neumyté vlasy a zanedbaný zevnějšek. Třída, kterou navštěvuje, je dělená na skupinky s velkými kontrasty a výrazně odlišnými názory. Ve třídě spolu skupinky v době dívčiných problémů téměř vůbec nekomunikovaly a když, tak s velkou záští. Během školního roku se třída podařila téměř stmelit až na pár jedinců. Třída je prospěchově spíše nadprůměrná.

Dívka maluje padlého anděla, je uzavřená a nevnímá okolí ani výuku. Nereaguje na dotazy vyučujícího. Oslovím ji a zeptám se na detail kresby, který se mi zdá nejasný. Dívka zpočátku nereaguje, odpovím si tedy sama a záměrně si tento detail vybavím po svém - však absolutně nezapadající do jejího námětu. Dívka zareaguje a začne objasňovat. Je přístupná komunikaci o malbě. Dialog spočívá pouze v rovině umělecké. Tato komunikace trvá několik minut, poté se dívka opět uzavře. Jakmile se mi naskytne další možnost se jí zeptat na něco ohledně její malby, tak neváhám a ptám se. Tímto způsobem se mi dívka postupem času otvírá na delší a delší dobu. Nyní už nemá problém se mnou komunikovat i mimo uměleckou rovinu. V hodinách trávím většinu času u ní a snažím se, aby spolupracovala i s učiteli.

Stav dívky se postupně zlepšoval, asistentku k sobě běžně začala připouštět a komunikovat s ní. Dívka začala reagovat na výzvy učitele a odpovídat. Na pokyn pedagoga dělat zápisky, ale to se ne vždy dařilo – podle nálady a okolností, které vychází z rodiny. Třída ji vnímá jako individualitu, nevyhledávají její společnost, část akceptuje její životní postoj. Vyloženě kamarádku ve třídě nemá, nikdy nikomu neublíží, je hodná, nekonfliktní, srdečná, vnímavá. Ve třídě se baví s několika spolužáky podle nálady.

3

The school was undergoing renovation of several rooms, which caused some confusion. One of the chairs for the students was borrowed from the classroom where we had the lesson, exactly where the student in question was supposed to sit. Due to the size of the classroom, it was impossible to find another place for him to sit. When I came to the classroom, the student was sitting on the bench with the others, which was normal until the teacher came. After I entered the classroom, all the students stood up to greet me and then sat down, but this student started packing up and headed for the door.

I asked him what was going on, and he replied that he had nowhere to sit and therefore could not participate in the class. His behavior indicated an attempt at defiance and an expression of reluctance to be present in my class.

Violation of classroom/school rules

considered letting the situation go and letting him go, but I felt responsible for his safety, especially with the ongoing renovation. It didn't feel right that someone else had to step back and give him his chair. That is why I told him that he is not allowed to leave the classroom because the lesson is in progress and the school rules and laws do not require students to sit during the lesson.

Warning

The student was taken aback by my explanation, but understood that he had no other choice. So he stood for the rest of the class, which wasn't ideal, but he couldn't just walk the halls. He was unexpectedly quiet during the lesson, he didn't actively participate, but at least he didn't disturb. This incident did not change his behavior towards me, but I am glad that the situation was resolved in a calm way.

Partial success

15 let, 1. ročník SŠ

Šachy a deskové hry

Disrespekt,Nespolupráce,Neúcta k autoritám

12 (v době situací méně)

Ve škole probíhala rekonstrukce několika místností, což způsobilo mírný zmatek. Z učebny, kde jsme měli hodinu, byla půjčena jedna ze židlí pro žáky, přesně z místa, kde měl sedět dotyčný žák. Vzhledem k velikosti učebny nebylo možné najít jiné místo, kam by si mohl sednout. Když jsem přišla k učebně, žák seděl na lavici spolu s ostatními, což bylo běžné, dokud nepřišel učitel. Po mém vstupu do třídy všichni žáci vstali, aby mě pozdravili, a poté si sedli, ale tento žák se začal sbalit a směřoval ke dveřím.

Zeptala jsem se ho, co se děje, a on odpověděl, že si nemá kam sednout a tudíž se nemůže účastnit výuky. Jeho chování naznačovalo snahu o vzdor a vyjádření nechuti být přítomen na mé hodině.

Přemýšlela jsem, zda situaci nechat být a nechat ho odejít, ale cítila jsem zodpovědnost za jeho bezpečnost, obzvláště kvůli probíhající rekonstrukci. Nepřipadalo mi správné, aby musel někdo jiný ustoupit a dát mu svou židli. Proto jsem mu řekla, že nesmí opustit učebnu, protože probíhá výuka a školní řád ani zákony nevyžadují, aby žáci seděli během výuky.

Žák byl mým vysvětlením zaskočen, ale pochopil, že nemá jinou možnost. Zbytek hodiny tedy stál, což nebylo ideální, ale nemohl jen tak chodit po chodbách. Během hodiny byl nečekaně tichý, neúčastnil se sice aktivně, ale alespoň nerušil. Tento incident nezměnil jeho chování ke mně, ale jsem ráda, že se podařilo situaci vyřešit klidným způsobem.

3

The situation I have chosen as an example of unsuccessfully addressed problem behavior concerns a classroom where most of the children are working and functioning well. However, one student is constantly disruptive, makes inappropriate comments and jokes, makes fun of me and others, calls attention to himself and brings unnecessary things to school to get attention. This behavior occurs in the second grade classroom I teach. When a student is disciplined, he does not learn from it and continues his behavior. After consulting with colleagues, I found out that he behaves in the same way in other subjects as well, and many teachers describe similar situations. We are not sure how to deal with the problem effectively and this disrupts the atmosphere of the class and the lesson. The student's presence complicates various activities, for example during games, where he is often excluded because no one wants to cooperate with him.

This student's behavior is burdensome and exhausting for all of us. The children themselves reprimand him and find his behavior embarrassing. Nevertheless, we did not come up with any effective solution. We tried to resolve the situation with notes, at class meetings and contacted parents, but to no avail. We tried to keep the student busy during class and pay attention to him so that he would not get bored, but that didn't help either. When I offered him an individual fun activity, he continued to interrupt and spoil the class atmosphere. We don't understand what is going on in him because he has no disorder or diagnosis and no known major problems in the home environment. His problem behavior is constant and affects my relationship with classes, which I then do not look forward to.

Verbal disruption of lessons

Although I thought that I did not have sufficient authority, my colleagues confirmed that they had the same problem with the student. He has a problem with authority in general, is rude and sometimes even mean to both classmates and teachers. He is capable of tying and seems to have never learned what authority is. We believe that he was not taught to perceive authority at home. Sometimes I felt that I couldn't handle the situation, raised my voice and let myself be thrown around unnecessarily.

(Disciplinary) Punishments, Support, Warning

We are trying to resolve the situation, but so far without success. I remember the story of my mother, who was a teacher and had a similarly problematic student. Years later, he apologized to her for his behavior. We hope that this student will also become aware of his behavior one day. His behavior is often infantile now, but it is possible that the situation will improve as he matures.

Failure

Žák na druhém stupni (7. třída)

Nevíme

Vulgární vyjadřování,Nespolupráce,Zesměšňování

Mgr., aprobace anglický jazyk, český jazyk pro cizince

3

Situace, kterou jsem vybrala jako příklad neúspěšně řešeného problémového chování, se týká třídy, kde většina dětí pracuje a funguje dobře. Avšak jeden žák neustále vyrušuje, má nevhodné připomínky a vtipy, vysmívá se mně i ostatním, upozorňuje na sebe a přináší do školy zbytečné věci pro získání pozornosti. Toto chování se vyskytuje ve třídě na druhém stupni, kterou učím. Když je žák kázeňsky potrestán, nebere si z toho ponaučení a ve svém chování pokračuje. Po konzultaci s kolegyněmi jsem zjistila, že se stejně chová i v dalších předmětech a mnoho učitelů popisuje podobné situace. Nejsme si jisti, jak problém efektivně řešit, a to narušuje atmosféru třídy a hodiny. Žákova přítomnost komplikuje různé aktivity, například při hrách, kde je často vyloučen, protože s ním nikdo nechce spolupracovat.

Chování tohoto žáka je pro nás všechny zatěžující a vyčerpávající. Děti ho samy napomínají a považují jeho chování za trapné. Přesto jsme na žádné efektivní řešení nepřišli. Zkoušeli jsme situaci řešit poznámkami, na třídních schůzkách a kontaktovali jsme rodiče, ale bez úspěchu. Snažili jsme se žáka v hodině zaměstnat a věnovat mu pozornost, aby se nenudil, ale ani to nepomohlo. Když jsem mu nabídla individuální zábavnou aktivitu, pokračoval ve vyrušování a kazil atmosféru třídy. Nechápeme, co se v něm odehrává, protože nemá žádnou poruchu ani diagnózu a nejsou známy větší problémy v domácím prostředí. Jeho problémové chování je konstantní a ovlivňuje můj vztah k hodinám, na které se pak netěším.

Přestože jsem si myslela, že nemám dostatečnou autoritu, kolegyně mi potvrdily, že mají s žákem stejný problém. Má problém s autoritou obecně, je drzý a někdy až zlý jak na spolužáky, tak na učitele. Je schopný tykat a zdá se, že se nikdy nenaučil, co je to autorita. Domníváme se, že doma nebyl naučen vnímat autoritu. Někdy jsem měla pocit, že jsem situaci nezvládla, zvýšila hlas a nechala se zbytečně rozhodit.

Situaci se snažíme vyřešit, ale zatím bez úspěchu. Vzpomínám na vyprávění mé maminky, která byla učitelka a měla podobně problémového studenta. Ten se jí po letech omluvil za své chování. Doufáme, že i tento žák si jednou uvědomí své chování. Jeho chování je nyní často infantilní, ale je možné, že se situace zlepší s jeho dospíváním.

3

One of the very tense situations that the student prepared for us was once at the beginning of the lesson, right after the bell rang, when everyone was already sitting in their seats, but the teacher had not yet arrived. The student had a large, two-liter bottle of Coca Cola, which he unscrewed, drank, and left the open bottle on the bench. Then he 'accidentally' snorted it, the bottle tipped over and everything started pouring out, which he just watched and didn't even try to pick up the bottle. A huge puddle was spilling on the ground, all the briefcases within reach were suddenly soaked with Coke. The children squealed, jumped and tried to save their things. Most of the children rushed for paper towels and quickly tried to prevent the flood from spreading further. He just stood and washed himself. I grabbed him by the shoulder and pushed him towards the puddle and told him to hurry and help clean up. He started yelling at me that I attacked him and that he was going to complain about me. He refused to participate in the cleanup and just watched with a smile. It should also be noted that this is not the first time he has done this. 'Accidentally' spilled drinks happened to him more often, even though I repeatedly warned him that he should close the bottle again immediately after drinking. However, he always reacted with irritation and insolence.

The student lived in a joint household with his mother and grandmother, he was an only child. Both spoiled him very much. They let him hang around the housing estate and, according to reports from classmates living in the same housing estate, he committed vandalism. He destroyed bells, the elevator and polluted the common areas. He also often attacked smaller children. In the classroom, he mostly only allowed himself to girls, pinched them, twisted their arms, pulled their hair and insulted them. No comments were effective because the mother and grandmother uncritically defended the student in all circumstances.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression

The class teacher wrote a note to the student and talked to him about it, however, there have been many such notes and interviews with absolutely no results. The mother has also been to the school several times, but this also did not lead to anything, because the mother claims that the pupil is good and without conflict, that it is a misunderstanding, or that it is the fault of his classmates who bully him.

(Disciplinary) Punishments, Interview

Unfortunately, we didn't actually solve anything, so certainly not successfully. The boy did not improve in any way in his behavior. I no longer work with this student. I'm at a different school, so I don't know how they proceeded with him. It was suggested that he go to the school psychologist, but I know that we encountered resistance, that he does not want to go to the psychologist, that the children would laugh at him.

Failure

11let 5. třída

Žádné

Agrese

Kurz asistenta pedagoga (akreditovaný MŠMT)

6 let

Jedna z velmi vyhrocených situací, které nám žák připravil, bylo jednou na začátku hodiny, těsně po zvonění, kdy všichni už seděli na svých místech, ale paní učitelka ještě nepřišla. Žák měl velkou, dvoulitrovou láhev Coca Coly, kterou rozšrouboval, napil se a otevřenou láhev nechal stát na lavici. Pak do ní 'omylem' žduchnul, láhev se převrátila a vše se začalo vylívat, čemuž on jenom přihlížel a ani se nesnažil láhev zvednout. Po zemi se rozlívala obrovská kaluž, všechny aktovky v dosahu byly rázem nasáklé Colou. Děti pištěly, uskakovaly a snažily se zachránit svoje věci. Většina dětí se vrhla pro papírové ubrousky a rychle se snažily zabránit dalšímu šíření té povodně. On jenom stál a umíval se. Chytla jsem ho za rameno a postrčila směrem k té kaluži a řekla jsem mu ať taky honem jde pomáhat s uklízením. Začal se na mě rozkřikovat, že jsem ho prý napadla a že si na mě bude stěžovat. Odmítl se uklízení zúčastnit a jenom s úsměvem přihlížel. Nutno ještě uvést, že toto neudělal poprvé. 'Omylem' vylité pití se mu stávalo častěji i když jsem ho opakovaně upozorňovala, že má láhev ihned po napití zase uzavřít. Na to ovšem vždy reagoval podrážděně a drze.

Žák žil ve společné domácnosti s matkou a s babičkou, byl jedináček. Obě ho velmi rozmazlovali. Nechávali ho potloukat se po sídlišti a podle sdělení spolužáků, žijících na stejném sídlišti se dopouštěl vandalismu. Ničil zvonky, výtah a znečišťoval společné prostory. Často také napadal menší děti. Ve třídě si dovoloval většinou jenom na děvčata, štípal je, kroutil jim rukama, tahal za vlasy a urážel. Žádné poznámky nebyly účinné, protože maminka s babičkou žáka nekriticky za každých okolností obhajovaly.

Třídní učitel napsal žákovi poznámku a pohovořil si s ním o tom, nicméně takovýchto poznámek a pohovorů se událo už mnoho a naprosto bez výsledku. Matka byla také několikrát ve škole, ale to také k ničemu nevedlo, protože matka tvrdí, že žák je hodný a bezkonfliktní, že je to nedorozumění, popřípadě, že je to vina jeho spolužáků, kteří ho šikanují.

Bohužel jsme vlastně nic nevyřešili, tedy rozhodně ne úspěšně. Chlapec se nijak ve svém chování nezlepšil. Nyní už s tímto žákem nepracuji. Jsem na jiné škole, tak nevím, jak s ním dále postupovali. Navrhovalo se, aby chodil ke školní psycholožce, ale vím, že jsme narazili na odpor, že nechce chodit k psycholožce, že prý by se mu děti smáli.

3

In one of my Czech language classes, a student deliberately provoked a classmate in order to elicit a weak reaction from her and thus "start" the whole lesson. However, after repeated warnings, this behavior only escalated, so I was forced to send the assistant with the student into the corridor to calm him down, because I know that the student behaves like this when he is bored in class and needs to release excess 'steam' by talking about his ambitions. After returning, however, he began to direct his verbal attacks at me, he began to use Romani, because he knows that I do not understand most of the language. After the warning, the verbal attacks began to escalate, and the student was taken by an assistant to the school's counseling office for the rest of the day. After the end of the lesson, we consulted with the deputy headmistress about the pupil's behavior and, due to the pupil's generally deteriorating behavior, we convened an educational committee with parents and the school psychologist.

The collective of a given class is a very complex matter. It could be divided into three 'subgroups' of types of people. The ones who 'get it going'. Those who respond to 'getting started' and those who generally ignore the class and take care of themselves (there are few). The class does not function as a collective, but as a collection of individuals. I try to solve tricky situations collectively, but this usually ends in mass arguments between the students and it is impossible to get anywhere together. As individuals, however, the students are smart by school standards, they can handle most subjects, the problem is that they are simply noisy. They react to each other and there are too many starters to arrange the seating order so that two people who can start a class in seconds are not sitting together or in close proximity.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

'Student, enough, you're exaggerating' 'What about me!?' 'Student, you are not supposed to speak at all now. If you want to say something about the matter, you can log in. Otherwise, the classmate has had enough of you, don't think I can't see it' 'She started it because it's ****' 'That's enough! Assistant, take the student out before we calm down!' 'So what?' 'Already calm' 'Okay' 'Aguti!' 'Student, I don't know what that means, please calm down, you're starting again' '(laughter) Aguti!' 'Student, it's over. You're interrupting! You know that and you know you're in more trouble than you need, one more time and you're going upstairs with the assistant!' 'Put ten notes in my f**k!' 'Okay, assistant, go upstairs with him and let them keep him there for the rest of the day, here's his textbook, let him do these exercises, see you after school'

Consequences, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts, Warning

Every day is a little bit new with us. The student does not realize these situations after a few hours, let alone after a few days. He also only realizes the consequences of his actions when he is confronted with them, as I told you he shouted 'what about me?' he didn't even realize at that moment that he was making a mistake. The problems with this student are long-term and never-ending. It is always only 'fixed' around report cards or educational committees.

Failure

15, 7.

Práce, box, posilování

Agrese,Vulgární vyjadřování

Bakalářské- Čj/Dějepis

3

V jedné z mých hodin Českého jazyka žák záměrně provokoval spolužačku, aby z ní vyvodil slabou reakci a 'rozjel' tak celou hodinu. Po opakovaném varování se však toto chování pouze stupňovalo, byl jsem tedy nucen poslat asistenta s žákem na chodbu, aby jej asistent uklidnil, protože vím, že žák se takto chová, když se v hodinách nudí a potřebuje ze sebe dostat přebytečnou 'páru' promluvou o jeho ambicích. Po návratu však začal mířit své verbální útoky na mne, začal používat romštinu, jelikož ví, že z většiny tomuto jazyku nerozumím. Po upozornění se začaly verbální útoky stupňovat a žák byl tedy odveden asistentem na zbytek dne do školního poradenského pracoviště. Po skončení výuky jsme žákovo chování konzultovali se zástupkyní ředitelky školy a kvůli celkově zhoršujícímu se chování žáka jsme svolali výchovnou komisi s rodiči a školním psychologem.

Kolektiv dané třídy je velmi složitou záležitostí. Dal by se rozdělit na tři 'podskupiny' typů lidí. Ti, kteří to 'rozjíždějí'. Ty, kteří reagují na 'rozjíždění' a ty, kteří třídu celkově ignorují a starají se o sebe (těch je nejméně). Třída nefunguje jako kolektiv, ale jako soubor individuálů. Ošemetné situace se snažím řešit kolektivně, ale to končí většinou hromadnými hádkami mezi žáky a nikam se společně nedá dopracovat. Jako jednotlivci jsou však žáci na poměry školy chytří, dovedou si poradit ve většině předmětů, problém je ten, že jsou prostě hluční. Reagují na sebe a rozjížděčů je příliš mnoho na to, aby se dal uspořádat zasedací pořádek tak, aby spolu nebo v bezprostřední blízkosti neseděli dva lidé, kteří dovedou rozjet třídu během sekund.

'Žák, dost, přeháníš to' 'Co zas já!?' 'Žák, ty teď ale vůbec nemáš mluvit. Pokud chceš říct něco k věci, tak se můžeš přihlásit. Jinak spolužačka už tě má docela dost, nemysli si, že to nevidím' 'To ona si začala, protože je to ****' 'Tak a dost! Asistente, odveďte žáka ven, než se uklidníme!' 'Tak co?' 'Už v klidu' 'Dobře' 'Aguti!' 'Žák, nevím, co to znamená, prosím, klid, už zase začínáš' '(smích) Aguti!' 'Žák, už konec. Rušíš! Ty to víš a víš, že máš víc průšvihů, než potřebuješ, ještě jednou a jdeš s asistentem nahoru!' 'Tak deset poznámek mi dejte do p**e!' 'Tak jo, asistente, jděte s ním nahoru a ať si ho tam nechají po zbytek dne, tady má učebnici, ať udělá tyhle cvičení, nashle po škole žák'

Každý den je u nás tak trochu odznova. Žák si tyhle situace neuvědomuje po několika hodinách, natož po několika dnech. Následky činů si taky uvědomuje až když je s nimi konfrontován, jak jsem ti říkal, že řval 'co zas já?' vůbec si v ten moment neuvědomoval, že dělá chybu. Problémy s tímto žákem jsou dlouhodobé a nebere to konce. Vždycky se to 'opraví' jen okolo vysvědčení nebo výchovných komisí.

3

The grade zero student was very troublesome in class in every way. Every day I had to deal with something about him, whether it was a lost diary, a dirty and torn school book, late arrivals to school in the morning (sometimes up to 50 minutes), missed worksheets or disruptions in class. But if I have to point out the worst situation at the level of behavior, then it is definitely theft. It sounds terrible, but it really happened. Some of the toys that we have in the classroom for the afternoon group and also some aids have started to disappear. When we found out that he was taking the things home, we immediately started to deal with it. In one particular case, it was a toy car. When I asked about the little car, if he took it, he started to defend himself, saying that it was not true at all. Unfortunately, his older brother, who was a year older, went to the same class with him, and he usually betrayed him. Even when it became clear that he really took the toy car, he defended himself and did not want to return it. It even went so far that he claimed that the toy car was his and became aggressive. When it really dawned on him that we could call the police because of this, then he brought back the thing he took, but usually a different one - that, for example, he left the toy car he took from school at home and brought it instead a completely different car that he probably found somewhere at home.

The student's behavior undoubtedly reflected how things work at home. She lives only with her mother and siblings, her mother cannot take care of all the children, which she herself admitted. At the same time, they have financial problems, so neither he nor his siblings have many toys or they destroy them immediately. During distance learning, when parents had to pick up worksheets for their children at school to complete at home, there were always problems with mom. I have addressed the situation with her several times, always promising to make amends, but it has not happened. In the same way, when we agreed to meet in person to discuss the situation, she did not show up on any set date. The whole situation with a problematic mother and her sons in my class was also dealt with by the Department of Social and Legal Protection of Children. In class, both boys had friends, they fit into the team, in terms of understanding the material discussed and the work in class, so they mostly both tried. However, I often did not know what to do with the behavior that he sometimes displayed not only during breaks, but also during lessons.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

The case of the theft of toys and tools was solved by myself and other school staff who were involved in solving the situation, mainly by communicating with the pupil, when we tried to explain to him as best we could that such behavior was not correct, we mentioned the cases of some other children and how that's what happened with them, when there was no way around it, I even used scaremongering a few times that if he didn't confess and return the things, that the police might be called. I talked to him a lot and since the boys at home don't have a very clear idea of what behavior is right and what isn't, I always tried my best to explain to him why such behavior is wrong and what can happen.

Consequences, Support, Interview, Warning

As for the solution to the discussed problematic situation with the thefts, the short-term solution was usually that he had to confess, apologize and return the toy (or other stolen item). In the long term, we managed to reduce these thefts quite a bit, apart from solving his behavior with himself, also by the fact that my colleagues and I brought some toys for us, which were lying around our children at home and no one would use them anyway. As well as some clothes and school supplies. Although we really managed to reduce problematic behavior in the area of these thefts, I rate the case of managing his problematic behavior as one of the worst. When it was decided whether he would stay in grade zero or go to grade one, no teacher, including me, wanted him in her class at all because of his behavior.

Partial success

5 let, 0. třída

Rád jezdí s jejich rodinným známým autem a rozváží pečivo; hraje si s autíčkama.

Vysokoškolské vzdělání, Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, obor Výtvarná výchova

31 let

Žák nulté třídy byl ve třídě velmi problematickým ve všech směrech. Každý den jsem musela něco okolo něj řešit, ať už se jednalo o ztracený deníček, špinavou a potrhanou žákovskou knížku, ráno pozdní příchody do školy (někdy se jednalo až o 50 minut), odbyté pracovní listy nebo vyrušování v hodině. Pokud ale musím vypíchnout nejhorší situaci na úrovni chování, tak to jsou určitě krádeže. Zní to sice hrozně, ale opravdu se to dělo. Začaly mizet některé hračky, co ve třídě máme pro odpolední družinu a také některé pomůcky. Když jsme zjistili, že si ty věci bere domů, začali jsme to okamžitě řešit. V jednom konkrétním případě se jednalo třeba o hračku autíčka. Když jsem se na to autíčko zeptala, jestli ho vzal, začal se bránit, že to vůbec není pravda. Naneštěstí s ním do stejné třídy chodil i jeho o rok starší bráška, který ho většinou prozradil. I když vyšlo najevo, že autíčko opravdu vzal, bránil se a nechtěl jej vrátit. Zašlo to i tak daleko, že tvrdil, že to autíčko je jeho a začal být až agresivní. Když už se na něj opravdu udeřilo, že bychom kvůli tomu mohli zavolat i polocii, tak pak tu věc, kterou vzal, sice přinesl zpátky, ale většinou jinou – že například autíčko, co si vzal ze školy, si nechal doma a místo něj donesl úplně jiné autíčko, co asi někde doma našel.

V chování žáka se bezpochyby odráželo to, jak to funguje u nich doma. Žije jenom s maminkou a sourozenci, maminka se o všechny děti nezvládá starat, což sama přiznala. Zároveň mají finanční problémy, takže ani on ani jeho sourozenci moc hraček nemají a nebo je hned zničí. Během distanční výuky, kdy si rodiče pro děti museli vyzvedávat pracovní listy ve škole na domácí vypracování, byly s maminkou vždy problémy. Situaci jsem s ní několikrát řešila, vždy přislíbila nápravu, ale nestalo se tak. Stejně tak, když jsme byly domluvené, že se potkáme osobně, abychom spolu situaci ohledně probraly, v žádném stanoveném termínu se nedostavila. Celá situace s problematickou matkou a jejími syny u mě ve třídě se řešila i s odborem sociálně právní ochrany dětí. Ve třídě oba dva chlapci kamarády měli, do kolektivu zapadali, co se týče chápání probírané látky a práce v hodině, tak většinou se oba snažili. Avšak s chováním, které občas předváděl nejen o přestávkách, ale i během výuky, jsem si často nevěděla rady.

Případ krádeží hraček a pomůcek jsem já i spolu s dalšími pracovníky školy, kteří do řešení situace byli zapojeni, řešili hlavně komunikací se žákem, kdy jsme se mu snažili co nejlépe vysvětlit, že takové chování není správné, uvedli jsme případy nějakých jiných dětí a jak to s nimi dopadlo, když nebylo zbytí, použila jsem párkrát i vystrašení, že když se nepřizná a věci nevrátí, že by se mohla zavolat policie. Hodně jsem s ním mluvila a vzhledem k tomu, že z domu chlapci nemají moc názornou představu, jaké chování je správné a jaké ne, vždy jsem se mu snažila co nejlépe vysvětlit, z jakých důvodů takové chování není správné a co všechno se může stát.

Co se týče řešení probírané problematické situace s krádežemi, krátkodobé řešení spočívalo většinou v tom, že se musel přiznat, omluvit a hračku (či jinou odcizenou věc) vrátit. Dlouhodobě se sice podařilo tyto krádeže poměrně omezit, mimo řešení jeho chování s ním samotným také tím, že já i spolu s kolegyněmi jsme pro donesly nějaké hračky, co se nám třeba doma povalovaly po našich dětech a stejně už by je nikdo nevyužil. Stejně tak i nějaké oblečení a školní potřeby. Přestože problematické chování v oblasti těchto krádeží se nám opravdu podařilo omezit, případ zvládnutí jeho problémového chování hodnotím jako jedno z nejhorších. Když se řešilo, jestli zůstane ještě v nulté třídě nebo půjde do první třídy, žádná paní učitelka, včetně mě, ho do své třídy kvůli jeho chování vůbec nechtěla.

3

Previously, I worked as an educator and teacher's assistant in a school with a larger number of more problematic students. The student I remember grew up in foster care and had mental health problems that were treated with medication.

He was aggressive in class, even to the point of physically assaulting his assistant, also threatening to jump out of the window, for example, and often throwing himself down ('I'm useless.' etc.).

Diagnosis, Physical aggression, Selfdestructive behaviour

remember that it often happened that neither the teacher nor the assistant knew how to deal with the student, so they always sent him to me. Only after my intervention did he calm down. I was perhaps the only one of the entire teaching staff whom he trusted, because I was known at school for the fact that students could always talk to me, confide their problems and ask for advice. Maybe that's why he always calmed down in my presence. I always treated him calmly and with respect, I always listened to him and did not fight back. Next, I tried to divert his attention in a completely different direction, for example that I absolutely need help with something and only he can do it. It was mostly manual art work where I talked to him about his problem, which made him feel safe and respected.

Support, Interview, Cooperation with experts

During these conversations, I tried to find a situation for which I would praise him in order to increase his self-confidence. After this intervention he always calmed down and for some time worked better in class again. Even in later years, he often sought out my company, and it seems to me that with age, thanks to my support, his problems eased.

Longterm success

7, 2.rčník

Starší případ, nelze vybavit

Problematické chování

Agrese,Neúcta k autoritám

středoškolské

28

Dříve jsem působila jako vychovatelka a asistentka pedagoga ve škole s větším počtem problémovějších žáků. Žák, na kterého si vzpomínám, vyrůstal v pěstounské péči a měl psychické problémy řešené medikací.

V hodinách byl agresivní, dokonce do té míry, že fyzicky napadl svou asistentku, také vyhrožoval, že například vyskočí z okna a často se shazoval ('Jsem k ničemu.' atd.).

Vzpomínám si, že se častokrát stalo, že ani učitel, ani asistentka si s žákem nevěděli rady, proto ho vždy posílali za mnou. Teprve po mém zásahu se uklidnil. Byla jsem snad jediná z celého pedagogického sboru, komu důvěřoval, protože jsem ve škole byla známá tím, že se u mě žáci vždy mohli vypovídat, svěřit se se svými problémy a požádat o radu. Možná i proto se v mé přítomnosti vždy uklidnil. Vždy jsem se k němu chovala klidně a s respektem, vždy jsem ho vyslechla a neodbyla. Dále jsem se snažila odvést jeho pozornost úplně jiným směrem, například že s něčím potřebuji nutně pomoci a zvládne to pouze on. Většinou to byli manuální výtvarné práce, u kterých jsem si s ním povídala o jeho problému, díky čemuž se cítil v bezpečném prostředí a respektovaný.

Při těchto rozhovorech jsem se snažila najít situaci, za kterou bych ho pochválila, aby stouplo jeho sebevědomí. Po tomto zásahu se vždy uklidnil a nějakou dobu zase pracoval v hodinách lépe. I v dalších ročnících často vyhledával mou společnost a zdá se mi, že s věkem se i díky této mé opoře jeho problémy zmírnily.

3

After the holidays, the children returned to school and after the first week of classroom and introductory lessons, in the following week in all subjects, teachers and pupils began to focus on the first topics. In geography, it was North America, and the young teacher appeared in front of the 7th graders he had already taught last year. On this day, however, there was a new pupil in the class who had transferred from another school because he and his parents had moved. So the teacher quickly got to know him, summarized the rules that the students follow in his classes and immediately threw himself into the planned material. Since, according to the interviewed teacher, the most important thing in geography for elementary school students is to learn how to work with an atlas correctly, he often supplements his explanation by working with it. That was the case at this hour as well. The teacher started with general information about North America, showed them on the wall map where exactly the continent is located and then dictated the notation to the students again. In the second half of the hour, they reached the major cities of North America. The teacher always said the given city, the students each found it in their atlas, the student who was called on showed it to the teacher and then they talked about the city, what it is known for and what is important about the city that they should know. In this way, the teacher randomly called out different students, and the third city in order fell to a new student. “Well, the next city is a city. Find it again in the atlas and a student will show it to me.

Later, the geography teacher found out from the class teacher that the boy had a diagnosed disorder, specifically autism. In class, his disorder manifested itself, for example, in the way that he has trouble communicating in a new company, which is probably why he couldn't ask the teacher in front of the class how to search in the atlas correctly or couldn't ask any of his classmates to borrow a writing pen. Running away from the classroom after the attention of the whole class was focused on him was also a typical manifestation.

Diagnosis

Of course, the young teacher regrets the whole situation and would not make such a mistake again. It is true that such information about a newly arrived pupil should be communicated by the class teacher to all the teachers who teach the pupil before he enters the class. However, even the teacher himself should have gone to ask if the new student does not suffer from any behavioral disorder. This incident taught the teacher a great lesson, and from then on, every new student is always checked first to see if he or she has been diagnosed with any disorder.

Working with the collective, Cooperation with experts

In particular, this situation ended in such a way that not only were all teachers informed about the condition of the new pupil, but they also introduced the mentioned pupil's disorder to his classmates. Based on this incident, the headmistress arranged a lecture for all classes about the most common behavior disorders in elementary school children in order to prevent similar situations at school. The pupils thus learned how such children can behave and also how their classmates should behave towards them.

Partial success

12 let, 7. ročník

společenské vědy

Autismus

Autistické rysy

Mgr.

12

Po prázdninách se děti vrátily do školy a po prvním týdnu třídnických a úvodních hodin se v následujícím týdnu ve všech předmětech začali učitelé s žáky věnovat prvním tématům. V zeměpise to byla Severní Amerika a mladý učitel předstoupil před žáky 7. třídy, které již učil minulý rok. V tento den ve třídě ale nově přibyl žák, který přestoupil z jiné školy, protože se s rodiči přestěhovali. Učitel se s ním tedy v rychlosti seznámil, shrnul pravidla, které žáci v jeho hodinách dodržují a hned se vrhli na plánovanou látku. Jelikož dle zpovídaného učitele je v zeměpisu pro žáky základní školy nejdůležitější, aby se naučili správně pracovat s atlasem, svůj výklad často doplňuje právě o práci s ním. Tak tomu bylo i v této hodině. Učitel začal obecnými informacemi o Severní Americe, ukázali si na nástěnné mapě, kde se kontinent přesně nachází a poté žákům opět diktoval zápis. V druhé polovině hodiny se dostali k významným městům Severní Ameriky. Učitel vždy řekl dané město, žáci si ho našli každý ve svém atlase, vyvolaný žák ho ukázal učiteli a následně si k městu řekli, čím je známé a co důležité by k městu měli znát. Učitel takto náhodně vyvolával různé žáky a třetí město v pořadí padlo na nového žáka. „Tak, další městem je město. Opět si ho najděte všichni v atlase a ukáže mi ho třeba žák.

Později učitel zeměpisu od třídní učitelky této třídy zjistil, že chlapec má diagnostikovanou poruchu, konkrétně autismus. V hodině se jeho porucha projevila například tak, že má problém komunikovat v nové společnosti, proto se nejspíš učitele před třídou nedokázal zeptat, jak v atlase správně hledat nebo nedokázal nikoho ze spolužáků požádat o půjčení píšícího pera. Typickým projevem byl také útěk ze třídy potom, co na něj byla upřená pozornost celé třídy.

Mladý učitel celé situace samozřejmě lituje a znovu by takovou chybu neudělal. Je sice pravda, že takové informace o nově příchozím žáku by měla třídní učitelka sdělit všem učitelům, kteří žáka učí, dříve, než do třídy vstoupí. Avšak i učitel sám se měl jít zeptat, zda nový žák nějakou poruchou chování netrpí. Z tohoto incidentu vyplynulo pro učitele velké ponaučení a od té doby si o každém novém žáku vždy nejprve zjistí, jestli u něj není diagnostikovaná nějaká porucha.

Konkrétně tato situace skončila tak, že nejen že všichni učitelé byli informování o stavu nového žáka, ale také s poruchou zmiňovaného žáka seznámili i jeho spolužáky. Na základě tohoto incidentu paní ředitelka domluvila pro všechny třídy přednášku o nejčastějších poruchách chování u dětí na základní škole, aby podobným situacím na škole předešla. Žáci se tak dozvěděli, jak se takové děti mohou chovat a také, jak se k nim mají chovat jejich spolužáci.

3

gave the students the task of correcting the dictation and justifying why it is written soft or hard in which situation and so on. I let the students work independently. After a while, the three students started yelling at each other. 'Teacher, they are arguing in the office.' I silenced one of the students. Another student spewed. 'Mrs. teacher, they're chasing their impaling dicks over there!' Without a reaction, I started talking to another student and asked him about the first sentence. I even came up with a reward for the correct solution and defending the correctness, but the student continued. 'He's probably rubbing frn*y there.' I ignored the remark and called the student in question to explain the sentence. He refused to answer.

The class itself is quite small. There are 17 pupils in total. There is one pupil with special needs and also three problematic students. The special needs pupil has his assistant and works without problems at his individual pace and does not disrupt the lesson unlike the three boys. These boys are placed one by one on each side of the class so that they have as little opportunity to communicate with each other as possible, i.e. to influence the course of the lesson as little as possible.

Verbal disruption of lessons

I tried to calm the students down. Unfortunately, that didn't work, so I tried to ignore the notes and focused on the other students. But this group was so disturbing that I tried to call one of them as a warning to the others. Unfortunately, this did not work at all, rather the opposite, and the inappropriate behavior continued on and on. Until my nerves snapped and I scolded the students for disobedience. The students were obviously amused by this and did not take it into account. The bell saved me.

Consequences, Disrespectful communication

There was no solution, the class only managed to correct the dictation in the whole hour and the problematic students escaped without problems. On the contrary, there was frustration on the part of the teacher. So, in the next lessons, the students continued and maybe even in the future the disruptive behavior will increase.

Failure

14, 8. ročník

otevřená otázkaLední hokej

Dislexie

Lhaní

Magisterské, matematika a společenské vědy

8

Zadala jsem studentům za úkol opravit diktát a zdůvodnit, proč se v jaké situaci píše měkké či tvrdé i a tak dále. Nechala jsem studenty samostatně pracovat. Po chvíli na sebe tři studenti začali pořikovat. 'Paní učitelko, ony se tam v kabinetu hádají.' Utišila jsem jednoho ze studentů. Vytříkl další student. 'Paní učitelko, ony si tam honí svoje nastřelovací ču*aky!' Začala jsem bez reakce mluvit s jiným žákem a ptala jsem se ho na první větu. Dokonce jsem i vymyslela odměnu za správné řešení a obhájení správnosti, ale student dále pokračoval. 'Asi si tam mastí frn*y.' Odignorovala jsem poznámku a vyvolala jsem dotyčného studenta k vysvětlení věty. Odmítl odpovědět.

Třída jako taková je poměrně malá. Celkem je zde 17 žáků. Zde se nachází jeden žák se speciálními potřebami a dále také tři problematickí studenti. Žák se speciálními potřebami má svou asistentku a funguje bez problémů ve svém individuálním tempu a nenarušuje hodinu na rozdíl od tří chlapců. Tito chlapci jsou rozesazeni po jednom do všech stran třídy, aby co nejméně měli možnost vzájemně komunikovat, tedy aby také co nejméně ovlivňovali chod výuky.

Zkoušela jsem žáky utišit. To bohužel nefungovalo a tak jsem zkusila poznámky ignorovat a zaměřila jsem se na ostatní studenty. Tato skupinka ale natolik vyrušovala, že jsem zkusila jednoho z nich vyvolat jako výstrahu pro ostatní. To bohužel vůbec nezafungovalo, spíše naopak, a nevhodné chování pokračovalo dál a dál. Až mi praskly nervy a vynadala jsem žákům za neposlušnost. Žáci z toho měli očividně legraci a nebrali to v potaz. Zachránilo mě zvonění.

Žádné řešení se nedostavilo, třída za celou hodinu stihla pouze opravit diktát a problematickí studenti vyvázli bez problémů. Naopak se dostavila frustrace na straně učitele. V dalších hodinách tedy studenti pokračovali a možná i v budoucnu zesílí rušivé chování.

3

From our conversations, I would describe the student's behavior as antisocial, very aggressive, and the student's poor ability to understand the subject matter did not help either. His displays of aggression towards those around him – breaking things and throwing things at others deepened the gap between him and the collective he did not belong to even more.

Lower intelligence, High level of aggression.

Diagnosis, Physical aggression, Violation of classroom/school rules

First, I would ask the guidance counselor for any information about the mentioned pupil, if I didn't get any, I would ask the pupil for a small conversation between four eyes and I would better understand the situation and himself. During the interview, I would use I-statements, the sandwich technique and non-violent communication to get the clearest possible picture and at the same time build a solid relationship with the student. If these efforts are not fruitful, I will have a conversation with his parents, and I would consider recommending the help of a school psychologist. If the student continues to behave inappropriately, I will discuss the next course of action with the school management.

Interview, Cooperation with experts

The teacher's solution was not successful and resulted in the pupil repeating the grade. This is the second time the pupil repeats, the first in elementary school, the second in high school. The teacher evaluates the experience as unsuccessful, since the only change that has occurred is that now another worker is in charge. The teacher is not satisfied with the way the school management behaved, as they let the pupil repeat the year, even though neither he nor his parents showed any real interest in improving the situation, while the pupil is dangerous both for himself and for the teacher and the team.

Failure

16, 1. ročník

Počítačové hry

Agrese,Asociální chování

Mgr

12

Z našich rozhovorů bych žákovo chování popsal jako asociální, velice agresivní, žákovi taktéž nepomáhala jeho horší schopnost pochopit učivo. Jeho projevy agrese vůči okolí – rozbíjení věci a házení věcmi po ostatních ještě více prohlubovalo propast mezi ním a kolektivem, do něhož nepatřil.

Nižší inteligence, Velká míra agresivity.

První bych poprosil výchovného poradce o jakékoliv informace o zmíněném žákovi, pokud bych žádné nedostal, poprosil žáka o menší rozhovor mezi čtyřma očima a bych lépe pochopil situace a jeho samotného. Během rozhovoru bych využil Já-výroky, sendvičovou techniku a nenásilnou komunikaci, abych si udělal, co nejjasnější obrázek a zároveň vybudoval solidní vztah s žákem. Pokud tyto snahy nebudou plodné, povedu konverzaci s jeho rodičemi, přičemž bych zvážil doporučení pomoci školního psychologa. Jestli žák bude nadále pokračovat v nevhodném chování, budu se na dalším postupu domlouvat s vedením školy.

Řešení paní učitelky nemělo úspěch a vyústilo v žákovo opakování ročníku. Toto je podruhé co žák opakuje, první na základní škole, po druhé na střední. Učitelka hodnotí zkušenost jako neúspěšnou, jelikož jediná změna, jenž nastala je ta, že nyní ho má na starost jiný pracovník. Učitelka není spokojená s tím jak se vedení školy zachovalo, jelikož žáka nechalo opakovat ročník, i přesto, že ani on, ani jeho rodiče neprojevili reálný zájem o zlepšení situace, při čemž, žák je nebezpečný jak pro sebe tak i učitele a kolektiv.

3

have an experience with the same student, at the end of the 6th grade. In the English language classes, we did not do new subject matter, and rather we devoted ourselves to practice and speaking. I prepared a competitive activity for groups. I wanted to divide the children into three groups so that they were approximately equally skilled. As they sat, I moved with each student so that in each group there was at least one who knows English well and one who is more creative, so that the weaker ones have someone to lean on. When I put a student in one of the groups, he immediately started jumping out of the box like a devil and shouted that he would not go to that group because no one wanted to work with him. I told him that it was not true, that no one said that they did not want to work with him, and that he should go to work in that group. However, he kept repeating that he was not going there and that they did not want to work with him.

insisted that I wanted him to move. By constant repetition I managed to get him to move roughly where he was supposed to. However, he sat down in such a way that he certainly could not cooperate with the group. I felt that it was probably not going to work, that I was going to force myself, and that I would lose a lot of time and energy if I continued to push him. The children were really cute at that moment, they didn't even scream - they react to him in many situations. However, this time they didn't react at all and waited for him to sit down, which he didn't.

Verbal disruption of lessons

started the activity with him sitting next to me. Then I gave him another piece of paper and created another group with him, and I see that as my biggest failure, a mistake. The fact that I let him create another group, he worked well after that, but I perceive it as the fact that he managed to fight for his own - I don't want to work with anyone. However, for me, it was a question of cooperation, and I couldn't pull it off. In retrospect, I think I should have stopped trying to convince him to join the group much earlier and given him another job if he didn't want to cooperate.

Transfer of student

It is quite likely that he would not do it, but it is possible that an assistant would be able to force him to work independently. By the fact that it was at the end of the school year, I don't think it has a long-term effect - he certainly doesn't allow himself more.

Shortterm success

6. ročník, 13 let

Podle něj “porno”

Dysortografie,Dyslexie,Porucha řeči,Psychiatrická diagnóza

Úzkost,Vyhýbání se škole

Mgr., Anglický jazyk + Matematika

24

Mám zážitek se stejným žákem, v závěru 6. třídy. V hodinách anglického jazyka jsme nedělali nové učivo, a spíše jsme se věnovali procvičování a mluvení. Nachystala jsem si soutěživou aktivitu pro skupinky. Chtěla jsem děti rozdělit do tří skupin, aby byly přibližně stejně šikovné. Jak seděli, s každým žákem jsem hýbla, aby v každé skupince byl aspoň jeden, co umí dobře anglicky, a jeden co je spíše kreativec, aby se slabší měli o koho opřít. Když jsem do jedné ze skupin zařadila jednoho žáka, začal ihned vyskakovat jak čertík z krabičky a křičel, že do té skupiny nepůjde, protože s ním nikdo nechce pracovat. Říkala jsem mu, že to není pravda, že nikdo neřekl, že s ním nechce pracovat, a že má jít do té skupinky pracovat. On však opakoval pořád dokola, že tam nejde a že s ním nechtějí pracovat.

Trvala jsem na svém, že chci, aby se přesunul. Neustálým opakováním se mi podařilo docílit toho, že se přesunul zhruba tam, kam měl. Sedl si však tak, že se skupinou určitě spolupracovat nemohl. Cítila jsem, že už to asi neklapne, že jdu na sílu, a že ztratím spoustu času a energie, jestli ho budu dál tlačit. Děti byly při tom okamžiku fakt zlaté, ani necekli – ve spoustě situací totiž na něj reagují. Tentokrát však vůbec nereagovali a čekali, než si přisedne, což se nestalo.

Aktivitu jsem zahájila s tím, že sedí vedle. Pak jsem mu ještě dala další papír a vytvořila jsem další skupinku s ním, a to vnímám jako svoje největší selhání, chybu. To, že jsem ho nechala vytvořit další skupinu, on sice potom pracoval hezky, ale já to vnímám jako to, že si zvládl vybojovat to svoje – já s nikým pracovat nechci. Mě však šlo o spolupráci a to jsem nezvládla dotáhnout. Zpětně si říkám, že jsem měla mnohem dřív zastavit přesvědčování o přidání ke skupince a dát mu rovnou jinou práci, pokud nechce spolupracovat.

Je dost pravděpodobné, že by ji nedělal, ale je možné, že by ho zvládla donutit pracovat při samostatné práci asistentka. Tím, že to bylo v závěru školního roku, si nemyslím, že se to podepsalo na dlouhodobém fungování – určitě si nedovoluje více.

3

was solving a problem with attendance. The girl avoided school for a long time, and a specific subject, when she was afraid to give a lecture in front of the class. Either she didn't come to school that day at all, or she kept making excuses that she forgot she didn't have something. She was given several opportunities by the teacher to finish it until next time, or to send it. Just to show some activity. This resulted in her missing a few marks in that subject, and as it was a civilian where those marks are generally low, it made it impossible to grade her. When I checked the long term absence, I found that she was avoiding the specific day she had this subject. Her absence was excused from her mother.

The girl has no behavioral disorders, it was just this particular truancy issue. Her classmates perceived the injustice of someone being excused from school and they had to work it all out. Sometimes they were heard in the form of general comments: 'Oh well, the pupil is missing again.' Mom was cooperative, but believed her and tolerated excuses that she wasn't well and wouldn't go to school.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

solved it first with the teacher of that subject. I learned about the classification problem from her. After that, I called my mom about the absences, she promised to fix it. I also made an appointment with the school psychologist to find out what was going on and what the problem was. This is how it went like a wheel - school psychologist, parent, teacher, school psychologist, parent. I first learned what the problem was from my mother when I called her about the grades. It turned out that the student had confided in her that she was afraid of a report or any presentation in front of the class and thus avoided the civics, because it was not possible to pass it with only an A, as in other subjects. So I made an agreement with her citizen teacher and the other teachers not to give the student anything to present in front of the class and to allow her, for example, to hand in the paper only in writing. I agreed with the mother to stop tolerating the pupil's excuses that she is sick and to send her to school. We were also more in touch both by phone and in person at school. I also communicated everything with the pupil.

Support, Interview, Cooperation with experts

only have the experience of the last two months of the school year, but the absences improved after this solution was set up. I plan to focus more on the pupil this year, so that we know whether the situation has been resolved in the long term.

Shortterm success

14, 8. ročník

móda, styl, hudba

Lhaní

PhDr., Učitelství pro 1. stupeň

20

Řešila jsem problém s docházkou. Dívka se dlouhodobě vyhýbala škole a to konkrétnímu předmětu, kdy se bála něco přednášet před třídou. Buď do té školy ten den vůbec nepřišla, a nebo se neustále vymlouvala, že zapomněla, že něco nemá. Dostala několik příležitostí od vyučující, že si to může dodělat do příště, nebo ať to pošle. Prostě aby projevila nějakou aktivitu. Výustilo to v to, že z toho předmětu nedostala několik známek, a protože to byla občanka, kde je těch známek celkově málo, znemožňovalo to její klasifikaci. Když jsem kontrolovala dlouhodobou absenci, zjistila jsem, že se vyhýbá konkrétnímu dni, kdy měla tento předmět. Absenci měla omluvenou od maminky.

Dívka nemá žádné poruchy chování, jednalo se pouze o tento konkrétní problém s absencí. Její spolužáci vnímali nespravedlnost, že se někdo ulívá ze školy a oni to musí všechno vypracovat. Občas se ozývali v podobě všeobecných komentářů: 'No jó, žačka zase chybí.' Maminka byla spolupracující, nicméně jí věřila a tolerovala výmluvy, že jí není dobře a nepůjde do školy.

Řešila jsem to nejdříve s učitelkou toho předmětu. Od ní jsem se dozvěděla problém s klasifikací. Poté jsem volala mamince ohledně absencí, ta slíbila nápravu. Dále jsem domluvila schůzku se školní psycholožkou, aby se zjistilo, co se děje a v čem je problém. Takhle to šlo jako kolečko – školní psycholožka, rodič, učitelka, školní psycholožka, rodič. Poprvé jsem se dozvěděla v čem je problém od maminky, když jsem jí volala ohledně známek. Vypadlo z ní, že se jí žačka svěřila s tím, že má strach z referátu nebo jakékoliv prezentace před třídou a tak se vyhýbá občance, protože tam to nešlo přejít pouze pětkou, jako v ostatních předmětech. Domluvila jsem se tedy s její učitelkou občanky a ostatními učiteli, aby žačce nedávali nic prezentovat před třídu a umožnili jí například referát odevzdat pouze písemně. S maminkou jsem se domluvila, aby žačku přestala tolerovat výmluvy, že jí je špatně a poslala ji do školy. Také jsme byly více v kontaktu ať už telefonicky, tak osobně ve škole. Vše jsem komunikovala i s žačkou.

Mám zkušenost pouze posledních dvou měsíců školního roku, ale po takto nastaveném řešení se absence zlepšily. Mám v plánu se v tomto roce více na žačku zaměřit, abychom věděli, zda se situaci podařilo vyřešit dlouhodobě.

3

The whole situation with the student revolves around the fact that he cannot concentrate at all on the tasks given by the teacher in class. He is always interested in something else, there are cries in the dark that do not make sense within the curriculum. He is always dealing with something new that occurred to him that day, he often deals with girls and has questions and comments about them that are very inappropriate. Overall, his behavior includes constant harassment of female classmates, foul language, fights with fellow students, disregard for rules, and disdain for authority. This behavior started a year and a half ago and graduated during distance learning, where the teacher no longer had such a reach, so the student was able to calmly run around naked in front of the camera. Telling the parents about his distance learning behavior didn't have much of an effect because they didn't have the opportunity to be in the room with him during his son's classes and watch over him, so it always had to be dealt with retroactively, which didn't have the right effect. Female teachers try to solve problems in the classroom, but they repeatedly fail, so they come to me for help, because I am the only male teacher at the first level and therefore probably the biggest authority.

The student is far more mature than those around him and has disproportionate reactions to certain events, so he behaves like a teenager even to little girls. He is looking for the level and the barriers of how far he can go.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

In general, the student does not respect authority, so until he is threatened with some major punishment, he will not change his behavior. He has already received a reprimand from the class teacher and I suspect also a reprimand from the class teacher. Several times I invited the student to my office, I talked to him about the fact that it really wouldn't work like this, then he was doing well for, say, two days, but after a while it started again.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Warning

The result of the solution was not very successful. Even though I have spoken to the student several times, his inappropriate behavior is still repeated. When something works for him, it doesn't last long. He can keep behaving normally for a day or two, then it goes downhill again.

Failure

4. třída, 10 let

Počítače, sociální sítě

Disrespekt,Nevhodné chování

Vysoká škola, Učitelství pro první stupeň ZŠ

4

Celá situace s žákem se točí kolem toho, že se v hodině nedokáže vůbec soustředit na úkoly, které zadává učitel. Pořád ho zajímá něco jiného, objevují se výkřiky do tmy, které v rámci učiva nedávají smysl. Stále řeší něco nového, co ho ten den napadlo, často řeší holky a má na ně dotazy a připomínky, které jsou velmi nevhodné. Celkově jeho chování obsahuje věčné obtěžování spolužaček, sprostou mluvu, rvačky se spolužáky, nerespektování pravidel a pohrdání autoritami. Toto chování začalo už před rokem a půl a vygradovalo během distanční výuky, kde už učitel neměl takový dosah, takže žák byl schopný před kamerou klidně pobíhat nahý. Když se řeklo rodičům o jeho chování při distanční výuce, nemělo to moc účinek, protože oni neměli možnost během synovy výuky s ním být v pokoji a hlídat ho, takže se to vždy muselo řešit zpětně, což nemělo správný efekt. Problémy ve třídě se snaží řešit učitelky, opakovaně jim to nevychází, takže si přicházejí za mnou o pomoc, protože jsem na prvním stupni z učitelů jediný muž a tedy asi i největší autorita.

Žák je daleko vyspělejší než jeho okolí a má nepřiměřené reakce na určité události, takže i k holčičkám se chová už jako puberťák. Hledá rovinu a bariéry toho, kam až může zajít.

Celkově žák nerespektuje autority, takže dokud mu není pohroženo nějakým velkým trestem, tak chování nezmění. Už dostal i napomenutí třídního učitele a tuším že i důtku třídního učitele. Několikrát jsem si žáka pozval k sobě do kabinetu, promluvil si s ním o tom, že takhle to teda opravdu nepůjde, pak řekněme dva dny sekal dobrotu, ale po chvíli to zase začalo nanovo.

Výsledek řešení moc úspěšný nebyl. I když jsem s žákem několikrát promlouval, stále se jeho nevhodné chování opakuje. Když na něj něco zafunguje, není to dlouhodobé. Vydrží se chovat normálně tak den či dva, pak už to jde zase z kopce.

3

taught the subject of vocational training in the last year of the matriculation field. Around the first quarter, students chose the topic of their final thesis. All but one chose. During the subsequent confrontation of this pupil with the choice of topics, an alternative date was agreed upon. This student has not chosen the topic again until then. Subsequently, I offered the pupil the possibility of consulting the topic. This pupil subsequently began to be absent alternately on different days or classes. Due to his age, he could excuse himself for his absence. So her parents had no idea about her. He usually cited family reasons as the reason for his absence. About half a year ago, his absences had already increased significantly, he was absent for days or weeks at a time. He gave illness as the reason for his absence. However, there were no problems with the pupil in the past and his grades were above average. In any case, this student's name was mentioned several times at the pedagogical meeting due to his increased absence and the fact that he will have his matriculation exams.

This pupil – a pupil of a vocational high school. In the 4th year of the IT field. Calm, hardworking and friendly. More of an introvert. His benefit was fine. Excellent or commendable in professional subjects. Rather good in other subjects such as ČJ, ZSV. At the time of the 4th grade, his parents divorced.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

had the opportunity to meet this student in the subject of professional training. At the beginning of the school year, communication with this student took place personally in a relatively friendly spirit. The problem occurred when choosing a topic. All his classmates made their choice on time. At the first opportunity I called him to me and asked him why he had not yet chosen a subject. He replied that he could not choose until the last moment. I then offered him to change his mind within three days and then get back to me. This student did not respond within three days. Subsequently, he was absent for several days, and when he came to class, I invited him to my place again and asked him about the chosen topic. This student told me that he still hadn't chosen a topic since the last interview. I suggested to him that after the lesson I would have time to discuss topics with him and choose some with him. This student quietly disappeared after the lesson. He was absent again for many days and when he came to school, I invited him to my place again. I told him he didn't have a topic selected yet, so I would assign it to him. And also that he has a very high absence and if he continues to be absent, it may happen that I will not be able to classify him and thus he will lose the opportunity to apply for the matriculation exam. To this, this student reacted very irritated by saying that the high school diploma is not everything. I was surprised by this reaction, so I asked him why he was saying that considering that he is in the matriculation field. And this student indicated to me that he doesn't care much about the high school diploma and that he would ideally like to finish school. When asked why he would like to leave school when he is already in the fourth year, he replied that he was afraid that he would not pass the matriculation exams. From that moment on, I talked with this student about what the matriculation exam consists of, how many attempts he has and also about the possibilities of the labor market and applying for it. I tried to convince him that it was better to see it through and just try. And possibly find out what he can or can't do, rather than giving up halfway like this. In the end, I told him to let everything we said go through his head in peace. And if he is interested, he can come anytime. I subsequently contacted colleagues holding the position of educational advisor and discussed my findings with him. A colleague spoke to this pupil a few days later. The colleague also had the opportunity to speak with the parents of this student, who told him that they had no idea anything was happening.

Support, Interview, Cooperation with experts

With a few exceptions, this pupil started coming to school again. He successfully submitted the coursework and passed the matriculation exam.

Longterm success

19 let, 4. ročník SŠ

Počítačové hry, programování. Sledování seriálů.

Mgr. – Odborné učitelství SŠ

10

Učil jsem předmět odborný výcvik poslední ročník maturitního oboru. Zhruba v prvním čtvrtletí si žáci vybírali téma své závěrečné práce. Až na jednoho si všichni vybrali. Při následné konfrontaci tohoto žáka s výběrem témat došlo k domluvě náhradního termínu. Tento žák si do té doby téma opět nevybral. Následně jsem žákovi nabídl možnost konzultace tématu. Tento žák následně začal střídavě chybět v různých dnech či hodinách. Absenci si vzhledem k věku mohl omlouvat sám. Tudíž o ní rodiče neměli tušení. Jako důvod absence zpravidla uváděl rodinné důvody. Přibližně před pololetím již byla jeho absence výrazně zvýšená, chyběl celé dny či týdny. Jako důvod absence udával nemoc. Nicméně s žákem v minulosti nebyli problémy a jeho prospěch byl lepší průměr. Každopádně na pedagogické poradě bylo jméno tohoto žáka vícekrát zmíněno vzhledem k jeho zvýšené absenci a faktu, že ho budou čekat maturitní zkoušky.

Tento žák – žákem odborné střední školy. Ve 4. ročníku oboru IT. Klidný, pracovitý a přátelský. Spíš introvert. Jeho prospěch byl v pořádku. V odborných předmětech výborný či chvalitebný. V ostatních předmětech jako například ČJ, ZSV spíš dobrý. V době 4. ročníku se jeho rodiče rozvedli.

S tímto žákem jsem měl možnost se setkat v předmětu odborný výcvik. Na začátku školního roku probíhala komunikace s tímto žákem osobně v relativně přátelském duchu. Problém nastal při výběru témata. Všichni jeho spolužáci si včas vybrali. Při první příležitosti jsem si ho zavolal k sobě a ptal jsem se ho na důvod, proč si ještě nevybral téma. Odpověděl mi, že si do poslední chvíle nemohl vybrat. Na to jsem mu nabídl, aby se do tří dnů rozmyslel a potom se mi ozval. Tento žák se do tří dnů neozval. Následně několik dní chyběl a když přišel do výuky, tak jsem si ho znovu pozval k sobě a ptal jsem se ho na zvolené téma. Tento žák mi sdělil, že za dobu od posledního rozhovoru stále žádné téma nevybral. Já jsem mu navrhl, že po skončení výuky budu mít čas s ním probrat témata a nějaké s ním vybrat. Tento žák se po skončení výuky nenápadně vytratil. Opět chyběl řadu dní a když přišel do školy, tak jsem si ho opět pozval k sobě. Řekl jsem mu, že nemá stále vybrané téma, takže mu ho přidělím. A taky, že má velmi vysokou absenci a když bude chybět dále, může se stát, že ho nebudu moci klasifikovat a tím pádem přijde o možnost ucházet se o maturitní zkoušku. Na to tento žák reagoval velmi podrážděně slovy, že maturita není všechno. Tato reakce mě udivila, a tak jsem se ho zeptal proč to říká vzhledem k tomu, že je na maturitní oboru. A tento žák mi naznačil, že o maturitu moc nestojí a že by chtěl ideálně skončit školu. Na otázku, proč by chtěl skončit školu, když už je ve čtvrtém ročníku mi odpověděl, že má strach, že by nezvládnul maturitní zkoušky. Od toho momentu jsem se s tímto žákem bavil o tom z čeho se skládá maturitní zkouška, kolik má pokusů a taky o možnostech trhu práce a uplatnění se na něm. Snažil jsem se ho přesvědčit, že je lepší dotáhnout to do konce a prostě to zkusit. A případně zjistit co zvládne či nezvládne, než aby to vzdal takhle na půl cesty. Nakonec jsem mu řekl, aby si nechal v klidu rozležet v hlavě všechno co jsme si řekli. A kdyby měl zájem ať kdykoliv přijde. Já jsem následně kontaktoval kolegy zastávající pozici výchovného poradce a probral jsem s ním moje zjištění. Kolega o několik dní později hovořil s tímto žákem. Kolega též měl příležitost hovořit s rodiči tohoto žáka, kteří mu sdělili, že vůbec netušili, že se něco děje.

Tento žák až na několik výjimek začal opět docházet do školy. Úspěšně odevzdal ročníkovou práci a složil maturitní zkoušku.

3

Towards the end of the school year, a colleague informed me that the students of one class, who were in the computer room at the time, discovered on one computer, specifically on the monitor, an installed link to a page with inappropriate content. It was a link to a pornographic site. This whole matter was first handed over to the school management, the classroom administrator and the prevention methodology. Upon investigation, the classroom administrator found out, through browsing history, what day and exact time this link was installed on the computer. Thanks to the meeting order and class records, a specific student from my class was tracked down.

The student had rather below-average academic results, he tried to make himself the boy of the class, but at that time a new student came to the class, and therefore he repeated everything according to him, tried to match him.

Violation of classroom/school rules

Thanks to the alertness of the administrator of the computer room, the perpetrator revealed himself. That's why I invited the suspect to my office to tell me and the prevention methodologist whether he had installed something objectionable on the school computer. After a long discussion, he didn't really want to talk, obviously feeling guilty, he finally confessed to his crime. The classroom administrator even provided proof from the search history of exactly when the student installed the link on the computer. Furthermore, it was possible to tell from the material when exactly the link was searched for and clicked. We explained to the student that this was a gross violation of school rules and that the situation would be discussed with the school management once more. The following day, the pupil was invited to the school management, where he explained the whole situation. At the same time, he confessed to his crime. He was obviously sorry because he did not hide his emotions when communicating. The school administration gave him a reduced behavior grade as an educational measure

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts

am satisfied with the resolution of this case. The student realized his mistake, he acted in violation of the school rules. I was surprised that he didn't hide his emotions from the school management, so I think he was very sorry for his actions. This case was also a warning to other pupils.

Longterm success

15 let, 9. třída ZŠ

motorky, počítačové hry, sport

Mgr., Čj, Ov

30

Ke konci školního roku mě informovala kolegyně o tom, že žáci jedné třídy, kteří byli v tu dobu v počítačové učebně, objevili na jednom počítači, konkrétně na monitoru, nainstalovaný odkaz na stránku s nevhodným obsahem. Jednalo se o odkaz na pornografickou stránku. Celá tato věc byla nejprve předána vedení školy, správci učebny a metodiku prevence. Při šetření správce učebny zjistil, díky historii prohlížení, ve který den a přesnou hodinu byl tento odkaz na počítač nainstalován. Díky zasedacímu pořádku a evidenci tříd se dopátralo ke konkrétnímu žáku z mé třídy.

Žák měl spíše podprůměrné studijní výsledky, snažil ze sebe dělat frajera třídy, jenomže v té době přišel do třídy nový žák, a proto všechno opakoval podle něj, snažil se mu vyrovnat.

Díky pohotovosti správce počítačové učebny, se odhalil pachatel. Proto jsem si podezřelého pozvala do kabinetu, aby mi a metodičce prevence sdělil, zda nenainstaloval na školní počítač něco závadného. Po dlouhé diskuzi, moc se mu nechtělo mluvit, očividně se cítil provinile, se nakonec ke svému činu přiznal. Správce učebny dokonce poskytl důkaz z historie vyhledávání, kdy přesně žák odkaz na počítač nainstaloval. Dále bylo z materiálu poznat, kdy přesně byl odkaz hledán a rozkliknut. Žákovi jsme nastínili, že šlo o hrubé porušení školního řádu a situace bude ještě jednou projednána s vedením školy. Následující den byl žák pozván k vedení školy, kde vysvětlil celou situaci. Zároveň se ke svému činu přiznal. Bylo mu to očividně líto, protože své emoce při sdělování neskrýval. Vedení školy mu udělilo jako výchovné opatření sníženou známku z chování

S řešením tohoto případu jsem spokojena. Žák si uvědomil své pochybení, jednal v rozporu se školním řádem. Byla jsem překvapena, že neskryl své emoce před vedením školy, proto si myslím, že svého jednání velice litoval. Tento případ byl varováním i pro ostatní žáky.

3

The problematic student, who was among the worst students at school, has no support and no motivation to go to school and get an education. During probably the worst confrontation, when she didn't come to school for a week and gave a completely meaningless excuse, it became clear to me that the problem lies mainly with her mother, who does not send her to school, supports her truancy and shows no interest in her daughter's education. He apologizes to her for everything and often doesn't even pay attention to what the apology says and how it might sound. The main thing is that it is signed. For example, in the situation already mentioned, the pupil was excused from classes for a week due to an alleged lost key to the house, and therefore had to stay at home so that someone would open the door when the mother returned from work. The student repeated the grade twice. Once in the first degree and once in the second degree. In the 7th year, she was evaluated with a grade 3 grade in behavior.

The student lives only with her mother in a dormitory. She was temporarily raised by her grandmother. Very often sick - the reason was the bad environment in which she grew up - cigarette smoke, poor hygienic conditions, poor personal hygiene. The mother was not interested in her daughter's attendance. Only 2 times a year if confirmation of social benefits is necessary. Due to frequent absences, the pupil did not keep up with the lessons. This resulted in insufficient benefit.

Attendance problems

The educational commission took place several times with the mother, when she promised that the daughter would attend school regularly. She also signed that the pupil's illness must be excused from the doctor. Mother did not follow this despite my insistence. I have solved it many times with OSPOD but without much success. I asked the students themselves why they don't go to school at least in their own interest. She told me that she can't learn it, but she likes to come here because of her friends. But sometimes her mother doesn't want to let her go to school, saying it's a waste of time. I really wanted the student to finish her studies, so I resorted to the threat of reporting the mother to the police because of the child's truancy. But the mother simply transferred the pupil to a primary school with special educational needs.

Interview, Cooperation with experts

From a short-term point of view, it is without result. From a long-term perspective, transferring to another school was more advantageous for the student than any other solution. From my own point of view, it is a partial success that the girl transferred to another school, but overall I assess it more as a failure of the OSPOD system and social benefits. The mother was not entitled to these benefits due to the neglect of compulsory school attendance.

Failure

15 8.ročník

malování

Záškoláctví

VŠ, ČJ, NJ, AJ pro II.stupeň ZŚ

15

Problematická žačka, která patřila mezi nejhorší žáky na škole, nemá žádnou podporu a motivaci chodit do školy a vzdělávat se. Při asi nejhorší konfrontaci, kdy nepřišla týden do školy a donesla naprosto nesmyslnou omluvenku, mi bylo jasné, že problém spočívá hlavně v její matce, která ji neposílá do školy, podporuje její záškoláctví a nejeví zájem o dceřino vzdělání. Omluví jí vše a často ani nedbá na to, co v omluvence stojí a jak to může vyznívat. Hlavně, že je podepsaná. Například, v již uvedené situaci, byla žačka omluvena na týden z vyučování kvůli údajně ztracenému klíči od domova, a proto musela zůstat doma, aby měl kdo otevřít, když se matka vrátí z práce. Žačka dvakrát opakovala ročník. Jednou na prvním stupni a jednou na druhém stupni. V 7. ročníku byla hodnocena 3. stupněm známky z chování.

Žačka žije pouze s matkou na ubytovně. Dočasně byla vychovávána babičkou. Velice často nemocná - důvodem bylo špatné prostředí, v němž vyrůstala - kouř z cigaret, špatné hygienické podmínky, špatná osobní hygiena. Matka se o docházku dcery nezajímala. Pouze 2x za rok v případě nutnosti potvrzení na sociální dávky. Vzhledem k časté absenci žačka nestíhala učivo. Z toho pramenil nedostatečný prospěch.

Několikrát proběhla výchovná komise s matkou, kdy slíbila, že dcera bude docházet pravidelně do školy. Dále také podepsala, že nemocnost žačky musí být omluvena od lékaře. Matka toto nedodržovala i přes mé naléhání. Mnohokrát jsem to řešila s OSPOD ale bez většího úspěchu. Ptala jsem se samotné žačky, proč do školy nechodí alespoň ve vlastním zájmu. Řekla mi, že jí to nejde se učit, ale ráda sem chodí kvůli kamarádům. Jenže matka ji prý někdy vyloženě do školy nechce pustit, že to prý je ztráta času. Opravdu jsem chtěla, aby žačka dostudovala, a tak jsem se uchýlila k výhružce nahlášení matky na policii kvůli záškoláctví dítěte. Matka ale jednoduše žačku přehlásila na ZŠ se speciálními vzdělávacími potřebami.

Z hlediska krátkodobého je to bez výsledku. Z hlediska dlouhodobého byl přestup na jinou školu pro žačku výhodnější, než jakékoliv jiné řešení. Z mého vlastního pohledu se ale jedná o dílčí úspěch, že dívka přestoupila na jinou školu, avšak celkově to hodnotím spíše jako selhání nastaveného systému fungování OSPOD a sociálních dávek. Matka neměla na tyto dávky nárok, vzhledem k zanedbání povinné školní docházky.

3

At the beginning of the school year, I came to class 3.A, which I had already been teaching for the third year. I liked the class, there were a lot of hardworking individuals in it. Although the beginning with the class was not easy, when they came in and got me, it was certainly not a walk in the park for them, but in the years we spent together, I learned them and they already knew what they could and could not afford. Well, at the beginning of the third year, a student who was known throughout the gymnasium as a slacker because he had already failed twice failed. I thought ahead of time that it wouldn't be easy with him, but I didn't want to be preconceived. So I didn't show it in front of the class. So I arrived at the first class among my students and everything went normally. The student did not express himself in class and did not disturb my classical teaching. The problem only started showing up later. When the first major paper was due, the student did not show up at school for a week, and after he started going to school again, he avoided the mathematics he was supposed to write. So he wrote the paper about a month after the due date, of course he got an insufficient grade on the paper. Then he started going to class again, but after that he was completely out of the picture, so he wasn't paying attention in class, he was disruptive, or he was doing something completely different than math.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

When the situation worsened and the next paper was due, I went to talk to the student if he would participate in the next class in which we would write the paper. He didn't want to talk to me at all and disappeared from the class rather quickly. When he didn't turn up for the exam again, I tried to ask the class teacher if he had the same problem with the student's absence, she told me that the student generally has problems with attending school. So I also asked the pupil's classmates what they thought of him and his attendance at school. The boys told me that he gets along well with the student and that they are also sorry that the student doesn't come to school much, it was clear from their eyes that even in such a short time they had made friends with him and that they care about him. Once I got a student to talk to me, I asked him if he wanted to stay at school and finish his studies. He avoided answering, but as soon as I mentioned that if it continues like this it won't do much good and unfortunately he will be kicked out of school, the student replied that he was very sorry that he didn't want to bring his personal things to school, but that they have problems in the family. I wasn't sure about this situation, but I told him that it was enough for me for now and they would try to accommodate and help him. We agreed with the student that he can correct his papers, I told him that his classmates like him and will try to help him if he asks for help. So the student promised me that he would try to improve and ask his classmates if they would help him.

Interview, Warning

The student's attendance improved greatly in the following quarter, although he still missed a few classes, he tried to go to school and always apologized to me when he missed. As soon as the student started going to school and became even more integrated into the team, everyone was willing to help him, so his grades improved proportionally. After a few weeks, I met again with the class teacher and when the word came about the student. She said he was getting better and that his absence wasn't so bad. So I asked her why she thought things had suddenly gotten better. She told me that the student came to see her only a few days after I talked to him and she was surprised by that, he apologized to her and said that he wanted to finish school. He even opened up to her so much and told her the reason for his absence and lack of time for school. The student told her that his parents had been arguing and breaking up and he couldn't stand it at home, so he moved away from his friends to another city alone. A lot has changed since my conversation with the student in a few months, I am ultimately very happy with how the whole situation turned out and that the student finally graduated.

Longterm success

Alexnadr 3. na čtyřletém gymáziu

žádné

Lhaní,Podvody

Magisterské (matematika, fyzika)

26

Na začátku školního roku jsem přišel do třídy 3.A, kterou jsem již třetím rokem vyučoval. Třídu jsem měl rád, bylo v ní spoustu snaživých jedinců. I když začátek s třídou nebyl lehký, když nastoupili a dostali mě, určitě to pro ně nebyla procházka růžovým sadem, ale za roky, co jsme spolu strávili, jsem si je naučil a oni pak už věděli co si mohou či nemohou dovolit. No a na začátku třetího ročníku k nim propadl žák, o kterém se na celém gymnáziu vědělo, že tu školu fláká, protože propadl již dvakrát. Dopředu jsem si myslel, že to s ním nebude lehké, ale nechtěl jsem mít předsudky. Takže jsem to na sobě nějak nedával před třídou znát. Došel jsem tedy na první hodinu mezi své studenty a vše probíhalo normálně. Žák se v hodině neprojevoval a nenarušoval mou klasickou výuku. Problém se začal projevovat až později. Když měla přijít první větší písemka žák se týden ve škole neukázal, poté co do školy začal zase chodit se matematice, kterou měl psát, velmi vyhýbal. Takže písemku psal asi až měsíc po řádném termínu, z písemky dostal samozřejmě nedostatečnou. Pak na hodiny zase začal chodit, ale poté už vůbec nebyl v obraze, takže v hodinách nedával pozor, vyrušoval, nebo si dělal něco úplně jiného než matematiku.

solution

Když se situace horšila a mělo dojít na další písemku, šel jsem si s žákem promluvit, jestli se bude účastnit další hodiny, ve které budeme písemku psát. Nechtěl se mnou téměř vůbec mluvit a ze třídy zmizel poněkud rychle. Když se na písemku znova nedostavil, zkusil jsem se zeptat třídní učitelky, jestli má stejný problém s žákovou absencí, řekla mi, že žák má celkově problémy s docházkou do školy. Ptal jsem se tedy i žákových spolužáků, jaký mají názor na něj a jeho docházku do školy. Kluci mi řekli, že s žákem dobře vychází, a že je taky mrzí, že žák do školy moc nedochází, bylo na nich vidět, že i za tak krátkou dobu se s ním skamarádili a že jim na něm záleží. Až jsem jednou žáka přiměl si se mnou popovídat, ptal jsem se ho, jestli chce na škole zůstat a dostudovat. Vyhýbal se odpovědi, ale jakmile jsem zmínil, že pokud to takhle bude pokračovat tak neprospěje a ze školy bude bohužel vyhozen, tak mi žák odpověděl, že se moc omlouvá, že své osobní věci nechtěl tahat do školy, ale že mají problémy v rodině. Nebyl jsem si v téhle situaci jistý, ale řekl jsem mu, že mi to takhle zatím stačí a budou se mu snažit vyhovět a pomoct. Domluvili jsme se s žákem, že si může písemky opravit, řekl jsem mu, že ho spolužáci mají rádi a budou se mu snažit pomoci, když si o pomoc požádá. Žák mi tedy slíbil, že se zkusí zlepšit a poptat spolužáků, zda by mu nepomohli.

Žákova docházka se v následujícím čtvrtletí velmi zlepšila, i když pořád nebyl na pár hodinách, snažil se do školy chodit a když nedošel, vždy se mi omluvil. Jakmile začal žák chodit do školy, a ještě více se začlenil do kolektivu, všichni byli ochotní mu pomoci, takže s tím úměrně se zlepšovaly i jeho známky. Po pár týdnech jsem se znovu potkal s třídní učitelkou a když došlo slovo na žáka. Řekla, že to s ním začíná být lepší a že jeho absence už není tak zlá. Ptal jsem se jí tedy na důvod, proč si myslí, že se to tak najednou zlepšilo. Řekla mi, že žák za ní byl jen pár dní potom co jsem s ním mluvil já a byla z toho překvapená, omlouval se jí a říkal, že školu dodělat chce. Dokonce se jí otevřel natolik a řekl jí i důvod jeho absence a nedostatku času na školu. Žák jí řekl, že se jeho rodiče hádali a rozcházeli a on to nemohl doma vydržet, takže se odstěhoval za kamarády do jiného města sám. Od mého rozhovoru s žákem se za několik měsíců změnilo mnoho, jsem nakonec velmi rád, jak celá situace dopadla a že žák nakonec i odmaturoval.

3

The student entered the 1st year of the academic field. He was of Romani origin, he seemed unproblematic, perhaps even an introvert from the beginning. His intelligence was at a good level, he just lacked the effort to prepare for classes and carry the required completed homework, he was late. Even in vocational training, he was very capable of getting the job done, understood assignments very quickly and had a nice social demeanor towards clients and the vocational training teacher.

After the initial familiarization with the school environment and classmates, he began to appear aggressive, unreliable, did not fulfill his duties, lied.

Physical aggression, Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

Already in the first semester of the first year, he incited a fight with a classmate, hit him and injured him. This situation was investigated, it took place in the locker rooms after school and practically without witnesses. On the basis of a fight in the locker room, where his classmate figured in a negative sense of the word, and the witness was a classmate, an educational committee was held at the school in the presence of the ZŘ for theoretical teaching, TU and the head of educational counseling, the student and the legal representative. As an educational measure, the headmistress of the school was reprimanded. At this point, he came under the radar of the school's guidance counselor, had appointments scheduled with him, but, unfortunately, only showed up for one and stopped cooperating. Requests for an opinion from the police and other authorities began to come to the school, when it became clear that the behavior problems were not only at school, but also outside of school, that this was a boy who was involved in the infamous "gang

(Disciplinary) Punishments, Cooperation with experts