Datasets:

MU-NLPC

/

Edustories-en

like 0

Follow

NLP Centre, Faculty of Informatics, Masaryk University 15

The situation at the level of student behavior began to change last year, after the return to face-to-face teaching after the lockdown. The previously problem-free student started running away from school, always after a conflict with someone from the neighborhood. The first incident occurred in the sorority, when the teacher, whom the student did not like, simply ran away after a vigorous response. This behavior has become repetitive. The first time he ran directly from a teacher, there was a physical attack where he scratched the teacher and broke her fingernails. Help came from a colleague from the next class, who restrained the student, but also suffered scratches and bruises. In one case, the student ran to a busy intersection, where the teacher chased him and injured her knee in the process. The most serious incident occurred when the pupil tried to run away, but the janitor already knew the situation and locked the front door, leading to the pupil banging and kicking the door.

The student's problem has its roots in the family environment. His mother, a kindergarten teacher, is described as domineering, often complaining about school, criticizing teachers and finding fault. The student is the third child in the family to attend this school. After returning from the lockdown, he was the only family member who had to physically go to school while the others stayed at home. During the lesson, the pupil was defiant, worked ahead of time despite instructions in the mathematics he was good at, and fell behind in other subjects. In conflict situations in the classroom, he behaved aggressively and ran away, even if it was not a real conflict. His behavior negatively affected other students who were confused and tried to help the teacher.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression

When the student ran away, the teacher chased him while the assistant remained in the classroom. During an attempt to calm the student down, he was physically assaulted and cursed. The situation was reported to the director, who also suffered an injury. Everyone was injured and exhausted. After the student calmed down, it was necessary to immediately call the parents to the school, which happened often. The pupil's mother reacted to the situation with reproaches towards the school. The discussion with her was difficult and the school had no other options to solve the situation. Contacting a psychologist's crisis line was considered as a last resort. Finally, the mother was convinced to see a psychologist with the student, which they still do today.

Physical intervention, Cooperation with experts

The problem with the student's behavior remained partially unresolved, mainly because of the mother's attitude. The school tried to cooperate and offered solutions, but the mother was not willing to cooperate. Despite this, it is positive that the family has started seeing a psychologist. The student is no longer in the class of the teacher who describes the situation, but according to information from the new class teacher, the student's behavior has improved. He still has problems in the family environment and doesn't always focus on his schoolwork, but he hasn't run away yet. Recently, the whole class participated in an outdoor school, where the student was eventually taken because he behaved well.

Partial success

2. třída

Počítačové hry, kočky, cvičení posilování)

Agrese

Učitelství pro první stupeň ZŠ

24

Situace s žákem se začaly dít loni, po návratu do prezenční výuky po lockdownu. Předtím bezproblémový žák začal utíkat ze školy. Stalo se to vždycky, když se s někým pohádal, například se spolužákem. První incident nastal v družině, kdy po rázné odpovědi vychovatele, kterého žák neměl rád, prostě utekl. Toto chování se stalo opakovaným. Když poprvé utekl mně, tak jsem to vůbec nezvládla. Úplně mě doškrábal, zlomil mi nehty... Musela mi přijít na pomoc učitelka z vedlejší třídy, která ho chytla a zalehla. Ale taky si odnesla škrábance a modřiny. Jednou se mu dokonce povedlo utéct úplně ven a běžel ke té rušné křižovatce, já za ním, až jsem si z toho vyhodila koleno. Nejvážnější incident se odehrál, když žák chtěl utéct, ale školník již situaci znal a zamkl vstupní dveře, což vedlo k tomu, že žák začal do dveří mlátit a kopat.

Problém žáka má kořeny v rodinném prostředí. Jeho matka, učitelka v mateřské škole, je despotická, často si stěžuje na školu, kritizuje učitele a hledá chyby. Žák je třetím dítětem v rodině, které navštěvuje tuto školu. Po návratu z lockdownu byl jediným členem rodiny, který musel fyzicky do školy, zatímco ostatní zůstávali doma na online výuce. Během výuky byl žák vzdorovitý, v matematice, která mu šla, pracoval předem navzdory pokynů. Ve všech ostatních předmětech zaostával. V konfliktních situacích ve třídě se choval agresivně a utíkal, i když to nebyl skutečný konflikt. Často se tak škádlili a pošťuchovali s jeho nejlepším kamarádem, který mohl říct i něco úplně neškodného. Ale žáka to vždycky rozčílilo. Jeho chování negativně ovlivňovalo ostatní žáky, kteří byli zmatení a snažili se učitelce pomáhat. Snažila jsem se je do toho nezapojovat a například ho vyzvala k řešení situace za dvěřmi.

Když žák utekl, tak jsem běžela za ním, zatímco ve třídě zůstala asistentka. U dveří jsme se ho snažili odtrhnout a uklidnit, ale nemělo to efekt. Strašně sprostě nám nadával, bil nás, škrábal. Volali jsme paní ředitelku, která také utrpěla újmu. Všichni jsme byli zdeptaní, unavení, poškrábaní. Pak se nakonec i žák unavil a zklidnil, museli jsme ale okamžitě volat rodiče do školy. To už tam kvůli tomu chodili docela často. Matka nám naprosto vynadala, jak je možné, že nezvládneme jedno dítě, když jsme tam na něj byli tři. Zas a znova jsme to s ní řešili, ale nedala si říct. V našich silách nebylo co víc dělat. Neměli jsme na tuhle situaci další páky. Ředitelka má sice číslo na krizovou linu na psychologii, ale to jsme si nechali jako úplně nejzazší řešení. Nakonec jsme tu mamku přemluvili, ale byl to dlouhodobý proces, že by měli zajít k psychologovi. Chodí tam doteď.

Problém s chováním žáka zůstal částečně nevyřešen, především kvůli postoji matky. Škola se snažila o spolupráci a nabízela řešení, ale matka nebyla ochotná spolupracovat. Navzdory tomu je pozitivní, že rodina začala navštěvovat psychologa. Není již v mé třídě, má ho jiná třídní učitelka. Od nového školního roku ale můžu říct, že se chování žáka zlepšilo. Stále má problémy v rodinném prostředí a ne vždy se soustředí na školní práci, ale zatím nedošlo k útěku. Nedávno se celá třída zúčastnila školy v přírodě. Třídní učitelka počítala s tím, že raději nepojede, ale nakonec byl žák na výlet vzat, jelikož se do té doby choval dobře.

3

In the first grade, as a special pedagogue, I received a boy with Asperger's syndrome who was not socially integrated and had significant problems with it. He had problems with concentration, he didn't know how to work, how to prepare things for class, how to work with a textbook and a worksheet, how to behave. Sometimes he had such outbursts of aggression towards himself and displays of anger where he would tear things and not control himself.

A first grader with Asperger syndrome, dyscalculia and dysgraphia. So he was weaker in mathematics and Czech (threes), but in the area that interests him (for example, natural history) he was very above average (ones). Frequent bouts of aggression and anger in classes.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Selfdestructive behaviour

The student often suffered bouts of aggression and anger towards himself, when during the lesson he was able to tear up the worksheet he had just been given. That's why I always print a few extra sheets to be ready to give him a new one as soon as he calms down. We gradually taught him how to treat textbooks and other aids. I tried to teach him the good way, in the way that I tried to explain everything to him calmly. No rough and tough hits. It went very well. As for inclusion in the collective, the other children respected him and tried to help him with everything he needed help with.

Support

Everything went very well. The parents also worked at home with the boy, so things went well. Now the boy is in second grade and doing well.

Longterm success

1. třída, 6 let

přírodní vědy, četba

Náběh na Aspergerův syndrom,Dyskalkulie,Dysgrafie

Agrese

Vysokoškolské – Mgr. - speciální pedagogika, vzdělávání pro 1. stupeň ZŠ

26 let

V první třídě jsem dostala, jakožto speciální pedagožka, chlapce s Aspergerovým syndromem, který nebyl sociálně začleněn a měl s tím značné problémy. Měl problémy s koncentrací pozornosti, nevěděl, jak pracovat, jak se nachystat věci na hodinu, jak pracovat s učebnicí a pracovním listem, jak se chovat. Občas měl takové výpady agresivní vůči sobě a projevy vzteku, kdy trhal věci a nekontroloval se.

Žák první třídy s Aspergerovým syndromem, dyskalkulií a dysgrafií. V matematice a češtině tedy slabší (trojky), ale v oblasti, která ho zajímá (například přírodopis) byl velice nadprůměrný (jedničky). Časté záchvaty agrese a vzteku v hodinách.

Žák trpěl často záchvaty agrese a vzteku vůči sobě, kdy během vyučovací hodiny byl schopen roztrhat pracovní list, který zrovna dostal. Proto jsem vždy vytiskla o pár listů navíc, abych byla připravena mu dát nový, jakmile se uklidní. Postupně jsme ho učili, jak se chovat k učebnicím a ostatním pomůckám. Snažila jsem se ho to naučit po dobrém, tím způsobem, že jsem se mu vše snažila v klidu vysvětlit. Žádné hrubé a tvrdé zásahy. Dařilo se to velmi dobře. Co se týče začlenění do kolektivu, ostatní děti ho respektovaly a snažily se mu pomáhat se vším, s čím potřeboval pomoct.

Dařilo se vše velmi dobře. Rodiče s chlapcem doma také pracovali, tak to pak šlo hezky. Nyní je chlapec na druhém stupni a daří se mu.

3

In 2020, a student failed my class (then 7th grade). Due to the epidemic, we met and communicated with all the students mainly online, and I knew from the beginning that it would not be good. The student did not participate in the conversations, he was noticeably not paying attention, and it was very difficult to integrate him into the team via the computer. The worst thing we dealt with during the year was when the student did not hand in the assignment and an email was sent home saying that the son did not complete the assignment. The next day, the parents called the school and accused me of neglecting the son and the student and deliberately not sending the assignment to the school's information system. Of course, I immediately showed the director that the student was also in the list of submitted assignments. After calling the school's IT technician, who gave an insight into the actions performed on the student's account, it became clear what exactly happened. Delivery of input at 8:40, view 9:20 and 9:20:48 file moved to trash. The parents stood behind the student the whole time and blamed me. Apparently they have no idea what kind of child they really have at home. Now that we are back at school, I put the student in the back bench, because first of all he is the tallest in the class, but mainly so that he does not drag the rest of the class down with him, even those sitting together. So we'll see what happens next, next week we have a session with problem pupils.

The student comes from a complete family, his grades were never excellent, but his behavior was not significantly bad. But that has changed drastically recently, he starts lying, making things up, retorting to his teachers. However, the parents do not solve the situation in any way, the student does not appear to them to be problematic.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

In the introductory Czech language lesson of the 8th grade, work is being done on worksheets. The student is rocking in his chair, not paying attention and has not filled in a single answer. The teacher asks the student: 'And you don't work? You've been sitting here with your hands folded across your chest for an hour, you don't mind not knowing anything?' The student replied: 'It doesn't matter, I won't need it in my life.' Teacher: 'But you have to at least learn something, so that something can be made of you.' Student: 'I'll go to the butcher.' Teacher: 'Okay, but you'll have to be careful at school too, so you don't cut all your fingers, no.' The student just laughs.

Interview, Warning

After the lesson, the teacher called the student into the office and warned him that he had to start doing something if he wanted to finish primary school at all and become a butcher, that in secondary school no one would lead him by the hand anymore and it would be up to him. However, the student with an amused expression just shook his head at these words, it's hard to tell if he took anything from them to heart, or if they just went in one ear and out the other.

Failure

15 let, 8.ročník ZŠ

Dříve sportovní basketbalový kroužek, nyní žádné

Lhaní

Magisterský titul z oborů Český jazyk a Občanská výchova pro druhý stupeň ZŠ

27

V roce 2020 ke mně do třídy (tehdy 7.ročník) propadl žák. Vzhledem k epidemii jsme se vídali a komunikovali se všemi žáky především online a už od začátku jsem věděla, že to nebude dobré. Žák se do konverzací nezapojoval, znatelně nedával pozor a jeho začlenění do kolektivu bylo přes počítač hodně těžké. Nejhorší věc, kterou jsme v průběhu roku řešili, byla ta, když žák neodevzdal úkol a byl poslán mail domů s tím, že syn neplní zadání. Na druhý den volali rodiče do školy a obvinili mě, že jsem syna a žáka zanedbala a schválně mu zadání úkolu do informačního systému školy neposlala. Samozřejmě jsem hned ukázala panu řediteli, že i žák je v seznamu odeslaných zadání. Po přivolání školního IT technika, který dal nahlédnout k akcím provedeným na účtu žáka bylo jasné, co přesně se stalo. Doručení zadání v 8:40, zobrazení 9:20 a 9:20:48 soubor přesunut do koše. Rodiče stáli celou dobu za žákem a mě obviňovali. Zřejmě nemají tušení, jaké mají doma dítě doopravdy. Teď, když už jsme zpátky ve škole, jsem posadila žáka do zadní lavice, protože je zaprvné nejvyšší ze třídy, ale hlavně proto, aby s sebou nestrhával i zbytek třídy, spolusedící třeba. Tak uvidíme, co bude dál, příští týden máme sezení s problémovými žáky.

Žák pochází z úplné rodiny, jeho známky nebyly nikdy na výbornou, nicméně jeho chování nebylo nijak výrazně špatné. To se ale poslední dobou razantně změnilo, začíná lhát, vymýšlet si, odsekávat učitelům. Rodiče situaci ale nijak neřeší, žák jim nepřijde problémový.

V úvodní hodině českého jazyka 8.ročníku, probíhá práce na pracovních listech. Žák se houpe na židli, nedává pozor a nevyplnil jedinou odpověď. Vyučující se žáka ptá: 'A ty nepracuješ? Celou hodinu tady sedíš s rukama složenýma na prsách, to ti nevadí, že nebudeš nic vědět?' Žák na to: 'Nevadí, já to potřebovat v životě nebudu.' Učitelka: 'Ale nečím se musíš aspoň vyučit, ať z tebe něco je.' Žák: 'Já půjdu na řezníka.' Učitelka: 'No dobře, ale tam přece taky budeš muset dávat ve škole pozor, aby sis neuřazal všechny prsty ne.' Žák už se jen směje.

Po hodině si zavolala vyučující žáka do kabinetu a upozorňovala ho na to, že musí začít něco dělat, jestli chce dokončit vůbec základku a jít na řezníka, že na střední škole ho už za ruku nikdo vodit nebude a bude to jen na něm. Nicméně žák s pobaveným výrazem nad těmito slovy jen kroutil hlavou, těžko tak říct, jestli si z nich něco vzal k srdci, nebo jestli šly jen jedním uchem dovnitř a druhým ven.

3

The situation repeats itself during my work hours. When students work with different materials and create products that require concentration, patience, and students have to work according to pre-given instructions. If it is possible for the students to work according to their own imagination or their own model, which they create themselves, everything is fine. But if, for example, I assigned work with modeling clay, when they had to model a specific thing according to a template or we made 'recyclers' from waste material, such as toilet paper rolls, PET bottles, foil and the like, which the class had to present on Earth Day, so the problem arises. The boy consistently refuses to work on the assigned task and deliberately destroys other classmates' products. It also often happens to me that instead of the assigned task, the boy either does not hand in anything or his creation is something else entirely. Mostly it has some 'morbid or sexual' subtext.

The boy is only diagnosed with ADHD, the parents refuse any further examination, as well as any psychological help offered by the school or any examination in a pedagogical-psychological consultancy. In other subjects, it manifests itself in inattention, failure to complete assigned tasks, and disrespect for authority. The boy lives in foster care.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Violation of classroom/school rules

The boy consistently refuses to work on the assigned task and deliberately destroys other classmates' products. All the pupils were successful in their creations, and one girl even modeled an exact copy of the given model. When I praised the students for a job well done. The boy suddenly cried out and with a 'Huronian laugh' he ran towards the displayed products with incredible speed that could not be stopped and threw most of them to the ground. Unfortunately, many of them did not survive the boy's typhoon and were destroyed when they fell to the ground. The children were greatly derailed by the boy's act, including me. I'm on the whole, you could say a calm teacher, but at that moment the blood rushed to my head, I shouted at the boy that he was stupid and wanted to slap him. But at the last moment I stopped and returned my outstretched hand back to my body. I realized that 'getting angry means destroying your health because of other people's stupidity' and the teacher must maintain 'decorum' in every situation. But the given situation really turned me off.

Physical intervention, Disrespectful communication, Support, Interview

After repeated incidents, I called the boy to my office accompanied by an assistant. Which is with another child, but he moves around the class more often than I do and often has a better insight into what is going on behind the scenes of the class. We talked about the whole situation in class, what happened. What could have caused such a reaction in him that he was able to destroy the products of others. That there are things that a person does for pleasure and what would make him happy, what he would like to create. The boy said he would prefer to create a working gallows. He did not want to answer any other questions. My assistant and I were amazed and in the next hour of work activities I included the production of a historical model of the city in connection with local history. Since our city had a feudal right in the Middle Ages, we created models of the town hall, the church, and finally the gallows itself. In class, we explained to each other what capital law actually means, and that in ancient times many criminals, thieves and murderers ended up on the gallows. I intended for the boy to realize that the way he behaves in class can lead to bad ends. I have been working in education for 25 years, but during my time in education I have never encountered similar behavior in a regular school. I think that the inclusion that took place recently in our education system was not very happy for many students, including teachers. There are students who require very individual care and access, and unfortunately, despite the number of assistants in schools, we cannot provide them in regular schools. Unfortunately, I don't know how to do it in that case and I consider it my pedagogical failure.

11 let, 5. ročník ZŠ

Sport, bojová umění

ADHD

ADHD,Podvody,Lhaní,Neuznávání pravidel,Ničení majetku

Mgr., učitelství občanské výchovy, přírodopis, pracovní činnosti, výtvarná výchova

25

Situace se mi opakuje v hodinách pracovních činností. Kdy žáci pracují s různými materiály a vytváří výrobky, které vyžadují soustředění, trpělivost a žáci mají pracovat podle předem daného návodu. Pokud je možné, aby žáci pracovali podle vlastní fantazie nebo svojí předlohy, kterou si sami vytvoří, je vše v pořádku. Pokud jsem ale například zadala práci s modelovací hmotou, kdy měli vymodelovat konkrétní věc podle předlohy nebo jsme vyráběli 'recyklověci' z odpadního materiálu, jako jsou ruličky od toaletního papíru, PET láhve, fólie a podobně, kterou se třída měla prezentovat na Dni Země, tak nastává problém. Chlapec soustavně odmítá pracovat na zadaném úkolu a záměrně ničí ostatním spolužákům jejich výrobky. Často se mi také stává, že místo zadaného úkolu chlapec buď neodevzdá nic nebo jeho výtvor je zcela něco jiného. Většinou má nějaký 'morbidní či sexuální' podtext.

U chlapce je diagnostikováno pouze ADHD, další vyšetření rodiče odmítají, stejně jako jakoukoli psychologickou pomoc nabízenou školou nebo jakékoliv vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. V ostatních předmětech se projevuje nepozorností, neplněním zadaných úkolů, nerespektováním autorit. Chlapec žije ve střídavé péči.

Chlapec soustavně odmítá pracovat na zadaném úkolu a záměrně ničí ostatním spolužákům jejich výrobky. Všem žákům se výtvory povedly, a dokonce jedna dívka vymodelovala zcela přesnou kopii zadaného modelu. Když jsem žáky chválila za skvěle odvedenou práci. Chlapec najednou vykřikl a s 'hurónským smíchem' neuvěřitelnou rychlostí, která se nedala zastavit přiběhl k vystaveným výrobkům a většinu shodil na zem. Bohužel mnohé z nich nepřestály chlapcův tajfun a při pádu na zem se zničily. Děti byly značně vykolejené z chlapcova činu mně nevyjímaje. Jsem v celku, dá se říci klidná učitelka, ale v tu chvíli se mi nahrnula krev do hlavy, vykřikla jsem na chlapce, že je blb a chtěla jsem mu dát pohlavek. Na poslední chvíli jsem se ale zastavila a napřaženou ruku vrátila zpět k tělu. Uvědomila jsem si, že 'rozčilovat se, znamená, ničit si zdraví pro blbost jiných' a učitel musí zachovávat 'dekórum' v každé situaci. Neskutečně mě daná situace ale vytočila.

Po opakovaných incidentech jsem si chlapce zavolala do kabinetu za doprovodu asistentky. Která je u jiného dítěte, ale ve třídě se pohybuje častěji jako já a má častokrát větší přehled do zákulisí třídy, co se tam děje. Popovídali jsme si o celé situaci v hodině, co se stalo. Co v něm mohlo vyvolat takovou reakci, že dokázal zničit výrobky ostatních. Že jsou věci, které člověk dělá pro radost a co by udělalo radost jemu, co by chtěl vytvořit. Chlapec řekl, že nejraději by vytvořil funkční šibenici. Na ostatní otázky nechtěl v žádném případě odpovídat. S asistentkou jsme se zarazily a v další hodině pracovních činností jsem zařadila ve spojení s vlastivědou vyrobení historického modelu města. Jelikož v dobách středověku mělo naše město hrdelní právo, tvořili jsme modely radnice, kostela, a nakonec i samotné šibenice. Ve třídě jsme si vysvětlovali jsme si, co vlastně hrdelní právo znamená, a že v dávných dobách mnoho zločinců, zlodějů a vrahů končilo právě na šibenici. Měla jsem v úmyslu, aby si chlapec uvědomil, že chování, jakým se v hodinách chová může vést ke špatným koncům. Pracuji ve školství již 25 let, ale za dobu mého působení ve školství jsem se v běžné škole s podobným chováním u žáka ještě nesetkala. Myslím si, že inkluze, která proběhla v nedávné době na půdě našeho školství nebyla pro mnohé žáky, potažmo ani učitele příliš šťastná. Jsou žáci, kteří vyžadují velmi individuální péči a přístup a ten jim bohužel i přes množství asistentů ve školách nemůžeme v běžných školách zajistit. Bohužel se v tom to případě nevím rady a považuji to za své pedagogické selhání.

3

I was in charge of the corridor that day. The student was arguing with a classmate there, and the dispute slowly turned into shouting. I went to intervene and asked the girls to calm down. But the student snapped at me: "You have nothing to order me around!

Žačka is very dominant in her group of friends and in most cases has the main say. She is taught that they give way to her in the family. Cases like this happen quite often.

Verbal aggression

At first I was taken aback by the situation, but I quickly recovered and tried to forcefully remind the student who was the teacher and who was the student. "I have something to tell you. You are in school, I teach you and I have responsibility for you.

Interview, Warning

Žačka quickly remembered after my strong reminder. She calmed down and we were able to have a normal dialogue. We settled the dispute and the girls went their separate ways. However, it had no effect in the long run.

Shortterm success

6 let, 1. třída

-

Manipulace

VŠ, učitelství pro 1. stupeň

3

Ten den jsem měla dozor na chodbě. Žačka se tam zrovna dohadovala se spolužačkou a spor pomalu přecházel do křiku. Šla jsem zasáhnout a požádala jsem děvčata, aby se zklidnila. Žačka se na mě ale obořila: „Ty mi nemáš co rozkazovat!

Žačka je velice dominantní ve skupině svých kamarádek a ve většině případů má hlavní slovo. Je naučená, že jí v rodině ustupují. Případy, jako tento, se odehrávají docela často.

Nejprve mě situace zaskočila, ale rychle jsem se vzpamatovala a pokusila se žačce rázně připomenout, kdo je tu učitel a kdo žák. „Mám ti co rozkazovat. Jsi ve škole, učím tě a mám za tebe zodpovědnost.

Žačka si po mé rázné připomínce rychle vzpomněla. Uklidnila se a mohly jsme navázat normální dialog. Spor jsme urovnaly a děvčata si šla po svém. Z dlouhodobého hlediska to však nemělo účinek.

3

knew in advance that this class was going to be a disaster, but I didn't know how big it would be. The end of the secondary school was approaching and I was carrying the corrected half-term papers to the freshmen. It was the decisive mark, for closing the marks. The student never coped well when he got a bad grade (4 or 5), and when I gave him a red 5 for the final paper, I expected a negative reaction. The class started like any other, registration in the classroom and then giving out tests. I usually ask someone to pass it out, but I didn't want the student to vent his anger on his classmates. I was about halfway through the pupil's test. When I gave him the test, he started sobbing. 'How like in five?!' he shouted 'Do you know how long it took me to study for this?! But that means I have to make repairs, again! No it does not!' I heard him, but because I knew he wouldn't be happy with his result, I lightly ignored his speech. And suddenly it happened! Out of nowhere, a terrible blow, the student threw the bench in front of him in a huge sense of injustice. All the girls screamed. He just flipped her over. Today I realize that it was wrong, but I blurted out immediately: 'Are you normal?' And my second thought was: Thank God he's sitting in the first pew and didn't hurt anyone. I realized the inadequacy of my question. I placed the remaining papers on the desk and in front of me and slowly walked over to the student. 'Student, try to inhale deeply and exhale slowly.' I walked slowly towards him and when he looked at me I was really scared. His face was all red, his lips were crooked and he was barely breathing. I went closer and he repeated: 'Breathe slowly..'. There was only anger in his eyes.

The student is unfocused, most of the time he is not mentally present. Almost all items go through with 'scraped ears'. He is smaller than other boys, even some girls, which is probably why he goes to the gym - he compensates for his smaller height with muscle mass.

Emotional outbursts, Physical aggression

asked the pupil in the other desk to run for the gym teacher, who was also the guidance counselor. He trusts the student, they have individual meetings once a week to manage stress. I went to the student and tried to explain to him that the world is not falling apart. He immediately replied: 'How do they not crash? Do you have any idea what the hell this is?' 'I understand you're upset, but we can still try to work it out.' I tried to speak as calmly as possible, but I could hear my voice shaking. 'And how? The holidays are coming soon! And I won't have a closed year again?' 'You're right, but we'll sign you up for commission exams and you'll finish your math.' 'Like in the summer? I'm not going anywhere again, mother will want me to study...' During this sentence, the gym teacher came. I was immediately calmer when there were two of us. 'Hey student, what's going on here?' asks the gymnast. 'Everything's fucked up, that's what's going on here!' 'But, but young man, what were we saying about those expressions. Vulgarisms will not help us in any way.' 'Fine, sorry.' It could be seen that when the gym teacher came, the student calmed down significantly. The student collapsed on the chair, which, unlike the bench, was standing. The gym teacher offered to talk about it in his office. Of course, I released the student from the rest of the lesson (or from the last 5 minutes) and believed that the gym teacher would handle it all. After all, they work together some Friday.

Disrespectful communication, Support, Interview, Cooperation with experts

really didn't know what to do. I was expecting an exaggerated reaction, but it didn't really occur to me that furniture would fly. 'Fortunately' this was such a big deal that we finally convinced the pupil's mother that the boy needed professional help. Since then, the student regularly attends the PPP, where he visits a psychologist who does various stress management exercises with him. We also agreed with the pedagogic council that it would be appropriate for pupils to 'create' tutoring groups after school, specifically for 'problematic' subjects - M, ČJ, ANJ etc.

Longterm success

17 let, 1. roč.

Videohry, skateboard apod.

Lhaní,Manipulace

Přes 20 let

Věděla jsem už předem, že tahle hodina bude malér, ale to jsem ještě nevěděla, jak velký. Blížil se konec ŠR a nesla jsem prvákům opravené pololetní písemky. Byla to rozhodující známka, pro uzavření známek. Žák nikdy moc nezvládal, když dostal špatnou známku (4 nebo 5), a když jsem mu nesla na závěrečné práci rudou 5, čekala jsem negativní reakci. Hodina začala jako každá jiná, zápis do třídnice a pak rozdat testy. Většinou prosím někoho, ať to rozdá, ale nechtěla jsem, aby si žák vylíval vztek na spolužácích. Žákův test jsem měla cca v polovině. Když jsem mu test dala, začal soptit. 'Jak jako za pět?!' křičel 'Víte, jak jsem se na to dlouho učil?! Ale to znamená, že musím k opravkám, zase! Ne, to ne!' Slyšela jsem ho, ale protože jsem věděla, že nebude se svým výsledkem spokojený, lehce jsem jeho projev ignorovala. A najednou se to stalo! Z ničeho nic hrozná rána, žák v obrovském pocitu křivdy odhodil lavici před sebe. Všechny dívky vyjekly. Prostě ji převrátil. Dnes už vnímám, že to bylo špatně, ale hned jsem vyhrkla: 'Si normální?' A moje druhá myšlenka byla: Díky bohu, že sedí v první lavici a nikoho nezranil. Uvědomila jsem si neadekvátnost mé otázky. Zbylé písemky jsem položila na lavici a před sebe a pomalu šla k žákovi. 'Žák, zkus se zhluboka nadechnout a pomalu vydechnout.' Šla jsem pomalu k němu, a když se na mě podíval, měla jsem opravdu strach. Obličej měl celý rudý, rty pokřivené a skoro nedýchal. Šla jsem blíž a opakoval: 'Pomalu dýchej..'. V očích měl jen vztek.

Žák je nesoustředěný, většinu času není duchem přítomen. Téměř všechny předměty prochází s 'odřenýma ušima'. Vzrůstem je menší než ostatní chlapci, i některé dívky, asi proto chodí do posilovny – kompenzuje si menší vzrůst svalovou hmotou.

Požádala jsem žačku v druhé lavici, aby zaběhla pro tělocvikáře, který byl zároveň výchovným poradcem. Žákovi důvěřuje, jednou týdně mají individuální setkání, kvůli zvládání stresu. Šla jsem k žákovi a snažila jsem se mu vysvětlit, že se svět nebortí. Hned odvětil: 'Jak nebortí? Tušíte, co je to za průser?' 'Chápu, že si rozčílený, ale můžeme to ještě zkusit vyřešit.' Snažila jsem se mluvit, co nejklidněji, co to šlo, ale sama jsem slyšela, jak se mi chvěje hlas. 'A to jako jak? Dyť za chvíli sou prázdniny! A já jako zas nebudu mít uzavřenej rok?' 'To máš sice pravdu, ale přihlásíme tě ke komisionálním zkouškám a matiku si doděláš.' 'To jako v létě? To zas nikam nepojedu, matka bude chtít, abych se učil...' Během téhle věty, přišel tělocvikář. Hned jsem byla klidnější, když jsme tam byli dva. 'Čau žák, co se to tu děje?' ptá se tělocvikář. 'Všechno je v prdeli, to se tu děje!' 'Ale, ale mladej, co sme to říkali o těch výrazech. Vulgarismy nám nijak nepomůžou.' 'Fajn, sorry.' Šlo poznat, že jak přišel tělocvikář, žák se výrazně uklidnil. Žák se svalil na židli, která na rozdíl od lavice stála. Tělocvikář mu nabídl, že si o tom, můžou promluvit u něj v kabinetu. Samozřejmě jsem žáka uvolnila ze zbytku hodiny (resp. z těch posledních 5 minut) a věřila, že tělocvikář to celé zvládne. Přece jenom spolu pracují nějaký ten pátek.

Popravdě jsem nevěděla, co mám dělat. Čekala jsem přemrštěnou reakci, ale že bude lítat nábytek, mně fakt nenapadlo. 'Naštěstí' tohle byl tak velký malér, že jsme konečně přesvědčili matku žáka, že kluk potřebuje odbornou pomoc. Od té doby žák dochází pravidelně do PPP, kde navštěvuje psycholožku, která s ním dělá různá cvičení na zvládání stresu. Také jsme se pedagogické radě shodli, že by bylo vhodné pro žáky 'vytvořit' doučovací kroužky po vyučování, právě 'problematickým' předmětům – M, ČJ, ANJ apod.

3

The student with whom the given situation occurred was often disruptive in the Czech language or civics class. Among his typical problem behaviors were yelling around the class, making very inappropriate comments, or getting up from his seat during class. It was a fourteen-year-old student in the seventh grade - he failed both the first and second grade. However, the forfeiture was not about lack of knowledge, but about behavior.

The environment in which the student lived and grew up was not one of the best - he never knew his father and his mother did not take care of him. The Czech Social Security Administration was also contacted several times in order to check the student's background, or rather his mother. The pupil's diagnosis was confirmed - dysorthography in combination with a non-specific spelling disorder and significant educational difficulties, so he had an IEP (individual education plan) set by the pedagogical consultancy and a PO (plan of support measures) was determined, which was mainly intended to help us, the teachers, with access to to the pupil. He also received one hour a week of special pedagogical care from the educational counseling center, which I was in charge of. Pedagogical care always took place from seven in the morning. He attended regularly in the sixth grade, but after that his interest waned, which led to the cancellation of classes.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

If we were to talk about the student's performance, it was below average. He regularly received A's in mathematics and languages, and often did not even appear for the resit exam at the end of the year. It was mainly about the pupil's lack of interest in teaching. However, if the topic or the teacher interested him, he was able to improve his grades. There have been countless incidents with the pupil, one of the most serious happened during a break. The class was already waiting in the corridor for the next lesson, when the student suddenly took out the hairspray and lit the 'cloud' with a lighter. He burned a tiny piece of a classmate's hair. The second incident took place in a cinema where filming is prohibited. However, it was discovered that the pupil had documented the entire film, which could have led to a report to the police. The whole matter was resolved with the director, the cinema and the police.

Disrespectful communication, Transfer of student, Cooperation with experts, Warning

The conflict, which I already had to solve, was no longer life-threatening. This was my first lesson with the class the student attended. I was warned in advance about his problematic behavior during classes, but I didn't know how to approach him, none of the teachers gave me advice. At first I yelled at him a few times to shut up, which had the opposite effect - his behavior got worse. When I couldn't even continue explaining the material because of his behavior, my cup of patience overflowed. I started yelling at him, which he didn't like, and he returned it with the same coin. I didn't know what to do anymore, so I kicked him out of the classroom and left him to cool off in the hallway. Unfortunately, I only found out later that this is not the way to deal with a student - his behavior was the same at that moment and the next day.

Failure

14 let, 7. ročník.

Žádný, později fotbal – nijak se v chování neprojevilo.

Dysortografie,Poruchy učení,Problém s prací ve skupině

Bakalářský titul – český jazyk a občanská výchova

4, 5 roku

Žák, se kterým došlo k dané situaci, často vyrušoval v hodině českého jazyka či občanské výchovy. Mezi jeho typické problémové chování patřilo pokřikování po třídě, velmi nevhodné poznámky či vstávání z místa v průběhu vyučování. Jednalo se o čtrnáctiletého žáka v sedmém ročníku – propadl jak na prvním, tak na druhém stupni. Propadnutí však nebylo o nedostatku vědomostí, nýbrž o chování.

Prostředí, ve kterém žák žil a vyrůstal, nepatřilo mezi nejlepší – otce nikdy nepoznal a matka se o něj nestarala. Několikrát byla kontaktována i Česká správa sociálního zabezpečení, aby kontrolovala žákovo zázemí, respektive jeho maminku. Žákovi byla potvrzena diagnóza – dysortografie v kombinaci s nespecifickou poruchou pravopisu a výrazné výchovné potíže, tudíž měl stanovený IVP (individuální vzdělávací plán) od pedagogické poradny a byl určen PO (plán podpůrných opatření), který měl hlavně pomoct nám, učitelům, ohledně přístupu k žákovi. Od pedagogické poradny též dostal jednu hodinu týdně speciální pedagogické péče, jež jsem měla na starost já. Pedagogická péče probíhala vždy od sedmi ráno. V šesté třídě docházel pravidelně, ale poté už jeho zájem opadl, což vedlo ke zrušení výuky.

Pokud bychom mluvili o prospěchu žáka, jednalo se o podprůměrný. V matematice či jazycích pravidelně dostával pětky a často ke konci roku už ani nepřišel k opravné zkoušce. Jednalo se především o žákův nezájem o výuku. Pokud ho však téma či vyučující zaujal/a, dokázal si svůj prospěch zlepšit. Incidentů s žákem se událo nespočet, jeden z nejzávažnějších se přihodil o přestávce. Třída již čekala na chodbě na následující vyučovací hodinu, když žák najednou v tu chvíli vytáhl lak na vlasy a zapalovačem 'oblak' zapálil. Spolužačce tím spálil nepatrný kousek vlasů. Druhý incident se odehrál v kině, kde je zákazáno natáčet. Zjistilo se však, že žák zdokumentoval celý film, což mohlo vést až k udání na policii. Celá záležitost se řešila s paní ředitelkou, kinem a policií.

Konflikt, který jsem již musela řešit já, nebyl už životu nebezpečný. Jednalo se o mou první vyučovací hodinu s třídou, do které žák chodil. Předem jsem byla upozorněna na jeho problémové chování při vyučování, nevěděla jsem však, jak k němu přistupovat, žádný z pedagogů mi radu neposkytl. Zprvu jsem ho párkrát okřikla, aby se ztišil, což mělo opačný efekt - jeho chování se o to více zhoršilo. Když už jsem kvůli jeho chování nemohla ani pokračovat ve výkladu látky, přetekl můj pohár trpělivosti. Začala jsem na něj křičet, což si nenechal líbit, a vrátil mi to stejnou mincí. Nevěděla jsem si už rady, tak jsem ho vykázala ze třídy, a nechala vychladnout na chodbě. Bohužel jsem až později zjistila, že takto se na žáka nemůže – jeho chování bylo v daný okamžik i následující den stejné.

3

The family from the village had their two children and at the same time adopted two more children. One of the adopted children was blind and the other child they adopted was both blind and deaf. The student was exceptional in his family in terms of knowledge, but in ours he was very below average. In my opinion, his parents were mainly to blame for the given situation, as they did not have time to pay attention to the student and discuss the subject with him at home. The student in question did not master the subject. He couldn't concentrate. However, it wasn't just that he didn't understand the subject matter, no one studied with him at home and we were mean to him. We wanted to help him and discuss the curriculum with him and help him manage what he has, but he didn't want to. From his side, it was very clear that he was not interested in studying and was not even trying to do anything himself to keep himself in school. He didn't mind getting bad grades, he didn't care. He was problematic in this regard from the first year, when he entered the gymnasium, but everything culminated in the fourth year, when he really couldn't be helped.

The student was an introvert, he went to school downright dirty and smelly, so you could see that he was very neglected, below average in his class, quiet, not trying, without any interests, in short, he didn't want to do anything and didn't enjoy anything. He really stood out in class because of his 'knowledge'. His class was very clever, hard-working and problem-free.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

Of course, several teachers had a problem with the student in question, in fact all of them who taught him. First, I talked to the student myself, but of course it didn't lead anywhere. After that, I contacted the parents to see if they could come to the school, that I would like to talk to them. By the way, in the entire 4 years that their son studied at the gymnasium, they were at school for class meetings about 2 times. However, the parents did not communicate at all. The agreement between the parents and the school has totally failed.

Interview

We had to constantly nag the parents because we had to solve the pupil's disadvantage and the whole situation. However, they still did not want to arrive, nor to solve the situation in any way. After a few weeks, they only called to say that they were taking their son home and deregistering him from our grammar school. So the situation ended with him being taken out of school.

Failure

Kvarta, 15 let

Žádné zájmy

Mgr., Ch, M

34

Rodina z vesničky měla své dvě děti a zároveň adoptovala další dvě děti. Jedno z adoptovaných dětí bylo slepé a druhé dítě, které adoptovali, bylo slepé i hluché. Žák byl ve své rodině výjimečný, co se týká znalostí, ale u nás byl velice podprůměrný. Dle mého názoru mohli za danou situaci hlavně jeho rodiče, jelikož neměli čas na to, aby se žákovi věnovali a probírali s ním dané učivo doma. Daný žák nezvládal učivo. Nedokázal se soustředit. Nebylo to však pouze tak, že by nechápal učivo, doma se s ním nikdo neučil a my jsme na něho byli zlí. Chtěli jsme mu pomoct a učivo s ním probrat a pomoct mu zvládat co má, on však nechtěl. Z jeho stránky šlo hodně cítit, že nemá zájem o studium a ani se nesnaží udělat sám něco pro to, aby se ve škole udržel. Nevadilo mu, že dostává špatné známky, bylo mu to jedno. Problémový byl v tomto ohledu už od primy, kdy nastoupil na gymnázium, ale vše vyvrcholilo až v kvartě, kdy mu opravdu nebylo pomoci.

Žák byl introvert, do školy chodil vyloženě špinavý a smradlavý, takže šlo vidět, že je velice zanedbaný, podprůměrný ve své třídě, tichý, nesnaživý, bez žádných zájmů, zkrátka se mu do ničeho nechtělo a nic ho nebavilo. Vyloženě ve třídě hodně vyčníval díky jeho 'znalostem'. Jeho třída byla velice šikovná, snaživá a bezproblémová.

S daným žákem mělo samozřejmě problém více učitelů, vlastně všichni, kteří ho učili. Nejdříve jsem si s žákem sama promluvila, ale nikam to nevedlo samozřejmě. Poté jsem kontaktovala rodiče, zda by nemohli přijít do školy, že bych si s nimi ráda pohovořila. Mimochodem, za celé 4 roky, co jejich syn studoval na gymnáziu, byli ve škole na třídních schůzkách asi 2x. Rodiče však vůbec nekomunikovali. Domluva mezi rodiči a školou totálně selhala.

Rodiče jsme museli neustále nahánět, protože jsme museli vyřešit žákův neprospěch a celou situaci. Oni však stále nechtěli dorazit, ani situaci nijak řešit. Po pár týdnech se ozvali pouze s tím, že si svého syna berou domů a odhlašují ho z našeho gymnázia. Takže situace skončila tím, že si ho vzali ze školy.

3

We had a student in the 7th grade and she also started having problems during online classes. She didn't contact us for about 14 days until those hours. She was a student who transferred to us from another school in the 6th grade and applied to the language gymnasium in the 7th grade. But she didn't get the hang of it, and in combination with the online teaching, she completely lost it. She lost her self-confidence and motivation to learn, and her grades dropped dramatically. She had big problems with math because she couldn't keep up with the connections. We also discussed it with the mother and the pupil, then we discussed with the educational committee. The student kept promising that she would improve, that she would handle it. So somehow we made it to the end of the 7th year, but there was a terrible drop in the results. Well, in the 8th grade she started to have mental problems, she couldn't participate in the team and her attendance started to drop. Her friends changed their relationship with her, because as she was not involved, they simply separated.

Student in the 7th year of elementary school, rather introverted, shy, quiet, group of a few friends, raised only by her mother, above average academic results, application for gymnasium.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Failure to attend class, Attendance problems

We constantly pressed the mother and emphasized the importance and seriousness of the problem. The mother and daughter visited the doctor and managed to get back together in terms of health. But she had some problems, so she was exempted from physical education. Due to high absenteeism, she did several delayed classifications in the first half of the 8th grade, and by the end of the 8th grade she had settled in nicely, she tried to finish all the tasks we assigned her on time. It was also a big shift that she started communicating with teachers about when she needed help with the material or to finish some of the assignments.

Cooperation with experts

The student is now in the 9th grade, her attendance is very good and her grades have improved a lot. She got used to the fact that when she has a problem with something, she has to come to the teacher and solve it. We are still in close contact with the mother, when, for example, the daughter says that she is going to the doctor, we verify it with the mother and do not believe only the girl. It always has to be in writing, so the mother always at least sends a text message. He also continues to visit the educational counselor and the school psychologist, in the form of such checks and we monitor whether everything is in order. I also always look during the break and see if she is involved in the team, if she is talking to someone and so on.

Longterm success

13. let; 7. ročník ZŠ

Čtení, kreslení

Psychické problémy

Titul Mgr.; občanská výchova, tělesná výchova, výchovné poradenství

31

Měli jsme žákyni v 7. třídě a taky začaly problémy během online výuky. Asi 14 dní se nám nehlásila do těch hodin. Byla to žákyně, která k nám z jiné školy přestoupila do 6. třídy a v 7. třídě se hlásila na jazykové gymnázium. Na to se ale nedostala a v kombinaci s tou online výukou jí to úplně semlelo. Ztratila sebevědomí a motivaci se učit a šla výsledkově hrozně dolů. Měla velké problémy s matematikou, protože nestíhala souvislosti. I s maminkou i s tou žákyní jsme to řešili, poté jsme jednali s výchovnou komisí. Žákyně pořád slibovala, že se zlepší, že to bude zvládat. 7. ročník jsme tedy nějak dotáhli do konce, ale v těch výsledcích byl hrozný propad. No a v 8. třídě už začala mít i problémy psychické, nedokázala se zapojit v kolektivu a i docházka začala upadat. Kamarádky k ní změnily vztah, protože tím jak se nezapojovala, tak se prostě odloučily.

Žákyně 7. ročníku ZŠ, spíše introvertka, stydlivá, tichá, kolektiv pár kamarádek, vychovávana pouze matkou, nadprůměrné studijní výsledky, přihláška na gymnázium.

Neustále jsme tlačili na matku a zdůrazňovali důležitost a závažnost toho problému. Matka s dcerou navštěvovala lékaře a po zdravotní stránce se jí podařilo dát dohromady. Nějaké problémy ale měla, tak byla teda osvobozena z tělesné výchovy. Kvůli vysoké absenci dělala v prvním pololetí 8. třídy několik odložených klasifikací a ke konci 8. třídy se už krásně srovnala, snažila se včas dodělat všechny úkoly, které jsme jí zadali. Také byl velký posun, že začala komunikovat s učiteli ohledně toho, když potřebovala s látkou pomoct nebo dodělat nějaké ty úkoly.

Žákyně je teď v 9. ročníku, docházku má velmi pěknou a co se týče prospěchu tak se velmi zlepšila. Zvykla si, že když má s něčím problém, tak musí přijít za tím učitelem a řešit to. Jsme stále v úzkém kontaktu s matkou, když třeba dcera tvrdí, že jde k lékaři, tak to u matky ověřujeme a nevěříme pouze holce. Vždycky to musí být písemně, takže matka vždycky alespoň pošle SMS zprávu. Také dále navštěvuje výchovného poradce a školního psychologa, formou takových kontrol a monitorujeme, jestli je všechno pořádku. I já se vždycky o přestávce koukám a sleduju, jestli je v kolektivu zapojená, jestli si s někým povídá a tak.

3

The situation began when I witnessed the problematic behavior of a girl in the eighth grade. This situation lasted for almost three quarters of a year and in the end we did not manage to resolve it. The girl was part of a smaller class of around 25 children, and she was not the only one with problems. There was a group of three girls in the class who stuck together and she was one of them. Her behavior was fine until puberty hit and hormones began to affect her behavior. At that time, her parents, who were divorced or never married, did not behave properly. The girl lived with her father and grandmother, while her mother was not interested in her and did not communicate with her at all. In the seventh grade, the girl learned that her mother lives in Slovakia, has a new family and two small children with a new partner. This information, along with puberty, led to her becoming unmanageable. The grandmother tried to guide the girl, but she became her enemy. The girl ran away from home, did not respond to instructions at school and did what she wanted. For example, when she was tired, she would simply lie down on the bench and sleep, or she would read out loud to the whole class regardless of the teacher's reprimands.

As part of the solution, we tried to write an individual educational plan, but the girl did not go to the evaluation and made it clear in her words that she was not interested. She was unhappy and her reaction was to cause problems for everyone around her. She felt bad and tried to make others feel bad too.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

In the end, she was placed in a diagnostic institute, where she first commuted and later slept there. However, she ran away from there as well, and we saw her several times at the train station after school. The grandmother did not want the girl to be in an institution, but social services took over the case from the school and ordered her stay in the institution. The girl spent the last quarter of the eighth grade there without the possibility of going out, because she did not return after the weekends.

Cooperation with experts

The school tried to solve the situation, but neither the individual educational plan nor the reduced behavior grade did. In the end, the social service had to intervene, which has more powers, including working with the family, which the school cannot. The girl should now be in her third year of high school, but she no longer reports to us. Although we have met several times, he does not want to talk to us anymore. This case shows that the school has limited options and without the cooperation of the family and the will of the child, solving problems is very difficult.

Failure

8. třída ZŠ

Šikovná

Lhaní,Podvody,Záškoláctví,Ničení majetku

Mgr. Matematika, Fyzika

29

Situace začala v době, kdy jsem byl svědkem problematického chování dívky v osmé třídě. Tato situace trvala téměř třičtvrtě roku a nakonec se nám nepodařilo ji vyřešit. V sedmé třídě se dívka dozvěděla, že její matka žije na Slovensku, má novou rodinu a dvě malé děti s novým partnerem. Tato informace spolu s pubertou vedla k tomu, že začala být nezvladatelná. Babička se snažila dívku usměrňovat, ale stala se jejím nepřítelem. Dívka utíkala z domova, babičku vůbec neposlouchala, ve škole nereagovala na pokyny a dělala si, co chtěla. Například, když byla unavená, prostě si lehla na lavici a spala, nebo si vykládala nahlas na celou třídu bez ohledu na napomínání učitele.

Žákyně 8. třídy. Byla nadána, vyloženě jedničkářka. Ve třídě ji ze začátku brali normálně, ale časem se problémy začaly stupňovat a spolužáci se jí začali bát (př. bouchala je po hlavě pouzdrem). Jednalo se o méně početnou třídu, kolem 25 dětí. Ve třídě byly problémy i s jinými žáky. Byla tam trojice děvčat. Žákyně byla jednou z nich. Jedno z děvčat bývalo až do noci samo soma, jelikož její matka měla svůj obchůdek. Rodiče další z děvčat byli rozvedení a její matka si našla mladého přítele a na dívku neměla čas. U naší žákyě bylo vše v pořádku dokud nepřišla puberta. Bydlela s tatínkem a babičkou. Tatínek jezdil jako voják do válečných oblastí, takže s holčinou vůbec nebyl doma. Maminka o ni neměla vůbec zájem, ona se s mamkou vůbec nestýkala a ta holčina se nějak v sedmé třídě, ve vrcholu puberty, dozvěděla, že maminka bydlí na Slovensku, má dvě malé děti s novým partnerem a má vlastně novou rodinu. Nevím, jestli tatínek to před ní tajil nebo netajil, ale v každém případě se to nějak dozvěděla.

Sepsali jsme individuální výchovný plán. Nechodila na vyhodnocování, reagovala slovy “napište si tam, co chcete, mně je to jedno, já to stejně doma roztrhám, já na to kašlu”. Myslím ale, že byla svým způsobem nešťastná. Ragovala tak že dělala kolem sebe zle všem lidem. Dělala si co chtěla. Skončilo to tak, že nyla umístěna v rámci školního roku do diagnostického ústavu. Nejdříve tam jenom dojížděla, pak tam i spala. Utíkala ale odtamtud. Vložil se do toho OSPOD. Babička ji nechtěla dát do diagnostickéh ústavu, neboť ji bylo žákyně líto. OSPOD si ale nakonec převzal případ z rukou školy. Babička by spolupracovala, ale ta holka nechtěla – babičku nebrala jako autoritu.

Škole se situace nepodařila vyřešit. Výchovný plán nezabral, nezabrala snížená známka z chování a tady jsme to nepořešili, až se do toho vložil OSPOD. Ten žákyni soudně nařídil pobyt v diagnostickém ústavu. Žákyně v ústavu neměla vycházky, nechodila na víkend domů, byla tam zavřená, protože když ji pustili na víkend domů, tak nebyli schopni ji po víkendu vrátit zpět. Dívka nyní by měla být ve třetím ročníku střední školy. Když ji občas potkám tak se ke mě už nehlásí. Třídě se ulevilo, jakmile v deváté třídě nenastoupila.

3

The end of the school year was approaching, I was then a class teacher in the 9th grade. At the end of April, a colleague came to me asking if I had noticed any unusual behavior in the student. It was an alleged disturbance in class. Nothing like this happened in my classes before. Asking about the student's behavior, I gradually went around the other colleagues to find out if it happens in other classes as well. A few of them told me they noticed this behavior too. So I started to pay more attention to the student. After about a week, the student started to disturb my lessons as well, he stopped completing the assigned tasks. For example, it was always enough to call him by name and he stopped this behavior and worked in an exemplary manner for the rest of the class. Once in my class, even after being reprimanded, the problematic behavior continued.

She was a ninth-grade student who, throughout her studies at the 2nd level, was among the talented and interested in education. She regularly participated in school events and competitions across subjects. She was rather quiet and very honest in class. She was talkative among her friends, but she didn't have many. During the period when her disruptive behavior was being addressed, she also had a few changes in her appearance. She cut and dyed her hair and changed her dressing style.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

At first, I began to pay close attention to all the unusual behavior. For more information, I really bypassed most of the teachers who taught the student. Thanks to this, I had the opportunity to notice specific manifestations better. Since it was always enough to reprimand the student once and his disruptive behavior only lasted for a short time, there was no reason to deal with it further. However, after about 2 weeks, the situation still did not improve and he even repeatedly interrupted the English class I was teaching. I warned him twice, the third time I didn't respond. It seemed to me that he was somewhat confused by this reaction. When the class ended, I asked him to come to my office for a while after lunch. I deliberately chose a time when no other teacher was in the office and the interview could be confidential. The student admitted that his behavior was caused by the fact that he liked a classmate and he wanted to impress her. Allegedly, she didn't pay attention to him as much as he would have liked and that's why he tried it by disruptive behavior in class, because when the teacher warned him, the classmate turned to him and noticed him. I listened to the student, consoled him, and together we came to the conclusion that interrupting is not a suitable method to interest a classmate.

Interview, Warning

This resolved all unwanted behavior and did not reoccur.

Longterm success

15, 9. třída

Fotografování, hra na housle

Mgr., AJ, NJ

9

Blížil se konec školního roku, byla jsem tehdy třídní učitelka v 9. třídě. Na konci dubna za mnou přišel kolega s dotazem, zda jsem si nevšimla nezvyklého chování u žáka. Jednalo se o údajné vyrušování v hodině. V mých hodinách se nic takového před tím nedělo. S dotazem na chování žáka jsem postupně obešla i ostatní kolegy, abych zjistila, jestli se to děje i v jiných hodinách. Pár z nich mi sdělilo, že si tohoto chování také všimli. Začala jsem si tedy žáka více všímat. Zhruba po týdnu začal žák vyrušovat i v mých hodinách, přestal plnit zadané úkoly. Vždy ho stačilo například jen oslovit jménem a s tímto chováním přestal a po zbytek hodiny vzorně pracoval. Jednou v mé hodině i po napomenutí problematické chování pokračovalo.

Jednalo se o žákyni deváté třídy, která po celou dobu studia na 2. stupni patřila mezi studenty talentované a se zájmem o vzdělání. Pravidelně se účastnila školních akcí a soutěží napříč předměty. Ve vyučování byla spíše tichá a velmi poctivá. V kruhu svých přátel byla upovídaná, ale mnoho jich neměla. V období, kdy se řešilo její rušivé chování u ní nastalo i pár změn v jejím vzhledu. Ostříhala si a obarvila si vlasy a změnila svůj styl v oblékání.

Nejprve jsem si začala pořádně všímat veškerého nezvyklého chování. Pro více informací jsem opravdu obešla většinu vyučujících, kteří žáka učili. Díky tomu jsem měla možnost si lépe všímat konkrétních projevů. Jelikož žákovi vždy stačilo jednou napomenout a jeho rušivé chování trvalo jen krátce, nebyl důvod to více řešit. Ovšem po přibližně 2 týdnech se situace stále nezlepšovala a dokonce během hodiny angličtiny, kterou jsem učila, vyrušoval opakovaně. Dvakrát jsem ho napomenula, po třetí jsem nereagovala. Zdálo se mi, že ho tato reakce poněkud zmátla. Když hodina skončila, poprosila jsem ho, aby se za mnou po obědě na chvilku zastavil do kabinetu. Schválně jsem vybrala čas, kdy v kabinetu žádný jiný učitel nebyl a rozhovor tak mohl být důvěrný. Žák se přiznal, že jeho chování bylo způsobené tím, že se mu líbila spolužačka a on ji chtěl zaujmout. Údajně si ho nevšímala tak, jak by on chtěl a proto to zkoušel rušivým chováním ve třídě, jelikož při napomenutí učitelem se na něj spolužačka otočila a všimla si ho. Žáka jsem vyslechla, utěšila ho a společně jsme došli k tomu, že vyrušování není vhodná metoda, jak spolužačku zaujmout.

Tímto se veškeré nežádoucí chování vyřešilo a už se neopakovalo.

3

Even before the beginning of the year, I was less afraid of the arrival of a student who comes from abroad. When I talked to his kindergarten teachers, they said that he is smart, can learn everything, and will soon catch up with the other children in everything. Since the boy comes from Ukraine, I also had to prepare a little, I learned a few basic words in Ukrainian to make his arrival at the Czech school at least a little easier. But I was in for a big shock on the first of September, the boy came to school, he didn't have any aids, even though his family received a list of aids, but most of all he didn't know a word of Czech. However, I still tried to integrate the student among other students. But since Honza did not understand anything, he began to annoy and distract the other pupils; beating them, he still just wanted to play, dropping things on the ground. I had to start solving this situation, because it was 1st grade, which is very important for children and it is a big leap in life for them.

The student is 6 years old, so he is younger than most of the children in the class, he is perceptive, but I see symptoms of ADHD in him. Other children in the class try to do what I tell them and what they have, they are receptive and want to learn new things.

Physical aggression, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons

wasn't sure how to solve this problem, teaching a foreigner who doesn't know a word of Czech, I've never met in my career. I didn't want the boy to disturb and harass the other children, the children tried to help him themselves, but the boy didn't even listen to them and refused to help, preferring instead to throw the children's case off the table. I started to solve the problem in more depth, I called the nurse at the school, with whom he lives, I tried to explain to her that the student must also be taught Czech at home. The next day, the student brought a cell phone to school, I read in the diary that he said he had it on a translator so he could communicate with the class, of course it didn't help, and the student played games on this phone the whole lesson. That's why I decided that it can't go on like this, I met with our school counselor and the headmistress of our school and introduced them to this problem, we agreed that the student must go back to kindergarten because he is not yet mature enough , both mentally and in age, to come to our school. So I called the kindergarten from which he came to our school, but there they told me that they did not want the student back, because just as he misbehaved at school, he also misbehaved in kindergarten. That's why I called other kindergartens in our immediate vicinity, they told me the same thing, that they can't work with a child who doesn't speak Czech.

Working with the collective, Cooperation with experts

It follows that the situation was not resolved in any way, the student was not wanted anywhere, so he stayed at our school. He continues to distract the children and the language barrier is not getting too thin, but his sister is interested in his education and therefore signed him up for a Czech language course for children, so we'll see if this will improve the situation at least a little. I think that I tried to solve this problem correctly, as I should, but the result was not satisfactory and I am still not satisfied with it to this day, even though I actually feel sorry for the student.

Failure

6 let, 1. třída ZŠ

Zájmy žáka nejsou učitelce známy

Mgr., Učitelství pro 1. stupeň základní školy

32 let

Už před začátkem roku jsem měla menší strach z příchodu žáka, který pochází ze zahraničí. Když jsem mluvila s jeho učitelkami ze školky, tvrdily, že je šikovný, všechno se zvládne doučit, a brzy ve všem dožene ostatní děti. Jelikož chlapec pochází z Ukrajiny, přišla i z mé strany menší příprava, naučila jsem se pár základních slov v ukrajinštině, abychom mu příchod do české školy alespoň trochu ulehčila. Prvního září mě ale čekal velký šok, chlapec přišel do školy, neměl žádné pomůcky, i když seznam pomůcek jeho rodina dostala, ale hlavně neuměl ani slovo česky. Snažila jsem se ale i přesto žáka mezi ostatní žáky začlenit. Jelikož ale ničemu Honza nerozuměl, začal ostatní žáky obtěžovat a rozptylovat; mlátit je, stále si chtěl jen hrát, shazoval věci na zem. Tuto situaci jsem musela začít řešit, jelikož se jednalo o 1. třídu, která je pro děti velmi důležitá a je to pro ně velký životní skok.

Žák je 6 let, je tedy mladší než většina dětí ve třídě, je vnímavý, vidím u něj ale příznaky ADHD. Ostatní děti se ve třídě snaží se dělat to, co jim řeknu a to, co mají, jsou vnímavé a chtějí se učit novým věcem.

Nebyla jsem si jistá, jak tento problém vyřešit, s výukou cizince, který neumí česky ani slovo, jsem se za svou kariéru ještě nesetkala. Nechtěla jsem, aby chlapec ostatní děti rušil a obtěžoval, děti se mu samy snažily pomáhat, chlapec však ani je nevyslechnul a pomoc odmítal, raději za to shodil dětem pouzdro ze stolu. Problém jsem začala řešit více do hloubky, zavolala jsem si do školy sestru, u které bydlí, snažila jsem se jí vysvětlit, že musí žáka učit česky i doma. Druhý den přinesl žák do školy mobil, v deníčku jsem se dočetla, že prý ho má na překladač, aby se třídou mohl komunikovat, samozřejmě to nepomohlo, a žák celé vyučování hrál na tomto telefonu hry. Proto jsem se rozhodla, že takto to dál nejde, setkala jsem se s naší školní poradkyní a paní ředitelkou naší školy a seznámila je s tímto problémem, shodly jsme se na tom, že se musí žák vrátit zpět do školky, protože není ještě dosti vyspělý, jak mentálně, tak i věkem, aby k nám do školy chodil. Zavolala jsem tedy do školky, ze které k nám do školy přišel, tam mi ale řekli, že žáka zpět nechtějí, protože stejně jako vyváděl ve škole, vyváděl i ve školce. Zavolala jsem proto i do dalších školek, které se nachází v našem nejbližším okolí, řekli mi totéž, že s dítětem, které nemluví česky nemohou pracovat.

Z toho vyplývá, že se situace nijak nevyřešila, žák nebyl dá se říct, nikde chtěný, zůstal proto u nás ve škole. I nadále rozptyluje děti a jazyková bariéra se příliš netenčí, jeho sestra má ale zájem o jeho vzdělání a přihlásila ho proto na kurz češtiny pro děti, tak uvidíme, jestli se tímto situace alespoň trochu zlepší. Myslím si, že jsem se tento problém snažila řešit správně tak, jak bych měla, výsledek ale nebyl uspokojivý a dodnes s ním nejsem spokojená, i když je mi vlastně žáka líto.

3

At the beginning of the school year, I distributed English language school textbooks. The children had a week to ask their parents to wrap their textbooks at home. Parents and children were used to this situation and knew it from previous grades and from other subjects. In the second lesson, half of the children were wrapped, and in the third, all the children except for one pupil.

The student is popular in his class. He often shouts during class and has no shortage of funny remarks to make the class laugh. He sits with his friend who supports him in his pranks and often joins him.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

When even at the end of the second week of classes, the student did not have his textbook wrapped, I threatened him that he would not participate in games in my classes until he wrapped his textbook. The class also included a classical game at the end of the lesson, which the student did not participate in. The student did not show any defiance throughout the game and accepted the whole situation calmly. He was sitting on a bench and reading from a textbook for a while. When he was attracted by the activity of children playing, he looked on with a smile and commented on funny situations. The punishment didn't even move him and he didn't show any outward emotion. This type of punishment was not effective at all, and the student brought an unwrapped textbook to the next lesson. I lost my temper and reprimanded the student out loud: "I really don't like this anymore." You were clearly given the task, like the others, to cover the textbook. Then at the end of the year, I won't be looking at that dirty, shabby book with donkey's horns. That book is not yours. After you, other children will have it next year. You wouldn't like it either if you got an ugly book at the beginning of the year. If you don't wrap it in the next hour, I'll wrap it in newspaper for you!

Disrespectful communication, Warning

By the next lesson, the student brought a wrapped textbook. In retrospect, I wondered why the threat of wrapping it in newspaper had worked. At first I thought it was because he was ashamed of such a textbook. But the student didn't care much about how his things looked. But now that I say it out loud, it occurs to me that it didn't have to be a threat with the newspaper, but because I explained to him why he had to do the given thing. I don't know how it was with the student in the next lessons and in the next year, so I can't say whether this situation with the unwrapped textbook was repeated with other teachers.

Longterm success

10 let, 5. ročník

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní,Rušení výuky,Potřeba pozornosti

Mgr. Anglický jazyk

16

Na začátku školního roku jsem rozdala školní učebnice Anglického jazyka. Děti měly týden na to požádat své rodiče, aby jejich učebnice doma obalili. Rodiče i děti byli na tuto situaci zvyklí a znali ji z předchozích ročníků i z ostatních předmětů. Na druhé hodině měla půlka dětí obaleno a na té třetí už všechny děti kromě jednoho žáka.

Žák je ve své třídě oblíbený. Často při hodinách vykřikuje a nemá nouzi o vtipné poznámky, které třídu rozesmějí. Sedí se svým kamarádem, který ho v šaškování podporuje a často se k němu přidává.

Když ani na konci druhého týdne výuky neměl žák učebnici obalenou, pohrozila jsem mu, že se na mých hodinách nebude účastnit her, dokud si učebnici neobalí. Hodina proběhla i s klasickou hrou na konci vyučování, které se žák nezúčastnil. Žák po celou dobu hry nedal najevo žádný vzdor a celou situaci přijal s klidem. Seděl v lavici a chvíli si četl z učebnice. Když ho upoutal ruch dětí při hře, s úsměvem přihlížel a komentoval vtipné situace. Trest s ním ani nehnul a navenek neprojevil žádné emoce. Tento druh trestu nebyl vůbec účinný a žák na další hodinu přinesl znovu neobalenou učebnici. Ztratila jsem nervy a žáka nahlas pokárala: „Tohle už mě vážně nebaví. Dostal jsi jasně za úkol, stejně jako ostatní, si tu učebnici obalit. Nebudu pak na konci roku koukat na tu umazanou, ošuntělou knihu s oslíma rohama. Ta kniha není tvoje. Po tobě ji budou mít další děti příští rok. Tobě by se taky nelíbilo, kdybys na začátku roku dostal ošklivou knihu. Jestli si ji do příští hodiny neobalíš ty tak ti ji já obalím do novin!

Do další hodiny přinesl žák obalenou učebnici. Zpětně jsem přemýšlela, proč výhružka obalením novinami zafungovala. Nejprve jsem myslela, že to bylo tím, že by se styděl za takovou učebnici. Jenže žákovi zrovna moc nezáleželo na tom, jak jeho věci vypadají. Ale teď když to říkám nahlas, tak mě napadá, že to nemuselo být výhružkou novinami, ale tím, že jsem mu vysvětlila proč má danou věc udělat. Nevím, jak to bylo s žákem v dalších hodinách a v dalším ročníku, tak nemůžu říct, zda se tato situace s neobalenou učebnicí opakovala i u jiných vyučujících.

3

The student did not participate in classes, refused to complete assignments and participate in group work. He often left class to go to the bathroom and did not return for the rest of the class. He did not enjoy the classes and had no motivation to learn new things. He did not disturb others, but refused to participate in any project.

The student is able to devote a lot of work, effort and attention to the work he enjoys. He likes to restore antique clocks and has been doing it for a long time and excels at it. It is his only and strongest hobby. Not a single subject is devoted to his interests, and for that reason he has no need or motivation to participate in class activities. His classmates had no influence on his situation.

Lying and cheating, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The guide always treated the student in a respectful way and gave him possible teaching alternatives that would be fun for him and integrate him into the group. The student repeatedly rejected or accepted alternatives and then did not perform the agreed work. He repeatedly made excuses and invented reasons why he couldn't participate in classes or why he didn't complete assigned tasks.

Support, Interview

No change took place. The student continues to have individual conversations with guides and repeatedly does not participate in teaching and learning.

Failure

12

Restaurovaní starožitných hodin. Podrobný popis

PAS – porucha autistického spektra,Porucha autistického spektra,Atypický autismus,Dětský autismus,Autismus,Lehká forma autismu,Náběh na Aspergerův syndrom

Lhaní

Mgr

6. rok

Žák se neúčastnil výuky, odmítal plnit úkoly a zapojovat se do skupinových prací. Často odcházel z výuky na toaletu a po zbytek hodiny se nevrátil. Hodiny ho nebavily a neměl motivaci se novým věcem učit. Nevyrušoval ostatní, ale odmítal se účastnit jakéhokoliv projektu.

Žák je schopný věnovat práci, která ho baví, mnoho práce, úsilí a pozornosti. Rád restauruje starožitné hodiny a věnuje se tomu dlouhodobě a exceluje v tom. Je to jeho jediný a nejsilnější koníček. Ani jeden předmět se nevěnuje jeho zájmům a z toho důvodu nemá potřebu ani motivaci se podílet na aktivitách v hodinách. Spolužáci neměli na jeho situaci vliv.

Průvodce se k žákovi choval vždy respektujícím způsobem a dával mu možné alternativy výuky, která by ho bavila a začlenila ho do skupiny. Žák alternativy opakovaně odmítal nebo přijal a poté neprovedl dohodnutou práci. Opakovaně se vymlouval a vymýšlel důvody, proč se nemohl výuky účastnit, nebo proč nevypracoval zadané úkoly.

Žádná změna se neuskutečnila. Žák má individuální rozhovory s průvodci i nadále a opakovaně se neúčastní výuky a učení.

3

The situation developed right from the beginning of the lesson, when his only intention was to disrupt the lesson. His classmates supported him in this and helped his game to continue until the end of the lesson. One of them always started something and another developed it, so that the teaching was constantly interrupted by their inputs.

The students were cool and fairly bright, but they thought they were better than they really were and showed it by making arrogant remarks.

Verbal disruption of lessons

Communication with them mostly took place after class in the form of arrangements and recommendations, but in most cases it failed.

Interview

The arrangement worked for a while, but then it slipped back into the same mode, maybe after a month. It worked for a month and then it needed to be worked on because they weren't able to keep the agreement.

Shortterm success

17 let, septima (3. ročník SŠ a 7. ročník osmiletého gymnázia)

počítačové hry

Podvody

Mgr., Anglický jazyk a Hudební výchova

17

Situace se vyvíjela hned ze začátku hodiny, kdy jeho jediným záměrem bylo vyrušovat výuku. Spolužáci ho v tom podporovali a pomáhali, aby jeho hra pokračovala až do konce hodiny. Vždy někdo z nich něčím začal a další to rozvinul, aby výuka byla neustále narušená jejich vstupy.

Žáci byli v pohodě a poměrně dost bystří, ale mysleli si, že jsou lepší, než ve skutečnosti byli, a dávali to najevo arogantními poznámkami.

Komunikace s nimi probíhala většinou po vyučovací hodině formou domluvy a doporučení, ale ve většině případů selhávala.

Domluva chvilku fungovala, ale poté to zase sklouzlo do stejného režimu, třeba po měsíci. Měsíc to fungovalo a pak byla potřeba na tom zapracovat, protože nebyli schopni dohodu dodržet.

3

joined the class as a crowd for a sick colleague. At this time, I was already receiving an old-age pension and helped out at school as needed. I didn't know the children more or less, I was only made aware of pupils with SEN. From the beginning, one student had a negative attitude towards me, he did not pay attention to any of my instructions, he ignored the work instructions. This pupil is with the third level of support measure, but the support measure was not granted to him, it was granted to another pupil. In physical education class, there was a conflict between a pupil with an approved support measure and this pupil. The one with the granted measure pushed the other. He got angry, started screaming, flailing his arms and legs around him and kicking me as well. Although I was informed that the student reacts negatively to a raised voice and reprimand, I could not help myself and after a whole day of reprimanding, I started shouting at him. At that moment he turned and ran to the other end of the gym. There he got up and refused to continue communicating with me, refused to return to the classroom, his head was down. Since there were other students in the gym, the teacher's assistant took over the problematic student and I led the other students back to the classroom. After about 60 minutes, the teaching assistant brought the problematic pupil to the classroom, after entering the classroom the pupil hid under the desk and refused to climb out. I phoned the student's mother and informed her about the situation. During the conversation with the mother, the mother offered me literature dealing with ADHD and SVP, which describes the problems of those children. I angrily told her that I didn't need any books and that her son had no business in this school. After that, my mother refused to talk to me any further and went to solve the situation with the school principal.

There are a total of 16 pupils in the class, a teacher's assistant works in it. In the class, there are four students with third-level support measures (2 students with behavioral disorders, 1 student with learning disabilities, 1 female student with a mild cerebral disability) and three students with second-level (specific learning disabilities).

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Violation of classroom/school rules

The incriminated situation arose during a physical education lesson and its resolution took place in the following two lessons. During a physical education lesson, student J. pushed another student, who got angry and started waving his arms and legs around. At that moment I came to them and tried to find out what happened. In the following interview, the teacher is denoted by the letter 'U', the pupils by the letters 'A' and 'J', the teacher's assistant by 'B'. U: 'What happened baby?' A: 'J. he pushed me.' J: 'But by mistake, I didn't want to.' A: 'That's not true, you keep pushing me.' J: 'But it was really a mistake, I really didn't want to.' U: 'So can you tell me who started it?' The other children shouted at this and rather supported the version of pupil J., which upset pupil A. When I turned to pupil A. saying that perhaps not much had happened, he kicked me. U: 'You're not serious, what are you doing? I'm calling my parents right now.' A. ran to the other side of the gym. U: 'Come back immediately. didn't you hear me I'm telling you, go back!' A. squatted in the corner of the gym and stared at the wall and did not react. U: 'A., come back. How many times do I have to repeat that to you?' The next few minutes passed in a similar vein. A. did not respond to any instructions, so I handed him over to B. and went to class with the other children. After about an hour, B. and pupil A. came to class. I greeted him with the words: U: 'Well, have you calmed down? Please sit down and finish writing the notes from the board.' At this moment, pupil A. hid under the bench and refused to climb out. U: 'A. get out now, do you think I'm only in charge of you?' B. tries to calm the situation. B.: 'A., come on, climb up and we'll look at it together. I'll help you with that.' B. tried several times to get A. to get out from under the bench, but he still did not respond. The end of the lesson was approaching, I took the other students to lunch and went to call the mother of student A.

Disrespectful communication, Transfer of student, Warning

The mother immediately came to the school. A. curled up in his mother's arms, he did not communicate with his mother, he just let himself be behaved. I again described the situation to my mother. She constantly convinced me that A. was unable to respond adequately and recommended specialist literature. I answered her that after so many years of practice I don't need to study anything new. In my opinion, her son is ill-mannered, does not respect authority and cannot respond appropriately to conflicts with classmates. My mother and I could not find a common solution, and I passed the solution to the school principal. At the same time, I ended the group for an absent colleague, and I have no interest in returning to school as a teacher in the future either. I believe that I can't handle working with students with problems because I like order and order and these students are not able to respect my principles.

Failure

10 let, 4. ročník

není mi známo, třída jsem učila pouze krátkou dobu

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Lhaní

VŠ – Mgr., 1. stupeň

37

Nastoupila jsem do třídy jako zástup za nemocnou kolegyni. V této době jsem již pobírala starobní důchod a ve škole jsem dle potřeby vypomáhala. Děti jsem více méně neznala, pouze jsem byla upozorněna na žáky s SVP. Od počátku se jeden žák vůči mně stavěl negativně, nedbal jakýchkoliv mých pokynů, ignoroval instrukce k práci. Tento žák je žák s 3. stupněm podpůrných opatření, ale podpůrné opatření mu nebylo přiznáno, bylo přiznáno k jinému žákovi. V hodině tělesné výchovy došlo ke konfliktu tohoto žáka se žákem s přiznaným podpůrným opatřením. První jmenovaný žák strčil do druhého. Ten se rozzlobil, začal křičet, máchat rukama a nohama kolem sebe a během toho kopl i do mne. Ačkoliv jsem byla informována, že žák negativně reaguje na zvýšený hlas a výtku, neudržela jsem se a po celodenním napomínání jsem na něj začala křičet. V tu chvíli se otočil a rozběhl se na druhý konec tělocvičny. Tam si stoupl a odmítal se mnou nadále komunikovat, odmítal se vrátit do třídy, hlavu měl sklopenou. Vzhledem k tomu, že v tělocvičně byli další žáci, převzala žáka asistentka pedagoga a já jsem odvedla ostatní žáky zpět do třídy. Po cca 60 minutách přivedla asistentka pedagoga žáka do třídy, po vstupu do třídy se žák schoval pod lavici a odmítal vylézt. Zatelefonovala jsem matce žáka a informovala ji o vzniklé situaci. Při rozhovoru s matkou mi matka nabízela literaturu zabývající se ADHD a SVP, která popisuje problematiku těch dětí. V rozčilení jsem jí sdělila, že žádnou knihu nepotřebuji a že její syn nemá v této škole co dělat. Matka se poté se mnou odmítla dále bavit a šla řešit situaci s ředitelkou školy.

Ve třídě je celkem 16 žáků, pracuje v ní asistentka pedagoga. Ve třídě jsou čtyři žáci s podpůrným opatřením třetího stupně (2 žáci s poruchami chování, 1 žák s poruchami učení, 1 žákyně s lehkým mozkovým postižením) a tři žáci se stupněm druhým (specifické poruchy učení).

Inkriminovaná situace vznikla během hodiny tělesné výchovy a její řešení probíhalo v následujících dvou vyučovacích hodinách. Během hodiny tělesné výchovy strčil žák s přiznaným AP druhého žáka, kterého to nazlobilo a začal kolem sebe máchat rukama a nohama. V tu chvíli jsem za nimi přišla a snažila se zjistit, co se stalo. V následujícím rozhovoru je vyučující označována písmenem 'U', žák bez AP písenem 'A' a žák s přiznaným AP písmenem 'B', asistentka pedagoga 'AP'. U: Co se stalo děcka? A: B mě strčil. B: Ale omylem, jsem nechtěl. A: To není pravda, ty mě furt strkáš. B: Ale to fakt bylo omylem, já fakt nechtěl. U: Tak můžete mi říct, kdo si teda začal? Do toho vykřikovaly ostatní děti a spíše zastávaly verzi žáka B, což rozčílilo žáka A. Když jsem se na žáka A obrátila s tím, že se snad tak moc nestalo, kopl mě. U: To snad nemyslíš vážně, co si to dovoluješ? Hnedka volám rodičům. Žák A se rozběhl na druhou stranu tělocvičny. U: Vrať se okamžitě zpátky. Neslyšels mě? Říkám ti, vrať se zpátky! Žák A si dřepnul do rohu tělocvičny a koukal do zdi a nereagoval. U: A, pojď zpátky. Kolikrát ti to mám opakovat? V podobném duchu probíhalo následujících několik minut. Žák A nereagoval na jakékoliv pokyny, předala jsem ho tedy AP a s ostatními dětmi odešla do třídy. Po cca hodině přišla AP s žákem A do třídy. Přivítala jsem ho slovy: U: No, tak už ses uklidnil? Koukej si sednout a dopsat si zápis z tabule. V tuto chvíli se žák A schoval pod lavici a odmítal vylézt. U: A hned vylez, myslíš si, že tu mám na starosti jen tebe? AP se snaží uklidnit situaci. AP: A, pojď, vylez a koukneme se na to spolu. Já ti s tím pomůžu. AP se několikrát snažila žáka A přimět k tomu, aby zpod lavice vylezl, ale ten stále nereagoval. Blížil se konec vyučování, odvedla jsem ostatní žáky na oběd a šla volat matce žáka A. AP zůstala ve třídě s žákem A. Po mém odchodu ze třídy žák A vylezl a dle slov AP začal zcela normálně komunikovat.

Matka okamžitě přijela do školy. Žák A se schoulil matce v náručí, s matkou nekomunikoval, jen se nechal chovat. Matce jsem znovu popsala vzniklou situaci. Ta mne neustále přesvědčovala, že A. nedokáže adekvátně reagovat a doporučila mi odbornou literaturu. Odpověděla jsem jí, že po tolika letech praxe nepotřebuji nic nového studovat. Její syn je dle mého názoru nevychovaný, nerespektuje autoritu a nedokáže přiměřeně reagovat na konflikty se spolužáky. S matkou jsme nenašly společné východisko a řešení jsem předala ředitelce školy. Zároveň jsem ukončila zástup za nepřítomnou kolegyni a ani do budoucna již nemám zájem vrátit se jako vyučující do školy. Domnívám se, že nezvládám práci se žáky s problémy, protože mám ráda řád a pořádek a tito žáci nejsou schopni moje zásady respektovat.

3

It repeats itself over and over again, right from the start. Questions like 'What's in it for me?' / 'What do I need it for?' / 'Why do I have to do this?' One would say that they are old enough to know that such questions are of no use to them. I was in sixth grade, the introductory class, I explain to them, as always at the beginning of the year, what they need for textbooks, notebooks, aids and how everything will work between us in general. The class is a little noisier and less orderly, but I've gotten used to the constant quieting down. It just doesn't freak me out anymore. In the almost constant noise, I tell them that they have four quarterly assignments this year. Last year they only had two, and that was always in the semester, because within the framework of distance education it would be an almost superhuman task to write one with them every quarter. Of course, this announcement of mine will be met with a wave of criticism from the whole class. At that moment it comes, the one student famous for this question in my subjects: ... I continue with my introductory lesson, I show them the thematic plan. 'Sometime around half term we'll get to functions - linear functions, powers, linear functions, exponentials, logarithmics... that'll be fun... Yes?' 'Teacher, may I ask?' 'Ask me.' 'I would like to know what we need this for, what we will use it for.'

The student just keeps asking such stupid questions, it goes on and on. They all revolve around what a certain thing will do for him, or why he has to learn it. He has been like this since elementary school (6th year of primary school), he had such questions even then and it still hasn't left him. Otherwise, of course, he's not stupid, I don't understand his questions all the more. He is such an ordinary student, he mainly excels in these questions, but not so much in knowledge.

Verbal disruption of lessons

The student asked the question: 'And why? What is it good for?' after so many years of practice, such a question no longer annoys me, but even so, I'm sick of it. I answer him: 'I thought you were old enough not to ask such stupid questions.' That got rid of him for a while, yes, just for a while. 'Sometime around half term we'll get to functions - linear functions, powers, linear functions, exponentials, logarithmics... that'll be fun... Yes?' 'Teacher, may I ask?' 'Ask me.' 'I would like to know what we need this for, what we will use it for.' 'Again? So you might not use it for anything, but your classmates who want to study mathematics definitely need it. Anyway, mathematics develops logical thinking, so at least it can be useful for you and I don't want to talk about it anymore, what's the point.'

Disrespectful communication, Interview

He didn't ask anything like that for the rest of the class, but I don't think he'll stop completely, I expect a question like that again next class. If only for the reason that this was not the first time and it is repeated almost regularly.

Failure

Sexta (druhý ročník SŠ), 16

neznámé

Neukázněnost,Nedbalost,Lenost

VŠ, Anglický jazyk a matematika

17

Opakuje se to pořád dokola, už od primy. Otázky typu 'K čemu mi to je?' / 'Na co to potřebuju?' / 'Proč to musím dělat?' To by člověk řekl, že už jsou dost starý na to, aby věděli, že jim takový otázky k ničemu nejsou. Byla jsem v sextě, úvodní hodina, vykládám jim, jako vždy na začátku roku, co všechno potřebují za učebnice, sešity, pomůcky a jak celkově bude všechno mezi námi fungovat. Třída je to trochu hlučnější a méně spořádaná, ale už jsem si na to neustálý utišování zvykla. Už mě to prostě nevyvede z míry. V tom takřka neustálém hluku jim sděluji, že je tento rok čekají čtyři čtvrtletní práce. Minulý rok měli jenom dvě a to vždy v pololetí, protože v rámci distanční výuky by byl takřka nadlidský úkol psát s nimi jednu každé čtvrtletí. Toto moje oznámení se samozřejmě shledá s vlnou kritiky ze strany celé třídy. V tu chvíli to přichází, ten jeden žák touto otázkou v mých předmětech pověstný: ... Pokračuji dál se svojí úvodní hodinou, ukazuji jim tematický plán. 'Někdy kolem pololetí se dostaneme k funkcím - lineární funkce, mocninné, lineárně lomené, exponenciální, logaritmické... to bude teprve zábava... Ano?' 'Paní učitelko, můžu se zeptat?' 'Tak se ptej.' 'Já bych chtěl vědět, k čemu tohle potřebujeme, k čemu to využijeme.'

Žák se prostě pořád ptá na takové hloupé otázky, je to pořád dokola. Všechny se točí okolo toho, k čemu mu určitá věc bude, nebo proč se ji musí učit. Takovýhle je už od primy (6. ročník ZŠ), už tehdy měl takové otázky a pořád ho to neopustilo. Jinak samozřejmě není hloupý, o to víc nechápu tyhle jeho otázky. Je to takový obyčejný student, vyniká hlavně těmito otázkami, ale znalostmi zas tak moc ne.

Žák položil otázku: 'A proč? K čemu je to dobrý?' taková otázka už mě po tolika letech praxe nerozčílí, ale i přesto už jí mám po krk. Odpovídám mu: 'Myslela jsem, že už jsi dostatečně velkej na to, aby si se takhle hloupě neptal.' Tím jsem se ho na chvíli zbavila, ano, jenom na chvíli. 'Někdy kolem pololetí se dostaneme k funkcím - lineární funkce, mocninné, lineárně lomené, exponenciální, logaritmické... to bude teprve zábava... Ano?' 'Paní učitelko, můžu se zeptat?' 'Tak se ptej.' 'Já bych chtěl vědět, k čemu tohle potřebujeme, k čemu to využijeme.' 'Už zase? Tak ty to třeba pak nevyužiješ k ničemu, ale rozhodně to potřebují tvoji spolužáci, kteří se chtějí věnovat matematice. Každopádně matematika rozvíjí logický myšlení, takže k tomuhle ti to alespoň může být a už se o tom nechci bavit, k čemu co pořád je.'

Po zbytek hodiny už se na nic podobného nezeptal, ale nemyslím si, že by s tím přestal úplně, očekávám takovou otázku zase příští hodinu. Už jen z toho důvodu, že tohle nebylo poprvé a opakuje se takřka pravidelně.

3

For a long time, I observe that students do not pay enough attention to the space around them. That's why I decided to focus a two-hour class in the second year of high school on just that, and I used the artistic period of Dadaism for it. First, I presented the basic information in the class, and then I gave them an art task - walk around the school and create Dadaist works from the school interior. For each one, the students then made a label with the name and duration of the exhibition, which they determined themselves.

Students created various works, for example they put a chair on a machine and called it 'modern sitting', or they flipped the school bulletin board. However, one group of students took the task very seriously and risked their lives for it. She climbed onto the roof to place chairs in the open windows. It resulted in beautiful images and very high quality work, but when I learned what preceded the creation, I broke into a sweat. I realized that I did not sufficiently specify the defined space for work and also did not remind the principles of safety. Pupils are not problematic in the long term. They achieve above average results and are very creative. It can even be identified at first glance, because their hobby is, among other things, fashion. They are unmissable in the classroom and definitely stand out. However, they have no quarrel with anyone. The class as a whole works very well. When working together in my classes, they cooperate well and create very unique works.

Violation of classroom/school rules

decided to tackle the problem separately from the rest of the group first. I explained to the students that although their work is good, it is not possible for them to go beyond the school rules and safety principles for it. The students looked understanding. We then presented the results together in class. I demonstrated safety principles on their pictures and explained to the team that such behavior must not be repeated. However, I take it as my failure, it was a really risky situation that might not have turned out well.

Working with the collective

After the incident, we had a little laugh about it together and promised each other that we would all be more careful about not breaking the school rules and about our own safety in the next work. It's hard to say what time will bring, since it was our last hour, but I trust that nothing like this will happen again. However, the pictures are really good.

Longterm success

2. ročník gymnázia

sport, móda

biologie, výtvarná tvorba pro střední školy

osm let

Delší dobu pozoruji, že si studenti dostatečně nevšímají prostoru kolem sebe. Rozhodl jsem se proto zaměřit dvouhodinovku ve druhém ročníku gymnázia právě na to a využil jsem k tomu umělecké období dadaismu. Nejprve jsem ve třídě odprezentoval základní informace a následně jsem jim zadal výtvarný úkol – projděte se po škole a vytvořte ze školního interiéru dadaistická díla. Ke každému potom studenti vyrobili štítek s názvem a dobou trvání výstavy, kterou si sami určili.

Studenti tvořili nejrůznější díla, například posadili židli na automat a nazvali to 'moderním posedem', či přeházeli školní nástěnku. Jedna skupina žáků však vzala úkol velmi vážně a nasadila pro něj vlastní život. Vylezla na střechu, aby mohla umístit židle do otevřených oken. Vznikly z toho nádherné snímky a velmi kvalitní práce, avšak když jsem se dozvěděl, co tvorbě předcházelo, polil mě pot. Uvědomil jsem si, že jsem dostatečně nespecifikoval vymezený prostor pro práci a také nepřipomněl zásady bezpečnosti. Žáci nejsou dlouhodobě problémoví. Dosahují nadprůměrných výsledků a jsou velmi kreativní. Dokonce to lze identifikovat již na první pohled, protože jejich koníčkem je mimo jiné i móda. Ve třídě jsou nepřehlédnutelní a rozhodně vyčnívají. S nikým však nemají spor. Třída funguje jako celek velmi dobře. Při společných pracích v mých hodinách kvalitně kooperují a vznikají velmi unikátní díla.

Rozhodl jsem se problém nejdříve řešit odděleně od zbytku skupiny. Vysvětlil jsem žákům, že je jejich práce sice dobrá, ale není možné, aby pro ni překračovali školní řád a zásady bezpečnosti. Žáci se tvářili chápavě. Následně jsme výsledky prezentovali společně ve třídě. Na jejich snímcích jsem demonstroval zásady o bezpečnosti a vysvětlil kolektivu, že se takové chování nesmí opakovat. Beru to však jako své selhání, byla to opravdu riziková situace, která nemusela dopadnout dobře.

Po incidentu jsme se tomu společně lehce zasmáli a slíbili jsme si, že při další práci budeme všichni obezřetnější na neporušování školního řádu a na vlastní bezpečnost. Těžko říct, co přinese čas, protože to byla naše poslední hodina, ale já spoléhám na to, že se nic podobného opakovat nebude. Snímky jsou z toho však opravdu povedené.

3

Last school year, I taught the first performance group in English. This group also included a pupil who was at a high level in English for his age. During the school year, the pupil took part in several competitions in the English language, where he always placed in the leading positions and represented the school in an exemplary manner. However, the problem with the student was that he repeatedly did not fulfill his obligations in the subject. He either did not complete assignments at all, or handed them in with a long delay. He also often did not complete the assigned work in class and instead engaged in other activities. I always pointed this out to the student and tried to convince him to work on what I asked him to do. The biggest problem occurred at the end of the school year, when the student learned that he would get a 2 on his report card and not a 1. He didn't understand my decision, he started talking to me and said he would tell his parents.

The student is very gifted, but it is a problem for him to fulfill his obligations in the subject. He likes to play foreign computer games and there was never a problem with him in the class group.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching

As soon as the student learned about his grade in the subject and expressed his disapproval, I tried to explain to him why I could not give him an A. The student did not agree and told his mother at home. She came to school and started yelling at me, how is it possible that her son, who wins competitions in the English language, does not have an A on his report card. I explained to the student's mother that even though the student is very good at English and represents the school in an exemplary manner, he cannot get a first because he received several bad grades for not completing the presentation, tasks and assigned work, and if I gave him a first then it would not be fair to other classmates who fulfill their obligations. Despite my explanation of the situation, the pupil's mother did not agree with his grade and demanded that her son be transferred to another group and accused me of sitting on her son. I told the mother that if she stands by her decision, I will go to the director and ask to transfer her son to another group. The headmistress complied with this request and the pupil was transferred to another group.

Transfer of student, Cooperation with experts

think my choice of solution was correct. I tried to help the student all the time and remind him that he had to fulfill his duties. After he expressed his disagreement with his grade, I explained to him in detail the reasons for my decision. I did the same even when his mom came to complain. After the pupil was reassigned to another group, the situation unfortunately repeated itself and a colleague had to solve the same problem. The student's parents came up with the claim that the whole school was targeting their son and enrolled him in a new school, where he transferred.

Failure

14 let, kvarta (osmileté gymnázium)

Videohry, seriály

Mgr., Aj a OV

15

Minulý školní rok jsem učila první výkonnostní skupinu v anglickém jazyce. Do této skupiny chodil také žák, který byl v anglickém jazyce na vysoké úrovni vzhledem k jeho věku. V průběhu školního roku se zúčastnil několika soutěží v anglickém jazyce, kde se vždy umístil na předních pozicích a vzorově reprezentoval školu. Potíží u žáka však bylo to, že opakovaně neplnil své závazky do předmětu. Úkoly buď to vůbec nevyplňoval, nebo je odevzdával až s dlouhým zpožděním. Také v hodinách často neplnil zadanou práci a místo toho se věnoval jiným činnostem. Žáka jsem na to vždy upozornila a snažila se ho přesvědčit, aby pracoval na tom, co jsem od něj požadovala. Největší problém nastal na konci školního roku, když se dozvěděl, že na vysvědčení dostane 2 a ne 1. Mému rozhodnutí nerozuměl, začal mi odmlouvat a řekl, že to řekne rodičům.

Žák je velice nadaný, kterému však dělá problém plnit si své povinnosti do předmětu. Rád hraje zahraniční počítačové hry a v třídním kolektivu s ním nikdy nebyl problém.

Jakmile se žák dozvěděl svou známku z předmětu a projevil nesouhlas, tak jsem se mu snažila vysvětlit, z jakých důvodů mu nemůžu dát jedničku. Žák s tím nesouhlasil a řekl to doma své mamince. Ta přišla do školy a začala po mně řvát, jak je možné, že její syn, který vyhrává soutěže v anglickém jazyce, nemá na vysvědčení jedničku. Mamince žáka jsem vysvětlila, že i když je žák v angličtině velice šikovný a vzorně reprezentuje školu, tak nemůže dostat jedničku, protože dostal několik špatných známek za nesplnění prezentace, úkolů a zadané práce a kdybych mu tak dala jedničku, tak by to nebylo fér vůči ostatním spolužákům, kteří si své povinnosti plní. Maminka i přes mé vysvětlení situace s jeho známkou nesouhlasila a požadovala, aby byl její syn přeřazen do jiné skupiny a obvinila mě z toho, že jsem si na jejím synovi zasedla. Mamince jsem sdělila, že pokud si stojí za svým rozhodnutím, tak zajdu za paní ředitelkou a požádám o přeřazení jejího syna do jiné skupiny. Paní ředitelka tomuto požadavku vyhověla a žák byl přeřazen do jiné skupiny.

Myslím si, že moje volba řešení byla správná. Žákovi jsem se snažila celou dobu pomoct a připomínat mu, že si musí plnit své povinnosti. Poté, co projevil nesouhlas se svou známkou, tak jsem mu podrobně vysvětlila důvody mého rozhodnutí. Totéž jsem učinila, i když si přišla stěžovat jeho maminka. Poté, co byl žák přeřazen do jiné skupiny, se situace bohužel opakovala a stejný problém musela řešit i kolegyně. Rodiče přišli s tvrzením, že si na jejich syna zasedla celá škola a přihlásili jej na novou školu, kde přestoupil.

3

My name is and the above story happened when I worked as a teacher at a small village school in a small town. At that time, I already had almost 20 years of teaching experience behind me, so I was no novice, yet this is a story that deeply touched me and remained in my head even years later. It is the beginning of the school year and a new girl joins our class, who has just moved in with her family. I am her Czech language teacher and later I will also attend the drama club. It is the dramatic circle that will later play a key role in solving the problem. One day a girl comes to school, sits on a desk, and a classmate says: 'Jesus, she stinks, I won't sit next to her.' The girl starts to defend herself with vulgarisms. The verbal firefight escalates, I intervene with words and say in a raised voice: 'Stop it immediately, both of you, and I will separate the students one by one.' I intend to resolve the situation after the lesson, it is clear to me that we have to involve the whole class, because the children are starting to define themselves towards the new classmate, she is not pleasant to them, they do not understand her and it bothers them.

The girl was adopted by her family about a year ago, around the time of her tenth birthday. However, the girl had already stayed with them in foster care. The adoptive family had three children of their own and many years of experience with seven children who were successively placed in foster care. The girl was their last child that they took in as foster parents, so they decided to adopt the girl and give her a real family. The girl was taken away from her mother due to abuse and insufficient care at a toddler age. He comes to a class that is nothing special, it is a classic class at a village elementary school, there are about 18 children in the class, and so far no pathological phenomena have been dealt with in this class. The girl comes to our school with the label of a child from a socially weak family, she is described as a troublemaker and a pathological liar with very poor grades (sufficient already in the first grade of elementary school). The class was being prepared for her arrival and the children tried to take her in from the very beginning. Unfortunately, right from the beginning, the girl gradually discouraged the children with her behavior and inventing things, exaggerating situations and lying, until it came to the point that the class began to single her out from the group.

Lying and cheating, Verbal aggression, Bullying

After the lesson, I go to the principal's office, discuss the problem with the school principal, the class teacher and the guidance counselor. We decide to prepare a joint program for the class, in which we would use team building activities to work on the inclusion of the girl in the class. Next, the guidance counselor decides to talk to the class alone (without the girl) and explain to the children that her behavior is a reaction to situations that stem from her bad start in life and talk to them about feelings and reactions to questions like: 'How would you felt, if your parents left you, can you describe your feelings, which you would feel at that moment, etc.?'

Interview, Cooperation with experts

must say that in the end the situation was turned around and the class accepted the girl into their team and she integrated normally, but it was a long-term job that needed the support of the entire teaching staff, when some teachers had to be slightly ordered to cooperate, but in this case we they all really needed to pull together. A key role was played by the girl's attendance at the drama club, it was a group of about eight children, and in this environment the girl began to feel more relaxed, she was comfortable with a smaller group of children, she did activities that she enjoyed (singing and dancing) and thus gradually moderated and the disappearance of her exaggeration and fabrication, which set her apart from the class collective. Cooperation with her adoptive parents, who came to school regularly and were interested in her, also played a big role. The girl eventually completed primary school without any problems and also graduated from secondary school (healthcare). Today he lives with his family nearby.

Longterm success

11 let, 6. ročník

dramatický kroužek 2

Lhaní,Podvody

ČJ, OBN (magisterský titul )

27 let

Jmenuji se a uvedený příběh se stal v době, kdy jsem působila jako učitelka na malé vesnické škole v městečku. Měla jsem v té době za sebou již téměř 20 let pedagogické praxe, nebyla jsem tedy žádný nováček, přesto se jedná o příběh, který se mě silně dotknul a zůstal mi v hlavě i po letech. Je začátek školního roku a do třídy k nám přistupuje nová dívka, která se právě se svojí rodinou přistěhovala. Jsem její učitelka českého jazyka a později mi bude docházet i na dramatický kroužek. Právě dramatický kroužek bude mít později v řešení problému klíčovou roli. Jednoho dne přijde dívka do školy, sedne si do lavice a spolužák povídá: 'Ježíš, ta smrdí, vedle ní sedět nebudu.' Dívka se začně bránit vulgarismy. Slovní přestřelka se vyostřuje, zasahuji slovy a zvýšeným hlasem říkám: 'Okamžitě přestaňte oba dva a žáky rozsazuji po jednom.' Situaci hodlám dořešit až po hodině, je mi jasné, že musíme zapojit celou třídu, protože děti se vůči nové spolužačce začínají vymezovat, není jim příjemná, nechápou ji a vadí jim.

Dívka si její rodina osvojila zhruba před rokem, tedy v době jejích zhruba desátých narozenin. Již předtím u nich ale dívka pobývala v pěstounské péči. Adoptivní rodina měla svoje vlastní tři děti a dlouholetou praxi se sedmi dětmi, které měli postupně v pěstounské péči. Dívka byla jejich poslední dítě, které si jako pěstouni vzali do péče a rozhodli se tedy, že si dívku osvojí a dají jí tím skutečnou rodinu. Dívka byla matce odebrána pro týrání a nedostatečnou péči již v batolecím věku. Přichází do třídy, která není ničím vyjímečná, jedná se klasickou třídu na vesnické základní škole, do třídy dochází zhruba 18 dětí a doposud se v této třídě neřešily žádné patologické jevy. Dívka do naší školy přichází s nálepkou dítěte ze sociálně slabé rodiny, je označována jako průšvihářka a patologická lhářka s velmi slabým prospěchem (dostatečné již na prvním stupni základní školy). Třída byla na její příchod připravována a děti se ji od samého začátku snažily vzít mezi sebe. Bohužel dívka hned v začátku svým chováním a vymýšlením si, přeháněním situací a lhaním postupně děti odrazovala, až došlo k tomu, že ji třída začala ze svého kolektivu vyčleňovat.

Po skončení hodiny odcházím do ředitelny, konzultuji problém s ředitelem školy, třídní učitelkou a výchovnou poradkyní. Rozhodujeme se připravit společný program pro třídu, ve kterém bychom pomocí teambuildingovým aktivit zapracovaly na začlenění dívky do třídy. Dále se výchovná poradkyně rozhoduje promluvit se třídou o samotě (bez dívky) a vysvětlit dětem, že její chování je reakcí na situace, které pramení z jejího špatného startu do života a mluvit s nimi o pocitech a reakcích na otázky typu: 'Jak by ses cítil, kdyby tě rodiče opustili, můžeš popsat svoje pocity, které bys v tu chvíli pociťoval apod.?'

Musím říci, že nakonec se situaci podařilo zvrátit a třída dívku do svého kolektivu přijala a ta se začlenila normálně, ale jednalo se o dlouhodobou práci, která potřebovala podporu celého pedagogického sboru, kdy některým pedagogům musela být spolupráce lehce nařízena, ale v tomto případě jsme potřebovali skutečně všichni táhnout za jeden provaz. Klíčovou roli sehrálo docházení dívky do dramatického kroužku, jednalo se o skupinku zhruba osmi dětí a v tomto prostředí se dívka začala cítít uvolněnější, vyhovoval jí menší kolektiv dětí, dělala činnosti, které ji bavily (zpěv a tanec) a tak postupně docházelo k umírňování a vymizení jejího přehánění a vymýšlení, které ji vyčleňovalo ze třídního kolektivu. Velkou roli sehrála i spolupráce s jejími adoptivními rodiči, kteří do školy pravidelně docházeli a zajímali se o ni. Dívka nakonec dokončila základní školu bez problémů a vystudovala i školu střední (zdravotnícký obor). Dnes žije se svojí rodinou v okolí.

3

The 9th-grade student, who comes from a family with problematic relationships - parents' divorce, mother's lack of interest in the child, frequent moves - has been very problematic since the 8th grade. She did not fulfill her school obligations and had a high number of unexcused absences. She did not participate in distance learning, only rarely was she in an online class. The student also ran away from home and the police had to intervene.

The problematic student does not fulfill her school duties, lies and is not willing to disclose mandatory information to the school register, such as her mother's phone number or address of permanent residence.

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

The effort of the school's prevention methodology to solve the situation was complicated. The mother could not be contacted because she provided a non-existent number and after checking the data from the father it was found that the address also did not exist. The parents were divorced and did not live together. The father was willing to communicate and provided the mother's phone number. After contacting the mother via mobile phone, it turned out that the mother was not willing to communicate and had blocked the school phone number. When inviting the student to a meeting at school, she lied about not remembering her mother's home address and phone number. She stated in the debate that she wants to become a prostitute in the future.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts

The student was offered the 3rd level of behavior and risky behavior was reported to the social and legal protection of children. The problem only ended when the student left for secondary school.

Failure

Žádné

Lhaní

20 Absolvování relevantního kurzu či výcviku na zvládání problematických situací: Ano Název kurzu: Studium speciálních činností – ŠMP Deskriptivní údaje ke kazuistice ++ Věk a ročník žáka: 14 let, 8. ročník Pohlaví žáka: Žena Žák žije: Pouze s matkou Problémové chování se opakuje: Ne Poruchy chování: Ne Potvrzená diagnóza žáka: Ne Prospěch žáka: Nadprůměrný Zájmy žáka: Tanec, četba Použití postupu vycházejícího z nějakého konkrétního přístupu při řešení: Ne 1. Podrobný popis situace na úrovni chování Žákyně v průběhu školního roku začala hubnout a matka jí byla vzorem, protože pomocí upraveného jídelníčku se matce opravdu podařilo zhubnout a svou novou nižší hmotnost si udržet. Nicméně spolužáci se žákyni smáli kvůli její váze i nadále, byla trošku při těle. Další důvod posměchu, dle mého názoru ten hlavní, byl kvůli tomu, že žákyně byla chytřejší a rozumnější než ostatní. Bohužel se žákyně postupem času z upraveného jídelníčku dostala až do diety, při níž byla schopná sníst jen jedno jablko za den. V tento moment nastává problém s psychickou nemocí zvanou anorexie. Jak je ale známo, anorexie se velmi obtížně diagnostikuje, nemocné osoby se snaží anorexii všemožně skrývat. Na anorexii žákyně se přišlo hlavně díky tomu, že nakonec přestala chodit do školy a začala mít už i fyzické problémy, jakými byly hlavně vymizení menstruace, extrémní padání vlasů a ztráta váhy – tělo bylo fyzicky mnohem slabší a pohyby těžší. 2. Anamnéza žáka Žákyni 8. třídy byla zjištěna porucha příjmu potravy. Žákyně je dcerou matky samoživitelky na místní škole. Žákyně je velmi nadaná a je také mnohem více mentálně vyspělejší než její spolužáci. Hlavně díky její vlastnosti – ctižádostivosti se rozvinula anorexie, protože „jen“ zhubnout už žákyni posléze nestačilo. 3. Podrobný popis řešení Rozhovor s matkou, při kterém byla doporučena odborná péče psychologa a specialisty přes výživu. K tomu byl také uspořádán citlivý rozhovor s žákyní, při kterém se zjišťovala její situace. Také byl uspořádán rozhovor s agresory ve třídě a poté i s nezávislými svědky předchozích incidentů (posmívání). Následovala práce se třídou, kde se dbalo na stmelení kolektivu a posílení vztahů mezi žáky, a to se naštěstí úspěšně podařilo. 4. Výsledek řešení Léčba žákyně trvá již druhým rokem a stále ještě pokračuje. Došlo ale k pokroku, žákyně se dostala opět na svoji původní hmotnost, ze 42 na 53 kg, navštěvuje psychologa a dostala se do jiného – pohodového kolektivu, na jiné – střední škole. Do jaké míry jsem spokojený s řešením dané situace? Zcela nespokojen Zcela spokojen 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Do jaké míry jsem se zachoval v daném řešení podporujícím způsobem pro žáka? Zcela nespokojen Zcela spokojen 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Do jaké míry jsem kladl na žáka přiměřené otázky? Zcela nespokojen Zcela spokojen 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 b) kazuistika -- Deskriptivní údaje učitele: Dosažené vzdělání: čeština, výtvarná výchova Počet let

Žákyně 9. ročníku pocházející z rodiny s problematickými vztahy – rozvod rodičů, nezájem matky o dítě, časté stěhovaní – byla velmi problematická už od 8. ročníku. Neplnila své školní povinnosti a měla vysokou neomluvenou absenci. V době distanční výuky se neúčastnila, pouze výjimečně byla na on-line hodině. Žákyně také utekla z domova a musela zasahovat i policie.

Problematická žákyně neplní své školní povinnosti, lže a není ochotná sdělit povinné údaje do školní matriky, jako je telefonní číslo matky či adresa trvalého bydliště.

Snaha školního metodika prevence o řešení situace byla komplikovaná. Matku se kontaktovat nepodařilo, protože uvedla neexistující číslo a po kontrole údajů od otce se zjistilo, že i neexistující adresu. Rodiče byli rozvedení a nežili spolu. Otec byl ochotný komunikovat a poskytl telefonní číslo matky. Po kontaktování matky přes mobilní telefon se ukázalo, že matka není ochotná komunikovat a číslo školního telefonu si zablokovala. Při pozvání žákyně na schůzku do školy lhala o tom, že si nepamatuje adresu trvalého bydliště a telefonní číslo matky. V rozpravě uvedla, že v budoucnu se chce stát prostitutkou.

Žákyni byl navržen 3. stupeň z chování a rizikové chování bylo nahlášeno na orgán sociálně-právní ochrany dětí. Problém skončil až odchodem žákyně na střední školu.

3

The student was provoked by other classmates, who knew that he did not like people touching his things. The situation happened during a break, when the student returned from the toilet and did not find all the things in their place. His textbooks and case were missing. Several times he wanted the students to return things to him. They pretended they didn't know anything. The student went on a rampage when he started throwing chairs and a bench around the classroom.

The student has been diagnosed with ADHD with elements of aggressive behavior from the educational and psychological counseling center. He goes to psychiatry and is under medication. If he is calm, the pupil is quiet and inconspicuous.

Diagnosis, Emotional outbursts, Violation of classroom/school rules, Bullying

The situation happened to be attended by a teacher who was entering the classroom and caught the flying desk. The teacher immediately took the student out of the classroom. She assigned work to the rest of the class. The teacher took the student to the office, called the class psychologist and returned to the classroom, where she discussed the situation with the team. The school psychologist dealt with the situation individually with the pupil and calmed him down.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

Pupils who provoked the aforementioned pupil to aggressive behavior (took things from him) received disciplinary measures. Due to the pupil's diagnosis, the manifestations of aggressive behavior are more or less repeated.

Failure

14 let, 8. ročník

Kreslení komiksů

ADHD

Agrese

Mgr., ČJ, AJ

35

Žák byl provokován ostatními spolužáky, kteří věděli, že nemá rád, když mu šahají na jeho věci. Situace se stala o přestávce, kdy se žák vrátil z toalety a nenašel všechny věci na svém místě. Chyběly mu učebnice a pouzdro. Několikrát chtěl, aby mu žáci věci vrátily. Ty dělali, že o ničem nevědí. Žák se dostal do amoku, kdy začal házet po třídě židlemi a lavicí.

Žák má z pedagogicko-psychologické poradny diagnostikováno ADHD s prvky agresivního chování. Dochází na psychiatrii a je pod medikací. Pokud je v klidu, žák je tichý a nenápadný.

Situaci náhodou byla přítomna učitelka, která vcházela do třídy a zachytila letící lavici. Učitelka okamžitě vyvedla žáka ze třídy. Zbytku třídy zadala práci. Učitelka odvedla žáka do kabinetu, zavolala třídní psycholožku a vrátila se do třídy, kde situaci probrala s kolektivem. Školní psycholožka s žákem individuálně situaci řešila a uvedla ho do klidu.

Žáci, kteří zmíněného žáka vyprovokovali k agresivnímu chování (vzali mu věci) obdrželi kázeňská opatření. Vzhledem k žákově diagnóze se projevy agresivního chování více či méně opakují.

3

The student transferred from another school to our grammar school and I had her for Czech language lessons. The class she transferred to was very integrated, and she rejected all their efforts at inclusion from the beginning. However, over time, she began to feel alone and longed to belong to that group. Also, as time went on with her puberty, she started wanting to belong to a group. In defense of that class, I have to say they really tried. As I saw it, they tried to accept her into the team. Finally, she figured out that the best way would be to make them feel sorry for themselves. By pitying her, they will accept her. She looked out for a small group of girls, to whom she began to tell her first stories about her sick father and her mother, who is unable to support her and her three other siblings. The girls accepted her and truly felt sorry for her, but over time the truth began to emerge. The student began to forget what she had told which of the girls for the version of the story. At that moment the girls came to me saying that this girl has some problem. As a teacher, I didn't know that. I didn't recognize it in those Czech language classes. But from that moment on, I started asking for it. This revealed that the information is really different. However, I still attributed it to some adolescent things. So we only started solving the problem after the failed suicide attempt here in our toilets. We had no idea that her behavior was so disturbed.

Schoolgirl - quiet, lonely

Lying and cheating, Selfdestructive behaviour

So we came up with a solution. The first thing we did was the class teacher and I. I had her trust. So the class teacher asked me if I could participate. I was also there as a representative of the school management. We were also joined by a prevention methodologist. First we decided to contact the parents. We contacted the mother saying that we had heard about the father having these health problems. There we found out that in the end none of what she interprets is true. The parents came to the meeting at the school and said about their child that she is absolutely problem-free at home, that she is functioning perfectly. So, through a striking conversation, we found out that the things she tells are not true. We decided not to inform the parents immediately about the daughter's lies. We only talked to them about the problem of cutting themselves. Which was characterized as a demonstrative thing, because even the doctor stated that such injuries that she inflicted on herself could never have resulted in suicide. The parents responded by saying that they would arrange some psychotherapeutic help for her. We put it off for the time being because we felt that the solution was passing down to the family. When, in fact, should it be so in the first place. That family should deal with this. We focused on that class because we wanted that class to give her another chance. It finally worked out. They let her go after we talked to them. At this point, we took it as a settled situation. However, time went on and as the months progressed, the student came to know that she was seriously ill, that she had just had a miscarriage after she became pregnant with her classmate. She came up with the fact that he forced her to do it, she can't go to school and she can't even go back to her parents. So he doesn't know what to do. We understood that the solution had to be more long-term. So we called the parents again and now we didn't hide anything from the parents and we also told them how the student was performing in class. They were honestly surprised and had no idea that he was telling everyone such stories. We decided to create such an educational group. The educational group consisted of me, a prevention methodologist, a class teacher and a student. As part of the educational group, we tried to explain why she does it that way and if it is necessary and what would help her so that she doesn't have to do it anymore. It became clear in the group that she does not go to any psychotherapy because she refuses it herself, even though she told us that it was her parents' fault for preventing her from going there. It was obvious that after a very long time the parents had talked with the student and that the neutral space of the school helped them. We repeated this group several more times. It really took off.

Support, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

Immediately after starting the educational group, there was a noticeable improvement. The student did not make up any more lies, but it was difficult for her to return to her original class. The student began attending therapy and became aware of the consequences of her behavior. I don't know if it's a good ending, but it is for me because she decided to transfer to another school and start over with a different class and a clean slate. Of course, all this with the fact that he will continue in psychotherapy. I spoke with my parents recently and they confirmed that everything is working perfectly. She says she is doing well at the second school, attends therapy and is now aware of her problem, and that she is no longer lying there.

Longterm success

16 let, 2. ročník SŠ (gymnázium)

Četba, výroba dortů, brigáda v cukrárně

Anorexie,Sebepoškozování

Lhaní

Mgr., ČJ a NJ

19

Žákyně přestoupila z jiné školy na naše gymnázium a já jsem ji měla na hodiny českého jazyka. Třída, do které přestoupila, byla hodně celistvá a ona veškeré jejich snahy o začlenění ze začátku odmítala. Nicméně časem se začala cítit sama a zatoužila do toho kolektivu patřit. A také jak šel čas s tou její pubertou tak začala mít chuť patřit do nějaké skupiny. Na obranu té třídy musím říci, že oni se opravdu snažili. Jak jsem to viděla já, tak se jí snažili do toho kolektivu přijmout. Nakonec přišla na způsob, že nejlepší bude v nich vzbuzovat lítost. A tím, že ji oni budou litovat, tím ji budou přijímat. Vyhlídla si malou skupinku holek, kterým začala vyprávět své první příběhy o nemocném otci a mamince, která nezvládá živit ji a její tři další sourozence. Dívky ji přijali a skutečně litovali, ale postupem času začala vycházet na povrch pravda. Žákyně totiž začala zapomínat, co komu z těch holek řekla za variantu příběhu. V tu chvíli dívky za mnou přišli s tím, že tato dívka má nějaký problém. Já jako učitelka jsem to nevěděla. Nepoznala jsem to v těch hodinách českého jazyka. Ale od té chvíle jsem se po tom začala pídit. Tím jsem odhalila, že ty informace se skutečně různí. Nicméně jsem to i tak přikládala nějakým pubertálním věcem. Problém jsme tedy začali řešit až po neúspěšném pokusu o sebevraždu zde u nás na toaletách. Netušili jsme totiž, že její chování je až tak narušené.

Žákyně – tichá, osamělá

Přistoupili jsme teda k řešení. První věc, kterou jsme udělali, byla třídní učitelka a já. Já jsem totiž měla její důvěru. Tak mě třídní učitelka poprosila, zda bych se toho mohla účastnit. A byla jsem tam rovněž jako zástupce vedení školy. Dále se k nám připojil metodik prevence. Nejdříve jsme se rozhodli kontaktovat rodiče. Kontaktovali jsme matku s tím, že jsme slyšeli o tom, že má otec dané zdravotní problémy. Tam jsme zjistili, že nakonec nic z toho co ona vykládá, není pravda. Rodiče přišli na schůzku do školy a řekli o svém dítěti, že je absolutně bezproblémová doma, že funguje na výbornou. Nápadným rozhovorem jsme tedy přišli na to, že ty věci, které ona vypráví, nejsou pravda. Rozhodli jsme se rodiče ihned neinformovat o dceřiných lžích. Mluvili jsme s nimi jen o problému toho pořezání se. Který byl charakterizován jako demonstrativní věc, protože i lékař konstatoval, že taková zranění, která si způsobila, nemohla nikdy docílit sebevraždy. Rodiče na to reagovali tím, že ji prý zařídí nějakou psychoterapeutickou pomoc. Tím jsme to prozatím odložili, protože jsme měli za to, že to řešení přechází do rodiny. Kdy vlastně prvoplánově, by to tak mělo být. Ta rodina by měla toto řešit. Soustředili jsme se na tu třídu, protože jsme chtěli, aby ta třída jí dala ještě šanci. To se nakonec povedlo. Odpustili ji poté, co jsme s nimi promluvili. V této chvíli jsme to brali jako vyřešenou situaci. Čas plynul však dál a postupem měsíců přišla žákyně, že je vážně nemocná, že je čerstvě po potratu, který prodělala poté, co otěhotněla se svým spolužákem. Přišla s tím, že on ji k tomu donutil, nemůže chodit do školy a nemůže se vrátit ani ke svým rodičům. Neví tedy, co má dělat. Pochopili jsme, že řešení musí být dlouhodobější. Zavolali jsme si tedy opět rodiče a rodičům jsme nyní již nic nezatajovali a řekli jsme jim i jak žákyně vystupuje ve třídě. Byli upřímně překvapeni a vůbec netušili, že vypráví všem takové historky. Rozhodli jsme se, že vytvoříme takovou výchovnou skupinu. Ve výchovné skupině jsem byla já, metodik prevence, třídní učitel a žákyně. V rámci výchovné skupiny jsme se snažili vysvětlit proč to tak dělá a jestli je to nutné a co by jí pomohlo, aby to už nemusela dělat. Ve skupině vyšlo najevo, že na žádnou psychoterapii nechodí, protože ji sama odmítá, i když nám tvrdila, že je to vina rodičů, že ji brání tam chodit. Bylo zřejmé, že si po velmi dlouhé době ty rodiče s žákyní promluvili a že ten neutrální prostor školy jim pomohl. Tuto skupinu jsme ještě několikrát zopakovali. Skutečně to zabralo.

Ihned po zahájení výchovné skupiny bylo znatelně pozorovatelné zlepšení. Žákyně netvořila další lži, ale bylo pro ni obtížné se vrátit do původní třídy. Žákyně začala navštěvovat terapie a začala si uvědomovat důsledky svého chování. Nevím, jestli je to dobrý konec, ale za mě ano, protože se rozhodla přestoupit na jinou školu a začít od začátku s jinou třídou a čistým štítem. Samozřejmě to vše s tím, že v psychoterapii bude i nadále pokračovat. S rodiči jsem nedávno mluvila a ti mi potvrdili, že vše funguje výborně. Na druhé škole se jí prý daří dobře, navštěvuje terapie a svůj problém si už uvědomuje, a že tam už nelže.

3

teach English at a private high school. One of my classes is composed only of foreigners from rich families. This is a graduating class, so the students are almost all of legal age and often live alone, without their parents. Some students have parents outside the Czech Republic and it is almost impossible for me to communicate with these parents. Students in this class have very little motivation to be actively involved in class and 'boycott' most of the work. Outside of school, they are used to always getting what they want and very often they don't have to do anything for it. For a long time, I struggled with the problem that I can't get students to work even when it comes to preparing for graduation and their future. They feel that their future is secured thanks to the family property. One student in particular makes his distaste for work blatant and causes disruption for the entire class as the rest of the class often joins in.

The student lives alone, his parents are outside the Czech Republic. He is very well off financially, attends a private high school and feels that there is no need to put in any effort at all to successfully graduate from school. He disrupts the lessons by boycotting all the activities that I prepare and often brings other classmates down with his inappropriate example. It is very difficult for me to learn the lesson to the end.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

The student completely ignores my instructions so I give him a high five. He did not react to this and continued to boycott the class. I started threatening him that if this continues, he won't graduate, he will ruin his life - with no response. I gave him extra work at home as a punishment - to which he rudely laughed at me that it wouldn't bring me anything anyway.

(Disciplinary) Punishments, Warning

The student reacted first by ignoring and then by verbal aggression. I didn't help the situation at all, on the contrary, I probably made it worse.

Failure

18

motorky, pc hry

Mgr.

2

Učím angličtinu na soukromé střední škole. Jedna z mých tříd je složená pouze z cizinců z bohatých rodin. Jedná se o maturitní třídu, takže studenti jsou téměř všichni plnoletí a často bydlí sami, bez rodičů. Někteří studenti mají rodiče mimo Českou republiku a pro mne je téměř nemožné s těmito rodiči komunikovat. Studenti v této třídě mají velmi nízkou motivaci k aktivnímu zapojení v hodinách a 'bojkotují' většinu práce. Mimo školu jsou zvyklí, že vždycky dostanou to, co chtějí a velmi často pro to nemusí nic udělat. Dlouhodobě jsem se potýkal s problémem, že studenty nedokáži přimět k práci ani když se jedná o přípravu na maturitu a o jejich budoucnost. Mají pocit, že mají budoucnost zajištěnu díky rodinnému majetku. Obzvláště jeden student dává svou nechuť k práci okatě najevo a způsobuje pak rozklad celé hodiny, protože zbytek třídy se k němu často přidává.

Student žije sám, rodiče jsou mimo Českou republiku. Finančně je velmi dobře zajištěn, studuje na soukromé střední škole a má pocit, že není potřeba vyvinout vůbec žádné úsilí k tomu, aby školu úspěšně zakončil. Rozkládá lekce tím, že bojkotuje veškeré aktivity, které připravím a svým nevhodným příkladem často strhne další spolužáky. Pro mě je pak velmi náročné lekci odučit až do konce.

Student zcela ignoruje moje pokyny, takže jsem mu dal pětku. Na to nijak nezareagoval a dál bojkotoval hodinu. Začal jsem mu vyhrožovat, že jestli to tak bude pokračovat, tak neodmaturuje, zničí si život - úplně bez odezvy. Dal jsem mu za trest práci domů navíc - na to se mi drze vysmál, že mi to stejně nepřinese.

Student reagoval nejdříve ignorací a pak slovní agresí. Situaci jsem vůbec nepomohl, naopak jsem ji snad ještě zhoršil.

3

From the first years of school, the young lady expressed herself very loudly and prominently. She always wanted to be the center of attention in the classroom at any cost. She would routinely shout in class, get up and run without permission, or throw things around the class at her classmates. She used to have tantrums where she would bang her head against a desk or wall.

In a class of 24 pupils, 12 of them had a learning disability and needed an individual approach. There was a friendly atmosphere in the class. The tension arose when several pupils wanted to be the center of attention because of their disorder, and in such a case the pupil had bouts of unwanted behavior. Both a teacher's assistant and an assistant teacher worked in the class. Pupils were divided into two groups for most of the lessons, which was unusual for the school.

Emotional outbursts, Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

The school contacted the parents with information about their daughter's behavior and suggested she seek professional help. After consulting the special education teacher with the pupil, the parents visited a psychiatrist, who prescribed the pupil medication for ADHD. The first two drugs did not have the desired results, it was only the third prescribed that took effect. Since then, the pupil regularly visits a psychologist and a psychiatrist, and they all carefully monitor her condition.

Cooperation with experts

A satisfactory solution took about 4 months, during which time the student took inadequate medication, which made her too sedated. Once the right medication was found, the change was immediately noticeable. The pupil is now focused in class, does not interrupt and is able to work independently.

Longterm success

11 let, 6.C

Co je zrovna v kurzu

ADHD

Rušení výuky

Anglická jazyk

21

Slečna se od prvních ročníků školy projevovala velmi hlasitě a výrazně. Vždy chtěla být středem pozornosti ve třídě za každou cenu. Běžně ve vyučování vykřikovala, vstávala a běhala bez dovolení, nebo rozhazovala spolužákům věci po třídě. Mívala záchvaty vzteku, kdy bila hlavou do lavice nebo stěny.

Ve třídě o počtu 24 žáků mělo 12 z nich poruchu učení a potřebovali individuální přístup. Ve třídě byla přátelská atmosféra. Napětí vznikalo ve chvíli, kdy chtělo být více žáků středem pozornosti kvůli své poruše a v takovém případě docházelo u žačky k záchvatům nežádoucí chování. Ve třídě působila jak asistentka pedagoga, tak pomocný pedagog. Žáci byli na většinu vyučovacích hodin rozdělení na dvě skupiny, což bylo na dané škole nestandartní.

Škola kontaktovala rodiče s informacemi o chování jejich dcery a navrhla vyhledat odbornou pomoc. Po konzultace se speciální pedagožkou s žačkou rodiče navštívili psychiatra, který žačce předepsal medikaci na ADHD. První dvoje léky neměli chtěné výsledky, správně zabrali až třetí předepsané. Od té doby žačka pravidelně navštěvuje psychologa i psychiatra a všichni pečlivě sledují její stav.

Uspokojivé řešení trvalo asi 4 měsíce, žačka během toho brala nevyhovující medikaci, která ji příliš utlumovala. Jakmile se našla správná medikace, byla změna okamžitě pozorovatelná. Žačka je nyní ve výuce soustředěná, nevyrušuje a je schopná pracovat samostatně.

3

The situation took place at one of the courses that I organize, but already a long time ago. It was already late in the lesson and I started an activity with the students where opinions were to be shared in a circle. The student behaved similarly to the Kuba described above - shouted, disturbed, did not follow instructions. In retrospect, I think he was so tired and it was such a late activity that was very demanding for him and that's why he acted the way he did.

Boy, 11 years old, 5th grade, diagnosed with severe ADHD. Typical symptoms of ADHD - he is impulsive, hyperactive, often shouts and runs around.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

At that moment, I asked myself to be strict with him, and I couldn't objectively look at his current capacity to see if he could handle those classmates. So when he was disruptive and restless, I told him “Enough, that's enough.

Warning

In the end, it didn't turn out too bad, we finished the activity, but I think that if I had chosen another activity that was more respectful of the possibilities in the group, I wouldn't have to guard the boundaries in that class and behave more supportively. Immediately after my shout, he withdrew a bit, but was restless until the end of the activity.

Failure

11 let, 5. třída

otevřená otázka Sport, hudba

ADHD

Magisterské, psychologie

6

Situace proběhla na jednom z kurzů, které pořádám, ovšem již před delším časem. Byla již pozdnější hodina a já s žáky začal aktivitu, kde se mělo sdílet názory v kolečku. Žák se choval podobně jako výše popsaný Kuba - vykřikoval, rušil, nenásledoval instrukce. Zpětně si říkám, že byl tak unavený a byla to tak pozdní aktivita, která pro něj byla hodně náročná, a proto se choval tak, jak se choval.

Chlapec, 11 let, 5. třída, diagnostikovaný na silnou ADHD. Typické projevy ADHD - je impulzivní, hyperaktivní, často vykřikuje a pobíhá.

V tu chvíli jsem po sobě požadoval, abych na něj byl prísny, a nedokázal jsem se objektivně podívat na jeho aktuální kapacitu, jestli to s těmi spolužáky zvládne. Když tedy vyrušoval a byl neklidný, řekl jsem mu „Dost, to už stačí.

Nakonec to nedopadlo nijak špatně, aktivitu jsme dokončili, ale myslím, že kdybych býval zvolil jinou činnost, která víc respektuje možnosti ve skupině, nemusel bych si tak hlídat hranice v té třídě a zachovat se s větší podporou. Bezprostředně po mém okřiknutí se trochu stáhl do sebe, ale do konce aktivity byl neklidný.

3

In the citizenship education lesson during September, we focused on the topic of man and the world of work - choosing a profession. During the introductory activity, the pupil did not participate, he devoted himself to his own activities, drawing in a notebook, poking a pencil in his own pencil case. The others dealt with various aspects – the working environment, the tools used, the work team, the necessary education, social prestige, financial evaluation, etc. As usual, the student ignored the activity and given that he did not disturb the work of others, I could leave him alone. In the next part, we worked in groups. We divided several occupations and worked out the details in groups, looking for strengths and weaknesses, advantages and disadvantages, followed by a presentation of the results of the group's work. There was also a soldier in the profession menu, no group chose it. The student joined in the course of the work, took the materials for the profession of a professional soldier and began to work, basically on his own. My experience is that he reacts negatively if he is pushed into something. If he starts on his own, he can be gradually motivated and guided. In the course of the lesson, the atmosphere changed, the student began to act very actively, and he also added the mediated personal experience of a family member from the life of a professional soldier. During the feedback, the student evaluated his work positively, he was happy with it, and he also received positive feedback during the peer evaluation.

An intelligent boy with disproportionately poor academic results that are completely out of line with his abilities. Weakened moral-free qualities, absence of internal and external motivation. Introverted, with a strong need to fit into a team. He joined the current team in the 5th grade, had trouble fitting in, chose methods that were difficult to accept - indiscipline, disruption, ignoring. The collective of the class received him rather tepidly, sometimes they laugh at the situations that have arisen, but more often they express dissatisfaction. In my opinion, the pupil does not feel well in the classroom, last year we also dealt with truancy. We found no signs of bullying or any other cause, according to his statement he simply did not want to go to school, so he tried not to go. From my experience, it follows that the pressure on the student must be exerted very lightly and carefully, he reacts to any restrictions with a counterattack. It is very difficult to balance on a border that would be tolerable for the student and at the same time I would not evaluate it as a pedagogical failure.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

At the outset, I would like to emphasize that I am aware of the fact that it is the teacher's task to motivate the student to work and get him excited about working in the given subject, on a specific task. Of course, the calmness of the hour associated with the zero activity of a specific individual is not a win. However, it is sometimes very difficult to involve everyone, so it happens to me that in the case of group work and its subsequent presentation in front of the class, some do not cooperate to a lesser or greater extent. It should not be enough that they are quiet and at least do not disturb the work of others. My experience with this student is that if he is uncomfortable, he is able to disrupt the course so much that it is not easy to finish the class with honor. Most teachers find themselves in such a situation, which is evidenced by the frequency of entries in the student book. In this lesson, I managed to non-violently involve the student in the course of the lesson and make him work concentrated. If I were to analyze the situation, I have to admit a large role of chance and happy coincidence. He was interested in a specific topic - the work of a professional soldier. He obviously has a very positive attachment to his family member, a professional soldier, so he was comfortable talking about the work of a soldier in front of others. I don't know his family circumstances, he doesn't say anything about his parents or extended family, which is quite common at his age. So the element of chance played a role here, not my good preparation for class. What I could consider my contribution, however, is an initially restrained approach and not forcing the student to be active. I also gave him the opportunity to work independently according to his wishes, even though the activity was primarily intended as a group activity. Due to his intelligence and abilities, he was able to process all the tasks of the given group in some form by himself and then present them. I also consider positive feedback during self-assessment and positive peer assessment to be valuable. In the case of this student it is a very unique experience, he tends to lower his performance, sometimes in fun, but in general his own self-esteem is very low.

Support

was pleased with the completely different result at the end of the lesson, because during the work, approximately during the first third, I perceived that the student did not enjoy the activity, he was not interested in the topic, he was not interested in group work. If I could be honest, I would have to admit that I was basically satisfied with the idea that the student would ignore our work, not get involved, but not disturb us. From about the second third, the pupil got involved and the atmosphere in the class subsequently changed. It was very beneficial, my classmates and I enjoyed a pleasant feeling of belonging. After this experience, I thought about the possibility that I could try to motivate the student to be active in most classes, because his involvement has a great influence on the atmosphere in the classroom. The first and most important factor seems to me to be a non-violent approach, absolutely no pressure, no insistence, no coercion. However, I am aware of my exclusive position as a teacher of citizenship education, in mathematics, languages or science subjects, the teacher must choose a somewhat more restrictive approach if he is to teach the pupil at least the basics.

Longterm success

14 ,5 roku, 9.ročník

Populární kultura, hudba, filmy a seriály

Nesoustředěnost,Absence,Neuposlechnutí,Porušování pravidel

Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů 5.-12. ČJ/ON a metodik prevence a výchovný poradce (specializační studium výchovného poradenství)

32

V hodině výchovy k občanství v průběhu září jsme se věnovali tématu člověk a svět práce – volba povolání. Při úvodní aktivitě se žák nezapojoval, věnoval se vlastním aktivitám, kreslení do sešitu, píchání kružítkem do vlastního penálu. Ostatní se zabývali různými aspekty – pracovní prostředí, používané pomůcky, pracovní kolektiv, potřebné vzdělání, společenská prestiž, finanční ohodnocení apod. Žák jako obvykle činnost ignoroval a vzhledem k tomu, že nerušil práci ostatních, mohla jsem ho nechat být. V další části jsme pracovali ve skupinách. Rozdělili jsme si několik povolání a ve skupinách zpracovávali podrobnosti, hledali silné a slabé stránky, výhody a nevýhody, následovala prezentace výsledků práce skupiny. V nabídce povolání byl i voják, žádná skupina si to nevybrala. Žák se v průběhu práce připojil, vzal si materiály k povolání profesionálního vojáka a začal pracovat, v podstatě sám od sebe. Mám zkušenost, že reaguje negativně, je-li do něčeho tlačen. Pokud začne sám, lze ho již postupně motivovat a vést. V průběhu hodiny se atmosféra změnila, žák začal vystupovat velmi aktivně, nadto přidal ještě zprostředkovanou osobní zkušenost rodinného příslušníka ze života vojáka z povolání. Při zpětné vazbě žák hodnotil svou práci pozitivně, měl z ní radost a také při vrstevnickém hodnocení se dočkal pozitivní zpětné vazby.

Inteligentní chlapec s nepřiměřeně špatnými studijními výsledky, které naprosto neodpovídají jeho schopnostem. Oslabené morálně-volní vlastnosti, absence vnitřní i vnější motivace. Introvertní, se silnou potřebou zapadnout do kolektivu. Přišel do stávajícího kolektivu v 5. třídě, měl problém se zařadit, volil těžko akceptovatelné metody – nekázeň, vyrušování, ignorování. Kolektiv třídy ho přijal spíše vlažně, občas se smějí vzniklým situacím, ale častěji vyjadřují nespokojenost. Ve třídě se žák necítí dle mého názoru dobře, v loňském roce jsme řešili i záškoláctví. Neobjevili jsme žádné známky šikany, či jinou příčinu, dle jeho vyjádření se mu do školy prostě jít nechtělo, a tak zkusil nejít. Z mých zkušeností vyplývá, že tlak na žáka musí být vyvíjen velmi lehce a opatrně, na jakékoliv restrikce reaguje protiútokem. Je velmi těžké balancovat na hranici, která by pro žáka byla ještě snesitelná a zároveň bych ji nevyhodnotila jako pedagogické selhání.

Na úvod bych zdůraznila, že jsem si vědoma skutečnosti, že motivovat žáka k činnosti a nadchnout ho pro práci v daném předmětu, na konkrétním úkolu, je úkolem pedagoga. Jistě není výhrou klid v hodině spojený s nulovou aktivitou konkrétního jedince. Je ale někdy velmi těžké zapojit všechny, a tak se mi stává, že v případě skupinové práce a její následné prezentace před třídou někteří v menší, či větší míře nespolupracují. Nemělo by stačit to, že jsou potichu a aspoň neruší práci ostatních. Moje zkušenost s tímto žákem je taková, že v případě jeho nepohody je ale schopen průběh narušit natolik, že není jednoduché hodinu dokončit se ctí. Do takové situace se dostává většina učitelů, o čemž svědčí četnost zápisů v žákovské knížce. V této hodině si mi povedlo žáka nenásilně zapojit do průběhu hodiny a přimět ho k soustředěné práci. Pokud bych situaci analyzovala, musím připustit velkou roli náhody a šťastné shody okolností. Zaujalo ho konkrétní téma – práce vojáka z povolání. K rodinnému příslušníku, profesionálnímu vojákovi, má očividně velmi pozitivní vazbu, bylo mu tudíž příjemné o práci vojáka mluvit před ostatními. Neznám rodinné poměry, o rodičích ani širší rodině se nijak nevyjadřuje, což je ale v jeho věku vcelku běžné. Zde tedy sehrál roli prvek náhody, nikoli moje dobrá příprava na hodinu. Co bych mohla ale považovat za svůj vklad, je zpočátku zdrženlivý přístup a nenucení žáka k aktivitě. Také jsem mu nechala dle jeho přání možnost pracovat samostatně, přestože aktivita byla primárně zamýšlená jako skupinová. Vzhledem k jeho inteligenci a schopnostem byl schopen všechny úkoly dané skupině v nějaké podobě zvládnout zpracovat sám a následně i prezentovat. Za cenné považuji i pozitivní zpětnou vazbu při sebehodnocení a kladné vrstevnické hodnocení. V případě tohoto žáka to je velmi ojedinělá zkušenost, má tendenci svůj výkon snižovat, někdy v legraci, ale obecně je jeho vlastní sebehodnocení velmi nízké.

Potěšil mě zcela jiný výsledek na konci hodiny, neboť v průběhu práce, přibližně během první třetiny, jsem vnímala, že činnost žáka nebaví, téma ho nezajímá, skupinová práce ho nebaví. Pokud bych mohla být upřímná, musela bych si přiznat, že mně v podstatě uspokojila představa, že žák bude naši práci ignorovat, nezapojí se, ale nebude nás rušit. Od přibližně druhé třetiny se žák zapojil a i ve třídě se následně změnila atmosféra. Bylo to velice přínosné, já i spolužáci jsme si užívali příjemného pocitu sounáležitosti. Po této zkušenosti jsem se zamyslela nad možností, že bych ve většině hodin mohla žáka zkusit motivovat k aktivitě, neboť jeho zapojení má velký vliv na atmosféru ve třídě. Jako první a nejdůležitější faktor se mi jeví nenásilný přístup, absolutně netlačit, nenaléhat, nenutit. Jsem si ale vědoma exkluzivního postavení jako učitelky výchovy k občanství, v matematice, jazycích či naukových předmětech pedagog musí volit poněkud restriktivnější přístup, má-li žáka naučit aspoň základy.

3

Žačka is a little girl, thanks to whom I got an internship at an elementary school, where she started attending. She suffers from a mild mental disability, which is why I was assigned as her assistant. Overall, the health impairments manifest themselves mainly in the area of attention and work capacity, therefore as an assistant I have to be constantly available to her, help her with everything, maintain her attention and support her. The situation I am about to describe happened about half a year ago, but I remember it vividly as if it happened yesterday. I guess it was Tuesday, the pupil seemed perfectly fine from the morning and everything went on like any other day. However, in the third lesson (Czech language lesson), she suddenly started behaving differently, stopped working, defied me, got angry and shouted at the whole class. She had a kind of seizure that couldn't be stopped. In addition, there was a complication that her little classmates (6-8 years old), with whom she studies in a mixed class, started to fear her, and I had to solve this situation somehow.

Family anamnesis: Žačka lives with both parents in a complete family. He has an older brother who has a speech impediment after a cleft palate and his intellectual level is in the lower range of mild intellectual disability. Both parents are very devoted to their children, they come up with different activities for them and they like to spend time together, especially outdoors. Class anamnesis: The student fits into the class like other children, her classmates like her and like to play together during breaks. Sometimes a situation also arises when a student wants to be alone and therefore has a small computer room reserved for herself right next to the classroom, so that she and her assistant can escape from the outside world and not have another seizure.

Emotional outbursts, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

As a special education student, I remembered from college that this behavior should be best dealt with by calming the student down and removing him from the classroom. So I tried to calm the student down and asked her if we would go for a walk. Unfortunately, the student didn't want to communicate with me at all, she started to get angrier and angrier, and you could see from her classmates that they were a little afraid of her. So I asked the teacher if she could take the whole class and take them to the corridor, because that's the only way the student might calm down a little. So the teacher took the whole class to the corridor, and since the pupil's mother works in a kindergarten in the same building, I asked her if she could come to see the pupil. So mom came and, of course, helped her the most out of all of us, as a mother. After calming down, the student began to realize what was happening and began to cry. So I let her cry and we talked for about another 20 minutes about what happened.

Support, Transfer of student, Interview

In the second half of the day, no one even remembered what happened in the third hour and everything went on as if nothing had happened. Immediately after the incident, when the student's behavior returned to normal, all the children returned to the classroom and classes continued. Overall, however, the pupil's behavior is understandable given her diagnosis, and it would probably not be entirely correct to blame her too much. Here it was mainly about calming her down in the right way, not putting her in an even worse situation, and at the same time explaining the situation to the other children so that they are not afraid and understand the pupil.

11 let, 4. ročník

Hra s domácími mazlíčky psi), vaření

Lehké mentální postižení

Bakalářské vzdělání – asistentka pedagoga na ZŠ, nyní dálkově magisterské vzdělávání v oboru speciální pedagogika

5 let praxe

Žačka je holčička, díky které jsem se dostala na praxe do jedné základní školy, kam ona začala docházet. Trpí lehkým mentálním postižením, a proto jsem jí byla přiřazena jako její asistentka. Celkově se zdravotní oslabení projevují především v oblasti pozornosti a práceschopnosti, proto jí jako asistentka musím být neustále k dispozici, se vším jí pomáhat, udržovat její pozornost a podporovat ji. Situace, kterou popíšu, se stala asi před půl rokem, ale mám ji v živé paměti jako by se to stalo včera. Tuším, že bylo úterý, žačka se zdála od rána naprosto v pořádku a vše probíhalo jako jakýkoli jiný den. Ve třetí hodině (hodině českého jazyka) se ovšem najednou začala chovat jinak, přestala pracovat, začala mi vzdorovat, vztekat se a vykřikovat na celou třídu. Nastal u ní jakýsi záchvat, který nebylo možné ukončit. Navíc přišla komplikace, že se jí začali její malí spolužáci (6 – 8 let), se kterými se učí ve smíšené třídě, bát a já jsem musela tuto situaci nějak vyřešit.

Rodinná anamnéza: Žačka žije s oběma rodiči v úplné rodině. Má staršího bratra, u kterého se vyskytuje po rozštěpu měkkého patra vada řeči a jeho rozumová úroveň se pohybuje ve spodním pásmu lehkého mentálního postižení. Oba rodiče se dětem velmi věnují, vymýšlí pro ně různé aktivity a rádi společně tráví čas především venku. Třídní anamnéza: Do třídy žačka zapadá jako ostatní děti, její spolužáci ji mají rádi a rádi si společně o přestávkách hrají. Občas také nastane situace, kdy chce být žačka sama a proto má pro sebe vyhrazenou malou počítačovou místnost hned vedle třídy, aby sem mohla případně s asistentkou utéct od okolního světa a nevyvinul se u ní další záchvat.

Jako studentka speciální pedagogiky jsem si z vysoké školy pamatovala, že by se toto chování mělo nejlépe řešit uklidněním žáka a odvedením ze třídy. Pokusila jsem se tedy žačku uklidňovat a ptala jsem se jí, jestli se nepůjdeme projít. Žačka se mnou bohužel vůbec nechtěla komunikovat, začala se vztekat čím dál víc a na jejích spolužácích šlo vidět, že z ní mají trochu strach. Poprosila jsem tedy paní učitelku, jestli by nemohla vzít celou třídu a odvést ji na chodbu, protože jedině tak se žačka možná trochu uklidní. Paní učitelka tedy odvedla celou třídu na chodbu, a protože maminka žačky pracuje ve školce ve stejné budově, tak jsem ji poprosila, jestli by nemohla za žačkou přijít. Maminka tedy přišla a ze záchvatu jí z nás všech jako matka pomohla samozřejmě nejvíce. Po uklidnění si začala žačka uvědomovat, co se dělo a začala brečet. Nechala jsem ji tedy vybrečet a společně jsme si ještě asi dalších 20 minut povídali o tom, co se stalo.

V druhé polovině dne už si na to co se dělo třetí hodinu nikdo ani nevzpomněl a vše probíhalo jako by se nic nestalo. Ihned po incidentu kdy se žaččino chování dostalo zase do normálu se všechny děti vrátili zpět do třídy a výuka probíhala dál. Celkově se ovšem žaččino chování vzhledem k její diagnostice dá pochopit a asi by nebylo úplně správné jí ho příliš vyčítat. Zde šlo především o to ji správným způsobem uklidnit, nedostat ji do ještě horší situace a zároveň situaci vysvětlit i ostatním dětem, aby neměli strach a žačku chápali.

3

enter the classroom. I'm preparing myself for what lies ahead. This class is generally considered the worst class in the school, and rightfully so. There are usually one to two problem kids in a class, but there are many more in this class. Almost half of the class has problems with discipline. The biggest difficulties are with the pupil, whom I will call the pupil. The student is constantly interrupting. He annoys and shouts every hour. He talks when he is not supposed to talk and only rarely talks about the topic we are learning about. Other children are inspired by him, and so disciplinary problems spread through the class like an avalanche. I'm going to class. Let's say hello. As soon as the student sits down, he talks to a classmate, and it becomes clear to me that even today's class will not be without problems. Even before I start explaining, I tell the students to open their student books and write down that they should bring three hundred for the field trip. The student immediately responds that it is a lot of money and wants to know why it is so expensive. So I explain to him exactly what is included in the amount they are supposed to bring. When he hears how much the bus trip will cost, he suggests that we travel differently (by train or by bike). I will explain to him with logical arguments why neither option is feasible. He leaves it. I begin with the interpretation. A student from the first bench shouts at a classmate in the back bench. Almost the whole class is listening to what the two are talking about, and even if someone wanted to listen to the explanation, they wouldn't be able to concentrate. And so I scold the student for the first time. I raise my voice and warn him to be careful. He turns towards me, but doesn't last long. I ask the whole class a question and the student deliberately makes up very improbable answers to amuse the class. He's shouting nonsense. Some of the children laugh, some look annoyed. I appeal to him to stop immediately. He defends himself by saying that what he says is not nonsense. I won't discuss with him any further. He shuts up. After a while, he again interrupts my interpretation with his screams. In a raised voice, I announce to him that he has my first little five. He wants to defend himself, but I don't let him talk. I interrupt him, saying that if he doesn't let it go, he will get another five and give me a student book on the table to write him a note. It's quiet for a while. After another interruption, I warn him that if he doesn't let it go, I'll call his father at school. His brother promptly responds by saying that their father doesn't have time. I answer that I didn't ask him anything. We discuss the curriculum. I ask questions. The student gets involved. Sometimes he says nonsense, but he tries to answer as correctly as possible. A final admonition not to swing and the class is finally over.

This class is considered the worst class in the school in the minds of all teachers. The benefit could be considered average, but in terms of behavior, this class crosses all boundaries. The audacity of some students is astonishing. There are a total of 18 children in the class. Boys predominate. Specifically, ten boys and eight girls attend the class. More than half of the boys have disciplinary problems. The rules of polite behavior do not work at all in the classroom. Pupils scold each other (even in class), shout at each other, mock each other with their answers to the teacher's questions. They often completely ignore the teacher's commands. They show their indifference and carelessness. They also show their lack of interest in the subject matter and the teacher's explanation. The student I will focus on is in this very class. The student is one of the rudest students in the class. You could say that he is the absolute rudest of them all. His brother (twin) is in the class with him, and his behavior is not much better. Both boys live in the alternating custody of their father and mother, who have recently divorced. Parents, in an effort to get them on their side, indulge their children in anything they can think of. Which intensifies their feeling that everything has to be their way. The student visited a psychological counseling center with his parents, but without major results. The student is constantly interrupting. He still needs to scream. He is constantly showing off and trying to draw attention to himself. He wants to be interesting and likes when others laugh at what he did or said.

Verbal disruption of lessons

The first admonition of the student in this class is as follows: I raise my voice and warn him to pay attention. His immediate reaction marks a certain success as he turns and at least pretends to be paying attention. Unfortunately, it won't last long. When I ask questions to the class, the student deliberately makes up very improbable answers to amuse the class. I appeal to him to stop immediately. He tries to defend himself. Finally he gives up and shuts up. After a while, he again interrupts my interpretation with his screams. In a raised voice, I announce to him that he has my first little five. He wants to defend himself, but I don't let him talk. I cut him off by saying that if he doesn't let it go, he'll get another high five. It's quiet for a while. After another interruption, I threaten to call his father at school. His brother promptly responds by saying that his father doesn't have time. I answer that I didn't ask him anything.

Consequences, Cooperation with experts, Warning

The solution to the disciple's discipline is always only momentary. His interruptions are repeated regularly. After the admonishment, she is quiet for a while, but then she starts again. The described situation is repeated practically every hour with only minor variations, which depend on the student's current mood and the specific situation that will arise during the lesson. No teacher knows how to deal with a disobedient student. The school psychologist also did not resolve the situation, and no diagnosis was confirmed in the psychological consultation.

Failure

15 let, 9. ročník

počítačové hry, trávení času s kamarády, hokej

Rušení výuky,Disrespekt

Magisterský titul (Mgr.), aprobace český jazyk, dějepis

11

Vcházím do třídy. Dopředu se připravuji na to, co mě čeká. Tato třída je obecně považována za nejhorší třídu ve škole a to naprosto oprávněně. Obvykle je ve třídě jedno maximálně dvě problémové děti, ale v této třídě je jich mnohem víc. Problémy s kázní má téměř polovina třídy. Největší potíže jsou s žákem, kterého budu říkat žák. Žák neustále vyrušuje. Každou hodinu otravuje a vykřikuje. Mluví, když nemá mluvit a jen výjimečně mluví k tématu, o kterém se učíme. Další děti se jím nechávají inspirovat a tak se kázeňské problémy šíří po třídě jako lavina. Vejdu do třídy. Pozdravíme se. Už když si žák sedá, mluví se spolužákem a mně začíná být jasné, že ani dnešní hodina se neobejde bez problémů. Ještě před tím, než se pustím do výkladu, říkám žákům, aby si otevřeli žákovské knížky a zapsali si, že mají přinést tři stovky na exkurzi. Žák se hned ozývá s tím, že je to moc peněz a chce vědět, proč je to tak drahé. Tak mu vysvětluji, co přesně je zahrnuto v částce, kterou mají přinést. Když slyší, kolik bude stát cesta autobusem, tak navrhuje, abychom jeli jinak (vlakem nebo na kole). Logickými argumenty mu vysvětlím, proč ani jedna z možností není uskutečnitelná. Nechává toho. Začínám s výkladem. Žák z první lavice pokřikuje na spolužáka v zadní lavici. Téměř celá třída poslouchá, o čem se ti dva baví, a i kdyby někdo chtěl poslouchat výklad, nemohl by se soustředit. A tak žáka okřikuju poprvé. Zvýším hlas a upozorním ho, že má dávat pozor. Otočí se směrem ke mně, ale dlouho to nevydrží. Pokládám otázku celé třídě a žák si schválně vymýšlí velmi nepravděpodobné odpovědi, aby pobavil třídu. Vykřikuje nesmysly. Část dětí se směje, část se tváří otráveně. Oslovuji ho s tím, aby toho okamžitě nechal. On se hájí tím, že to co říká přece nejsou nesmysly. Dál s ním nediskutuji. Zmlkne. Po chvíli opět přerušuje můj výklad svými výkřiky. Zvýšeným hlasem mu oznamuji, že má u mě první malou pětku. Chce se bránit, ale nenechávám ho mluvit. Přerušuji jej s tím, že pokud toho nenechá, dostane další pětku a dá mi na stůl žákovskou knížku, abych mu napsala poznámku. Chvíli je klid. Po dalším vyrušení ho upozorním, že pokud toho nenechá, zavolám jeho otce do školy. Jeho bratr pohotově reaguje slovy, že jejich otec nemá čas. Na to odpovídám, že jeho jsem se na nic neptala. Probíráme učivo. Pokládám otázky. Žák se zapojuje. Občas řekne nesmysl, ale snaží se odpovídat, co nejsprávněji. Poslední napomenutí, aby se nehoupal a hodina je konečně u konce.

Tato třída je v podvědomí všech učitelů považována za nejhorší třídu na škole. Prospěch by se dal považovat za průměrný, ale co se týče chování, překračuje tato třída všechny hranice. Drzost některých žáků je až udivující. Ve třídě je celkem 18 dětí. Převažují chlapci. Konkrétně třídu navštěvuje deset chlapců a osm děvčat. Více než polovina chlapců má kázeňské problémy. Ve třídě vůbec nefungují pravidla slušného chování. Žáci si mezi sebou nadávají (i v hodině), pokřikují na sebe, navzájem se posmívají svým odpovědím na otázky učitele. Často naprosto ignorují příkazy učitele. Ukazují svou lhostejnost a nedbalost. Také dávají najevo svůj nezájem o učivo a výklad učitele. Žák, na kterého se zaměřím, chodí právě do této třídy. Žák patří k těm nejdrzejším žákům třídy. Dá se říct, že je tím úplně nejdrzejším ze všech. Spolu s ním je ve třídě i jeho bratr (dvojče), který na tom s chováním není o moc lépe. Oba kluci žijí ve střídavé péči otce a matky, kteří se nedávno rozvedli. Rodiče, ve snaze dostat je na svou stranu, dopřávají svým dětem vše, co si usmyslí. Což umocňuje jejich pocit, že vše musí být po jejich. Žák s rodiči navštívil psychologickou poradnu, ale bez větších výsledků. Žák neustále vyrušuje. Pořád má potřebu vykřikovat. Neustále se projevuje a snaží se na sebe upoutat pozornost. Chce být zajímavý a líbí se mu, když se ostatní smějí tomu, co udělal nebo řekl.

První napomenutí žáka v této hodině probíhá následovně: zvýším hlas a upozorním ho, že má dávat pozor. Jeho okamžitá reakce značí jistý úspěch, protože se otáčí a alespoň předstírá, že dává pozor. Bohužel mu to dlouho nevydrží. Při mém pokládání otázek třídě si žák schválně vymýšlí velmi nepravděpodobné odpovědi, aby pobavil třídu. Oslovuji ho s tím, aby toho okamžitě nechal. On se snaží obhájit. Nakonec to vzdává a umlká. Po chvíli opět přerušuje můj výklad svými výkřiky. Zvýšeným hlasem mu oznamuji, že má u mě první malou pětku. Chce se bránit, ale nenechávám ho mluvit. Přerušuji jej s tím, že pokud toho nenechá, dostane další pětku. Chvíli je klid. Po dalším vyrušení vyhrožuji tím, že zavolám jeho otce do školy. Jeho bratr pohotově reaguje slovy, že jeho otec nemá čas. Na to odpovídám, že jeho jsem se na nic neptala.

Řešení žákovi kázně je vždy jen chvilkové. Jeho vyrušování se pravidelně opakuje. Po napomenutí je chvíli zticha, ale pak začne zase nanovo. Popsaná situace se opakuje prakticky každou hodinu jen s malými obměnami, které závisí na žákovi aktuálním rozpoložení a konkrétní situaci, která v hodině nastane. Žádný učitel si s žákovi neposlušností neví rady. Školní psycholog také situaci nevyřešil a v psychologické poradně se žádná diagnóza nepotvrdila.

3

had one student in physical education who did not have a good relationship with this subject. He was apologizing, dialing, he was afraid to participate in activities, he made excuses that he didn't have clothes on, he 'faked' that he was in pain so that he wouldn't have to participate in physical education. He had a feeling that others would laugh at him if something went wrong. It was necessary to choose some methods and procedures that would be suitable for the positive motivation of the pupil. I wanted him to at least get involved, I didn't ask him to do any big feats, but to at least try and not be afraid to try.

The student was unskilled, he did not have sufficient gaming skills, it was taboo for him. His physique was not bad, but various ball games, for example, caused him problems. He did not feel well in team games, there was a threat that he would do something in physical education lessons so that he would not have to participate. But I didn't teach the student geography, so I can't say if he behaved similarly in non-sports subjects.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

Of course, I wasn't able to make this student a top sports representative, that wasn't even my goal, but I tried to talk to him a lot, to recommend suitable solutions acceptable to both parties. I didn't want to force him to do anything against his will, so that he doesn't develop an even greater aversion to sports activities. I praised him when I saw small steps that led to improvement. I tried to give him individual attention as much as possible, I recommended simple exercises for him to learn to throw or hit better, for example.

Support

So the result was not immediately visible, no, it took time. The student gradually acquired a positive attitude towards sports activities. After a few hours of physical education, he stopped making excuses, apologizing, avoiding the activities I assigned to the class. He began to participate more voluntarily in sports games and in various other physical activities.

Longterm success

15 let, 9. ročník ZŠ

Vojenství, zájem o válečnou historii

Vyhýbání se škole,Neposlušnost,Lhaní,Emoční labilita

Mgr., tělesná výchova, zeměpis

35

Měl jsem v tělesné výchově jednoho žáka, který neměl dobrý vztah k tomuto předmětu. Omlouval se, vytáčel se, měl obavu se zapojovat do aktivit, vymlouval se, že neměl úbor, 'simuloval', že ho něco bolí, aby se nemusel zapojit do tělesné výchovy. Měl pocit, že se mu budou ostatní smát, když mu něco nepůjde. Bylo potřeba zvolit nějaké metody a postupy, které by byly vhodné k pozitivní motivaci žáka. Chtěl jsem, aby se alespoň zapojil, nepožadoval jsem po něm nějaké velké výkony, ale aby to aspoň zkusil a nebál se to zkusit.

Žák byl nešika, neměl dostatečné herní dovednosti, bylo to pro něj tabu. Fyzičku neměl špatnou, ale například různé míčové hry mu dělaly problémy. V kolektivních hrách se necítil dobře, hrozilo, že v hodinách tělesné výchovy něco i provede, aby se nemusel zapojit. Žáka jsem ale neučil na zeměpis, takže jestli se choval podobně i v nesportovních předmětech, to nemůžu říct.

Samozřejmě jsem nebyl schopen udělat z tohoto žáka špičkového sportovního reprezentanta, to ani nebylo mým cílem, ale snažil jsem se s ním hodně mluvit, doporučovat vhodná řešení akceptovatelná pro obě strany. Nechtěl jsem ho do ničeho nutit proti jeho vůli, aby si ke sportovním aktivitám nevytvořil ještě větší averzi. Chválil jsem ho, když jsem viděl malé kroky, které vedly ke zlepšení. Snažil jsem se mu v rámci možností individuálně věnovat, doporučoval jsem mu jednoduchá cvičení, aby se naučil třeba lépe házet nebo odbíjet.

Tak výsledek nebyl vidět okamžitě, to ne, chtělo to čas. Žák si postupně získal pozitivní vztah ke sportovním činnostem. Po několika hodinách tělesné výchovy se přestal vymlouvat, omlouvat, vyhýbat se aktivitám, které jsem třídě zadal. Začal se více dobrovolně zapojovat do sportovních her a do různých jiných tělesných aktivit.

3

The situation was that when I had the children in the first grade, now they are in the third grade, so two years ago, we dealt with this little boy throwing himself at the other boys every break. It may sound trite, but there were situations when they were, for example, on the carpet or at the table, and the little boy was able to reach and grab someone almost to the point of pinching or hurting, or perhaps when there was a line for lunch or there was a relay race, that someone was running from the edge of the place to write something on the blackboard, so the same thing happened there, he rushed at them. Of course they didn't like it - it hurt them - but he had it in him somehow naturally, how to say, that energy or that taste. And it actually took him a long time, let's say the whole first grade.

The boy was very playful, perceptive, smart.

Physical aggression

The solution consisted in conversations both privately with the little boy and with the students in the class, conversations on the level of emotions, because he often said that he was seized with anger - ie. What bothers him, what's going on. It's about everyday work and communication. It is very important, because without it, the children would take it personally and begin to see him as an aggressor. He did it more out of joy or playfulness, because he wanted to play with the children. Problems also arose when he threw himself at someone, the other didn't understand it and returned it to him.

Working with the collective, Interview

The result was that the behavior became muted in the core collective of his class, so that it did not carry over to other classes. It was several months of continuous work, but the little boy understood why he shouldn't do it and the other children understood what the little boy meant.

Longterm success

1. Třída, 7 let

Vesmír, věda, fyzika, badaleství

Mgr., Angličtina

3

Situace byla taková, že když jsem ty děti měla v první třídě, teď jsou třeťáci, takže dva roky zpátky, tak jsme každou přestávku řešili, že se tento chlapeček na ostatní kluky vrhal. Ono to může znít banálně, ale byly to situace, kdy oni byli třeba na koberci nebo u stolu, no a chlapeček dokázal dojít a někoho chytit až skoro do štípnání nebo do bolení, nebo třeba když se stála fronta na oběd nebo byla nějaká štafeta, že se z kraje místosti běželo na tabuli něco napsat, tak tam se dělo to stejné, vrhal se na ně. Jim se to samozřejmě nelíbilo – bolí je to – ale on to měl v sobě tak nějak přirozeně, jak to říct, tu energii nebo tu chuť. A u něho to vlastně trvalo teda dlouho, celou první třídu řekněme.

Chlapeček byl velmi hravý, vnímavý, chytrý.

Řešení spočívalo v rozhovorech jak soukromě s chlapečkem, tak i s žáky ve třídě, rozhovory na úrovni emocí, protože často říkal, že ho popadl vztek – tzn. Co mu vadí, co se děje. Je to o každodenní práci a komunikaci. Je to hrozně důležité, protože bez toho by si to děti braly osobně a začaly by ho vnímat jako agresora. On to totiž pak spíš dělal z radosti nebo s hravosti, že si s dětmi chtěl hrát. Problémy pak vznikaly i tak, že se na někoho vrhl, ten druhý to nepochopil a vrátil mu to.

Výsledek byl, že se chování utlumilo v základním kolektivu té jeho třídy, takže se to nepřenášelo ani do jiných tříd. Byla to několikaměsíční soustavní práce, ale chlapeček pochopil, proč by to dělat neměl a ostatní děti pochopily, jak to chlapeček myslí.

3

The student likes ball games, yet during a dodge ball game, a situation arose where he deliberately does not follow the rules, spoils the game and provokes his classmates. The result is a general conflict leading up to physical fights with the pupil, to which his classmates are provoked. Descriptive data on the case report ++ Pupil age and year: 3rd grade pupil, 9 years old Pupil gender (check female / male Pupil lives (check with both parents / only with mother / only with father / in alternating care / with another family member / in the care of step-parents The problem behavior is repeated (tick) and, if applicable, state how often: yes - irregularly, approx. 1-2 times a week / no Behavioral disorders (lying, cheating, nothing) Confirmed diagnosis of the pupil/s, e.g. (ADHD, psychiatric diagnosis. ..also ADHD Pupil's benefit - subjective view: below average - average - above average Pupil's interests (sport - ball games

The student is a slim, lively child, he quickly gets excited about something, but at the same time, interest quickly declines. Frequent conflict behavior that causes unpopularity with classmates.

Diagnosis, Violation of classroom/school rules

While the others continued to play independently, I took the student aside to discuss his behavior. It turns out that the student behaves this way mainly because he wants to draw attention to himself, to win his place among his peers. The pupil has been diagnosed with ADHD, is medicated and the other classmates were instructed by his class teacher to tolerate his non-standard behavior because 'it is actually a disease for which he takes medicine'. The student feels slightly humiliated by this situation, and his classmates, on the other hand, are tired of constantly tolerating something that another boy would not forgive if he did not treat them that way. The sports game then offers the opportunity to vent the accumulated tension on both sides. We discussed with the student whether he wants to play ball games with his classmates at all, and if so, he has to follow certain rules and cannot constantly rely on being excused for his ADHD diagnosis, because as a result, no one wants to be on the team with him. So he has to consider what is his priority. His classmates were also interviewed in a similar vein: It's okay that they try to take into account that the student is not always in control of his behavior, but everything has its limits, and even the student must follow them. At the same time, they too should treat him as an equal partner, without prejudice - not to show him their disdain in advance and, on the contrary, appreciate when, despite his behavioral handicap, he tries to behave in such a way that the game runs smoothly, according to the rules and for the fun of everyone those involved.

Working with the collective, Interview

After the boys and I talked about everything, they played dodgeball with gusto - they cooperated with each other, followed the rules and played fair. As this lesson was the last one before the Christmas holidays, it was a nice reward for me when the students gave me a PF they made together for the new year at the first meeting after the new year. Of course, even during the rest of the school year, they took place on the part of the pupil, or his classmates, similar situations, so the solution is short-term, which must be repeated.

Shortterm success

žák 3. ročníku, 9let

sport – míčové hry

ADHD

?

10

Žák má rád míčové hry, přesto při hře vybíjené nastala situace, že schválně nedodržuje pravidla, kazí hru a provokuje spolužáky. Výsledkem je všeobecný konflikt směřující až k fyzickým potyčkám s žákem, ke kterému jsou vyprovokování jeho spolužáci. Deskriptivní údaje ke kazuistice ++ Věk žáka a ročník: žák 3. ročníku, 9 let Pohlaví žáka (zatrhněte žena / muž Žák žije (zatrhněte s oběma rodiči/ pouze s matkou / pouze s otcem / ve střídavé péči / s jiným rodinným příslušníkem / v péči nevlastních zákonných zástupců Problémové chování se opakuje (zatrhněte) a případně uveďte jak často: ano – nepravidelně, cca 1-2x týdně / ne Poruchy chování (lhaní, podvody, nic Potvrzená diagnóza žáka/ů např. (ADHD, psychiatrická diagnóza ...aj. ADHD Prospěch žáka – subjektivní pohled: podprůměrný – průměrný – nadprůměrný Zájmy žáka/ů ( sport – míčové hry

Žák je štíhlé, živé dítě, rychle se pro něco nadchne, ale zároveň zájem rychle upadne. Časté konfliktní chování, které způsobuje neoblíbenost u spolužáků.

Zatím co ostatní pokračovali samostatně ve hře, vzala jsem si žáka stranou, abych probrala jeho chování. Ukazuje se, že žák se takto chová především proto, že chce na sebe upozornit, vydobýt si své místo mezi vrstevníky. Žák má diagnostikovaný syndrom ADHD, je medikovaný a ostatní spolužáci byli poučeni jeho třídním pedagogem, že mají tolerovat jeho nestandardní chování, protože 'je to vlastně nemoc, na kterou bere léky'. Žák se touto situací cítí lehce ponížen a jeho spolužáci naopak unavuje neustálé tolerování něčeho, co by jinému klukovi, pokud by se k nim tak choval neodpustili. Sportovní hra pak nabízí možnost vyventilovat nashromážděné napětí na obou stranách. Probrali jsme s žákem, zda vůbec chce hrát se spolužáky míčové hry a pokud ano, musí dodržovat určitá pravidla a nemůže se neustále spoléhat na to, že bude omlouván pro svoji diagnózu ADHD, protože ve výsledku s ním nikdo potom nechce být v družstvu. Takže musí zvážit, co je pro něho prioritní. V podobné myšlence proběhl rozhovor i s jeho spolužáky: Je v pořádku, že se snaží brát v potaz, že žák nemá vždy své chování pod kontrolou, ale všechno má své hranice, a i žák je musí dodržovat. Zároveň i oni by se k němu měli chovat jako k rovnocennému partnerovi, bez předsudků – nedávat mu předem najevo svůj despekt a naopak ocenit, když se i přes svůj handicap v chování snaží chovat tak, aby hra probíhala hladce, dle pravidel a pro zábavu všech zúčastněných.

Poté, co jsme si vše s chlapci vyříkali, zahráli si vybíjenou s chutí – vzájemně spolupracovali, hlídali si dodržování pravidel a férovou hru. Jelikož tato hodina byla poslední před vánočními svátky, bylo pak pro mě příjemnou odměnou, když na prvním setkání po novém roce mi žáci darovali společně vyrobené PF do nového roku. Samozřejmě, že i po zbytek školního roku probíhaly ze strany žáka, popř. jeho spolužáků, podobné situace, takže řešení je krátkodobého rázu, které se musí opakovat.

3

The student calmly had a snack during the break. As he did a lot of weight training, he had a very specific diet (proteins, vegetables) and pikao. Another student started digging into his food and squeezed out his entire pikao with a punch. He then started throwing his bread around the classroom. The first student didn't like it and took the food back for him. The second student then began to use racist slurs at the first student. The first student got angry, pushed the bench away and punched the second student in the eye. Nobody noticed anything. Nor any teacher in the classroom. Both pupils and the whole class hid the whole situation and at the same time did not act suspiciously. The next day, however, an email arrived from the mother of the second pupil with photos and allegations of physical assault. The area around the eye was all red. At the same time, the second pupil was wearing thick glasses and after a visit to the doctor it was stated that he might have almost lost his sight.

First pupil - 15 years old, Ukrainian student, often problematic, provocateur. The second student - 14 years old, Vietnamese student, very active in sports (weight training), likes his space and peace.

Physical aggression, Verbal aggression

I, as a class teacher, together with the prevention methodologist, wrote down the statements of the witnesses and the first pupil, but not the second pupil. It was before the end of the school year and the other pupil stopped going to school. After 14 days, the principal invited the parents of both children to the school. The mother of the first pupil came with her daughter, who could speak Czech better, and the mother of the second pupil came with a lady from the organization Podaných roku. The first pupil did not tell his mother the full story and she felt embarrassed for him. The result was a principal's reprimand for the first pupil and a class teacher's reprimand for the second pupil. Due to the circumstances, the first pupil never came for the reprimand and it was handed over to the mother. The second student got it, but not in front of the whole class, as was always done for the educational effect. The class also had their entire class trip cancelled. The first pupil wanted to make a sacrifice that the class should go without him, but the principal decided that the class would not go anywhere anyway. The class accepted it with reason when they found out that this conflict could have legal ramifications, since both students were around 15 years old. However, the class was very angry with the other student, there were also comments such as that he did not wish to meet them.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Cooperation with experts

With the permission of both parents, contacts were exchanged between the parents through the school and they further resolved the situation personally. Since the conflict happened 2-3 weeks before the end of the school year and the second student never came to school (his mother came to get his report card), the conflict did not have any long-term consequences and was not closed within the school as I would have liked. She was not informed about other legal solutions outside the school.

Failure

15, 9. ročník

Počítačové hry

Lhaní

Mgr., Aj

7

Žák o přestávce v klidu svačil. Jelikož hodně posiloval, měl velmi specifickou stravu (bílkoviny, zelenina,) a pikao. Jiný žák mu do jídla začal šahat a úderem pěstí mu vymáčkl celé pikao. Následně si začal házet s jeho chlebem po třídě. Prvnímu žákovi se to nelíbilo a jídlo si o něj vzal zpátky. Druhý žák poté na prvního žáka začal nadávat rasistické nadávky. První žák se naštval, odstrčil lavici a udeřil druhého žáka pěstí do oka. Nikdo si ničeho nevšimnul. Ani žádný učitel ve třídě. Oba žáci a celá třída celou situaci schovala a zároveň se nechovala nijak podezřele. Druhý den však došel mail od maminky druhého žáka s fotkami a nařčením o fyzickém napadení. Okolí oka bylo celé červené. Druhý žák zároveň nosil silné brýle a po návštěvě doktora bylo konstatováno, že mohl skoro přijít o zrak.

První žák - 15 let, ukrajinský student, často problémový, provokatér. Druhý žák - 14 let, vietnamský student, velmi sportovně aktivní (posilování), má rád svůj prostor a klid.

Já jako třídní učitel společně s metodikem prevence sepisovali výpovědi svědků a prvního žáka, ale ne druhého žáka. Byl před koncem školního roku a druhý žák přestal chodit do školy. Po 14 dnech si ředitel pozval rodiče obou dětí do školy. Maminka prvního žáka přišla s dcerou, která uměla lépe česky a maminka druhého žáka přišla s paní z organizace Podaných rukou. První žák mamince neřekl plný příběh a ta se za něj cítila trapně. Výsledkem byla ředitelská důtka prvnímu žákovi a důtka třídního učitele druhému žákovi. Vzhledem k okolnostem si první žák pro napomenutí nikdy nepřišel a bylo předáno mamince. Druhý žák ho dostal, ale ne před celou třídou, jak se vždy dělávalo kvůli výchovnému efektu. Třídě byl také zrušen celý třídní výlet. První žák se chtěl obětovat, že by třída měla jet bez něj, ale ředitel i tak rozhodl, že třída nikam nepojede. Třída to přijala s rozumem v momentě, když zjistili, že tento konflikt by mohl mít právní dohru, jelikož oběma žákům bylo okolo 15 let. Třída však byla na druhého žáka velmi naštvaná, padaly i ohlasy typu, že ať si je nepřeje potkat.

Se svolením obou rodičů byly mezi rodiči prostřednictvím školy vyměněny kontakty a situaci dále řešili osobně. Jelikož se konflikt stal 2-3 týdny před koncem školního roku a druhý žák už nikdy do školy nepřišel (pro vysvědčení si přišla maminka), tak konflikt neměl nějakou dlouhodobou dohru a v rámci školy nebyl uzavřen tak, jak bych chtěla. O dalším právním řešení mimo školu nebyla informována.

3

The teacher started the lesson and began to pay attention to the boy individually. The boy responded by screaming, rolling on the bench. Subsequently, the boy ran out of the classroom, rolling down the stairs and down the hall. All the arrangement did not work. The etopedist who was summoned managed to get the boy into her study, where the wailing, rolling on the floor and a whole range of manipulative processes continued, kneeling with clasped hands and calling on God for help, attacks on furniture, doors, all accompanied by unimaginable screaming, thrashing naked, urinating outside the bowl, taking a shower, destroying tools and notebooks.

The class is made up of pupils with behavioral problems, the school is mainly specialized for these pupils. There is a boarding school next to the school.

Diagnosis, Emotional outbursts, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

The boy was inappropriately assigned to the 1st speech therapy class despite the mother's warning to the pediatrician about certain peculiarities in the boy's behavior. The pediatrician explained everything with a severe speech impediment. The examination at the SPC for children with ASD only took place during the 1st year of school attendance. In the speech therapy primary school, the boy was not able to adapt even to work with a speech therapist. The speech therapy primary school does not have staff to work with children with ASD, so the school often chose to take the boy to the home environment (parents, grandparents) -

Transfer of student, Cooperation with experts

can see in retrospect that the late diagnosis of ASD allowed the boy to acquire manipulative behaviors that made him avoid schoolwork. This was followed by work with the extended family to set boundaries, a daily routine including the principles of proper nutrition. Cooperation with the extended family was established. A uniform approach to situations was established, a kind but consistent approach to the daily routine, boarding during the working week, close cooperation between teachers, etopedists, educators, SPC. Psychotherapy was recommended to the parents, which they completed. At present, the boy is managing his boarding school stay, participating in all activities. The frequency of use of an etopedic does not deviate from the average of the needs of other children. The family environment has improved, the boy goes to camps, he can be alone with a friend. He has insight - he can describe his actions and realizes that his previous actions were manipulation and is glad that he is now in control of his behavior.

Longterm success

11 let, 5. ročník

Plánování složitých dopravních křižovatek a dopravních uzlů

PAS – porucha autistického spektra,Logopedické vady

Speciální pedagog - etoped

39

Učitelka zahájila výuku a začala se chlapci individuálně věnovat. Chlapec reagoval křikem, válením se po lavici. Následně chlapec vyběhl ze třídy, válel se po schodech, po chodbě. Veškerá domluva nefungovala. Přivolané etopedce se podařilo chlapce dostat do její pracovny, kde pokračovalo kvílení, válení se po zemi a celá škála manipulativních procesů, klečení na kolenou se sepnutými rukami a vzývání Boha o pomoc, ataky do nábytku, do dveří, vše doprovázeno nepředstavitelným křikem, svéknutím se do naha, močením mimo mísu, vysprchováním se, ničením pomůcek a sešitů.

Třída je složená z žáků s problémy s chováním, na tyto žáky je škola především specializovaná. Při škole je internát.

Chlapec byl nevhodně zařazený do 1. třídy logopedické přes upozorňování dětské lékařky matkou na jisté zvláštnosti v chování chlapce. Dětská lékařka vše vysvětlovala těžkou logopedickou vadou. K vyšetření v SPC pro děti s PAS došlo až v průběhu 1. Ročníku školní docházky. V ZŠ logopedické se chlapec nebyl schopen adaptovat ani na práci s logopedem. ZŠ logopedická nemá personál na práci s dětmi s PAS, a tak škola často volila odvoz chlapce do domáciho prostředí (rodiče, prarodiče) –

Vidím zpětně, že pozdní diagnostika PAS umožnila chlapci získat manipulativní chování, kterým se vyhýbal školním povinnostem. Následovala práce s širší rodinou, aby se nastavily hranice, denní režim včetně zásad správné výživy. Nastavila se spolupráce s rozšířenou rodinou. Stanovil se jednotný přístup k situacím, režim dne laskavý, ale důsledný přístup, internátní pobyt během pracovního týdne, úzká spolupráce učitelů, etopedky, vychovatelů, SPC. Rodičům byla doporučená psychoterapie, kterou absolvovali. V současnosti chlapec zvládá internátní pobyt, zapojuje se do všech aktivit. Frekvence využívání etopeda nevybočuje z průměru potřeby ostatních dětí. Upravilo se rodinné prostředí, chlapec jezdí na tábory, může být s kamarádem sám. Má náhled – dokáže své jednání popsat a uvědomuje si, že jeho předchozí jednání byly manipulace, a je rád, že nyní svoje chování zvládá.

3

The unpleasant behavior was limited exclusively to our hours together. His classmates and my colleagues confirmed to me that in other classes he behaved completely normally. Despite my efforts to resolve the situation, the behavior escalated over the course of one semester. It was actually a never-ending series of unpleasant situations and small conflicts. During the interpretation he made "monkeys

The student was a bit of a rebel, but smart. He repeated the second year, because two years before, before the end of his sophomore year, he decided to transfer from his matriculation major to teaching. A year later, however, he decided that he wanted to return to his original matriculation field. For that reason he “lost

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

At first I reprimanded him. When that didn't help, I tried to ignore his disruptive behavior. You could see that he was bothered by my lack of interest. He suddenly began to look serious, to report and to be interested in the material being discussed. But it never lasted long. I tried to talk to him a few times after class and find out what was bothering him. I didn't get an answer, but he apologized to me every time and promised that he would behave properly. But by the next hour, everything was forgotten. Once we even tried to switch roles in class. He went in front of the blackboard and tried to teach the class something. He was quite good at it. I sat in his place and started imitating his disruptive behavior. It was obvious that he was uncomfortable. He cooperated for the rest of the hour, but then everything went back to normal. During the entire autumn, I tried to solve the student's behavior in meetings or with the guidance counselor, but it did not have much effect. Sometime just before Christmas, the pupil was with one other classmate outside the school. By the next lesson, I brought them an excerpt from the school rules and pinned it on the bulletin board for everyone to see. When they entered the classroom, I drew their attention to what I had brought, which the student often responded by saying: "I'm going to smell that paper.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts, Warning

Two weeks after Christmas, everything started to go back to normal. Again, direct provocation in class, disturbing classmates, non-cooperation. Finally, based on repeated suggestions from my side, the management convened a committee. She decided on conditional exclusion. For the student, this meant that he was allowed to continue to participate in the lessons, but if he committed a single offense, he would be immediately expelled from the school. The student left alone that week. I think he realized that he wouldn't be able to make it through the rest of the school year without problems and that he would have better prospects at a new school without a record of being kicked out of another school. The class and I were immensely relieved. Looking back, I would have done the same. Maybe I would call the committee a little earlier.

Failure, Partial success

17-18 let, druhý ročník SŠ

Už si nevzpomíná

Provokace,Rušení výuky

VŠ (obor Cestovní ruch) + pedagogické minimum

7

Nepříjemné chování se omezovalo výhradně na naše společné hodiny. Jeho spolužáci i moji kolegové mi potvrdili, že v jiných hodinách se choval zcela normálně. Chování se navzdory mé snaze řešit situaci stupňovalo během celého jednoho pololetí. Byla to vlastně nekončící série nepříjemných situací a malých konfliktů. Během výkladu dělal „opičky

Žák byl tak trochu rebel, ale chytrej. Opakoval druhý ročník, protože se dva roky předtím před koncem druháku rozhodl, že přestoupí z maturitního oboru na výuční. O rok později se ale rozhodl, že chce zpátky na svůj původní maturitní obor. Z toho důvodu „ztratil

Nejprve jsem ho napomínala. Když to nepomohlo, zkoušela jsem jeho rušivé chování ignorovat. Bylo vidět, že mu můj nezájem vadí. To se najednou začal tvářit vážně, hlásit se a zajímat se o probíranou látku. Ovšem nikdy to nevydrželo dlouho. Párkrát jsem si s ním zkusila po hodině promluvit a zjistit, co mu vadí. Odpověď jsem nedostala, ale pokaždé se mi omlouval a sliboval, že už se bude chovat slušně. Jenže do příští hodiny bylo vše zapomenuto. Jednou jsme si dokonce zkusili v hodině vyměnit role. On šel před tabuli a zkoušel třídu něco naučit. Docela mu to i šlo. Já jsem si sedla na jeho místo a začala napodobovat jeho rušivé chování. Bylo znát, že je mu to nepříjemné. Po zbytek hodiny spolupracoval, ale potom se vše vrátilo do starých kolejí. V průběhu celého podzimu jsem se snažila žákovo chování řešit na poradách či s výchovnou poradkyní, ale nemělo to velký efekt. Někdy těsně před Vánoci byl žák ještě s jedním spolužákem za školou. Do příští hodiny jsem jim přinesla výňatek ze školního řádu a připíchla jsem ho na nástěnku, aby na něj všichni viděli. Když vešli do třídy, upozornila jsem je na to, co jsem přinesla, což žák častoval slovy: „Ten papír pochčiju.

Dva týdny po Vánocích se všechno začalo vracet do zajetých kolejí. Opět přímá provokace v hodinách, rušení spolužáků, nespolupráce. Nakonec vedení na základě opakovaných podnětů z mojí strany svolalo komisi. Ta rozhodla o podmínečném vyloučení. Pro žáka to znamenalo, že se směl dál účastnit výuky, ale pokud by provedl jediný přestupek, byl by rovnou vyloučený ze školy. Žák ještě ten týden odešel sám. Myslím si, že si uvědomil, že by nedokázal zbytek školního roku dotáhnout bez problémů a že na nové škole bude mít lepší vyhlídky bez záznamu o tom, že ho z jiné školy vyhodili. Třídě i mně se ohromně ulevilo. Když se na to podívám zpětně, postupovala bych stejně. Možná bych tu komisi svolala i o něco dřív.

3

have been working as a teacher's assistant for the third year already. I was asked if I could substitute one lesson in a class in which I was not teaching or teaching. I had to substitute one lesson of natural history. I only had a bachelor's degree, I was completing my master's while working at the time, but the substituted class was in my field of study - natural history. When I wanted to start teaching, the class was very wild, downright unmanageable. The students started telling me that I had no right to teach them, that I was a teacher's assistant after all, that I had no approval and that therefore I could not teach them. There was a boy in the class who provoked the class to be more aggressive and make other allusions to me. This entire rebellion against me was primarily led by him, the other students willingly joined in. However, those who did not agree with the actions of their classmates did not dare to stand up for me. These were rude and obscene insinuations, disparagement and questioning of my authority. This whole situation was escalating. I couldn't teach in that class at all. The class was totally uncooperative. The boy was disrupting the whole class in such a bullying way. He was very rude, refused to cooperate with what I was trying to teach in class. I was in a difficult position because, as a substitute, I didn't know anyone's name. Although the meeting schedule was written with the names of the students as an aid for the teacher, I could not use it, because the students exchanged places with each other. So when I tried to grasp the situation somehow, I didn't know who was who. When the lesson ended, I went to the office to calm down, then I dealt with the situation with the class teacher.

Several teachers had a problem with this class, they said that they did not learn well in this class. The boy was a very prominent personality in the class. Both physically very strong and tall, he also drew a lot of attention to himself in class, interrupted and drew attention to himself. A group of boys formed around him. The boy came from a family where his father was also very expressive and his mother was quiet. The teacher claims that when they spoke to the boy's parents, the father had a very authoritative effect on them. His parents made great demands on their children and had great academic and work ambitions. The boy had already led the class in bullying someone weaker or less popular. When the school tried to prevent bullying in the classroom, they also spoke to the boy's parents, but they did not want to cooperate with the school, even confirming the boy's actions. Father said that he was like that too and that it was perfectly natural that he would grow out of it naturally. And the parents made light of the whole situation.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

During the lesson, the assistant was unable to resolve the situation in any way. She didn't know how to quiet the class and how to take the situation into her own hands. The assistant solved the situation with the class teacher of this class, with the school management and with the bullying prevention methodologist. They also talked to all the parents. Solving the situation was made difficult by the fact that the assistant did not know the students by name, so she could say who was actively disrupting the lesson. However, she was able to determine from the photos who was the main actor and who worked with him further. The pupils were reprimanded by the teacher. However, many parents stood up for their children, because the children explained the situation to them in a different way and that the teacher's admonition is inadequate in this situation. Some parents came to solve the situation personally with great anger that their children were wronged by the teachers. For example, one mother came already in a fighting position, she also communicated with her body language as a means of power, threw her purse on the table in front of the director, the prevention methodologist and the assistant and acted as if she was the boss of the whole situation and that everyone else was handling the situation badly. However, the school management decided that the teacher's reprimand was adequate. The boy's parents refused to cooperate both in this situation and in other situations where bullying was dealt with in the classroom.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Cooperation with experts

The school management agreed that the students would be reprimanded by the teacher. The class also participated in many anti-bullying programs. Assistant - although she continued to work as a teacher, she did not teach this class in the future. As the pupils grew and matured, their shift was noticeable and they stopped being bullied by weaker classmates. At the end of the ninth grade, the assistant (as a teacher already) came to apologize to everyone who had been very rude in class and disrupted the entire lesson. A boy came and stirred up the situation. They apologized to the assistant, explaining that they were immature at the time and were sorry for their actions.

Longterm success

7. třída, 12 let

Učitelka nevěděla

ADHD

Šikana,Manipulace,Nespolupráce,Vulgární vyjadřování

Vysokoškolské pedagogické (Mgr.)

6 (+ 3 roky jako asistent)

Jako asistentka učitele jsem pracovala již třetím rokem. Byla jsem požádána, zda bych mohla suplovat jednu vyučovací hodinu ve třídě, ve které jsem nevyučovala ani nebyla jako asistentka. Měla jsem suplovat jednu hodinu přírodopisu. Vzdělání jsem měla pouze bakalářské, magisterské jsem si tou dobou dodělávala při práci, suplovaná hodina však byla v mém oboru – přírodopisu. Když jsem chtěla začít vyučovat, třída byla velice divoká, přímo nezvladatelná. Žáci se do mě pustili, že nemám právo je vyučovat, že jsem přece jen asistentka učitele, že nemám žádnou aprobaci a že tedy je nemohu učit. Ve třídě byl chlapec, který třídu vyprovokovával k větší agresivitě a k dalším narážkám na mě. Celou tuto vzpouru proti mně vedl především on, ostatní žáci se ochotně přidávali. Ti, kteří s jednáním svých spolužáků nesouhlasili, se mě však neodvážili zastat. Jednalo se o hrubé a sprosté narážky, znevažování a zpochybnění mé autority. Celá tato situace se stupňovala. Nemohla jsem v té třídě vůbec učit. Třída naprosto nespolupracovala. Chlapec narušoval celou hodinu až takovým šikanujícím způsobem. Byl velice hrubý, odmítal spolupracovat na tom, co jsem se snažila v hodině učit. Byla jsem ve ztížené pozici, neboť jako suplující jsem nevěděla, jak se kdo jmenuje. Ačkoliv byl sepsaný zasedací pořádek se jmény žáků jako pomůcka pro učitele, nemohla jsem jej použít, neboť žáci si mezi sebou vyměnili místa. Když jsem se tedy snažila situaci nějak uchopit, nevěděla jsem, kdo je kdo. Když skončila hodina, šla jsem do kabinetu se uklidnit, poté jsem řešila situaci s třídním učitelem.

S touto třídou mělo více učitelů problém, říkali, že se jim v této třídě špatně učí. Chlapec byl velice výrazná osobnost ve třídě. Jak po tělesné stránce velice silný a vysoký, tak také na sebe v hodinách hodně upozorňoval, vyrušoval a strhával na sebe pozornost. Kolem něj se utvořila parta kluků. Chlapec pocházel z rodiny, kde jeho otec byl také velice výrazný a matka tichá. Učitelka tvrdí, že když s rodiči chlapce mluvili, působil na ně otec velice autoritativně. Jeho rodiče měli velké nároky na své děti a měli velké studijní i pracovní ambice. Chlapec již v minulosti vedl třídu k šikaně někoho slabšího či méně oblíbeného. Když se škola snažila zabránit šikaně ve třídě, mluvili také s rodiči chlapce, kteří však se školou nechtěli spolupracovat, dokonce chlapce utvrzovali v tom, jak jednal. Otec říkal, že taky takový byl a že je to naprosto přirozené, že z toho přirozeně vyroste. A celou situaci rodiče zlehčovali.

Během vyučování asistentka nebyla schopna situaci nijak vyřešit. Nevěděla si rady, jak třídu utišit a jak převzít situaci do svých rukou. Situaci asistentka řešila s třídním učitelem této třídy, s vedením školy i s metodičkou prevence šikany. Mluvili také se všemi rodiči. Řešení situace bylo ztížené tím, že asistentka neznala jménem žáky, aby mohla říci, kdo aktivně narušoval hodinu. Dokázala však podle fotografií určit, kdo byl hlavním aktérem a kdo s ním dále spolupracoval. Žáci dostali napomenutí učitele. Mnoho rodičů se však zastávalo svých dětí, neboť děti jim situaci vyložili v jiném podání a že napomenutí učitele je v této situaci neadekvátní. Někteří rodiče přišli situaci řešit osobně s velkým vztekem, že jejich dětem pedagogové křivdí. Například jedna maminka přišla již v bojové pozici, také komunikovala řečí těla jako se silovým prostředkem, hodila si kabelku na stůl před paní ředitelku, metodičku prevence a asistentku a vystupovala, jakoby ona byla šéfem celé situace a že všichni ostatní situaci řeší špatně. Vedení školy si však ustálo, že napomenutí učitele je adekvátní. Rodiče chlapce odmítali spolupráci jak v této situaci, tak i v dalších situacích, kdy se ve třídě řešila šikana.

Vedení školy se dohodlo, že žákům dají napomenutí učitele. Dále se třída účastnila mnoha programů proti šikaně. Asistentka – ačkoliv dále pracovala již jako učitelka, tuto třídu v budoucnu neučila. Jak žáci rostli a vyzrávali, byl znát jejich posun a přestali se šikanou slabších spolužáků. Na konci deváté třídy se přišli asistentce (již jako učitelce) omluvit všichni, kteří byli v hodině velice hrubí a narušovali celou hodinu. Přišel i chlapec, který situaci rozbouřil. Omluvili se asistentce a vysvětlovali jí, že tehdy byli nevyzrálí a bylo jim jejich jednání líto.

3

In a fit of rage, the student threw scissors at a classmate and injured his head. The trigger was classically, for example, a note, a bad mood. He injured the student and fled to the boys' toilets. It also happened once that a disciple was reprimanded and hit the paneling with his hand and broke his arm. Sometimes the affect started immediately or gradually, he received a note and was calm, he commented and, for example, after half an hour he got into an affect.

Behavioral disorder, the student was medicated, he had to take pills every morning, the parents did not supervise it enough. He took his pills every morning under the supervision of a worker. The trigger of the behavior could be a failure, a note, a bad mood, banality, conflict in the family, unfulfilled homework. The student had an individual approach, if he did not want to work, he was put to rest, or put to rest in a room designated for that, where he remained, so that his aggressive behavior did not escalate. Very strong affects, for example he threw scissors. After the affective phase, the depressive phase began, when the student felt self-pity, thought about what he had done, but blamed others, began to hurt himself, and a procedure was given to solve these situations, possibly prevention. The harming took place in such a way that the pupil banged his head on the door, on furs, beat the walls with his hands... Outside the school, this behavior manifested itself at the level of behavior towards other residents, people in public, harming animals. The problem was that his father dealt with his indiscipline, which was manifested even at home by beating his son, on a large scale, the son was very afraid of his father.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Violation of classroom/school rules

After escaping to the boys' toilets, the pupil was under the supervision of 4 teachers. As per prescribed procedure, an ambulance and medical attention were called and he was taken to hospital where he was given medication and sedated. Parents were informed about everything, the methodical and legal procedure was followed. The only option was medication in the form of pills and preventing these situations. If the student missed out, it showed in the behavior. The student also visited a psychologist, an IEP was established, and weekly evaluations. The authorized workers were the director, a class teacher, a prevention worker and an educational advisor. In the case of affection, parents were always called.

Cooperation with experts

During interrogations, the student communicated quite calmly if he was reassured. He knew his behavior was wrong, he regretted it. In the case of mood swings, he perceived the teachers' behavior as a grievance, obligations, etc. Every teacher was familiar with this problem, so that something would not happen, for example, with a colleague, and by the fact that another teacher would ask the student for a job, he would end up in a conflict situation. The solution was very fluctuating, the improvement in the long-term scale was not noticeable.

Partial success

14 let, 8. třída

Bez zájmů

Porucha chování

Mgr.

18

Žák v afektu hodil po spolužákovi nůžky a způsobil mu zranění na hlavě. Spouštěčem byla klasicky například poznámka, špatná nálada. Zranil žáka a utekl na chlapecké záchody. Jednou se také stalo, že žák dostal napomenutí a udeřil rukou do obložení a zlomil si ruku. Afekt začal někdy ihned, nebo postupně, dostal poznámku a byl klidný, komentoval a například po půl hodině se dostal do afektu.

Porucha chování, žák medikoval, každý den ráno musel brát prášky, rodiče na to nedostatečně dohlížely. Každé ráno bral prášky pod dohledem pracovníka. Spouštěč chování mohl být neúspěch, poznámka, špatná nálada, banalita, konflikt v rodině, nesplněný domácí úkol. Žák měl individuální přístup, v případě, že nechtěl pracovat, byl dán do klidu, případně dán do klidu v místnosti tomu určené, kde setrval, aby se nestupňovalo jeho agresivní chování. Velice silné afekty, házel například nůžky. Po fázi afektivní začala fáze depresivní, kdy žák pociťoval sebelítost, přemýšlel nad tím, co udělal, ale vinu svaloval vinu na ostatní, začal si ubližovat, byl daný postup, jak tyto situace řešit, případně prevence. Ubližování probíhalo tak, že žák bouchal hlavou do dveří, do futer, rukama mlátil do zdí… Mimo školu se toto chování projevovalo na úrovni chování k ostatním obyvatelům, lidem na veřejnosti, ubližování zvířatům. Problém byl ten, že jeho otec řešil jeho nekázeň, která se projevovala i doma bitím syna, a to ve velkém měřítku, syn se otce velmi bál.

Po útěku na chlapecké toalety byl žák pod dozorem 4 učitelů. Podle předepsaného postupu byla zavolána sanitka a lékařská péče, byl odvezen do nemocnice, kde mu byla poskytnuta medikace a byl zklidněn. O všem byli informování rodiče, byl dodržen metodický a zákonný postup. Jediná možnost byla medikace v podobě prášků a předcházení těmto situacím. Pokud žák vynechal, na chování to bylo vidět. Žák také navštěvoval psychologa, byl stanoven IVP, každý týden vyhodnocení. Pověřenými pracovníky byl ředitel, třídní učitel, preventista a výchovný poradce. V případě afektů se vždy volali rodiče.

Při výsleších žák komunikoval zcela klidně, pokud byl uklidněn. Věděl, že jeho chování není správné, litoval toho. V případě výkyvů nálad vnímal chování učitelů jako křivdu, povinnosti atd. Každý učitel byl seznámený s tímto problémem, aby se něco nestalo například u kolegy a tím, že po žákovi bude chtít jiný učitel práci, tak se dostane do konfliktní situace. Řešení bylo velmi kolísavé, zlepšení v dlouhodobém meřítku nebylo patrné.

3

student who comes from a relatively normal, let's say standard functioning family. In class, he behaves relatively calmly most of the time, he can complete the assigned task if someone assists him, he thinks about things, tries, reports. There are occasional problems with it, but never anything that can't be solved. He has an assistant with him who keeps him more focused, pays attention to him, helps him with tasks that he is not good enough for. Due to his ADHD diagnosis, he behaves but unfortunately in a distracted manner, if the exercise is too long, he stops enjoying it and it is difficult to bring him back to focus. Once in English class, he got angry because he couldn't figure out the secret in the crossword puzzle, the assistant was not at school at the moment and the teacher was busy with another classmate. Out of nowhere he took scissors and started to demonstrate cutting his fellow student's hair with them, she turned to him out of nowhere and he cut her lightly in his hand. Of course it became a huge mess because everyone was scared what was going on when they saw a slight scratch and blood and he was scared but didn't really understand what he did wrong.

would say the class is classic, there are smaller groups formed here, but most get along at a class level. He also has his friends here, with whom he spends time even after school.

Diagnosis, Physical aggression, Not attending to teaching/Inattention to teaching

After this happened, all the students started yelling at him and being uncomfortable because of what happened. He got scared and ran to the locker room, where he hid and refused to go back upstairs to the classroom. I went to him and tried to explain to him that what he did was wrong and dangerous, but that it was an accident and luckily nothing serious happened. He refused to go back to class, so I called my mom because I didn't know how to convince him anymore, she came to pick him up and take him home because we agreed that it would be good for him to calm down at home and the next day at the school will take care of it.

Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

Everything was resolved the next day, when he came to school, brought a classmate chocolate, apologized to her, and we never went back to it. For the first few days, the children didn't mess around with him that much, but that got over them after a while and everything went back to normal. I was a little sorry that I couldn't solve it without the help of my parents, but then I realized that it was probably the best solution for him at that moment.

Longterm success

8

volný čas s kamarády

ADHD

Lhaní

Mgr., Učitelství pro první stupeň

18

Žák, který pochází z relativně normální, řekněme standardně fungující rodiny. Ve třídě se chová většinu času v relativně v klidu, dokáže dokončit zadaný úkol pokud mu někdo asistuje, přemýšlí nad věcmi, snaží se, hlásí se. S ním jsou občasné problémy, ale nikdy nic co by se nedalo vyřešit. Má k sobě asistentku, která ho drží více soustředěného, věnuje se mu, pomáhá mu s úkoly, na které nestačí. Kvůli jeho diagnóze ADHD se chová, ale bohužel roztěkaně, pokud je cvičení moc dlouhé, přestane ho bavit a je těžké ho vrátit zpátky do soustředění. Jednou v hodině angličtiny se rozzlobil, protože mu nevycházela tajenka v křížovce, asistentka zrovna nebyla ve škole a paní učitelka se věnovala jinému spolužákovi. Z ničeho nic vzal nůžky a začal s nimi předvádět stříhání na spolužaččiných vlasech, ta se z ničeho nic na něj otočila a on ji stříhnul lehce do ruky. Samozřejmě se z toho stal obrovský zmatek, protože se všichni lekli co se děje, když viděli lehký škrábanec a krev a on se lekl, ale moc nechápal co udělal špatně.

Třída je řekla bych klasická, jsou zde utvořené menší skupinky, ale většina spolu vychází na určitě třídní úrovni. On zde má také své kamarády, se kterými tráví čas i po škole.

Potom co se tohle odehrálo, všichni žáci na něj začali křičet a být nepříjemní, kvůli tomu co se stalo. On se lekl a utekl do šatny, kde se schoval a odmítal se vrátit nahoru do třídy. Šla jsem za ním a snažila jsem se mu vysvětlit, že co udělal bylo špatné a nebezpečné, ale že se jedná o náhodu a naštěstí se nestalo nic vážného. Odmítal jít zpátky do třídy, tak jsem zavolala mamince, protože už jsem nevěděla jak ho přesvědčit, ta si pro něj přišla a odvedla ho domů, protože jsme se domluvily, že to bude pro něj dobré, aby se uklidnil doma a na druhý den ve škole se to pak vyřeší.

Všechno se vyřešilo na druhý den, kdy on přišel do školy, přinesl spolužačce čokoládu, omluvil se jí a dál už jsme se k tomu nevraceli. Prvních pár dnů se děti okolo něj tolik nemotali, ale to je za chvíli přešlo a všechno se vrátilo do starých kolejí. Malinko mě mrzelo, že jsem to nezvládla vyřešit bez pomoci rodičů, ale pak mi došlo, že to bylo v tu chvíli asi nejlepší řešení pro něj.

3

noticed problems with the student only in the second year at the secondary school where I teach. The first one was fine. She did not particularly stand out in the group, her grades were average, her attendance was also okay. However, in the second year, many cantors, including myself, began to notice significant differences. Since the beginning of the school year, unexcused late arrivals and, in fact, whole unexcused days have started to happen to the student. The student was very often quite distracted and tired in class. After being summoned, she reacted very irritated and even aggressively. It was a big difference compared to the first year, when, with some exceptions, she was a decent, you could say normal student, and at the beginning of the second year, the student was very rude and often unmanageable. It should be added that this behavior happened very rarely, as the student had a really big absence.

At the beginning of October, we contacted the student's parents. Mainly because of the high absenteeism, but also because of the increasing inappropriate behavior. The parents also noticed a change in their daughter's behavior, in any case, they were surprised by such high absences. So we found out that the student goes outside the school. The parents promised to talk to their daughter. In the following months, the student's absence decreased, but the inappropriate behavior remained. Another month later, the parents informed us that their daughter confessed to them that she was addicted to meth. The student entered a rehab center. Before the student confided in her parents, at school we dealt with a few dozen thefts of various things from lockers, mostly money or small electronics. The student admitted that she was behind these alienations. Since the student admitted to the things herself and showed considerable effort to return to

Lying and cheating, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Attendance problems

It was very fortunate that the student's situation was caught relatively early. So the student started drug addiction treatment. We agreed on an individual education plan. From the beginning, the student had certain problems related to the treatment and psychological problems that appeared during the treatment. The student was in the hospital for two months, and after her release, we continued with the individual plan for another four months. She returned to full-time study in March.

Support, Cooperation with experts

The individual education plan that we implemented with the student was really effective. The student had time for intensive therapy and sessions, which she attended just after leaving the rehab clinic. At the same time, however, she completed all assignments, written assignments and oral examinations took place after an agreement with the professors. It was thanks to this that the student was able to return to the collective of the class after, in my opinion, a short time. She accepted her without any problems, and the student continued her studies without any problems, graduated and went to university.

Longterm success

17 let, 2. ročník

velký zájem o literaturu, dále pak hudba

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Nevhodné chování

U žákyně jsem zaznamenal problémy až ve druhém ročníku na střední škole kde učím. Ten první bylo vše v normálu. V kolektivu nijak zvlášť nevyčnívala, prospěch měla průměrný, docházku měla taktéž v pořádku. Ve druhém ročníku si však hodně kantorů včetně mě začalo všímat značných rozdílů. Žákyni se již od začátku školního roku začaly kupit neomluvené pozdní příchody a vlastně i celé neomluvené dny. Žákyně byla na hodinách velmi často dost roztěkaná a unavená. Po vyvolání reagovala velmi podrážděně až agresivně. Byl to velký rozdíl oproti prvnímu ročníku, kdy se až na výjimky jednalo o slušnou dalo by se říci normální žákyni a na začátku toho druhého o žákyni velmi drzou mnohdy až nezvladatelnou. Nutno dodat že toto chování probíhalo v podstatě velmi zřídka, jelikož žákyně měla opravdu velkou absenci.

Na začátku října jsme kontaktovali rodiče žákyně. Především tedy kvůli vysoké absenci, ale i kvůli nevhodnému chování které narůstalo. Rodiče si také všimli změny chování u své dcery, každopádně z tak vysoké absence byly překvapení. Zjistili jsme tedy, že žákyně chodí za školu. Rodiče přislíbily, že se svou dcerou promluví. Další měsíce se absence žákyně sice snížila, nevhodné chování však zůstalo. O další měsíc později nám rodiče oznámily, že se jim dcera přiznala, že je závislá na pervitinu. Žákyně nastoupila do odvykacího centra. Před tím než se žákyně svým rodičům svěřila jsme na škole řešily pár desítek odcizení různých věcí ze skříněk, povětšinou se jednalo o peníze či drobnou elektroniku. Žákyně se přiznala, že za těmito odcizeními stojí právě ona. Jelikož se žákyně k věcem sama přiznala a projevila značnou snahu o navrácení opět do

Bylo velké štěstí, že se situace žákyně podchytila relativně brzy. Žákyně tedy nastoupila na odvykací léčbu. Domluvili jsme se na individuální vzdělávací plán. Ze začátku měla žákyně určité problémy, spojené s léčbou a psychickými problémy, které se u žákyně objevili právě během léčby. Žákyně byla v léčebně dva měsíce i po jejím propuštění jsme pokračovali s individuálním plánem další asi čtyři měsíce. Do prezenční formy studia se vrátila v březnu.

Individuální vzdělávací plán který jsme s žákyní zavedli byl opravdu efektivní. Žákyně měla čas na intenzivní terapie a sezení na která docházela právě po odchodu z odvykací lečebny. Zároveň však plnila veškeré úkoly, písemné práce a ústní zkoušení probíhali po domluvě s profesory. Právě díky tomu se podařilo, že se žákyně mohla navrátit po, dle mého názoru krátké době, zpět do kolektivu třídy. Ta jí bez problému přijala a žákyně bez sebe menších problémů pokračovala dále ve studiu, odmaturovala a šla na vysokou školu.

3

The student transferred to us from another school, the first one was not supposed to attend the class I was supposed to teach. Because I got sophomores that I didn't teach in the first year, so I didn't know them at all. I started getting to know them at the beginning of the year. After the first quarter, a new pupil joined the class, because her mother did not get along with the class teacher when she had her first child. So after a few weeks another student joined us, at first I didn't pay much attention to her because I was chatting with her previous teacher and he told me that she was an average student. We were even discussing the same fabric, so I thought it would catch on just fine. After a few more hours, I noticed that no one was having much fun with the student. She was only there for a while, I thought, it will be alright. For the next few hours, exclusion from the collective began to manifest itself, because everyone sat down from the pupil, even her fellow students sat down from her, and it turned out that no one was sitting within range of the pupil.

The class was, I would say, quite problem-free. There were hard-working students, but also slackers. Normal sophomores, except for two personalities in the class. That one time he was a boy, he was very bright, but he also didn't let others answer, he shouted everything and had to be the first in everything. He was not very popular in class, so he spent most of his free time with the teachers rather than with his classmates. And the second one, which could not be clearly identified at first glance, was a pupil. An average student with below-average results, she was very happy to have comments on most of the boy's answers. They were opposites, they didn't like each other at all.

Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

At first I didn't get into it anymore, then I scolded the student that she shouldn't do this, but nothing helped, she even got a class reprimand for being disruptive and not listening to the teachers. So I went to the class teacher afterwards, she also didn't know what to do with her, she said she had exactly the same problem. Most of the time she just solved the problems between the boy and the student. And she dealt with repeated complaints from the pupil's mother. Somehow together we thought we could take them down together because opposites attract. Well, that wasn't a very good idea. I didn't even talk to the students, I just told them that they are sitting together from today's lesson. The first lessons were very strange because the boy stopped being active and in that case the student had nothing to react to. Everything started working until we had geometry class.

Working with the collective, Transfer of student, Interview, Cooperation with experts

would never have thought of such a thing until then, but the truth is that I must have been wrong about this. I let the twins sit together and I should have separated them, that was my mistake. The boy started arguing with the student, so I started warning them to stop, the lesson resulted in an argument between them and after the lesson, when I left, they even hurt each other. The boy jabbed a compass into the pupil's hand. It was an unprecedented scandal at school, the headmistress had to take charge and solve everything. After this incident, many things changed in the classroom, the student did not go to school for a few weeks after the incident. When the two were banned from sitting together, then the clock went back to normal. I noticed that in the following lessons, the student completely isolated herself from the group, did not speak or express herself in any way. I thought that everything was fine, so I didn't deal with anything and didn't pay attention to anything. But the whole situation escalated into something that probably no one really expected, one afternoon after school the student waited for the boy and after an exchange of words she even pulled out a knife on him. Nothing serious happened, the boy ran away, but when we found out about it the next day at school, it was something terrible. A psychologist then went to the school for regular sessions, for the whole class as well as for the boy and the girl.

Failure

Nikol

žádné

Nevhodné chování,Odmítání spolupráce

Magisterské (matematika, fyzika)

26

Žačka k nám přešla z jiné školy, první neměla navštěvovat třídu, kterou jsem měl učit. Dostal jsem totiž druháky, které jsem v prvním ročníku nevyučoval, takže jsem je vůbec neznal. Ze začátku roku jsem se s nimi začal seznamovat. Po prvním čtvrtletí ke třídě přibyla nová žačka, protože se při prvním rodičáku nepohodla její maminka s třídní učitelkou. Takže po pár týdnech k nám přibyla další žačka, zprvu jsem jí nevěnoval větší pozornost, protože jsem se bavil s jejím minulým učitelem a ten mi řekl, že je to průměrná žačka. Dokonce jsme probírali i tu stejnou látku, takže jsem si myslel, že se v pohodě chytne. Po pár dalších hodinách jsem si všiml, že se s žačkou nikdo moc nebaví. Byla tam jen chvilku, říkal jsem si, to se ještě zpraví. Další hodiny se začalo projevovat vyčleňování z kolektivu, protože si od žačky všichni odsedávali, dokonce od ní odsedla i její spolusedící a dopadlo to tak, že od žačky nikdo v dosahu neseděl.

Třída byla, řekl bych, že celkem bezproblémová. Byli v ní snaživý žáci, ale i flákači. Normální druháci, až na dvě osobnosti ve třídě. Tou jednou byl kluk, byl velmi bystrý, ale také nenechal ostatní odpovědět, vše vykřikoval a musel být u všeho první. Ve třídě nebyl úplně oblíbený, proto většinu volného času trávil spíše s učiteli než se spolužáky. A ta druhá, což se nedalo na první pohled tak jednoznačně poznat byla žačka. Průměrná žačka s podprůměrnými výsledky, velmi ráda měla připomínky na většinu odpovědí kluka. Byly to protipóly, neměli se vůbec rádi.

První jsem do toho více nevstupoval, poté jsem žačku káral, že by tohle dělat neměla, ale nic z toho nepomohlo, dostala dokonce za vyrušování a neposlouchání učitelů třídní důtku. Byl jsem tedy poté za třídní učitelkou, také nevěděla, co s ní, říkala, že má naprosto ten stejný problém. Ve většině času jen řešila problémy mezi klukem a žačkou. A k tomu řešila opakované stížnosti od matky žačky. Nějak dohromady nás napadlo, že bychom je mohli sesadit spolu, protože protiklady se přitahují. No nebyl to velmi dobrý nápad. Ani jsem s žáky nemluvil, jen jsem jim řekl, že od dnešní hodiny sedí spolu. První hodiny byly velmi zvláštní, protože kluk přestal být aktivní a v tom případě neměla žačka na co reagovat. Vše začalo fungovat, až do té doby, co jsme měli hodiny geometrie.

Nikdy do té doby by mě nic takového nenapadlo, ale pravda v tomhle jsem asi zachyboval. Nechal jsem dvojičku sedět spolu a měl jsem je radši rozesadit, to byla má chyba. Kluk se začal s žačkou hádat, tak jsem je začal upozorňovat ať toho nechají, hodina vyústila v hádku mezi nimi a po hodině až jsem odešel si dokonce ublížili. Kluk píchl žačce kružítko do ruky. Ve škole z toho byl nevídaný skandál, musela se toho ujmout paní ředitelka a všechno vyřešila. Po tomto incidentu se ve třídě mnohé změnilo, žačka po incidentu nechodila pár týdnů do školy. Když přišla měli ti dva zákaz sezení spolu, pak se hodiny vrátily k normálu. Všímal jsem si, že žačka se v následujících hodinách úplně vyčlenila z kolektivu, nemluvila a ani se nijak neprojevovala. Myslel jsem si, že je už vše v pořádku a nic jsem tedy neřešil a ničeho si nevšímal. Ale celá situace eskalovala v něco, co nejspíše opravdu nikdo nečekal, jedno odpoledne po škole si žačka na kluka počkala a po slovní výměně na něj vytáhla dokonce i nůž. Nic vážného se nestalo kluk utekl, ale když jsme se o tom dozvěděli další den ve škole, bylo to něco hrozného. Do školy poté chodil psycholog na pravidelné sezení, pro celou třídu i pro kluka a žačku.

3

The incident happened at school, during my supervision during a long break. I smelled intensely the cigarette smoke coming from the boys' toilets. After opening the toilet door, I caught a fifth grader smoking a cigarette. I teach this student, several times I had the feeling that I could smell cigarettes from him.

The student attends the fifth grade of elementary school. He is eleven years old. There were never any problems with him during classes. He was always prepared and his results were average. He comes from a good family background. He has both parents and one younger sibling.

Violation of classroom/school rules

I approached the student calmly. She reprimanded him for the inappropriateness of smoking in school premises. I assured him that it was the last time, otherwise I would have to notify my parents. The student explained to me that his parents smoke and that he just wanted to try it.

Warning

It seems that admonishing the student was enough to prevent the situation from happening again.

Longterm success

11 let, 5. třída

fotbal

Mgr.

15 let

Incident se stal ve škole, při mém dozoru o velké přestávce. Ucítila jsem intenzivně cigaretový kouř, vycházející z chlapeckých záchodů. Po otevření dveří na WC, jsem přistihla při kouření cigarety žáka páté třídy. Tohoto žáka učím, již několikrát jsem měla pocit, že z něj cítím pach cigaret.

Žák chodí do páté třídy základní školy. Je mu jedenáct let. Nikdy s ním nebyly žádné problémy během výuky. Vždy byl připravený a jeho výsledky byly průměrné. Pochází z dobrých rodinných poměrů. Má oba rodiče a jednoho mladšího sourozence.

Žáka jsem v klidu oslovila. Pokárala ho za nevhodnost kouření a navíc v prostoru školy. Ubezpečila jsem ho, že to bylo naposledy, jinak budu muset uvědomit rodiče. Žák mi vysvětlil, že rodiče kouří a, že to chtěl pouze vyzkoušet.

Zdá se, že napomenutí žákovi stačilo k tomu, aby se situace neopakovala.

3

Pupils were assigned group work, tasks were distributed - work in threes. Subsequently, while checking the students - how they cooperate, what language equipment they have, I got to the student's desk and found out that he was not doing anything. So I started to deal with the situation.

The class was very diverse in ability, knowledge and ambition. New team, still unformed social ties, friends are not across the class but within smaller groups. She was average in terms of grades and behavior. The problem was the high number of pupils for English language teaching – 27 pupils.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

First, I asked the student why he was not doing anything. He replied that he did not know what to do. So I said that after explaining the activity I asked if everyone understood the assignment and asked him why he didn't ask. The student then started to be vague, he didn't want to admit that he'd rather be on the phone than to work together, after which I told him that I understand him if he doesn't enjoy the class, but since I also gave him the opportunity to express himself (I always give students space to say what they enjoy/ he doesn't enjoy doing, I also offer the possibility of individual work, different from the rest of the class), so I told him that I would like you to be honest with yourself and with me. If you don't want to be here and do this job, you can go home, I'm not keeping you here. Or I can give you another task. Whereupon he asked me if it would be excused. I replied that of course it wasn't. The student then started working.

Interview

Short-term result - he started to pay attention and cooperate in class. His specific outputs from the given exercises were sufficient. Long-term result - the student began to do what was asked of him. He listened when assigning tasks. However, rare episodes of disinterest did occur.

Longterm success

16 let, 1.ročník SŠ

Počítačové hry, anime

Mgr

3

Žákům byla zadána skupinová práce, byly rozdány úkoly - práce ve trojici. Následně při kontrole studentů - jak spolupracují, jaké mají jazykové vybavení, jsem se dostal k žákově stolu a zjistil jsem, že nic nedělá. Situaci jsem tedy začal řešit.

Třída byla velmi různorodá v schopnostech, znalostech a ambicích. Nový kolektiv, stále nezformované sociální vazby, kamarádi nejsou napříč třídou ale v rámci menších skupinek. Známkově i chováním byla průměrná. Problémem byl vysoký počet žáků pro výuku anglického jazyka – 27 žáků.

Nejdříve jsem se žáka zeptal, proč nic nedělá. Odpověděl, že neví, co má dělat. Řekl jsem tedy že jsem se po vysvětlení aktivity ptal, jestli všichni rozumí zadání, a zeptal jsem se ho proč se tedy nezeptal. Žák poté začal mlžit, nechtěl přiznat, že je raději na telefonu, než aby spolupracoval, načež jsem mu řekl že mu rozumím, pokud ho hodina nebaví, ale jelikož jsem mu dal i možnost se vyjádřit (dávam studentům vždy prostor říct co je baví/nebaví dělat, stejně tak nabízím možnost individuální práce, různé od zbytku třídy), tak jsem mu řekl že bych byl rád, kdybys byl upřímný k sobě i ke mě. Jestli tady nechceš být a dělat tuto práci, klidně můžeš jít domů, nedržím tě tady. Nebo ti klidně zadám jiný úkol. Načež se mě zeptal, jestli by to bylo omluveno. Odpověděl jsem, že samozřejmě nebylo. Žák poté začal pracovat.

Krátkodobý výsledek – začal v hodině dávat pozor a spolupracoval. Jeho konkrétní výstupy z daných cvičení byly dostačující. Dlouhodobý výsledek – žák začal dělat co se po něm chtělo. Při zadávání úkolů poslouchal. Řídké epizody nezájmu se však objevily.

3

The situation in the corridor was as follows: I was in charge when I happened to peek into my class and saw a student fighting with a classmate. I immediately tore them apart. At first glance, it was clear who was the aggressor and who was the victim. She always tried to draw attention to herself, to establish some kind of contact, but she handled it inappropriately.

The student had a very problematic family environment. Both parents were addicted to drugs, which also became fatal for them. The student is currently in foster care, where the surrogate mother takes exemplary care of her and cooperates with many teachers to ensure the best conditions for the student's studies. Due to her social background, the student was quite disadvantaged and neglected in her childhood. Arriving at a new school in the sixth grade, he wants to get the attention of others. However, she does it in the least appropriate way, throwing classmates' things in the trash, fighting or being unruly during recess. It brought a kind of rift into the class, as the class itself was quite close-knit, and the female student acts as a disruptive element when she repeatedly calls attention to herself inappropriately.

Physical aggression

started solving the situation by first taking a classmate into the office, who described to me how the whole situation arose. The student took a classmate's pencil case and threw it in the trash. In this respect, it was nothing unusual, but not every boy liked it... I had to explain to him that after all, boys don't fight with girls and that he should try to solve the situation differently or come straight to me. After that, I took the student aside. I convinced her that this is not done and gradually found out why she behaved this way. This time I dealt with it only by arrangement, but it was not unusual to give notes in her case as well.

Interview, Warning

In the short term, the result was almost zero, as such cases occurred almost every week. However, I tried to listen to her more, I consulted with her "mother

Failure

12, 7. třída

kreslení, psaní deníků

Psychiatrická diagnóza

Disrespekt,Lhaní,Rušení výuky

Mgr. (dějepis, zeměpis)

12

Situace na chodbě byla následující: Měl jsem dozor, když jsem zrovna nakoukl do mé třídy a viděl, jak se tam žákyně pere se spolužákem. Okamžitě jsem je od sebe odtrhnul. Už na první pohled bylo jasné, kdo je agresor a kdo oběť. Ona pokaždé na sebe se snažila upozornit, navázat nějaký kontakt, ale řešila to nevhodně.

Žákyně měla velmi problémové rodinné prostředí. Oba rodiče byly závislí na drogách, což se jim také stalo osudným. Momentálně je žákyně v pěstounské péči, kde se o ní náhradní matka vzorně stará a spolupracuje i s mnohými učiteli, aby zajistila žákyni co nejlepší podmínky pro studium. Vzhledem k sociálnímu zázemí byla žákyně v dětství dost upozaděna a zanedbávána. S příchodem na novou školu do šesté třídy si chce získat pozornost ostatních. Nicméně dělá to tím nejméně vhodným způsobem, kdy spolužákům hází věci do koše, pere se či je neukázněná během přestávky. Do třídy to vneslo jakýsi rozkol, jelikož třída sama o sobě byla celkem sehraná a žákyně tam působí jako rušivý element, když na sebe opakovaně nevhodně upozorňuje.

Řešení situace jsem začal tím, že jsem si vzal do kabinetu nejdříve spolužáka, který mi popsal, jak celá situace vznikla. Žákyně vzala spolužákovi penál a hodila ho do koše. V tomto ohledu to nebylo nic neobvyklého, ale ne každý kluk si to nechal líbit…Musel jsem mu vysvětlit, že s holkami se přeci kluci neperou a že se má tu situaci pokusit vyřešit jinak nebo dojít rovnou za mnou. Poté jsem si vzal stranou žákyni. Domlouval jsem jí, že tohle se nedělá a postupně zjišťoval, proč se takto chová. Tentokrát jsem to řešil pouze domluvou, ale nebylo nic neobvyklého udělovat v jejím případě i poznámky.

Z krátkodobého hlediska byl výsledek téměř nula, jelikož takovéto případy se odehrávali skoro každý týden. Nicméně snažil jsem se jí více naslouchat, konzultoval jsem s její „matkou

3

don't know when exactly his problematic behavior started, the student rather showed himself gradually. At the beginning of the 1st year, everything was fine. Then came the occasional forgetting of homework and disruptions in class. In the 2nd semester of the 1st year, I even had a problem with his classification, because the average was taken from two subjects: biology and biology exercises. The student didn't bring any protocols to the exercises, so I had to give him an imaginary 5, but he got a 3 in biology, and when I averaged it, he got a final grade of 4. So I couldn't actually give him an insufficient grade for the report card when they were calculated two objects together. We'll see what he comes up with this half term, I hope he gets better.

The student is an extroverted boy, he has average results in most subjects. In one subject (biology practice) he even performs below average, not because of lack of knowledge, but because of deliberately not carrying protocols, which are the only way to get any grade in that subject. He likes to have fun with his classmate, with whom he sits on the desk, and precisely because of this, he often does not pay attention or does his own things in class, e.g. in biology class he was finishing his math assignments. Even though he was reprimanded in class, he soon returned to his math assignment.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

As a solution, at first, when the situation was not yet so serious, I chose the form of notes. At first this method took a lot of time, but later the student did nothing from the notes. That's why I decided to consult with his parents, where I tried to find a suitable solution together with them, and I also asked them what the situation is in their family, if the pupil behaves similarly at home, i.e. if he often does not listen to his parents and does not cooperate with them. I learned that there are times at their home when the student is disobedient, but that in most cases there are no problems with him even in terms of homework or preparing for school. I agreed with the parents to use non-violent communication, primarily to work with their son on his feelings, how he feels in the given classes, what his moods are, etc. I also recommended the publication Respect and be respected.

(Disciplinary) Punishments, Interview

After the application of non-violent communication and the publication named above, the student's behavior improved rapidly, although he still faltered in some classes, he was certainly better than before in many ways. Fortunately, his behavior remains normal even for a long time. Now he tries not to be disturbed most hours, so we'll see how long he can last.

Shortterm success

17 let, 2. Ročník SŠ (gymnázium)

sport – především fotbal, rád tráví čas s kamarády

Nespolupráce,Nepracovitost,Neposlušnost

Mgr., biologie, tělesná výchova a výtvarná výchova

17

Nevím, kdy přesně jeho problémové chování začalo, žák se spíše projevil postupně. Na začátku 1. ročníku bylo vše v pořádku. Poté přišlo občasné zapomínání domácích úkolů a vyrušování v hodinách. V 2. pololetí v 1. ročníku jsem dokonce měla problém s jeho klasifikací, protože se dělal průměr ze dvou předmětů: z biologie a z cvičení z biologie. Žák nedonesl žádné protokoly do cvičení, tudíž jsem mu z něj musela dát pomyslnou 5, avšak z biologie mu vycházela 3, a když jsem to zprůměrovala, vycházela mu konečná známka 4. Takže jsem mu vlastně ani nemohla dát nedostatečnou na vysvědčení, když se počítaly dva předměty dohromady. Uvidíme, co vymyslí v tomhle pololetí, doufám, že se polepší.

Žák je extrovertní chlapec, má průměrné výsledky ve většině předmětů. V jednom předmětu (cvičení z biologie) dokonce podává podprůměrný výkon, ne však kvůli nedostatku vědomostí, ale kvůli záměrnému nenošení protokolů, které jsou jedinou možností, jak v daném předmětu dostat jakoukoli známku. Rád se baví se svým spolužákem, se kterým sedí v lavici, a právě kvůli tomu nedává často pozor nebo si v hodině dělá vlastní věci, např. v hodině biologie si dodělával úkoly z matematiky. I když byl v hodině napomenut, za chvíli se opět věnoval úkolu z matematiky.

Jako řešení jsem zpočátku, když ještě nebyla situace tak vážná, zvolila formu poznámek. Nejprve tato metoda zabírala, ale později si žák z poznámek nic nedělal. Proto jsem se rozhodla pro konzultaci s jeho rodiči, kde jsem se spolu s nimi snažila nalézt vhodné řešení, a také jsem se jich ptala, jaká je situace v jejich rodině, pokud se žák chová obdobně i doma, tzn., jestli rodiče často neposlouchá a nespolupracuje s nimi. Dozvěděla jsem se, že jsou u nich doma chvíle, kdy je žák neposlušný, ale že prý ve většině případů s ním nejsou žádné problémy ani co se týče domácích úkolů či přípravy do školy. S rodiči jsem se domluvila na užití nenásilné komunikace, především, aby s jejich synem pracovali s jeho pocity, jak se v daných hodinách cítí, jaké jsou jeho nálady apod. Taktéž jsem jim doporučila publikaci Respektovat a být respektován.

Po aplikaci nenásilné komunikace a jmenované publikace výše se žákovo chování rapidně zlepšilo, v některých hodinách sice stále pokulhávalo, ale určitě bylo v mnoha ohledech lepší než předtím. Naštěstí se jeho chování drží v normě i po delší dobu. Nyní se ve většině hodin snaží nevyrušovat, tak uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.

3

This case is constantly being solved and I have only one principle - to try to find the truth, who started it. Most of the time there is a longer coincidence behind it, so I try to unravel it at least a little. I'm trying to be fair, so maybe both students get some kind of punishment. I had two little boys here last year, one was a foreigner and the other was a foreigner. Since they were both strangers, they made friends and played together and were generally together. The foreigner - Cuba - was taller and apparently more assertive, so when the problem arose, I thought he was the one causing the conflicts. Finally, in the second half of the second grade, I found out that the other stranger was behind it all. That he causes disputes in class and even bullies other boys. And then he complained that they started hurting him, that he was just defending himself. For a long time it was the same as in other classes, where the boys normally chat. So I have to admit that we didn't notice it for a long time. Their behavior in class, during break, in the group or even after tutoring is something else. So from these several different behaviors and small details, you then put together a mosaic of the whole problem. In the period of slow easing of anti-coronavirus measures, when children were returning to school, but it was still flying back and forth, mothers began to complain that children did not want to go to school because one student was hurting boys. So we all (teachers, educators) started noticing it. We found out that there was a second pupil behind this kind of nudging both with one pupil and with the other children.

Due to the Moldovan origin of one pupil, he had a problem fitting into the class. That's why he mainly had fun with the other foreigner. I think that the main reason for his problematic behavior was the return from the corona period to the normal school environment, when he probably needed to vent somewhere and have a good time, so the situation started to worsen. Then it became more obvious that he was the one who started the problems. That he actually scolds the boys, even if they don't notice him at all, or that he runs after them, even though he has been told several times to play somewhere else with someone else, when the boys, according to him, are hurting him. So he actually started fights, but then complained that he was "just defending himself

Physical aggression, Bullying

At the beginning of the solution, we still weren't sure where the wind was actually blowing from, but even so, I asked our school psychologist for help and she prepared several sessions and programs regarding creating friendships, communication and behavior towards others in the class. So, in the second half of the second grade (last year), we had about four sessions where the psychologist came and talked with the class for the whole hour about topics such as cooperation with the class or with the school and similar in various playful forms (for example with flies that represented different properties, etc.). Since we weren't really sure where the problems were actually coming from, I also asked the teacher from the group to pay more attention to the boys, and especially to one student, and observe them more. Together, we finally found out that he is the source of all the quarrels, that he provokes the other boys, that he pokes that Kuba; when they were doing some task with the psychologist lady and he wanted to be first at any cost.

Working with the collective, Cooperation with experts

Due to several external influences on one student (moving to the city center in the middle of the year), lack of friends, both at school and outside of school, we dealt with his more aggressive behavior, not very serious but definitely not correct. He was also sent to a pedagogical-psychological counseling center just to be sure. The programs with the psychologist at our school helped a lot, when the class was able to bond, despite all the previous disagreements. By the end of the year, the whole situation was much better and his behavior improved significantly. However, he had to transfer to another school for the next year, due to moving to another part of the city.

Partial success

6–7 let, 1.-2. ročník základní školy

Šikana,Provokace

Magisterské vzdělání, Učitelství prvního stupně

28 let

Tento případ se neustále řeší a já mám jedinou zásadu – zkusit se dopátrat pravdy, kdo si začal. Většinou za tím je delší shoda náhod, takže se to snažím rozklíčovat aspoň trochu. Snažím se být spravedlivá, takže nějaký ten trest třeba dostanou oba žáci. Měla jsem tu loni dva chlapečky, jeden byl cizinec a druhý byl cizinec. Vzhledem k tomu, že oba byli cizinci, tak se kamarádili a hráli si spolu a tak všeobecně byli spolu. Ten cizinec – Kuba – byl vyšší a takový podle vzezření průbojnější, takže když se problém objevil, myslela jsem že konflikty vyvolává on. Nakonec jsem v druhé polovině druhé třídy zjistila, že za tím vším stojí ten druhý cizinec. Že on vyvolává spory ve třídě a dokonce šikanovat ostatní kluky. A potom si stěžoval, že oni mu začali ubližovat, že on se jen bránil. Hodně dlouho to bylo stejné jako v ostatních třídách, kde se kluci normálně kočkují. Takže musím přiznat, že jsme si toho dlouho nevšimli. Hlavně něco jiného je jejich chování v hodině, o přestávce, v družině nebo i potom na doučování. Takže z těchto několika různých chování a malých detailů ty potom skládáš mozaiku toho celého problému. V období pomalého rozvolňování protikoronavirových opatření, kdy se děti vraceli zpátky do školy, ale pořád to bylo lítání tam a zpátky, si maminky začali stěžovat, že děti nechtějí chodit do školy, protože jeden žák klukům ubližuje. Tak jsme si toho všechny (učitelky, vychovatelky) začaly všímat. Přišly jsme na to, že za takovým tím pošťuchováním jak s jedním žákem tak s ostatními dětmi byl celou dobu druhý žák.

Vzhledem k moldavskému původu jednoho žáka, měl problém se zapadnutím do třídy. Proto se bavil hlavně s druhým cizincem. Myslím si, že hlavní důvod jeho problémového chování, byl návrat z koronového období do normálního prostředí školy, kdy se asi potřeboval někde vybít a pořádně se vydovádět, takže se situace začala zhoršovat. Potom bylo už zřetelnější, že ty problémy začíná on. Že vlastně on ty kluky žďuchne, i když si ho vůbec nevšímají, nebo že běží za nimi, i když mu bylo několikrát řečeno ať si hraje někde jinde s někým jiným, když mu ti kluci podle jeho slov ubližují. Takže on vlastně začínal sváry, ale potom si stěžoval že on se „jen bránil

Na začátku řešení jsme si stále nebyly jisté odkud vlastně vítr vane, ale i tak jsem poprosila o pomoc naší školní psycholožku a ta si připravila několik sezení a programů ohledně vyvolávání přátelství, komunikaci a chování k ostatním ve třídě. Takže jsme v druhé polovině druhé třídy (v loňském roce) měli asi čtyři sezení, kde paní psycholožka přišla a celou hodinu si se třídou povídala o tématech jako spolupráce se třídou či se školou a podobně různými hravými formami (například s mouchami, které představovaly různé vlastnosti atd.). Vzhledem k tomu, že jsme si nebyly pořádně jisté, kde se ty problémy vlastně rodí, poprosila jsem i paní vychovatelku z družiny aby na kluky, a hlavně na jednoho žáka, dávala větší pozor a víc je pozorovala. Společnými silami jsme tedy nakonec zjistily, že on je tím zdrojem všech svárů, že on provokuje ostatní kluky, že pošťuchuje toho Kubu; když dělali nějaký úkol s paní psycholožkou a on chtěl být první za každou cenu.

Vzhledem k několika vnějším vlivům na jednoho žáka (stěhování v půlce roku do středu města), nedostatek kamarádů, jak ve škole tak i mimo školu, jsme řešili jeho agresivnější chování, ne moc závažné ale rozhodně ne správné. Byl pro jistotu poslán i do pedagogicko-psychologické poradny. Hodně pomohly programy s paní psycholožkou u nás ve škole, kdy se třída dokázala stmelit, i přes veškeré dřívější neshody. Do konce roku celá situace byla o mnoho lepší a jeho chování se výrazně zlepšilo. Do dalšího ročníku musel ale přestoupit na jinou školu, kvůli přestěhování se do jiné části města.

3

few years ago, as a beginning teacher, I taught a very troubled student. He came from a troubled family, his parents tossed him around like a hot potato. First he lived with his mother, later with his father. The benefit was average, although the results could have been much better. He did not work at school, home preparation was completely absent. But the worst thing was his behavior, he was very rude, even arrogant. He gained a dominant position in the class, other students looked up to him. He was able to completely throw off every class.

The problematic pupil had a poor family background.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Verbal disruption of lessons

tried to persuade him, to invite my parents to school. He also received several remarks and disciplinary measures for his behavior. Unfortunately, I often did not manage the situation. I didn't have that much experience yet, so he could easily turn me on completely with his behavior, rude comments and ignoring the instructions in class. So sometimes I overreacted, wrote him a note, etc. I went to class with distaste for what would happen next, what I would have to deal with. Although I set myself the task every day that this time I could do it calmly, I didn't always succeed.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts

The student's problematic behavior continued, not only at school, but also outside school. So he was later placed in SVP.

Failure

11, 5.ročník

otevřená otázka

Učitelství pro 1.stupeň

17

Před několika lety, jako začínající pedagog, jsem učila velmi problémového žáka. Pocházel z problematické rodiny, rodiče si ho přehazovali jako horký brambor. Nejdříve žil s matkou, později s otcem. Prospěch měl průměrný, přestože mohl mít výsledky mnohem lepší. Ve škole nepracoval, domácí příprava chyběla úplně. Nejhorší ale bylo jeho chování, byl velmi drzý, až arogantní. Ve třídě získal dominantní postavení, ostatní žáci k němu vzhlíželi. Každou hodinu dokázal úplně rozhodit.

Problémový žák měl špatné rodinné zázemí.

Snažila jsem se mu domlouvat, zvát si do školy rodiče. Za své chování dostal i několik poznámek a kázeňských opatření. Bohužel jsem situaci mnohdy nezvládala. Neměla jsem ještě tolik zkušeností, takže mě snadno dokázal svým chováním, drzými poznámkami a ignorací pokynů v hodině úplně vytočit. Takže jsem někdy reagovala přehnaně, zapsala mu poznámku apod. Do třídy jsem chodila s nechutí, co zase bude, co budu muset řešit. Přestože jsem si každý den dávala za úkol, že to tentokrát zvládnu s klidem, ne vždy se mi to podařilo.

Problémové chování žáka pokračovalo, nejen ve škole, ale objevily se i problémy mimo školu. Takže byl později umístěn do SVP.

3

came to class and after checking attendance we discussed what we were going to do today. The first thing on the agenda was the repetition of the last lesson through the worksheet, which we were supposed to read together after completing and fill in the small gaps in our knowledge. I handed out papers to everyone and told them how much time they had to fill them out. It was about 7 minutes. For the first two or three minutes, I still checked my preparation and let the students work. Then I started looking around and walking around the class to see how the students were doing. When I reached the student in question who was not working, I asked him why he was not working. Only then did the student pick up a pen and start filling out the worksheet. It was clear that he was only working because I was standing next to him. After that I started walking around the classroom again. The students were already slowly finishing. So I asked who was still working and only a few students raised their hands. The pupil's hand remained down. So I went to check on the students who raised their hands. They were only missing a few answers, so I gave them an extra three minutes to finish. Since I knew that the student had not written anything before, I went to see him as well. Apart from a few scribbles, he had nothing in the paper, and again, he wasn't even holding a pen. So I admonished him again. He apparently started working again (however, it was obvious that he was doing it only because I was standing next to him). I went to sit behind the chair and waited for the students' time to expire and in the meantime I watched the student. He sat and played with a pen.

The student did not stand out in terms of his grades, he was inattentive and difficult to motivate from the beginning of the school year. Even in really interesting activities, in which the rest of the class was actively involved and which the pupils enjoyed, he had no effort to get involved. On the contrary, during breaks he enjoyed not having to do anything and liked to play with cards or cars. Nevertheless, he only spent breaks with one or two friends. I think his behavior in class made him not very popular with his classmates.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

After the time was up, I went to the student for the last time. When I saw that his worksheet was still blank, I told him that if he didn't need to write it down, he could certainly say the correct answers out loud in front of the class if he knew them. You could tell he didn't want to answer, but I wanted to punish him for not working. So he started reading and of course he knew almost nothing, but he tried to fill in the answers. When filling in, he answered nonsense several times, so his classmates mocked him (I reprimanded them and told them to give him advice instead of mocking him).

Disrespectful communication

With all his strength and with the help of his classmates, the student finally completed the exercise. I expected that in the next lessons taught by me, the student would know what would happen if he didn't work, so he would start trying harder. However, that did not happen. I had to solve the same problem during the next class. After talking with the other teachers, I found out that the student behaves the same in all classes. By the end of the school year, nothing had changed at all, not even the class teacher's conversation with the student's parents helped.

Failure

13 let, 7. ročník

Hra na počítači, travení času s kamarády venku

Rušení výuky,Nepracovitost,Nepozornost

Mgr., dějepis a občanská výchova

1,5

Přišel jsem do třídy a po zkontrolování docházky jsme si řekli, co dnes budeme dělat. Jako první na programu bylo opakování z minulé hodiny prostřednictvím pracovního listu, který jsme si po vyplnění měli společně přečíst a doplnit si drobné mezery ve znalostech. Rozdal jsem všem papíry a řekl jim, kolik času mají na vyplnění. Bylo to cca 7 minut. První dvě nebo tři minuty jsem si ještě kontroloval svou přípravu a nechal jsem žáky pracovat. Pak jsem se začal rozhlížet a chodit po třídě, abych zjistil, jak na tom žáci jsou. Když jsem došel k dotyčnému žákovi, který nepracoval, zeptal jsem se ho, proč nepracuje. Žák teprve pak vzal do ruky pero a začal naoko vyplňovat pracovní list. Bylo jasné, že pracuje jen z toho důvodu, že stojím vedle něho. Poté jsem začal třídu obcházet znovu. Žáci už pomalu dokončovali. Zeptal jsem se tedy, kdo ještě pracuje a ruku zvedlo už jen pár žáků. Žákova ruka zůstala dole. Šel jsem tedy zkontrolovat žáky, kteří ruku zvedli. Chybělo jim jen pár odpovědí, tak jsem jim dal na dokončení tři minuty navíc. Protože jsem věděl, že žák předtím nic napsaného neměl, šel jsem se podívat i k němu. Kromě pár čmáranců v listu nic neměl a opět ani nedržel pero. Znovu jsem ho tedy napomenul. On znovu začal naoko pracovat (přesto bylo vidět, že to dělá pouze z toho důvodu, že stojím u něj). Šel jsem si sednout za katedru a čekal, až žákům vyprší čas a mezitím jsem pozoroval žáka. Seděl a hrál si s propiskou.

Svým prospěchem žák nijak nevynikal, od začátku školního roku byl nepozorný a těžko motivovatelný. Ani při opravdu zajímavých činnostech, při kterých se zbytek třídy aktivně zapojoval a které žáky bavily, neměl žádnou snahu o zapojení se. Naopak o přestávkách si užíval, že nemusí nic dělat, a rád si hrál s kartami nebo auty. Přesto však přestávky trávil pouze s jedním či dvěma kamarády. Myslím si, že kvůli jeho chování ve vyučovacích hodinách nebyl mezi spolužáky moc oblíbený.

Po vypršení času jsem ke žákovi šel naposledy. Když jsem viděl, že jeho pracovní list je stále prázdný, řekl jsem mu, že když si to nepotřebuje psát, určitě může správné odpovědi říct nahlas před celou třídou, když je zná. Bylo na něm vidět, že odpovědi říkat nechce, ale chtěl jsem ho potrestat za to, že nepracuje. Začal tedy číst a pochopitelně skoro nic nevěděl, nicméně se snažil odpovědi doplnit. Při doplňování několikrát odpověděl nesmysl, takže se mu spolužáci posmívali (ty jsem napomenul a řekl jim, ať mu místo výsměchu raději poradí).

S vypětím všech sil a s pomocí od spolužáků žák cvičení nakonec dokončil. Očekával jsem, že v dalších mnou vyučovaných hodinách bude žák vědět, co se stane, když nebude pracovat, tudíž se začne více snažit. To se ovšem nestalo. Při další hodině jsem musel řešit stejný problém. Po rozhovoru s ostatními učiteli jsem zjistil, že žák se chová ve všech hodinách stejně. Do konce školního roku se nezměnilo vůbec nic, nepomohl ani rozhovor třídní učitelky s rodiči žáka.

3

The situation took place primarily because the student was pressured by his parents because of his grades. The student didn't know what to do, so he took it out on another student, whom his parents threw at him. He was jealous of him and wanted to be better than him.

Bullying

First, I found out information from colleagues at the workplace. I made sure that everything was not right, considering that similar behavior was repeated last school year. As a next step, I planned to find out information from the classmates of the bullied student, but in the end it was not necessary, because the student herself came to me and told me how the boy behaves towards the boy in the class. In the end, I called the two students involved in the situation and started to solve it. I talked to them and tried to show them that everyone cannot be the same, but that it is important to help each other and try to be loyal to the whole team. I gave them examples of what the other person would definitely not want to happen to them, and I tried to find the truth on both sides.

Interview, Cooperation with experts

In the short term: Immediately after the incident, both boys were called to the office, where we solved the problem together. When the session ended, the students began to behave with each other as they should. Long-term: The students are currently friends who help each other and spend their free time together after school.

Longterm success

10 let, 5. třída

Sportovní aktivity

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Učitelství českého a anglického jazyka pro 2.stupeň základní školy

3

Situace proběhla především proto, že na žáka tlačili rodiče kvůli známkám. Žák nevěděl, co dělat a tak si vše vybíjel na jiném žákovi, kterého mu rodiče předhazovali. Žárlil na něj a chtěl být lepší než on.

solution

Nejprve jsem si zjistila informace od kolegů na pracovišti. Ujistila jsem se, že vše není v pořádku, vzhledem k tomu, že se podobné chování opakovalo i minulý školní rok. Jako další krok jsem měla v plánu zjistit informace od spolužáků šikanovaného žáka, ale to nakonec nebylo nutné, protože za mnou přišla sama žákyně a sdělila mi, jak se ve třídě ke chlapci chlapec chová. Nakonec jsem si zavolala oba žáky, jichž se situace týkala a začala ji řešit. Promluvila jsem si s nimi a snažila jsem se jim ukázat, že každý nemůže být stejný, ale že důležité je, si navzájem pomáhat a snažit se být loajální vůči celému kolektivu. Uvedla jsem jim příklady, co by určitě ten druhý nechtěl, aby se mu dělo, a snažila se najít pravdu na obou stranách.

Krátkodobě: Hned po incidentu byli oba chlapci zavoláni do kabinetu, kde jsme spolu problém řešili. Když sezení skončilo, tak se k sobě žáci začali chovat tak, jak by měli. Dlouhodobě: Z žáků jsou momentálně kamarádi, kteří si navzájem pomáhají a tráví spolu i volný čas po škole.

3

It has been my dream to become a teacher since childhood. I have always enjoyed working with children, which is why I was immediately clear about my career choice. I have been working on the school grounds as a teacher for the seventh year. Even though this job is not always easy, I have to admit that I am completely fulfilled by this job. Many times I got into unpleasant situations where my task was to properly resolve the given situation.

When assigning the task, I immediately thought of the case of a student who has excellent results, but with his behavior disrupts the course of the lesson, often does not cooperate and insults his classmates. He comes from a divorced family where his parents take turns in his care. His main hobbies include watching trains. He is an introverted boy, but he can't handle cases when something doesn't go his way and he starts to get angry. In extreme cases, he starts throwing his things around, once he even dropped an entire bench.

Emotional outbursts, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Such behavior of the pupil was already repeated, so I decided to invite his parents to a session at school. I tried to suggest to them some ideas on how to solve the situation. We agreed that the student would visit me regularly. We will talk about his feelings and work together to help him control his anger better. This is how we met the student for several months.

Interview

I think this solution had a successful outcome. The student was gradually able to control his behavior better. Whenever he doesn't understand something, he comes to me and together we find a way to understand the issue. As a result, the student gained more friends who did not like him because of his previous behavior. Even now, classmates go to him for advice.

Longterm success

9, 2012, 3.A

Fotbal, počítačové hry

Nepozornost,Nesoustředěnost

Učitelství pro 1. Stupeň ZŠ, Mgr.

Přibližně 30 let

Už od dětství bylo mým snem stát se učitelkou. Vždy mě bavila práce s dětmi, a proto jsem při výběru povolání měla hned jasno. Na školní půdě v roli učitele se pohybuji již sedmým rokem. I když toto zaměstnání není vždy jednoduché, musím uznat, že mě tato práce zcela naplňuje. Mnohokrát jsem se dostala do nepříjemných situací, kdy bylo mým úkolem danou situaci řádně vyřešit.

Při zadání úkolu mě hned napadl případ žáka, který má výborný prospěch, ale svým chováním narušuje průběh výuky, často nespolupracuje a uráží své spolužáky. Pochází z rozvedené rodiny, kde se v jeho péči rodiče střídají. Mezi jeho hlavní záliby patří sledování vlaků. Je to introvertní kluk, který však nezvládá případy, kdy mu něco nejde a začne se vztekat. V extrémních případech začne házet své věci kolem sebe, jednou dokonce shodil celou lavici.

Takové chování žáka bylo již opakované, a tak jsem se rozhodla pozvat si jeho rodiče na sezení do školy. Pokusila jsem se jim navrhnout pár nápadů, jak situaci řešit. Shodli jsme se na tom, že žák mě bude pravidelně navštěvovat. Budeme si povídat o jeho pocitech a společně se dopracujeme k tomu, aby svůj vztek zvládal ovládat lépe. Takto jsme se s žákem vídali několik měsíců.

Myslím si, že toto řešení mělo úspěšný výsledek. Žák své chování postupně dokázal lépe ovládat. Vždy když něco nechápe, dojde za mnou a společně najdeme cestu k tom, jak danou problematiku pochopit. Žák díky tomu získal více přátel, kteří ho za jeho předchozí chování neměli rádi. Dokonce teď spolužáci chodí pro radu za ním.

3

Again, this is the same boy as in the previous case report. A fundamental problem arose with the boy during his education during online classes during the widespread closure of schools. He felt lonely at home and completely lost the desire to work due to the absence of the assistant. He had no human support during distance learning, he was demotivated. In regular teaching, the teacher's assistant is an indispensable article. It helps to explain and clarify the curriculum and the material being discussed. The boy was not in contact with classmates or participating in online classes during the entire period. In this case I was only present in the chat. The fact that he did not regularly participate in online classes, using a webcam, meant that he could not see all of his classmates at once. After returning to school, he was still unmotivated, he didn't want to do anything. He just needed to talk to the assistant. He was very late doing assignments or flunked some assignments. He continuously received notes and various warnings regarding non-fulfilment of school duties. This condition lasted approximately 6 months. He also had problems with classmates with whom he did not get along, due to almost no common contact for 1.5 years. The situation with the boy escalated to such an extent that the school psychologist, the teacher's assistant and I also dealt with it with him. Some teachers complied with his requests that he write more often on the computer instead of writing assignments so that he could submit assignments on time or with an extended deadline. However, I still felt the need to talk to the boy more personally. Try to root out the cause of his behavior. Also, my biggest concern is that he will not have a full service and life after graduation, because he is not used to using an interpreter, nor would the interpreter know how to work with the deaf-blind. For example, to the doctor, to the office, etc. or to use a silent line, internet services, etc. Dad will not help him 100%.

This is a 20-year-old student with multiple disabilities at the same time, with special educational needs, who needs the provision of support measures to fulfill his educational opportunities. Due to the concurrent sensory disability, the expressive side of speech and understanding is impaired. For this reason, a multisensorial approach is used with the boy, which is based on communication using oral speech, sign language and finger alphabet. The modification of educational content is therefore guided by the use of a multisensory approach.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

beneficial solution seems to be to motivate the pupil to learn with a greater number of visual illustrative aids when explaining the subject matter, which are adapted to his visual impairment. Given that this is a student with a combined disability, it is necessary to take into account his individual needs as much as possible and respect his work specifics, especially his learning style. A prerequisite for successfully mastering the subject matter and motivation to learn is that he will be given the opportunity to choose - that is, how and in what way he will learn. The basis of cooperation between teacher and pupil is a sensitive and empathetic approach to disability, but always taking into account its differences and needs. It is necessary to choose such forms of work that allow more frequent checking of the student's study results, providing feedback and respecting his work pace. In addition to education, his social role and inclusion in the school class of his peers will also be very important for him.

Support

The mutual cooperation of the teachers and teaching assistants, who continuously share their observations and experiences in teaching the pupil, proved to be very effective. I decided to provide the boy with individual help in case of problems in mastering the subject matter - explanation of concepts. Now that he comes to school, he is more conscientious and tries. When he's at home, he doesn't think about school. But he needs to realize that it is also related to self-study, for example - learning at home, working and completing tasks, but it is clear that he is making progress with working on the PC - he has his own order, folders, knows how to work with it. Where to put the materials, etc. It can be seen that when he is at school during lessons, he remembers the information, but when he is at home, he does not. However, what turned out to be a turning point in his life was his participation in an international camp in Belgium for DeafBlind in June 2022 with the international participation of children and young people with combined hearing, vision and movement disabilities. The boy was accompanied by me and his father as a personal assistant. I gave him all the assistance I could. I myself have gained a lot of experience and ways and other methods of working with the blind. Mainly, I realized that there is a different culture in u than in u. It's interesting, I felt a good way out of it - how to remind/notify the student how important it is to have a slower pace. How is it necessary to describe when he can't see into the distance or the surroundings in a way that he likes. I am sure that a new dimension of life opened up for the student, because he found out that he was not alone here with his personal life and difficulties in his studies. It was a life experience for him and above all a huge experience. After the summer vacation, he returned to school excited. He knows what awaits him - pre-matriculation cooperation with teachers, meetings with his classmates, etc. But now he knows that the system is set and he knows that he is not alone.

Longterm success

20 let / 4. ročník SŠ

Rád pracuje s počítačem. Např. počítačový systém, programování, grafická práce na PC. Hlavně tvorba webových stránek předmět TWA). Těší ho hrát s učiteli šachy, pokud je volná hodina. Má rád dějepis a historii.

Těžké zrakové postižení,Sluchové postižení,Tělesné postižení

BcA. – Výchovná dramatika pro Neslyšící

21 let – ve školství pracovala v průběhu let na pozici – třídní učitelka, učitelka, asistentka pedagoga, vychovatelka družiny, internátu a noční vychovatelka (podle suplování), asistentka mateřské školy.

Opět se jedná o stejného chlapce jako v předešlé kazuistice. Zásadní problém nastal u chlapce při vzdělávání v průběhu online výuky (distanční výuka) v době plošného uzavření škol. Doma se cítil osamělý a zcela ztratil chuť pracovat z důvodu nepřítomnosti asistentky. Neměl lidskou podporu během distanční výuky, byl demotivován. Při běžné výuce je asistentka pedagoga nepostradatelným článkem. Dopomáhá dovysvětlit i objasnit učivo a probíranou látku. Chlapec nebyl po celou dobu v kontaktu se spolužáky ani se neúčastnil online výuky (byl většinou offline). V tomto případě jsem byla přítomna pouze v chatu. To, že se pravidelně neúčastnil online výuky, pomocí webové kamery způsobilo, že se neviděl se všemi spolužáky najednou. Po návratu do školy byl stále bez motivace, nechtělo se mu nic dělat. Jen si potřeboval povídat s asistentkou. Dělal/odevzdával úkoly s velkým zpožděním nebo se na některé úkoly vykašlal. Průběžně dostával poznámky a různá upozornění ohledně neplnění školních povinností. Tento stav trval přibližně 6 měsíců. Měl problémy i se spolužáky, se kterými si nerozuměl, z důvodu téměř žádného společného kontaktu po dobu 1,5 roku. Situace s chlapcem vygradovala až tak, že ji s ním řešila i školní psycholožka, asistentka pedagoga a já. Někteří učitelé vyhověli jeho požadavkům, že by místo písemných pracovních úkolů (původně určených kvůli jeho pohybové motorice) bude psát častěji na počítači, aby mohl odevzdávat včas úkoly nebo s prodlouženým termínem. Stále jsem však cítila potřebu si s chlapcem promluvit osobněji. Pokusit se rozklíčovat příčinu jeho chování. Také mám největší obavu z toho, že po skončení studia nebude mít plnohodnotné služby a život (popř. asistenty pro hluchoslepé, kteří ovládají český znakový jazyk), protože není zvyklý využívat tlumočníka (nerozuměl by mu) ani tlumočnice by nevěděla, jak pracovat s hluchoslepými. Např. – k lékaři, na úřad apod. nebo využít tichou linku, internetové služby apod. Táta mu na 100 % nepomůže. Mým posledním přáním je, aby udělal první krůčky a zapojoval se do Neslyšící komunity – je jedno, zda je Neslyšící, nedoslýchaví, hluchoslepí) – např, na akce – ples, filmový festival, deskové hry (hlavně turnaje pro Neslyšící), pobyt, hlavně do společnosti, kde jsou Neslyšící, protože nikdo za ním nepřijde. Když chce být ve společnosti, tak musí začít SÁM. Vím, že chlapec sám v sobě ví, že má svoji bariéru a bojí se, že ostatní budou ho využívat a posmívat se mu. Naštěstí, má nějaké svoje krůčky, ale po skončení studia? Bez asistenta, přátel apod. Bojím se, že skončí do starých kolejí.

Jedná se o žáka ve věku 20 let se souběžným postižením více vadami (sluchové, zrakové, tělesné), se speciálními vzdělávacími potřebami, který k naplnění svých vzdělávacích možností potřebuje poskytnutí podpůrných opatření, čímž se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání. Vzhledem k souběžnému senzorickému postižení je narušena expresivní stránka řeči i porozumění. Z tohoto důvodu je s chlapcem využíván multisenzorionální přístup, který je založený na komunikaci pomocí orální řeči, znakového jazyka a prstové abecedy. Úprava vzdělávacího obsahu je tedy vedena ve využívání multisenzoriálním přístupu – tzn. fixace vědomostí a dovedností co nejvíce smysly.

Jako přínosné řešení se jeví motivovat žáka k výuce větším množstvím vizuálních názorných pomůcek při výkladu učiva, které jsou uzpůsobené jeho zrakovému postižení. Vzhledem k tomu, že se jedná o žáka s kombinovaným postižením, je třeba co nejvíce zohledňovat jeho individuální potřeby a respektovat jeho pracovní specifika, především styl učení. Předpokladem pro úspěšné zvládnutí učiva a chlapcovy motivace k učení je to, že mu bude dána možnost výběru – tedy to jak a jakým způsobem se bude učit. Základem spolupráce učitel a žák je v jeho případě citlivý a empatický přístup k postižení, vždy však s ohledem na jeho odlišnosti a potřeby. Je třeba volit takové formy práce, které umožní častější kontrolu studijních výsledků žáka, poskytování zpětné vazby i respektování jeho pracovního tempa. Vedle vzdělávání bude pro něho také velmi důležitá jeho sociální role a začlenění do školní třídy vrstevníků.

Jako velmi efektivní se projevila vzájemná spolupráce učitelů a asistentky pedagoga, kteří si průběžně předávají své postřehy a zkušenosti při výuce tohoto žáka. Rozhodla jsem se poskytnout chlapcovi individuální dopomoc v případě problémů při zvládání učiva – vysvětlení pojmů. Nyní, když přichází do školy, je svědomitější a snaží se. Když je doma, tak nemyslí na školu. Je ale třeba, aby si uvědomil, že to také souvisí např se samostudiem – učit se doma, pracovat a plnit úkoly, ale je vidět, že má pokroky s prací na PC – má svůj pořádek, složky, ví, jak s tím pracovat. Kam vložit materiály apod. Je to vidět, že když je ve škole během výuky, tak si informace zapamatuje, ale když je doma, tak ne. Co se však ukázalo, jako zlomová událost v chlapcově životě byla jeho účast na zahraničním kempu v Belgii pro DeafBlind v červnu 2022 s mezinárodní účastí dětí a mladistvých s kombinovaným postižením sluchu, zraku a pohybu. Chlapce jsem doprovázela já a jeho otec jako osobní asistent. Poskytnula jsem mu veškerou asistenci. Sama jsem získala mnoho zkušeností a způsobů a jiných metod práce s Neslyšícími a s nevidomým. Hlavně jsem poznala, že je jiná kultura u Hluchoslepých než u Neslyšících. Je to zajímavé, cítila jsem z toho dobrou cestu – jak připomenout/upozornit žáka, jak důležitá je potřeba mít pomalejší tempo. Jak je potřebné popsat, když nevidí do dálky nebo okolí tak, aby se mu to líbilo. Jsem si jistá, že se chlapci otevřel nový životní rozměr, protože zjistil, že zde nebyl sám se svým osobním životem a s obtížemi při studiu. Byl to pro něho životní zážitek a především obrovská zkušenost. Po letních prázdninách se vrátil do školy natěšený. Ví, co ho čeká - předmaturitní spolupráce s učiteli, setkání se svými spolužáky apod. Nyní však ví, že je nastavený systém a ví, že na to není sám.

3

The student returned from distance learning, where he got used to the free mode. There was a big change for him at school when he was required to follow a routine and participate in school activities. His approach to learning was very negative, I can't do anything, I don't know anything, I don't want to do anything. At school, he was restless until one time he and a classmate started throwing plasticine at each other and during this activity they scattered things on the teacher's desk.

The pupil's father is a very temperamental person who has no qualms about beating his wife, so the mother raises the pupil alone. The student is often aggressive and it happens that the student himself does not know why he behaves this way or why he did the given thing. His motivation is the sentence why would I study if I'm going to be under a bridge anyway.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

At the beginning, I tried to admonish and raised my voice, I thought that it was just a momentary block that would pass in a day, that the student was having a bad day, but when this situation was repeated for the following days, I came to the conclusion that this solution does not lead to anything. Before the holidays, it was also discussed with the educational advisor.

Cooperation with experts, Warning

Here I realized that the solution to this situation was not correct. The student still did not want to cooperate and the problematic behavior did not subside. So I chose another solution. In the end, I used the article in the reader about the classroom from hell, which I used to explain to the whole class how they should behave, and that not everything they think is right always has to be, and that something has to be done in school do because it has a great use in life. The student needs to pay more attention and also be busy with important work, e.g. he is in charge of the bulletin board. The assistant tries to motivate him in the lessons, who sometimes tells him what to do and how to do it. The overall result is visible, the student is already starting to work in class without repeated reminders.

Partial success

10 let, 5.třída

Nic, jde na zahradu, nebo s kamarády ven, nádražní domek rozbijí okna.

Agrese,Nespolupráce,Neuznávání pravidel

30let

Žák se vrátil z distanční výuky, kde si zvykl na volný režim. Ve škole pro něho nastala velká změna, když po něm bylo vyžadováno dodržování režimu a zapojování se do školních činností. Jeho přístup k učení byl velmi negativní, nic neumím nic neznám, nic se mi nechce dělat. Ve škole byl neklidný až jednou si se spolužákem začali házet s plastelínou a při této činnosti rozházeli věci na učitelském stole.

Otec žáka je velmi temperamentní osoba, která nemá zábrany i v bití své ženy, a tak maminka vychovává žáka sama. Žák bývá často agresivní a stává se že žák ani sám neví, proč se takto chová nebo proč danou věc udělal. Jeho motivací je věta proč bych se učil, když stejně budu pod mostem.

Ze začátku jsem se snažila napomínat a zvyšovala jsem hlas, myslela jsem si, že jde jen o chvilkoví blok, který za den pomine, že má žák blbý den, ale když se tato situace opakovala i další dny, tak jsem došla k závěru, že toto řešení k ničemu nevede. Před prázdninami se to řešilo i s výchovným poradcem.

Zde jsem si uvědomila, že řešení této situace nebylo správné. Žák i nadále nechtěl spolupracovat a problémové chování neustupoval. Zvolila jsem tedy jiné řešení. Nakonec jsem využila článek v čítance o pekelné třídě, který jsem použila na vysvětlení, pro celou třídu, jak by se měli chovat, a že ne vše co si oni myslí, že je správné, musí tak vždy být a že se ve škole musí něco dělat, protože to má velké využití v životě. Žák potřebuje věnovat větší pozornost a také být zaměstnán důležitými pracemi, např. má na starost nástěnku. V hodinách se ho snaží motivovat paní asistentka, která ho občas navede, co a jak má dělat. Celkový výsledek je vidět, žák už začíná v hodinách pracovat bez opakovaného upozorňování.

3

The situation concerns a boy from the Children's Home with achievement and educational problems. The boy has serious educational and educational problems, which culminated in disrespecting the authority of educators and manifested itself in truancy, verbal aggression, lack of interest and a lax approach to education and duties. Educators pointed out non-observance of the school rules, inappropriate and vulgar behavior towards teachers, disrupting the teacher's explanation, not completing assigned tasks, creating an unpleasant environment in the classroom, disrupting the lesson, not being interested in teaching, playing with a mobile phone, lying on the bench with a hood on the head, smoking in front of school, causing conflicts and others.

Family history: Mother – substance abuse, deprived of parental responsibility. Father - not listed. Grandfather – alcoholism, diagnosis: cirrhosis of the liver. Social anamnesis: In the care of grandfather for a long time, since 2015 in the Children's Home.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Attendance problems, Verbal aggression

At school, the boy's educational and educational problems began to escalate, which culminated in the holding of several case conferences to discuss the boy's academic and educational problems. The following were present: the director of the Children's Home, the school principal, a class teacher, a tribal educator, a psychiatrist, a psychologist of the Children's Home, a curator for minors and adolescents, a social worker of the Children's Home and a minor boy.

Support, Cooperation with experts

Despite the recommendations of experts, the setting of barriers, the adequacy of demands, space for time for preparation, new learning techniques and despite all the help provided both by the pedagogues and the educators of the Children's Home, the boy negated all the efforts of the teachers and thus failure (stagnation) occurred. The situation was not resolved any further, there were no changes in the boy. The children's home responded by placing the boy in an educational institution.

Failure

15 let, 9. třída

žádné

Deprese

Záškoláctví,Verbální agresivita,Alkohol,Drogy,Cigarety,Neúcta k autoritám,Lhaní,Agrese

Mgr., AJ, ČJ

20

Situace se týká chlapce z Dětského domova s prospěchovými a výchovnými problémy. U chlapce se projevují závažné vzdělávací a výchovné problémy, které vyvrcholily nerespektováním autorit pedagogů a projevily se záškoláctvím, verbální agresivitou, nezájmem a laxním přístupem ke vzdělávání a povinnostem. Pedagogové poukázali na nedodržování školního řádu, nevhodné a vulgární chování vůči učitelům, narušování výkladu učitele, neplnění zadaných úkolů, vytváření nepříjemného prostředí ve třídě, narušování hodiny, nezájem o výuku, hraní si s mobilem, ležení na lavici s kapucí na hlavě, kouření před školou, vyvolávání konfliktů a jiné.

Rodinná anamnéza: Matka – abusus návykových látek, zbavena rodičovské zodpovědnosti. Otec – neuveden. Dědeček – alkoholismus, diagnóza: cirhóza jater. Sociální anamnéza: Dlouhodobě v péči dědečka, od roku 2015 v Dětském domově.

Ve škole se u chlapce začaly stupňovat výchovné a vzdělávací problémy, které vyvrcholily konáním několika případových konferencí k projednání prospěchových a výchovných problémů chlapce. Přítomní byli: ředitelka Dětského domova, ředitel školy, třídní učitel, kmenový vychovatel, psychiatr, psycholog Dětského domova, kurátor pro nezletilé a mladistvé, sociální pracovník Dětského domova a nezletilý chlapec.

Přes doporučení odborníků, nastavení mantinelů, přiměřenost nároků, prostor pro čas na přípravu, nové techniky učení a přes veškerou poskytnutou pomoc jak ze strany pedagogů, tak i vychovatelů Dětského domova, chlapec veškerou snahu učitelů negoval a tak došlo k selhání (stagnaci). Situace se dál už neřešila, u chlapce se žádné změny nekonaly. Dětský domov reagoval umístěním chlapce do výchovného ústavu.

3

just entered my class, some students were still enthusiastically debating, but even those quieted down when I appeared at the door, stood up, we greeted each other and the lesson began. We just had a geography lesson and today's topic was the use of colors in map making. This topic was rather a repetition for the students, as I needed to find out what they had forgotten during the long vacation. So I started with the simplest questions and followed the student in question, as I was alerted to his behavior. Said pupil behaved quite normally, remained silent most of the time, followed the teaching and answered when asked.

About fifteen minutes passed and I already observed small changes in the student's behavior. The student appeared restless, looking around the classroom, looking out the window, fidgeting in the chair, playing with the case, not paying attention. So I increased the intensity of my voice and started directing the lecture and questions more towards this particular student. I regained the student's attention, but at the same time I lost track of the rest of the class.

Physical aggression, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

So I returned to the explanation in front of the blackboard and again involved the whole group equally. The student suddenly got up from his chair and went straight to the basket that was placed next to the blackboard. So he went through the entire classroom from his back desk. I let it go unnoticed, but the student didn't stop at disrupting classes by illegally throwing trash, and when he was returning to his seat, he deliberately dropped the case on one of his classmates. 'Hey! What are you doing?' it sounded. 'Shut up.' was the pupil's reaction. I could not let this go unnoticed and I immediately reprimanded the student and asked him to immediately return to his desk. The student started stomping towards his seat. 'I can't hear!' I heard. This was obviously the answer to the chuckle of the student in the next desk, who responded with a smile to my admonition of a classmate. 'You don't listen or you get it! I'll break your mouth!' answered the student. I told them both to kindly calm down and sit down, but the argument between them continued and the students started attacking each other verbally and then physically, the whole class of course encouraged them. I screamed and began to forcefully pull them apart with the help of the teacher's classroom assistant. The assistant then took the student to the principal's office and I returned to teaching for the remaining few minutes.

Physical intervention, Disrespectful communication, Support, Transfer of student, Cooperation with experts, Warning

the behavior did not surprise anyone at all and the whole story ended up with the school guidance counselor. However, the situation was to happen again the following week and again in my class.

Failure

11 let, 6. ročník

sport převážně fotbal)

ADHD,Porucha chování

Krádeže

zeměpis a tělesná výchova

14 let

Právě jsem vešla do svojí třídy, někteří žáci ještě nadšeně debatovali, ale i tací utichli, když jsem se objevila ve dveřích, stoupli si, pozdravili jsme se a výuka začala. Měli jsme zrovna hodinu zeměpisu a dnešním tématem bylo využití barev při tvorbě map. Toto téma bylo pro žáky spíše opakováním, jelikož jsem potřebovala zjistit, co vše přes dlouhé prázdniny zapomněli. Začala jsem tedy těmi nejjednoduššími otázkami a sledovala právě daného žáka, jelikož jsem na jeho chování byla upozorňována. Zmíněný žák se choval zcela normálně, většinu času mlčel, sledoval výuku a odpověděl, když byl tázán.

Uplynulo asi patnáct minut a já již pozorovala drobné změny v žákově chování. Žák se jevil neklidný, rozhlížel se po třídě, koukal z okna, vrtěl se na židli, hrál si s pouzdrem, nedával pozor. Přidala jsem tedy na intenzitě hlasu a začala přednášení i dotazy směřovat spíše na tohoto konkrétního žáka. Znovu jsem získala žákovu pozornost, ale zároveň jsem ztrácela přehled nad zbytkem třídy.

Vrátila jsem se tedy k výkladu před tabuli a opět zapojovala celou skupinu rovnoměrně. Žák se zničehonic zvedl ze židle a šel přímo ke koši, který byl umístěný vedle tabule. Od jeho zadní lavice tedy prošel celou třídou. Nechala jsem to bez povšimnutí, ale žák nezůstal jen u rušení výuky nedovoleným vyhazováním odpadků a když se vracel na své místo, schválně shodil pouzdro jednomu ze svých spolužáků. 'Héééj! Co děláš?' ozvalo se. 'Drž hubu.' byla žákova reakce. To jsem nemohla nechat bez povšimnutí a žáka jsem okamžitě napomenula s výzvou, ať se okamžitě vrátí do své lavice. Žák začal dupat směrem ke svému místu. 'Nečum!' slyšela jsem. To byla evidentně odpověď na uchechtnutí žáka v další lavici, který úsměvem reagoval na mé napomenutí spolužáka. 'Ty nečum nebo dostaneš! Ti rozbiju hubu!' odpověděl žák. Řekla jsem jim, ať se oba laskavě uklidní a posadí se, ale hádka mezi nimi pokračovala a žáci se začali napadat slovně a poté i fyzicky, celá třída je samozřejmě povzbuzovala. Křičela jsem a začala je od sebe násilím tahat s pomocí třídní asistentky pedagoga. Paní asistentka pak žáka odvedla do ředitelny a já se na zbylých pár minut vrátila k výuce.

chování vůbec nikoho nepřekvapilo a celý příběh skončil u školní výchovné poradkyně. Situace se však měla znovu opakovat následující týden a opět v mojí hodině.

3

few years ago, we had a boy at school who didn't have many friends at school and spent most of his time alone. He lived only with his mother, who did everything possible for him. So he was not independent. He was extremely independent, clumsy and did not do well in school. You can say that he was such a 'mommy'. It often happened that he didn't turn in assignments, and if he did, it was late. He always made the excuse that he didn't know where and by when to hand over the individual items. He was unable to work alone during cooking classes. If the teacher didn't pay attention to him and tell him step by step what to do, he couldn't do anything.

The student was not independent. If his mother didn't help him, he couldn't do anything, which was a problem for a high school student.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

had it in Czech, so I know how difficult it was to work with it. The teachers complained about him all the time. It often happened that students were supposed to submit assignments by a certain date, but he did not complete them. Her colleagues were convinced that she would not graduate. Once I said to myself - that's enough! I started being hard on him. I started to be stricter towards him and also threatened that I would not admit him to the Czech matriculation exam. Some colleagues took the same or a similar approach towards him.

Consequences, Warning

I think it helped a bit because he became more independent. He usually handed in his assignments on time. He ended up dropping out of school and started working, so he didn't graduate anyway.

Failure

17 let, 2. ročník (SŠ)

Videohry

Poruchy učení

Vysokoškolské

25

Před pár lety jsme měli na škole chlapce, který neměl ve škole moc kamarádů a většinu času trávil osamotě. Žil pouze s matkou, která za něj dělala všechno, co se dalo. Takže byl nesamostatný. Byl extrémně nesamostatný, nemotorný a ve škole mu to moc nešlo. Dá se říct, že to byl takový 'mamánek'. Hodně často se stávalo, že neodevzdával úkoly, a pokud ano, tak pozdě. Vždy se vymlouval, že nevěděl kam a do kdy jednotlivé věci odevzdat. Při hodinách vaření nebyl schopný pracovat sám. Pokud se mu učitelka nevěnovala a neříkala mu krok po kroku, co má dělat, tak nic nezvládal.

Žák nebyl samostatný. Pokud mu jeho matka nepomáhala, tak nic nezvládal, což byl pro studenta střední školy problém.

Já jsem ho měla na češtinu, takže vím, jak složitě se s ním pracovalo. Učitelé si na něj neustále stěžovali. Hodně často se stávalo, že měli studenti do nějakého data odevzdat úkoly, ale on je neplnil. Kolegyně byly přesvědčené, že neodmaturuje. Jednou jsem si řekla – a dost! Začala jsem být na něj tvrdá. Začala jsem být vůči němu přísnější a také jsem vyhrožovala, že ho nepřipustím k maturitě z češtiny. Někteří kolegové zaujali vůči němu stejný, nebo podobný přístup.

Myslím, že to trochu pomohlo, protože začal být samostatnější. I úkoly odevzdával většinou včas. Nakonec ze školy odešel a začal pracovat, takže potom stejně neodmaturoval.

3

The situation arose when a class photo was being taken. The girls who were sitting in the first row made an inappropriate gesture, they simply put their hands in their laps and showed the middle finger. Some boys in the second row showed the same gesture. About ten people in total, maybe there were more, but you couldn't tell from the photo. No one noticed it at the time, it was only discovered when the photos were to be developed.

The whole class is very clever. They are all hardworking, although they tend to be passive in class. Those studious types who don't talk much in class so they don't say something wrong and embarrass themselves. They mainly want to know what to study for the test. But there is a group of girls who have a great influence on the whole team, the others are afraid to speak out against them.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

First, the students were interviewed to see if they saw anything wrong with their behavior. I explained to them that we could not develop such a photo and that they would be punished. The students acknowledged their mistake and agreed to the punishment, even suggesting a new photo shoot. I told them that they could have their picture taken again, but they would have to solve everything themselves and I would not be in the picture with them, because I had already given them my chance. In the end, it turned out that behind everything was the group of girls who saw such a thing on TikTok. I did not find one specific culprit. Everyone who showed an inappropriate gesture in the photo received a class reprimand.

Working with the collective, Warning

In the end, the class did not agree on anything, so they were left without a photo that year. Parents were of course informed about the situation by email. I described the situation to them and explained why I solved it this way. What was interesting was that the parents of the children who did nothing took the matter with complete understanding. Some even wrote to me that they themselves punished their children, even if they did not show any gesture, because they must know that such things are not done. In contrast, the parents of the children who showed the gesture downplayed the situation - some even found it funny, and wanted a milder punishment for the children. The students were upset for the first few weeks after the photo shoot, but gradually things returned to normal. It was never a problematic class, rather it was just one situation.

Longterm success

9. ročník, 14 až 15 let

velmi aktivní, mnoho různých zájmů

vysokoškolské magisterské, obor chemie

17

Situace v 7. třídě, kde jsem učila matematiku, byla komplikovaná kvůli chování chlapce romského původu. Tento žák se snažil neustále upozornit na sebe různými způsoby: byl otočený, rušil spolužáky, nepracoval na úkolech, odmlouval, neměl pomůcky a předváděl se před tabulí. Jeho nevhodné poznámky při napomenutí byly běžné a ostatní žáci ho podporovali ve špatném chování smíchem a nesoustředěním se na výuku.

Třída se jako skupina nijak zvlášť nelišila od ostatních. Většina žáků byla průměrná, ale stojí za zmínku sestra problémového chlapce, která byla jeho pravým opakem: bystrá, pracovitá, spolehlivá a rozumná. Její reakce na chování bratra občas vyvolaly reakce mezi ostatními žáky.

Řešení problematického chování jsem se snažila najít různými metodami. Od napomínání, přes zvyšování hlasu, až po zadávání domácích úkolů, které chlapec neplnil. Vyvolávání k tabuli také nebylo úspěšné, protože se chlapec předváděl a dělal hloupé poznámky. Obavy z obvinění z rasismu nebo šikany mě přivedly k zoufalství. Nakonec jsem zkusila problém řešit pomocí kolektivu ve třídě a zavedla jsem pravidlo 'Tří prstů', které jsem obhájila heslem 'Jeden za všechny, všichni za jednoho'.

Pravidlo 'Tří prstů' se uchytilo a chlapec postupně přestal vyrušovat. Třída ho začala kolektivně napomínat, aby se vyhnula neplánovanému testu. Chlapec se uklidnil, začal se snažit u tabule a úkoly sice dál neplnil, ale již nevyrušoval. Moje autorita byla obnovena a na hodiny s touto třídou jsem se opět těšila.

3

During a normal school day, a 7th grade student came to me to report that someone had probably stolen her wallet from her briefcase. The pupil was suspicious of a classmate. So I ascertained from the pupil the reason for her suspicion of the classmate, after which she explained to me that the classmate had demanded money from her the previous day. Žačka promised him that she would bring the given amount the following day. When a classmate visited her in class the day after, she showed him that she had the money, but that she would not give him the requested sum of NOK 100. During the long break, the classmate, together with pupils X and Y, committed a theft. A classmate stole a wallet from a bag, students X and Y were supposed to confiscate another classmate by showing photos on their mobile phones so that no one would notice the theft.

The robbed pupil – a pupil of the 7th grade of a special primary school, a rather introverted person, calm, average academic performance. Perpetrator and accomplices - 7th grade special school students, extroverts, very friendly, average academic performance.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

First, I tried to find out if there were any witnesses in the class. The classmate who was supposed to be confiscated by accomplices X and Y said that the given classmate appeared in the class during the break, but that he did not know whether he left with the wallet or not, because students X and Y were with him. So I invited the offender - the classmate to interrogation. But he repeatedly denied the theft. Subsequently, I conducted an isolated interview with pupils X and Y. Together with the educational advisor, I informed them about the consequences of the actions of the accomplices, the following possible procedure - notification to the police of the Czech Republic, the establishment of an educational institution, loss of trust, but also mitigating circumstances in the event of a guilty plea. Pupils X and Y said that their task was to confiscate a classmate in class and subsequently convicted the perpetrator. Despite this conviction, the perpetrator continued to deny the theft, which is why there was a confrontation between the perpetrator and the accomplices, and in the end the perpetrator also confessed.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Interview, Cooperation with experts, Warning

As soon as the perpetrator confessed, he immediately returned the wallet and the money to the given student. All three pupils X, Y and a classmate were given a reduced grade for behavior and the offender was transferred to a diagnostic institute for further actions and problem behaviour. In the long term, the reduced degree of behavior had a positive effect on pupil X and led to the elimination of further problematic behaviour.

Longterm success

12 let, 7. třída – ZŠ speciální

sport, poslouchání hudby

Lehké mentální postižení

Rušení výuky

Mgr., ZSV, psychologie, speciální pedagogika

6 let

Během běžného školního dne mi přišla žačka 7. ročníku oznámit, že jí pravděpodobně někdo ukradl z aktovky peněženku. Žačka měla podezření na spolužáka. Ujišťovala jsem tedy od dané žačky důvod jejího podezření na spolužáka, načež mi vysvětlila, že spolužák po ní předešlý den požadoval peníze. Žačka mu slíbila, že danou částku následující den přinese. Když ji den poté spolužák navštívil ve třídě, ukázala mu, že peníze má, ale že mu požadovanou částku 100,- nepředá. O velké přestávce pak spolužák společně se žáky X a Y provedli krádež. Spolužák odcizil peněženku z tašky, žáci X a Y měli zabavit dalšího spolužáka ukazováním fotografií na mobilu tak, aby si krádeže nikdo nevšiml.

Okradená žačka – žačka 7. ročníku základní školy speciální, spíše introvertní člověk, klidná, průměrný studijní prospěch. Pachatel a spolupachatelé – žáci 7. ročníku školy speciální, extroverti, velmi kamarádští, průměrný studijní prospěch.

Nejprve jsem se snažila zjistit, zda se ve třídě vyskytovali nějací svědci. Spolužák, kterého měli spolupachatelé X a Y zabavit, sdělil, že daný spolužák se ve třídě o přestávce objevil, ale že neví, zda odešel s peněženkou či nikoli, neboť u něj byli žáci X a Y. Pozvala jsem si tedy pachatele – spolužáka k výslechu. Ten ale krádež opakovaně popíral. Následně jsem provedla izolovaně rozhovor se žáky X a Y. Informovala jsem je spolu s výchovnou poradkyní o důsledcích činů spolupachatelů, následujícím možném postupu – oznámení na policii České republiky, zařízení výchovného ústavu, ztráta důvěry, ale také polehčujících okolnostech při přiznání viny. Žáci X a Y sdělili, že jejich úkolem bylo zabavit spolužáka ve třídě a pachatele následně usvědčili. I přes toto usvědčení pachatel krádež i nadále popíral, proto došlo ke konfrontaci pachatele a spolupachatelů a v závěru se přiznal i pachatel.

Jakmile se pachatel přiznal, vrátil ihned peněženku i s penězi dané žačce. Všem třem žákům X, Y a spolužákovi byl udělen snížený stupeň z chování a pachatel byl pro další činy a problémové chování přemístěn do diagnostického ústavu. Dlouhodobého hlediska měl snížený stupeň z chování na žáka X pozitivní vliv a vedl k eliminaci dalšího problémového chování.

3

first met the student during a substitute class when she was in the fifth grade. Even then, she caught my attention by interrupting class. She likes to draw attention to herself and generally draws the attention of others to herself. When the pupil was in the sixth grade, I started teaching her mathematics and physics. This year, due to anti-covid measures, teaching had to take place at home for the most part. The pupil's behavior and performance during distance learning improved significantly. She even matched above-average students with her results. This was apparently due to her grandfather supervising her during the online lessons.

Žačka comes from a complete family. The peculiarity is that she has a twin brother who goes to class with her. The student likes to play football, has short-cut hair, wears sports clothes and at first glance looks more like a boy. He and his brother both have a problem with discipline. They like to provoke each other. On the other hand, you can see that they care about each other. The student sometimes helps his brother or stands up for him. The pupil's class is a very problematic class. There are several individuals in it who often disturb the lessons. Several other classmates can easily provoke these individuals. Žačka and her brother often join the others. The student is sitting alone in the desk, just like her brother. It was not due to the class teacher's decision, but the student herself did not want to sit in the desk with her brother or any classmate.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

The class was very noisy at the beginning of the lesson. The students were reprimanded several times. The student did not calm down even after repeated reprimands and kept interrupting. That's why a note was necessary. The student brought me a school book with the words: "I don't mind.

(Disciplinary) Punishments, Warning

The situation calmed down in the class and the student stopped disturbing me when she brought me her student book. At the end of class she asked if she had to get the note. So it bothered her after all, even though she claimed otherwise. The next day she showed me a signed note saying: “She was not angry, teacher!

Longterm success

12 let, 7. ročník

fotbal

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Potřeba pozornosti

Učitelství matematiky a fyziky pro střední školy

16

Prvně jsem žačku potkala při suplované hodině, když byla v páté třídě. Již tehdy upoutala mou pozornost vyrušováním v hodině. Ráda totiž na sebe upozorňuje a celkově na sebe strhává pozornost druhých. Když byla žačka v šesté třídě, začala jsem ji učit matematiku a fyziku. Tento rok z důvodu proticovidových opatření musela výuka z velké části probíhat doma. Chování i prospěch žačky během distanční výuky se výrazně zlepšilo. Dokonce se svými výsledky vyrovnala nadprůměrným žákům. Bylo to zřejmě dáno tím, že na ni během online vyučovacích hodin dohlížel dědeček.

Žačka pochází z úplné rodiny. Zvláštností je, že má bratra – dvojče, který s ní chodí do třídy. Žačka ráda hraje fotbal, má nakrátko ostříhané vlasy, nosí sportovní oblečení a na první pohled vypadá spíše jako kluk. S bratrem mají oba problém s kázní. Rádi se navzájem provokují. Na druhou stranu je vidět, že jim na sobě záleží. Žačka občas bratrovi pomáhá nebo se ho zastane. Třída žačky je třídou velmi problematickou. Je v ní několik jedinců, kteří často v hodinách vyrušují. Několik dalších spolužáků zase dokáže tyto jedince snadno vyprovokovat. Žačka i její bratr se často k ostatním přidávají. Žačka sedí sama v lavici, stejně jako její bratr. Nebylo to dáno rozhodnutím třídní učitelky, ale sama žačka nechtěla sedět v lavici s bratrem ani s žádným spolužákem.

Na začátku hodiny bylo ve třídě velmi hlučno. Žáci byli několikrát napomínáni. Žačka se ani při opakovaném napomínání neztišila a vyrušovala dál. Proto byla nutná poznámka. Žačka mi přinesla žákovskou knížku se slovy: „Mně to nevadí.

Situace se ve třídě uklidnila a žačka již nevyrušovala, když mi přinesla svou žákovskou knížku. Na konci hodiny se ptala, jestli tu poznámku musí dostat. Takže jí to přece jen vadilo, i když tvrdila opak. Druhý den mi ukazovala podepsanou poznámku se slovy: „Nezlobila se, paní učitelko!

3

During the lesson, when mirror forms were being made and the children were imitating their movements through the mirror, the student suddenly got angry and hit a classmate. After I started looking for the reason why she hit him, the student quickly took her backpack and ran into the corridor. There, she tried to barricade the door with a bench and banged it against the door, causing noise throughout the hallway and the classroom. When I asked her why she was doing this, she angrily started yelling that the brother of the classmate she hit had done something to her on the playground the day before and that she was now going to pay for it. Whatever I said, the student ignored. I tried to explain to her that this is not the way to deal with the situation and that we can talk to the student in question about what happened on the field, but I didn't even say it and started running to the locker room. Where she was screaming how she was going to run away because she didn't want to be in this stupid school. She started to look for the locker key but couldn't find it. I tried to stop her, but she ran out without a backpack and only in short clothes and sat on a bench. I warned her that such behavior is unacceptable. The student replied that she didn't care. It wasn't the first time that the student was inclined to run away. Fortunately, she never ran away from school completely. She always lingered in the atrium. I tried to convince her that we could call home or try to resolve the situation verbally and also that it would be cold outside. After a while, she also returned to school, picked up her backpack and ran to the bathroom, where she started eating a snack. Before long, she climbed out and was visibly calmer, but there was still anger and an unresolved conflict in her. It was already possible to talk and negotiate with her. Together we found the locker key because she was sad that it had a chip on it and a deposit paid. The whole situation ended out of nowhere with the words: 'Go to hell, I'm going to class!' She took her things and went back to class where she ate her snack and was now calm.

Complete family, older brother by three years has similar tendencies to escape and aggression. Mother teacher.

Emotional outbursts, Physical aggression

Whenever a student has a similar attack, it is important to think first about her safety and the safety of those around her. In many situations, we defended the student with physical force, but it was not at all effective, it also turned out that sometimes she is hungry and after eating, her condition calms down a bit. Quite often he threatens, opposes the one who gives orders or options. Sometimes her remarks are aggressive, quite often she threatens to destroy something or hurt someone, kill him. The special pedagogue recommended that if something like this were to happen, she should have some place where she could clear out. Unfortunately, this is not always possible when a student wants to run away from school. When the situation could not be resolved, we called the parents.

Support, Interview

As soon as all the actions that the student can perform in aggression can be solved, the class teacher tries to communicate with her about her mood and emotions. He always reminds her that it is better to use words and solve it with words than with actions and violence. Which started to take places. For example, while getting dressed in the locker room, instead of doing laundry, she and a classmate, due to some disagreement, started arguing and literally yelled at each other. The solution in these situations is for a long time, we have to work with the student slowly, and above all, carefully observe what is happening in the classroom and in what mood she comes home from home, whether she has had a good meal and whether she is satisfied. Quite often her aggression is an indicator of fatigue.

Partial success

7 let, 2. třída

Hraní si na zvířata, jídlo, kreslení

Agrese,Vyhýbání se škole

Vysokoškolské, speciální pedeagogika

10

Při výuce, kdy se dělaly zrcadlové formy a zrovna děti napodobovaly své pohyby skrze zrcadlení se žákyně najednou naštvala a uhodila spolužáka. Poté, co jsem začala pátrat po důvodu, proč ho uhodila, tak si žákyně rychle vzala batoh a utekla na chodbu. Tam se lavičkou snažila zabarikádovat dveře a bouchala s ní o dveře, což rušilo po celé chodbě a ve třídě. Když jsem se ji ptala, proč to dělá, tak naštvaně začala řvát, že bratr od toho spolužáka, kterého uhodila, ji něco provedl den před tím na hřišti a že si to teď odpyká za něj. Cokoliv jsem řekla, tak žákyně ignorovala. Snažila jsem se ji vysvětlit, že takto se situace neřeší a že si můžeme promluvit s daným žákem o tom, co se stalo na hřišti, ani jsem to nedořekla a začala utíkat k šatnám. Kde řvala, jak uteče, protože nechce být v této pitomé škole. Začala hledet klíček od šatny, ale nemohla ho najít. Snažila jsem se ji zastavit, ale bez batohu, jen v krátkém oblečení vyběhla ven a sedla si na lavičku. Upozorňovala jsem ji, že takovéto chování je nepřípustné. Žákyně odpovídala, že ji je to jedno. Nestalo se to totiž poprvé, co žákyně měla sklony k útěku. Naštěstí nikdy neutekla ze školy úplně. Vždy se zdržovala v atriu. Snažila jsem se ji domluvit, že můžeme zavolat domů, nebo se pokusit vyřešit situaci slovně a taky, že jí bude venku zima. Po chvíli se taky vrátila do školy, sebrala batoh a utekla na záchod, kde si začala jíst svačinu. Zanedlouho vylezla a už byla od pohledu uklidněnější, ale stále v ní byl hněv a nedořešený spor. Už se s ní dalo mluvit a domlouvat. Společně jsme našli klíček od šatny, protože byla smutná, že na něm má čip a zaplacenou zálohu. Celá situace skončila z ničeho nic slovy: 'Běžte si do háje, já jdu do třídy!' Vzala si věci a odešla zpátky do třídy, kde snědla svačinu a už byla klidná.

Úplná rodina, starší bratr o tři roky má podobné sklony k útěkům a agresi. Matka učitelka.

Vždy když žákyně dostane podobný záchvat, je důležité myslet prvně na bezpečí ji a okolí. V mnoha situacích jsme žákyni bránili fyzickou silou, ale to nebulo vůbec efektivní, dále se ukázalo, že někdy bývá hladová a po jídle se její stav trochu uklidní. Dost často vyhrožuje, s staví se do opozice toho, který udává příkazy, nebo možnosti. Někdy jsou její poznámky agresivní, dost často vyhrožuje, že něco zničí, nebo někomu ublíží, zabije ho. Speciální pedagog doporučil, že když se něco podobného bude dít, tak by měla mít někde nějaké místo, kde by se mohla vyklidit. To se bohužel ne vždy dá udělat, když chce zrovna žákyně utéct ze školy. Když se situace nedokázaly vyklidit, tak jsme volali rodičům.

Málo kdy se všechny činy, které žákyně dokáže v agresi provést dají vyřešit, třídní učitelka se s ní snaží komunikovat o její náladě a emocích. Vždy ji připomíná, že je lepší použít slova a vyřešit to slovy, než činy a násilím. Což začalo místy zabírat. Například při oblékání se v šatně se místo praní se spolužákem, kvůli nějaké neshodě, začala hádat a doslova po sobě řvali. Řešení v těchto situacích je na delší dobu, musíme s žákyní pracovat pomalu, a hlavně pečlivě pozorovat co se děje ve třídě a s jakou náladou příjde z domu, jestli se dobře nasvačila a jestli je spokojená. Dost často je u ní agrese indikátorem únavy.

3

new boy came to the class. He did not look aggressive and there was no indication that he came from a socially weaker family. The school was already his umpteenth. He had a record of frequent conduct violations and reprimands. He was even considered a "fear" among his colleagues

Here again, everything comes from the family. His father was a wealthy businessman who had a capable legal hand, and the boy therefore always got away from every problem probably without punishment, whether at school or in the diagnostic institute and other educational facilities he visited. The boy did not have strong relationships in the class. Later, information about his threatening the class reached the teacher. So it makes sense that the situation that arose was just another step to back up his words with actions.

Nonverbal disruption of lessons, Verbal disruption of lessons

The inspector came to the teacher's chemistry class. The headmistress came to the class an hour ago and explained to the children that the inspector was coming to visit them and therefore it was advisable for them to behave well. At one point during the lesson, the student put his feet on the table and stopped working. The teacher asked him to take his feet off the desk. "You have nothing to say to me teacher.

Cooperation with experts

After the lesson, she spoke to Mr. Inspector, who was not satisfied with the lesson. His arrival set things in motion and the boy returned to the educational institution, after other colleagues also admitted to problems with this individual.

Failure

16 let, 9. třída (propadl)

ADHD,Psychiatrická diagnoza

Lhaní,Nespolupráce,Disrespekt

Mgr. (Matematika a chemie pro střední školu)

12

Do třídy přišel nový kluk. Nevypadal nijak agresivně a nic nenasvědčovalo tomu, že by pocházel ze sociálně slabší rodiny. Škola už byla jeho několikátá. Měl záznamy s častými porušeními pravidel chování a důtkami. Mezi kolegy se dokonce považoval za „postrach

Zde opět vychází všechno z rodiny. Jeho tatínkem byl zámožný podnikatel, jenž měl schopnou právnickou ruku a chlapec tedy vždy z každého problému odešel pravděpodobně bez trestu, ať už ve škole nebo v diagnostickém ústavu a dalších výchovných zařízení, které navštívil. Chlapec neměl nijak pevné vztahy ve třídě. Později se k paní učitelce dostala informace o jeho vyhrožování třídě. Dává tedy smysl, že situace, která nastala, byla jen dalším krokem, jak potvrdit svá slova činy.

Paní učitelce přišel na hodinu chemie pan inspektor. Ředitelka školy přišla před hodinou do třídy a vysvětlila dětem, že je přijde navštívit inspektor a je tedy vhodné, aby se chovaly dobře. V jeden moment během hodiny si žák dal nohy na stůl a přestal pracovat. Učitelka ho poprosila, aby sundal nohy z lavice. „Ty mi nemáš co říkat učitelko.

Po konci hodiny mluvila s panem inspektorem, který nebyl s hodinou spokojen. Až jeho příchod dal věci do pohybu a chlapec opět zavítal do výchovného zařízení, po tom, co se k problémům s tímto jedincem přiznali i další kolegové.

3

After entering the first lesson, I noticed that two students in the class were behaving in a strange way. They were vulgar, had problems with articulation and maintaining attention, and therefore alcohol consumption was suspected. The students I took to the representatives' office admitted themselves that they had been drinking. Their blood alcohol levels were even measured. They said that they were celebrating the sports victory of the Czech team, where they drank alcohol, and that's why they came to class drunk. We also suspected that these two students also had alcohol with them at school, but this has not been confirmed.

Student one: sophomore high school student, normal arrogant behavior, occasional aggressiveness towards classmates and teachers, probably manipulated his classmate into this situation, average student. Student Two: a student of the second year of the gymnasium, small in stature, inconspicuous and quiet, probably a victim of bullying by the first student.

Violation of classroom/school rules

In the office of the representatives of the school, where I accompanied the students, they were given water while the representative to whom the solution of the situation was handed over, called the legal representatives to pick up the students and escort them home. Both students admitted that they regretted their actions and acknowledged that their behavior was inappropriate and problematic.

(Disciplinary) Punishments, Transfer of student, Cooperation with experts

The students did not suffer any consequences for this action outside of the classroom teacher's direction. The incident was not repeated and therefore their behavior grade was not reduced, but due to other disciplinary problems of a different nature, the first student had to transfer to another school due to expulsion.

Partial success

dva studenti sekundy (sedmá třída ZŠ) gymnázia, 13 roků

U obou dvou sport.

Arogance,Šikana

Mgr., ČJ a AJ, divadlo ve výchově

30

Po vstupu do první vyučovací hodiny jsem si všimla, že se dva žáci ve třídě chovají zvláštním způsobem. Byli vulgární, měli problémy s artikulací a udržením pozornosti a proto vzniklo podezření na požití alkoholu. Studenti, které jsem odvedla do kanceláře zástupců sami přiznali, že pili. Bylo jim dokonce naměřeno několik promile alkoholu v krvi. Řekli, že oslavovali sportovní vítězství českého týmu, kde alkohol pili, a proto přišli opilí do výuky. Měli jsme také podezdření, že s sebou tito dva studenti také měli alkohol ve škole, to se ale nepotvrdilo.

Student první: student sekundy gymnázia, běžné arogantní chování, občasná agresivita vůči spolužákům a učitelům, svého spolužáka do této situace pravděpodobně zmanipuloval, průměrný student. Student druhý: student sekundy gymnázia, vzrůstem drobný, nenápadný a tichý, pravděpodobně oběť šikany ze strany prvního studenta.

V kanceláři zástupců školy, kam jsem žáky doprovodila, jim byla podána voda zatímco zástupce, kterému bylo řešení situace předáno, zavolal zákonným zástupcům, aby si studenty vyzvedli a doprovodili je domů. Oba studenti přiznali, že svého činnu litují a uznali, že jejich chování bylo nevhodné a problematické.

Studenti neutrpěli žádné následky tohoto činnu mimo dútku třídního učitele. Incident se neopakoval, a proto jim nebyla snížena známka z chování, avšak kvůli dalším kázeňským problémům jiného rázu musel první student přestoupit na jinou školu z důvodu vyloučení.

3

Last school year in the spring, the schools closed again and we had to switch from normal teaching to distance learning. The teacher conducted the lessons at the times according to the schedule, just not live, but through MS Teams. Since we stayed at home, the teacher stopped having any information about the student. The student did not join the online classes, did not hand in the worksheets that the teacher sent the students to work on, and did not respond to e-mails.

Before, when the school was going normally, there were never any problems with the pupil. They go to an eight-year high school and their class has always been one of those in which they learn well. But as they stayed at home, many of them treated it as a vacation and started to cough it up. No one in such a way as a pupil.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

When it took longer, the teacher turned to the class teacher. He said that I'm not the only one who has such problems with the student that she doesn't participate in online classes at all. They contacted the parents and they promised to arrange for the pupil. The student then joined in about two hours and the teacher tried to speak to her soul. He asked her why she did it, he tried to show her that he understood her - that he understood that they didn't enjoy this form of teaching, but that we had to manage it together somehow. The student more or less did not give any explanation, she promised that she would go to class and complete her assignments. Then she came for about another hour and everything was as before.

Interview, Cooperation with experts

The teacher admits that he probably resigned a little then. In this, the distance education was simply much more demanding, we had very limited means and tools to get the children to do something. As it turned out, the student more or less did not participate in the online classes. The only thing is, she passed about three online tests they wrote. At the end of the school year, they went back to school for a few weeks and she was functioning normally again. And even now, the new school year has started and the teacher has not had a single problem with the student yet. The student has never been absent, she had printed the materials honestly and when they repeated the lessons from last year together in class, she participated and answered.

Failure, Partial success

16 let, 1. ročník

umění, malování

Mgr.; aprobace dějepis a německý jazyk

19 let

Minulý školní rok na jaře se opět zavřely školy a my jsme museli přejít z normální výuky na tu distanční. Učitel vedl hodiny v časech podle rozvrhu, jen ne naživo, ale prostřednictvím MS Teams. Od té doby, co jsme zůstali doma, učitel o žačce přestal mít jakékoliv informace. Žačka se do online hodin nepřipojovala, pracovní listy, které učitel studentům posílal k vypracování, neodevzdávala a na e-maily nereagovala.

Dřív, když se normálně chodilo do školy, s žačkou nikdy nebyly žádné problémy. Chodí na osmiletý gymnázium a jejich třída patřila vždycky mezi ty, ve kterých se dobře učilo. Ale jak zůstali doma, spousta z nich to brala jako prázdniny a začali na to kašlat. Nikdo takovým způsobem jako žačka.

Když to trvalo delší dobu, učitel se obrátil na třídního učitele. Ten řekl, že nejsem jediný, kdo má s žačkou takové problémy, že se celkově online výuky spíš neúčastní. Kontaktovali rodiče a ti slíbili, že žačce domluví. Žačka se pak připojila asi do dvou hodin a učitel se jí snažil promlouvat do duše. Ptal se jí, proč to dělala, snažil se jí ukázat, že ji chápu – že je mu jasné, že je tato forma výuky nebaví, ale že to spolu musíme nějak zvládnout. Žačka žádné vysvětlení víceméně nepodala, slíbila, že do hodin bude chodit a úkoly bude plnit. Pak přišla asi ještě na jednu hodinu a všechno bylo jako dřív.

Učitel přiznává, že už pak asi trochu rezignoval. V tomto byla ta distanční výuka prostě mnohem náročnější, měli jsme hrozně omezené prostředky a nástroje, jak děti přimět něco dělat. Jak to dopadlo, žačka se online hodin víceméně neúčastnila. Jediné co, tak asi tři online testy, které psali, ty splnila. Na konci školního roku se vrátili na pár týdnů do školy a ona zase normálně fungovala. A i teď, začal nový školní rok a učitel s žačkou neměl zatím jediný problém. Žačka ještě ani jednou nechyběla, materiály měla poctivě vytisknuté a když ve třídě společně opakovali učivo z loňska, zapojovala se a odpovídala.

3

The student now attends the fifth grade of elementary school. He is ten years old. Similar situations are repeated in the English lessons that fifth graders have three times a week. Problematic behavior is manifested by repeated disruptions in class in the form of rolling around on the desk, rummaging in the backpack, talking, inattention and subsequent misunderstanding of assigned tasks. Failure to understand assignments slows down the work pace of the entire class. The student is often confused, inattentive, restless, needs contact with the environment and forces attention by not working. 'He doesn't work as well as he should for me in English lessons, there are worse and better moments, because he is quite moody, the effectiveness of the lesson depends on his mood that day. He is very smart, intelligent, but some days he needs his own assistant, he needs some guidance to really do what he has to do and not disturb the other children. There were situations when he had to leave class with the assistant and go for a walk around the school, because he was not able to work at that moment and was just disrupting the work of the entire team.'

The student has been diagnosed with Asperger's syndrome since the first grade, the teacher is not aware of the earlier diagnosis before starting elementary school. From the first grade he was different from other children. He stood out from the whole class with his behavior. He was always his own, inattentive, different, unadaptable, he didn't stay long at one activity and he didn't listen. The solution was a change of team, when in the third grade he transferred to a secondary class. In addition to the transfer to another class, this long-term situation was resolved by assigning an assistant who sits next to the student in class and helps him during all lessons. In class, she assists him with explaining assigned tasks, supports him in his work and in paying attention. The student differs from the other children in the class by difficulties in social behavior, on the contrary, he is characterized by an above-average intellect. Because he is not able to understand common situations in the classroom like others, he needs an assistant to guide him in the lessons.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

Teacher: 'There are repeated interruptions in English lessons. In my classes, this is one of the most problematic situations that I have to deal with repeatedly, almost every class. I rate the assigned assistant as a very important factor, thanks to which the whole class can concentrate on the work and I don't have to explain one assignment ten times so that even the student understands it. Since he is also quite moody, it would sometimes take an entire hour, which is why the assistant really helps a lot in class. One incident happened half a year ago, when a student couldn't handle it in class, he needed to change the environment to calm down. The management ordered us, the teachers, to really accommodate the student in everything, because of his diagnosis, so the assistant went with the student out into the corridor, away from the class, they had to go for a walk. As I already mentioned, he needed a change of environment and activity. I was able to continue explaining the material and then practicing, so the rest of the class was not affected by this incident in any way. It didn't completely disrupt the class. The subject that the student missed in class had to be completed as homework. Since they're only in fifth grade, it wasn't a lot of homework for him to do alone at home. He already knew almost the entire material and it was only a matter of supplementing a few exercises in the workbook.'

Consequences, Support, Transfer of student, Cooperation with experts

The management ordered the teachers to accommodate the student in all situations. The assigned assistant helps and contributes to the smooth running of all classes. Allegedly, it also happened that during the lessons in which the assistant was exceptionally absent, and the pupil had to work alone, he was in a good mood and worked as he should. From which it follows that his behavior is unpredictable and the teacher must be ready for everything and be prompt.

Longterm success

Pátá třída základní školy, 10 let

Počítačové hry

Aspergerův syndrom

Nepozornost,Rušení výuky

Vysoká škola, dosažené magisterské vzdělání (anglický jazyk)

15

Žák nyní navštěvuje pátou třídu základní školy. Je mu deset let. Obdobné situace se opakují v hodinách anglického jazyka, které mají žáci páté třídy třikrát do týdne. Problémové chování se projevuje opakujícím se vyrušováním v hodině v podobě válení se po lavici, přehrabování se v batohu, mluvení, nepozorností a následným nepochopením zadaných úkolů. Nepochopení úkolů vede ke zpomalení pracovního tempa celé třídy. Žák bývá zmatený, nepozorný, neklidný, potřebuje kontakt s okolím a vynucuje si pozornost tím, že nepracuje. 'V hodinách angličtiny mi nepracuje tak, jak má, bývají horší a lepší chvilky, tím že je dost náladový se efektivita hodiny odvíjí právě od toho, jakou má v ten den náladu. Je velmi chytrý, inteligentní, ale některé dny potřebuje vlastní asistentku, potřebuje nějaké vedení, aby dělal skutečně to, co má, a nestahoval svým vyrušováním i ostatní děti. Byly situace, kdy se z hodiny musel s asistentkou sebrat a jít se projít po škole, jelikož v danou chvíli nebyl schopen pracovat a akorát narušoval práci celého kolektivu.'

Žák je od první třídy diagnostikován s Aspergerovým syndromem, dřívější diagnóza před nástupem na základní školu není paní učitelce známá. Od první třídy se lišil od ostatních dětí. Vybočoval z celé třídy svým chováním. Vždy byl svůj, nepozorný, jiný, nepřizpůsobivý, nevydržel dlouho u jedné činnosti a neposlouchal. Řešením byla změna kolektivu, kdy ve třetí třídě přestoupil do třídy vedlejší. Kromě přestupu do jiné třídy byla tato dlouhodobá situace vyřešena přidělením asistentky, která v hodinách sedí vedle žáka a pomáhá mu během všech hodin. V hodinách mu asistuje s vysvětlením zadaných úkolů, podporuje ho v práci a v tom dávat pozor. Žák se liší od ostatních dětí ve třídě potížemi v sociálním chování, naopak vyznačuje se nadprůměrným intelektem. Tím, že není schopný chápat běžné situace ve třídě jako ostatní, potřebuje asistentku, která ho na hodinách vede.

Učitelka: 'V hodinách angličtiny dochází k opakovanému vyrušování v hodině. V mých hodinách je to jedna z nejproblémovějších situací, kterou musím řešit opakovaně, skoro v každé hodině. Přidělenou asistentku hodnotím jako velice důležitý faktor, díky kterému se celá třída může soustředit na práci a já nemusím vysvětlovat jedno zadání desetkrát, aby to i žák pochopil. Vzhledem k tomu, že je i dost náladový, by to někdy zabralo skutečně i celou hodinu, proto paní asistentka v hodině skutečně velmi pomáhá. Jeden incident se stal tak půl roku zpátky, kdy to žák v hodině nezvládal, potřeboval změnit prostředí, aby se uklidnil. Vedení nám, pedagogům, nařídilo, abychom žákovi skutečně ve všem vycházeli vstříc, kvůli jeho diagnostice, takže paní asistentka šla s žákem ven na chodbu, pryč ze třídy, museli se jít projít. Jak jsem již zmínila, potřeboval změnit prostředí a činnost. Já jsem mohla dál pokračovat ve výkladu látky a následnému procvičování, takže zbytek třídy nebyl tímto incidentem nijak poznamenán. Nenarušilo to úplně chod třídy. Učivo, o které žák v hodině přišel si musel dodělat za domácí úkol. Vzhledem k tomu, že jsou teprve v páté třídě, nejednalo se o velkou spoustu úkolů, které by musel dělat doma sám. Skoro celou látku již znal a jednalo se pouze o doplnění pár cvičení v pracovním sešitě.'

Vedení pedagogům nařídilo vycházet vstříc žákovi ve všech situacích. Přidělená asistentka v hodinách pomáhá a přispívá k hladkému průběhu všech hodin. Údajně se i stalo, že v hodinách, ve kterých paní asistentka výjimečně chyběla, a žák musel pracovat sám, měl dobrou náladu a pracoval tak jak měl. Z čehož vyplývá, že jeho chování je nevyzpytatelné a pedagog musí být připravený na všechno a být pohotový.

3

consider myself an experienced teacher who was able to solve a number of painful and initially difficult situations during my professional life. This situation happened in my own classroom. This year they are already in sophomore year and I am their classmate for the second year. When the student entered our school, I perceived her as a quiet and orderly girl, rather introverted, but friendly. She always liked to be involved in all activities, even if she didn't have to and didn't really want to be the center of attention. Her benefit was and is quite average. She is doing a little better in natural sciences, while I see some problems in languages. I never noticed that she had problems with classmates or teachers. She was always willing to solve everything and communication with her parents never got stuck in any way. All in all, I would probably describe her as a calm girl who does not get involved in any conflicts and tries to function as well as possible in the school environment. I started to notice the change already in May 2022, i.e. at the end of the first year. The student started going to school very unprepared, she often lacked teaching aids and was not even prepared for exams and any tests. I also started to notice her neglected appearance. To tell the truth, she caught my attention first. She always took care of herself, tried to walk as well-groomed as possible, like any girl her age. However, she often wore the same clothes for several days in a row, untidy greasy hair, very often smelled bad, and overall she didn't make a very good impression. As far as class readiness is concerned, it has deteriorated in all subjects and other teachers have very often confronted me about this situation. Another problem was the deterioration of her behavior. She became more rude to teachers, snapping and refusing to work. Her relationship with her classmates was also changing. A number of them made comments about her appearance and picked on her out of place, which I always found shocking when I witnessed it. I also spoke to them personally and asked them to keep their comments out of the way. Of course, the student returned it to them and there were a number of arguments and conflicts that were the order of the day. Since I was starting to suspect that something was probably going on and such a drastic change is not usual for this type of student, I tried to observe more how the student behaves in the classroom environment. Unfortunately, I didn't notice anything other than the previously mentioned deviations and I was a bit at a loss as to what to do next. However, at the end of May, a strange event happened, when three of my students, that is, my fellow students, came to my office. They started telling me that they noticed that the student very often eats the plaster and brickwork in the classroom when she thinks no one is seeing her. This completely shocked me. The mother of one of the three girls (a girl) is a doctor. The girl discussed it with her mother at home until they came to the conclusion that it is most likely a disease called pika, in which the sufferer eats objects without nutritional value such as plaster, hair, stones, glass, etc. I was also told that she very often vomits on the toilet and also eats almost nothing. In the gym, they also noticed numerous bruises on her hands and that she had lost a lot of weight. That was absolutely crazy information for me.

have already outlined the pupil's history in the previous paragraph when describing the situation. I would only add that she lives with both parents as their only daughter. They never seemed conflicted or problematic. More about the family history is not known.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Selfdestructive behaviour

Since it was the first time in my life that I was faced with such a difficult situation concerning my student, I was aware that every step by the wayside could have a fatal impact on such a sensitive topic. I therefore decided to consult the school psychologist. She was very happy that I went to see her first. She decided to talk to the girl alone. Žačka was invited to see a psychologist the very next day, who, after a long conversation, came to the conclusion that the girl most likely suffers from bulimia, has suicidal tendencies and extensive depression. Subsequently, I invited the parents of the students to the school, where we discussed it only with the four of us (me, the psychologist and the parents). The parents were very surprised, but they themselves mentioned that they had noticed changes in behavior, but attributed it only to her age. Subsequently, the pupil was also invited. The girl herself was very unhappy, but the positive thing about it was that she wants to fight it and is inclined to any solution. That made the whole situation a lot better. but also the support she received from her parents. Žačka was sent for a series of examinations, where she was indeed diagnosed with pica disease, bulimia and a number of psychological problems associated with it. The girl was hospitalized and treatment began.

Support, Interview, Cooperation with experts

Even after the start of the new school year, the girl is still hospitalized, but the treatment is going very well. The pupil receives a lot of support from her classmates and they are constantly in touch with her. Her communication with the teachers has also improved and she is also showing a great effort to get everything back on track. The student has a special teaching plan, so she continues her studies. She would probably transition to outpatient treatment very soon, but would continue to remain in the home environment. According to the doctors, everything was apparently caught at the beginning of all the problems, which is why the whole improvement is relatively fast. I consider my actions to be correct and I am very happy about the chosen procedure during the solution. The situation was very complicated and the whole thing was able to take place relatively calmly thanks to the cooperation of the whole family.

Longterm success

16 let, kvinta

Knihy, jezdectví

Poruchy příjmu potravy,Pika,Sebepoškozování

Lhaní,Nepracovitost,Emoční labilita,Agrese

Mgr., Čj, Ov

30+

Sama sebe považuji za zkušeného pedagoga, který dokázal vyřešit řadu strastiplných a zprvu nelehkých situací během svého profesního života. Tato situace se odehrála v mé vlastní třídě. Tento rok jsou už ve druháku a já jsem tedy jejich třídní už druhým rokem. Když žačka nastoupila na naši školu vnímala jsem ji jako tichou a spořádanou dívku spíše introvertní, ale přátelskou. Vždy se ráda zapojovala do všech aktivit, i když nemusela a vlastně ani nechtěla být středem pozornosti. Její prospěch byl a je celkem průměrný. O něco lépe jí jdou přírodní vědy, zatímco v jazycích pozoruji jisté problémy. Nikdy jsem si nevšimla, že by měla problémy se spolužáky nebo s vyučujícími. Vždy byla ochotná vše vyřešit a ani komunikace s rodiči nikdy žádným způsobem nevázla. Kol a kolem, nejspíš bych ji označila za klidnou dívku, která se neplete do žádných konfliktů a snaží se co nejlépe fungovat ve školním prostředí. Změnu jsem začal pozorovat již v květnu 2022, tedy na konci prvního ročníku. Žačka začala chodit do školy velmi nepřipravená, často jí chyběly učební pomůcky a nebyla připravená ani na zkoušení a žádné testy. Začala jsem si všímat i jejího zanedbaného zevnějšku. To mě, abych řekla pravdu, upoutala jako první. Vždy o sebe pečovala, snažila se chodit co nejvíce upravená, asi jako každá dívka v jejím věku. Nicméně často nosila i stejné oblečení několik dní po sobě, neupravené mastné vlasy, velmi často šel cítit také zápach a celkově nebudila moc dobrý dojem. Co se připravenosti na hodiny týká, zhoršila se ve všech předmětech a jiní učitelé mě velmi často s touto situací konfrontovali. Dalším problémem bylo zhoršení jejího chování. Začala být více drzá k učitelům, odsekávala a odmítala pracovat. Také její vztah ke spolužákům se měnil. Řada z nich měla poznámky na její vzhled a nemístně si ji dobírali, což jsem vždy, když jsem toho byla svědkem zarazila. Také jsem s nimi mluvila osobně a prosila jsem je, aby si své komentáře nechali od cesty. Samozřejmě žačka jim to vracela a docházelo k řadě hádek a konfliktů, které byly na každodenním pořádku. Jelikož jsem začínala tušit, že se nejspíše něco děje a taková razantní změna není u žačky tohoto typu obvyklá, snažila jsem se více pozorovat, jak se žačka chová ve třídním prostředí. Bohužel jsem nic nezpozorovala, než již dříve zmíněné odchylky a byla jsem trochu v koncích, jak dál. Nicméně koncem května se stala zvláštní událost, kdy za mnou do kabinetu přišly tři moje žačky, tedy spolužačky žačky. Začaly mi vyprávět, že si všimly, že žačka velmi často pojídá omítku a zdivo ve třídě, když si myslí, že ji nikdo nevidí. To mě dokonale šokovalo. Matka jedné ze tří dívek (dívka) je lékařkou. Dívka to s matkou doma probrala až došly k závěru, že se nejspíše jedná o nemoc zvanou pika, při níž postižený pojídá předměty bez nutriční hodnoty jako právě omítku, vlasy, kamínky, sklo atd. Také mi bylo řečeno, že velmi často chodí zvracet na záchod a také prakticky skoro nic nejí. V tělocviku si také všimly četných ranek na rukách a toho, že velmi zhubla. To pro mě byly naprosto šílené informace.

Anamnézu žačky jsem již nastínila v předchozím odstavci při popisu situace. Pouze bych dodala, že žije s oběma rodiči jako jejich jediná dcera. Nikdy nepůsobili nijak konfliktně a problémově. Více k rodinné anamnéze není známo.

Jelikož jsem poprvé v životě stála před tak těžkou situací, která se týkala mé žákyně, tak jsem si byla vědomá toho, že každý krok vedle by mohl mít fatální dopad na tak citlivé téma. Rozhodla jsem se proto vše zkonzultovat se školní psycholožkou. Ta byla velmi ráda, že jsem prvně zašla za ní. Rozhodla se, že si s dívkou promluví sama. Žačka byla hned na druhý den pozvaná k psycholožce, která se po delším rozhovoru dopracovala k tomu, že dívka nejspíše trpí bulimií, má sebevražedné sklony a také rozsáhlé deprese. Následně jsem si rodiče žačky pozvala do školy, kde jsme to probrali pouze ve čtyřech (já, psycholožka a rodiče). Rodiče byli velmi překvapení, ale sami zmínili, že si změn v chování všimli, ale připisovali to pouze jejímu věku. Následně byla přizvána i žačka. Dívka sama byla velmi nešťastná, ale pozitivní na tom bylo to, že s tím chce bojovat a je nakloněná jakémukoliv řešení. To celou situaci velmi zlepšilo. ale také podpora, kterou od svých rodičů získala. Žačka byla poslána na řadu vyšetření, kde jí opravdu byla diagnostikována nemoc pika, bulimie a řada psychických problémů, které se s tím vážou. Dívka byla hospitalizována a začala léčba.

Dívka je i po začátku nového školního roku stále hospitalizovaná, nicméně léčba probíhá velmi dobře. Od spolužáků dostává žačka velkou podporu a jsou s ní neustále ve spojení. Zlepšila se také její komunikace s učiteli a je od ní také vidět velká snaha vrátit vše do normálních kolejí. Žačka má speciální výukový plán, tudíž ve studiu dále pokračuje. Zřejmě by měla velmi brzo přejít na ambulantní léčbu, ale nadále by zůstala v domácím prostředí. Dle lékařů se vše zachytilo zřejmě v počátku všech problémů, proto je celé zlepšení poměrně rychlé. Sama své jednání považuji za správné a jsem velmi ráda za zvolený postup během řešení. Situace to byla velmi komplikovaná a celé to mohlo proběhnout poměrně v klidu i díky spolupráci celé rodiny.

3

The problem was that the student kept forgetting his tools before class. So when he came to school, the teachers and I had to constantly deal with the fact that the student had forgotten everything at home and therefore could not work effectively in class. These were tools such as pens, pencils, notebooks and textbooks.

The student lived only with his mother because his parents were divorced. I would describe the mother as hardworking and willing to cooperate with the school on educational goals for her son. Unfortunately, she needed money, so instead of raising her son, she mostly spent her days at work. The student was diagnosed with ADHD behavior disorder, and this was also manifested in his classes by restlessness, impulsivity and disruption. For example, the pupil often cried out even at the slightest disturbance, such as a dropped pencil, or often said what was on his mind without prompting. He received a recommendation from the counseling office that we tolerate these fluctuations in a reasonable manner so that there are no more intense and stressful situations for the student. He has no fundamental problems in the team and is able to establish friendships.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

The problem was first solved with the student. I asked him why he repeatedly forgets school supplies at home, and the student roughly answered: "Well, I just forgot, I don't know why.

Interview

This solution worked almost immediately and the student no longer forgot tools, as he did not even have the opportunity to do so. The mother was also satisfied and bought all the writing aids without any problem. In the long run, this problem lost its relevance, because online teaching took place and the student learned from home. But there are certain concerns in terms of the consequences, not for forgetting itself, but for responsibility and independence, which this solution does not support so much. It is possible that in the future they will switch to another solution that would support this aspect of the properties more.

Shortterm success

11-12 let, 5 třída

Fotbal, skateboard

ADHD

magisterské

30

Problém byl v tom, že žák neustále zapomínal své pomůcky do hodiny. Když tedy přišel do školy, tak jsme se s učitelkami museli neustále zabývat tím, že žák vše zapomněl doma a nemůže tedy v hodině efektivně pracovat. Jednalo se o pomůcky jako pera, tužky, sešity a učebnice.

Žák žil pouze s maminkou, protože rodiče byli rozvedení. Maminku bych popsala jako pracovitou a ochotnou se školou spolupracovat na výchovně vzdělávacích cílech pro jejího syna. Bohužel, ale potřebovala peníze, a tak místo výchově svého syna většinou trávila dny v práci. Žák byl diagnostikován s poruchou chování ADHD, a ta se také v hodinách u něho projevovala neklidem, impulzivností a vyrušováním. Například žák často vykřikoval i při nejmenším rušivém jevu jako spadnutí tužky nebo často říkal co má na srdci bez vyzvání. Od poradny dostal doporučení, abychom tyto jeho výkyvy přiměřeně tolerovali tak, aby nedošlo ještě k více vyhroceným a stresový situacím pro žáka. V kolektivu zásadní problémy nemá a je schopen navazovat kamarádské vztahy.

Problém se nejdříve řešil s žákem. Ptala jsem se ho proč si opakovaně zapomíná pomůcky do školy doma a žák na to zhruba odpověděl: „No já jsem prostě zapomněl, já nějak nevím proč.

Toto řešení fungovalo takřka okamžitě a žák už nezapomínal pomůcky, neboť ani k tomu neměl příležitost. I maminka byla spokojená a všechny psací pomůcky bez problému pořídila. Dlouhodobě tento problém ztratil relevanci, neboť nastala online výuka a žák se učil z domova. Jen jsou zde určité obavy z hlediska následků ne k samotnému zapomínání, nýbrž k zodpovědnosti a samostatnosti, které toto řešení tolik nepodporuje. Je možné, že se v budoucnosti přejde k jinému řešení, jež by tento aspekt vlastností více podporoval.

3

I remember one situation last fall when I started teaching English in a 5th grade class. There was a boy who was not paying attention in my classes. He much preferred to look out of the window, be dreamy, talk to himself or, for example, play with his case. With this behavior, he disturbed not only me, but the whole class. He didn't do homework or prepare.

decided to talk to the boy after class. I asked him why he often doesn't pay attention and how much he enjoys English. He replied that he was not interested in English and did not want to learn it. I explained to him why it was good to know English, what advantages it had, etc. He told me that he had never thought about it, but that he didn't care anyway. He seemed pretty bored. Then I went to talk to his class teacher. I asked how the student was doing in other subjects and if he was behaving the way he did in my English classes. The class teacher stated that the student was not one of the most diligent students, but that she never had any problems with him. She advised me to try to motivate him more and that he is quite competitive. His benefit wasn't the best, but it wasn't the worst either.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

So I thought I'd go about it a little differently, more playfully, because it's English after all, where you can learn a lot with the help of various flashcards, games and group work. It gave me enough work to come up with more such activities. From the beginning, I had doubts whether it would help the student.

Support

But I have to say that it was a success. The classes were a bit more cheerful and action-packed. The student who didn't enjoy English started to get more involved, it could be seen that he mainly enjoys competitions and games in groups. When I noticed that the boy stopped paying attention, I tried to involve him more in the lesson. I asked him, for example, to help me distribute notebooks. You could see in him that this was what he needed. Be more involved and have more attention and fun. So I was satisfied with this solution.

Longterm success

4. třída

fotbal, florbal

Nespolupráce,Demotivace

Vzpomínám si na jednu situaci vloni na podzim, kdy jsem začala učit anglický jazyk v jedné 5. třídě. Byl tam chlapec, který v mých hodinách nedával pozor. Mnohem radši koukal z okna, byl zasněný, povídal si, nebo si například hrál se svým pouzdrem. Tímto chováním rušil nejen mě, ale celou třídu. Nedělal úkoly a nepřipravoval se.

Rozhodla jsem se, že s chlapcem po hodině promluvím. Ptala jsem se ho, proč často nedává pozor a jak moc ho angličtina baví. Odpověděl, že ho angličtina nezajímá a nechce se ji učit. Vysvětlila jsem mu, proč je dobré umět anglicky, jaké to má výhody atd.. Pověděl mi, že nad tím nikdy nepřemýšlel, ale že je mu to i tak jedno. Působil dost znuděně. Potom jsem si šla promluvit s jeho třídní učitelkou. Ptala jsem se, jak se žákovi daří v jiných předmětech a jestli se někde chová také tak, jako v mých hodinách anglického jazyka. Třídní učitelka uvedla, že žák nepatří k nejsnaživějším žákům, ale že je s ním nikdy žádný problém neměla. Poradila mi, ať ho zkusím víc motivovat a že je dost soutěživý. Jeho prospěch nepatřil mezi nejlepší, ale nebyl ani nejhorší.

Řekla jsem si tedy, že na to půjdu trochu jinak, a to víc hravě, že je to přeci jen angličtina, kde se dá pomocí různých kartiček, her a skupinových prací dost naučit. Dalo mi to dost práce, abych víc takových aktivit vymyslela. Ze začátku jsem měla pochyby, jestli to žákovi pomůže.

Musím ale říct, že to mělo úspěch. Hodiny byly o něco veselejší a akčnější. Žák, které ho angličtina nebavila se začal i více zapojovat, šlo vidět, že ho baví hlavně soutěže a hry ve skupinách. Když jsem si na chlapci všimla, že přestal dávat pozor, tak jsem se snažila víc ho do hodiny zapojovat. Požádala jsem ho, aby mi například pomohl rozdat sešity. Šlo na něm vidět, že to je to, co potřebuje. Být více zapojen a mít větší pozornost a zábavu. Byla jsem tedy s tímto řešením spokojená.

3

As part of the literary seminar, I did a colloquium with the students at the end of the semester, as the conclusion of the subject, it is a collective oral exam, so it is about everyone participating in the discussion. But one student did not participate at all, he was silent the whole time, as if cut off, and all my efforts to involve him were unsuccessful, which I consider to be my great personal failure. He was not able to withstand this situation, to meet the classification conditions.

The student is [ANONYMIZED] years old, introvert, schizoid personality disorder, withdrawn, unsociable, prefers to sit at home at the computer.

Diagnosis, Failure to attend class

As soon as this situation arose, I started thinking about how to solve it to the satisfaction of both parties, according to the classification system, I should give him a five, that is, let him fail, which I really didn't want, in addition to the mandatory optional subject. I didn't deal with it, in front of the others style, you got a one Jéňo, you too but you, you got a five (I rate it as passed/failed, it's partly about knowledge and partly about the ability to get involved), I tried to evaluate it with him during the break , he responded to this passively, just nodding, I consider it my failure that I did not succeed in a more meaningful reflection. I offered him another chance, an alternate date with another student who was sick, which he accepted, but only with a one-word yes. further, I offered him consultations if he was unsure about something, he did not use it, but it was not a condition. He responded only very curtly on the replacement date, he fulfilled the formal aspect of the subject, I don't deal with the grades in this subject, but for the first time I gave something worse than a one - a two.

Agreement, Consequences, Support, Interview

Only a specific situation was solved, he closed this subject, but otherwise nothing has changed, all my efforts have been ineffective, he didn't even pass the high school diploma in September, so he is repeating the year, but he has started visiting a psychologist, so I firmly believe that everything will gradually improve.

Partial success

18–4. ročník SŠ

Sociální sítě – instagram, tiktok, youtube, videa

Psychiatrická diagnoza

Bariéry v komunikaci

Mgr. – čeština, angličtina

16

V rámci literárního semináře jsem na konci pololetí dělal s žáky kolokvium, jako uzavření předmětu, jedná se o kolektivní ústní zkoušku, tedy jde o to, aby se každý zapojil do diskuse. Jenže jeden žák se vůbec nezapojil, mlčel celou dobu, jako zařezaný, a i veškeré mé snahy o jeho zapojení se míjeli účinkem, což považuji za své velké osobní selhání. Nebyl schopný obstát v této situaci, splnit klasifikační podmínky.

Žák je [ANONYMIZED] let, introvert, schizoidní porucha osobnosti, uzavřený, nespolečenský, nejraději sedící doma za počítačem.

Hned, co tato situace nastala, jsem začal přemýšlet, jak to vyřešit k obapolné spokojenosti, dle klasifikačního řádu bych mu měl dát pětku, tedy ho nechat propadnout, co jsem věru nechtěl, ještě k tomu z povinně volitelného předmětu. Neřešil jsem to, před ostatními stylem, ty máš Jéňo jedničku, ty taky ale ty, ty máš pětku (hodnotím to jako splnil/nesplnil, jde částečně o vědomosti a částečně o schopnost se zapojit), snažil jsem se to s ním o přestávce vyhodnotit, na to reagoval pasivně, jen přikyvoval, považuji za své selhání, že se mi nepodařila smysluplnější reflexe. Nabídl jsem mu další šanci, náhradní termín s ještě jedním žákem, který byl nemocný, což přijal, avšak jen jednoslovným jo. dále jsem mu nabídl konzultace, kdyby si s něčím nebyl jistý, nevyužil toho, ale nebyla to podmínka. Na náhradním termínu reagoval pouze velice stroze, splnil formální stránku předmětu, neřeším v tomto předmětu známky, ale poprvé jsem v něm dal něco horšího než jedničku – dvojku.

Vyřešila se jen konkrétní situace, uzavřel tento předmět, ale jinak se nic nezměnilo, mé veškeré snahy se minuly účinkem, dokonce nezvládl maturitu ani v září, takže opakuje ročník, ale začal navštěvovat psychologa, tak pevně věřím, že se vše postupně zlepší.

3

Sometimes the student outright stole things. The teacher always solved these situations with an agreement and possibly a note. She also tried to provide adequate support for positive behavior and motivation - if a student didn't take anything from anyone one day and didn't cause any conflict, she emphasized that he made her happy. However, the student was not accessible by agreement and felt protected by his parents, who defended his behavior. The problems began to escalate and the student stole more and more often. Since the parents were inconsistent in their upbringing and defended his behavior, the student could not understand that his behavior was wrong.

Over time, parents of other students also started to complain. During several repeated meetings with the pupil's parents, it became clear that the parents did not trust the teacher. They always had an arrogant attitude and defended their son by saying that the children gave him everything themselves or that the other party was to blame.

Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

It all came to a head during the Outdoor School, when the student stole sweets from all the children's suitcases right after arriving. He lied to the teachers that he brought everything from home. The teacher immediately called the parents and they made an appointment. Only the father showed up, who was already shouting vulgar insults at the teacher in the corridor. The interview itself went exactly the same as all the previous ones - the father defended the student's behavior and shifted the blame to everyone else. The problem reached the principal, who spoke to the parents and the student received a two for behavior.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts

Unfortunately, nothing improved and a few months later the pupil transferred to another school. To this day, the teacher is still sad about the whole situation and places a lot of blame on the boy's parents, whose change of attitude would probably change the sequence of events. The teacher also heard from hearsay that the boy ended up in a correctional facility at the age of thirteen.

Failure

4. a 5. třída, 9-10 let

Basketbal

Lhaní,Krádeže,Podvody,Neúcta k autoritám,Neuznávání pravidel

vysokoškolské – titul Mgr., aprobace první stupeň

39

Žák někdy věci vyloženě ukradl. Učitelka tyto situace vždy řešila domluvou a případně poznámkou. Snažila se také o přiměřenou podporu pozitivního chování a motivace – pokud žák nějaký den nikomu nic nevzal a nezpůsobil žádný konflikt, zdůraznila, že jí udělal radost. Žák však domluvě přístupný nebyl a cítil se ochráněn rodiči, kteří jeho chování hájili. Problémy se začaly stupňovat a žák kradl stále častěji. Vzhledem k tomu, že rodiče byli ve výchově nedůslední a jeho chování obhajovali, nemohl žák pochopit, že je jeho chování špatné.

Postupem času si začali stěžovat i rodiče ostatních žáků. V rámci několika opakovaných schůzek s rodiči žáka bylo zřejmé, že rodiče učitelce nedůvěřují. Měli vždy arogantní přístup a svého syna obhajovali tím, že mu děti vše samy daly nebo že za to zkrátka může druhá strana.

Vše vyvrcholilo během Školy v přírodě, kdy žák hned po příjezdu ukradl všem dětem sladkosti z kufrů. Učitelům lhal, že si vše přivezl z domu. Učitelka ihned volala rodičům a domluvili se na schůzku. Dostavil se pouze otec, který již na chodbě vykřikoval vulgární urážky na učitelku. Samotný rozhovor proběhl úplně stejně, jako všechny předchozí – otec hájil žákovo chování a vinu přenášel na všechny ostatní. Problém se dostal až k ředitelce, která si s rodiči promluvila a žák dostal dvojku z chování.

Bohužel se nic nezlepšilo a o pár měsíců později žák přestoupil na jinou školu. Učitelka je dodnes z celé situace smutná a velkou vinu přikládá především chlapcovým rodičům, jejichž změna v přístupu by pravděpodobně změnila sled událostí. Z doslechu se učitelka také dozvěděla, že chlapec ve třinácti letech skončil v nápravném zařízení.

3

As a teacher's assistant, I got to know the student in my first year at the internship. He seemed like a nice boy with whom there would be no problems. However, on the very first day, when I assisted the girl from the first case study, it became clear that it would not be easy with him. In class, he often shouted and wanted to talk. The teacher often reprimanded him, unfortunately without visible improvement. One day, when the teacher needed to make a long phone call, I was the only one in charge of the whole class. Even before the teacher left, she handed out assignments to the children. After that, it was only up to me to keep an eye on the children and check that they were doing their work. Everything was going well until the student started playing with his neighbor and started shouting at the whole class that he didn't like it, that it was boring.

Family anamnesis: The boy lives alone with his mother, he does not know his own father very well and does not communicate with him. He has one half-sibling, a younger brother who has just started going to kindergarten. In addition to his mother, he also lives with his stepfather, with whom they have a very good relationship, and the boy himself considers him more like his own father than his stepfather. Class history: Not very popular in class. He has one best friend, with whom he chats during breaks and with whom he invents all kinds of stupid things. However, no one needs him much in class, because they are bothered by his shouting and the fact that afterwards they cannot properly concentrate on the class and the assigned tasks.

Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

When the student started shouting at the whole class, I wasn't sure how to react. First, I tried to calm the student down, I went behind him, tried to help him with his assignments and begged him not to shout at the whole class that it was disturbing his classmates as well. So the student was quiet for about 3 minutes, but then he started shouting again, I warned him again if he couldn't be quiet, but this time it didn't take much longer. So I tried to ignore him to see if he would calm down, but that didn't help either. After about another 5 minutes, I couldn't take it anymore. I shouted loudly at the student and sent him out the door.

Disrespectful communication, Support, Warning

Immediately after the shout, the student started begging that he didn't want to go to the door and started reaching out. So I allowed him to stay in the classroom on the condition that he stay quiet. For the rest of the lesson, the student was really quiet and there was no problem with him. The following week, the pupil tried not to shout in the classes where I was also present. However, the student's exemplary behavior did not last long, and after a week everything returned to the old ways.

Shortterm success

9. let, 4. ročník

Hra na počítači

Vykřikování

Bakalářské vzdělání – asistentka pedagoga na ZŠ, nyní dálkově magisterské vzdělávání v oboru speciální pedagogika

5 let praxe

Jako asistentka pedagoga jsem poznala žáka hned svůj první rok na praxích. Vypadal jako milý chlapec, se kterým nebudou žádné problémy. Ovšem hned první den, kdy jsem asistovala v hodinách holčičce z první kazuistiky, se ukázalo, že to s ním nebude jednoduché. V hodinách často vykřikoval a chtěl si povídat. Paní učitelka ho často napomínala, bohužel bez viditelného zlepšení. Jednoho dne, kdy si paní učitelka potřebovala vyřídit jeden delší telefonát, jsem dostala na starost celou třídu pouze já. Ještě než paní učitelka odešla, tak dětem rozdala úkoly. Na mě už poté bylo dát na děti pouze pozor a kontrolovat je, jestli plní svoji práci. Všechno probíhalo v pořádku až do doby, kdy se žák začal bavit se sousedem a začal vykřikovat na celou třídu, že ho to nebaví, že je to nuda.

Rodinná anamnéza: Chlapec žije sám s matkou, vlastního otce moc nezná a nestýká se s ním. Má jednoho nevlastního sourozence, mladšího bratra, který právě začal chodit do školky, V domácnosti kromě matky žije ještě s nevlastním otcem, se kterým mají mezi sebou velmi dobré vztahy a sám chlapec ho považuje spíše za vlastního otce než nevlastního. Třídní anamnéza: Ve třídě není příliš oblíbený. Má jednoho lepšího kamaráda, se kterým se baví o přestávkách a se kterým vymýšlí různé blbiny. V hodinách ho ovšem nikdo moc nemusí, protože jim vadí jeho vykřikování a to, že se poté nemůžou pořádně soustředit na hodinu a zadané úkoly.

Ve chvíli kdy začal žák vykřikovat na celou třídu, jsem si nebyla vůbec jistá jak zareagovat. Nejprve jsem se pokusila žáka uklidnit, šla jsem za ním, snažila se mu s úkoly pomoci a prosila jsem ho, aby nevykřikoval na celou třídu, že to ruší i jeho spolužáky. Žák byl tedy asi 3 minuty potichu, poté ale začal vykřikovat znovu, opět jsem ho upozornila, jestli by nemohl být potichu, ovšem tentokrát už to moc nezabíralo. Zkusila jsem si ho tedy nevšímat, jestli se neuklidní, ale ani tento způsob nepomohl. Po dalších asi 5 minutách už jsem to nevydržela. Žáka jsem hlasitě okřikla a poslala ho za dveře.

Ihned po okřiknutí začal žák prosit, že nechce za dveře a začal natahovat. Dovolila jsem mu tedy zůstat ve třídě pod podmínkou, že zůstane potichu. Po zbytek hodiny žák opravdu mlčel a nebyl s ním žádný problém. Další týden se žák v hodinách, kde jsem se nacházela i já, snažil nevykřikovat. Dlouhodobě ovšem žákovo ukázkové chování nevydrželo a po týdnu se vrátilo vše do starých kolejí.

3

was teaching fourth grade at the time. I think we had science or home studies that day, so I started the projection screen that I usually use in such classes. It was sometime around the school year, and the canvas was fairly new, if not outright replaced. I told the class that I needed to go to the office to get some supplies, that we would start in a minute. I went to the office and when I returned to the classroom, everyone was so strangely quiet. It already seemed strange to me. I don't know exactly how, but I noticed a small stain on the canvas. I found out that it was a kind of smiley face drawn with a pen.

Boy 2 is quite problematic. He's not the worst at school, if he tries, he keeps average grades. Unfortunately, he is often angry, he is restless in class, disruptive, and during the breaks he is usually the only one to be heard. I think he enjoys the attention he gets and feels like a “dude

Violation of classroom/school rules

At first I felt a great rage because someone destroyed a new, expensive thing. I looked around the class. Boy 2 backed away while the others sat quietly. It wasn't that hard to guess who it was. I asked the class who did it because I wanted the culprit to confess. Nothing. That really pissed me off. I told the whole class to stand up and asked again. I expected that if Boy 2 didn't say it himself, that maybe someone else would say it for him, that they wouldn't want to cover the culprit. Unfortunately, no one answered. So I let them stand like this for almost an hour. Towards the end of the lesson, I told them that I suspected the student in question and asked if I was right. I got a few silent nods. The pupil in question finished with the note and the spot on the canvas turned white.

(Disciplinary) Punishments, Consequences, Physical intervention, Working with the collective

In retrospect, I realize that this was not the correct solution to the problem. The original intention was for either the culprit to confess or for the class to take a stand and speak out against someone who did something. But I can understand that they felt pressured at the time and didn't want to be a "whacker."

Failure

5. Ročník, 11 let

Počítačové hry, knihy s vojenskou tématikou

Mgr., 1. stupeň ZŠ

20

Učila jsem tehdy čtvrtou třídu. Ten den jsme měli myslím přírodovědu nebo vlastivědu, tak jsem spustila promítací plátno, které v takových hodinách obvykle používám. Bylo někdy z kraje školního roku, a to plátno bylo docela nové, ne-li přímo vyměněné. Řekla jsem třídě, že si potřebuji dojít do kabinetu pro nějaké pomůcky, že za minutu začneme. Zašla jsem do kabinetu a když jsem se vrátila do třídy, byli všichni tak zvláštně potichu. Už to mi přišlo divné. Nevím přesně jak, ale všimla jsem si na plátně menší skvrny. Zjistila jsem, že je to propiskou nakreslený jakýsi smajlík.

Chlapec 2 je docela problematický. Ve škole nepatří k nejhorším, když se snaží, drží si průměrné známky. Bohužel velmi často zlobí, v hodinách je neposedný, vyrušuje a o přestávkách je většinou slyšet jen o něm. Domnívám se, že ho baví ta pozornost, které se mu dostává a připadá si jako „frajer

V první chvíli jsem cítila velký vztek, protože někdo zničil novou, drahou věc. Rozhlédla jsem se po třídě. Chlapec 2 se uculoval, zatímco ostatní seděli tiše. Nebylo tak těžké odhadnout, kdo to byl. Zeptala jsem se třídy, kdo to udělal, protože jsem chtěla, aby se viník přiznal. Nic. To už mě opravdu nazlobilo. Řekla jsem celé třídě, ať se postaví a zeptala se znovu. Čekala jsem, že když to neřekne Chlapec 2 sám, že to třeba někdo jiný řekne za něj, že nebudou chtít krýt viníka. Bohužel, se nikdo neozval. Takto jsem je tedy nechala stát skoro celou hodinu. Až ke konci hodiny, jsem jim řekla, že podezírám daného žáka a zeptala se, jestli mám pravdu. Dočkala jsem se několika tichých přikývnutí. Daný žák skončil s poznámkou a flek na plátně se zabělil.

Zpětně si uvědomuji, že tohle nebylo správné řešení problému. Původní záměr byl, aby se buď to viník přiznal, nebo aby třída zaujala postoj a ozvala se proti někomu, kdo něco provedl. Ale chápu, že se v tu chvíli cítili pod tlakem a nechtěli být za „práskače

3

only got to know the student when he entered the 8th grade and started chemistry. From the very first lesson he began to make it clear to me that he was the main one in the class. One-day absences were very common with him, but his father always apologized, which he confirmed to me on the phone. He was disturbing, shouting, not paying attention. Because of him, teaching in his class was very difficult for me. He was constantly taking notes. He also expressed his disinterest by refusing to remove the hood of his sweatshirt during class. It was possible to talk to him, but only about non-conflicting matters. Whenever I moved the subject to anything the student didn't like, he lost interest and didn't want to discuss with me any further. Some teachers were even afraid of him. But I kept trying, because the student in the class was not going to be ignored. In addition, his behavior was gaining momentum. Cigarettes were found at his school several times and it was already known at school that the 8th grader smokes. The parents did not show any interest in the matter, and the educational counselor was also unable to help him.

Family history: His parents divorced when he was two years old and since then he lived alone with his father. The mother was locked up in a drug rehab for a long time, so he never got too close to her. From what we know he likes his father very much. The father spends a lot of time at work and therefore does not have much time for the student. So he spends his free time in his own way. When the father is called to school, he has no problem arriving, but he is not at all interested in his son's problems. They agree to everything, but nothing ever changes. His father does not believe in the importance of school and the student follows in his footsteps. The father only cares that his son somehow completes elementary school and then his son can work for him in the company. The student subordinates all his behavior to this. Class anamnesis: The student is very popular in the class. He is the class clown and shouts funny things during class. He is also popular with some because he can get cigarettes. Overall, he is therefore very well received in the team. He never showed tendencies towards bullying or any form of violence. But at the same time, he defends his friends from others and doesn't let anything just happen.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

tried to solve the problem with him individually by determining certain rules so that we could both get along well. But he had completely different plans than I did. His only rule was that if I didn't bother him with anything, he wouldn't bother me. In practice, he envisioned it in such a way that he wouldn't be called on in class, he wouldn't have to do group work and he wouldn't have to write in a notebook, and in return I would have peace of mind. But I didn't want to put up with that. So I contacted the principal of his father and we tried to convince him that being active at school makes sense and that if he doesn't get anything out of primary school he will have problems later in life. Unfortunately, the father did not allow himself to be convinced and therefore no change took place. So I turned to the educational counselor of the school and she told me that she did not know how to deal with the student. That he's not stupid, that he's just a freelancer and thinks he can do whatever he wants. I tried to assign different projects, either in class or for preparation at home. But the student always did nothing at home, and only adolescent pranks attacked him in class. After my six months of trying, we were still where we started together. I gave up and agreed to his terms.

Agreement, Support, Cooperation with experts

Since then, the pupil really stopped causing problems in my classes. I had peace of mind to study and was able to pay attention to the rest of the class, who showed interest in the things being discussed. But the student was still in my head. You spent all my hours looking out the window and drawing on paper. I even thought that since I gave him the nod on his terms, he became friendly towards me. I was the only teacher he greeted in the corridors, smiled at me and thanked me for understanding at the end of the study. But I still feel like I gave up on him too soon.

Failure

14 let, 8.ročník

kamarádi, počítač, kouření

Lhaní,Drogy,Rušení výuky

Magistr, chemie, zeměpis

21

Žáka jsem poznala až když přišel do 8. třídy a začala mu chemie. Už od první hodiny mi začal jasně dávat najevo, že on je ve třídě ten hlavní. Velmi časté u něj byli jednodenní absence, které ale jeho otec vždy omluvil, což mi i potvrdil do telefonu. Vyrušoval, vykřikoval, nedával pozor. Kvůli němu pro mě bylo vyučování v jeho třídě velmi náročné. Měl neustále poznámky. Svůj nezájem také vyjadřoval tím, že si odmítal během výuky sundat kapuci u mikiny. Mluvit se s ním sice dalo, ale pouze o nekonfliktních věcech. Kdykoli jsem přenesla téma na cokoli, co se žákovi nelíbilo, ztratil zájem a dál se mnou nechtěl diskutovat. Někteří učitelé z něj měli dokonce strach. Já se ale dál snažila, protože žák ve třídě nešel ignorovat. Jeho chování navíc nabíralo na otáčkách. Několikrát u něj ve škole byli nalezeny cigarety a na škole už bylo známo, že žák z 8.A kouří. Rodiče o věc nejevili žádný zájem a výchovný poradce mu také nedokázal pomoct.

Rodinná anamnéza: Jeho rodiče se rozvedli, když mu byli dva roky a od té doby žil sám se svým otcem. Matka byla dlouhou dobu zavřené v protidrogové léčebně, takže k ní nikdy příliš nepřilnul. Z toho, co víme má svého otce velmi rád. Otec tráví hodně času v práci a na žáka nemá tedy příliš mnoho času. Ten si tedy tráví svůj volný čas po svém. Když je otec zavolán do školy, tak nemá problém dorazit, ale problémy jeho syna ho vůbec nezajímají. Vše odsouhlasí, ale nikdy se nic nezmění. Jeho otec totiž na důležitost školy nevěří a žák jde v jeho stopách. Otci jde pouze o to, aby jeho syn nějak základní školu dochodil a pak už může jeho syn pracovat u něj ve firmě. Žák tomuto podřizuje veškeré své chování. Třídní anamnéza: Ve třídě je žák velmi oblíbený. Dělá třídního šaška a pokřikuje vtipné věci během hodin. U některých je oblíbený i proto, že umí sehnat cigarety. Celkově je v kolektivu přijímán tedy velmi dobře. Nikdy se u něj neobjevily tendence k šikaně, ani k žádné formě násilí. Zároveň ale své kamarády brání před ostatními a nenechá si nic jen tak líbit.

Problém jsem se s ním snažila řešit individuálně určením jistých pravidel, abychom spolu oba mohli dobře vycházet. On měl ale v hlavě úplně jiné plány než já. Jeho jediné pravidlo bylo, že když ho nebudu otravovat s ničím já, nebude otravovat on mne. V praxi si to představoval tak, že on nebude o hodinách vyvoláván, nebude muset dělat skupinové práce a nebude si muset psát do sešitu a na oplátku za to budu já mít klid. S tím jsem se ale já nechtěla smířit. Kontaktovala jsem tedy s panem ředitelem jeho otce a pokoušeli jsme se ho přesvědčit, že být aktivní ve škole smysl má a že když si ze základní školy nic neodnese bude mít poté v životě problémy. Otec se bohužel přesvědčit nenechal a k žádné změně tedy nedošlo. Obrátila jsem se tedy na výchovnou poradkyni školy a ta mi řekla, že s žákem s neví rady. Že není nijak hloupý, že je pouze na volné noze a myslí si, že si může dělat co jen chce. Zkoušela jsem zadávat různé projekty, ať už o hodině, nebo i na přípravu doma. Ale žák vždy doma nic neudělal a o hodinách ho napadali jen samé pubertální vtípky. Po mé půlroční snaze jsme spolu byli stále tam, kde jsme začali. Vzdala jsem to a přistoupila jsem na jeho podmínky.

Od té doby žák skutečně přestal dělat v mých hodinách problémy. Já měla klid na učení a mohla se pořádně věnovat zbytku třídy, který o probírané věci jevil zájem. Stále mi ale v hlavě ležel žák. Všechny mé hodiny si jen odbyl koukáním z okna a kreslením si na papír. Dokonce mi přišlo, že od té doby, co jsem mu na jeho podmínky kývla, začal se ke mně chovat přátelsky. Byla jsem jediná učitelka, kterou zdravil na chodbách, usmíval se na mě a na konci studia mi poděkoval za pochopení. Stále ale mám pocit, že jsem to s ním vzdala příliš brzy.

3

Unfortunately, there have been problems with the boy since the first grade. Late arrivals, homework not done, disruptions and rudeness. Every year, the problem only got worse, not better. And with the onset of puberty, the situation really began to be very demanding, sad and difficult to manage.

At first, we tried to solve the whole situation by agreement, when the reminders in the lessons and the notes in the student's office stopped working, we tried to contact the parents. But even this was not very successful.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

Furthermore, according to the recommendation of the counseling center, there were a few interventions, but all without much success. Unfortunately, communication with the parents was also not very functional and they did not supervise the boy at home. So when nothing was bothering me anymore and the boy didn't even have trouble openly saying to almost any teacher in class: "Shut the assignments up your ass, but the photographer and the mother don't mind if you give me a note again, little one,

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts

In the end, the result really had to be disciplinary sanctions, which was not really a solution at all. The boy paid for it, but in this case, my colleagues and I more than once addressed the question of whether the whole situation would have turned out differently and better if the boy had grown up in a different environment with different parents. Because we also had another student here, also with problematic behavior, but the parents cooperated very willingly with the school, went around the counseling centers themselves with the child, and with our combined efforts we all managed to suppress the student's behavior problems to such an extent that it can be said that they disappeared. Unfortunately, this was not the case. The only thing this solution achieved was a sense of justice for the other classmates that the boy in question did not go unpunished.

Failure

15 let, 6. – 9. ročník největší gradace

Kamarádi, počítač

Lhaní,Neplnění povinností,Neuznávání pravidel,Vulgární vyjadřování,Rušení výuky,Fyzické násilí

Anglický jazyk, přírodopis, výchova k občanství, výchova pro život; výchovný poradce

30

S daným chlapcem byly bohužel problémy už od první třídy. Pozdní příchody, neudělané domácí úkoly, vyrušování i drzost. S každým rokem se problém jen zhoršoval, nežli lepšil. A s nástupem puberty začínala být situace opravdu velmi náročná, tristní a těžce zvladatelná.

Zpočátku jsme se snažili celou situaci řešit domluvou, když přestala napomenutí v hodinách a poznámky do žákovské fungovat, pokusili jsme se kontaktovat rodiče. Ovšem ani toto nebylo příliš úspěšné.

Dále došlo i dle doporučení poradny na pár intervencí, avšak vše bez větších úspěchů. Naneštěstí samotná komunikace s rodiči taky nebyla příliš funkční a na chlapce doma nijak nedohlíželi. Takže když pak už nic nezabíralo a chlapci ani nečinilo potíže otevřeně v hodinách skoro kterémukoliv vyučujícímu říct: „strčte si ty úkoly do prdele, však fotrovi ani matce nevadí, že mi zase dáte poznámku, pančelko,

Výsledkem nakonec opravdu musely být kázeňské postihy, což nebylo vlastně řešení vůbec. Chlapec na to sice doplatil, ovšem v tomto případě jsme s kolegy ne jednou řešili otázku, zda kdyby chlapec vyrůstal v jiném prostředí s jinými rodiči, jestli by celá situace nedopadla jinak a lépe. Protože měli jsme tady i jiného žáka, taky s problémovým chováním, kdy ale rodiče velmi ochotně spolupracovali se školou, sami s dítětem obcházeli poradny, a společnými silami se nám všem podařilo žákovy problémy s chováním natolik potlačit, až se dá říct, že vymizely. To však bohužel nebyl tento případ. Jediné, čeho se tímto řešením dosáhlo, byl pocit spravedlnosti pro ostatní spolužáky, že se daný chlapec neobešel bez trestu.

3

During the school year, the student did not cooperate in any of the subjects of the curriculum, including music education. She was not able to respect and fulfill the simple things that I presented to her during music lessons. She did not participate when singing folk songs, nor did she participate in singing artificial songs, she did not want to learn these songs by heart, she did half-hearted, almost non-existent work in class. During lessons, she often interrupted, looked out the window, bothered other classmates, in short, did not pay attention to the lessons. She did not bring the necessary aids to class (notebook).

Žačka came from a complete family, but the family did not pay attention to her personality and knowledge development, they did not care at all what grades their daughter graduated with the first grade. They failed to motivate her properly, they neglected her preparation for school teaching and did not consider it necessary. They did not attend parent meetings, the girl did not attend school events outside of class. During her attendance, she had frequent absences, which were excused by the family, including the doctor.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching

began to perceive this problem as the end of the semester was approaching, when the grades were pointing this student to repeating the year, however, the legal representatives were not willing to accept this fact. Based on the above facts, this student was examined by me in the presence of another colleague. A record was made of this examination and the legal representatives were informed about it. The examination was successful for the student, but only taking into account her current state and quickly loaded knowledge, however, I can confirm that even in the future, her psychological development did not lead to the realization of the fact that it is not possible to fulfill and carry out the assigned tasks in this way. What I mean by this is that she showed only poor knowledge on the test and hoped she could get away with squinting both eyes.

Consequences

As a personal failure, I did not succeed in developing a healthy interest in my subject (music education) in the student, although during the semester she made it very clear to me that my concept of music education did not suit her. I realized that not all children want to penetrate all the secrets of a given subject, the applicability of their knowledge in practical life probably does not reach their expectations. Considering the expression of the family from which she comes, I was aware that music education would not play a major role in her future life, and although it was not my intention, I still failed to awaken in her a healthy respect for the subject. From the form of the result of her examination, it was not known that my one-year teaching of the subject brought a positive result for her person, perceived through the lens of her skills and acquired knowledge. I learned from the given case and in the following years, on the basis of the completed courses, I adapted my teaching method to a wider audience of children attending elementary school.

Failure

10 let, 3. třída

-

Snížený intelekt,Hospitalismus

Magisterské vzdělání – aprobace Učitelství pro 1.stupeň

22 let

Během školního roku žačka nespolupracovala v žádném z předmětů učebního programu a hudební výchovy nevyjímaje. Jednoduché věci, které jsem jí během výuky hudební výchovy předkládal, nebyla schopná respektovat a splnit. Při zpěvu lidových písní se nezapojila, stejně tak při zpěvu umělých písní, nechtěla se tyto písně učit zpaměti, práci v hodinách odváděla polovičatou, téměř žádnou. Při hodinách často vyrušovala, dívala se z okna, obtěžovala ostatní spolužáky, zkrátka nevěnovala pozornost vyučování. Nenosila potřebné pomůcky do hodin (notový sešit).

Žačka pocházela z úplné rodiny, rodina však nedbala na její osobnostní a vědomostní rozvoj, bylo jim vcelku jedno, s jakými známkami jejich dcera první stupeň absolvuje. Nedokázali ji správně motivovat, přípravu na školní vyučování zanedbávali a nepovažovali ji za potřebnou. Rodičovských schůzek se neúčastnili, dívka na konané školní akce mimo vyučování nedocházela. V průběhu docházky měla časté absence, které však byly ze strany rodiny omluveny, a to i od lékaře.

Tento problém jsem začal vnímat v rámci blížící seho konce pololetí, kdy známky směřovaly tuto žákyni k opakování ročníku, nicméně zákonní zástupci nebyli ochotni tento fakt akceptovat. Na základě uvedených skutečností došlo k přezkoušení této žákyně mnou za přítomnosti dalšího kolegy. Z tohoto přezkoušení byl vytvořen zápis a zákonní zástupci o tom byli informováni. Přezkoušení proběhlo pro žákyni úspěšně, ale pouze s přihlédnutím k jejímu momentálnímu stavu a rychle nabitým vědomostem, nicméně mohu potvrdit, že ani v budoucnu nedošlo v jejím psychickém vývoji k uvědomění si faktu, že tímto způsobem nelze svěřené úkoly plnit a vykonávat. Myslím tím to, že při přezkoušení vykázala jenom slabé znalosti a doufala, že jí to s přimhouřením obou očí projde.

Jako osobní selhání, že se mi nepodařilo v žákyni zdravý zájem o můj předmět (hudební výchova), ač mi v průběhu pololetí dávala silně najevo, že moje pojetí hudební výchovy jí nevyhovuje. Uvědomil jsem si, že ne všechny děti chtějí proniknout do všech tajů daného předmětu, upotřebitelnost jejich vědomostí v praktickém životě patrně nedosahuje jejich očekávání. Vzhledem k vyjádření rodiny, ze které pochází, jsem si byl vědom, že hudební výchova nesehraje v jejím budoucím životě zásadní roli a ač to nebylo mým záměrem, stejně se mi nepodařilo probudit v ní zdravý respekt vůči předmětu. Z podoby výsledku jejího přezkoušení nebylo známo, že moje roční vyučování předmětu přineslo pro její osobu pozitivní výsledek, vnímáno optikou jejích dovedností a získaných poznatků. Z daného případu jsem se poučil a v následujících letech jsem na základě absolvovaných kurzů přizpůsobil svoji vyučovací metodu širšímu publiku dětí navštěvují základní školu.

3

The student repeatedly jumped into the conversation during the explanation of the material and constantly raised some questions and comments about the explanation. By which he disturbed the concentration of his classmates, he constantly diverted the topic and thus slowed down the flow of the lesson. It turned me off a lot. I was on the verge of exploding. I was very exhausted by that class.

The class that the student attends is undoubtedly a very academic class. It belongs to the 'better' part of the class. In short, he has the better benefit of the class. The student is very intelligent. He is interested in the Czech language taught by me. Otherwise, there is a very good working atmosphere in the classroom, where they learn well.

Verbal disruption of lessons

During the lesson, the student repeatedly asked questions that were not related to the given explanation. That day we discussed the Czech dialect. The student asked a lot of questions, repeatedly, slowing down the class. His comments and questions repeatedly broke the flow of thoughts of my interpretation. And some of his classmates got lost in the interpretation. It wasn't the first time then. It dragged on for a whole year, colleagues had the same experience with him. With an indignant tone I told him: 'Enough. I have answered many of your questions many times, now we need to get the registration done.' I stopped him with such a tactless tone. I was dialed.

Disrespectful communication

In retrospect, I would have behaved completely differently. I would ask him to write down any questions during the lesson on paper (in a notebook) and at the end of the lesson (after the explanation) he could ask all his questions. This would not interfere with my interpretation of the issue of dialects. I wouldn't be distracted and the rest of the class could work in peace.

Failure

6. třída

Šerm, zvířata

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Rušení výuky

Mgr.

6 let

Žák opakovaně při výkladu látky skákal do řeči a neustále vznášel nějaké dotazy a poznámky k výkladu. Čímž narušoval soustředěnost spolužáků, odváděl neustále téma jinam a zpomaloval tak tok hodiny. Straně moc mě to vytáčelo. Byla jsem na hraně toho, abych nevybuchnula. Velmi mě tehdy ta hodina vyčerpala.

Třída, kterou žák navštěvuje je bezesporu velmi studijní třída. Patří do té 'lepší' části třídy. Má z třídy zkrátka ten lepší prospěch. Žák je velmi inteligentní. Zájem o mnou vyučovanou češtinu má. Ve třídě je jinak velmi dobrá pracovní atmosféra, kde se dobře učí.

Žák se v hodině opakovaně ptal na otázky, které nesouvisely s daným výkladem. Ten den jsme probírali v češtině nářečí. Žák se doptával na spoustu otázek, opakovaně, čímž hodinu zpomaloval. Jeho připomínky a otázky mi opakovaně rozbíjely tok myšlenek mého výkladu. A někteří jeho spolužáci se pak ve výkladu ztráceli. Tehdy to nebylo poprvé. Táhlo se to po celý rok, stejné zkušenosti s ním měli kolegové. S rozhořčeným tónem jsem mu řekla: 'A dost. Na řadu dotazů jsem ti mnohokrát odpověděla, teď je třeba stihnout zápis.' Takto netaktním tónem jsem ho stopla. Byla jsem vytočená.

Retrospektivně bych se zachovala zcela jinak. Poprosila bych ho, aby si případné dotazy během hodiny zapisoval na papír (do sešitu) a v závěru hodiny (po výkladu) by se mohl na všechny jeho dotazy zeptat. Tím by nebyl narušován můj výklad na problematiku nářečí. Já bych nebyla vytočená a zbytek třídy mohl v klidu pracovat.

3

The student described is constantly on his mobile phone. He talks and shouts all the time. Communicates with classmates (easily across the whole class). He doesn't respect the rules, he eats in class. The rate in this class was extremely different from others. One was happy when there was at least such an atmosphere that one could hear him.

Sport-oriented class, boys predominate. Changing classroom teachers during the second grade. The so-called unmanageable class. A relatively good group, but this student disrupted the lessons so much that one was unable to function in class.

Diagnosis, Violation of classroom/school rules, Verbal disruption of lessons

Sometimes I left the solution outside the lesson, sometimes I was able to occupy him with the assistant and motivate him (with grades). In situations where the assistant was not present, the situation was more difficult. Neither he nor I could leave class. Often, the solution took place in cooperation with the classmate, whom he somehow respected - when the classmate 'took him down', to put it stupidly, the class somehow worked. Interviews with the pupil were usually conducted by a guidance counselor or a parent was invited. I think it was a mistake from the beginning that the school in question does not know how to deal with similar situations. This boy did not receive support in time, so his behavior grew to an extreme. I think he doesn't respect a woman's authority in general, he doesn't even respect his mom. When the father left the family, there was probably a violation of the male-female relationship. For example, he totally ignored the assistant.

(Disciplinary) Punishments, Support, Interview, Cooperation with experts

think the boy made it to a three in behavior. The result was probably that everyone was glad to see him go. They did not include interviews with the educational counselor or the mother. He made a mess, but he had the papers for it, and at the same time he used it - then it's a vicious circle.

Failure

9. třída, 14 let

Závislost na počítačových a mobilových hrách

ADHD

Neúcta k autoritám,Antisociální chování

Mgr.

4

Popisovaný žák je soustavně na mobilu. Neustále mluví a křičí. Komunikuje se spolužáky (klidně přes celou třídu). Nerespektuje pravidla, jí v hodině. Míra v této třídě byla extrémně jinde než v jiných. Člověk byl rád, když tam byla aspoň taková atmosféra, že ho bylo slyšet.

Sportovně zaměřená třída, převažují kluci. Střídání třídních učitelů v průběhu druhého stupně. Takzvaná nezvladatelná třída. Relativně dobrý kolektiv, ale tento žák narušoval hodiny natolik, že člověk nebyl schopný ve třídě fungovat.

Řešení jsem někdy nechala mimo hodinu, někdy jsem byla schopná ho s asistentkou zabavit a motivovat (známkami). V situacích, kdy nebyla přítomna asistentka, byla situace náročnější. Nemohla jsem opustit hodinu ani já, ani on. Často řešení probíhalo ve spolupráci s třídním, kterého jakžtakž respektoval – když ho třídní 'sjel', když to řeknu blbě, tak třída nějak fungovala. Rozhovory s žákem vedla většinou výchovná poradkyně nebo byl pozván rodič. Myslím si, že byla chyba od začátku, že daná škola podobné situace neumí řešit. Tento kluk nedostal včas podporu, proto jeho chování dorostlo do extrému. Myslím si, že obecně nerespektuje autoritu ženy, nerespektuje ani mámu. Když odešel otec od rodiny, asi došlo k porušení mužsko-ženského vztahu. Třeba asistentku totálně ignoroval.

Ten kluk to dotáhl myslím na trojku z chování. Výsledek byl asi takový, že všichni byli rádi, že odešel. Nezabíraly rozhovory s výchovnou poradkyní ani matkou. Dělal bordel, ale měl na to papíry, zároveň pak toho i využíval – pak je to začarovaný kruh.

3

Even before starting school, the student had outbursts of anger. He was aggressive, both verbally and physically. At school, he refused to cooperate with the teacher, assistant and special pedagogue. Interventions from the school psychologist did not help either. The student was not able to use his intellectual potential to learn something. He threw keys at others, kicked, cursed and used vulgar words. The whole situation was resolved with a special counseling center, a child psychiatrist and OSPOD. A transfer to a special elementary school was also considered, where he would be provided with adequate care. However, the mother strongly disagreed with this possibility and insisted on continuing education in a regular school with the support of an assistant and a special teacher. In addition to being able to use his mental potential, the problem was that the boy refused to take medication at home, which was then reflected in his behavior at school. The mother could not force her son to take medication regularly and did not know how to deal with him.

The student comes from a troubled family with a low socio-cultural level, where care is neglected. The child was previously also in the care of OSPOD, but is currently unsupervised. Problems and disorders manifested themselves during childbirth. He was twice suspended from school, later he started elementary school. He entered elementary school with a slight mental disability, but a rediagnosis showed a drop in cognitive skills and abilities and a drop in mental level. The mother was again offered a transfer to a special elementary school. Meetings were held with the mother, school management, representatives of SPC and ŠPP (school counseling office). But the mother did not agree with the proposals, so other possible procedures were sought for the boy.

Diagnosis, Emotional outbursts, Physical aggression, Verbal aggression

Given that the mother did not agree with the pupil's transfer to a special elementary school, other options were sought to solve the situation. The psychiatrist, the school management, the assistant, the special education teacher and the psychologist agreed that it would be best for the student and the school if the medication was administered at school. A special application had to be written for this option. After the subsequent approval, it was agreed that the morning dose will be given when the pupil arrives at school before the start of classes. Four people were trained to administer the medication, in case one of them was absent. Two people are always present when the medication is administered, and every day it is signed that the dose of medication has been administered. Alternatively, a note is added when something happened. These medicines are stored in a lockable cabinet. Consultations are still ongoing with the mother regarding benefits and behavior. A transfer to a special elementary school is repeatedly offered and discussed, which both mother and son visited. Unfortunately, even the visit did not convince the mother that this would be a good learning option for the student.

Agreement, Support, Cooperation with experts

Transfer of student

The result of solving the situation is that the pupil is given medication at school and is thus able to work within his capabilities with IEP with the support of ŠPP. Thanks to the school's support, he is able to function with regular medication, without this help he would not be able to work. The school is satisfied with the resolution of the situation with the possibility of regular administration of medication at school, in any case, the whole situation would be resolved much better if the boy was transferred to a special elementary school. But the mother does not agree with this, so from this point of view it is an unsuccessful solution to the situation.

Longterm success

10 let, 2. třída (základní škola)

Péče o domácí zvířata, domácí práce, kreslení, jízda na kole.

ADHD,Mentální postižení,Porucha autistického spektra,Logopedická vada

1. PhDr. (psychologie) / 2. Mgr. (vychovatelství, speciální pedagogika, psychopedie, učitelství II. stupně)

1. 12 / 2. 19

Již před nástupem do školy měl žák výbuchy vzteku. Projevoval se agresivně, a to jak verbálně, tak i fyzicky. Ve škole odmítal spolupracovat s učitelkou, asistentkou i speciální pedagožkou. Nepomáhaly ani intervence od školního psychologa. Žák nebyl schopný využít svůj rozumový potenciál se něčemu naučit. Házel po ostatních klíče, kopal, nadával a používal i vulgarismy. Celá situace byla řešena se speciálním poradenským centrem, dětskou psychiatričkou i s OSPODem. Uvažovalo se i o přestupu na základní školu speciální, kde by mu byla poskytnuta adekvátní péče. S touto možností ale matka důrazně nesouhlasila a trvala na pokračování ve vzdělávání v běžné škole za podpory asistenta a speciální pedagožky. Mimo zvládání využít svůj rozumový potenciál byl problém v tom, že chlapec odmítal užívání medikace v domácím prostředí, což se pak odrazilo i v jeho chování ve škole. Matka syna nedokázala přinutit pravidelně užívat léky a nevěděla si s ním rady.

Žák pochází z problémové rodiny s nízkou sociokulturní úrovní, kde je zanedbaná péče. Dítě bylo dříve i v péči OSPOD, aktuálně je bez dohledu. Při porodu se projevily problémy a poruchy. Dvakrát měl odklad školní docházky, později nastoupil na základní školu. Na ZŠ nastoupil s lehkým mentálním postižením, ovšem při rediagnostice se projevil propad kognitivních dovedností a schopností a pokles mentální úrovně. Matce byl opět navržen přestup na ZŠ speciální. Proběhly schůzky s matkou, vedením školy, zástupci SPC a ŠPP (školním poradenským pracovištěm). Matka s návrhy ale nesouhlasila, a tak se pro chlapce hledaly další možné postupy.

Vzhledem k tomu, že matka nesouhlasila s přesunem žáka na základní školu speciální, hledaly se další varianty řešení situace. Psychiatrička, vedení školy, asistentka, speciální pedagožka i psycholog se shodli, že bude pro žáka i školu nejlepší, když se bude medikace podávat ve škole. Pro tuto variantu se musela sepsat speciální žádost. Po následném schválení bylo dohodnuto, že ranní dávka se bude podávat při příchodu žáka do školy před začátkem vyučování. Na podávání léků byli zaškolení čtyři lidé, pro případ, že by někdo z nich chyběl. Při podávání léků jsou vždy přítomny dvě osoby a každý den se podepisuje, že byla dávka léků podána. Případně je doplněna poznámka, když se něco stalo. Tyto léky jsou uloženy v uzamykatelné skříňce. Průběžně stále s matkou probíhají konzultace ohledně prospěchu a chování. Opakovaně je nabízen a projednáván přestup na speciální základní školu, na které se byli matka i syn podívat. Ani návštěva bohužel matku nepřesvědčila, že by se jednalo o dobrou variantu učení pro žáka.

Výsledkem řešení situace je, že se žákovi podávají medikace ve škole a dokáže tak pracovat v rámci svých možností s IVP za podpory ŠPP. Díky podpoře školy s pravidelným užíváním léků dokáže fungovat, bez této pomoci by nebyl schopný pracovat. S vyřešením situace s možností pravidelného podávání medikace ve škole je škola spokojena, každopádně celá situace by se vyřešila mnohem lépe při přesunu chlapce na speciální základní školu. S tímto matka ale nesouhlasí, proto se z této stránky jedná o neúspěšné řešení situace.

3

taught this student for four years. He joined us at the gymnasium and I was assigned to the classroom in his class. At first everything was fine. The ratio of girls and boys was balanced in the class and it seemed that they would be a good team in time. Over time, I began to receive complaints from teachers who taught in this class about one student - the very one I am talking about. There weren't many complaints, but they all sounded pretty similar: He doesn't listen; provokes; he does not do what he should; boycotts. He's just the kind of class rebel you can probably find in every class. However, it disrupts the course of teaching and the atmosphere in the classroom during teaching too much. These and similar statements came from the mouth of a professor of mathematics, a professor of chemistry or geography. To tell the truth, I didn't really understand it. I taught Czech language and civics in their class, and I even had one half in German. It wasn't bad in my classes. Yes, he was rude at times, but nothing I wasn't used to and couldn't handle. I wondered why he was the way the other teachers talked about him in other classes. Once at lunch, I saw one of the professors berating him while waiting in line. They must have been messing with the boys somehow. I know that she is my colleague and I myself do not like uncollegial behavior, but this example made me realize how her approach is different from mine. I treat all students as equals. Straight up. I'm strict, I don't forgive them much, I want activity and performance from them, but I never treat them as if they are something less than me. Never. I'm almost certain that a few teachers' problem with this student is that he felt he was being put down or made a child of him and he didn't like that, so he resisted. It's a fact that I probably didn't solve the whole situation, but I realized a lot of things and I think the boy perceives that I'm just taking him and I'm not playing for anything in front of him.

The student comes from a complete family. He lives in the same town as his school. His dad is even my classmate. She spends a lot of time with him. She helps him at work and has quite a lot of freedom. You could say that he makes his own decisions about his life. Maybe that's why he has a problem with bonding and boundaries at school. The class is nothing special. There are no broken relationships in it, they work well together.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

So now I don't know if I'm telling you right. No major solution actually took place. I actually only talked to his father about it. About those complaints and he was quite surprised because he doesn't know him like that. I told him that maybe it's because it's a bit unusual for him in school and teaching, where there are a lot of authorities around him. I knew he had a lot of freedom and his parents let him make a lot of decisions. My father explained to me that he doesn't even look at it that way. That they just want him to be able to make decisions for himself and bear the consequences for his behavior and decisions. Which makes him somewhat unaccustomed to the orders and restrictions he encountered at school. I don't even know if he talked to him about it at home. Probably yes. Then he got a new chemistry teacher, where he was probably the biggest problem and so far so good. Who knows, maybe it wasn't necessarily the student's fault. Maybe two personalities just did not meet. But it still means to me that it is important to treat the students as equal partners. He'll give it back to you.

Interview

As I said. It was not resolved in any fundamental way. I didn't want to lash out at his parents, so I just asked how his father saw it. Maybe he talked to him inconspicuously. Now it can be said that the situation is stabilized. The boy is not the nicest, but you can get along with him. This year he entered the freshman year and I ended up as their classmate, but I believe that my successor will also be able to handle it with him. The teacher then told me that, unfortunately/thank goodness, she had not met many problematic students during her practice.

Partial success

15 let, od září 2021 1. ročník SŠ (víceleté gymnázium)

„chlapské práce“, s otcem včetně občasných návštěv hospody)

Neposlušnost,Neuznávání pravidel,Neúcta k autoritám

Vysokoškolské, titul Mgr., aprobace: Český jazyk, Německý jazyk, Občanská výchova

21

Tohoto žáka jsem učila čtyři roky. Nastoupil k nám na gympl a já dostala v jeho třídě třídnictví. Zprvu bylo všechno v pořádku. Poměr holek a kluků byl ve třídě vyrovnaný a zdálo se, že budou časem dobrý kolektiv. Postupem času se ke mně začaly dostávat stížnosti učitelů, kteří v této třídě učili, na jednoho žáka – právě na toho, o němž mluvím. Těch stížnosti nebylo moc, ale všechny zněly dost podobně: Neposlouchá; provokuje; nedělá, co má; bojkotuje. Je to prostě takový třídní rebel, kterého pravděpodobně najdeme v každé třídě. Až příliš ale narušuje chod výuky a atmosféru ve třídě při vyučování. Tyto a podobné výroky zněly z úst profesora matematiky, profesorky chemie či geografie. Abych řekla pravdu, moc jsem tomu nerozuměla. Vyučovala jsem u nich ve třídě český jazyk, občanskou výchovu a jednu půlku jsem měla dokonce i na němčinu. U mě v hodinách to nijak zlé nebylo. Ano, občas byl drzý, ale nic, na co bych nebyla zvyklá a co by se nedalo zvládat. Vrtalo mi hlavou, proč je v jiných hodinách takový, jak o něm ostatní učitelé mluví. Jednou jsem na obědech viděla, jak ho jedna z profesorek umravňuje při čekání ve frontě. Asi se nějak s klukama žduchali. Vím, že je to moje kolegyně a já samotná nemám ráda nekolegiální chování, ale na tomto příkladu jsem si uvědomila, v čem je její přístup jiný než ten můj. Já se všemi žáky jednám jako se sobě rovnými. Na rovinu. Jsem přísná, moc jim toho neodpustím, chci po nich činnost a výkon, ale nikdy se k nim nechovám, jako by byli něco méně než já. Nikdy. Jsem si téměř jistá, že problém pár učitelů s tímto žákem tkví v tom, že ho podle něj shazovali nebo z něj dělali dítě a to se mu nelíbilo, proto se stavěl na odpor. Je fakt, že jsem asi nevyřešila celou situaci, ale uvědomila jsem si spoustu věcí a myslím, že ten kluk vnímá, že ho prostě beru a na nic si před ním nehraju.

Žák pochází z úplné rodiny. Bydlí ve stejném městě jako má školu. Jeho tatínek je dokonce můj spolužák. Spoustu času tráví právě s ním. Pomáhá mu při práci a má poměrně velkou svobodu. Dalo by se říct, že si o svém životě rozhoduje sám. Možná proto má problém se svazováním a hranicemi ve škole. Třída není ničím zvláštní. Nejsou v ní narušené vztahy, fungují spolu dobře.

Tak já teď nevím, jestli ti to říkám dobře. Žádné zásadní řešení se vlastně nekonalo. Vlastně jsem o tom mluvila jen s jeho otcem. O těch stížnostech a on se dost divil, protože ho takového nezná. Říkala jsem mu, že je to možná tím, že je to pro něj ve škole a ve výuce, kde je kolem něj spousta autorit, trochu nezvyklé. Věděla jsem totiž, že má velkou svobodu a rodiče ho nechají hodně rozhodovat. Otec mi vysvětlil, že na to takhle ani nepohlíží. Že jen chtějí, aby se mohl rozhodovat sám za sebe a nést za svoje chování a rozhodnutí pak následky. Což ale trošku způsobuje, že není zvyklý na příkazy a omezení, se kterými se ale ve škole setkal. Ani nevím, jestli s ním o tom doma pak mluvil. Nejspíš ano. Dostal pak novou učitelku na chemii, kde byl asi největší problém a zatím dobrý. Kdo ví, možná to třeba nemusela být nutně vina toho žáka. Možná se jen nepotkaly dvě osobnosti. Mně z toho ale pořád vyplývá, že je důležité brát ty studenty jako rovnocenné parťáky. Vrátí vám to.

Jak jsem řekla. Nijak zásadně se to neřešilo. Nechtěla jsem na něj bonzovat rodičům, tak jsem se jen ptala, jak to vidí jeho otec. Možná s ním nějak nenápadně promluvil. Teď se dá říct, že je situace stabilizovaná. Kluk není z nejhodnějších, ale vyjít se s ním dá. Letos nastoupil do prváku a já jsem skončila jako jejich třídní, ale věřím, že i můj nástupce to s ním zvládne. Paní učitelka mi pak říkala, že se s problémovými žáky za svoji praxi bohužel/bohudík moc nesetkala.

3

So I have children with neurological predispositions that I can't do anything about, right? If you noticed, there are such types here. Yeah, I just can't quite calm them down because it's not in their nature. If you look in that class, there are those who, for example, stomp or something, if you send them to the carpet, they will do a thousand other activities. Parents say: This is our little neurotic. They know it. He is such that mentally he keeps going. Yeah, he just doesn't have any diagnosis, he's very smart, he can handle everything, but it has a lot of accompanying symptoms, his behavior. He's always one of the first, he's done, he does this and that, he doesn't hurt anyone, he doesn't, but he keeps doing it with him. And I, as a teacher, cannot influence those innate things in children. I can only identify with it and I have to be able to work with it and I have to tolerate it well. I can't absorb it. There are teachers who start to be like that too, you know like they feel that there is this, that, that, that and they start to be like that too. As soon as you go to that class, that class will immediately mirror you. If you are calm, the class is calm too. Even a dog knows that you are afraid of him. But with that student, it's a given.

The student attends the 2nd grade of elementary school, likes to spend breaks with his classmates on the carpet where they play together, is neurotic, hyperactive, likes sports, draws, gets good grades at school. The first and second year are in one class together (double classes), children from both years have to work independently for the whole lesson.

Diagnosis

So I have to keep an eye on him, I have to check him. Otherwise he would be able to climb somewhere. But I approach him calmly. I can't yell, nothing, because on the one hand it wouldn't help and on the other hand I'd throw the whole class away. We were always told at school: You only have one vocal cord, they have thousands. I would be ready at the end of September. Now he is supposed to go to the screening sometime, but he doesn't have an application there. But the main thing is to stay calm and control it.

Support, Cooperation with experts

He's still doing it with him. He can't stand it, he's always rearranging something, he's still squirming in that chair, then focus on him on purpose. Yeah, he's either stomping or picking up something he doesn't have right now, playing with it. When the break is so flying.

Failure

7 let, 2. ročník ZŠ

kreslení, sporty

Vysokoškolské, magisterské (první stupeň a speciální pedagogika)

20

Tak mám tu děti s neurologickými predispozicemi, se kterýma já nic neudělám že? Jestli sis všimla, tak jsou tady takový typy. Jo, prostě mě se nedaří je úplně zklidnit, protože to nemají ve své povaze. Když se podíváš do té třídy tak jsou tací, kteří si třeba podupávají nebo něco, když je pošleš na koberec, tak oni ještě udělají tisíc činností. Rodiče říkají: To je ten náš malý neurotik. Oni to ví. On je takový, že psychicky furt jede. Jo, prostě nemá žádnou diagnostiku, on je velice chytrý, všecko to zvládá, ale má to spoustu průvodních projevů to jeho chování. Vždycky je mezi prvníma, má to hotový, dělá si to a to, neubližuje nikomu, to ne, ale furt to s ním šije. A to já jako učitel neovlivním, ty vrozený věci u dětí. Já se s tím můžu jen stotožnit a musím s tím umět pracovat a musím to dobře snášet. Nesmím to do sebe nasáknout. Jsou učitelé, kteří začnou být taky takový, víš jako že mají pocit, že je tam to, to, to, to a začnou takový být taky. Jak seš ty k té třídě, tak se ti okamžitě ta třída zrcadlí. Když seš klidná, tak ta třída je taky klidná. I pes pozná, že se ho bojíš. Ale u toho žáka je to daný.

Žák chodí do 2. třídy ZŠ, rád tráví přestávky se spolužáky na koberci, kde si spolu hrají, je neurotický, hyperaktivní, má rád sporty, kreslí, ve škole má dobré známky. První a druhý ročník jsou společně v jedné třídě (dvojtřídky), děti z obou ročníků musí pracovat nezávisle na sobě celou vyučovací hodinu.

Takže já ho musím mít v merku, musím ho kontrolovat. Jinak on by byl schopný někam vylézt. Ale přistupuju k němu v klidu s klidem. Nemůžu řvát, nic, protože jednak by to nepomohlo a druhak já bych si rozhodila celou tu třídu. Nám vždycky říkali na škole: Vy máte jen jedny hlasivky, oni jich mají tisíce. To bych byla už na konci září jako hotová. Teď má jít někdy na screening, nemá tam ale žádanku. Ale fakt hlavní je, být v klidu a kontrolovat ho.

Pořád to s ním šije. On nevydrží, pořád něco přeskládává, pořád sebou mrská na té židli, na něj se schválně pak zaměř. Jo, on buď si dupe nebo bere do rukou něco, co zrovna nemá, tak hraje si s tím. Když je přestávka tak lítá.

3

The situation focused on the problematic behavior of the pupil in the secondary school classroom arose at the very beginning of the school year, with the arrival of new art education specialists. At the Secondary Pedagogical School, Pedagogical Lyceum branch, at the end of the second year, students choose whether they want to focus on art education or music education, and in the third year they implement this choice. In the new art specialisation, a problem pupil appeared who, according to the report, 'stood out from the crowd and was very communicative', craved attention and at the beginning of the school year looked like a promising pupil with 'dynamic drawing'.

The problem arose when the teacher assigned the first submission of drawing works and the student started making excuses as to why he could not bring the work and asked for the deadline to be postponed. He got another chance, but it didn't bring the job. The situation escalated when the student stopped going to school and feigned illness on the days of handing in work. In the end, he did not bring the art work at all and did not deal with it, which led to the fact that other female students joined his behavior, who saw that he did not have to hand in the work that they had worked hard to do, and did not hand it in either. The student had a great influence on the class and manipulated the girls against the teacher and art classes, which led to the fact that the talented students in the specialization formed a group that resented art education and the work ethic of the whole group went 'down the drain'.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Nonverbal disruption of lessons, Attendance problems

The teacher described the situation as 'resigning lessons'. The school let the student fail art education because he did not have the outputs to complete the classification. The scenario did not repeat itself in the next grade, which was in charge of the same teacher. The pupils did not accept the pupil among them and worked as if he was not in the class. The teacher approached him individually and tried to motivate him in various ways, including posting a failing grade or positive motivation and delaying deadlines. Although there were many options for the student to repair his grades and reputation, he did the opposite.

(Disciplinary) Punishments, Support

The pupil started having problems with drugs and stopped going to school completely. The Pedagogical Council recommended that his further stay at the school be terminated, and the pupil then left on his own. At the end of the story, the manipulated pupils returned to art education and were happy to catch up on the subject they resented for almost a year.

Failure

Výtvarná výchova, Ruský jazyk

34

Situace se odehrávala na Pedagogickém lyceu. Od třetího ročníku si žáči vybírají, zda chtějí být zaměřeni na výtvarnou nebo hudební výchovu. V nové výtvarné specializaci se objevil problémový žák. Problém se objevil, když učitel zadal první odevzdávání kresebných prací. Žák začal s výmluvami, proč práce nemohl přinést a žádal o oddálení termínu. Dostal tak další šanci, protože hodně učiteli sliboval, že to opravdu přinese, ale bohužel se tomu tak nestalo. Situace se stupňovaly, když žák přestal chodit do školy a předstíral, že je nemocný, jenom ve dny, kdy musel odevzdávat práce na výtvarnou specializaci. Nakonec to chlapce přestalo bavit a výtvarné práce vůbec nenosil a neřešil to. Bohužel z této situace vyplynul další problém, když se k tomuto žákovy připojily další studentky. Všechny viděly, že žák nemusí odevzdávat práce, které ony pracně dělaly, a tak výtvarné výstupy, také neodevzdávaly. Hrálo v tom roli i to, že žák měl velký vliv na svou třídu a dívky zmanipuloval proti učiteli a hodinám výtvarné výchovy. Pro učitele to bylo zdrcující, protože jeho talentované žačky na specializaci utvořily silnou skupinu, která úplně zanevřela na výtvarnou výchovu. Vlivem jednoho jediného žáka, šla pracovní morálka celé skupinu ke dnu.

Hned na první pohled podle sdělení, byl žák „vyčnívající z davu a velmi komunikativní“. Vyloženě na sebe upozorňoval, toužil po pozornosti. Ze začátku školního roku to vypadalo, jako na slibného žáka s velmi „dynamickou kresbou“.

Škola nechala žáka propadnout z výtvarné výchovy, protože neměl výstupy, ze kterých by mu mohla být uzavřena klasifikace. Ročník, do kterého propadl dostal na starosti opět ten stejný učitel, na výtvarnou výchovu. Tam se ale stejný scénář neopakoval. Žačky žáka za jeho chování k učiteli nepřijaly mezi sebe a pracovaly, jako by v té třídě žák vůbec nebyl. Nereagovaly na jeho chování. Učitel, ale nemohl žáka úplně distancovat ze třídy, proto k němu už od začátku přistupoval individuálně. Snažil se ho motivovat z různých úhlů pohledu. Například vypsáním nedostatečné známky, nebo naopak pozitivní motivací. Individuálně u něho přistupoval i termínům, které se neustále oddalovaly, protože učitel chtěl být k žákovi, jako k ostatním laskavý. Ale ačkoli tam bylo tolik možností, jak by žák mohl využít možnosti a opravit si známky a reputaci, tak žák konal opačně.

U žáka se rozjely problémy s drogami a úplně přestal chodit do školy. Pedagogickou radou bylo doporučeno ukončit jeho další trvání na škole a žák poté sám odešel. Pozivinějšíbylo, že se zmanipulované žačky vrátily k výtvarné výchově a rády doháněly látku, na kterou skoro rok zanevřely.

3

The pupil was my student, I was his class teacher. Ever since the sixth grade, I thought he was too rude and rather spoiled. We somehow endured it in the seventh grade, but when he started the eighth grade, things went downhill for him. He started coming completely unprepared for classes, which was confirmed by almost all my colleagues. He was often behind school and hanging out with a group of skaters, which made him actively smoke, which I can't stand. Later, he started mocking classmates who didn't wear designer clothes, because he came from a relatively mobile family. Lying was the order of the day for him, he often forgot assignments or even textbooks.

The student lived with both parents, had a younger brother who went to the same school, but there were never any major problems with him. The class as a whole was relatively calm, sometimes there was a 'naughty' of course, but they did not deviate from the classic ranks of teenagers, except for that boy. He got what he showed from his parents, he had the latest cell phone, the best clothes, etc.

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems, Verbal aggression

When negotiations and threats against the student did not help, we informed the parents, who initially refused to solve the situation because they thought that their son was a saint and the problem was clearly on the school's side. They did not go to class meetings, so we contacted them again after the first semester and the principal invited them to the school. We explained to them the whole situation that their son does not go to school, fails several subjects, mocks his classmates, lies and thinks it is okay. The parents were quite taken aback, that's why they quickly started to solve the situation with their son.

Cooperation with experts, Warning

In the first week, the student made quite an effort, he did his homework, he reported, he was good. However, this started to change for the worse over the next few weeks, so we informed the parents again, who also didn't know how to deal with him anymore and apparently thought that the school had taken a seat on their son. That's why this pupil didn't even finish the eighth grade with us and in April he transferred to another elementary school, where he said he finished the ninth grade without any major problems.

Failure

14, 8. třída

videohry, skateboarding

Absence,Lhaní,Nepřipravenost,Zesměšňování

Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyněho v Ústí nad Labem, aprobace český jazyk, ruština

20

Žák byl mým studentem, byla jsem jeho třídní učitelka. Už od šesté třídy se mi zdálo, že je až příliš neslušný a poměrně rozmazlený. V sedmičce jsme to nějak přetrpěli, ale při nástupu do osmé třídy to s ním šlo silně z kopce. Začal chodit naprosto nepřipravený na výuku, což mi potvrzovali i téměř všichni moji kolegové. Často byl za školou a flákal se někde s partičkou skejťáků, z čehož začal aktivně kouřit, což já nesnesu. Později se začal ošklivě posmívat spolužákům, kteří nechodili ve značkovém oblečení, protože on pocházel z poměrně movité rodiny. Lhaní u něj bylo na denním pořádku, často zapomínal úkoly nebo dokonce i učebnice.

Žák žil s oběma rodiči, měl mladšího bratra, který chodil na stejnou školu, ale velké problémy s ním nikdy nebývaly. Třída jako celek byla poměrně klidná, občas se tam nějaký 'grázlík' samozřejmě našel, ale nijak nevybočovali z klasických řad puberťáků, až na onoho chlapce. Dostával od rodičů na co si ukázal, měl nejnovější mobil, nejlepší oblečení atd.

Když nepomáhaly domluvy a výhružky na samotného žáka, informovali jsme rodiče, kteří situaci ze začátku odmítali řešit, protože si mysleli, že jejich syn je svatý a problém je jednoznačně na straně školy. Na třídní schůzky nechodili, a proto jsme je po prvním pololetí kontaktovali znovu a ředitel si je pozval do školy. Vysvětlili jsme jim celou situaci, že jejich syn nechodí do školy, propadá z několika předmětů, posmívá se spolužákům, lže a myslí si, že je to v pořádku. Rodiče byli dost zaskočeni, proto začali situaci se synem urychleně řešit.

Žák se první týden poměrně snažil, nosil úkoly, hlásil se, byl hodný. To se však během dalších týdnů začalo měnit opět k horšímu, proto jsme opět informovali rodiče, kteří už si s ním také nevěděli rady a mysleli si zřejmě, že si škola na jejich syna zasedla. Proto u nás tento žák ani osmý ročník nedodělal a v dubnu přestoupil na jinou základní školu, kde prý dodělal devítku bez větších problémů.

3

Before the class started, a student ran up to me to see that the boys had been fighting and had dropped a pot with a plant. What happened was that one student pulled out a cell phone and texted his parents without permission (cell phones are prohibited at school). The second student came up to him and looked over his shoulder at what he was writing. This violated the privacy of the first student and he began to harass the second. In the end, they gassed each other, one kicked the other. As they gasped, one threw the other onto a flowerpot, which overturned and fell to the ground.

The student is diligent, hard-working, has excellent grades, completes assignments. He is popular in class, he has many friends, but he sits alone in the classroom because he would be a distraction in a group. He is often reprimanded for being disruptive. Sometimes he is reprimanded three times for one thing that he is warned not to do. That's why a workbook with a warning note is taken from him, after which he calms down and is quiet. It seems to me that by interrupting, he is trying to show that he is such a fighter and pull himself up in front of his friends. Otherwise, he is very polite, the teachers are healthy and he helps them and his classmates. Sometimes he solves the situation with a counterattack. If someone does something to him, he will return it to him, which was also shown in the given situation.

Physical aggression, Lying and cheating, Violation of classroom/school rules

came to the classroom and the teacher was already there, standing the boys in front of the blackboard until the class started. She then asked them what happened. They stood opposite each other and told how the situation had turned out. Some children were there, so they also described the situation if they were asked. They agreed on almost everything except for one thing, that the student left immediately when asked by the other student not to look over his shoulder. It turned out that the student lied, so the teacher took him outside and explained to him the consequences if he lies in the future, that it would be resolved with his parents, etc. The student admitted that he lied, which earned him the affection and admiration of the teacher.

Consequences, Working with the collective, Interview, Warning

The boys reconciled, there were no fatal consequences. Only the student with a cell phone was reprimanded for violating school rules, and the one who lied was warned of future consequences if it happens again. The teacher took the student who lied out of the class. He broke down in tears when she addressed the situation with him. She let him go to the bathroom to wash his eyes and then he could go back to class when he was ready. In the next lesson, he was paying attention, he didn't shout, and I thought that the way the teacher handled the situation calmly and supported him, she built more respect for him. In the following days, he sometimes cried out, but it was not on the same scale as before, and above all he did not solve the situation with violence (kicking, etc.). Whenever someone provoked him and he still did it, even though he was told the class rule Three times is enough, he came to me or the teacher and we solved it.

Longterm success

9 let, 4. ročník

fotbal, videohry

Lhaní

pedagog na 1. stupni, titul Mgr.

40 let (předchůdová paní učitelka)

Před začátkem hodiny za mnou doběhl žák na dohled, že se kluci žduchali a shodili květináč s rostlinou. Stalo se to, že jeden žák vytáhl mobil a psal rodičům bez dovolení (mobily jsou ve škole zakázány). Druhý žák k němu přišel a koukal se mu přes rameno, co píše. To narušilo soukromí prvního žáka a ten začal požduchovat toho druhého. Nakonec se požduchovali navzájem, jeden druhého kopl. Jak se požduchovali, tak jeden druhého shodil na květináč, který se převrhl a spadl na zem.

Žák je pilný, snaživý, známky má výborné, úkoly nosí. Ve třídě je oblíbený, má hodně kamarádů, ale v lavici sedí sám, protože ve dvojici by vyrušoval. Často je napomínán, protože vyrušuje. Někdy je napomínán i třikrát za jednu věc, na kterou je upozorněn, že ji nemá dělat. Proto se mu vezme úkolníček s varováním poznámky, poté se uklidní a je v tichosti. Přijde mi, že tím vyrušováním se snaží ukázat, že je takový borec a vytahovat se před kamarády. Jinak je velmi slušný, učitelé zdraví a pomáhá jim i spolužákům. Situaci řeší občas protiútokem. Někdo mu něco udělá, tak mu to vrátí, což se ukázalo i u dané situace.

Přišla jsem do třídy a už tam byla paní učitelka, která si kluky postavila před tabuli, dokud nezačala hodina. Poté se jich ptala, co se stalo. Stáli naproti sobě a říkali, jak se situace udála. Některé děti u toho byly, proto také popsaly situaci, pokud byly tázány. Skoro ve všem se shodli až na jednu věc, zda žák odešel hned, když byl požádán druhým žákem, aby se mu nedíval přes rameno. Ukázalo se, že žák lhal, proto si ho paní učitelka vzala ven a vysvětlila mu následky, když bude lhát do budoucna, že by se to řešilo s rodičmi apod. Žák přiznal, že lhal, čímž si získal náklonnost a obdiv u paní učitelky.

Kluci se usmířili, nebyli z toho žádné fatální následky. Jen žák s mobilem byl pokárán za porušení školního řádu a ten, co lhal, byl upozorněn za budoucí následky, pokud se to bude opakovat. Paní učitelka si vzala žáka, který lhal, ze třídy. On se rozbrečel, když tu situaci s ním řešila. Nechala ho jít na záchod si opláchnout oči a poté se mohl vrátit do třídy, až bude připravený. V další hodině dával pozor, nevykřikoval a přišlo mi, že tím, jak paní učitelka v klidu řešila situaci, byla mu oporou, tak si u něho vybudovala větší respekt. Další dny občas vykřikl, ale nebylo to v takovém měřítku jako předtím a hlavně neřešil situace násilím (kopanec apod.). Vždy, když ho někdo provokoval a stále to dělal, i když mu bylo řečeno třídní pravidlo Třikrát a dost, přišel za mnou nebo paní učitelkou a my jsme to vyřešily.

3

The teacher was the pupil's class teacher. The student had a need for order and calm teaching and could not handle chaos in the classroom. When the teaching did not go according to his idea, he had an explosive reaction to the situation. He yelled at others and had a mental breakdown. The situation was repeated daily, sometimes more often. The student did not have the opportunity to fully participate in the lesson when any change threw him off. He felt that he was not part of the collective. He didn't talk to anyone during breaks. He spent his free time alone and believed that he had no one close to whom he could turn in times of trouble.

In his free time, he watched series and played games online with his friends outside of school. In the past years, he had a cousin in his class with whom he got along very well, but when the cousin left, he felt like he was on his own. His classmates did not help him in the situation. The teacher had individual conversations with the student and together they tried to figure out the triggers of the behavior. They discovered that these were reactions to the behavior of other students at school. His classmates provoked him and called him vulgarisms in order to disrupt the course of the lesson with his explosiveness.

Emotional outbursts, Bullying

The teacher decided to implement a project called "Restart

Support, Working with the collective

In a common circle, the other students commented on the given situation. Some classmates were not bothered by his need for order and calm in the classroom and provoked his outbursts of anger for fun. Some pupils were sympathetic to the student and wanted to help him. Some of the pupils were not even aware of the behavior triggers. By sharing in a circle, the children had the opportunity to share their own feelings and needs in class, what they like and what they don't like, and how different events and changes in the group affect them. This activity moved the collective as a whole. The student found out that he was not alone in the situation and thanks to the shared circles he got close to some classmates who started to support him at school. His outbursts and conditions became less pronounced. At first it was once a day, then once a week, then once a month. The student is currently 14 years old and has not had an emotional outburst since the beginning of the school year. The student has a new teacher and they do not solve the problem behavior together and there is no need. The student can tell himself what is and isn't pleasant for him and knows how to avoid unpleasant situations. He has friends around him who support him and he can turn to them.

Longterm success

10

Anime, angličtina, Pop kultura, LGBTQ+ komunita

Mgr

6. rok

Učitel byl třídním učitelem žáka. Žák měl potřebu řádu a klidné výuky a nezvládal chaos ve třídě. Když neprobíhala výuka podle jeho představy, měl výbušnou reakci na situaci. Okřikoval ostatní a psychicky se hroutil. Situace se opakovala denně, někdy častěji. Žák neměl možnost se naplno zapojit do výuky, když ho jakákoliv změna rozhodila. Měl pocit, že není součástí kolektivu. S nikým se o přestávkách nebavil. Volný čas trávil sám a věřil, že neměl nikoho blízkého, na koho by se mohl obrátit ve chvílích nesnáze.

Ve volném čase koukal na seriály a hrál hry online se svými kamarády mimo školu. V minulých letech měl bratrance ve třídě, se kterým si velmi rozuměl, ale když bratranec odešel, měl pocit, že je na všechno sám. Spolužáci mu v situaci nepomáhali. Učitel se studentem vedl individuální rozhovory a snažili se společně přijít na spouštěče chování. Zjistili, že se jedná o reakce na chování ostatních žáků ve škole. Jeho spolužáci ho provokovali a nazývali vulgarismy, aby narušil svou výbušností chod výuky.

Učitel se rozhodl zavést projekt jménem „Restart

Ve společném kruhu se pak ostatní žáci vyjádřili k dané situaci. Některé spolužáky netrápila jeho potřeba mít řád a klid ve třídě a jeho výbuchy zlosti vyprovokovávali pro pobavení. Někteří žáci měli pro studenta pochopení a chtěli mu pomoct. Část žáků si ani neuvědomovala spouštěče chování. Formou sdílení v kruhu měli děti možnost se podělit o svoje vlastní pocity a potřeby v hodinách, co jim je příjemné a co ne a jaký vliv na ně mají různé události a změny ve skupině. Tato aktivita posunula kolektiv jako celek. Student zjistil, že na situaci nemá sám a díky sdíleným kruhům se sblížil s některými spolužáky, kteří mu začali být ve škole oporou. Jeho výbuchy a stavy se začaly projevovat méně. Ze začátku to bylo jednou za den, pak jednou za týden, pak jednou za měsíc. Momentálně je studentovi 14 let a od začátku školního roku výbuch emocí ještě neměl. Student má nového učitele a problémové chování spolu neřeší a není potřeba. Student si dokáže říct, co mu je a není příjemné a ví, jak se vyhýbat nepříjemným situacím. Má kolem sebe kamarády, kteří mu jsou oporou a může se na ně obrátit.

3

This day started like every Monday, where we started with a class session of 15 minutes, where I dealt with my class duties such as excuses, collecting money for school events, and lessons before the upcoming holidays. The students had their comments on all points of the program. However, the most vocal student was the one who made vulgar and offensive comments about the planned trip. The rest of the class took his opinion as their own and immediately agreed with him that they didn't want to go anywhere. So I proposed an alternative option for the program to the students. On Fridays we have shortened classes and each class has its own program. Therefore, I have a proposal that as a class they can agree on their own program by Wednesday, which they will then present to me and we can have fun about it. To my great surprise, the class accepted this possibility and was very interested in this idea, they immediately got to work. But I was constantly wondering what was going on with this student, because he had never defended himself in such a vulgar and aggressive manner before. The next day, the math teacher came to me to tell me how this student was behaving in his classes. I'm quoting the teacher directly: "I don't understand what's been going on with him the last few days. He was always disciplined, he paid attention in class and always had his assignments and tools in order. But now he is unfocused, gets A's on tests, snaps at other teachers sometimes with vulgar and rude comments. His benefit did not deteriorate not only with me but also with other subjects. We asked if something was bothering him or if something was happening at home. But they all got the same answer that everything was fine.

Student's personal history: This student is a fourteen-year-old boy who attends the 8th grade of elementary school. He lives in a family home with both his parents and his younger sister. The sister is 12 years old and goes to the 6th grade at the same elementary school. The student is a very sensitive person, he gets along very well with both his parents and they have a very good and intimate relationship. He is actively involved in football, in which he excels above others. He likes to meet other people and likes to be in the center of events. Other friends like to spend a lot of time with him because he is perceptive, conscientious and funny. He has no IVP or any support measures. It is difficult to compare with different changes. Class History: This class has 25 students (15 boys and 10 girls). The number of students has not changed since the first grade, which is a very good prerequisite for creating a friendly and close team. Thanks to the same composition of students, there are very good relationships between students in this class. There are no elements of bullying or cyberbullying. They all participate in school events and trips in large numbers. 2 pupils have 2nd level support measures and 1 pupil has 3rd level support measures.

Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal aggression

After a conversation with this student, during which I did not find any detailed information that would help me to manage this situation, I was forced to contact the school's counseling office. Here I was advised to contact the school psychologist. I contacted the student's parents to inform them of the circumstances that have been happening lately and we could find out what is happening to him in order to be able to help him. So we arranged a meeting together with the parents, the pupil and me as the class teacher. Interview transcript: Teacher: "Hello, I'm very glad that we got together so quickly to resolve this unpleasant situation.

Interview, Cooperation with experts

After meeting together, I had mixed feelings. On the one hand, I was very happy that I managed to find out what was happening to the student. But on the other hand, I was sad because the loss of a close family is very sensitive for everyone, regardless of age. But with the passage of time, I look at this unusual experience with a more positive view, because over time the student returned not only to his academic results, but also in his behavior it was evident that he returned to his skin. This was a very important experience for me, which positively influenced my professional career.

Longterm success

14 let, 8. třída

Sport - fotbal

ADHD,Psychiatrická diagnóza

Magisterské vzdělání (Matematika – fyzika)

10

Tento den začínal jako každé pondělí, kde jsme začínali třídní čtvrthodinkou, kde jsem řešila se svojí třídou třídnické povinnosti jako jsou např. omluvenky, vybírání peněz na školní akce, a poučení před blížícími se prázdninami. Žáci měli ke všem bodům programu své připomínky. Nejvíce se však ozýval jeden žák. Přesně si pamatuji jeho slova: „Ty vole zase nějaký blbý výlet, kam se nikomu z nás nechce, proč prostě nemůžeme zůstat radši doma. Už mě to sere, jak furt musíme někam jezdit.“ Zbytek třídy vzal žákův názor za svůj a ihned se k němu přidali, že se jim nikam nechce. Navrhla jsem tedy žákům alternativní možnost programu. V pátek máme zkrácené vyučovaní a každá třída má svůj vlastní program. Proto mám takový návrh, že se jako třída do středy můžou dohodnout na vlastním programu, který mi poté předloží a můžeme se o něm pobavit. S mým velkým překvapením tuto možnost třída akceptovala a velice ji tento nápad zaujal, ihned se pustili do práce. Neustále mi ale vrtalo hlavou, co se děje s tím žákem, protože nikdy předtím se takto vulgárně a útočně neohradil. Následující den za mnou přišel učitel matematiky, aby mi sdělil, jak se chová žák v jeho hodinách. Cituji přímo pana učitele matematiky: „Nechápu, co se s žákem poslední dny děje. Vždy byl ukázněný, v hodinách dával pozor a úkoly i pomůcky měl vždy v pořádku. Ale teď je nesoustředěný, z testů dostává pětky, odsekává ostatním učitelům někdy i vulgárními a drzými připomínkami. Jeho prospěch se nezhoršil nejen u mě ale i u ostatních předmětů. Ptali jsme se jestli ho něco netrápí nebo se doma něco neděje. Ale všichni dostali stejnou odpověď, že je všechno v pořádku.“ Poděkovala jsem učitelovi matematiky za upozornění. Prvně jsem si chtěla popovídat s žákem sama, abych zjistila, co se děje a zda tento problém nepůjde vyřešit jednodušší cestou. Rozhovor s žákem ovšem nikam nevedl, bylo zřejmé, že se něco děje, ale odmítá se o tom bavit.

Žák je čtrnáctiletý chlapec, který navštěvuje 8. třídu základní školy. Žije v rodinném domě s oběma svými rodiči a jeho mladší sestrou, které je 12 let a chodí do 6. třídy na stejnou základní školu. Žák je velmi citlivý člověk, s oběma svými rodiči vychází velmi dobře a mají mezi sebou velmi dobrý a důvěrný vztah. Žák se věnuje aktivně fotbalu, ve kterém vyniká nad ostatními. Rád se seznamuje s ostatními lidmi a je rád v centru dění. Ostatní kamarádi s ním tráví rádi hodně času, protože je vnímavý, svědomitý i vtipný. Nemá IVP ani žádné podpůrné opatření. Těžko se srovnává s různými změnami. V jeho třídě je 25 žáků (15 chlapců a 10 dívek). Od první třídy se počet žáků nezměnil, což je velmi dobrý předpoklad pro vytvoření kamarádského a blízkého kolektivu. Díky stejnému složení žáků panují v této třídě velmi dobré vztahy mezi žáky. Neobjevují se zde žádné prvky šikany nebo kyberšikany. Všichni se zúčastňují školních akcí i výletů ve velkém počtu. 2 žáci mají podpůrná opatření 2.stupně a 1 žák má podpůrná opatření 3.stupně.

Po rozhovoru s žákem, během kterého jsem nezjistila žádné bližší informace, které by mi pomohly se zvládnutím této situace, jsem byla nucena obrátit se na školní poradenské pracoviště. Zde jsem dostala radu, abych se obrátila na školního psychologa. Kontaktovala jsem rodiče žáka, abych je seznámila s okolnostmi, které se dějí poslední dobou a mohli jsme zjistit, co se s žákem děje abychom mu dokázali pomoct. Domluvili jsme si tedy schůzku spolu s rodiči, žákem a mnou jakožto třídní učitelkou. Přepis rozhovoru (U - učitelka, R - rodiče, Ž - žák): U: „Dobrý den, jsem velice ráda, že jsme se sešli tak rychle, abychom vyřešili tuto nepříjemnou situaci.“ R: Dobrý den, paní učitelko, jsme rádi, že jste nám zavolala tak rychle a doufáme, že zjistíme, co se děje. Ž: Nic se neděje, vše je v pořádku. U: Žák byl vždy velmi pilný a pracovitý žák s vynikajícími studijními výsledky, ovšem poslední dobou se jeho prospěch i chování značně zhoršilo. Nestala se v nejbližší době nějaká událost, která by mohla mít vliv na jeho prospěch? Ž: Ne nestalo. (odsekl). R: No... Minulý měsíc se nám stala nepříjemná událost. U: Můžete nám prosím sdělit, co se stalo? Mohlo by to být důležité. R: Před měsícem zemřel žákův dědeček, který mu byl velmi blízký. Ž: Odvrátil pohled stranou. R: Pro žáka je tato ztráta stále velmi čerstvá a myslíme, že bude ještě nějakou dobu trvat, než se s tímto srovná. R: Doufali jsme, že se s tímto srovná rychleji a snadněji... U: Naprosto tomuto rozumíme a mrzí nás, že jste se dostali do této nepříjemné situace. U: Pokusíme se abychom vyšli žákovi, co nejvíce vstříc, aby se mohl s tímto co nejdříve vyrovnat. Ž: Hm. R: Děkujeme, Na shledanou. U: Na shledanou.

Po společném setkání jsem měla smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byla velmi ráda, že se mi podařilo zjistit, co žákovi děje. Ale na druhou stranu jsem byla smutná, protože ztráta blízké rodiny je velmi citlivá pro všechny bez ohledu na věk. Ale s odstupem času se na tuto neobvyklou zkušenost dívám pozitivnějším pohledem, protože žák se postupem času vrátil nejen ke svým studijním výsledkům, ale i v chování bylo patrné, že se vrátil do své kůže. Toto byla pro mě velice důležitá zkušenost, která pozitivně ovlivnila moji profesní kariéru.

3

The student enters a mixed class where there are several years together. There are first, second and fourth year in my class. A total of 10 pupils. I try to make the students independent and able to work without help. The student is inattentive and wants constant supervision while working, which he enforces by shouting and cursing. He doesn't want to work, he doesn't respect the lessons and the rules that are followed at school. He is vulgar and aggressive when it is not his way. He likes to draw the attention of his classmates. We constantly deal with situations in the classroom when, during independent work, the student shouts and describes the exercise in a vulgar manner. After my warning and trying to calm him down and make him stop talking dirty and work, he starts cursing me too.

The student comes from a complete family that comes from poor circumstances. Where rude behavior, cursing and slapping are completely fine. At a younger school age, the student was diagnosed with ADHD and behavioral disorders.

Diagnosis, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

In a situation where a pupil starts to get angry, curse and draw attention to himself, I begin to pay full attention to him, and the assistant attends to the other pupils, or vice versa. We try to break down dirty words if he says a lot of them in a day, writes I won't talk dirty ten times a day, or gets more homework as a punishment. If he tries, works alone, doesn't talk dirty, he gets a reward of his choice from the options (sweets, game with building blocks, coloring book). When his behavior is unbearable, his desk is moved to the corridor, where his classmates cannot see him.

(Disciplinary) Punishments, Support, Transfer of student

In the short term, he takes the option of a table in the corridor, where he has no classmates. At first he protests and is angry, but then he gets down to the task at hand. He protests when writing punishment or homework, rewards don't affect him much. In the long term, the influence of solving these situations has no effect on him. His behavior keeps repeating itself.

Shortterm success

7 let, 2. ročník

Počítačové hry - střílečky

ADHD,Porucha chování

Lhaní,Podvody,Neuznávání pravidel

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ - speciální pedagogika

10 let

Žák dochází do smíšené třídy, kde je více ročníků dohromady. V mé třídě je první, druhý a čtvrtý ročník. Dohromady 10 žáků. Snažím se, aby žáci byli samostatní a dokázali pracovat bez pomoci. Žák je nepozorný a při práci chce neustálý dohled, který si vynucuje vykřikováním a nadávaním. Nechce pracovat, nerespektuje vyučovací hodiny a pravidla, která se ve škole dodržují. Je vulgární a agresivní, když není po jeho. Rád na sebe strkává pozornost spolužáků. Neustále ve třídě řešíme situace, kdy při samostatné práci žák vykrikuje a vulgárně popisuje dané cvičení. Po mém upozornění a snažení se ho uklidnit a zařídit aby nemluvil sprostě a pracoval, začíná nadávat i mě.

Žák pochází z úplné rodiny, která pochází s chudých poměrů. Kde sprosté chování, nadávání a facky jsou úplně v pořádku.V mladším školním věku bylo u žáka diagnostikováno ADHD a poruchy chování.

Při situaci, kdy žák se začíná vztekat nadávat a strhává na sebe pozornost se mu začínám plně věnovat a ostatním žákům se věnuje paní asistentka anebo obráceně. Snažíme se odbourávat sprostá slova, pokud jich za den řekne spoustu, desetkrát píše, nebudu mluvit sprostě nebo dostane za trest domácí úkol na víc. Pokud se snaží, pracuje sám, nemluví sprostě dostane odměnu dle svého výběru z možností (sladkost, hra se stavebnicí, omalovánka). Když je jeho chování neunosné jeho lavice je přesunuta na chodbu, kde na něho spolužáci nevidí.

Krátkodobě zabírá varianta stolu na chodbě, kde nemá spolužáky. Ze začátku protestuje a je naštvaný, ale poté se věnuje zadané práci. Při psaní trestu nebo domácího úkolu protestuje, odměny na něho moc nezabírají. Dlouhodobě na něho vliv řešení těchto situací nemá žádný vliv. Jeho chování se stále opakuje.

3

During the Czech language class, in which the 7th A, BIC were combined (these classes were on ski training and the children stayed at school, where the parents wanted it that way), I needed to work with the students who were in my class. I taught Czech only to 7th grade B. Most of the pupils who remained from my class had some problem in Czech, e.g. dyslexia, and I wanted to practice with them in a more targeted way, so I assigned work to the rest of the class (7th grades A and C) which when it was done, they were free. I walked through the class and waited for the task to be completed, or to be called for advice. While walking through the classroom, I passed a student who has persistent behavior problems and the whole class and teachers are used to it. When I walked past her, she told me I was a cu*da. At first I thought I was hearing badly and passed it over, but after a while I walked around again and the word was repeated. She was a student in class 7. And, therefore, I didn't want any big work from her and she actually had time off.

The student repeatedly behaved inappropriately and violated the school rules with minor offenses. She was also very rude and kept talking back. Her class has gotten used to her behavior and so have most of the teachers teaching this class. She had an assistant assigned to her because she was generally not able to keep up in class, she suffered from ADHD and her family was practically not interested in her, her mother did not go to class meetings, did not do homework with her...

Diagnosis, Violation of classroom/school rules, Verbal aggression, Verbal disruption of lessons

I invited the student to leave the classroom with the assistant and go to the next one (classes A, B, C are next to each other, so they would move to the next class). The student refused. I knew I might lose a bit of authority if she didn't listen, so I challenged her again a little more forcefully, but again she refused. So I ordered all the students in the class to take their things and I moved with the rest of the class.

Transfer of student, Cooperation with experts

The student was very surprised and offended. During the next lesson, when I replaced them, she caused problems again and refused to obey my instructions, and again it was necessary to solve it more creatively. The student ended up going to an institution for these children due to escalating disciplinary problems.

Failure

13, 7. třída

ADHD

Arogance,Lhaní,Vulgární vyjadřování,Porušování pravidel

Mgr., ČJ + Ped na FF MUNI, Výchovné poradentství

23

Během hodiny českého jazyka, ve které byly spojeny 7. A, B I C (tyto třídy byly na lyžařském výcviku a ve škole zůstaly ty děti, u který si to tak rodiče přáli) jsem potřebovala pracovat s těmi žáky, kteří byli v mé třídě. Učila jsem češtinu pouze u 7. B. Většina žáků, kteří zůstali z mé třídy, měli v čj nějaký problém, např. dyslexii a já jsem s nimi chtěla cíleněji procvičovat, proto jsem zbytku třídy (7. A a C) zadala práci, která když byla hotová, měli volno. Procházela jsem třídou a čekala na dokončení úkolu, případně zavolání o radu. Při procházení třídou jsem procházela kolem žákyně, která trvalé problémy s chováním a celá třída i učitelé jsou na to zvyklí. Když jsem šla kolem ní, řekla mi, že jsem ku*da. Nejdříve jsem myslela, že špatně slyším a pominula to, ale za chvíli jsem šla kolem znovu, a to slovo se opakovalo. Ona byla žákyní ve třídě 7. A, tudíž jsem po ní žádnou velkou práci nechtěla a měla vlastně volno.

Žákyně se opakovaně chovala nevhodně a menšími prohřešky porušovala školní řád. Byla také velmi drzá a neustále odmlouvala. Její třída si na její chování už zvykla a většina učitelů vyučujících v této třídě také. Měla přidělenou asistentku, protože v hodinách celkově nestíhala, trpěla ADHD a její rodina se o ni prakticky nezajímala, maminka nechodila na třídní schůzky, nedělala s ní zadané domácí úkoly…

Vyzvala jsem žákyni, aby se slečnou asistentkou opustila třídu a šla do té vedlejší (třídy A, B, C jsou vedle sebe, přesunuly by se tedy do vedlejší třídy). Žákyně to odmítla. Věděla jsem, že bych mohla přijít o kousek autority, kdyby neposlechla, vyzvala jsem ji tedy znovu o trochu důrazněji, ale ona znovu odmítla. Nařídila jsem tedy všem žákům ve třídě, aby si vzali své věci a přesunula jsem se já se zbytkem třídy.

Žákyně byla velmi překvapená a uražená. Při další hodině, kdy jsem je suplovala znovu dělala problémy a odmítla uposlechnou moje nařízení a opět bylo nutné řešit to kreativněji. Žákyně nakonec kvůli stále se stupňujícím kázeňským problémům putovala do ústavu pro tyto děti.

3

The student started going to the first grade, he was ordered to postpone, but his father insisted that he go to school. At first there were no major problems with him, he was withdrawn, he didn't have much fun with anyone at school, he was a little slower in class, but he worked, no bullying, nothing like that. Later we switched to distance learning. Even before the online classes started, I wrote a letter to the children every morning, his mother always praised how well we manage the distance. When the student then returned to school, problems began with forgetting assignments, excuses, and the like. In the next wave of distance learning, we already had classes via the Internet. The student was attending a school for the children of medical professionals, the change of environment was a problem for him. Whenever I asked him something, he disconnected and didn't answer. After returning to school, he was even more shy, did not bring his things, did not bring assignments, refused to do work in class.

Apparently there was some domestic violence against the mother in the family. The nurse was a strong epileptic, during this time she had a big seizure, then they found an even bigger finding in the pupil. The parents separated, the children stayed with their mother, they went to their father's on weekends. The father denied any possible problems with his children. The parents and the student went to psychiatry. According to the mother, the student does not like visitors at home, he always stays away, sits outside the apartment somewhere near the basement. He wasn't one of the popular kids in class, but there was no problem with bullying.

Diagnosis, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Failure to attend class

At first, I talked only with my mother, who always nodded at me and said that it had to be solved somehow. Nothing happened for a long time. In June, in the second grade, when the problems were the biggest, I invited both parents to school, I wanted them to take the student as well, but they didn't bring him. I explained the situation to them and asked them if they could think of any solution. Dad didn't understand why we were talking about something when I was going to hand over this class to another teacher anyway, that it wasn't my problem. I replied that I wanted to have a clear conscience, that I would pass him on and that it should be dealt with somehow and not ignored, to which my father replied: "So are you dealing with yourself or the boy?

Interview

The parents refused to cooperate, arguing that the boy would transfer to another school. The meeting had no effect. Forgetting things and tasks, reluctance to cooperate with the pupil persisted.

Failure

7 let, 1. – 2. třída

Epilepsie,Psychiatrická diagnóza

Mgr. titul – učitelství pro 1. stupeň Mgr. titul – učitelství dějepisu a tělesné výchovy pro základní školy

14 a 8

Žák začal chodit do první třídy, měl nařízený odklad, ale tatínek trval na tom, že do školy půjde. Zpočátku s ním nebyly větší problémy, byl uzavřený, ve škole se s nikým moc nebavil, v hodinách byl trochu pomalejší, ale fungoval, žádná šikana, nic takového neprobíhalo. Později jsme přešli na distanční výuku. Ještě něž se začlo s on-line hodinami, psala jsem dětem každé ráno dopis, jeho maminka vždycky chválila, jak distančku zvládáme dobře. Když se pak žák vrátil do školy, začaly problémy se zapomínám úkolů, omluvenek a podobně. V další vlně distanční výuky už jsme měli hodiny přes internet. Žák docházel so školy pro děti zdravotníků, změna prostředí mu dělala problém. Vždycky, když jsem se ho na něco zeptala, tak se odpojil a neodpovídal. Po návratu do školy byl ještě plašší, nenosil si věci, nenosil úkoly, odmítal dělat práci v hodině.

V rodině zřejmě probíhalo nějaké domácí násilí vůči matce. Sestra byla silná epileptička, během této doby měla velký záchvat, pak našli u žáka ještě větší nález. Rodiče se rozešli, děti byly u matky, na víkendy chodily k otci. Otec popíral jakékoli možné problémy se svými dětmi. Rodiče s žákem docházeli na psychiatrii. Podle slov matky žák nemá rád návštěvy doma, vždy se straní, sedí mimo byt někde u sklepa. Ve třídě nepatřil mezi oblíbené děti, ale nebyl problém se šikanou.

Zpočátku jsem se bavila jen s maminkou, která mi vždycky všechno odkývala a řekla, že se to musí nějak řešit. Delší dobu se nedělo nic. V červnu ve druhé třídě, kdy problémy byly největší jsem si pozvala oba rodiče do školy, chtěla jsem, aby vzali i žáka, ale nepřivedli ho. Vylíčila jsem jim situaci a zeptala se jich, zda je napadá nějaké řešení. Tatínek nechápal, proč se o něčem bavíme, když stejně tuto třídu budu předávat jiné paní učitelce, že to není můj problém. Odpověděla jsem, že chci mít čisté svědomí, že ho budu předávat a že by se to mělo nějak řešit a ne ignorovat, načež otec odvětil: „Tak řešíte sebe nebo toho kluka?

Rodiče odmítli spolupracovat, namítli, že chlapec přejde na jinou školu. Žádný efekt schůzka neměla. Zapomínání věcí a úkolů, neochota spolupracovat u žáka přetrvávala.

3

seventh grader committed a violent act against a younger student. The situation started when two classmates started abusing his character. Under the pretext of making him a go-between for their jokes, they started motivating and encouraging him to do various activities to prove his prowess. This fact eluded me from the beginning, as it was apparently a matter of trifles. Later it turned out that it was about smoking cigarettes, destroying other people's tools, etc. The situation escalated when, during a break between lessons, he and the two of them visited the 6th grade class, i.e. the class of younger students. They looked for a suitable victim, who was similar in nature to the seventh, but he was even more isolated from the collective. Compared to the seventh grader, he was more sensitive, more introverted, had health disorders of immunity, which, together with his mother's anxious care, put him on the edge of the class. This student became a convenient target for the two, who encouraged and pressured the seventh grader for so long that he decided to physically attack the younger student. He came to his desk and slapped him in the face in front of all the students. The younger student was shocked and humiliated, which resulted in him running out of the classroom. However, they managed to hide everything. I discovered the fact while serving in the corridor, when I caught the students showing each other a video of this incident, which was filmed by a classmate of a younger student.

The seventh grader is a student who, although he is undoubtedly gifted and has good academic results, has great problems fitting into the team. He is not subject to bullying or other attacks, but is referred to by the pupils as the class 'outside' or 'oven'. I try to actively solve this problem during lessons, when I try to involve the seventh grader more among other children. However, the seventh grader is often deep in thought, he does not notice his classmates, and his weak motor and physical abilities take away from his respect in the class. He is fundamentally not worried about a weaker position in the team, he can take it in stride. The problem started when two problematic students started using him and inciting problematic behavior. The rest of the class looked on, didn't object, but didn't actively participate either.

Physical aggression, Bullying

Shortly after watching the video, a colleague from the 6th grade was contacted by the mother of the attacked student, who did not go to school because of the attack. A colleague confronted her class, where she got witnesses to the whole situation. I invited three actors in this situation from my class individually to the cabinet. The seventh grader confessed everything to me, the fact that the situation is being actively resolved and that it could lead to a problem for him really affected and scared him. When I tried to talk to him about the fact that he hurt the younger student and that the student is at home because the seventh grader's actions hurt him, it was clear that the seventh grader regrets his act very much and became a victim of manipulation by his older classmates. As he was upset at that moment, I let him go. More specifically, the educational counselor dealt with this situation with him, who, in addition to the seriousness of his assault, also explained to him that the way to join the collective is not through thanking problem pupils. I was much more forceful with the two, as they were repeat actors of problematic behavior, the fact that the whole situation was filmed undermined their self-confidence and they confessed to the crime. The entire incident was resolved in the presence of the parents of all involved except for the parents of one, with whom there is poor communication. I, the principal and the class teacher from the 6th grade were also at the meeting. The victim's mother did not want to escalate the situation even more, so she left the punishment of the pupils purely to the school, insisting only on an apology from the culprits to her son. A positive role was played by the parents of the seventh grader, who were able to convince the mother of the younger student that their son regrets the act. She was further reassured by the intervention of the school psychologist, who planned a preventive program on bullying with the 6th and 7th grade together. Next, she had a conversation with the seventh grader about the whole situation. Two were dealt with separately, as they were repeat offenders in various violations of school rules.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The seventh grader received a director's reprimand. However, this case strengthened him a lot, he learned how to better manage his behavior in the team, the class showed good character and stood up for the seventh grader in this case. In the following years, during adolescence, he managed to get better involved in the team. One left the school the next year after receiving a behavior debuff. The other one stayed, but the loss of his 'buddy' had a positive effect on him, in the following years he remained troubled, but avoided violent acts and other serious problems. The younger pupil continued to have problems staying at school, but he did not become a victim of bullying again.

Partial success

13 let, 7. ročník

Počítačové hry, vzdělávání se

Mgr, aprobace tělesná výchova, základy techniky, pedagogika volného času

28

Sedmák se dopustil násilného činu na mladším žákovi. Situace začala, když dva spolužáci začali jeho povahu zneužívat. Pod záminkou udělat si z něj prostředníka pro jejich vtipy, ho začli motivovat a povzbuzovat k různým činnostem, kterými měl dokázat svou zdatnost. Tato skutečnost mi z počátku unikala, jelikož se zřejmě jednalo o drobnosti. Později se ukázalo, že šlo o kouření cigarety, ničení cizích pomůcek apod. Situace vygradovala, když o přestávce mezi vyučovacími hodinami navštívil s dva třídu 6. ročníku, tedy třídu mladších žáků. Vyhlédli si vhodnou oběť, který byl podobné povahy jako sedmák, byl ovšem ještě více vyčleněn z kolektivu. Oproti sedmákovi byl více citlivý, introvertnější, měl zdravotní poruchy imunity, kterého společně s úzkostlivou péčí matky stavěly na okraj třídy. Tento žák se stal vhodným cílem pro dva, kteří tak dlouho povzbuzovali a vytvářeli nátlak na sedmáka, až se rozhodl mladšího žáka fyzicky napadnout. Přišel k jeho lavici a přede všemi žáky ho udeřil do tváře. Mladší žák byl v šoku a ponížení, což vyústilo v úprk ze třídy. Vše se jim ovšem podařilo utajit. Vzniklou skutečnost jsem odhalil při službě na chodbě, kdy jsem přistihl žáky ukazovat si video tohoto incidentu, který natočil spolužák mladšího žáka.

Sedmák je žák, který ač je bezpochyby nadaný a má dobré studijní výsledky, tak má velké problémy zapadnout do kolektivu. Nepodléhá šikaně ani jiným útokům, ale je žáky označován jako třídní 'mimoň', či 'trouba'. Tento problém se snažím aktivně řešit během výuky, kdy se snažím sedmáka více zapojit mezi ostatní děti. Sedmák je ovšem opravdu často zahloubaný, nevnímá spolužáky a na respektu ve třídě mu ubírá i jeho slabé motorické a fyzické schopnosti. Slabší pozicí v kolektivu se zásadně netrápí, dokáže ji brát s nadhledem. Problém začal, když ho začli dva problémoví žáci využívat a podněcovat k problémovému chování. Zbytek třídy přihlížel, neodporoval, ale ani se aktivně nezúčastňoval.

Krátce po zhlédnutí videa se kolegyni z 6. ročníku ozvala matka napadého žáka, který kvůli napadení nešel do školy. Kolegyně konfrontovala svoji třídu, kde získala svědky celé situace. Já jsem si pozval do kabinetu jednotlivě tři aktéry v této situaci z mé třídy. Sedmák se mi ke všemu přiznal, skutečnost, že se situace aktivně řeší a může z ní pro něj plynout problém ho velmi zasáhla a vyděsila. Když jsem se s ním snažil promluvit o tom, že mladšímu žákovi ublížil a že je žák doma jelikož ho sedmákovo jednání ranilo, tak bylo zřejmé, že sedmák svého činu velmi lituje a stal se obětí manipulace jeho starších spolužáků. Protože byl v té chvíli rozrušený, nechal jsem ho jít. Konkrétněji s ním řešila tuto situaci výchovná poradkyně, která mu kromě závažnosti jeho napadení, taktéž vysvětlila, že do kolektivu nevede cesta přes zavděčování se problémovým žákům. K dva jsem byl mnohem ráznější, jelikož se jednalo o opakované aktéry problémového chování, skutečnost, že je celá situace je natočená jim podlomila sebevědomí a k činu se přiznali. Celý incident se řešil za přítomnosti rodičů všech zúčastněných kromě rodičů jednoho, s kterými je špatná komunikace. Dále jsem byl na schůzce já, paní ředitelka a třídní učitelka z 6. ročníku. Matka postiženého nechtěla situaci ještě více eskalovat, proto nechala potrestání žáků čistě na škole, trvala pouze na omluvě viníků jejímu synovi. Kladnou roli sehráli rodiče sedmáka, kteří matku mladšího žáka dokázali přesvědčit o tom, že jejich syn činu lituje. Dále byla uklidněna intervencí školní psycholožky, která naplánovala preventivní program o šikaně s 6. i 7. ročníkem společně. Dále vedla s sedmákem hovor o celé situaci. Dva byli řešeni zvlášť, jelikož se jednalo o recidivisty v různém porušování školního řádu.

Sedmák dostal ředitelskou důtku. Ovšem tato kauza ho velmi posílila, naučil se jak lépe zvládat svoje chování v kolektivu, třída ukázala dobrý charakter a postavila se v této kauze za sedmáka. V dalších letech, během dospívání, se zvládl lépe zapojit do kolektivu. Jeden opustil další rok školu po obdržené dvojce z chování. Druhý zůstal, ale ztráta svého 'kumpána' se na něm pozitivně projevila, v dalších letech zůstával problémovým, ale vyvaroval se násilným činům a jiným závažným problémům. Mladší žák měl nadále problémy s pobytem ve škole, ale obětí šikany se už znovu nestal.

3

The situation arose gradually. I started teaching again in sixth grade and within the first few hours I began to notice one student more. He was often inattentive, playing with things, shouting and traveling around the classroom. There were days when he showed less like this, but for most of the hours I spent in sixth form, this behavior was intense. I observed this problem in mathematics, but not in physical education, which he was passionate about.

Sixth grader, extrovert type, average academic performance.

Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

asked my colleagues from the first grade if they had noticed similar behavior and if the pupil had ever visited a pedagogical-psychological counseling center. However, I never received a concrete answer. I was told that the pupil often brought home notes, after which there was a short-term improvement in the situation. I found the student's behavior very disturbing, but I didn't want to go down the notes route. I therefore tried to keep him busy during class as much as possible - handing out notebooks, erasing the blackboard, etc. This procedure worked well for me, however, I still recommended the pupil to visit the counseling center with which we now work together.

Support, Cooperation with experts

I would definitely say I'm seeing improvement. The student was less distracted in class.

Longterm success

11 let, 6. ročník

Válečná historie, sport

Hyperaktivita,Nepozornost,Vykřikování

Magisterské, aprobace matematika a tělocvik

6

Situace vznikla postupně. Začal jsem nově učit v šesté třídě a během prvních pár hodin jsem si začal více všímat jednoho žáka. Často nedával pozor, hrál si s věcmi, vykřikoval a cestoval po třídě. Byly dny, kdy se takto projevoval méně, avšak po většinu hodin, které jsem v šestce trávil, bylo toto chování intenzivní. Tento problém jsem pozoroval při matematice, nikoliv však při tělocviku, do kterého byl zapálený.

Žák šesté třídy, extrovertní typ, průměrný studijní prospěch.

Ptal jsem se kolegyň z prvního stupně, zda si všimli podobného chování a zda žák někdy navštívil pedagogicko-psychologickou poradnu. Nikdy se mi však nedostalo konkrétní odpovědi. Bylo mi řečeno, že žák často nosil domů poznámky, po nichž došlo ke krátkodobému zlepšení situace. Chování žáka mi přišlo velmi rušivé, nechtěl jsem však jít cestou poznámek. Snažil jsem se ho proto při hodině co nejvíce zaměstnávat – rozdávání sešitů, mazání tabule apod. Tento postup se mi osvědčil, nicméně jsem stejně doporučil žákovi navštívit poradnu, se kterou nyní společně spolupracujeme.

Rozhodně bych řekl, že vidím zlepšení. V hodinách byl žák méně roztržitý.

3

In the 2nd grade, I struggled with one of my students lying. There have never been any problems with the student before, he is very clever, hardworking and non-conflicting, but one day the parents came to say that their son was being bullied. So, of course, this whole situation began to be resolved, including with the school management and the educational advisor.

Student of the 1st grade of elementary school, without problems, good results in school, quiet, friendly. Older pupil of the 1st grade of elementary school, conflict-free, calm, friendly, good grades, so far there have been no problems with the pupil.

Lying and cheating

The student described the whole situation to us in detail, stated that the bullying took place during toilet breaks and even pointed out precisely the student who was hurting him. From the beginning, the student is more or less completely conflict-free and kind, so I didn't understand how this could happen at all and that no one noticed anything. Subsequently, the student stated that during one of the conflicts there was another teacher in the corridor who was in charge at the time and who saw it. He told us that she even wiped his wet head and the rest of the teachers said nothing. I honestly didn't like this whole situation at all. We all agreed that no such incident really happened in the cabinet and we would not countenance anything like that. The teacher, who was in charge at the time, said that nothing of the sort had certainly happened on her part. Of course, I told the parents that we will deal with the whole situation, that in my opinion this situation could not have happened, but that this does not mean that their son cannot be harmed and of course we will find out everything. I tried to keep my cool and be there for them, because I thought to myself that they are still little children and sometimes they think things a little, and that it is important for me right now to find out if someone is really hurting him. However, the parents refused my help and approached Mr. Director if he and other people could deal with this case because I am allegedly covering for my colleagues and they don't trust me or any of us here... That their son would never lie. At that time, I think the director himself and the deputy, the educational advisor and also the coordinator of the prevention of risky behavior were personally involved in the whole process. The student's parents asked them if they could check us more during the breaks, whether the supervision really works and there are no problems. I was sorry because they didn't have a problem with the seeds the whole time and suddenly they attacked us all the time. It took a total of about 14 days. At the parents' request, the principal and the deputy came to check on us during breaks and also looked into the classrooms to see if there were any conflicts. The risk behavior prevention coordinator also discreetly monitored the class the pupil was attending to see if there was any deterioration or any problems. However, after some 14 days, nothing was observed either with the pupil or during breaks in the corridor.

Agreement, Interview, Cooperation with experts

After this short-term monitoring (approx. 14 days) of the whole situation, the student's parents suddenly contacted them by e-mail, saying that he confided in them that he made up the whole situation and that we don't have to deal with it anymore, they didn't give any reason for what happened. So this whole situation was marked as closed, we honestly hadn't noticed even the slightest bullying on the part of the pupil or anyone else until then, and we also knew that the situation with the teacher, who was in charge that day, definitely didn't happen, so it still made sense . Unfortunately, the parents did not apologize to the school management or to us, which left me cold. Since then, there have been no similar problems with the student and he is a calm, conflict-free boy again, so in retrospect we can only speculate what was going on in his head at the time and why he did it... I honestly didn't even find out then... The whole situation I didn't like it at all, because he labeled my colleagues and, in fact, our entire team of teachers as someone who more or less watched it and did nothing, which of course affected me at the time, but it was a small joke... and children can sometimes draw things out and you can't imagine how much harm they can do... I was especially sorry for how the student's parents treated us during the whole situation... in the years we've been teaching there, I know that none of us would do this, and besides, they know most of us very well , because we are local.. Now in retrospect, I think it was not a very good example of how to deal with such a situation. I should have checked on the student more even after it was over and found out why he made it up because then I thought maybe there was some problem in the family and the student wanted to get his parents' attention or something... I honestly don't know but how many times do I think about it now and I keep telling myself that I should have solved it somehow and taken more interest in the student... on top of everything, if he hadn't finally confessed then, I honestly don't even know how it would have been solved and what would have happened ... we should probably have followed a plan more and kept a cool head, this seemed to me in retrospect to be quite unresolved... I didn't perceive it that way at the time, well, I was glad that it was resolved and no one was attacking us, that something was going on such is happening at the first level and we are part of it.

Longterm success

7 let, 2. třída

sport

Lhaní

Mgr. – učitelství pro 1. stupeň ZŠ

26 let

Ve 2. třídě jsem se potýkala s lhaním u jednoho z mých žáků. Se žákem nikdy dříve nebyly žádné problémy, je velmi šikovný, pracovitý a nekonfliktní, ale jednoho dne přišli rodiče, že je jejich syn šikanován. Celá tato situace se tedy začala samozřejmě řešit, a to i s vedením školy a výchovnou poradkyní.

Žák 1. stupně ZŠ, bezproblémový, dobré výsledky ve škole, tichý, přátelský. Starší žák 1. stupně ZŠ, bezkonfliktní, klidný, přátelský, dobrý prospěch, doposud se žákem nebyli žádné problémy.

Žák nám celou situaci detailně popsal, uvedl, že k šikaně docházelo o přestávkách na záchodech a dokonce přesně poukázal na žáka, který mu ubližuje. Žák je odzačátku víceméně zcela bezkonfliktní a hodný, takže jsem nechápala, jak se to mohlo vůbec stát a že jsme si nikdo ničeho nevšimli. Následně žák uvedl, že během jednoho konfliktu byla na chodbě druhá paní učitelka, která měla zrovna dozor a která to viděla. Řekl nám, že mu dokonce utírala mokrou hlavu a zbytek učitelů na to nic neřekl. Celá tato situace se mi upřímně vůbec nelíbila. Všichni jsme se shodli, že k žádné takové události v kabinetu opravdu nedošlo a ničemu takovému bychom nepřihlíželi. Paní učitelka, která měla tehdy dozor, řekla, že nic takového se z její strany určitě nestalo. Samozřejmě jsem rodičům řekla, že celou situaci budeme řešit, že se dle mého názoru tato situace nemohla stát, ale že to neznamená, že nemůže být jejich synu ubližováno a samozřejmě vše zjistíme. Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu a být tu pro ně, protože jsem si říkala, že jsou to přece jenom malé děti a občas si věci trochu domýšlí, a že je pro mě momentálně důležité zjistit, jestli mu opravdu někdo ubližuje. Rodiče však moji pomoc odmítli a oslovili pana ředitele, zda by se tímto případem mohl zabývat on a jiní lidé, protože své kolegy údajně kryju a nevěří mi ani nikomu z nás tady... Že jejich syn by nikdy nelhal. Do celého procesu se tehdy zapojil tuším osobně sám pan ředitel i paní zástupkyně, výchovná poradkyně a také koordinátorka prevence rizikového chování. Rodiče žáka je požádali, zda by více mohli kontrolovat i nás během přestávek, zda dozory opravdu fungují a nedochází k nějakým problémům. Mrzelo mě to, protože semnou za celou dobu neměli problém a najednou nás neustále napadali. Trvalo to dohromady asi 14 dnů. Pan ředitel a paní zástupkyně nás chodili na žádost rodičů kontrolovat o přestávkách a také se během přestávek dívali do tříd, zda někde nedochází ke konfliktům. Paní koordinátorka prevence rizikového chování nenápadně také sledovala třídu, do které chodil žák, aby se podívala, zda u něj nedošlo ke zhoršení či nějakým problémům. Po nějakých 14 dnech však nebylo vůbec nic vypozorováno ani u žáka, ani během přestávek na chodbě.

Po tomto krátkodobém sledování (cca 14 dnů) celé situace se najednou e-mailem ozvali rodiče žáka, že se jim svěřil, že si celou situaci vymyslel a že už se tím nemusíme zabývat, nějaký důvod, co se stalo, neuvedli. Celá tato situace se tedy označila za uzavřenou, upřímně jsme do té doby nezpozorovali ani sebemenší šikanu ze strany žáka či kohokoliv jiného a navíc jsme věděli, že k té situaci s paní učitelkou, která měla ten den dozor, určitě nedošlo, takže to stejně odpovídalo. Rodiče se bohužel neomluvili ani vedení školy, ani nám, což mě zamrzelo. Od té doby už žádné podobné problémy s žákem nenastaly a je to zase klidný bezkonfliktí kluk, takže zpětně můžeme jedině spekulovat, co se mu tehdy odehrálo v hlavě a proč to udělal... Upřímně jsem to pak ani nezjišťovala... Celá ta situace mi nebyla vůbec příjemná, protože označil moji kolegyni a vlastně i celý náš kolektiv učitelů jako někoho, kdo tomu víceméně přihlíželi a nic nedělali, což se mě samozřejmě v ten moment dotklo, ale byl malý žejo... a děti si občas umí věci přikreslit a nedomyslet, jak moc tím mohou ublížit... hlavně mě mrzelo, jak se k nám během celé situace stavěli rodiče žáka... za ty roky co tam učíme vím, že by tohle nikdo z nás neudělal a navíc nás většinu velmi dobře znají, protože jsme místní.. Teď zpětně si myslím, že to nebyl úplně dobrý příklad, jak takovou situaci řešit. Měla jsem žáka více kontrolovat i po tom, co se to uzavřelo a zjistit, proč si to vymyslel, protože jsem si pak říkala, že třeba mohl být nějaký problém v rodině a žák chtěl získat pozornost rodičů nebo něco... upřímně nevím, ale kolikrát si na to teď vzpomenu a furt si říkám, že jsem to měla nějak dořešit a víc se o žáka zajímat... ještě ke všemu, kdyby se tehdy nakonec nepřiznal, upřímně ani vůbec nevím jak by se to pak řešilo a co by bylo... měli jsme asi víc postupovat podle nějakého plánu a zachovat víc chladnou hlavu, tohle mi přišlo zpětně dost nedořešené... tehdy jsem to tak nevnímala no, byla jsem ráda, že se to vyřešilo a nikdo na nás neútočí, že se něco takového na prvním stupni děje a jsme toho součástí.

3

Even after almost ten years of teaching experience, I encountered a completely new situation that enriched my career with a new experience. It's been a few weeks since the start of the new school year, and we're already dealing with a situation that perhaps none of us were prepared for. The world is being swept away by the Covid-19 pandemic, and education, like all other institutions, must go through many changes and adapt to this new reality. A month after the start of school, we are forced to switch to online mode, and both we and the students are unprepared for this whole situation. Since I face significant problems with the quality of the connection during online classes with the cameras on, I am forced to do without supervising the students' activities. This fact makes the quality of teaching more difficult, as sometimes there is a situation where students do not respond when called upon. In moments like this, I don't rely only on audio communication and the microphone, but I immediately write a message in the chat. When a student responds, I know they are really paying attention. In one of the first-year classes where I teach English, there is a student who has very severe problems with hearing loss. I was familiar with the problem, that's why I write messages in the chat automatically with him especially if the quality of the audio connection is not sufficient. However, one day the student stopped responding completely, thus avoiding testing. My approach to testing was such that I always announced it in advance and invited the student in question to a private call so that he would not be under pressure from the rest of the class and have the necessary peace of mind. The student that this situation is about ignored the invitation to a private call and to take the exam, even though he knew about it in advance and was online. After the lesson, I contacted him by email, to which he responded very eloquently and grumpily. In response, he made excuses and showed slightly manipulative behavior. The situation continued in the same vein, he hardly responded in the online classes, after every failed test he complained about its quality and made excuses saying that he knows the given subject matter, so the fault must be on my side. I immediately offered him the possibility of a repair, but it turned out exactly the same, even with the same errors. The student's mother reacted to the poor grades, but consultations with her did not lead to any changes. After the pupils returned to school, the problems with this pupil continued. After consulting with colleagues, I found out that he has similar problems in other subjects as well. It was also found that he often cheated in several subjects during the online classes, as the results of the tests that the student wrote online and those that were written at school were completely different.

The student likes to debate, is fond of politics and has political ambitions. He has no conflicts in the class team. He lives only with his mother, he once told me that if I didn't improve his grade, he would be thrown out of the house, but in conversations with my mother I never caught signs of similar intentions.

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes

The student had a session with the school psychologist, who then told us that he was showing clear signs of manipulative behavior. An interesting fact is that this eloquent and manipulative behavior he displayed in the online world was much weaker in reality. He always dared when communicating by email, but not when talking face to face. Towards the end of the school year, he approached many teachers asking how he could improve his grade, but when he was offered a relevant assignment or test, he completely ignored it and wrote a similar email again a few days later. Therefore, my solution and that of my colleagues was to change the approach in communication. We stopped responding to the student's emails and always approached him only during a personal meeting.

Consequences, Cooperation with experts

Thanks to the fact that I and the other teachers do not respond to the student's manipulative behavior in email communication and directly address him in person, this behavior has slowly but surely stopped and its repetition no longer occurs. The student is still a student at our school, so it is not possible to say with certainty whether similar problems will or will not be repeated, but at the moment everything is fine.

Longterm success

1.ročník

politika

Sluchové postižení

Lhaní,Podvody,Manipulace

Vysokoškolské – titul Mgr., aprobace anglický jazyk

10

I po téměř deseti letech učitelské praxe jsem se setkala s naprosto novou situací, která moji kariéru obohatila o novou zkušenost. Je tomu pár týdnů, co začal nový školní rok, a už se potýkáme se situací, na níž nebyl snad nikdo z nás připraven. Světem zmítá pandemie nemoci Covid-19 a školství, stejně jako všechny ostatní instituce, musí projít mnoha změnami a této nové skutečnosti se přizpůsobit. Měsíc po začátku školy jsme nuceni přejít do online režimu, a jak my, tak i žáci jsou na celou tuto situaci nepřipraveni. Jelikož se během online hodin se zapnutými kamerami potýkám se značnými problémy s kvalitou připojení, jsem nucena obejít se bez dohledu nad činnostmi žáků. Tento fakt ztěžuje kvalitu výuky, neboť občas nastane situace, kdy žáci nereagují, když jsou vyvoláni. V takovýchto chvílích nespoléhám jen na zvukové dorozumívání a na mikrofon, ale ihned píši i zprávu do chatu. Když žák reaguje, vím, že opravdu dává pozor. V jedné ze tříd prvních ročníků, kde vyučuji anglický jazyk, se nachází žák, jenž má velmi silné problémy s nedoslýchavostí. S problémem jsem byla obeznámena, proto obzvlášť u něj zprávy do chatu píši automaticky v případě, že by kvalita zvukového připojení nebyla dostatečná. Žák však jednoho dne přestal reagovat kompletně, vyhýbal se tak i zkoušení. Můj přístup ke zkoušení byl takový, že jsem jej vždy oznámila předem a daného žáka jsem pozvala na soukromý hovor, aby nebyl pod tlakem zbytku třídy a měl potřebný klid. Žák, o kterém je tato situace, pozvání k soukromému hovoru a ke zkoušení ignoroval i přesto, že o něm věděl předem a byl online. Po skončení hodiny jsem jej kontaktovala emailem, na který reagoval velmi výmluvně a nevrle. V odpovědi se vymlouval a vykazoval lehce manipulační známky chování. Situace pokračovala ve stejném duchu, v online hodinách téměř nereagoval, po každém nepodařeném testu si stěžoval na jeho kvalitu a vymlouval se s tím, že dané učivo přeci umí, tak že chyba musí být na mé straně. Obratem jsem mu nabídla možnost opravy, která ale dopadla naprosto stejně, dokonce se stejnými chybami. Na špatné známky reagovala žákova matka, konzultace s ní však nevedly k žádným změnám. Po návratu žáků do škol problémy s tímto žákem pokračovaly. Po konzultaci s kolegy jsem zjistila, že podobné problémy má i v ostatních předmětech. Také se zjistilo, že v několika předmětech během online výuky mnohdy podváděl, neboť výsledky testů, které žák psal online, a těch, které se psali ve škole, byly naprosto odlišné.

Žák rád diskutuje, má zálibu v politice a nosí v sobě politické ambice. V kolektivu třídy žádné konflikty nemá. Žije pouze s matkou, jednou mi řekl, že pokud mu nezlepším známku, tak bude vyhozen z domu, ale v rozhovorech s matkou jsem známky podobných úmyslů nikdy nezachytila.

Žák měl sezení se školní psycholožkou, která nám poté sdělila, že vykazuje jasné známky manipulačního chování. Zajímavý fakt je, že toto výmluvné a manipulační chování, které vykazoval v online světě, bylo v realitě velmi slabší. Při emailové komunikaci si vždy troufl, ale při hovoru z očí do očí ne. Ke konci školního roku oslovoval mnohé učitele s dotazem, jak by si mohl zlepšit známku, avšak když mu byla nabídnuta příslušná práce či přezkoušení, naprosto ji ignoroval a podobný email psal o několik dní znovu. Mým řešením i řešením kolegů proto byla změna přístupu v komunikaci. Přestali jsme reagovat na žákovi emaily a vždy jej oslovili až při osobním setkání.

Díky tomu, že já i ostatní učitelé na žákovo manipulační chování v emailové komunikaci nereagujeme a rovnou jej oslovujeme osobně, toto chování pomalu ale jistě ustalo a k jeho opakování již nedochází. Žák je stále studentem naší školy, proto nelze s jistotou říci, zdali se podobné problémy budou či nebudou opakovat, ale v této chvíli je vše v pořádku.

3

A student with ADHD, he had a paper from the pedagogical-psychological counseling center for this, his behavior was such that he always drew attention to himself, he always had to move, he always talked, he also bothered the students, so it was difficult to teach in that class so that the children would pay attention , and they listened to me, and they didn't look at the boy who was always jumping around and making something up.

Diagnosis, Nonverbal disruption of lessons, Not attending to teaching/Inattention to teaching, Verbal disruption of lessons

So I came up with the idea of giving him a squeeze balloon, because he needed something to occupy himself and he still needed some movement, to get a little energy out of himself all the time, and it worked.

Support

After a while, it took about a few months, when he squeezed it for a while, with the balloon, then put it away, and then he calmed down and it was no longer needed at all, and somehow it more or less died down and the situation was resolved. The biggest problem was that I sometimes forgot to bring him the balloon, but it wasn't often. Maybe we also needed to get used to each other and know about others, what we can expect from each other, and so on.

Longterm success

6. třída

Komiksy, počítačové hry

ADHD

Mgr., AJ

16

Žák s ADHD, měl na to papír z pedagogicko-psychologické poradny, projevy byly takový, že pořád na sebe upoutával pozornost, pořád se musel hýbat, pořád mluvil, obtěžoval aji žáky, takže bylo složitý tam vyučovat v té třídě, aby děcka dávali pozor, a poslouchali mě, a nedívali se na toho kluka, který tam pořád skákal a něco vymýšlel.

solution

Tak jsem vymyslel, že mu dám mačkací balonek, protože potřeboval nějak zabavit a pořád potřeboval nějakej pohyb, trošku ze sebe dostat tu energii neustále, a ono to zabralo.

Po čase, trvalo to asi pár měsíců, kdy chvilku s tím mačkal, s tím balonkem, pak to odložil, a pak se zklidnil a už to nebylo potřeba vůbec, a tak nějak to víceméně vyšumělo a vyřešilo se to ta situace. Největší problém byl akorát to, že jsem mu ten balonek občas zapomněl donést, ale to nebylo často. Možná jsme si taky potřebovali na sebe zvyknout a vědět o druhým, co od sebe můžeme očekávat, a tak.

3

The aggressor got mad at the popular athlete in the class. She gradually began to hide things such as a pencil case or notebooks. The athlete did not understand what was happening for a long time. She put it down to her inattention, but when it didn't stop, it made her quite nervous. She began to suspect classmates of intentional thefts, and the climax of everything was the last week before graduation, when, like every year, the high school track and field games were held, where she was supposed to represent the school. The aggressor decided to hide her sports outfit in the cleaning lady's locker in the school toilets. Nothing came of the athletic records, because the robbed athlete started running around the school like crazy to find her outfit. In the afternoon, the cleaning lady went to refill the toilet paper and was still looking for replacement refills for the paper towel dispensers in the cupboard and discovered the missing outfit.

The aggressor was a chubby young lady who had completely different hobbies than her classmates, who were friendly towards her. Her classmates wanted to be friends with her, invited her to play sports and encouraged her to eat healthy. The girl could not appreciate the friendliness of her classmates and instead complained about their hobbies of healthy food and sports. One of them (the victim) was no longer amused and told her to go stuff herself.

Lying and cheating, Bullying

The aggressor was in a rather difficult position because she was troubled by a personal problem that she did not know how to deal with. For that reason, the pedagogical council approved the proposal of a preventionist after reprimanding the school director, because she behaved badly, but at the same time, professional psychological help was offered at a meeting with the parents and the aggressor herself, which the family used.

(Disciplinary) Punishments, Working with the collective, Cooperation with experts

Over time, the girl set up a better lifestyle, and in a few months, with the generous help of the class teacher and the guidance counselor, even the relations between the girls straightened out, who understood that maybe it required even more patience and listening.

Longterm success

15 let, 9. třída

ADHD,Psychiatrická diagnóza

VŠ – biologie, chemie

26

Agresorka se naštvala na oblíbenou sportovkyni ve třídě. Začala ji postupně schovávat věci jako penál, či sešity. Sportovkyně dlouho nechápala, co se děje. Přičítala to své nepozornosti, ale když to neustávalo, byla už z toho značně nervózní. Začala podezřívat spolužáky z úmyslných krádeží a vrcholem všeho byl poslední předmaturitní týden, kdy se, jako každý rok, konaly středoškolské hry v atletice, kde měla reprezentovat školu. Agresorka se rozhodla schovat její sportovní úbor do skříňky paní uklízečky na školních toaletách. Z atletických rekordů nic nebylo, neboť okradená sportovkyně začala šíleně běhat po škole s cílem najít svůj úbor. Odpoledne šla paní uklízečka zrovna doplňovat toaletní papíry a ve skříňce ještě hledala náhradní náplně do zásobníků na papírové ručníky a objevila právě ztracený úbor.

Agresorem byl baculatá slečna, která měla zcela jiné záliby než její spolužačky, které k ní byli vstřícné. Spolužačky se s ní chtěli kamarádit, zvaly ji sportovat a pobízely jí ke zdravé stravě. Vstřícnost svých spolužaček dívka nedokázala ocenit a místo toho si stěžovala na jejich záliby zdravá strava, sport. To jedné z nich (oběti) už nebavilo a řekla jí, ať se jde vycpat.

Agresorka byla v poměrně složité pozici, protože ji trápil osobní problém, s nímž si nevěděla rady. Z toho důvodu byl na pedagogické radě schválen návrh preventistky na důtku ředitele školy, protože se špatně zachovala, ale zároveň byla na schůzce s rodiči a samotnou agresorkou nabídnuta odborná psychologická pomoc, které rodina využila.

Dívka si časem nastavila lepší životosprávu a za pár měsíců se za vydatné pomoci třídní profesorky a výchovné poradkyně narovnaly i vztahy mezi děvčaty, která pochopila, že to možná chtělo ještě více trpělivosti a naslouchání.

3

The situation is actually quite typical for the school environment, namely bullying. We have one bully and one bullied student here. The whole situation started to manifest itself when I was only in my second or third year at school. So, of course, I had no experience with a similar thing. They told us something about it at the nursery school, but the reality is sometimes different. At first it started so inconspicuously that the bullied person was walking down the hall and the bully tripped over his legs or walked towards him and as if bumped into him by mistake. When it happened a few times, I thought they were probably just taking a nap and it was nothing serious. As soon as such and other similar things started to happen periodically, it seemed quite suspicious to me.

The bully is quite an extrovert. He likes to draw attention to himself and is happy to be the center of attention. Somewhat arrogant and haughty. In addition, he likes to play computer games and go do some martial arts. Being bullied is basically the exact opposite. He is more of an introvert and doesn't like meeting new people very much, so he doesn't really have any friends in class. But he likes to read or attend ceramics classes here at school. A very clever and hard-working student.

Bullying

One day I caught the bully and asked him if what he was doing was normal. And he that it's nothing, that they're just having fun together like this and that it doesn't bother the bullied. Then it stopped for a while. But it was only for less than two weeks. Then everything came back again and to an even greater extent. He started taking his snacks or yelling some pretty profanity at him across the hall. So I couldn't take it anymore and went with him to the director. We discussed it with him here, and when asked why he does it at all, he said that he just enjoys it. And when we tried to describe to him how he would feel in the place of the bullied, he replied that he is stronger and better, so such a thing would never happen to him. In the end, we had to call his mother at school. It then turned out that he, in turn, told his mother that the bully was provoking him, and that's why he was defending himself in this way. In the end, we warned him that if something similar happens again, he will face disciplinary action. As a result, the bully apologized for his behavior, so we thought it was settled.

(Disciplinary) Punishments, Interview, Cooperation with experts

After we resolved this issue with him in the director's office, it was quiet for a few days. But then came the real shock. The bullied person came to school about a week later and was beaten up. One student then told me that she saw the bully hurting the bullied. So we called the bully back to the director. And despite all our warnings and warnings, he actually didn't stop. Well, we ended up expelling him from school. About a year later, I learned that she was attending a private gym in another city. But to summarize, I see this experience as negative, which unfortunately turned out badly for the bullied. I'm sorry that it ended up like this, but there was nothing more that could be done. On the other hand, since then, I have not experienced a similar situation that would be this extreme, and I hope that I will never have to deal with anything like that again.

Failure

16 let, 9. třída ZŠ

PC hry, sport

Mgr., ČJ, DE a OV

12

Situace je vlastně celkem typická pro školní prostředí, a to šikanu. Máme tady jednoho šikanátora a jednoho šikanovaného žáka. Celá situace se začala projevovat, když jsem byla na škole teprve druhý nebo třetí rok. Takže jsem s podobnou věcí samozřejmě ještě neměla zkušenosti. Na vejšce nám o tom sice něco říkali, ale realita je pak občas jiná. Začínalo to nejdřív tak nenápadně, že šikanovaný šel po chodbě a šikanátor mu třeba podrazil nohy nebo šel proti němu a jako by omylem do něj vrazil. Když se to stalo párkrát, tak jsem si říkala, že se asi jen požďuchují a není to nic vážného. Jakmile se takové a jiné podobné věci začaly dít periodicky, tak už mně to přišlo docela podezřelý.

Šikanátor je docela extrovert. Rád na sebe upoutává pozornost a je rád, když je ve středu pozornosti. Do jisté míry arogantní a povýšený. Kromě toho rád hraje počítačové hry a chodí dělat nějaký bojový sport. Šikanovaný je pak v podstatě přesný opak. Je spíše introvert a nerad se moc seznamuje s novými lidmi, proto ani nemá ve třídě vyloženě nějaké kamarády. Rád si ale čte nebo chodí na kurzy keramiky tady ve škole. Velmi šikovný a snaživý žák.

Jednoho dne jsem si šikanátora odchytla a ptala jsem se, jestli mu přijde normální, co dělá. A on, že to nic není, že se jen spolu takhle baví a že to šikanovanému nevadí. Pak to teda na nějakou dobu ustalo. Bylo to ale jen na necelé dva týdny. Potom se všechno zase vrátilo a v ještě větší míře. Začal mu brát svačiny nebo na něj pokřikoval přes celou chodbu docela vulgární výrazy. Tak už jsem to nevydržela a šla jsem s ním k ředitelovi. Zde jsme to s ním probírali a na otázku, proč to vůbec dělá, tak říkal, že ho to prostě baví. A když jsme se snažili mu popsat, jak by se cítil on na místě šikanovaného, tak odpovídal, že on je silnější a lepší, takže by se mu taková věc nikdy nestala. Nakonec jsme teda museli do školy zavolat jeho maminku. Ukázalo se pak, že on zase mamince namluvil, že ho šikanovaný provokuje, a proto se jen takto brání. Na závěr jsme ho varovali, že pokud se něco podobného bude opakovat, tak bude mít za to kázeňský postih. Ve výsledku se šikanátor za svoje chování omluvil, takže jsme mysleli, že to je vyřešené.

Poté co jsme s ním tuto záležitost v ředitelně vyřešili, tak byl pár dní klid. Jenomže potom přišel opravdu šok. Šikanovaný asi o týden později došel do školy a byl celý domlácený. Jedna žákyně mi pak řekla, že viděla, jak šikanátor ubližuje šikanovanému. Takže jsme si šikanátora zavolali opět k ředitelovi. A i přes všechna naše varování a upozornění s tím vlastně nepřestal. No nakonec jsme ho vyloučili ze školy. Asi o rok později jsem se dozvěděla, že navštěvuje nějaký soukromý gympl v jiném městě. Ale abych to shrnula, tak tuto zkušenost vnímám jako negativní, která bohužel dopadla špatně pro šikanovaného. Mrzí mě, že to nakonec takto dopadlo, ale nedalo se už nic dělat. Zas na druhou stranu od té doby jsem podobnou situaci, která by byla takhle extrémní, nezažila a doufám, že se už nikdy ani s ničím takovým potýkat nebudu.

3

We worked with fourth-grade students in a distant town 66 km from our school, we came for two days, Thursday and Friday. The boy in question happened to work together with my son. It was he who told me that the principal of the school had declared a principal's leave for Friday due to some electrical re-installation. Simply, the school was without power and so it was time off. I point out that we are talking about a school that was over sixty kilometers away. Such a distance is not an obstacle for the youth today, and as soon as the boy learned this, he came to me with the decision to go home. He was there in his car. At the age of eighteen, he already had a driver's license and drove there alone at his own risk, with the knowledge of his parents. He said hello and went to the car. I stopped him at that speed and tried to tell him lightly that we have electricity here. He replied that he was on director's leave and that he would go home. I tried to explain to him that this does not apply to us and whether he does not mind that his classmates will work for him. He just shrugged and repeated that he didn't care, he didn't care and that he was going home anyway. As I was leaving, I told him to think carefully about what he was doing, that I wouldn't argue with him. Everything happened very quickly. While he was on his way, I called the school principal to ask what was going on. It wasn't his first offense. He immediately called his mother and seems to have followed them to the business. That ended it for me for a while. My son arrived in a few hours, if I know about it. The boy was coming back. From this I concluded that his parents must have spoken to him. The next day, of course, his classmates laughed at him, his pride sank to freezing point. However, it was a very short lesson. He was nice for a while, if I don't count his arrogant remarks. A few days after that, the CEO of the company occasionally interviewed my students. He invited everyone separately and asked specific questions that his secretary wrote down. I was in production at the time and the director came to me asking if I could step aside so the others wouldn't hear us. He began: 'Please, what kind of young person is this?' I tried to give him a brief answer that he is our problematic student who is very difficult to deal with. He revealed to me that he asked him if he could imagine staying in the company in any particular position. It is said that he laughed at him, that certainly not, that for such money in life and similar remarks in front of the highest authority of the company.

From day one, it was evidently clear that the boy was set up differently from the others. He was brought up in a well-off family. Since the boy demanded when he wanted and how much he wanted, it was very well known, there was no chance to motivate him for a financial reward. He was the only one who stood out from the group. The others were friendly to each other and helped each other. He always treated them, and really every day, condescendingly, arrogantly and without respect. The same was true of communication with teachers. At practice he was still hiding, drinking coffee and hardly cooperating. Outside of school, he allegedly visited slot machines and played poker. He never stayed overtime. It was very difficult to motivate him to work. Classmates built a gym in their spare time. They painted, plastered in old warehouses. They also had a financial reward for practice. He didn't lift a finger and of course, when it came to breaking bread, he wanted to practice there. It wasn't just us, colleagues, who had a problem with him, but we noticed how annoyed his classmates were as well. After several conversations with the parents, we found out that he is not completely manageable at home, and certainly not by his mother. She solved it with us herself, how hopeless she felt.

Violation of classroom/school rules, Attendance problems, Verbal aggression

The headmaster was understandably upset because he had invested unnecessary money in such an arrogant pupil. Already during that conversation he said to me: 'It will be best if you don't bring this boy here to me anymore.' Right after that I called our school director and we solved the whole thing by transferring him to another practice that wasn't even financially evaluated, but he basically didn't care. It was a relatively quick solution, I was no longer in charge of him after that, it was finished for me.

Transfer of student, Cooperation with experts

In fact, he worked the rest of his fourth year at another company and then successfully graduated from school. How he is doing in life, whether he has come to appreciate money and work, I have no idea. The step, thanks to which he no longer worked in a specific company, of course helped the company as well, but mainly his classmates. However, I'm not sure that moving to a different location has solved his problematic behavior in any way.

Longterm success

18 , štvrtý ročník SŠ

hokej

Lhaní,Podvody,Arogance,Agrese,Disrespekt

Stredoškoslké- DPŠ

Celkem 39 – z toho škola 9

Pracovali jsme se žáky čtvrtého ročníku ve vzdáleném městě 66 km od naší školy, docházeli jsme na dva dny, čtvrtek a pátek. Chlapec, o kterém bude řeč, pracoval náhodou společně s mým synem. Právě on mi prozradil, že ředitel školy vyhlásil na pátek ředitelské volno kvůli nějaké reinstalaci elektrického vedení. Jednoduše škola byla bez proudu a tak bylo volno. Upozorňuji, že mluvíme o škole, která byla vzdálená přes šedesát kilometrů. Taková vzdálenost dnes pro mládež není překážkou, a jakmile se to chlapec dozvěděl, přišel za mnou s rozhodnutím, že pojede domů. Byl tam svým autem. V osmnácti letech už měl řidičský průkaz a na vlastní riziko s vědomím rodičů tam jezdil sám. Pozdravil a šel k autu. V té rychlosti jsem ho zastavil a snažil se mu lehce říct, že my tady elektřinu máme. Odpověděl mi, že má ředitelské volno a že pojede domů. Snažil jsem se mu vysvětlit, že to pro nás neplatí a zda mu nevadí, že za něj budou pracovat spolužáci. On jen pokrčil rameny a opakoval, že mu to je jedno, nezajímá ho to a že pojede domů tak jako tak. Při odchodu jsem mu řekl, ať si dobře rozmyslí, co dělá, že se s ním nebudu přetahovat. Vše se událo velmi rychle. Už když byl na cestě, volal jsem řediteli školy, abych se zeptal, co s tím. Nebyl to jeho první přestupek. Ihned volal jeho matce a zdá se, že šel za nimi do podniku. Tím to pro mě na chvíli skončilo. Za pár hodin přišel syn, jestli už o tom vím. Chlapec se vracel zpět. Z toho jsem usoudil, že mu asi rodiče promluvili do duše. Druhý den se mu samozřejmě spolužáci smáli, jeho pýcha klesla na bod mrazu. Bylo to však velmi krátké ponaučení. Chvíli byl hodný, pokud nepočítám jeho arogantní poznámky. Pár dní na to generální ředitel podniku dělal občas pohovor s mými žáky. Každého si pozval zvlášť a ptal se konkrétních otázek, které zapisovala jeho sekretářka. V té době jsem byl ve výrobě a přišel za mnou ředitel, jestli bych nemohl jít stranou, aby nás ostatní neslyšeli. Začal: 'Prosím vás, co je to za mladého člověka?' Snažil jsem se mu stručně odpovědět, že je to náš problematický žák, s kterým se jedná velmi těžko. Prozradil mi, že se ho ptal, zda si dokáže představit zůstat v podniku na nějaké konkrétní pozici. Prý se mu vysmál, že určitě ne, že za takové peníze v životě a podobné poznámky před nejvyšší autoritou podniku.

Od prvního dne bylo evidentně jasné, že je chlapec nastavený jinak než ostatní. Byl vychováván v dobře finančně zajištěné rodině. Jelikož si chlapec vyžádal, kdy chtěl a kolik chtěl, to bylo velmi známé, nemělo šanci ho motivovat k finanční odměně. On jediný z kolektivu vyčníval. Ostatní se chovali k sobě kamarádsky a pomáhali si. On se k nim choval vždy a to opravdu den co den, povýšeně, arogantně a bez respektu. Totéž platilo o komunikaci s učiteli. Na praxi se stále schovával, pil kávu a téměř nespolupracoval. Mimo školu prý navštěvoval herny-automaty a hrál poker. Nezůstal ani jednou na přesčas. Bylo velmi těžké ho motivovat k práci. Spolužáci si ve svém volném čase budovali posilovnu. Malovali, omítali ve starých skladech. Měli za to i finanční odměnu k praxi. On nepomohl ani prstem a samozřejmě, když přišlo na lámání chleba, chtěl tam cvičit. Neměli jsme s ním problém jen my, kolegové, ale všimli jsme si, jak jsou z něj otrávení i spolužáci. Po několika rozhovorech s rodiči jsme zjistili, že ani doma není úplně zvládnutelný a už vůbec ne jeho matkou. Ta to s námi sama řešila, jak se cítí beznadějně.

Ředitel byl pochopitelně rozčílený, protože investoval zbytečné peníze do tak arogantního žáka. Už během toho rozhovoru mi řekl: 'Bude nejlepší, když mi sem toho chlapce už nepřivedete.' Hned po tom jsem volal našemu řediteli školy a celé jsme to vyřešili tak, že byl přesunutý na jinou praxi, která ani nebyla finančně hodnocená, ale to mu bylo v podstatě jedno. Bylo to poměrně rychlé řešení, já už jsem ho potom na starosti neměl, pro mě to bylo ukončené.

Ve skutečnosti zbytek čtvrtého ročníku odpracoval v jiném podniku a poté úspěšně školu ukončil. Jak se mu v životě daří, zda dospěl k hodnotě peněz a práce, netuším. Krok, díky kterému už v konkrétním podniku nepracoval, samozřejmě pomohl i podniku, ale hlavně spolužákům. Nejsem si však jistý, zda přesun na jiné místo nějak vyřešil jeho problematické chování.

3

Student T. physically attacked his classmate during a long break. A colleague who was in charge of the corridor was the first to hear about the situation and immediately informed me. We took the attacked student, who had a visible red spot on his neck after the attack, from the classroom to the office, where he described to us exactly what happened. I immediately contacted his mother, who picked up the student in about 10 minutes and took him to the doctor. Meanwhile, T. was waiting in the classroom under the supervision of a colleague. The whole time he sat in his seat as if nothing had happened. When I asked him why he attacked a classmate, he said he didn't know. His grandmother came to get him in about 15 minutes. After they both left, I started to find out what exactly happened in the class. I asked different students one after the other and their statements coincided. The student took a chair to the back of the classroom and wanted to kick it. A classmate pushed his chair away, so the student attacked him - first he punched him, then he pushed him to the ground and started hitting him in the chest. When the classmate tried to get up, the student grabbed him by the neck and started yanking him.

Even before the attack, T. had a problem with controlling his emotions and was prone to aggression. So we made an appointment with a special psychologist in the fall. The student spoke openly with her and seemed sincere. He said he has an older brother who beats him for no reason. Although he lives with his mother, he visits his father, who lives in Russia, during the holidays. It is said that his ears often hurt because he had an accident with firecrackers, and his bones also hurt because he had a lot of fractures. The pupil was alone at the meeting with the psychologist, so I arranged another meeting with his mother and older brother, which the pupil did not attend. My mother told me that the student does go to see his father, but he lives in a nearby town, not in Russia. He also never had an injured ear and never broke anything. The brother claimed that it was the student himself who started the fights and he was just defending himself. We advised the mother to spend more time with the pupil and to seek further professional help, for which we gave her contacts.

Physical aggression, Violation of classroom/school rules

Immediately after the attack, we contacted the psychologist, whom the student has been seeing since November, and agreed on further cooperation. We also sent the mother to see a pediatrician. During January and February, the hands-on intervention program took place in the classroom. During the holidays, the pupil spent two weeks in a child psychiatry facility. He was diagnosed with a speech disorder (98.5 stutter) that made communication difficult, and as a result he developed various defense mechanisms.

Working with the collective, Interview, Cooperation with experts

The attack took place when the student was in the 4th grade, now he is in the 7th grade. He still tends to be aggressive, but the situation has definitely improved. The student regularly goes to psychiatry and to the clinic of clinical psychology, and is also medicated according to the doctor's recommendation. The other students in the class know the student's problems and know how to communicate with him properly. When a problematic situation arises, in the absence of the student, the class teacher discusses everything with them, but then he does not return to the situation together with the student. In addition, there is always a community circle once a month.

Longterm success

4

sport, kreslení

Koktavost

Emoční labilita

vysokoškolské magisterské, obor chemie

17

Žák T. o velké přestávce fyzicky napadl svého spolužáka. Kolegyně, která měla na chodbě dozor, se o situaci dozvěděla jako první a ihned mě informovala. Napadeného žáka, který měl po útoku na krku viditelnou červenou skvrnu, jsme odvedli ze třídy do kabinetu, kde nám popsal, co přesně se stalo. Okamžitě jsem kontaktovala jeho matku, která si žáka asi za 10 minut vyzvedla a odvedla ho k doktorovi. T. mezitím čekal ve třídě pod dohledem kolegyně. Celou dobu seděl na svém místě, jako by se nic nestalo. Když jsem se ho zeptala, proč zaútočil na spolužáka, tak řekl, že neví. Jeho babička si pro něj přišla asi za 15 minut. Když oba odešli, začala jsem zjišťovat, co přesně se ve třídě stalo. Ptala jsem se postupně různých žáků a jejich výpovědi se shodovaly. Žák si do zadní části třídy odnesl židli a chtěl do ní kopat. Spolužák mu židli odsunul, a tak na něj žák zaútočil – nejdřív mu dal pěstí, pak ho svalil na zem a začal ho bít hrudníku. Když se spolužák pokoušel zvednout, chytil ho žák za krk a začal s ním trhat.

Už před útokem měl T. problém s ovládáním svých emocí a měl sklony k agresivitě. Takže na podzim jsme domluvili schůzku se speciální psycholožkou. Žák s ní mluvil otevřeně a působil upřímně. Říkal, že má staršího bratra, který ho bezdůvodně bije. Bydlí sice s matkou, ale otce, který žije v Rusku, o prázdninách navštěvuje. Často ho prý bolí uši, protože měl úraz s petardami, a taky kosti, protože měl dost zlomenin. Na schůzce s psycholožkou byl žák sám, takže jsem si pak s jeho matkou a starším bratrem domluvila další schůzku, které se žák už neúčastnil. Matka mi řekla, že za otcem žák sice jezdí, ale bydlí v nedalekém městě, ne v Rusku. Taky nikdy neměl zraněné uši a nikdy si nic nezlomil. Bratr tvrdil, že bitky vyvolává sám žák a on se jenom brání. Matce jsme doporučili, aby trávila s žákem více času, a aby vyhledala další odbornou pomoc, na kterou jsme jí dali kontakty.

Hned po útoku jsme zkontaktovali psychologa, ke kterému žák už od listopadu chodí, a domluvili se na další spolupráci. Taky jsme matku poslali za dětským pediatrem. Během ledna a února ve třídě probíhal intervenční program Podané ruce. O prázdninách strávil žák dva týdny na dětské psychiatrii v zařízení. Byla mu diagnostikována porucha řeči (98.5 koktavost), která mu komplikovala komunikaci, a v důsledku toho si vybudoval různé obrané mechanismy.

K útoku došlo, když byl žák ve 4. třídě, dnes už chodí do 7. třídy. Pořád má sklony k agresivitě, ale situace se rozhodně zlepšila. Žák pravidelně chodí na psychiatrii a do ordinace klinické psychologie, taky je podle doporučení doktora medikován. Ostatní žáci ve třídě znají žákovi problémy a vědí, jak s ním správně komunikovat. Když nastane problémová situace, v nepřítomnosti žáka s nimi třídní učitel všechno rozebere, ale pak se už se společně s žákem k situace nevrací. Navíc vždycky jednou měsíčně probíhá komunitní kruh.

3

The student did not participate in classes, refused to complete assignments and participate in group work. He often left class to go to the bathroom and did not return for the rest of the class. He did not enjoy the classes and had no motivation to learn new things. He did not disturb others, but refused to participate in any project.

The student is able to devote a lot of work, effort and attention to the work he enjoys. He likes to restore antique clocks and has been doing it for a long time and excels at it. It is his only and strongest hobby. Not a single subject is devoted to his interests, and for that reason he has no need or motivation to participate in class activities. His classmates had no influence on his situation.

Not attending to teaching/Inattention to teaching

The guide always treated the student in a respectful way and gave him possible teaching alternatives that would be fun for him and integrate him into the group. The student repeatedly rejected or accepted alternatives and then did not perform the agreed work. He repeatedly made excuses and invented reasons why he couldn't participate in classes or why he didn't complete assigned tasks.

Agreement, Support

No change took place. The student continues to have individual conversations with guides and repeatedly does not participate in teaching and learning.

Failure

12

Restaurovaní starožitných hodin.

PAS – porucha autistického spektra,Autismus,Atypický autismus,Dětský autismus,Lehká forma autismu,Porucha autistického spektra

Lhaní

Mgr

6. rok

Žák se neúčastnil výuky, odmítal plnit úkoly a zapojovat se do skupinových prací. Často odcházel z výuky na toaletu a po zbytek hodiny se nevrátil. Hodiny ho nebavily a neměl motivaci se novým věcem učit. Nevyrušoval ostatní, ale odmítal se účastnit jakéhokoliv projektu.

Žák je schopný věnovat práci, která ho baví, mnoho práce, úsilí a pozornosti. Rád restauruje starožitné hodiny a věnuje se tomu dlouhodobě a exceluje v tom. Je to jeho jediný a nejsilnější koníček. Ani jeden předmět se nevěnuje jeho zájmům a z toho důvodu nemá potřebu ani motivaci se podílet na aktivitách v hodinách. Spolužáci neměli na jeho situaci vliv.

Průvodce se k žákovi choval vždy respektujícím způsobem a dával mu možné alternativy výuky, která by ho bavila a začlenila ho do skupiny. Žák alternativy opakovaně odmítal nebo přijal a poté neprovedl dohodnutou práci. Opakovaně se vymlouval a vymýšlel důvody, proč se nemohl výuky účastnit, nebo proč nevypracoval zadané úkoly.

Žádná změna se neuskutečnila. Žák má individuální rozhovory s průvodci i nadále a opakovaně se neúčastní výuky a učení.

3

Unfortunately, the pupil's problematic behavior often repeated itself, so I don't know which situation to choose exactly. It was round and round. She didn't bring gadgets, didn't do homework, etc. During the online classes, she didn't join the classes at all because the family doesn't have a computer and the parents refused to borrow a backup laptop from the school. When we returned to school after the distance learning, I found out that he doesn't know some letters at all, he can't write or read them. She couldn't even count basic examples. Once I was correcting notebooks and you could see from 'her' writing that she didn't write it, but that someone wrote it for her. When I asked her who wrote it, she lied to me and said she wrote it. I asked her about it several times during the day, I told her that I could tell by the handwriting that it wasn't hers. So she finally admitted that her sister had written it.

The student has no diagnosis, only a tendency to cheat and lie. They make up stories that take place at home. She makes excuses for not having homework. She did not work in class without the help of an assistant because she relied on her to help her with everything and to have someone do it for her.

Lying and cheating, Failure to meet school obligations/unpreparedness for classes, Attendance problems

I discussed her behavior several times with her parents, especially her mother. Unfortunately, communication with her was not very easy, as she often did not answer me. As her problematic behavior was repeated and the pupil did not achieve very well at school and was lagging behind the others in the curriculum, I suggested repeating the grade. This was rejected by the father, and therefore the pupil had to undergo a commission examination.

Consequences, Interview