jurasova/newscrawl_enhanced_gender_balance

text stringlengths 0 61.1k
Prací návod bude prostě až na výjimky vždycky z nějaké protivné, tvrdé a nepříjemné matérie.
A zas - dá se to urvat.
Při tomhle postupu většinou i s kusem toho, co jste si za těžké peníze koupili.
Dá se to ustřihnout, když najdete ty nůžky.
Ale pozor!
Skoro vždycky to ustřihnete tak, že tam zůstane mikromilimetr, nanometr cedulky, což řeže a škrábe asi milionkrát víc než původní teroristická cedule.
Když se to snažím odpárat, většinou mi pak na boku vzniká neplánovaná a ne příliš praktická díra.
Ve skříni mám tedy teď spoustu košil a trik s drobnou dírkou za krkem a bez pokynů na praní, sušení a žehlení.
Pokud si myslíte, že tohle je konec, tak není.
I když nakrásně odpářete, ustřihnete a upálíte všechny cedule, co jich je v tom textilu našitých, zkuste si ho někdy nechat vyprat nebo dát do čistírny.
Přesně tam vás totiž někdy návod na praní pošle a tam také přichází vrcholné číslo: na tu škrábavou ceduli vám sešívačkou přišijí číslo zakázky, nebo co to je.
Vyperou, vyžehlí a to papírové čísílko přiheftnuté kovovou svorkou tam potutelně nechají.
Když požádáte, aby ji sami dali pryč, s pohledem sadisty vzrušeného trpící obětí jenom řeknou: "My sme tady čistírna, tohle ať vám vodpáře ňáká vaše hospodyňka."
A je to.
Dá se to urvat.
Dá se to zapálit.
A dá se to taky nehtíčkem ohnout napravo, pak nalevo a zbavit se toho.
Ale je to strašné utrpení a nepochopitelná, nespravedlivá buzerace.
Musí to být určitě nějaká teroristicko-sadistická organizace, která vlastní výrobny značkových cedulí, umělohmotných cancourů s pokyny na praní a nakonec i ty čistírny.
Sledují nás a perverzně se baví.
Jinak si nedokážu postup všech těch značkových módních domů vysvětlit.
Možná jsem zatím jediný, kdo ten cedulkářsko-čistírenský komplot prohlédl.
Doktore Chocholoušku, opravdu jsem jediný na světě, kdo cedulkovou neurózou trpí?
Anebo jsou tam venku další pacienti?


20090210
Vyjít si do společnosti i s malým dítětem, a přitom vypadat elegantně?
S kabelkou značky Dadadoo to jde.
Není to neforemný vak, od pohledu určený k pověšení na kočárek, a přitom se do ní vejde vše, co by mohl kojenec nebo batole potřebovat: plenky, hračky, náhradní oblečení, jídlo či pití.
A k tomu také všechny ostatní nezbytnosti.
Jsou funkční a zároveň nápadité a barevné, nikdo se za ně rozhodně nemusí stydět.
K dostání: v obchodech Anna & Viktorie
Cena: od 1090 Kč


20090210
Lékaři chtěli dívku odpojit od přístrojů, ale ona jim náhle zamávala
Zázraky se dějí.
Po téměř dvaceti minutých strávených pod vodou byla holčička z Londýna jen bezvládné tělíčko.
Nikdo jí nedával šanci, jen rodiče věřili, že snad je nějaká naděje.
Loni v 1. září spadla dvouletá Oluchi Nwaubaniová z Londýna do bazénu u jednoho z domků v Bromley v hrabství Kent.
Dvě její starší sestry si všimli, že s nimi není, až po čtvrt hodině.
Běžely ji hledat a záhy objevily její bezvládné tělo pod vodou.
Když se malou Oluchi podařilo vytáhnout, zdála se bez života.
Téměř dvacet minut pod vodou je zhruba dvakrát delší doba, po kterou lidské srdce dokáže bít bez přísunu kyslíku.
A na to, aby bez kyslíku začal nevratně odumírat mozek, stačí jen třetina toho času.
Dvě procenta na přežití
Když přijeli záchránáři, zjistili, že holčičce slabě tluče srdce.
Nedařilo se jim však obnovit její dýchání.
Vrtulník ji vzápětí dopravil do londýnské Královské nemocnice.
Tam se její otec Junior Nwaubani záhy dozvěděl zdrcující zprávu: "Vaši dceři dáváme tak dvě procenta na přežití.
Zapojili jsme ji na přístroje, ale pokud do šesti hodin nezačne sama dýchat, s největší pravděpodobností zemře.
Po šesti hodinách se dívčin stav nezměnil a lékaři začali vážně uvažovat o tom, že ji od přístrojů odpojí.
"Požádali jsme je, aby ještě počkali," vzpomíná její otec."Vyhověli nám, ale stav naší dcery se neměnil.
Lékaři nám dávali najevo, že je to beznadějné.
A pak, po třech dnech najednou Oluchi začala dýchat.
Čtěte také příběh ženy, kterou lékaři od přístrojů odpojili
Rodiče se radovali, lékaři však dál zůstávali skeptičtí.
Podrobná vyšetření ukázala, že oněch téměř dvacet minut pod vodou dívence poškodilo část mozku.
Řekli nám, že už nikdy nebude schopná se vyčůrat, protože ji přestaly fungovat ledviny.
Že nikdy nebude schopná se najíst, že už nikdy nevstane," vypráví otec.
K překvapení všech se však malé pacientce postupně začaly obnovovat všechny základní životní funkce.
Chtěli ji vypnout
A pak se přihodilo něco neuvěřitelného.
Jeden doktor mi zrovna říkal, že ta naše malá se z toho nikdy nedostane bez vážných následků.
A já se na ni obrátil se slovy: Řekni mu ahoj.
A ona otevřela pusu a snažila se promluvit.
Řekl jsem jí: Zamávej mu.
A ona začala hýbat rukou.
Prostě zázrak.
Lékař nevěřil vlastním očím.
Přivolal kolegy a od té chvíle malá Oluchi Nwaubaniová dostala přezdívku - zázračné dítě.
Její stav se den ode dne lepšil, stala miláčkem nemocničního personálu.
Minulý týden si ji rodiče přivezli domů.
Sama jí, sama čůrá, jen má občas při chůzi potíže s rovnováhou.
Její otec o ní hrdě říká: "Prostě to těm doktorům natřela.
A to ji chtěli vypnout.


20090213
"Policisté mi zavolali jednou: když vyrazili dveře" Vojtěch Blažek
Kdyby policisté zavolali, mohli mít doklady během tří dnů.
A nemuseli mi kvůli tomu vyrážet dveře, říká David Beran.
HN: Víte už, jaké proti vám mají detektivové důkazy?
Policie se se mnou doteď nespojila, jen mi volal nějaký policista z Chrudimi, že vyrazili dveře v mém trvalém bydlišti a že provádějí domovní prohlídku.
Říkal jsem, že kdyby mi zavolali a řekli, co potřebují, určitě bych u toho byl a zajistil jim to.
Ptal jsem se ho, co hledají, a on mi jen ocitoval, že se v objektu mohou nacházet doklady související s trestnou činností.
HN: Takže vám policie neřekla: Šidil jste na daních a dělal jste to tímhle a tímhle způsobem?
Říkali, že se domnívají, že společnost Profi Credit krátila svoji daňovou povinnost a že podezřelá osoba jsem já.
Já přitom od roku 2001 nejsem členem představenstva a neúčastním se rozhodování, nepodepisuji daňová přiznání.
Policie to prý šetřila někdy od loňského srpna, ale nikoho ze společnosti nepožádala o doklady nebo o vysvětlení.
Já jsem od společnosti Profi Credit pravidelně dostával auditovanou uzávěrku a vím, že neměla daňové nedoplatky.
HN: Mezi řádky jste naznačoval, že na začátku mohlo být udání...
To se objevilo v médiích, já to nenaznačoval.
Ale ten postup policie je tak neobvyklý, že vzbuzuje velké pochybnosti.
A policie ho velmi rychle vysvětlí.
HN: Policie má podle našich informací podezření, že jste neplatil daně při úvěrových obchodech s jistou společností Solarex.
Ano, to z toho vyplývá.
Já jsem ale nikdy u žádné smlouvy s touto společností nebyl, nic jsem nevyjednával.

Prací návod bude prostě až na výjimky vždycky z nějaké protivné, tvrdé a nepříjemné matérie.

A zas - dá se to urvat.

Při tomhle postupu většinou i s kusem toho, co jste si za těžké peníze koupili.

Dá se to ustřihnout, když najdete ty nůžky.

Ale pozor!

Skoro vždycky to ustřihnete tak, že tam zůstane mikromilimetr, nanometr cedulky, což řeže a škrábe asi milionkrát víc než původní teroristická cedule.

Když se to snažím odpárat, většinou mi pak na boku vzniká neplánovaná a ne příliš praktická díra.

Ve skříni mám tedy teď spoustu košil a trik s drobnou dírkou za krkem a bez pokynů na praní, sušení a žehlení.

Pokud si myslíte, že tohle je konec, tak není.

I když nakrásně odpářete, ustřihnete a upálíte všechny cedule, co jich je v tom textilu našitých, zkuste si ho někdy nechat vyprat nebo dát do čistírny.

Přesně tam vás totiž někdy návod na praní pošle a tam také přichází vrcholné číslo: na tu škrábavou ceduli vám sešívačkou přišijí číslo zakázky, nebo co to je.

Vyperou, vyžehlí a to papírové čísílko přiheftnuté kovovou svorkou tam potutelně nechají.

Když požádáte, aby ji sami dali pryč, s pohledem sadisty vzrušeného trpící obětí jenom řeknou: "My sme tady čistírna, tohle ať vám vodpáře ňáká vaše hospodyňka."

A je to.

Dá se to urvat.

Dá se to zapálit.

A dá se to taky nehtíčkem ohnout napravo, pak nalevo a zbavit se toho.

Ale je to strašné utrpení a nepochopitelná, nespravedlivá buzerace.

Musí to být určitě nějaká teroristicko-sadistická organizace, která vlastní výrobny značkových cedulí, umělohmotných cancourů s pokyny na praní a nakonec i ty čistírny.

Sledují nás a perverzně se baví.

Jinak si nedokážu postup všech těch značkových módních domů vysvětlit.

Možná jsem zatím jediný, kdo ten cedulkářsko-čistírenský komplot prohlédl.

Doktore Chocholoušku, opravdu jsem jediný na světě, kdo cedulkovou neurózou trpí?

Anebo jsou tam venku další pacienti?

20090210

Vyjít si do společnosti i s malým dítětem, a přitom vypadat elegantně?

S kabelkou značky Dadadoo to jde.

Není to neforemný vak, od pohledu určený k pověšení na kočárek, a přitom se do ní vejde vše, co by mohl kojenec nebo batole potřebovat: plenky, hračky, náhradní oblečení, jídlo či pití.

A k tomu také všechny ostatní nezbytnosti.

Jsou funkční a zároveň nápadité a barevné, nikdo se za ně rozhodně nemusí stydět.

K dostání: v obchodech Anna & Viktorie

Cena: od 1090 Kč

20090210

Lékaři chtěli dívku odpojit od přístrojů, ale ona jim náhle zamávala

Zázraky se dějí.

Po téměř dvaceti minutých strávených pod vodou byla holčička z Londýna jen bezvládné tělíčko.

Nikdo jí nedával šanci, jen rodiče věřili, že snad je nějaká naděje.

Loni v 1. září spadla dvouletá Oluchi Nwaubaniová z Londýna do bazénu u jednoho z domků v Bromley v hrabství Kent.

Dvě její starší sestry si všimli, že s nimi není, až po čtvrt hodině.

Běžely ji hledat a záhy objevily její bezvládné tělo pod vodou.

Když se malou Oluchi podařilo vytáhnout, zdála se bez života.

Téměř dvacet minut pod vodou je zhruba dvakrát delší doba, po kterou lidské srdce dokáže bít bez přísunu kyslíku.

A na to, aby bez kyslíku začal nevratně odumírat mozek, stačí jen třetina toho času.

Dvě procenta na přežití

Když přijeli záchránáři, zjistili, že holčičce slabě tluče srdce.

Nedařilo se jim však obnovit její dýchání.

Vrtulník ji vzápětí dopravil do londýnské Královské nemocnice.

Tam se její otec Junior Nwaubani záhy dozvěděl zdrcující zprávu: "Vaši dceři dáváme tak dvě procenta na přežití.

Zapojili jsme ji na přístroje, ale pokud do šesti hodin nezačne sama dýchat, s největší pravděpodobností zemře.

Po šesti hodinách se dívčin stav nezměnil a lékaři začali vážně uvažovat o tom, že ji od přístrojů odpojí.

"Požádali jsme je, aby ještě počkali," vzpomíná její otec."Vyhověli nám, ale stav naší dcery se neměnil.

Lékaři nám dávali najevo, že je to beznadějné.

A pak, po třech dnech najednou Oluchi začala dýchat.

Čtěte také příběh ženy, kterou lékaři od přístrojů odpojili

Rodiče se radovali, lékaři však dál zůstávali skeptičtí.

Podrobná vyšetření ukázala, že oněch téměř dvacet minut pod vodou dívence poškodilo část mozku.

Řekli nám, že už nikdy nebude schopná se vyčůrat, protože ji přestaly fungovat ledviny.

Že nikdy nebude schopná se najíst, že už nikdy nevstane," vypráví otec.

K překvapení všech se však malé pacientce postupně začaly obnovovat všechny základní životní funkce.

Chtěli ji vypnout

A pak se přihodilo něco neuvěřitelného.

Jeden doktor mi zrovna říkal, že ta naše malá se z toho nikdy nedostane bez vážných následků.

A já se na ni obrátil se slovy: Řekni mu ahoj.

A ona otevřela pusu a snažila se promluvit.

Řekl jsem jí: Zamávej mu.

A ona začala hýbat rukou.

Prostě zázrak.

Lékař nevěřil vlastním očím.

Přivolal kolegy a od té chvíle malá Oluchi Nwaubaniová dostala přezdívku - zázračné dítě.

Její stav se den ode dne lepšil, stala miláčkem nemocničního personálu.

Minulý týden si ji rodiče přivezli domů.

Sama jí, sama čůrá, jen má občas při chůzi potíže s rovnováhou.

Její otec o ní hrdě říká: "Prostě to těm doktorům natřela.

A to ji chtěli vypnout.

20090213

"Policisté mi zavolali jednou: když vyrazili dveře" Vojtěch Blažek

Kdyby policisté zavolali, mohli mít doklady během tří dnů.

A nemuseli mi kvůli tomu vyrážet dveře, říká David Beran.

HN: Víte už, jaké proti vám mají detektivové důkazy?

Policie se se mnou doteď nespojila, jen mi volal nějaký policista z Chrudimi, že vyrazili dveře v mém trvalém bydlišti a že provádějí domovní prohlídku.

Říkal jsem, že kdyby mi zavolali a řekli, co potřebují, určitě bych u toho byl a zajistil jim to.

Ptal jsem se ho, co hledají, a on mi jen ocitoval, že se v objektu mohou nacházet doklady související s trestnou činností.

HN: Takže vám policie neřekla: Šidil jste na daních a dělal jste to tímhle a tímhle způsobem?

Říkali, že se domnívají, že společnost Profi Credit krátila svoji daňovou povinnost a že podezřelá osoba jsem já.

Já přitom od roku 2001 nejsem členem představenstva a neúčastním se rozhodování, nepodepisuji daňová přiznání.

Policie to prý šetřila někdy od loňského srpna, ale nikoho ze společnosti nepožádala o doklady nebo o vysvětlení.

Já jsem od společnosti Profi Credit pravidelně dostával auditovanou uzávěrku a vím, že neměla daňové nedoplatky.

HN: Mezi řádky jste naznačoval, že na začátku mohlo být udání...

To se objevilo v médiích, já to nenaznačoval.

Ale ten postup policie je tak neobvyklý, že vzbuzuje velké pochybnosti.

A policie ho velmi rychle vysvětlí.

HN: Policie má podle našich informací podezření, že jste neplatil daně při úvěrových obchodech s jistou společností Solarex.

Ano, to z toho vyplývá.

Já jsem ale nikdy u žádné smlouvy s touto společností nebyl, nic jsem nevyjednával.