Datasets:

CZLC

/

cermat_czech_tf

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 23

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE). Jihoamerický stát, v němž leží městečko Cândido Godói, na jihu sousedí s Brazílií.

<bold>(1)</bold> Pohled na fotografie z ulic Cândido Godói vyvolá v člověku dojem, že vidí dvojitě. Zákony pravděpodobnosti totiž v tomto městečku, ležícím na jihu Brazílie poblíž Argentiny, zřejmě neplatí. Zatímco např. v České republice připadá jeden porod dvojčat na zhruba padesát jednočetných porodů, v Cândido Godói se dvojčata rodí při každém desátém porodu. Město si na své výjimečnosti zakládá. Jeho symbolem je socha ženy chovající <bold>identická</bold> dvojčata, nad městskou bránou spatříte nápis <italic>Vítejte v zemi dvojčat.</italic> <bold>(2)</bold> Zvýšený výskyt dvojčat neunikl pozornosti <bold>vědcům,</bold> tento fenomén zde zkoumají již od 60. let minulého století. Nedávno jihoamerické městečko vzbudilo zájem celého světa, a to kvůli odvážné a dosti ***** teorii argentinského historika Jorgeho Camarasy, který vysoký podíl dvojčat v tamější populaci spojuje s odpornými zločinnými praktikami Josefa Mengeleho. Ve své publikaci z roku 2008 nazvané <italic>Mengele: Anděl smrti v Jižní Americe</italic> Camarasa uvedl, že jeden z nejznámějších nacistických lékařů měl v Cândido Godói laboratoř, v níž prováděl různé experimenty směřující k jedinému cíli – uměle zvýšit počet jedinců vyhovujících nacistickému ideálu „čisté rasy“. K <bold>tomuto</bold> závěru Camarasa dospěl na základě <bold>svědectví</bold> místních pamětníků. Josef Mengele prý v Cândido Godói působil: údajně byl poměrně ceněnným odborníkem, který pod jménem Rudolf Weiss pečoval o těhotné ženy. Jaká je ale pravda? Odhalil Camarasa nová fakta ze života Anděla smrti, nebo se dopustil (možná nezáměrně) ***** veřejnosti? <bold>(3)</bold> Ve prospěch jeho hypotézy hovoří některé skutečnosti: Mengele se výzkumem, jehož cílem bylo zvýšit pravděpodobnost vícečetného těhotenství, zabýval na Hitlerův příkaz už během svého působení v koncentračním táboře Osvětim a po válce opravdu žil pod falešnou identitou v Jižní Americe. Početná skupina odborníků ale Camarasovu teorii odmítá jako nepodloženou. Příčinu celé záhady tedy asi nenajdeme v ničem jiném než v dědičnosti. <italic>(vtm.e15.cz; www.stoplusjednicka.cz, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE). Fenoménem zvýšeného výskytu dvojčat v Cândido Godói se vědci zabývají od 60. let 19. století.

<bold>(1)</bold> Pohled na fotografie z ulic Cândido Godói vyvolá v člověku dojem, že vidí dvojitě. Zákony pravděpodobnosti totiž v tomto městečku, ležícím na jihu Brazílie poblíž Argentiny, zřejmě neplatí. Zatímco např. v České republice připadá jeden porod dvojčat na zhruba padesát jednočetných porodů, v Cândido Godói se dvojčata rodí při každém desátém porodu. Město si na své výjimečnosti zakládá. Jeho symbolem je socha ženy chovající <bold>identická</bold> dvojčata, nad městskou bránou spatříte nápis <italic>Vítejte v zemi dvojčat.</italic> <bold>(2)</bold> Zvýšený výskyt dvojčat neunikl pozornosti <bold>vědcům,</bold> tento fenomén zde zkoumají již od 60. let minulého století. Nedávno jihoamerické městečko vzbudilo zájem celého světa, a to kvůli odvážné a dosti ***** teorii argentinského historika Jorgeho Camarasy, který vysoký podíl dvojčat v tamější populaci spojuje s odpornými zločinnými praktikami Josefa Mengeleho. Ve své publikaci z roku 2008 nazvané <italic>Mengele: Anděl smrti v Jižní Americe</italic> Camarasa uvedl, že jeden z nejznámějších nacistických lékařů měl v Cândido Godói laboratoř, v níž prováděl různé experimenty směřující k jedinému cíli – uměle zvýšit počet jedinců vyhovujících nacistickému ideálu „čisté rasy“. K <bold>tomuto</bold> závěru Camarasa dospěl na základě <bold>svědectví</bold> místních pamětníků. Josef Mengele prý v Cândido Godói působil: údajně byl poměrně ceněnným odborníkem, který pod jménem Rudolf Weiss pečoval o těhotné ženy. Jaká je ale pravda? Odhalil Camarasa nová fakta ze života Anděla smrti, nebo se dopustil (možná nezáměrně) ***** veřejnosti? <bold>(3)</bold> Ve prospěch jeho hypotézy hovoří některé skutečnosti: Mengele se výzkumem, jehož cílem bylo zvýšit pravděpodobnost vícečetného těhotenství, zabýval na Hitlerův příkaz už během svého působení v koncentračním táboře Osvětim a po válce opravdu žil pod falešnou identitou v Jižní Americe. Početná skupina odborníků ale Camarasovu teorii odmítá jako nepodloženou. Příčinu celé záhady tedy asi nenajdeme v ničem jiném než v dědičnosti. <italic>(vtm.e15.cz; www.stoplusjednicka.cz, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE). Zatímco v České republice jsou jednočetné porody častější než porody dvojčat, v Cândido Godói je to naopak.

<bold>(1)</bold> Pohled na fotografie z ulic Cândido Godói vyvolá v člověku dojem, že vidí dvojitě. Zákony pravděpodobnosti totiž v tomto městečku, ležícím na jihu Brazílie poblíž Argentiny, zřejmě neplatí. Zatímco např. v České republice připadá jeden porod dvojčat na zhruba padesát jednočetných porodů, v Cândido Godói se dvojčata rodí při každém desátém porodu. Město si na své výjimečnosti zakládá. Jeho symbolem je socha ženy chovající <bold>identická</bold> dvojčata, nad městskou bránou spatříte nápis <italic>Vítejte v zemi dvojčat.</italic> <bold>(2)</bold> Zvýšený výskyt dvojčat neunikl pozornosti <bold>vědcům,</bold> tento fenomén zde zkoumají již od 60. let minulého století. Nedávno jihoamerické městečko vzbudilo zájem celého světa, a to kvůli odvážné a dosti ***** teorii argentinského historika Jorgeho Camarasy, který vysoký podíl dvojčat v tamější populaci spojuje s odpornými zločinnými praktikami Josefa Mengeleho. Ve své publikaci z roku 2008 nazvané <italic>Mengele: Anděl smrti v Jižní Americe</italic> Camarasa uvedl, že jeden z nejznámějších nacistických lékařů měl v Cândido Godói laboratoř, v níž prováděl různé experimenty směřující k jedinému cíli – uměle zvýšit počet jedinců vyhovujících nacistickému ideálu „čisté rasy“. K <bold>tomuto</bold> závěru Camarasa dospěl na základě <bold>svědectví</bold> místních pamětníků. Josef Mengele prý v Cândido Godói působil: údajně byl poměrně ceněnným odborníkem, který pod jménem Rudolf Weiss pečoval o těhotné ženy. Jaká je ale pravda? Odhalil Camarasa nová fakta ze života Anděla smrti, nebo se dopustil (možná nezáměrně) ***** veřejnosti? <bold>(3)</bold> Ve prospěch jeho hypotézy hovoří některé skutečnosti: Mengele se výzkumem, jehož cílem bylo zvýšit pravděpodobnost vícečetného těhotenství, zabýval na Hitlerův příkaz už během svého působení v koncentračním táboře Osvětim a po válce opravdu žil pod falešnou identitou v Jižní Americe. Početná skupina odborníků ale Camarasovu teorii odmítá jako nepodloženou. Příčinu celé záhady tedy asi nenajdeme v ničem jiném než v dědičnosti. <italic>(vtm.e15.cz; www.stoplusjednicka.cz, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE). Hypotéza Jorgeho Camarasy byla zveřejněna v autobiografické knize od nacistického lékaře nazvané Mengele: Anděl smrti v Jižní Americe.

<bold>(1)</bold> Pohled na fotografie z ulic Cândido Godói vyvolá v člověku dojem, že vidí dvojitě. Zákony pravděpodobnosti totiž v tomto městečku, ležícím na jihu Brazílie poblíž Argentiny, zřejmě neplatí. Zatímco např. v České republice připadá jeden porod dvojčat na zhruba padesát jednočetných porodů, v Cândido Godói se dvojčata rodí při každém desátém porodu. Město si na své výjimečnosti zakládá. Jeho symbolem je socha ženy chovající <bold>identická</bold> dvojčata, nad městskou bránou spatříte nápis <italic>Vítejte v zemi dvojčat.</italic> <bold>(2)</bold> Zvýšený výskyt dvojčat neunikl pozornosti <bold>vědcům,</bold> tento fenomén zde zkoumají již od 60. let minulého století. Nedávno jihoamerické městečko vzbudilo zájem celého světa, a to kvůli odvážné a dosti ***** teorii argentinského historika Jorgeho Camarasy, který vysoký podíl dvojčat v tamější populaci spojuje s odpornými zločinnými praktikami Josefa Mengeleho. Ve své publikaci z roku 2008 nazvané <italic>Mengele: Anděl smrti v Jižní Americe</italic> Camarasa uvedl, že jeden z nejznámějších nacistických lékařů měl v Cândido Godói laboratoř, v níž prováděl různé experimenty směřující k jedinému cíli – uměle zvýšit počet jedinců vyhovujících nacistickému ideálu „čisté rasy“. K <bold>tomuto</bold> závěru Camarasa dospěl na základě <bold>svědectví</bold> místních pamětníků. Josef Mengele prý v Cândido Godói působil: údajně byl poměrně ceněnným odborníkem, který pod jménem Rudolf Weiss pečoval o těhotné ženy. Jaká je ale pravda? Odhalil Camarasa nová fakta ze života Anděla smrti, nebo se dopustil (možná nezáměrně) ***** veřejnosti? <bold>(3)</bold> Ve prospěch jeho hypotézy hovoří některé skutečnosti: Mengele se výzkumem, jehož cílem bylo zvýšit pravděpodobnost vícečetného těhotenství, zabýval na Hitlerův příkaz už během svého působení v koncentračním táboře Osvětim a po válce opravdu žil pod falešnou identitou v Jižní Americe. Početná skupina odborníků ale Camarasovu teorii odmítá jako nepodloženou. Příčinu celé záhady tedy asi nenajdeme v ničem jiném než v dědičnosti. <italic>(vtm.e15.cz; www.stoplusjednicka.cz, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o každém z následujících větných celků, zda je v něm správně zapsána interpunkce (ANO), či nikoli (NE). I přes důraznou výstrahu před blížící se bouří, jsme se vydali na velmi náročný pěší výlet do hor.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o každém z následujících větných celků, zda je v něm správně zapsána interpunkce (ANO), či nikoli (NE). S přáteli jsme zhlédli inscenaci, kterou režíroval jejich syn a po představení jsme poseděli v divadelní kavárně.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o každém z následujících větných celků, zda je v něm správně zapsána interpunkce (ANO), či nikoli (NE). Na minulých závodech, o nichž se dozvěděla až na poslední chvíli, zvítězila jak ve sprintu, tak v běhu přes překážky.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o každém z následujících větných celků, zda je v něm správně zapsána interpunkce (ANO), či nikoli (NE). Na život ve městě si už sice pomalu zvykal, po sérii loupežných přepadení, však dospěl k závěru, že se přece jen vrátí zpět na venkov.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím slově, zda je ve výchozím textu užito ve stejném pádě jako slovo přiznání v úseku přiznání z nás dostanou docela jistě (ANO), či nikoli (NE). (Posuzovaná slova jsou ve výchozím textu zapsána velkými písmeny.) ucho

<bold>(1)</bold> Strana lidi přesvědčovala, že na citech nezáleží. Jakmile se člověk jednou dostal do <bold>spárů</bold> Strany, nebylo důležité, co dělal nebo nedělal. Tak jako tak byl vyňat z proudu dějin. Přitom ještě před dvěma generacemi záleželo na osobních <underline>vztazích a slzy,</underline> objetí či slovo pronesené k <bold>umírajícímu</bold> měly hodnotu. Dnes zůstali lidští už jen proléti. Zachovali si emoce, kterým se teď Winston musel učit s vědomým úsilím. Vzpomněl si, že ještě nedávno na ulici odkopl do <bold>příkopu</bold> utrženou lidskou ruku jako zelný košťál. „Až nás jednou chytí,“ přemýšlel nahlas před Julií, „nebudeme moci jeden pro druhého nic udělat. Když se přiznám, zastřelí tě, a pokud se přiznat odmítnu, zastřelí tě taky. Nic, co udělám, tvou smrt neoddálí ani o pět minut. Budeme naprosto <bold>bezmocní.</bold> Bude záležet jedině na tom, abychom jeden druhého nezradili.“ „Přiznání z nás dostanou docela jistě,“ řekla mu Julie. „Budou nás mučit. Každý se nakonec přizná.“ „***** Kdyby mě dokázali přinutit, abych tě přestal milovat, teprve to by byla zrada.“ „To jediné nemohou,“ odvětila. „Nemohou se ti vecpat do duše.“ <bold>(2)</bold> Winston pomyslel na obrazovku a její UCHO, které nikdy nespí. Členové Strany tě špehují dnem i nocí, pokud si však zachováš jasnou HLAVU, můžeš je přelstít. Přes všechnu tu chytrost ještě pořád nedokáží zjistit, co si jiná lidská bytost myslí. Co když se jim ale člověk opravdu dostane do RUKOU? Nebylo složité uhodnout, co se děje uvnitř Ministerstva lásky: mučení, drogy, pozvolné vyčerpání neustálými <underline>výslechy a nespavostí.</underline> Fakta se v žádném případě nedají skrýt. Co na tom ale záleží, jestliže cílem není zůstat naživu, nýbrž zůstat lidský? Winston věděl, že Strana nakonec odhalí vše, co kdy člověk udělal nebo řekl. Věřil ale, že nitro lidského SRDCE zůstane netknuté. <italic>(G. Orwell, román 1984, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím slově, zda je ve výchozím textu užito ve stejném pádě jako slovo přiznání v úseku přiznání z nás dostanou docela jistě (ANO), či nikoli (NE). (Posuzovaná slova jsou ve výchozím textu zapsána velkými písmeny.) hlavu

<bold>(1)</bold> Strana lidi přesvědčovala, že na citech nezáleží. Jakmile se člověk jednou dostal do <bold>spárů</bold> Strany, nebylo důležité, co dělal nebo nedělal. Tak jako tak byl vyňat z proudu dějin. Přitom ještě před dvěma generacemi záleželo na osobních <underline>vztazích a slzy,</underline> objetí či slovo pronesené k <bold>umírajícímu</bold> měly hodnotu. Dnes zůstali lidští už jen proléti. Zachovali si emoce, kterým se teď Winston musel učit s vědomým úsilím. Vzpomněl si, že ještě nedávno na ulici odkopl do <bold>příkopu</bold> utrženou lidskou ruku jako zelný košťál. „Až nás jednou chytí,“ přemýšlel nahlas před Julií, „nebudeme moci jeden pro druhého nic udělat. Když se přiznám, zastřelí tě, a pokud se přiznat odmítnu, zastřelí tě taky. Nic, co udělám, tvou smrt neoddálí ani o pět minut. Budeme naprosto <bold>bezmocní.</bold> Bude záležet jedině na tom, abychom jeden druhého nezradili.“ „Přiznání z nás dostanou docela jistě,“ řekla mu Julie. „Budou nás mučit. Každý se nakonec přizná.“ „***** Kdyby mě dokázali přinutit, abych tě přestal milovat, teprve to by byla zrada.“ „To jediné nemohou,“ odvětila. „Nemohou se ti vecpat do duše.“ <bold>(2)</bold> Winston pomyslel na obrazovku a její UCHO, které nikdy nespí. Členové Strany tě špehují dnem i nocí, pokud si však zachováš jasnou HLAVU, můžeš je přelstít. Přes všechnu tu chytrost ještě pořád nedokáží zjistit, co si jiná lidská bytost myslí. Co když se jim ale člověk opravdu dostane do RUKOU? Nebylo složité uhodnout, co se děje uvnitř Ministerstva lásky: mučení, drogy, pozvolné vyčerpání neustálými <underline>výslechy a nespavostí.</underline> Fakta se v žádném případě nedají skrýt. Co na tom ale záleží, jestliže cílem není zůstat naživu, nýbrž zůstat lidský? Winston věděl, že Strana nakonec odhalí vše, co kdy člověk udělal nebo řekl. Věřil ale, že nitro lidského SRDCE zůstane netknuté. <italic>(G. Orwell, román 1984, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím slově, zda je ve výchozím textu užito ve stejném pádě jako slovo přiznání v úseku přiznání z nás dostanou docela jistě (ANO), či nikoli (NE). (Posuzovaná slova jsou ve výchozím textu zapsána velkými písmeny.) rukou

<bold>(1)</bold> Strana lidi přesvědčovala, že na citech nezáleží. Jakmile se člověk jednou dostal do <bold>spárů</bold> Strany, nebylo důležité, co dělal nebo nedělal. Tak jako tak byl vyňat z proudu dějin. Přitom ještě před dvěma generacemi záleželo na osobních <underline>vztazích a slzy,</underline> objetí či slovo pronesené k <bold>umírajícímu</bold> měly hodnotu. Dnes zůstali lidští už jen proléti. Zachovali si emoce, kterým se teď Winston musel učit s vědomým úsilím. Vzpomněl si, že ještě nedávno na ulici odkopl do <bold>příkopu</bold> utrženou lidskou ruku jako zelný košťál. „Až nás jednou chytí,“ přemýšlel nahlas před Julií, „nebudeme moci jeden pro druhého nic udělat. Když se přiznám, zastřelí tě, a pokud se přiznat odmítnu, zastřelí tě taky. Nic, co udělám, tvou smrt neoddálí ani o pět minut. Budeme naprosto <bold>bezmocní.</bold> Bude záležet jedině na tom, abychom jeden druhého nezradili.“ „Přiznání z nás dostanou docela jistě,“ řekla mu Julie. „Budou nás mučit. Každý se nakonec přizná.“ „***** Kdyby mě dokázali přinutit, abych tě přestal milovat, teprve to by byla zrada.“ „To jediné nemohou,“ odvětila. „Nemohou se ti vecpat do duše.“ <bold>(2)</bold> Winston pomyslel na obrazovku a její UCHO, které nikdy nespí. Členové Strany tě špehují dnem i nocí, pokud si však zachováš jasnou HLAVU, můžeš je přelstít. Přes všechnu tu chytrost ještě pořád nedokáží zjistit, co si jiná lidská bytost myslí. Co když se jim ale člověk opravdu dostane do RUKOU? Nebylo složité uhodnout, co se děje uvnitř Ministerstva lásky: mučení, drogy, pozvolné vyčerpání neustálými <underline>výslechy a nespavostí.</underline> Fakta se v žádném případě nedají skrýt. Co na tom ale záleží, jestliže cílem není zůstat naživu, nýbrž zůstat lidský? Winston věděl, že Strana nakonec odhalí vše, co kdy člověk udělal nebo řekl. Věřil ale, že nitro lidského SRDCE zůstane netknuté. <italic>(G. Orwell, román 1984, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím slově, zda je ve výchozím textu užito ve stejném pádě jako slovo přiznání v úseku přiznání z nás dostanou docela jistě (ANO), či nikoli (NE). (Posuzovaná slova jsou ve výchozím textu zapsána velkými písmeny.) srdce

<bold>(1)</bold> Strana lidi přesvědčovala, že na citech nezáleží. Jakmile se člověk jednou dostal do <bold>spárů</bold> Strany, nebylo důležité, co dělal nebo nedělal. Tak jako tak byl vyňat z proudu dějin. Přitom ještě před dvěma generacemi záleželo na osobních <underline>vztazích a slzy,</underline> objetí či slovo pronesené k <bold>umírajícímu</bold> měly hodnotu. Dnes zůstali lidští už jen proléti. Zachovali si emoce, kterým se teď Winston musel učit s vědomým úsilím. Vzpomněl si, že ještě nedávno na ulici odkopl do <bold>příkopu</bold> utrženou lidskou ruku jako zelný košťál. „Až nás jednou chytí,“ přemýšlel nahlas před Julií, „nebudeme moci jeden pro druhého nic udělat. Když se přiznám, zastřelí tě, a pokud se přiznat odmítnu, zastřelí tě taky. Nic, co udělám, tvou smrt neoddálí ani o pět minut. Budeme naprosto <bold>bezmocní.</bold> Bude záležet jedině na tom, abychom jeden druhého nezradili.“ „Přiznání z nás dostanou docela jistě,“ řekla mu Julie. „Budou nás mučit. Každý se nakonec přizná.“ „***** Kdyby mě dokázali přinutit, abych tě přestal milovat, teprve to by byla zrada.“ „To jediné nemohou,“ odvětila. „Nemohou se ti vecpat do duše.“ <bold>(2)</bold> Winston pomyslel na obrazovku a její UCHO, které nikdy nespí. Členové Strany tě špehují dnem i nocí, pokud si však zachováš jasnou HLAVU, můžeš je přelstít. Přes všechnu tu chytrost ještě pořád nedokáží zjistit, co si jiná lidská bytost myslí. Co když se jim ale člověk opravdu dostane do RUKOU? Nebylo složité uhodnout, co se děje uvnitř Ministerstva lásky: mučení, drogy, pozvolné vyčerpání neustálými <underline>výslechy a nespavostí.</underline> Fakta se v žádném případě nedají skrýt. Co na tom ale záleží, jestliže cílem není zůstat naživu, nýbrž zůstat lidský? Winston věděl, že Strana nakonec odhalí vše, co kdy člověk udělal nebo řekl. Věřil ale, že nitro lidského SRDCE zůstane netknuté. <italic>(G. Orwell, román 1984, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE). Autor zmiňovaného povídkového souboru vzal při vytváření fikčního světa v potaz podněty čtenářů.

<bold>(1)</bold> Styl povídky <italic>Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku</italic> je neobyčejně úsporný. To, co průměrný beletrista musí čtenáři sdělovat v několika odstavcích (či dokonce na několika stranách), dokáže ***** vtěsnat do necelých tří řádků. Informace ovšem mnohdy jen naznačí a počítá s aktivní spoluprací čtenáře při konstruování fikčního světa: např. vyjádřením „v patře nad námi“ čtenáři sděluje, že vypravěč bydlí v nájemním domě spolu s dalšími postavami. <bold>(2)</bold> Zajímavá je v této povídce i pointa: není ani lyricky rozevlátá jako v <italic>Hastrmanovi</italic> <underline>(„Dál už povídat nebudu, dál už neumím.“;</underline> s. 146), ani fejetonisticky povídavá jako v <italic>Doktoru Kazisvětovi</italic> („Ani nevím, žije-li. Musím se jednou poptat.“; s. 139), nýbrž zcizující a paradoxní. Nad sebevrahovou mrtvolou se policejní komisař upřímně raduje z krásně nakouřené pěnovky, která se stala spouštěcím mechanismem krachu pana Vorla. xxxxx Zmíněné tři povídky, zveřejněné nejprve časopisecky v roce 1876, utvořily kompaktní celek, jádro budoucí knihy. Při svém rozpomínání na život v rodné pražské čtvrti <bold>(zprvu</bold> možná skutečně zamýšleném jen jako série nostalgických fejetonů) spisovatel objevil <bold>hned</bold> několik velkých témat: osamělost, nenávist, smrt. Autorova výpověď o společnosti, <bold>zpočátku</bold> celkem poklidná, se tedy postupně proměnila ve výpověď existenciální, která přináší svědectví o světě zdánlivě hladkém jako zrcadlo, a přece plném puklin. <bold>(3)</bold> To, co spisovatel zachytil již ve svých verších, často obalených slupkou ironie, se <bold>nyní</bold> pokusil vyjádřit prózou. Vznikl tak kompozičně vyvážený soubor třinácti povídek vydaný pod názvem *****. Rámec tohoto souboru tvoří povídky <italic>Týden v tichém domě</italic> a <italic>Figurky,</italic> z nichž první jmenovaná je ze všech povídek v této knize nejdelší. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE). Zmiňovaný povídkový soubor přináší výpověď o světě, který se sice jeví jako zkažený, ale ve skutečnosti je lepší.

<bold>(1)</bold> Styl povídky <italic>Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku</italic> je neobyčejně úsporný. To, co průměrný beletrista musí čtenáři sdělovat v několika odstavcích (či dokonce na několika stranách), dokáže ***** vtěsnat do necelých tří řádků. Informace ovšem mnohdy jen naznačí a počítá s aktivní spoluprací čtenáře při konstruování fikčního světa: např. vyjádřením „v patře nad námi“ čtenáři sděluje, že vypravěč bydlí v nájemním domě spolu s dalšími postavami. <bold>(2)</bold> Zajímavá je v této povídce i pointa: není ani lyricky rozevlátá jako v <italic>Hastrmanovi</italic> <underline>(„Dál už povídat nebudu, dál už neumím.“;</underline> s. 146), ani fejetonisticky povídavá jako v <italic>Doktoru Kazisvětovi</italic> („Ani nevím, žije-li. Musím se jednou poptat.“; s. 139), nýbrž zcizující a paradoxní. Nad sebevrahovou mrtvolou se policejní komisař upřímně raduje z krásně nakouřené pěnovky, která se stala spouštěcím mechanismem krachu pana Vorla. xxxxx Zmíněné tři povídky, zveřejněné nejprve časopisecky v roce 1876, utvořily kompaktní celek, jádro budoucí knihy. Při svém rozpomínání na život v rodné pražské čtvrti <bold>(zprvu</bold> možná skutečně zamýšleném jen jako série nostalgických fejetonů) spisovatel objevil <bold>hned</bold> několik velkých témat: osamělost, nenávist, smrt. Autorova výpověď o společnosti, <bold>zpočátku</bold> celkem poklidná, se tedy postupně proměnila ve výpověď existenciální, která přináší svědectví o světě zdánlivě hladkém jako zrcadlo, a přece plném puklin. <bold>(3)</bold> To, co spisovatel zachytil již ve svých verších, často obalených slupkou ironie, se <bold>nyní</bold> pokusil vyjádřit prózou. Vznikl tak kompozičně vyvážený soubor třinácti povídek vydaný pod názvem *****. Rámec tohoto souboru tvoří povídky <italic>Týden v tichém domě</italic> a <italic>Figurky,</italic> z nichž první jmenovaná je ze všech povídek v této knize nejdelší. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE). Povídka Týden v tichém domě je delší než kterákoli jiná ze zbylých dvanácti povídek zmiňovaného povídkového souboru.

<bold>(1)</bold> Styl povídky <italic>Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku</italic> je neobyčejně úsporný. To, co průměrný beletrista musí čtenáři sdělovat v několika odstavcích (či dokonce na několika stranách), dokáže ***** vtěsnat do necelých tří řádků. Informace ovšem mnohdy jen naznačí a počítá s aktivní spoluprací čtenáře při konstruování fikčního světa: např. vyjádřením „v patře nad námi“ čtenáři sděluje, že vypravěč bydlí v nájemním domě spolu s dalšími postavami. <bold>(2)</bold> Zajímavá je v této povídce i pointa: není ani lyricky rozevlátá jako v <italic>Hastrmanovi</italic> <underline>(„Dál už povídat nebudu, dál už neumím.“;</underline> s. 146), ani fejetonisticky povídavá jako v <italic>Doktoru Kazisvětovi</italic> („Ani nevím, žije-li. Musím se jednou poptat.“; s. 139), nýbrž zcizující a paradoxní. Nad sebevrahovou mrtvolou se policejní komisař upřímně raduje z krásně nakouřené pěnovky, která se stala spouštěcím mechanismem krachu pana Vorla. xxxxx Zmíněné tři povídky, zveřejněné nejprve časopisecky v roce 1876, utvořily kompaktní celek, jádro budoucí knihy. Při svém rozpomínání na život v rodné pražské čtvrti <bold>(zprvu</bold> možná skutečně zamýšleném jen jako série nostalgických fejetonů) spisovatel objevil <bold>hned</bold> několik velkých témat: osamělost, nenávist, smrt. Autorova výpověď o společnosti, <bold>zpočátku</bold> celkem poklidná, se tedy postupně proměnila ve výpověď existenciální, která přináší svědectví o světě zdánlivě hladkém jako zrcadlo, a přece plném puklin. <bold>(3)</bold> To, co spisovatel zachytil již ve svých verších, často obalených slupkou ironie, se <bold>nyní</bold> pokusil vyjádřit prózou. Vznikl tak kompozičně vyvážený soubor třinácti povídek vydaný pod názvem *****. Rámec tohoto souboru tvoří povídky <italic>Týden v tichém domě</italic> a <italic>Figurky,</italic> z nichž první jmenovaná je ze všech povídek v této knize nejdelší. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE). Povídky Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, Hastrman a Doktor Kazisvět byly publikovány dříve, než byl zmiňovaný povídkový soubor vydán knižně.

<bold>(1)</bold> Styl povídky <italic>Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku</italic> je neobyčejně úsporný. To, co průměrný beletrista musí čtenáři sdělovat v několika odstavcích (či dokonce na několika stranách), dokáže ***** vtěsnat do necelých tří řádků. Informace ovšem mnohdy jen naznačí a počítá s aktivní spoluprací čtenáře při konstruování fikčního světa: např. vyjádřením „v patře nad námi“ čtenáři sděluje, že vypravěč bydlí v nájemním domě spolu s dalšími postavami. <bold>(2)</bold> Zajímavá je v této povídce i pointa: není ani lyricky rozevlátá jako v <italic>Hastrmanovi</italic> <underline>(„Dál už povídat nebudu, dál už neumím.“;</underline> s. 146), ani fejetonisticky povídavá jako v <italic>Doktoru Kazisvětovi</italic> („Ani nevím, žije-li. Musím se jednou poptat.“; s. 139), nýbrž zcizující a paradoxní. Nad sebevrahovou mrtvolou se policejní komisař upřímně raduje z krásně nakouřené pěnovky, která se stala spouštěcím mechanismem krachu pana Vorla. xxxxx Zmíněné tři povídky, zveřejněné nejprve časopisecky v roce 1876, utvořily kompaktní celek, jádro budoucí knihy. Při svém rozpomínání na život v rodné pražské čtvrti <bold>(zprvu</bold> možná skutečně zamýšleném jen jako série nostalgických fejetonů) spisovatel objevil <bold>hned</bold> několik velkých témat: osamělost, nenávist, smrt. Autorova výpověď o společnosti, <bold>zpočátku</bold> celkem poklidná, se tedy postupně proměnila ve výpověď existenciální, která přináší svědectví o světě zdánlivě hladkém jako zrcadlo, a přece plném puklin. <bold>(3)</bold> To, co spisovatel zachytil již ve svých verších, často obalených slupkou ironie, se <bold>nyní</bold> pokusil vyjádřit prózou. Vznikl tak kompozičně vyvážený soubor třinácti povídek vydaný pod názvem *****. Rámec tohoto souboru tvoří povídky <italic>Týden v tichém domě</italic> a <italic>Figurky,</italic> z nichž první jmenovaná je ze všech povídek v této knize nejdelší. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), nebo ne (NE). Text je próza.

(1) Umím prase ZEPŘEDU, nic jiného nesvedu, moje ruka nic jiného nenakreslí, zkoušel jsem i kobylu, ale došlo k omylu, vyšla z toho žirafa, a tak jsem skleslý. (2) Kuneš umí ještěrku, jak se hřeje na štěrku, jinak je též beznadějně nenadaný, Vaněk umí parohy jenom PODLE předlohy, Kovandová pořád kreslí kočkodany. (3) Co se týče talentu, dám na žáka Valentu, který tvrdí, že se z toho nezblázníme, Valenta je z Jinonic a neumí vůbec nic, propiskou si dělá pouze čáry přímé. (4) Když se ale spojíme, my, co málo umíme, nakreslíme stádo zvěře velmi hravě, tygry, koně, různý skot, Valenta nám dodá plot, můžeme s tím vyniknouti na výstavě. (Z. Svěrák, Umím prase zepředu)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), nebo ne (NE). Všechny podtržené verše jsou sedmislabičné.

(1) Umím prase ZEPŘEDU, nic jiného nesvedu, moje ruka nic jiného nenakreslí, zkoušel jsem i kobylu, ale došlo k omylu, vyšla z toho žirafa, a tak jsem skleslý. (2) Kuneš umí ještěrku, jak se hřeje na štěrku, jinak je též beznadějně nenadaný, Vaněk umí parohy jenom PODLE předlohy, Kovandová pořád kreslí kočkodany. (3) Co se týče talentu, dám na žáka Valentu, který tvrdí, že se z toho nezblázníme, Valenta je z Jinonic a neumí vůbec nic, propiskou si dělá pouze čáry přímé. (4) Když se ale spojíme, my, co málo umíme, nakreslíme stádo zvěře velmi hravě, tygry, koně, různý skot, Valenta nám dodá plot, můžeme s tím vyniknouti na výstavě. (Z. Svěrák, Umím prase zepředu)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), nebo ne (NE). V každé sloce se rýmuje první verš s veršem bezprostředně následujícím.

(1) Umím prase ZEPŘEDU, nic jiného nesvedu, moje ruka nic jiného nenakreslí, zkoušel jsem i kobylu, ale došlo k omylu, vyšla z toho žirafa, a tak jsem skleslý. (2) Kuneš umí ještěrku, jak se hřeje na štěrku, jinak je též beznadějně nenadaný, Vaněk umí parohy jenom PODLE předlohy, Kovandová pořád kreslí kočkodany. (3) Co se týče talentu, dám na žáka Valentu, který tvrdí, že se z toho nezblázníme, Valenta je z Jinonic a neumí vůbec nic, propiskou si dělá pouze čáry přímé. (4) Když se ale spojíme, my, co málo umíme, nakreslíme stádo zvěře velmi hravě, tygry, koně, různý skot, Valenta nám dodá plot, můžeme s tím vyniknouti na výstavě. (Z. Svěrák, Umím prase zepředu)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), nebo ne (NE). V druhé sloce se vyskytuje jedno slovo zdrobnělé.

(1) Umím prase ZEPŘEDU, nic jiného nesvedu, moje ruka nic jiného nenakreslí, zkoušel jsem i kobylu, ale došlo k omylu, vyšla z toho žirafa, a tak jsem skleslý. (2) Kuneš umí ještěrku, jak se hřeje na štěrku, jinak je též beznadějně nenadaný, Vaněk umí parohy jenom PODLE předlohy, Kovandová pořád kreslí kočkodany. (3) Co se týče talentu, dám na žáka Valentu, který tvrdí, že se z toho nezblázníme, Valenta je z Jinonic a neumí vůbec nic, propiskou si dělá pouze čáry přímé. (4) Když se ale spojíme, my, co málo umíme, nakreslíme stádo zvěře velmi hravě, tygry, koně, různý skot, Valenta nám dodá plot, můžeme s tím vyniknouti na výstavě. (Z. Svěrák, Umím prase zepředu)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). V průběhu celého procesu hibernace živočich zvětšuje své dosavadní tukové zásoby.

Udržet si během zimy stálou tělesnou teplotu stojí živočichy hodně úsilí, přitom ale potravy, z níž energii získávají, jim v tomto období příroda nabízí méně. Někteří z nich proto zimu jednoduše prospí. Hibernace (zimní spánek) je složitý proces. Předchází mu důkladná příprava: živočich musí jednak nahromadit dostatečné tukové zásoby (svou STÁVAJÍCÍ hmotnost zvýší o 20–30 procent), jednak najít vhodný úkryt. Do pravého zimního spánku upadají většinou drobní savci, např. svišti, ježci či určité druhy netopýrů. Za skutečné krále zimních spáčů jsou považováni sysli – ve stavu hibernace mohou strávit až osm měsíců. Během hibernace tělesná teplota živočichů radikálně klesne, jejich dech i tepová frekvence se výrazně zpomalí. Dá se říct, že se nacházejí na hranici života a smrti (jako mrtví i vypadají), neboť jejich životní funkce jsou omezeny na minimum. Přepnutím do úsporného režimu šetří potřebnou energii. Hibernující živočich neleží rovně natažený, ale je stočený do klubíčka, aby šetřil tělesným teplem. ***** Většina pravých zimních spáčů si udržuje tělesnou teplotu mírně nad nulou, mráz by totiž roztrhal jejich buňky. Existují však i hibernující živočichové, jejichž teplota může klesnout pod bod mrazu, až na minus 3 stupně Celsia, a oni přesto přežijí. Jejich buněčná tekutina obsahuje látky podobné těm, které se používají při výrobě nemrznoucích směsí do chladičů aut. Ovšem i tito NÁRAMNÍ otužilci občas pomocí slabých záchvěvů svalů svou tělesnou teplotu zvýší. Vědci se domnívají, že tak zabraňují poškození mozku. Někteří živočichové spí tzv. nepravým zimním spánkem, který ovšem hibernací není. Během tohoto spánku tělesná teplota klesá jen o několik stupňů, dech ani tep se ale nemění, výjimečné není ani krátké probuzení ze spánku. K takovému typu zimních spáčů se řadí třeba jezevci, medvědi nebo křečci. (www.abicko.cz, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Na rozdíl od tzv. nepravého zimního spánku dojde během hibernace ke změně tepové frekvence.

Udržet si během zimy stálou tělesnou teplotu stojí živočichy hodně úsilí, přitom ale potravy, z níž energii získávají, jim v tomto období příroda nabízí méně. Někteří z nich proto zimu jednoduše prospí. Hibernace (zimní spánek) je složitý proces. Předchází mu důkladná příprava: živočich musí jednak nahromadit dostatečné tukové zásoby (svou STÁVAJÍCÍ hmotnost zvýší o 20–30 procent), jednak najít vhodný úkryt. Do pravého zimního spánku upadají většinou drobní savci, např. svišti, ježci či určité druhy netopýrů. Za skutečné krále zimních spáčů jsou považováni sysli – ve stavu hibernace mohou strávit až osm měsíců. Během hibernace tělesná teplota živočichů radikálně klesne, jejich dech i tepová frekvence se výrazně zpomalí. Dá se říct, že se nacházejí na hranici života a smrti (jako mrtví i vypadají), neboť jejich životní funkce jsou omezeny na minimum. Přepnutím do úsporného režimu šetří potřebnou energii. Hibernující živočich neleží rovně natažený, ale je stočený do klubíčka, aby šetřil tělesným teplem. ***** Většina pravých zimních spáčů si udržuje tělesnou teplotu mírně nad nulou, mráz by totiž roztrhal jejich buňky. Existují však i hibernující živočichové, jejichž teplota může klesnout pod bod mrazu, až na minus 3 stupně Celsia, a oni přesto přežijí. Jejich buněčná tekutina obsahuje látky podobné těm, které se používají při výrobě nemrznoucích směsí do chladičů aut. Ovšem i tito NÁRAMNÍ otužilci občas pomocí slabých záchvěvů svalů svou tělesnou teplotu zvýší. Vědci se domnívají, že tak zabraňují poškození mozku. Někteří živočichové spí tzv. nepravým zimním spánkem, který ovšem hibernací není. Během tohoto spánku tělesná teplota klesá jen o několik stupňů, dech ani tep se ale nemění, výjimečné není ani krátké probuzení ze spánku. K takovému typu zimních spáčů se řadí třeba jezevci, medvědi nebo křečci. (www.abicko.cz, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Hibernace je typická pro menší savce, vyskytuje se však i u některých větších živočichů, jako jsou například medvědi.

Udržet si během zimy stálou tělesnou teplotu stojí živočichy hodně úsilí, přitom ale potravy, z níž energii získávají, jim v tomto období příroda nabízí méně. Někteří z nich proto zimu jednoduše prospí. Hibernace (zimní spánek) je složitý proces. Předchází mu důkladná příprava: živočich musí jednak nahromadit dostatečné tukové zásoby (svou STÁVAJÍCÍ hmotnost zvýší o 20–30 procent), jednak najít vhodný úkryt. Do pravého zimního spánku upadají většinou drobní savci, např. svišti, ježci či určité druhy netopýrů. Za skutečné krále zimních spáčů jsou považováni sysli – ve stavu hibernace mohou strávit až osm měsíců. Během hibernace tělesná teplota živočichů radikálně klesne, jejich dech i tepová frekvence se výrazně zpomalí. Dá se říct, že se nacházejí na hranici života a smrti (jako mrtví i vypadají), neboť jejich životní funkce jsou omezeny na minimum. Přepnutím do úsporného režimu šetří potřebnou energii. Hibernující živočich neleží rovně natažený, ale je stočený do klubíčka, aby šetřil tělesným teplem. ***** Většina pravých zimních spáčů si udržuje tělesnou teplotu mírně nad nulou, mráz by totiž roztrhal jejich buňky. Existují však i hibernující živočichové, jejichž teplota může klesnout pod bod mrazu, až na minus 3 stupně Celsia, a oni přesto přežijí. Jejich buněčná tekutina obsahuje látky podobné těm, které se používají při výrobě nemrznoucích směsí do chladičů aut. Ovšem i tito NÁRAMNÍ otužilci občas pomocí slabých záchvěvů svalů svou tělesnou teplotu zvýší. Vědci se domnívají, že tak zabraňují poškození mozku. Někteří živočichové spí tzv. nepravým zimním spánkem, který ovšem hibernací není. Během tohoto spánku tělesná teplota klesá jen o několik stupňů, dech ani tep se ale nemění, výjimečné není ani krátké probuzení ze spánku. K takovému typu zimních spáčů se řadí třeba jezevci, medvědi nebo křečci. (www.abicko.cz, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Ze všech živočichů schopných hibernace tvoří menší část ti, jejichž tělesná teplota může dosáhnout hodnot nižších než bod mrazu.

Udržet si během zimy stálou tělesnou teplotu stojí živočichy hodně úsilí, přitom ale potravy, z níž energii získávají, jim v tomto období příroda nabízí méně. Někteří z nich proto zimu jednoduše prospí. Hibernace (zimní spánek) je složitý proces. Předchází mu důkladná příprava: živočich musí jednak nahromadit dostatečné tukové zásoby (svou STÁVAJÍCÍ hmotnost zvýší o 20–30 procent), jednak najít vhodný úkryt. Do pravého zimního spánku upadají většinou drobní savci, např. svišti, ježci či určité druhy netopýrů. Za skutečné krále zimních spáčů jsou považováni sysli – ve stavu hibernace mohou strávit až osm měsíců. Během hibernace tělesná teplota živočichů radikálně klesne, jejich dech i tepová frekvence se výrazně zpomalí. Dá se říct, že se nacházejí na hranici života a smrti (jako mrtví i vypadají), neboť jejich životní funkce jsou omezeny na minimum. Přepnutím do úsporného režimu šetří potřebnou energii. Hibernující živočich neleží rovně natažený, ale je stočený do klubíčka, aby šetřil tělesným teplem. ***** Většina pravých zimních spáčů si udržuje tělesnou teplotu mírně nad nulou, mráz by totiž roztrhal jejich buňky. Existují však i hibernující živočichové, jejichž teplota může klesnout pod bod mrazu, až na minus 3 stupně Celsia, a oni přesto přežijí. Jejich buněčná tekutina obsahuje látky podobné těm, které se používají při výrobě nemrznoucích směsí do chladičů aut. Ovšem i tito NÁRAMNÍ otužilci občas pomocí slabých záchvěvů svalů svou tělesnou teplotu zvýší. Vědci se domnívají, že tak zabraňují poškození mozku. Někteří živočichové spí tzv. nepravým zimním spánkem, který ovšem hibernací není. Během tohoto spánku tělesná teplota klesá jen o několik stupňů, dech ani tep se ale nemění, výjimečné není ani krátké probuzení ze spánku. K takovému typu zimních spáčů se řadí třeba jezevci, medvědi nebo křečci. (www.abicko.cz, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Rázova dcera byla upálena, protože do svého piva přidávala jed.

(1) Kdysi byl majitelem jednoho ze ***** na Malé Straně konšel Matěj Ráz. Bůhvíproč ale v roce 1503 skončil v rukou kata. Záhy postihlo jeho rodinu další neštěstí. Rázova dcera, která převzala živnost po otci, byla upálena, jelikož prý otrávila své sousedy. Zlé jazyky škodolibě říkaly, že tím jedem bylo její ředěné pivo. Pošramocenou pověst tamějšího piva vylepšil až nový majitel pivovaru Václav. Tento sládek měl vlastní tajný recept na vaření piva a toto tajemství střežil jako oko v hlavě. Jeho hospoda se časem zaplnila spokojenými hosty. Své nejvzácnější pivo, určené jen pro zvláštní příležitosti, však Václav ukrýval ve sklepě pod pivovarem. Sklep byl zamčený na sedm zámků a klíče od nich sládek schovával i před svou ženou. (2) Jednoho dne do hospody zavítal cizinec z Bavor, na první pohled urozený pán vznešeného chování. Představil se Václavovi jako majitel pivovaru a vyprávěl mu, že do Prahy přijel jen proto, aby se setkal s tak věhlasným sládkem, a že i za ***** se Václavovo pivo těší vynikající pověsti. Nebylo divu, že po tolika poklonách malostranský sládek brzy roztál. Nejenže dal cizinci ochutnat pivo ze sklepa, ale dokonce mu ochotně prozradil svůj tajný recept. (3) Na druhý den se cizinec rozloučil. Z kočáru ještě na svého hostitele volal, že mu pošle dárek na památku jejich nezapomenutelného setkání. Své slovo dané ***** splnil: neuplynulo ani půl roku a Václav skutečně dostal z Bavor sud piva uvařeného přesně podle jeho receptu. Zprvu vyváděl jako smyslů zbavený, ale potom převelice pečlivě spočítal všechny své náklady a zisk. Zjistil, že se mu vyplatí daleko víc, když své pivo vařit přestane a bude objednávat a prodávat jen pivo bavorské. Když zavěsil klíče od sklepa na domovní štít, pivovarskému domu už nikdo neřekl jinak než U Klíčů. (V. Cibula, Pražské pověsti, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Václav tajil nejen před cizími lidmi, ale i před svou ženou, že má pod svým pivovarem sklep.

(1) Kdysi byl majitelem jednoho ze ***** na Malé Straně konšel Matěj Ráz. Bůhvíproč ale v roce 1503 skončil v rukou kata. Záhy postihlo jeho rodinu další neštěstí. Rázova dcera, která převzala živnost po otci, byla upálena, jelikož prý otrávila své sousedy. Zlé jazyky škodolibě říkaly, že tím jedem bylo její ředěné pivo. Pošramocenou pověst tamějšího piva vylepšil až nový majitel pivovaru Václav. Tento sládek měl vlastní tajný recept na vaření piva a toto tajemství střežil jako oko v hlavě. Jeho hospoda se časem zaplnila spokojenými hosty. Své nejvzácnější pivo, určené jen pro zvláštní příležitosti, však Václav ukrýval ve sklepě pod pivovarem. Sklep byl zamčený na sedm zámků a klíče od nich sládek schovával i před svou ženou. (2) Jednoho dne do hospody zavítal cizinec z Bavor, na první pohled urozený pán vznešeného chování. Představil se Václavovi jako majitel pivovaru a vyprávěl mu, že do Prahy přijel jen proto, aby se setkal s tak věhlasným sládkem, a že i za ***** se Václavovo pivo těší vynikající pověsti. Nebylo divu, že po tolika poklonách malostranský sládek brzy roztál. Nejenže dal cizinci ochutnat pivo ze sklepa, ale dokonce mu ochotně prozradil svůj tajný recept. (3) Na druhý den se cizinec rozloučil. Z kočáru ještě na svého hostitele volal, že mu pošle dárek na památku jejich nezapomenutelného setkání. Své slovo dané ***** splnil: neuplynulo ani půl roku a Václav skutečně dostal z Bavor sud piva uvařeného přesně podle jeho receptu. Zprvu vyváděl jako smyslů zbavený, ale potom převelice pečlivě spočítal všechny své náklady a zisk. Zjistil, že se mu vyplatí daleko víc, když své pivo vařit přestane a bude objednávat a prodávat jen pivo bavorské. Když zavěsil klíče od sklepa na domovní štít, pivovarskému domu už nikdo neřekl jinak než U Klíčů. (V. Cibula, Pražské pověsti, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Cizinci z Bavor se podařilo vlichotit se do Václavovy přízně už při jejich prvním osobním setkání.

(1) Kdysi byl majitelem jednoho ze ***** na Malé Straně konšel Matěj Ráz. Bůhvíproč ale v roce 1503 skončil v rukou kata. Záhy postihlo jeho rodinu další neštěstí. Rázova dcera, která převzala živnost po otci, byla upálena, jelikož prý otrávila své sousedy. Zlé jazyky škodolibě říkaly, že tím jedem bylo její ředěné pivo. Pošramocenou pověst tamějšího piva vylepšil až nový majitel pivovaru Václav. Tento sládek měl vlastní tajný recept na vaření piva a toto tajemství střežil jako oko v hlavě. Jeho hospoda se časem zaplnila spokojenými hosty. Své nejvzácnější pivo, určené jen pro zvláštní příležitosti, však Václav ukrýval ve sklepě pod pivovarem. Sklep byl zamčený na sedm zámků a klíče od nich sládek schovával i před svou ženou. (2) Jednoho dne do hospody zavítal cizinec z Bavor, na první pohled urozený pán vznešeného chování. Představil se Václavovi jako majitel pivovaru a vyprávěl mu, že do Prahy přijel jen proto, aby se setkal s tak věhlasným sládkem, a že i za ***** se Václavovo pivo těší vynikající pověsti. Nebylo divu, že po tolika poklonách malostranský sládek brzy roztál. Nejenže dal cizinci ochutnat pivo ze sklepa, ale dokonce mu ochotně prozradil svůj tajný recept. (3) Na druhý den se cizinec rozloučil. Z kočáru ještě na svého hostitele volal, že mu pošle dárek na památku jejich nezapomenutelného setkání. Své slovo dané ***** splnil: neuplynulo ani půl roku a Václav skutečně dostal z Bavor sud piva uvařeného přesně podle jeho receptu. Zprvu vyváděl jako smyslů zbavený, ale potom převelice pečlivě spočítal všechny své náklady a zisk. Zjistil, že se mu vyplatí daleko víc, když své pivo vařit přestane a bude objednávat a prodávat jen pivo bavorské. Když zavěsil klíče od sklepa na domovní štít, pivovarskému domu už nikdo neřekl jinak než U Klíčů. (V. Cibula, Pražské pověsti, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Bavorské pivo uvařené podle Václavova receptu bylo mnohem chutnější než Václavovo pivo uvařené na Malé Straně.

(1) Kdysi byl majitelem jednoho ze ***** na Malé Straně konšel Matěj Ráz. Bůhvíproč ale v roce 1503 skončil v rukou kata. Záhy postihlo jeho rodinu další neštěstí. Rázova dcera, která převzala živnost po otci, byla upálena, jelikož prý otrávila své sousedy. Zlé jazyky škodolibě říkaly, že tím jedem bylo její ředěné pivo. Pošramocenou pověst tamějšího piva vylepšil až nový majitel pivovaru Václav. Tento sládek měl vlastní tajný recept na vaření piva a toto tajemství střežil jako oko v hlavě. Jeho hospoda se časem zaplnila spokojenými hosty. Své nejvzácnější pivo, určené jen pro zvláštní příležitosti, však Václav ukrýval ve sklepě pod pivovarem. Sklep byl zamčený na sedm zámků a klíče od nich sládek schovával i před svou ženou. (2) Jednoho dne do hospody zavítal cizinec z Bavor, na první pohled urozený pán vznešeného chování. Představil se Václavovi jako majitel pivovaru a vyprávěl mu, že do Prahy přijel jen proto, aby se setkal s tak věhlasným sládkem, a že i za ***** se Václavovo pivo těší vynikající pověsti. Nebylo divu, že po tolika poklonách malostranský sládek brzy roztál. Nejenže dal cizinci ochutnat pivo ze sklepa, ale dokonce mu ochotně prozradil svůj tajný recept. (3) Na druhý den se cizinec rozloučil. Z kočáru ještě na svého hostitele volal, že mu pošle dárek na památku jejich nezapomenutelného setkání. Své slovo dané ***** splnil: neuplynulo ani půl roku a Václav skutečně dostal z Bavor sud piva uvařeného přesně podle jeho receptu. Zprvu vyváděl jako smyslů zbavený, ale potom převelice pečlivě spočítal všechny své náklady a zisk. Zjistil, že se mu vyplatí daleko víc, když své pivo vařit přestane a bude objednávat a prodávat jen pivo bavorské. Když zavěsil klíče od sklepa na domovní štít, pivovarskému domu už nikdo neřekl jinak než U Klíčů. (V. Cibula, Pražské pověsti, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o každé z následujících vět, zda je napsána pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Vztahy mezi Francouzi a Španěli byly celý týden mimořádně napjaté.

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o každé z následujících vět, zda je napsána pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Bratrovy bláznivé nápady často vyvolávaly mezi našimi přáteli rozmíšky.

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o každé z následujících vět, zda je napsána pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Kvůli nečekanému dědictví stačil během měsíce neuvěřitelně zpychnout.

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o každé z následujících vět, zda je napsána pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Po vítězství v minulých závodech přidal do své sbírky další cennou medaili.

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2020

TF

Rozhodněte o následující možnosti, zda je zapsána pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Během zápasu se stupňovalo napjetí mezi fanoušky kanadského a českého týmu.

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následující možnosti, zda je zapsána pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Jitrocelové kapky ulevily dědečkovy od nesnesitelné bolesti bohužel jen trochu.

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následující možnosti, zda je zapsána pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Zpočátku jsem na ten lyžařský výcvik nechtěl jet, pak jsem se ale nechal zvyklat.

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následující možnosti, zda je zapsána pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Na zítřek jsme si domluvili schůzku s řemeslníky, abychom s nimi projednali úpravy podkroví.

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), nebo ne (NE). Do severní Afriky se šachy dostaly později než do Španělska.

TEXT 1 (1) Šachy, jedna z nejdůmyslnějších her na světě, nemají zcela jasný původ. Zřejmě vznikly z jiné deskové hry, známé již před naším letopočtem. Říká se také, že šachy před 2 000 lety vynalezl jeden indický učenec. Ten prý na šachové hře ukázal panovníkovi, že král se bez obyčejného lidu (tedy pěšců) neobejde. Podle další pověsti vymyslel šachy řecký hrdina Palamedes, aby rozptýlil vojáky při obléhání Tróje. Vývoj této hry můžeme sledovat přesněji až od 6. století našeho letopočtu, a to na základě zmínek v dobových písemných záznamech či díky archeologickým nálezům. Původní šachy se ovšem od těch nynějších značně lišily. (2) V Indii se nazývaly „čaturanga“, což znamená čtyřdílný. Název totiž symbolizoval čtyři součásti indického vojska – slony, válečné vozy, jezdectvo a pěchotu. Kromě těchto figur měl každý ze čtyř hráčů (hráli dva proti dvěma) k dispozici také figuru krále. Cílem hry bylo sebrat soupeřům jejich figury, přičemž figuru krále bylo možné vzít i svému spojenci. Dobytí všech králů se zvlášť odměňovalo. Hrací kostka určovala, která figura má táhnout. Náhoda tedy hrála poměrně velkou roli. Z Indie se tato hra rozšířila do Persie (dnešní Írán) a odtud do arabských zemí. Zároveň se začala měnit. Postupně se stala soubojem jen dvou šachistů (stejně jako dnes) a časem ze hry ***** na náhodě vznikla logická kombinační hra. Asi v 8. století pronikly šachy do Ruska, kde se začaly označovat jako „šachmaty“. Tento název vznikl spojením perského slova „šach“ (král) a arabského slova „mat“ (zemřel). Přibližně o sto let později se šachy dostaly přes severní Afriku do Španělska a poté do Itálie a odtud se šířily na sever. V 11. století se šachy hrály už po celé Evropě a staly se zábavou xxxxx nejen na panovnických dvorech. (K. Pliska, Učebnice šachu pro samouky, upraveno) TEXT 2 Název nositele vlastnosti je podstatné jméno, které je odvozeno od přídavného jména a označuje osobu, zvíře nebo věc podle typické vlastnosti, např. boháč (= bohatý člověk), mělčina (= mělké místo ve vodě). (CZVV)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), nebo ne (NE). Během hry nazývané„čaturanga“ mohl jeden hráč získat od ostatních hráčů celkem čtyři figury krále.

TEXT 1 (1) Šachy, jedna z nejdůmyslnějších her na světě, nemají zcela jasný původ. Zřejmě vznikly z jiné deskové hry, známé již před naším letopočtem. Říká se také, že šachy před 2 000 lety vynalezl jeden indický učenec. Ten prý na šachové hře ukázal panovníkovi, že král se bez obyčejného lidu (tedy pěšců) neobejde. Podle další pověsti vymyslel šachy řecký hrdina Palamedes, aby rozptýlil vojáky při obléhání Tróje. Vývoj této hry můžeme sledovat přesněji až od 6. století našeho letopočtu, a to na základě zmínek v dobových písemných záznamech či díky archeologickým nálezům. Původní šachy se ovšem od těch nynějších značně lišily. (2) V Indii se nazývaly „čaturanga“, což znamená čtyřdílný. Název totiž symbolizoval čtyři součásti indického vojska – slony, válečné vozy, jezdectvo a pěchotu. Kromě těchto figur měl každý ze čtyř hráčů (hráli dva proti dvěma) k dispozici také figuru krále. Cílem hry bylo sebrat soupeřům jejich figury, přičemž figuru krále bylo možné vzít i svému spojenci. Dobytí všech králů se zvlášť odměňovalo. Hrací kostka určovala, která figura má táhnout. Náhoda tedy hrála poměrně velkou roli. Z Indie se tato hra rozšířila do Persie (dnešní Írán) a odtud do arabských zemí. Zároveň se začala měnit. Postupně se stala soubojem jen dvou šachistů (stejně jako dnes) a časem ze hry ***** na náhodě vznikla logická kombinační hra. Asi v 8. století pronikly šachy do Ruska, kde se začaly označovat jako „šachmaty“. Tento název vznikl spojením perského slova „šach“ (král) a arabského slova „mat“ (zemřel). Přibližně o sto let později se šachy dostaly přes severní Afriku do Španělska a poté do Itálie a odtud se šířily na sever. V 11. století se šachy hrály už po celé Evropě a staly se zábavou xxxxx nejen na panovnických dvorech. (K. Pliska, Učebnice šachu pro samouky, upraveno) TEXT 2 Název nositele vlastnosti je podstatné jméno, které je odvozeno od přídavného jména a označuje osobu, zvíře nebo věc podle typické vlastnosti, např. boháč (= bohatý člověk), mělčina (= mělké místo ve vodě). (CZVV)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), nebo ne (NE). Přesný popis vývoje šachů byl zaznamenán v jednom textu vzniklém před 6. stoletím našeho letopočtu.

TEXT 1 (1) Šachy, jedna z nejdůmyslnějších her na světě, nemají zcela jasný původ. Zřejmě vznikly z jiné deskové hry, známé již před naším letopočtem. Říká se také, že šachy před 2 000 lety vynalezl jeden indický učenec. Ten prý na šachové hře ukázal panovníkovi, že král se bez obyčejného lidu (tedy pěšců) neobejde. Podle další pověsti vymyslel šachy řecký hrdina Palamedes, aby rozptýlil vojáky při obléhání Tróje. Vývoj této hry můžeme sledovat přesněji až od 6. století našeho letopočtu, a to na základě zmínek v dobových písemných záznamech či díky archeologickým nálezům. Původní šachy se ovšem od těch nynějších značně lišily. (2) V Indii se nazývaly „čaturanga“, což znamená čtyřdílný. Název totiž symbolizoval čtyři součásti indického vojska – slony, válečné vozy, jezdectvo a pěchotu. Kromě těchto figur měl každý ze čtyř hráčů (hráli dva proti dvěma) k dispozici také figuru krále. Cílem hry bylo sebrat soupeřům jejich figury, přičemž figuru krále bylo možné vzít i svému spojenci. Dobytí všech králů se zvlášť odměňovalo. Hrací kostka určovala, která figura má táhnout. Náhoda tedy hrála poměrně velkou roli. Z Indie se tato hra rozšířila do Persie (dnešní Írán) a odtud do arabských zemí. Zároveň se začala měnit. Postupně se stala soubojem jen dvou šachistů (stejně jako dnes) a časem ze hry ***** na náhodě vznikla logická kombinační hra. Asi v 8. století pronikly šachy do Ruska, kde se začaly označovat jako „šachmaty“. Tento název vznikl spojením perského slova „šach“ (král) a arabského slova „mat“ (zemřel). Přibližně o sto let později se šachy dostaly přes severní Afriku do Španělska a poté do Itálie a odtud se šířily na sever. V 11. století se šachy hrály už po celé Evropě a staly se zábavou xxxxx nejen na panovnických dvorech. (K. Pliska, Učebnice šachu pro samouky, upraveno) TEXT 2 Název nositele vlastnosti je podstatné jméno, které je odvozeno od přídavného jména a označuje osobu, zvíře nebo věc podle typické vlastnosti, např. boháč (= bohatý člověk), mělčina (= mělké místo ve vodě). (CZVV)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), nebo ne (NE). Podle pověsti vymyslel šachy jeden Ind proto, aby panovníkovi vysvětlil, že se má přestat spoléhat na prostý lid.

TEXT 1 (1) Šachy, jedna z nejdůmyslnějších her na světě, nemají zcela jasný původ. Zřejmě vznikly z jiné deskové hry, známé již před naším letopočtem. Říká se také, že šachy před 2 000 lety vynalezl jeden indický učenec. Ten prý na šachové hře ukázal panovníkovi, že král se bez obyčejného lidu (tedy pěšců) neobejde. Podle další pověsti vymyslel šachy řecký hrdina Palamedes, aby rozptýlil vojáky při obléhání Tróje. Vývoj této hry můžeme sledovat přesněji až od 6. století našeho letopočtu, a to na základě zmínek v dobových písemných záznamech či díky archeologickým nálezům. Původní šachy se ovšem od těch nynějších značně lišily. (2) V Indii se nazývaly „čaturanga“, což znamená čtyřdílný. Název totiž symbolizoval čtyři součásti indického vojska – slony, válečné vozy, jezdectvo a pěchotu. Kromě těchto figur měl každý ze čtyř hráčů (hráli dva proti dvěma) k dispozici také figuru krále. Cílem hry bylo sebrat soupeřům jejich figury, přičemž figuru krále bylo možné vzít i svému spojenci. Dobytí všech králů se zvlášť odměňovalo. Hrací kostka určovala, která figura má táhnout. Náhoda tedy hrála poměrně velkou roli. Z Indie se tato hra rozšířila do Persie (dnešní Írán) a odtud do arabských zemí. Zároveň se začala měnit. Postupně se stala soubojem jen dvou šachistů (stejně jako dnes) a časem ze hry ***** na náhodě vznikla logická kombinační hra. Asi v 8. století pronikly šachy do Ruska, kde se začaly označovat jako „šachmaty“. Tento název vznikl spojením perského slova „šach“ (král) a arabského slova „mat“ (zemřel). Přibližně o sto let později se šachy dostaly přes severní Afriku do Španělska a poté do Itálie a odtud se šířily na sever. V 11. století se šachy hrály už po celé Evropě a staly se zábavou xxxxx nejen na panovnických dvorech. (K. Pliska, Učebnice šachu pro samouky, upraveno) TEXT 2 Název nositele vlastnosti je podstatné jméno, které je odvozeno od přídavného jména a označuje osobu, zvíře nebo věc podle typické vlastnosti, např. boháč (= bohatý člověk), mělčina (= mělké místo ve vodě). (CZVV)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), nebo ne (NE). Nedílnou součástí ranního rituálu ve škole je kromě zpěvu hymny také sborová recitace básně.

TEXT 1 (1) Byl skoro prosinec a Jonas začínal mít strach z blížícího se výcviku. Ne, špatné slovo, opravil se v duchu. Strach cítil před rokem, když se nad společenstvím ukázalo neznámé letadlo. Všichni občané tehdy dostali rozkaz, aby se ihned skryli ve svých domech. Za okamžik JIM hlas v amplionu sdělil, že pilot popletl navigační instrukce a za to bude vyřazen. Vyřazení! Tak strašlivý trest se uplatňoval jen v případě neomluvitelného pochybení. Tohle slovo se nesmělo bezmyšlenkovitě používat. Jednou při závodech Jonas křikl na kamaráda, kvůli němuž ztratili bod: „Jsi vyřazený!“ Trenér si Jonase vzal stranou a důrazně si s NÍM promluvil. Od té doby si Jonas dával na vyjadřování velký pozor. Ne jako Asher. (2) Jonas si vybavil, jak se Asher jednou vřítil do třídy uprostřed zpěvu ranní hymny. Když vlastenecká píseň dozněla a spolužáci se posadili, Asher zůstal stát, aby přednesl předepsanou omluvu, na niž všichni čekali. (3) „Omlouvám se, že jsem vyrušil své učební společenství,“ rychle vysypal povinnou frázi. Pak svůj pozdní příchod objasnil: „Vyšel jsem z domu brzy, ale když jsem jel kolem rybí líhně, pracovní četa právě třídila lososy. Ta podívaná mě natolik zajmula, že jsem zapomněl na čas.“ „Přijímáme tvoji omluvu, Ashere,“ sborově zarecitovala třída. „Přijímám tvoji omluvu, Ashere,“ řekl učitel, „a děkuji, že mi tvá chyba opět poskytla příležitost k výkladu o jazyce.“ Pak učitel na tabuli napsal zajmout, hned vedle připsal slovo zaujmout a začal se věnovat jejich významům. Jonas se při té vzpomínce usmál. Znovu začal přemýšlet o významech slov a usoudil, že slovo strach opravdu přesně nevystihuje, co teď cítí. Je to příliš silné podstatné jméno. Jonas byl dychtivý, cítil ale i špetku nervozity. Znepokojení, usoudil nakonec. Ano, to cítí. (L. Lowryová, Dárce, upraveno) TEXT 2 Otevřená slabika – slabika, která končí samohláskou. Zavřená slabika – slabika, která končí souhláskou. (CZVV)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), nebo ne (NE). Ve srovnání se slovem strach slovo znepokojení lépe vystihovalo Jonasovy pocity před blížícím se výcvikem.

TEXT 1 (1) Byl skoro prosinec a Jonas začínal mít strach z blížícího se výcviku. Ne, špatné slovo, opravil se v duchu. Strach cítil před rokem, když se nad společenstvím ukázalo neznámé letadlo. Všichni občané tehdy dostali rozkaz, aby se ihned skryli ve svých domech. Za okamžik JIM hlas v amplionu sdělil, že pilot popletl navigační instrukce a za to bude vyřazen. Vyřazení! Tak strašlivý trest se uplatňoval jen v případě neomluvitelného pochybení. Tohle slovo se nesmělo bezmyšlenkovitě používat. Jednou při závodech Jonas křikl na kamaráda, kvůli němuž ztratili bod: „Jsi vyřazený!“ Trenér si Jonase vzal stranou a důrazně si s NÍM promluvil. Od té doby si Jonas dával na vyjadřování velký pozor. Ne jako Asher. (2) Jonas si vybavil, jak se Asher jednou vřítil do třídy uprostřed zpěvu ranní hymny. Když vlastenecká píseň dozněla a spolužáci se posadili, Asher zůstal stát, aby přednesl předepsanou omluvu, na niž všichni čekali. (3) „Omlouvám se, že jsem vyrušil své učební společenství,“ rychle vysypal povinnou frázi. Pak svůj pozdní příchod objasnil: „Vyšel jsem z domu brzy, ale když jsem jel kolem rybí líhně, pracovní četa právě třídila lososy. Ta podívaná mě natolik zajmula, že jsem zapomněl na čas.“ „Přijímáme tvoji omluvu, Ashere,“ sborově zarecitovala třída. „Přijímám tvoji omluvu, Ashere,“ řekl učitel, „a děkuji, že mi tvá chyba opět poskytla příležitost k výkladu o jazyce.“ Pak učitel na tabuli napsal zajmout, hned vedle připsal slovo zaujmout a začal se věnovat jejich významům. Jonas se při té vzpomínce usmál. Znovu začal přemýšlet o významech slov a usoudil, že slovo strach opravdu přesně nevystihuje, co teď cítí. Je to příliš silné podstatné jméno. Jonas byl dychtivý, cítil ale i špetku nervozity. Znepokojení, usoudil nakonec. Ano, to cítí. (L. Lowryová, Dárce, upraveno) TEXT 2 Otevřená slabika – slabika, která končí samohláskou. Zavřená slabika – slabika, která končí souhláskou. (CZVV)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), nebo ne (NE). V souvislosti s chybou, jíž se Asher dopustil ve své promluvě, se učitel začal zabývat významy slov zajmout a zaujmout.

TEXT 1 (1) Byl skoro prosinec a Jonas začínal mít strach z blížícího se výcviku. Ne, špatné slovo, opravil se v duchu. Strach cítil před rokem, když se nad společenstvím ukázalo neznámé letadlo. Všichni občané tehdy dostali rozkaz, aby se ihned skryli ve svých domech. Za okamžik JIM hlas v amplionu sdělil, že pilot popletl navigační instrukce a za to bude vyřazen. Vyřazení! Tak strašlivý trest se uplatňoval jen v případě neomluvitelného pochybení. Tohle slovo se nesmělo bezmyšlenkovitě používat. Jednou při závodech Jonas křikl na kamaráda, kvůli němuž ztratili bod: „Jsi vyřazený!“ Trenér si Jonase vzal stranou a důrazně si s NÍM promluvil. Od té doby si Jonas dával na vyjadřování velký pozor. Ne jako Asher. (2) Jonas si vybavil, jak se Asher jednou vřítil do třídy uprostřed zpěvu ranní hymny. Když vlastenecká píseň dozněla a spolužáci se posadili, Asher zůstal stát, aby přednesl předepsanou omluvu, na niž všichni čekali. (3) „Omlouvám se, že jsem vyrušil své učební společenství,“ rychle vysypal povinnou frázi. Pak svůj pozdní příchod objasnil: „Vyšel jsem z domu brzy, ale když jsem jel kolem rybí líhně, pracovní četa právě třídila lososy. Ta podívaná mě natolik zajmula, že jsem zapomněl na čas.“ „Přijímáme tvoji omluvu, Ashere,“ sborově zarecitovala třída. „Přijímám tvoji omluvu, Ashere,“ řekl učitel, „a děkuji, že mi tvá chyba opět poskytla příležitost k výkladu o jazyce.“ Pak učitel na tabuli napsal zajmout, hned vedle připsal slovo zaujmout a začal se věnovat jejich významům. Jonas se při té vzpomínce usmál. Znovu začal přemýšlet o významech slov a usoudil, že slovo strach opravdu přesně nevystihuje, co teď cítí. Je to příliš silné podstatné jméno. Jonas byl dychtivý, cítil ale i špetku nervozity. Znepokojení, usoudil nakonec. Ano, to cítí. (L. Lowryová, Dárce, upraveno) TEXT 2 Otevřená slabika – slabika, která končí samohláskou. Zavřená slabika – slabika, která končí souhláskou. (CZVV)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), nebo ne (NE). Ve společenství, v němž Jonas žije, je ztráta jediného bodu během závodů zásadním pochybením, za které je člověk potrestán vyřazením.

TEXT 1 (1) Byl skoro prosinec a Jonas začínal mít strach z blížícího se výcviku. Ne, špatné slovo, opravil se v duchu. Strach cítil před rokem, když se nad společenstvím ukázalo neznámé letadlo. Všichni občané tehdy dostali rozkaz, aby se ihned skryli ve svých domech. Za okamžik JIM hlas v amplionu sdělil, že pilot popletl navigační instrukce a za to bude vyřazen. Vyřazení! Tak strašlivý trest se uplatňoval jen v případě neomluvitelného pochybení. Tohle slovo se nesmělo bezmyšlenkovitě používat. Jednou při závodech Jonas křikl na kamaráda, kvůli němuž ztratili bod: „Jsi vyřazený!“ Trenér si Jonase vzal stranou a důrazně si s NÍM promluvil. Od té doby si Jonas dával na vyjadřování velký pozor. Ne jako Asher. (2) Jonas si vybavil, jak se Asher jednou vřítil do třídy uprostřed zpěvu ranní hymny. Když vlastenecká píseň dozněla a spolužáci se posadili, Asher zůstal stát, aby přednesl předepsanou omluvu, na niž všichni čekali. (3) „Omlouvám se, že jsem vyrušil své učební společenství,“ rychle vysypal povinnou frázi. Pak svůj pozdní příchod objasnil: „Vyšel jsem z domu brzy, ale když jsem jel kolem rybí líhně, pracovní četa právě třídila lososy. Ta podívaná mě natolik zajmula, že jsem zapomněl na čas.“ „Přijímáme tvoji omluvu, Ashere,“ sborově zarecitovala třída. „Přijímám tvoji omluvu, Ashere,“ řekl učitel, „a děkuji, že mi tvá chyba opět poskytla příležitost k výkladu o jazyce.“ Pak učitel na tabuli napsal zajmout, hned vedle připsal slovo zaujmout a začal se věnovat jejich významům. Jonas se při té vzpomínce usmál. Znovu začal přemýšlet o významech slov a usoudil, že slovo strach opravdu přesně nevystihuje, co teď cítí. Je to příliš silné podstatné jméno. Jonas byl dychtivý, cítil ale i špetku nervozity. Znepokojení, usoudil nakonec. Ano, to cítí. (L. Lowryová, Dárce, upraveno) TEXT 2 Otevřená slabika – slabika, která končí samohláskou. Zavřená slabika – slabika, která končí souhláskou. (CZVV)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Od roku 2012 do roku 2020 se závodu The Color Run každoročně účastnilo přes osm milionů lidí.

The Color Run je unikátní běžecký závod. Výkon v tomto závodě není podstatný, jde hlavně o zábavu. Na startu pětikilometrové trasy mají na sobě všichni běžci čistě bílá trička, to se ale záhy změní. Po každém zdolaném kilometru jsou totiž zasypáni barevnými prášky. Nezáleží na tom, jak rychle trasu uběhnou, čas se vůbec neměří. The Color Run především propaguje zdravý životní styl – přes 60 % lidí běží tak dlouhou trasu poprvé v životě a některým z nich se běh natolik zalíbí, že po závodě začnou svou kondici zlepšovat pravidelným běháním. „Závodu se přezdívá Pět nejšťastnějších kilometrů na Zemi, protože tato neobvyklá, ale zábavná akce spojuje přátele i rodiny. Chtěl jsem tím lidi povzbudit ke sportování,“ vysvětluje Travis Snyder, zakladatel netradičního závodu. The Color Run se poprvé konal v březnu 2011 v USA, závodu se tehdy zúčastnilo kolem šesti tisíc závodníků. Během následujících devíti let závod absolvovalo přes osm milionů lidí z více než 50 zemí světa, a tak se The Color Run stal jednou z největších běžeckých událostí na planetě. (www.thecolorrun.cz, upraveno)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Více než 60 % účastníků The Color Run začne po tomto závodě pravidelně běhat trasy dlouhé 5 kilometrů.

The Color Run je unikátní běžecký závod. Výkon v tomto závodě není podstatný, jde hlavně o zábavu. Na startu pětikilometrové trasy mají na sobě všichni běžci čistě bílá trička, to se ale záhy změní. Po každém zdolaném kilometru jsou totiž zasypáni barevnými prášky. Nezáleží na tom, jak rychle trasu uběhnou, čas se vůbec neměří. The Color Run především propaguje zdravý životní styl – přes 60 % lidí běží tak dlouhou trasu poprvé v životě a některým z nich se běh natolik zalíbí, že po závodě začnou svou kondici zlepšovat pravidelným běháním. „Závodu se přezdívá Pět nejšťastnějších kilometrů na Zemi, protože tato neobvyklá, ale zábavná akce spojuje přátele i rodiny. Chtěl jsem tím lidi povzbudit ke sportování,“ vysvětluje Travis Snyder, zakladatel netradičního závodu. The Color Run se poprvé konal v březnu 2011 v USA, závodu se tehdy zúčastnilo kolem šesti tisíc závodníků. Během následujících devíti let závod absolvovalo přes osm milionů lidí z více než 50 zemí světa, a tak se The Color Run stal jednou z největších běžeckých událostí na planetě. (www.thecolorrun.cz, upraveno)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Když se účastník The Color Run ocitne v polovině trasy tohoto závodu, byl do této chvíle zasypán barevnými prášky celkem dvakrát.

The Color Run je unikátní běžecký závod. Výkon v tomto závodě není podstatný, jde hlavně o zábavu. Na startu pětikilometrové trasy mají na sobě všichni běžci čistě bílá trička, to se ale záhy změní. Po každém zdolaném kilometru jsou totiž zasypáni barevnými prášky. Nezáleží na tom, jak rychle trasu uběhnou, čas se vůbec neměří. The Color Run především propaguje zdravý životní styl – přes 60 % lidí běží tak dlouhou trasu poprvé v životě a některým z nich se běh natolik zalíbí, že po závodě začnou svou kondici zlepšovat pravidelným běháním. „Závodu se přezdívá Pět nejšťastnějších kilometrů na Zemi, protože tato neobvyklá, ale zábavná akce spojuje přátele i rodiny. Chtěl jsem tím lidi povzbudit ke sportování,“ vysvětluje Travis Snyder, zakladatel netradičního závodu. The Color Run se poprvé konal v březnu 2011 v USA, závodu se tehdy zúčastnilo kolem šesti tisíc závodníků. Během následujících devíti let závod absolvovalo přes osm milionů lidí z více než 50 zemí světa, a tak se The Color Run stal jednou z největších běžeckých událostí na planetě. (www.thecolorrun.cz, upraveno)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Netradiční běžecký závod s původním názvem Pět nejšťastnějších kilometrů na Zemi byl svým zakladatelem přejmenován na The Color Run.

The Color Run je unikátní běžecký závod. Výkon v tomto závodě není podstatný, jde hlavně o zábavu. Na startu pětikilometrové trasy mají na sobě všichni běžci čistě bílá trička, to se ale záhy změní. Po každém zdolaném kilometru jsou totiž zasypáni barevnými prášky. Nezáleží na tom, jak rychle trasu uběhnou, čas se vůbec neměří. The Color Run především propaguje zdravý životní styl – přes 60 % lidí běží tak dlouhou trasu poprvé v životě a některým z nich se běh natolik zalíbí, že po závodě začnou svou kondici zlepšovat pravidelným běháním. „Závodu se přezdívá Pět nejšťastnějších kilometrů na Zemi, protože tato neobvyklá, ale zábavná akce spojuje přátele i rodiny. Chtěl jsem tím lidi povzbudit ke sportování,“ vysvětluje Travis Snyder, zakladatel netradičního závodu. The Color Run se poprvé konal v březnu 2011 v USA, závodu se tehdy zúčastnilo kolem šesti tisíc závodníků. Během následujících devíti let závod absolvovalo přes osm milionů lidí z více než 50 zemí světa, a tak se The Color Run stal jednou z největších běžeckých událostí na planetě. (www.thecolorrun.cz, upraveno)

český jazyk a literatura

čtyřleté obory a nástavbová studia

3. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Ostrov São Miguel zabírá většinu celkové rozlohy portugalského souostroví Azory.

Portugalské souostroví Azory, ležící v Atlantském oceánu přibližně 1 500 km od Lisabonu, se skládá z devíti obydlených ostrovů. Největší z nich, ostrov São Miguel, byl až do začátku 21. století jediným místem v Evropě, kde se pěstoval a zpracovával čaj. Azorské čajovníkové plantáže jsou unikátní: čaj se zde pěstuje už ve výšce 150 metrů nad mořem, jde tedy o nejníže položené plantáže na světě. Lidé z těchto ostrovů na své půdě odpradávna pěstovali pomeranče. Když ale počátkem 19. století pomerančovníky zničila zhoubná plíseň, azorští zemědělci přišli o hlavní zdroj obživy. Hledali tedy novou plodinu vhodnou k pěstování, kterou by také mohli vyvážet. Skutečnost, že vedle ananasu a maracuji nakonec vsadili i na čajovník, má na svědomí Jacinto Leite, někdejší voják brazilské armády. Na svůj rodný ostrov São Miguel totiž přivezl z Rio de Janeira sazenice čajovníku. V úrodné půdě a stabilním klimatu se plodině záhy začalo dařit. Z první sklizně čaje byly dva vzorky, konkrétně 8 kg černého a 10 kg zeleného čaje, poslány do Anglie na odborné analýzy. Díky své nesporné kvalitě oba dostaly vynikající posudky. Cesta na evropské trhy se rázem otevřela a na Azorách nastaly lepší časy. Už v roce 1850 se čajovníkové plantáže rozprostíraly na 300 hektarech půdy a tamější manufaktury ročně vyprodukovaly 250 tun čaje. Čilý obchod se zahraničím ale narušila první světová válka, *****. Důsledkem tohoto trendu, pokračujícího i po válce, byly ztráty na ziscích a krachování manufaktur. Do roku 1970 svou činnost ukončilo devět z původních čtrnácti azorských výrobců čaje, během následujících let zkrachovali další čtyři. Počátku 21. století se dočkala pouze společnost Chá Gorreana. Tento výrobce dodnes ze svých plantáží o rozloze 40 hektarů ročně vyprodukuje 40 tun kvalitního čaje. (Lidé a Země 12/2007, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Zhoubná plíseň, která zničila pomerančovníky, byla na ostrov São Miguel zavlečena z Rio de Janeira.

Portugalské souostroví Azory, ležící v Atlantském oceánu přibližně 1 500 km od Lisabonu, se skládá z devíti obydlených ostrovů. Největší z nich, ostrov São Miguel, byl až do začátku 21. století jediným místem v Evropě, kde se pěstoval a zpracovával čaj. Azorské čajovníkové plantáže jsou unikátní: čaj se zde pěstuje už ve výšce 150 metrů nad mořem, jde tedy o nejníže položené plantáže na světě. Lidé z těchto ostrovů na své půdě odpradávna pěstovali pomeranče. Když ale počátkem 19. století pomerančovníky zničila zhoubná plíseň, azorští zemědělci přišli o hlavní zdroj obživy. Hledali tedy novou plodinu vhodnou k pěstování, kterou by také mohli vyvážet. Skutečnost, že vedle ananasu a maracuji nakonec vsadili i na čajovník, má na svědomí Jacinto Leite, někdejší voják brazilské armády. Na svůj rodný ostrov São Miguel totiž přivezl z Rio de Janeira sazenice čajovníku. V úrodné půdě a stabilním klimatu se plodině záhy začalo dařit. Z první sklizně čaje byly dva vzorky, konkrétně 8 kg černého a 10 kg zeleného čaje, poslány do Anglie na odborné analýzy. Díky své nesporné kvalitě oba dostaly vynikající posudky. Cesta na evropské trhy se rázem otevřela a na Azorách nastaly lepší časy. Už v roce 1850 se čajovníkové plantáže rozprostíraly na 300 hektarech půdy a tamější manufaktury ročně vyprodukovaly 250 tun čaje. Čilý obchod se zahraničím ale narušila první světová válka, *****. Důsledkem tohoto trendu, pokračujícího i po válce, byly ztráty na ziscích a krachování manufaktur. Do roku 1970 svou činnost ukončilo devět z původních čtrnácti azorských výrobců čaje, během následujících let zkrachovali další čtyři. Počátku 21. století se dočkala pouze společnost Chá Gorreana. Tento výrobce dodnes ze svých plantáží o rozloze 40 hektarů ročně vyprodukuje 40 tun kvalitního čaje. (Lidé a Země 12/2007, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Při první sklizni azorského čaje bylo sklizeno přesně o 2 kilogramy více zeleného čaje než čaje černého.

Portugalské souostroví Azory, ležící v Atlantském oceánu přibližně 1 500 km od Lisabonu, se skládá z devíti obydlených ostrovů. Největší z nich, ostrov São Miguel, byl až do začátku 21. století jediným místem v Evropě, kde se pěstoval a zpracovával čaj. Azorské čajovníkové plantáže jsou unikátní: čaj se zde pěstuje už ve výšce 150 metrů nad mořem, jde tedy o nejníže položené plantáže na světě. Lidé z těchto ostrovů na své půdě odpradávna pěstovali pomeranče. Když ale počátkem 19. století pomerančovníky zničila zhoubná plíseň, azorští zemědělci přišli o hlavní zdroj obživy. Hledali tedy novou plodinu vhodnou k pěstování, kterou by také mohli vyvážet. Skutečnost, že vedle ananasu a maracuji nakonec vsadili i na čajovník, má na svědomí Jacinto Leite, někdejší voják brazilské armády. Na svůj rodný ostrov São Miguel totiž přivezl z Rio de Janeira sazenice čajovníku. V úrodné půdě a stabilním klimatu se plodině záhy začalo dařit. Z první sklizně čaje byly dva vzorky, konkrétně 8 kg černého a 10 kg zeleného čaje, poslány do Anglie na odborné analýzy. Díky své nesporné kvalitě oba dostaly vynikající posudky. Cesta na evropské trhy se rázem otevřela a na Azorách nastaly lepší časy. Už v roce 1850 se čajovníkové plantáže rozprostíraly na 300 hektarech půdy a tamější manufaktury ročně vyprodukovaly 250 tun čaje. Čilý obchod se zahraničím ale narušila první světová válka, *****. Důsledkem tohoto trendu, pokračujícího i po válce, byly ztráty na ziscích a krachování manufaktur. Do roku 1970 svou činnost ukončilo devět z původních čtrnácti azorských výrobců čaje, během následujících let zkrachovali další čtyři. Počátku 21. století se dočkala pouze společnost Chá Gorreana. Tento výrobce dodnes ze svých plantáží o rozloze 40 hektarů ročně vyprodukuje 40 tun kvalitního čaje. (Lidé a Země 12/2007, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Od roku 1850 do počátku 21. století se roční produkce azorské společnosti Chá Gorreana snížila z původních 250 tun čaje na 40 tun.

Portugalské souostroví Azory, ležící v Atlantském oceánu přibližně 1 500 km od Lisabonu, se skládá z devíti obydlených ostrovů. Největší z nich, ostrov São Miguel, byl až do začátku 21. století jediným místem v Evropě, kde se pěstoval a zpracovával čaj. Azorské čajovníkové plantáže jsou unikátní: čaj se zde pěstuje už ve výšce 150 metrů nad mořem, jde tedy o nejníže položené plantáže na světě. Lidé z těchto ostrovů na své půdě odpradávna pěstovali pomeranče. Když ale počátkem 19. století pomerančovníky zničila zhoubná plíseň, azorští zemědělci přišli o hlavní zdroj obživy. Hledali tedy novou plodinu vhodnou k pěstování, kterou by také mohli vyvážet. Skutečnost, že vedle ananasu a maracuji nakonec vsadili i na čajovník, má na svědomí Jacinto Leite, někdejší voják brazilské armády. Na svůj rodný ostrov São Miguel totiž přivezl z Rio de Janeira sazenice čajovníku. V úrodné půdě a stabilním klimatu se plodině záhy začalo dařit. Z první sklizně čaje byly dva vzorky, konkrétně 8 kg černého a 10 kg zeleného čaje, poslány do Anglie na odborné analýzy. Díky své nesporné kvalitě oba dostaly vynikající posudky. Cesta na evropské trhy se rázem otevřela a na Azorách nastaly lepší časy. Už v roce 1850 se čajovníkové plantáže rozprostíraly na 300 hektarech půdy a tamější manufaktury ročně vyprodukovaly 250 tun čaje. Čilý obchod se zahraničím ale narušila první světová válka, *****. Důsledkem tohoto trendu, pokračujícího i po válce, byly ztráty na ziscích a krachování manufaktur. Do roku 1970 svou činnost ukončilo devět z původních čtrnácti azorských výrobců čaje, během následujících let zkrachovali další čtyři. Počátku 21. století se dočkala pouze společnost Chá Gorreana. Tento výrobce dodnes ze svých plantáží o rozloze 40 hektarů ročně vyprodukuje 40 tun kvalitního čaje. (Lidé a Země 12/2007, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), nebo ne (NE). Věta podtržená ve výchozím textu obsahuje dva přívlastky shodné.

Portugalské souostroví Azory, ležící v Atlantském oceánu přibližně 1 500 km od Lisabonu, se skládá z devíti obydlených ostrovů. Největší z nich, ostrov São Miguel, byl až do začátku 21. století jediným místem v Evropě, kde se pěstoval a zpracovával čaj. Azorské čajovníkové plantáže jsou unikátní: čaj se zde pěstuje už ve výšce 150 metrů nad mořem, jde tedy o nejníže položené plantáže na světě. Lidé z těchto ostrovů na své půdě odpradávna pěstovali pomeranče. Když ale počátkem 19. století pomerančovníky zničila zhoubná plíseň, azorští zemědělci přišli o hlavní zdroj obživy. Hledali tedy novou plodinu vhodnou k pěstování, kterou by také mohli vyvážet. Skutečnost, že vedle ananasu a maracuji nakonec vsadili i na čajovník, má na svědomí Jacinto Leite, někdejší voják brazilské armády. Na svůj rodný ostrov São Miguel totiž přivezl z Rio de Janeira sazenice čajovníku. V úrodné půdě a stabilním klimatu se plodině záhy začalo dařit. Z první sklizně čaje byly dva vzorky, konkrétně 8 kg černého a 10 kg zeleného čaje, poslány do Anglie na odborné analýzy. Díky své nesporné kvalitě oba dostaly vynikající posudky. Cesta na evropské trhy se rázem otevřela a na Azorách nastaly lepší časy. Už v roce 1850 se čajovníkové plantáže rozprostíraly na 300 hektarech půdy a tamější manufaktury ročně vyprodukovaly 250 tun čaje. Čilý obchod se zahraničím ale narušila první světová válka, *****. Důsledkem tohoto trendu, pokračujícího i po válce, byly ztráty na ziscích a krachování manufaktur. Do roku 1970 svou činnost ukončilo devět z původních čtrnácti azorských výrobců čaje, během následujících let zkrachovali další čtyři. Počátku 21. století se dočkala pouze společnost Chá Gorreana. Tento výrobce dodnes ze svých plantáží o rozloze 40 hektarů ročně vyprodukuje 40 tun kvalitního čaje. (Lidé a Země 12/2007, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), nebo ne (NE). Věta podtržená ve výchozím textu obsahuje podmět několikanásobný.

Portugalské souostroví Azory, ležící v Atlantském oceánu přibližně 1 500 km od Lisabonu, se skládá z devíti obydlených ostrovů. Největší z nich, ostrov São Miguel, byl až do začátku 21. století jediným místem v Evropě, kde se pěstoval a zpracovával čaj. Azorské čajovníkové plantáže jsou unikátní: čaj se zde pěstuje už ve výšce 150 metrů nad mořem, jde tedy o nejníže položené plantáže na světě. Lidé z těchto ostrovů na své půdě odpradávna pěstovali pomeranče. Když ale počátkem 19. století pomerančovníky zničila zhoubná plíseň, azorští zemědělci přišli o hlavní zdroj obživy. Hledali tedy novou plodinu vhodnou k pěstování, kterou by také mohli vyvážet. Skutečnost, že vedle ananasu a maracuji nakonec vsadili i na čajovník, má na svědomí Jacinto Leite, někdejší voják brazilské armády. Na svůj rodný ostrov São Miguel totiž přivezl z Rio de Janeira sazenice čajovníku. V úrodné půdě a stabilním klimatu se plodině záhy začalo dařit. Z první sklizně čaje byly dva vzorky, konkrétně 8 kg černého a 10 kg zeleného čaje, poslány do Anglie na odborné analýzy. Díky své nesporné kvalitě oba dostaly vynikající posudky. Cesta na evropské trhy se rázem otevřela a na Azorách nastaly lepší časy. Už v roce 1850 se čajovníkové plantáže rozprostíraly na 300 hektarech půdy a tamější manufaktury ročně vyprodukovaly 250 tun čaje. Čilý obchod se zahraničím ale narušila první světová válka, *****. Důsledkem tohoto trendu, pokračujícího i po válce, byly ztráty na ziscích a krachování manufaktur. Do roku 1970 svou činnost ukončilo devět z původních čtrnácti azorských výrobců čaje, během následujících let zkrachovali další čtyři. Počátku 21. století se dočkala pouze společnost Chá Gorreana. Tento výrobce dodnes ze svých plantáží o rozloze 40 hektarů ročně vyprodukuje 40 tun kvalitního čaje. (Lidé a Země 12/2007, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), nebo ne (NE). Věta podtržená ve výchozím textu obsahuje jedno příslovečné určení času.

Portugalské souostroví Azory, ležící v Atlantském oceánu přibližně 1 500 km od Lisabonu, se skládá z devíti obydlených ostrovů. Největší z nich, ostrov São Miguel, byl až do začátku 21. století jediným místem v Evropě, kde se pěstoval a zpracovával čaj. Azorské čajovníkové plantáže jsou unikátní: čaj se zde pěstuje už ve výšce 150 metrů nad mořem, jde tedy o nejníže položené plantáže na světě. Lidé z těchto ostrovů na své půdě odpradávna pěstovali pomeranče. Když ale počátkem 19. století pomerančovníky zničila zhoubná plíseň, azorští zemědělci přišli o hlavní zdroj obživy. Hledali tedy novou plodinu vhodnou k pěstování, kterou by také mohli vyvážet. Skutečnost, že vedle ananasu a maracuji nakonec vsadili i na čajovník, má na svědomí Jacinto Leite, někdejší voják brazilské armády. Na svůj rodný ostrov São Miguel totiž přivezl z Rio de Janeira sazenice čajovníku. V úrodné půdě a stabilním klimatu se plodině záhy začalo dařit. Z první sklizně čaje byly dva vzorky, konkrétně 8 kg černého a 10 kg zeleného čaje, poslány do Anglie na odborné analýzy. Díky své nesporné kvalitě oba dostaly vynikající posudky. Cesta na evropské trhy se rázem otevřela a na Azorách nastaly lepší časy. Už v roce 1850 se čajovníkové plantáže rozprostíraly na 300 hektarech půdy a tamější manufaktury ročně vyprodukovaly 250 tun čaje. Čilý obchod se zahraničím ale narušila první světová válka, *****. Důsledkem tohoto trendu, pokračujícího i po válce, byly ztráty na ziscích a krachování manufaktur. Do roku 1970 svou činnost ukončilo devět z původních čtrnácti azorských výrobců čaje, během následujících let zkrachovali další čtyři. Počátku 21. století se dočkala pouze společnost Chá Gorreana. Tento výrobce dodnes ze svých plantáží o rozloze 40 hektarů ročně vyprodukuje 40 tun kvalitního čaje. (Lidé a Země 12/2007, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), nebo ne (NE). Věta podtržená ve výchozím textu obsahuje jedno příslovečné určení místa.

Portugalské souostroví Azory, ležící v Atlantském oceánu přibližně 1 500 km od Lisabonu, se skládá z devíti obydlených ostrovů. Největší z nich, ostrov São Miguel, byl až do začátku 21. století jediným místem v Evropě, kde se pěstoval a zpracovával čaj. Azorské čajovníkové plantáže jsou unikátní: čaj se zde pěstuje už ve výšce 150 metrů nad mořem, jde tedy o nejníže položené plantáže na světě. Lidé z těchto ostrovů na své půdě odpradávna pěstovali pomeranče. Když ale počátkem 19. století pomerančovníky zničila zhoubná plíseň, azorští zemědělci přišli o hlavní zdroj obživy. Hledali tedy novou plodinu vhodnou k pěstování, kterou by také mohli vyvážet. Skutečnost, že vedle ananasu a maracuji nakonec vsadili i na čajovník, má na svědomí Jacinto Leite, někdejší voják brazilské armády. Na svůj rodný ostrov São Miguel totiž přivezl z Rio de Janeira sazenice čajovníku. V úrodné půdě a stabilním klimatu se plodině záhy začalo dařit. Z první sklizně čaje byly dva vzorky, konkrétně 8 kg černého a 10 kg zeleného čaje, poslány do Anglie na odborné analýzy. Díky své nesporné kvalitě oba dostaly vynikající posudky. Cesta na evropské trhy se rázem otevřela a na Azorách nastaly lepší časy. Už v roce 1850 se čajovníkové plantáže rozprostíraly na 300 hektarech půdy a tamější manufaktury ročně vyprodukovaly 250 tun čaje. Čilý obchod se zahraničím ale narušila první světová válka, *****. Důsledkem tohoto trendu, pokračujícího i po válce, byly ztráty na ziscích a krachování manufaktur. Do roku 1970 svou činnost ukončilo devět z původních čtrnácti azorských výrobců čaje, během následujících let zkrachovali další čtyři. Počátku 21. století se dočkala pouze společnost Chá Gorreana. Tento výrobce dodnes ze svých plantáží o rozloze 40 hektarů ročně vyprodukuje 40 tun kvalitního čaje. (Lidé a Země 12/2007, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Hasiči i Schultze dorazili k hořícímu muzeu za pouhých pět minut od založení požáru.

(1) Poté, co Marcel odhalil Schultzův zkázonosný plán, pochopil, že hodiny jeho života jsou sečteny. Pořád myslel na Francouzské město, které se ten bídák rozhodl zničit. To se nesmí stát, jsou tam přece jeho přátelé! Celou noc Marcel nezamhouřil oka. Musí z Ocelového města uprchnout, to věděl zcela bezpečně. Jenže jak? Ráno zamířil rovnou do parku, jenž byl součástí uzavřeného domovního bloku, v němž byl vězněn. Ano, mohl se procházet, jeho volnost však byla jen zdánlivá. V patách měl totiž stále dva mlčenlivé obry s revolverem, jejichž slabostí byl tabák. (2) Když kráčel k říčce, která odtéká podzemním kanálem ven z města, všiml si zvláštního křoví, rostoucího podél zdi. Ihned ho poznal. V jeho listech se skrývá účinný uspávací prostředek. Plán útěku nabýval zřetelných obrysů. Marcel potají přidal pár lístků do tabáku a nabídl ho svým dozorcům. Za okamžik se areálem rozléhalo dvojí rytmické chrápání. Marcel na nic nečekal a utíkal do muzea modelů Schultzových strojů. Jakmile pronikl do hlavního sálu, vytáhl zápalku a škrtl. (3) Za chvíli už z oken šlehaly plameny. Ze všech stran přijížděli hasiči, přispěchal i Schultze. Když bylo po pěti minutách hašení všem jasné, že muzeum lehne popelem, Schultze zvolal: „Deset tisíc dolarů tomu, kdo zachrání exponát 3175!“ I když to byla částka skutečně vysoká, nikdo se nehlásil. Náhle se odněkud vynořil Marcel a řekl: „Já to udělám.“ Schultze se zatvářil nedůvěřivě, pak ale kývl. Nemůže přece nic ztratit, naopak. Marcel si vzal dýchací přístroj a zmizel v kouři. Ani ho ale nenapadlo zachraňovat exponát. Rychle proběhl deštěm žhavých jisker, vyběhl zadním vchodem a skočil do říčky. Po chvíli vplul do podzemního kanálu, zcela zaplněného vodou. Byl v něm deset minut, když vtom narazil na železnou mříž. Zmocnilo se ho zoufalství. Z posledních sil zacloumal mříží. Naštěstí povolila. Proud ho unášel neznámo kam. (J. Verne, Ocelové město, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Za záchranu exponátu 3175 Schultze nabídl částku převyšující skutečnou hodnotu tohoto exponátu.

(1) Poté, co Marcel odhalil Schultzův zkázonosný plán, pochopil, že hodiny jeho života jsou sečteny. Pořád myslel na Francouzské město, které se ten bídák rozhodl zničit. To se nesmí stát, jsou tam přece jeho přátelé! Celou noc Marcel nezamhouřil oka. Musí z Ocelového města uprchnout, to věděl zcela bezpečně. Jenže jak? Ráno zamířil rovnou do parku, jenž byl součástí uzavřeného domovního bloku, v němž byl vězněn. Ano, mohl se procházet, jeho volnost však byla jen zdánlivá. V patách měl totiž stále dva mlčenlivé obry s revolverem, jejichž slabostí byl tabák. (2) Když kráčel k říčce, která odtéká podzemním kanálem ven z města, všiml si zvláštního křoví, rostoucího podél zdi. Ihned ho poznal. V jeho listech se skrývá účinný uspávací prostředek. Plán útěku nabýval zřetelných obrysů. Marcel potají přidal pár lístků do tabáku a nabídl ho svým dozorcům. Za okamžik se areálem rozléhalo dvojí rytmické chrápání. Marcel na nic nečekal a utíkal do muzea modelů Schultzových strojů. Jakmile pronikl do hlavního sálu, vytáhl zápalku a škrtl. (3) Za chvíli už z oken šlehaly plameny. Ze všech stran přijížděli hasiči, přispěchal i Schultze. Když bylo po pěti minutách hašení všem jasné, že muzeum lehne popelem, Schultze zvolal: „Deset tisíc dolarů tomu, kdo zachrání exponát 3175!“ I když to byla částka skutečně vysoká, nikdo se nehlásil. Náhle se odněkud vynořil Marcel a řekl: „Já to udělám.“ Schultze se zatvářil nedůvěřivě, pak ale kývl. Nemůže přece nic ztratit, naopak. Marcel si vzal dýchací přístroj a zmizel v kouři. Ani ho ale nenapadlo zachraňovat exponát. Rychle proběhl deštěm žhavých jisker, vyběhl zadním vchodem a skočil do říčky. Po chvíli vplul do podzemního kanálu, zcela zaplněného vodou. Byl v něm deset minut, když vtom narazil na železnou mříž. Zmocnilo se ho zoufalství. Z posledních sil zacloumal mříží. Naštěstí povolila. Proud ho unášel neznámo kam. (J. Verne, Ocelové město, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Od doby, kdy Marcel skočil do říčky, do doby, kdy narazil na železnou mříž, uběhlo víc než deset minut.

(1) Poté, co Marcel odhalil Schultzův zkázonosný plán, pochopil, že hodiny jeho života jsou sečteny. Pořád myslel na Francouzské město, které se ten bídák rozhodl zničit. To se nesmí stát, jsou tam přece jeho přátelé! Celou noc Marcel nezamhouřil oka. Musí z Ocelového města uprchnout, to věděl zcela bezpečně. Jenže jak? Ráno zamířil rovnou do parku, jenž byl součástí uzavřeného domovního bloku, v němž byl vězněn. Ano, mohl se procházet, jeho volnost však byla jen zdánlivá. V patách měl totiž stále dva mlčenlivé obry s revolverem, jejichž slabostí byl tabák. (2) Když kráčel k říčce, která odtéká podzemním kanálem ven z města, všiml si zvláštního křoví, rostoucího podél zdi. Ihned ho poznal. V jeho listech se skrývá účinný uspávací prostředek. Plán útěku nabýval zřetelných obrysů. Marcel potají přidal pár lístků do tabáku a nabídl ho svým dozorcům. Za okamžik se areálem rozléhalo dvojí rytmické chrápání. Marcel na nic nečekal a utíkal do muzea modelů Schultzových strojů. Jakmile pronikl do hlavního sálu, vytáhl zápalku a škrtl. (3) Za chvíli už z oken šlehaly plameny. Ze všech stran přijížděli hasiči, přispěchal i Schultze. Když bylo po pěti minutách hašení všem jasné, že muzeum lehne popelem, Schultze zvolal: „Deset tisíc dolarů tomu, kdo zachrání exponát 3175!“ I když to byla částka skutečně vysoká, nikdo se nehlásil. Náhle se odněkud vynořil Marcel a řekl: „Já to udělám.“ Schultze se zatvářil nedůvěřivě, pak ale kývl. Nemůže přece nic ztratit, naopak. Marcel si vzal dýchací přístroj a zmizel v kouři. Ani ho ale nenapadlo zachraňovat exponát. Rychle proběhl deštěm žhavých jisker, vyběhl zadním vchodem a skočil do říčky. Po chvíli vplul do podzemního kanálu, zcela zaplněného vodou. Byl v něm deset minut, když vtom narazil na železnou mříž. Zmocnilo se ho zoufalství. Z posledních sil zacloumal mříží. Naštěstí povolila. Proud ho unášel neznámo kam. (J. Verne, Ocelové město, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), nebo ne (NE). Při ranní procházce Marcel zjistil, že z Ocelového města vede podzemní kanál přímo do Francouzského města.

(1) Poté, co Marcel odhalil Schultzův zkázonosný plán, pochopil, že hodiny jeho života jsou sečteny. Pořád myslel na Francouzské město, které se ten bídák rozhodl zničit. To se nesmí stát, jsou tam přece jeho přátelé! Celou noc Marcel nezamhouřil oka. Musí z Ocelového města uprchnout, to věděl zcela bezpečně. Jenže jak? Ráno zamířil rovnou do parku, jenž byl součástí uzavřeného domovního bloku, v němž byl vězněn. Ano, mohl se procházet, jeho volnost však byla jen zdánlivá. V patách měl totiž stále dva mlčenlivé obry s revolverem, jejichž slabostí byl tabák. (2) Když kráčel k říčce, která odtéká podzemním kanálem ven z města, všiml si zvláštního křoví, rostoucího podél zdi. Ihned ho poznal. V jeho listech se skrývá účinný uspávací prostředek. Plán útěku nabýval zřetelných obrysů. Marcel potají přidal pár lístků do tabáku a nabídl ho svým dozorcům. Za okamžik se areálem rozléhalo dvojí rytmické chrápání. Marcel na nic nečekal a utíkal do muzea modelů Schultzových strojů. Jakmile pronikl do hlavního sálu, vytáhl zápalku a škrtl. (3) Za chvíli už z oken šlehaly plameny. Ze všech stran přijížděli hasiči, přispěchal i Schultze. Když bylo po pěti minutách hašení všem jasné, že muzeum lehne popelem, Schultze zvolal: „Deset tisíc dolarů tomu, kdo zachrání exponát 3175!“ I když to byla částka skutečně vysoká, nikdo se nehlásil. Náhle se odněkud vynořil Marcel a řekl: „Já to udělám.“ Schultze se zatvářil nedůvěřivě, pak ale kývl. Nemůže přece nic ztratit, naopak. Marcel si vzal dýchací přístroj a zmizel v kouři. Ani ho ale nenapadlo zachraňovat exponát. Rychle proběhl deštěm žhavých jisker, vyběhl zadním vchodem a skočil do říčky. Po chvíli vplul do podzemního kanálu, zcela zaplněného vodou. Byl v něm deset minut, když vtom narazil na železnou mříž. Zmocnilo se ho zoufalství. Z posledních sil zacloumal mříží. Naštěstí povolila. Proud ho unášel neznámo kam. (J. Verne, Ocelové město, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o každé z následujících dvojic slov, zda tato slova lze v kontextu výchozího textu považovat za antonyma (ANO), nebo ne (NE). (První slovo z každé dvojice pochází z výchozího textu a je v něm vyznačeno tučně.) bezpečně – nebezpečně

(1) Poté, co Marcel odhalil Schultzův zkázonosný plán, pochopil, že hodiny jeho života jsou sečteny. Pořád myslel na Francouzské město, které se ten bídák rozhodl zničit. To se nesmí stát, jsou tam přece jeho přátelé! Celou noc Marcel nezamhouřil oka. Musí z Ocelového města uprchnout, to věděl zcela bezpečně. Jenže jak? Ráno zamířil rovnou do parku, jenž byl součástí uzavřeného domovního bloku, v němž byl vězněn. Ano, mohl se procházet, jeho volnost však byla jen zdánlivá. V patách měl totiž stále dva mlčenlivé obry s revolverem, jejichž slabostí byl tabák. (2) Když kráčel k říčce, která odtéká podzemním kanálem ven z města, všiml si zvláštního křoví, rostoucího podél zdi. Ihned ho poznal. V jeho listech se skrývá účinný uspávací prostředek. Plán útěku nabýval zřetelných obrysů. Marcel potají přidal pár lístků do tabáku a nabídl ho svým dozorcům. Za okamžik se areálem rozléhalo dvojí rytmické chrápání. Marcel na nic nečekal a utíkal do muzea modelů Schultzových strojů. Jakmile pronikl do hlavního sálu, vytáhl zápalku a škrtl. (3) Za chvíli už z oken šlehaly plameny. Ze všech stran přijížděli hasiči, přispěchal i Schultze. Když bylo po pěti minutách hašení všem jasné, že muzeum lehne popelem, Schultze zvolal: „Deset tisíc dolarů tomu, kdo zachrání exponát 3175!“ I když to byla částka skutečně vysoká, nikdo se nehlásil. Náhle se odněkud vynořil Marcel a řekl: „Já to udělám.“ Schultze se zatvářil nedůvěřivě, pak ale kývl. Nemůže přece nic ztratit, naopak. Marcel si vzal dýchací přístroj a zmizel v kouři. Ani ho ale nenapadlo zachraňovat exponát. Rychle proběhl deštěm žhavých jisker, vyběhl zadním vchodem a skočil do říčky. Po chvíli vplul do podzemního kanálu, zcela zaplněného vodou. Byl v něm deset minut, když vtom narazil na železnou mříž. Zmocnilo se ho zoufalství. Z posledních sil zacloumal mříží. Naštěstí povolila. Proud ho unášel neznámo kam. (J. Verne, Ocelové město, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o každé z následujících dvojic slov, zda tato slova lze v kontextu výchozího textu považovat za antonyma (ANO), nebo ne (NE). (První slovo z každé dvojice pochází z výchozího textu a je v něm vyznačeno tučně.) rovnou – nerovnou

(1) Poté, co Marcel odhalil Schultzův zkázonosný plán, pochopil, že hodiny jeho života jsou sečteny. Pořád myslel na Francouzské město, které se ten bídák rozhodl zničit. To se nesmí stát, jsou tam přece jeho přátelé! Celou noc Marcel nezamhouřil oka. Musí z Ocelového města uprchnout, to věděl zcela bezpečně. Jenže jak? Ráno zamířil rovnou do parku, jenž byl součástí uzavřeného domovního bloku, v němž byl vězněn. Ano, mohl se procházet, jeho volnost však byla jen zdánlivá. V patách měl totiž stále dva mlčenlivé obry s revolverem, jejichž slabostí byl tabák. (2) Když kráčel k říčce, která odtéká podzemním kanálem ven z města, všiml si zvláštního křoví, rostoucího podél zdi. Ihned ho poznal. V jeho listech se skrývá účinný uspávací prostředek. Plán útěku nabýval zřetelných obrysů. Marcel potají přidal pár lístků do tabáku a nabídl ho svým dozorcům. Za okamžik se areálem rozléhalo dvojí rytmické chrápání. Marcel na nic nečekal a utíkal do muzea modelů Schultzových strojů. Jakmile pronikl do hlavního sálu, vytáhl zápalku a škrtl. (3) Za chvíli už z oken šlehaly plameny. Ze všech stran přijížděli hasiči, přispěchal i Schultze. Když bylo po pěti minutách hašení všem jasné, že muzeum lehne popelem, Schultze zvolal: „Deset tisíc dolarů tomu, kdo zachrání exponát 3175!“ I když to byla částka skutečně vysoká, nikdo se nehlásil. Náhle se odněkud vynořil Marcel a řekl: „Já to udělám.“ Schultze se zatvářil nedůvěřivě, pak ale kývl. Nemůže přece nic ztratit, naopak. Marcel si vzal dýchací přístroj a zmizel v kouři. Ani ho ale nenapadlo zachraňovat exponát. Rychle proběhl deštěm žhavých jisker, vyběhl zadním vchodem a skočil do říčky. Po chvíli vplul do podzemního kanálu, zcela zaplněného vodou. Byl v něm deset minut, když vtom narazil na železnou mříž. Zmocnilo se ho zoufalství. Z posledních sil zacloumal mříží. Naštěstí povolila. Proud ho unášel neznámo kam. (J. Verne, Ocelové město, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o každé z následujících dvojic slov, zda tato slova lze v kontextu výchozího textu považovat za antonyma (ANO), nebo ne (NE). (První slovo z každé dvojice pochází z výchozího textu a je v něm vyznačeno tučně.) udělám – neudělám

(1) Poté, co Marcel odhalil Schultzův zkázonosný plán, pochopil, že hodiny jeho života jsou sečteny. Pořád myslel na Francouzské město, které se ten bídák rozhodl zničit. To se nesmí stát, jsou tam přece jeho přátelé! Celou noc Marcel nezamhouřil oka. Musí z Ocelového města uprchnout, to věděl zcela bezpečně. Jenže jak? Ráno zamířil rovnou do parku, jenž byl součástí uzavřeného domovního bloku, v němž byl vězněn. Ano, mohl se procházet, jeho volnost však byla jen zdánlivá. V patách měl totiž stále dva mlčenlivé obry s revolverem, jejichž slabostí byl tabák. (2) Když kráčel k říčce, která odtéká podzemním kanálem ven z města, všiml si zvláštního křoví, rostoucího podél zdi. Ihned ho poznal. V jeho listech se skrývá účinný uspávací prostředek. Plán útěku nabýval zřetelných obrysů. Marcel potají přidal pár lístků do tabáku a nabídl ho svým dozorcům. Za okamžik se areálem rozléhalo dvojí rytmické chrápání. Marcel na nic nečekal a utíkal do muzea modelů Schultzových strojů. Jakmile pronikl do hlavního sálu, vytáhl zápalku a škrtl. (3) Za chvíli už z oken šlehaly plameny. Ze všech stran přijížděli hasiči, přispěchal i Schultze. Když bylo po pěti minutách hašení všem jasné, že muzeum lehne popelem, Schultze zvolal: „Deset tisíc dolarů tomu, kdo zachrání exponát 3175!“ I když to byla částka skutečně vysoká, nikdo se nehlásil. Náhle se odněkud vynořil Marcel a řekl: „Já to udělám.“ Schultze se zatvářil nedůvěřivě, pak ale kývl. Nemůže přece nic ztratit, naopak. Marcel si vzal dýchací přístroj a zmizel v kouři. Ani ho ale nenapadlo zachraňovat exponát. Rychle proběhl deštěm žhavých jisker, vyběhl zadním vchodem a skočil do říčky. Po chvíli vplul do podzemního kanálu, zcela zaplněného vodou. Byl v něm deset minut, když vtom narazil na železnou mříž. Zmocnilo se ho zoufalství. Z posledních sil zacloumal mříží. Naštěstí povolila. Proud ho unášel neznámo kam. (J. Verne, Ocelové město, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o každé z následujících dvojic slov, zda tato slova lze v kontextu výchozího textu považovat za antonyma (ANO), nebo ne (NE). (První slovo z každé dvojice pochází z výchozího textu a je v něm vyznačeno tučně.) povolila – nepovolila

(1) Poté, co Marcel odhalil Schultzův zkázonosný plán, pochopil, že hodiny jeho života jsou sečteny. Pořád myslel na Francouzské město, které se ten bídák rozhodl zničit. To se nesmí stát, jsou tam přece jeho přátelé! Celou noc Marcel nezamhouřil oka. Musí z Ocelového města uprchnout, to věděl zcela bezpečně. Jenže jak? Ráno zamířil rovnou do parku, jenž byl součástí uzavřeného domovního bloku, v němž byl vězněn. Ano, mohl se procházet, jeho volnost však byla jen zdánlivá. V patách měl totiž stále dva mlčenlivé obry s revolverem, jejichž slabostí byl tabák. (2) Když kráčel k říčce, která odtéká podzemním kanálem ven z města, všiml si zvláštního křoví, rostoucího podél zdi. Ihned ho poznal. V jeho listech se skrývá účinný uspávací prostředek. Plán útěku nabýval zřetelných obrysů. Marcel potají přidal pár lístků do tabáku a nabídl ho svým dozorcům. Za okamžik se areálem rozléhalo dvojí rytmické chrápání. Marcel na nic nečekal a utíkal do muzea modelů Schultzových strojů. Jakmile pronikl do hlavního sálu, vytáhl zápalku a škrtl. (3) Za chvíli už z oken šlehaly plameny. Ze všech stran přijížděli hasiči, přispěchal i Schultze. Když bylo po pěti minutách hašení všem jasné, že muzeum lehne popelem, Schultze zvolal: „Deset tisíc dolarů tomu, kdo zachrání exponát 3175!“ I když to byla částka skutečně vysoká, nikdo se nehlásil. Náhle se odněkud vynořil Marcel a řekl: „Já to udělám.“ Schultze se zatvářil nedůvěřivě, pak ale kývl. Nemůže přece nic ztratit, naopak. Marcel si vzal dýchací přístroj a zmizel v kouři. Ani ho ale nenapadlo zachraňovat exponát. Rychle proběhl deštěm žhavých jisker, vyběhl zadním vchodem a skočil do říčky. Po chvíli vplul do podzemního kanálu, zcela zaplněného vodou. Byl v něm deset minut, když vtom narazil na železnou mříž. Zmocnilo se ho zoufalství. Z posledních sil zacloumal mříží. Naštěstí povolila. Proud ho unášel neznámo kam. (J. Verne, Ocelové město, upraveno)

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Stěhovaví ptáci odletěli do teplých krajů, kosi a sýkory ale v naší zemi jako vždy zůstaly.

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Po vyčerpávajícím tréninku ho bolely svaly, začal mít také problémy s kolenními vazy.

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Některé děti předčasně odjely na prázdniny, zbylí žáci pomáhali učitelům s vyklízením kabinetů.

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně (ANO), nebo ne (NE). Zemědělci vyzívají k boji s přemnoženými hraboši, vědci jsou však vůči plošnému používání jedů zdrženliví.

český jazyk a literatura

šestiletá gymnázia

1. řádný termín 2021

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), či nikoli (NE): Ve výchozím textu je definován termín z oblasti literární teorie.

<bold>(1)</bold> ***** je žánr drobné epiky, v němž zvířata, někdy i věci vystupují jako alegorické obrazy lidských vlastností a jednají jako lidé. Alegorie pomáhá názorněji vyjádřit autorovu kritiku negativních lidských vlastností, mezilidských i společenských vztahů. Jsou to příběhy didaktické, většinou totiž končí závěrečným mravním ponaučením. Tento žánr má své kořeny ve starověku, za jeho <bold>otce</bold> je považován ƔƔƔƔƔ. <bold>(2)</bold> O tomto antickém autorovi toho dosud mnoho nevíme. Pravděpodobně se narodil v zajetí jako otrok. Podle některých záznamů v mládí vážně onemocněl, z jiných <bold>pramenů</bold> se dozvídáme, že byl od narození mrzák. O jeho propuštění z otroctví koluje mnoho historek. V jedné z nejznámějších se pravý, že <underline>díky</underline> své chytrosti pomohl svému pánovi vyhrát sázku. Za odměnu od něj získal vytouženou svobodu. Poté hodně cestoval, příliš si však volnosti neužil. Podle pověsti byl křivě obviněn ze svatokrádeže a odsouzen k smrti – údajně byl shozen ze skály do propasti. <bold>(3)</bold> Zásluhou kusích informací o tomto neobyčejném člověku nabyl jeho životopis bájných rozměrů. Není proto divu, že se na tuto osobnost nezapomělo a že jeho příběh lákal ke zfilmování. Na sklonku 60. let minulého století natočil bulharský režisér Rangel Valčanov velkofilm, jehož ústředním hrdinou je právě tento mýty opředený autor. Film zobrazuje otroka, který touží po svobodě a hlásá, že krutovládcům je třeba se směle postavit. Za své přesvědčení je ochoten položit i život. Tehdejší mocipáni se však kvůli tématu snímku rozzlobili a okamžitě podnikli příslušné <bold>kroky.</bold> Film proto ještě před premiérou zkončil v trezoru, diváci ho tedy měli možnost zhlédnout až po <bold>pádu</bold> železné opony. <bold>(4)</bold> Pro mnoho literárních vědců zůstává otázka, zda tento legendární Řek skutečně žil, stále otevřená. Nikdo však zatím jeho existenci nevyvrátil, a tak se s jeho jménem stále setkáváme, a to zdaleka nejen v učebnicích. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), či nikoli (NE): Ve výchozím textu je mimo jiné zmíněn příklad totalitních praktik.

<bold>(1)</bold> ***** je žánr drobné epiky, v němž zvířata, někdy i věci vystupují jako alegorické obrazy lidských vlastností a jednají jako lidé. Alegorie pomáhá názorněji vyjádřit autorovu kritiku negativních lidských vlastností, mezilidských i společenských vztahů. Jsou to příběhy didaktické, většinou totiž končí závěrečným mravním ponaučením. Tento žánr má své kořeny ve starověku, za jeho <bold>otce</bold> je považován ƔƔƔƔƔ. <bold>(2)</bold> O tomto antickém autorovi toho dosud mnoho nevíme. Pravděpodobně se narodil v zajetí jako otrok. Podle některých záznamů v mládí vážně onemocněl, z jiných <bold>pramenů</bold> se dozvídáme, že byl od narození mrzák. O jeho propuštění z otroctví koluje mnoho historek. V jedné z nejznámějších se pravý, že <underline>díky</underline> své chytrosti pomohl svému pánovi vyhrát sázku. Za odměnu od něj získal vytouženou svobodu. Poté hodně cestoval, příliš si však volnosti neužil. Podle pověsti byl křivě obviněn ze svatokrádeže a odsouzen k smrti – údajně byl shozen ze skály do propasti. <bold>(3)</bold> Zásluhou kusích informací o tomto neobyčejném člověku nabyl jeho životopis bájných rozměrů. Není proto divu, že se na tuto osobnost nezapomělo a že jeho příběh lákal ke zfilmování. Na sklonku 60. let minulého století natočil bulharský režisér Rangel Valčanov velkofilm, jehož ústředním hrdinou je právě tento mýty opředený autor. Film zobrazuje otroka, který touží po svobodě a hlásá, že krutovládcům je třeba se směle postavit. Za své přesvědčení je ochoten položit i život. Tehdejší mocipáni se však kvůli tématu snímku rozzlobili a okamžitě podnikli příslušné <bold>kroky.</bold> Film proto ještě před premiérou zkončil v trezoru, diváci ho tedy měli možnost zhlédnout až po <bold>pádu</bold> železné opony. <bold>(4)</bold> Pro mnoho literárních vědců zůstává otázka, zda tento legendární Řek skutečně žil, stále otevřená. Nikdo však zatím jeho existenci nevyvrátil, a tak se s jeho jménem stále setkáváme, a to zdaleka nejen v učebnicích. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), či nikoli (NE): Ve výchozím textu se vyskytují pouze doložená literárněhistorická fakta.

<bold>(1)</bold> ***** je žánr drobné epiky, v němž zvířata, někdy i věci vystupují jako alegorické obrazy lidských vlastností a jednají jako lidé. Alegorie pomáhá názorněji vyjádřit autorovu kritiku negativních lidských vlastností, mezilidských i společenských vztahů. Jsou to příběhy didaktické, většinou totiž končí závěrečným mravním ponaučením. Tento žánr má své kořeny ve starověku, za jeho <bold>otce</bold> je považován ƔƔƔƔƔ. <bold>(2)</bold> O tomto antickém autorovi toho dosud mnoho nevíme. Pravděpodobně se narodil v zajetí jako otrok. Podle některých záznamů v mládí vážně onemocněl, z jiných <bold>pramenů</bold> se dozvídáme, že byl od narození mrzák. O jeho propuštění z otroctví koluje mnoho historek. V jedné z nejznámějších se pravý, že <underline>díky</underline> své chytrosti pomohl svému pánovi vyhrát sázku. Za odměnu od něj získal vytouženou svobodu. Poté hodně cestoval, příliš si však volnosti neužil. Podle pověsti byl křivě obviněn ze svatokrádeže a odsouzen k smrti – údajně byl shozen ze skály do propasti. <bold>(3)</bold> Zásluhou kusích informací o tomto neobyčejném člověku nabyl jeho životopis bájných rozměrů. Není proto divu, že se na tuto osobnost nezapomělo a že jeho příběh lákal ke zfilmování. Na sklonku 60. let minulého století natočil bulharský režisér Rangel Valčanov velkofilm, jehož ústředním hrdinou je právě tento mýty opředený autor. Film zobrazuje otroka, který touží po svobodě a hlásá, že krutovládcům je třeba se směle postavit. Za své přesvědčení je ochoten položit i život. Tehdejší mocipáni se však kvůli tématu snímku rozzlobili a okamžitě podnikli příslušné <bold>kroky.</bold> Film proto ještě před premiérou zkončil v trezoru, diváci ho tedy měli možnost zhlédnout až po <bold>pádu</bold> železné opony. <bold>(4)</bold> Pro mnoho literárních vědců zůstává otázka, zda tento legendární Řek skutečně žil, stále otevřená. Nikdo však zatím jeho existenci nevyvrátil, a tak se s jeho jménem stále setkáváme, a to zdaleka nejen v učebnicích. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), či nikoli (NE): Ve výchozím textu se zpochybňuje umělecká kvalita životopisného filmu.

<bold>(1)</bold> ***** je žánr drobné epiky, v němž zvířata, někdy i věci vystupují jako alegorické obrazy lidských vlastností a jednají jako lidé. Alegorie pomáhá názorněji vyjádřit autorovu kritiku negativních lidských vlastností, mezilidských i společenských vztahů. Jsou to příběhy didaktické, většinou totiž končí závěrečným mravním ponaučením. Tento žánr má své kořeny ve starověku, za jeho <bold>otce</bold> je považován ƔƔƔƔƔ. <bold>(2)</bold> O tomto antickém autorovi toho dosud mnoho nevíme. Pravděpodobně se narodil v zajetí jako otrok. Podle některých záznamů v mládí vážně onemocněl, z jiných <bold>pramenů</bold> se dozvídáme, že byl od narození mrzák. O jeho propuštění z otroctví koluje mnoho historek. V jedné z nejznámějších se pravý, že <underline>díky</underline> své chytrosti pomohl svému pánovi vyhrát sázku. Za odměnu od něj získal vytouženou svobodu. Poté hodně cestoval, příliš si však volnosti neužil. Podle pověsti byl křivě obviněn ze svatokrádeže a odsouzen k smrti – údajně byl shozen ze skály do propasti. <bold>(3)</bold> Zásluhou kusích informací o tomto neobyčejném člověku nabyl jeho životopis bájných rozměrů. Není proto divu, že se na tuto osobnost nezapomělo a že jeho příběh lákal ke zfilmování. Na sklonku 60. let minulého století natočil bulharský režisér Rangel Valčanov velkofilm, jehož ústředním hrdinou je právě tento mýty opředený autor. Film zobrazuje otroka, který touží po svobodě a hlásá, že krutovládcům je třeba se směle postavit. Za své přesvědčení je ochoten položit i život. Tehdejší mocipáni se však kvůli tématu snímku rozzlobili a okamžitě podnikli příslušné <bold>kroky.</bold> Film proto ještě před premiérou zkončil v trezoru, diváci ho tedy měli možnost zhlédnout až po <bold>pádu</bold> železné opony. <bold>(4)</bold> Pro mnoho literárních vědců zůstává otázka, zda tento legendární Řek skutečně žil, stále otevřená. Nikdo však zatím jeho existenci nevyvrátil, a tak se s jeho jménem stále setkáváme, a to zdaleka nejen v učebnicích. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), či nikoli (NE): Součástí textu je poznámka pod čarou, která obsahuje bibliografický údaj.

Typologií osobnosti se mimo jiné zabýval také Carl Gustav Jung^1, v této souvislosti začal pracovat s pojmy extraverze a introverze. Podle Jungovy teorie existují predispozice, které jsou vrozené a které do jisté míry <underline>určují</underline> naše chování. Obvykle se rozlišují čtyři základní dvojice preferencí. Můžete se řadit k typu: - extravertnímu, nebo introvertnímu; - smyslovému, nebo intuitivnímu; - s převahou myšlení, nebo cítění; - s převahou posuzování, nebo vnímání. Tyto typy odrážejí genetické vlastnosti a vše, co vás zásadním způsobem ovlivnilo především v ranném dětství. Také vnější okolí totiž usměrňuje vaše preference během dalšího vývoje. Pokud máte například predispozice pro extraverta, vyroste z vás velmi pravděpodobně extravert. Vývoj jedince však ovlivňuje i mnoho dalších faktorů. Mezi nejvýznamnější vnější vlivy patří samozřejmě prostředí, v němž jedinec vyrůstá. Působí na vás třeba chování ostatních členů rodiny nebo funkčnost/nefunkčnost vztahů mezi členy rodiny. Pokud jste extravert v introvertní rodině, budete se chovat jinak, než když budete vyrůstat v extravertní rodině <bold>řídícím se zákonem</bold> „vítězí ten nejhlasitější“. V obou případech se sice stanete extravertem, <bold>ale pokaždé jiným.</bold> V průběhu vývoje se extraverze tvaruje, <bold>postupně nabývá jiných forem</bold> a mění se i její projevy. S dozráváním osobnosti se život obohacuje i o jiné preference. Svou přirozenou podstatu však nikdy nepotlačíte, vaše predispozice se vždy přihlásí o slovo, aniž byste si to vůbec uvědomovali. Extravert <bold>se nikdy nestane introvertem,</bold> a naopak. ^1 Švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie, který žil v letech 1875–1961. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), či nikoli (NE): Účelem textu je přimět adresáta, aby se začal řídit uvedenými doporučeními.

Typologií osobnosti se mimo jiné zabýval také Carl Gustav Jung^1, v této souvislosti začal pracovat s pojmy extraverze a introverze. Podle Jungovy teorie existují predispozice, které jsou vrozené a které do jisté míry <underline>určují</underline> naše chování. Obvykle se rozlišují čtyři základní dvojice preferencí. Můžete se řadit k typu: - extravertnímu, nebo introvertnímu; - smyslovému, nebo intuitivnímu; - s převahou myšlení, nebo cítění; - s převahou posuzování, nebo vnímání. Tyto typy odrážejí genetické vlastnosti a vše, co vás zásadním způsobem ovlivnilo především v ranném dětství. Také vnější okolí totiž usměrňuje vaše preference během dalšího vývoje. Pokud máte například predispozice pro extraverta, vyroste z vás velmi pravděpodobně extravert. Vývoj jedince však ovlivňuje i mnoho dalších faktorů. Mezi nejvýznamnější vnější vlivy patří samozřejmě prostředí, v němž jedinec vyrůstá. Působí na vás třeba chování ostatních členů rodiny nebo funkčnost/nefunkčnost vztahů mezi členy rodiny. Pokud jste extravert v introvertní rodině, budete se chovat jinak, než když budete vyrůstat v extravertní rodině <bold>řídícím se zákonem</bold> „vítězí ten nejhlasitější“. V obou případech se sice stanete extravertem, <bold>ale pokaždé jiným.</bold> V průběhu vývoje se extraverze tvaruje, <bold>postupně nabývá jiných forem</bold> a mění se i její projevy. S dozráváním osobnosti se život obohacuje i o jiné preference. Svou přirozenou podstatu však nikdy nepotlačíte, vaše predispozice se vždy přihlásí o slovo, aniž byste si to vůbec uvědomovali. Extravert <bold>se nikdy nestane introvertem,</bold> a naopak. ^1 Švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie, který žil v letech 1875–1961. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), či nikoli (NE): V textu se vyskytují ve vysoké míře expresivní slova, která snižují jeho přijatelnost pro adresáta.

Typologií osobnosti se mimo jiné zabýval také Carl Gustav Jung^1, v této souvislosti začal pracovat s pojmy extraverze a introverze. Podle Jungovy teorie existují predispozice, které jsou vrozené a které do jisté míry <underline>určují</underline> naše chování. Obvykle se rozlišují čtyři základní dvojice preferencí. Můžete se řadit k typu: - extravertnímu, nebo introvertnímu; - smyslovému, nebo intuitivnímu; - s převahou myšlení, nebo cítění; - s převahou posuzování, nebo vnímání. Tyto typy odrážejí genetické vlastnosti a vše, co vás zásadním způsobem ovlivnilo především v ranném dětství. Také vnější okolí totiž usměrňuje vaše preference během dalšího vývoje. Pokud máte například predispozice pro extraverta, vyroste z vás velmi pravděpodobně extravert. Vývoj jedince však ovlivňuje i mnoho dalších faktorů. Mezi nejvýznamnější vnější vlivy patří samozřejmě prostředí, v němž jedinec vyrůstá. Působí na vás třeba chování ostatních členů rodiny nebo funkčnost/nefunkčnost vztahů mezi členy rodiny. Pokud jste extravert v introvertní rodině, budete se chovat jinak, než když budete vyrůstat v extravertní rodině <bold>řídícím se zákonem</bold> „vítězí ten nejhlasitější“. V obou případech se sice stanete extravertem, <bold>ale pokaždé jiným.</bold> V průběhu vývoje se extraverze tvaruje, <bold>postupně nabývá jiných forem</bold> a mění se i její projevy. S dozráváním osobnosti se život obohacuje i o jiné preference. Svou přirozenou podstatu však nikdy nepotlačíte, vaše predispozice se vždy přihlásí o slovo, aniž byste si to vůbec uvědomovali. Extravert <bold>se nikdy nestane introvertem,</bold> a naopak. ^1 Švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie, který žil v letech 1875–1961. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), či nikoli (NE): Autoři textu se snaží adresáta dovést k závěru, že Jungovy myšlenky jsou dnes už dávno překonány.

Typologií osobnosti se mimo jiné zabýval také Carl Gustav Jung^1, v této souvislosti začal pracovat s pojmy extraverze a introverze. Podle Jungovy teorie existují predispozice, které jsou vrozené a které do jisté míry <underline>určují</underline> naše chování. Obvykle se rozlišují čtyři základní dvojice preferencí. Můžete se řadit k typu: - extravertnímu, nebo introvertnímu; - smyslovému, nebo intuitivnímu; - s převahou myšlení, nebo cítění; - s převahou posuzování, nebo vnímání. Tyto typy odrážejí genetické vlastnosti a vše, co vás zásadním způsobem ovlivnilo především v ranném dětství. Také vnější okolí totiž usměrňuje vaše preference během dalšího vývoje. Pokud máte například predispozice pro extraverta, vyroste z vás velmi pravděpodobně extravert. Vývoj jedince však ovlivňuje i mnoho dalších faktorů. Mezi nejvýznamnější vnější vlivy patří samozřejmě prostředí, v němž jedinec vyrůstá. Působí na vás třeba chování ostatních členů rodiny nebo funkčnost/nefunkčnost vztahů mezi členy rodiny. Pokud jste extravert v introvertní rodině, budete se chovat jinak, než když budete vyrůstat v extravertní rodině <bold>řídícím se zákonem</bold> „vítězí ten nejhlasitější“. V obou případech se sice stanete extravertem, <bold>ale pokaždé jiným.</bold> V průběhu vývoje se extraverze tvaruje, <bold>postupně nabývá jiných forem</bold> a mění se i její projevy. S dozráváním osobnosti se život obohacuje i o jiné preference. Svou přirozenou podstatu však nikdy nepotlačíte, vaše predispozice se vždy přihlásí o slovo, aniž byste si to vůbec uvědomovali. Extravert <bold>se nikdy nestane introvertem,</bold> a naopak. ^1 Švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie, který žil v letech 1875–1961. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), či nikoli (NE): Veřejná knihovna sloužila jako útočiště před mladistvými výtržníky.

Já, teda Alex, a moji frendíci, to jako Pítrs, Jiřík a Tupoun, kterej je opravdu tupej, sme seděli v mlíčňáku Korova a decidovali sme, co budem ten večer dělat. Jedna z těch tří ptic stojících u pultu, ta se zelenou parukou, pořád vystrkovala břicho do rytmu toho, čemu říkaly hudba. Cítil sem, jak z vypitýho starýho mlíka vyskakujou nože a jak se mi najednou chce rozdat si někde trochu přesilovky. Tak sem zařval jako pucák: „Deme deme deme!“ A pak sem praštil toho neznámýho hjumaníka, co seděl vedle mě, a pěkně sem mu ji usadil na ajko nebo možná na ucho, ale on to vůbec necítil a dál si mumlal: „Telefonní relátka a když farkulele se dostane do šubyduba.“ Pocítí to dost dobře, až se z tý svý země vrátí. „Kam deme?“ ptal se Jiřík. „Ále, jen se tak projít,“ odpověděl sem, „a luknout, co se děje, bratříčci moji.“ Tak sme všichni čtyři vypadli z baru do velký zimní najtky a pakovali si to po Marghanitině bulváru a zahli do aleje Boothbyho a tady sme našli drobnou srandičku na začátek večera. <bold>Byl to sešlej týpek učitelskýho ouldana, s brejlema a lipsama otevřenejma ve studeným nočním vzduchu. V podpaží měl knihy a zasranej deštník.</bold> Vyšel zpoza rohu z Veřejný knihovny, kam dneska zrovna moc píplů nechodí. Dneska už moc těchhle starších buržoazních týpků po setmění na ulici neuvidíte, zvlášť, když policajtů je čím dál míň a chodíme tady my, príma bajati, a taky tenhle profesorskej týpek byl na celý ulici úplně sám. Tak sme si to k němu doguljali a já řekl zdvořile: „Promiň, bratře.“ Vypadal dost vypuganě, když nás čtyři maníky zlukoval, jak ho tak tiše obestupujeme, ale řekl: „Ano? O co jde?“ Promluvil strašně nahlas učitelským vojsem, jako by nám chtěl ukázat, že není vypuganej. <italic>(A. Burgess, Mechanický pomeranč, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), či nikoli (NE): Už v baru dostal alespoň jeden z přítomných chuť se s někým poprat.

Já, teda Alex, a moji frendíci, to jako Pítrs, Jiřík a Tupoun, kterej je opravdu tupej, sme seděli v mlíčňáku Korova a decidovali sme, co budem ten večer dělat. Jedna z těch tří ptic stojících u pultu, ta se zelenou parukou, pořád vystrkovala břicho do rytmu toho, čemu říkaly hudba. Cítil sem, jak z vypitýho starýho mlíka vyskakujou nože a jak se mi najednou chce rozdat si někde trochu přesilovky. Tak sem zařval jako pucák: „Deme deme deme!“ A pak sem praštil toho neznámýho hjumaníka, co seděl vedle mě, a pěkně sem mu ji usadil na ajko nebo možná na ucho, ale on to vůbec necítil a dál si mumlal: „Telefonní relátka a když farkulele se dostane do šubyduba.“ Pocítí to dost dobře, až se z tý svý země vrátí. „Kam deme?“ ptal se Jiřík. „Ále, jen se tak projít,“ odpověděl sem, „a luknout, co se děje, bratříčci moji.“ Tak sme všichni čtyři vypadli z baru do velký zimní najtky a pakovali si to po Marghanitině bulváru a zahli do aleje Boothbyho a tady sme našli drobnou srandičku na začátek večera. <bold>Byl to sešlej týpek učitelskýho ouldana, s brejlema a lipsama otevřenejma ve studeným nočním vzduchu. V podpaží měl knihy a zasranej deštník.</bold> Vyšel zpoza rohu z Veřejný knihovny, kam dneska zrovna moc píplů nechodí. Dneska už moc těchhle starších buržoazních týpků po setmění na ulici neuvidíte, zvlášť, když policajtů je čím dál míň a chodíme tady my, príma bajati, a taky tenhle profesorskej týpek byl na celý ulici úplně sám. Tak sme si to k němu doguljali a já řekl zdvořile: „Promiň, bratře.“ Vypadal dost vypuganě, když nás čtyři maníky zlukoval, jak ho tak tiše obestupujeme, ale řekl: „Ano? O co jde?“ Promluvil strašně nahlas učitelským vojsem, jako by nám chtěl ukázat, že není vypuganej. <italic>(A. Burgess, Mechanický pomeranč, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), či nikoli (NE): Když se setmí, všichni muži zákona se z ulic vytratí, protože mají strach z partiček výrostků.

Já, teda Alex, a moji frendíci, to jako Pítrs, Jiřík a Tupoun, kterej je opravdu tupej, sme seděli v mlíčňáku Korova a decidovali sme, co budem ten večer dělat. Jedna z těch tří ptic stojících u pultu, ta se zelenou parukou, pořád vystrkovala břicho do rytmu toho, čemu říkaly hudba. Cítil sem, jak z vypitýho starýho mlíka vyskakujou nože a jak se mi najednou chce rozdat si někde trochu přesilovky. Tak sem zařval jako pucák: „Deme deme deme!“ A pak sem praštil toho neznámýho hjumaníka, co seděl vedle mě, a pěkně sem mu ji usadil na ajko nebo možná na ucho, ale on to vůbec necítil a dál si mumlal: „Telefonní relátka a když farkulele se dostane do šubyduba.“ Pocítí to dost dobře, až se z tý svý země vrátí. „Kam deme?“ ptal se Jiřík. „Ále, jen se tak projít,“ odpověděl sem, „a luknout, co se děje, bratříčci moji.“ Tak sme všichni čtyři vypadli z baru do velký zimní najtky a pakovali si to po Marghanitině bulváru a zahli do aleje Boothbyho a tady sme našli drobnou srandičku na začátek večera. <bold>Byl to sešlej týpek učitelskýho ouldana, s brejlema a lipsama otevřenejma ve studeným nočním vzduchu. V podpaží měl knihy a zasranej deštník.</bold> Vyšel zpoza rohu z Veřejný knihovny, kam dneska zrovna moc píplů nechodí. Dneska už moc těchhle starších buržoazních týpků po setmění na ulici neuvidíte, zvlášť, když policajtů je čím dál míň a chodíme tady my, príma bajati, a taky tenhle profesorskej týpek byl na celý ulici úplně sám. Tak sme si to k němu doguljali a já řekl zdvořile: „Promiň, bratře.“ Vypadal dost vypuganě, když nás čtyři maníky zlukoval, jak ho tak tiše obestupujeme, ale řekl: „Ano? O co jde?“ Promluvil strašně nahlas učitelským vojsem, jako by nám chtěl ukázat, že není vypuganej. <italic>(A. Burgess, Mechanický pomeranč, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda odpovídá výchozímu textu (ANO), či nikoli (NE): Parta mladíků se předem domluvila, že si před knihovnou počkají na jednoho učitele a budou ho pronásledovat.

Já, teda Alex, a moji frendíci, to jako Pítrs, Jiřík a Tupoun, kterej je opravdu tupej, sme seděli v mlíčňáku Korova a decidovali sme, co budem ten večer dělat. Jedna z těch tří ptic stojících u pultu, ta se zelenou parukou, pořád vystrkovala břicho do rytmu toho, čemu říkaly hudba. Cítil sem, jak z vypitýho starýho mlíka vyskakujou nože a jak se mi najednou chce rozdat si někde trochu přesilovky. Tak sem zařval jako pucák: „Deme deme deme!“ A pak sem praštil toho neznámýho hjumaníka, co seděl vedle mě, a pěkně sem mu ji usadil na ajko nebo možná na ucho, ale on to vůbec necítil a dál si mumlal: „Telefonní relátka a když farkulele se dostane do šubyduba.“ Pocítí to dost dobře, až se z tý svý země vrátí. „Kam deme?“ ptal se Jiřík. „Ále, jen se tak projít,“ odpověděl sem, „a luknout, co se děje, bratříčci moji.“ Tak sme všichni čtyři vypadli z baru do velký zimní najtky a pakovali si to po Marghanitině bulváru a zahli do aleje Boothbyho a tady sme našli drobnou srandičku na začátek večera. <bold>Byl to sešlej týpek učitelskýho ouldana, s brejlema a lipsama otevřenejma ve studeným nočním vzduchu. V podpaží měl knihy a zasranej deštník.</bold> Vyšel zpoza rohu z Veřejný knihovny, kam dneska zrovna moc píplů nechodí. Dneska už moc těchhle starších buržoazních týpků po setmění na ulici neuvidíte, zvlášť, když policajtů je čím dál míň a chodíme tady my, príma bajati, a taky tenhle profesorskej týpek byl na celý ulici úplně sám. Tak sme si to k němu doguljali a já řekl zdvořile: „Promiň, bratře.“ Vypadal dost vypuganě, když nás čtyři maníky zlukoval, jak ho tak tiše obestupujeme, ale řekl: „Ano? O co jde?“ Promluvil strašně nahlas učitelským vojsem, jako by nám chtěl ukázat, že není vypuganej. <italic>(A. Burgess, Mechanický pomeranč, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je v souladu s informacemi obsaženými ve výchozím textu (ANO), či nikoli (NE): Počítačový vir se z poboček Rodinné banky rozšířil do několika evropských zemí.

Vážení klienti, upozorňujeme na nový počítačový vir, který se objevil v některých evropských zemích včetně ČR a který nabádá klienty internetového bankovnictví k instalaci bezpečnostní aplikace do mobilního telefonu. Při používání internetového bankovnictví buďte proto obezřetní. Jestliže Vás při zadávání přístupových údajů systém vyzve k instalaci bezpečnostní mobilní aplikace, nereagujte na zobrazenou výzvu a neprovádějte instalaci této aplikace do svého mobilního telefonu. Nejedná se o naši bezpečnostní aplikaci, ale o počítačový vir. Dodržujte základní bezpečnostní zásadu: Nikdy neinstalujte do svých mobilních telefonů ani do počítačů aplikace z neznámých zdrojů. Ve svém počítači používejte vždy kvalitní antivirovou ochranu. V případě, že jste ve svém internetovém bankovnictví již zaznamenali nezvyklé chování, např. zmíněnou výzvu k instalaci bezpečnostní aplikace do mobilního zařízení, kontaktujte neprodleně bezplatnou informační linku Rodinné banky 800 660 660. Jestliže máte jakékoli dotazy týkající se tohoto počítačového viru, můžete se na nás s důvěrou obrátit prostřednictvím e-mailu na adresu info-vir@rbanka.cz, která byla za tímto účelem dočasně zřízena. <bold>Také na ukázky chování počítačového nebezpečného viru se můžete podívat do možného přehledu zpráv.</bold> Vaše Rodinná banka <italic>(www.servis24.cz, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je v souladu s informacemi obsaženými ve výchozím textu (ANO), či nikoli (NE): Za účelem ochrany svých klientů Rodinná banka uvedla na trh bezpečnostní aplikaci.

Vážení klienti, upozorňujeme na nový počítačový vir, který se objevil v některých evropských zemích včetně ČR a který nabádá klienty internetového bankovnictví k instalaci bezpečnostní aplikace do mobilního telefonu. Při používání internetového bankovnictví buďte proto obezřetní. Jestliže Vás při zadávání přístupových údajů systém vyzve k instalaci bezpečnostní mobilní aplikace, nereagujte na zobrazenou výzvu a neprovádějte instalaci této aplikace do svého mobilního telefonu. Nejedná se o naši bezpečnostní aplikaci, ale o počítačový vir. Dodržujte základní bezpečnostní zásadu: Nikdy neinstalujte do svých mobilních telefonů ani do počítačů aplikace z neznámých zdrojů. Ve svém počítači používejte vždy kvalitní antivirovou ochranu. V případě, že jste ve svém internetovém bankovnictví již zaznamenali nezvyklé chování, např. zmíněnou výzvu k instalaci bezpečnostní aplikace do mobilního zařízení, kontaktujte neprodleně bezplatnou informační linku Rodinné banky 800 660 660. Jestliže máte jakékoli dotazy týkající se tohoto počítačového viru, můžete se na nás s důvěrou obrátit prostřednictvím e-mailu na adresu info-vir@rbanka.cz, která byla za tímto účelem dočasně zřízena. <bold>Také na ukázky chování počítačového nebezpečného viru se můžete podívat do možného přehledu zpráv.</bold> Vaše Rodinná banka <italic>(www.servis24.cz, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je v souladu s informacemi obsaženými ve výchozím textu (ANO), či nikoli (NE): V případě napadení počítače virem dostanou klienti Rodinné banky antivirovou ochranu zdarma.

Vážení klienti, upozorňujeme na nový počítačový vir, který se objevil v některých evropských zemích včetně ČR a který nabádá klienty internetového bankovnictví k instalaci bezpečnostní aplikace do mobilního telefonu. Při používání internetového bankovnictví buďte proto obezřetní. Jestliže Vás při zadávání přístupových údajů systém vyzve k instalaci bezpečnostní mobilní aplikace, nereagujte na zobrazenou výzvu a neprovádějte instalaci této aplikace do svého mobilního telefonu. Nejedná se o naši bezpečnostní aplikaci, ale o počítačový vir. Dodržujte základní bezpečnostní zásadu: Nikdy neinstalujte do svých mobilních telefonů ani do počítačů aplikace z neznámých zdrojů. Ve svém počítači používejte vždy kvalitní antivirovou ochranu. V případě, že jste ve svém internetovém bankovnictví již zaznamenali nezvyklé chování, např. zmíněnou výzvu k instalaci bezpečnostní aplikace do mobilního zařízení, kontaktujte neprodleně bezplatnou informační linku Rodinné banky 800 660 660. Jestliže máte jakékoli dotazy týkající se tohoto počítačového viru, můžete se na nás s důvěrou obrátit prostřednictvím e-mailu na adresu info-vir@rbanka.cz, která byla za tímto účelem dočasně zřízena. <bold>Také na ukázky chování počítačového nebezpečného viru se můžete podívat do možného přehledu zpráv.</bold> Vaše Rodinná banka <italic>(www.servis24.cz, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je v souladu s informacemi obsaženými ve výchozím textu (ANO), či nikoli (NE): Klienti Rodinné banky musí s ohledem na výskyt počítačového viru dočasně přestat používat internetové bankovnictví.

Vážení klienti, upozorňujeme na nový počítačový vir, který se objevil v některých evropských zemích včetně ČR a který nabádá klienty internetového bankovnictví k instalaci bezpečnostní aplikace do mobilního telefonu. Při používání internetového bankovnictví buďte proto obezřetní. Jestliže Vás při zadávání přístupových údajů systém vyzve k instalaci bezpečnostní mobilní aplikace, nereagujte na zobrazenou výzvu a neprovádějte instalaci této aplikace do svého mobilního telefonu. Nejedná se o naši bezpečnostní aplikaci, ale o počítačový vir. Dodržujte základní bezpečnostní zásadu: Nikdy neinstalujte do svých mobilních telefonů ani do počítačů aplikace z neznámých zdrojů. Ve svém počítači používejte vždy kvalitní antivirovou ochranu. V případě, že jste ve svém internetovém bankovnictví již zaznamenali nezvyklé chování, např. zmíněnou výzvu k instalaci bezpečnostní aplikace do mobilního zařízení, kontaktujte neprodleně bezplatnou informační linku Rodinné banky 800 660 660. Jestliže máte jakékoli dotazy týkající se tohoto počítačového viru, můžete se na nás s důvěrou obrátit prostřednictvím e-mailu na adresu info-vir@rbanka.cz, která byla za tímto účelem dočasně zřízena. <bold>Také na ukázky chování počítačového nebezpečného viru se můžete podívat do možného přehledu zpráv.</bold> Vaše Rodinná banka <italic>(www.servis24.cz, upraveno)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2016

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE): Světlana Alexijevičová uvedla, že kdyby tvořila v 18. století, psala by fikci.

Nobelova cena za příběhy utrpení a odvahy Češi mají jediného držitele nejprestižnějšího ocenění na poli literatury. To rusky píšících laureátů Nobelovy ceny za literaturu je více. Přesto od doby, kdy byla tato cena udělena disidentovi Alexandru Solženicynovi, uplynulo dlouhých 45 let, než se stejné pocty dočkal další rusky píšící spisovatel (nepočítáme-li Josifa Brodského, který v roce 1987 cenu dostal jako Američan). Stalo se tak 24 let po zániku SSSR, tedy v roce 2015. Tehdy totiž slavnou cenu získala Světlana Alexijevičová – autorka, která se netají svými názory na totalitní režimy. Velikáni ruské literatury bývali mistři fikce, JEJÍCHŽ účelem bylo vytvořit sytější obraz ruské společnosti, než nabízela realita. <underline>Jeden z prvních, kdo pochopil, že skutečnost je barvitější než fikce, byl Solženicyn, autor známého díla <italic>Souostroví Gulag,</italic> které popisuje osudy vězňů v ruských lágrech.</underline> Alexijevičová však jde mnohem dál. Jak sama říká, kdyby tvořila ve stejném století jako Dostojevskij, psala by fikci, jenže dnes „beletrie nedokáže popsat hrůzy, které lidé prožívají“. Alexijevičová kombinuje literaturu s novinařinou, přístupem ke sběru materiálu se liší od ostatních spisovatelů. Její metoda práce rozhodně není <bold>standardní:</bold> cestuje po celém postsovětském prostoru a mluví se stovkami lidí. Z jejich zpovědí vytváří celek, jenž vyráží dech. <bold>Fádní</bold> nejsou jen samotné příběhy, ale i autorčina práce s jazykovými prostředky. Alexijevičová umí vyslechnutá svědectví přepsat do formy, která zachovává <bold>autenticitu</bold> výpovědí a současně je mění v literární dílo. Témata knih dokazují její cit pro neuralgické body sovětských dějin: válka v Afghánistánu (očima veteránů i očima těch, kterým se příbuzní vrátili z války v rakvích) nebo Černobyl (očima těch, kteří viděli záři nad elektrárnou). Alexijevičová tyto příběhy uchopila s nebývalou <bold>invencí.</bold> Každého čtenáře, JEHOŽ podobná témata oslovují, její knihy zaujmou. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE): Josif Brodskij a Alexandr Solženicyn se stali laureáty Nobelovy ceny za literaturu před zánikem Sovětského svazu.

Nobelova cena za příběhy utrpení a odvahy Češi mají jediného držitele nejprestižnějšího ocenění na poli literatury. To rusky píšících laureátů Nobelovy ceny za literaturu je více. Přesto od doby, kdy byla tato cena udělena disidentovi Alexandru Solženicynovi, uplynulo dlouhých 45 let, než se stejné pocty dočkal další rusky píšící spisovatel (nepočítáme-li Josifa Brodského, který v roce 1987 cenu dostal jako Američan). Stalo se tak 24 let po zániku SSSR, tedy v roce 2015. Tehdy totiž slavnou cenu získala Světlana Alexijevičová – autorka, která se netají svými názory na totalitní režimy. Velikáni ruské literatury bývali mistři fikce, JEJÍCHŽ účelem bylo vytvořit sytější obraz ruské společnosti, než nabízela realita. <underline>Jeden z prvních, kdo pochopil, že skutečnost je barvitější než fikce, byl Solženicyn, autor známého díla <italic>Souostroví Gulag,</italic> které popisuje osudy vězňů v ruských lágrech.</underline> Alexijevičová však jde mnohem dál. Jak sama říká, kdyby tvořila ve stejném století jako Dostojevskij, psala by fikci, jenže dnes „beletrie nedokáže popsat hrůzy, které lidé prožívají“. Alexijevičová kombinuje literaturu s novinařinou, přístupem ke sběru materiálu se liší od ostatních spisovatelů. Její metoda práce rozhodně není <bold>standardní:</bold> cestuje po celém postsovětském prostoru a mluví se stovkami lidí. Z jejich zpovědí vytváří celek, jenž vyráží dech. <bold>Fádní</bold> nejsou jen samotné příběhy, ale i autorčina práce s jazykovými prostředky. Alexijevičová umí vyslechnutá svědectví přepsat do formy, která zachovává <bold>autenticitu</bold> výpovědí a současně je mění v literární dílo. Témata knih dokazují její cit pro neuralgické body sovětských dějin: válka v Afghánistánu (očima veteránů i očima těch, kterým se příbuzní vrátili z války v rakvích) nebo Černobyl (očima těch, kteří viděli záři nad elektrárnou). Alexijevičová tyto příběhy uchopila s nebývalou <bold>invencí.</bold> Každého čtenáře, JEHOŽ podobná témata oslovují, její knihy zaujmou. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE): Na rozdíl od Alexandra Solženicyna, odpůrce sovětského totalitního režimu, Světlana Alexijevičová totalitní režimy veřejně obhajuje.

Nobelova cena za příběhy utrpení a odvahy Češi mají jediného držitele nejprestižnějšího ocenění na poli literatury. To rusky píšících laureátů Nobelovy ceny za literaturu je více. Přesto od doby, kdy byla tato cena udělena disidentovi Alexandru Solženicynovi, uplynulo dlouhých 45 let, než se stejné pocty dočkal další rusky píšící spisovatel (nepočítáme-li Josifa Brodského, který v roce 1987 cenu dostal jako Američan). Stalo se tak 24 let po zániku SSSR, tedy v roce 2015. Tehdy totiž slavnou cenu získala Světlana Alexijevičová – autorka, která se netají svými názory na totalitní režimy. Velikáni ruské literatury bývali mistři fikce, JEJÍCHŽ účelem bylo vytvořit sytější obraz ruské společnosti, než nabízela realita. <underline>Jeden z prvních, kdo pochopil, že skutečnost je barvitější než fikce, byl Solženicyn, autor známého díla <italic>Souostroví Gulag,</italic> které popisuje osudy vězňů v ruských lágrech.</underline> Alexijevičová však jde mnohem dál. Jak sama říká, kdyby tvořila ve stejném století jako Dostojevskij, psala by fikci, jenže dnes „beletrie nedokáže popsat hrůzy, které lidé prožívají“. Alexijevičová kombinuje literaturu s novinařinou, přístupem ke sběru materiálu se liší od ostatních spisovatelů. Její metoda práce rozhodně není <bold>standardní:</bold> cestuje po celém postsovětském prostoru a mluví se stovkami lidí. Z jejich zpovědí vytváří celek, jenž vyráží dech. <bold>Fádní</bold> nejsou jen samotné příběhy, ale i autorčina práce s jazykovými prostředky. Alexijevičová umí vyslechnutá svědectví přepsat do formy, která zachovává <bold>autenticitu</bold> výpovědí a současně je mění v literární dílo. Témata knih dokazují její cit pro neuralgické body sovětských dějin: válka v Afghánistánu (očima veteránů i očima těch, kterým se příbuzní vrátili z války v rakvích) nebo Černobyl (očima těch, kteří viděli záři nad elektrárnou). Alexijevičová tyto příběhy uchopila s nebývalou <bold>invencí.</bold> Každého čtenáře, JEHOŽ podobná témata oslovují, její knihy zaujmou. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z výchozího textu (ANO), či nikoli (NE): Téma války v Afghánistánu představila Světlana Alexijevičová mimo jiné z pohledu lidí, kteří byli příbuznými obětí tohoto válečného konfliktu.

Nobelova cena za příběhy utrpení a odvahy Češi mají jediného držitele nejprestižnějšího ocenění na poli literatury. To rusky píšících laureátů Nobelovy ceny za literaturu je více. Přesto od doby, kdy byla tato cena udělena disidentovi Alexandru Solženicynovi, uplynulo dlouhých 45 let, než se stejné pocty dočkal další rusky píšící spisovatel (nepočítáme-li Josifa Brodského, který v roce 1987 cenu dostal jako Američan). Stalo se tak 24 let po zániku SSSR, tedy v roce 2015. Tehdy totiž slavnou cenu získala Světlana Alexijevičová – autorka, která se netají svými názory na totalitní režimy. Velikáni ruské literatury bývali mistři fikce, JEJÍCHŽ účelem bylo vytvořit sytější obraz ruské společnosti, než nabízela realita. <underline>Jeden z prvních, kdo pochopil, že skutečnost je barvitější než fikce, byl Solženicyn, autor známého díla <italic>Souostroví Gulag,</italic> které popisuje osudy vězňů v ruských lágrech.</underline> Alexijevičová však jde mnohem dál. Jak sama říká, kdyby tvořila ve stejném století jako Dostojevskij, psala by fikci, jenže dnes „beletrie nedokáže popsat hrůzy, které lidé prožívají“. Alexijevičová kombinuje literaturu s novinařinou, přístupem ke sběru materiálu se liší od ostatních spisovatelů. Její metoda práce rozhodně není <bold>standardní:</bold> cestuje po celém postsovětském prostoru a mluví se stovkami lidí. Z jejich zpovědí vytváří celek, jenž vyráží dech. <bold>Fádní</bold> nejsou jen samotné příběhy, ale i autorčina práce s jazykovými prostředky. Alexijevičová umí vyslechnutá svědectví přepsat do formy, která zachovává <bold>autenticitu</bold> výpovědí a současně je mění v literární dílo. Témata knih dokazují její cit pro neuralgické body sovětských dějin: válka v Afghánistánu (očima veteránů i očima těch, kterým se příbuzní vrátili z války v rakvích) nebo Černobyl (očima těch, kteří viděli záři nad elektrárnou). Alexijevičová tyto příběhy uchopila s nebývalou <bold>invencí.</bold> Každého čtenáře, JEHOŽ podobná témata oslovují, její knihy zaujmou. <italic>(Vzhledem k povaze jedné z úloh není zdroj výchozího textu uveden.)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně (ANO), či nikoli (NE): Během výslechu si vzpomněla, že chvíli před tím přepadením se jí ptal na cestu nějaký cizí muž.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně (ANO), či nikoli (NE): Po prudké vichřici, která se přehnala přes vesnici a její nejbližší okolí, nezbyl na holích polích ani klas obilí.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně (ANO), či nikoli (NE): Zletilý pachatel, který byl minulý týden odsouzen za ublížení na zdraví, si odpiká sedm měsíců za mřížemi.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o každém z následujících souvětí, zda je zapsáno pravopisně správně (ANO), či nikoli (NE): Mezi strmými skalními stěnami ochránci přírody objevili už jen zbytky orlích hnízd, což ve vědeckých kruzích vyvolalo zděšení.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), či nikoli (NE): Sociální vyloučení je jedinou závažnou příčinou relativní chudoby.

<bold>TEXT 1 (1)</bold> Chudoba je závažný globální problém. I v 21. století žijí na světě lidé, kteří nemají zajištěné základní podmínky pro důstojný život. Přitom několik set nejbohatších rodin má stejný majetek jako několik miliard nejchudších obyvatel planety dohromady. Absolutní (nebo také extrémní) chudoba se obecně definuje příjmem nižším než 1,9 amerického dolaru na osobu na den. Nikde na světě taková částka nestačí na pokrytí základních životních potřeb. Naštěstí se v posledních desetiletích počet extrémně chudých lidí radikálně snížil. Podle <bold>hrubých</bold> odhadů Světové banky žilo v roce 2001 na Zemi přes miliardu extrémně chudých lidí, v roce 2017 „jen“ kolem 800 milionů. Odborníci předpokládají, že i v <bold>dalších</bold> letech bude počet extrémně chudých lidí klesat. Na rozdíl od absolutní chudoby je chudoba relativní měřena vzdáleností od průměrné životní úrovně v konkrétní společnosti. Relativní chudoba může znamenat, že člověk chudý ve vlastní zemi, v níž žije na okraji společnosti, by v zemi jiné byl relativně bohatý. Relativně chudí lidé strádají <bold>zejména</bold> sociálně. Jedním ze závažných důsledků relativní chudoby je totiž sociální vyloučení. <bold>(2)</bold> Chudobou se zabývá mnoho mezinárodních organizacích, často se také diskutuje o závažných problémech <bold>přímo</bold> souvisejících s tímto tématem. Většina odborníků si je totiž vědoma toho, že chudoba nepřináší jen hlad či náchylnost k nemocem, ale i vyšší riziko nežádoucích jevů, jako je např. kriminalita. Je nesporné, že člověku, který se ocitne v nouzi, jsme povinni pomáhat. Měli bychom jednak poskytnout jedinci prostředky na zajištění základních životních potřeb, <underline>avšak</underline> ho motivovat k tomu, aby byl schopen se ze závislosti na pomoci vymanit. <italic>(encyklopedie.soc.cas.cz; www.novinky.cz, upraveno)</italic> <bold>TEXT 2</bold> U některých přídavných jmen vzoru <italic>mladý</italic> existují tvary složené (např. <italic>bosý, bosá)</italic> i tvary jmenné (např. <italic>bos, bosa).</italic> Od přídavných jmen vzoru <italic>jarní</italic> se jmenné tvary netvoří. <italic>(CZVV)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), či nikoli (NE): Důstojný život může v 21. století vést jen několik stovek nejmajetnějších rodin světa.

<bold>TEXT 1 (1)</bold> Chudoba je závažný globální problém. I v 21. století žijí na světě lidé, kteří nemají zajištěné základní podmínky pro důstojný život. Přitom několik set nejbohatších rodin má stejný majetek jako několik miliard nejchudších obyvatel planety dohromady. Absolutní (nebo také extrémní) chudoba se obecně definuje příjmem nižším než 1,9 amerického dolaru na osobu na den. Nikde na světě taková částka nestačí na pokrytí základních životních potřeb. Naštěstí se v posledních desetiletích počet extrémně chudých lidí radikálně snížil. Podle <bold>hrubých</bold> odhadů Světové banky žilo v roce 2001 na Zemi přes miliardu extrémně chudých lidí, v roce 2017 „jen“ kolem 800 milionů. Odborníci předpokládají, že i v <bold>dalších</bold> letech bude počet extrémně chudých lidí klesat. Na rozdíl od absolutní chudoby je chudoba relativní měřena vzdáleností od průměrné životní úrovně v konkrétní společnosti. Relativní chudoba může znamenat, že člověk chudý ve vlastní zemi, v níž žije na okraji společnosti, by v zemi jiné byl relativně bohatý. Relativně chudí lidé strádají <bold>zejména</bold> sociálně. Jedním ze závažných důsledků relativní chudoby je totiž sociální vyloučení. <bold>(2)</bold> Chudobou se zabývá mnoho mezinárodních organizacích, často se také diskutuje o závažných problémech <bold>přímo</bold> souvisejících s tímto tématem. Většina odborníků si je totiž vědoma toho, že chudoba nepřináší jen hlad či náchylnost k nemocem, ale i vyšší riziko nežádoucích jevů, jako je např. kriminalita. Je nesporné, že člověku, který se ocitne v nouzi, jsme povinni pomáhat. Měli bychom jednak poskytnout jedinci prostředky na zajištění základních životních potřeb, <underline>avšak</underline> ho motivovat k tomu, aby byl schopen se ze závislosti na pomoci vymanit. <italic>(encyklopedie.soc.cas.cz; www.novinky.cz, upraveno)</italic> <bold>TEXT 2</bold> U některých přídavných jmen vzoru <italic>mladý</italic> existují tvary složené (např. <italic>bosý, bosá)</italic> i tvary jmenné (např. <italic>bos, bosa).</italic> Od přídavných jmen vzoru <italic>jarní</italic> se jmenné tvary netvoří. <italic>(CZVV)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), či nikoli (NE): Světová banka odhaduje, že každých šestnáct let se sníží počet extrémně chudých lidí o dvě stě milionů.

<bold>TEXT 1 (1)</bold> Chudoba je závažný globální problém. I v 21. století žijí na světě lidé, kteří nemají zajištěné základní podmínky pro důstojný život. Přitom několik set nejbohatších rodin má stejný majetek jako několik miliard nejchudších obyvatel planety dohromady. Absolutní (nebo také extrémní) chudoba se obecně definuje příjmem nižším než 1,9 amerického dolaru na osobu na den. Nikde na světě taková částka nestačí na pokrytí základních životních potřeb. Naštěstí se v posledních desetiletích počet extrémně chudých lidí radikálně snížil. Podle <bold>hrubých</bold> odhadů Světové banky žilo v roce 2001 na Zemi přes miliardu extrémně chudých lidí, v roce 2017 „jen“ kolem 800 milionů. Odborníci předpokládají, že i v <bold>dalších</bold> letech bude počet extrémně chudých lidí klesat. Na rozdíl od absolutní chudoby je chudoba relativní měřena vzdáleností od průměrné životní úrovně v konkrétní společnosti. Relativní chudoba může znamenat, že člověk chudý ve vlastní zemi, v níž žije na okraji společnosti, by v zemi jiné byl relativně bohatý. Relativně chudí lidé strádají <bold>zejména</bold> sociálně. Jedním ze závažných důsledků relativní chudoby je totiž sociální vyloučení. <bold>(2)</bold> Chudobou se zabývá mnoho mezinárodních organizacích, často se také diskutuje o závažných problémech <bold>přímo</bold> souvisejících s tímto tématem. Většina odborníků si je totiž vědoma toho, že chudoba nepřináší jen hlad či náchylnost k nemocem, ale i vyšší riziko nežádoucích jevů, jako je např. kriminalita. Je nesporné, že člověku, který se ocitne v nouzi, jsme povinni pomáhat. Měli bychom jednak poskytnout jedinci prostředky na zajištění základních životních potřeb, <underline>avšak</underline> ho motivovat k tomu, aby byl schopen se ze závislosti na pomoci vymanit. <italic>(encyklopedie.soc.cas.cz; www.novinky.cz, upraveno)</italic> <bold>TEXT 2</bold> U některých přídavných jmen vzoru <italic>mladý</italic> existují tvary složené (např. <italic>bosý, bosá)</italic> i tvary jmenné (např. <italic>bos, bosa).</italic> Od přídavných jmen vzoru <italic>jarní</italic> se jmenné tvary netvoří. <italic>(CZVV)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda jednoznačně vyplývá z TEXTU 1 (ANO), či nikoli (NE): Pokud denní příjem konkrétního jedince klesne pod 1,9 amerického dolaru, stává se z absolutní chudoby chudoba extrémní.

<bold>TEXT 1 (1)</bold> Chudoba je závažný globální problém. I v 21. století žijí na světě lidé, kteří nemají zajištěné základní podmínky pro důstojný život. Přitom několik set nejbohatších rodin má stejný majetek jako několik miliard nejchudších obyvatel planety dohromady. Absolutní (nebo také extrémní) chudoba se obecně definuje příjmem nižším než 1,9 amerického dolaru na osobu na den. Nikde na světě taková částka nestačí na pokrytí základních životních potřeb. Naštěstí se v posledních desetiletích počet extrémně chudých lidí radikálně snížil. Podle <bold>hrubých</bold> odhadů Světové banky žilo v roce 2001 na Zemi přes miliardu extrémně chudých lidí, v roce 2017 „jen“ kolem 800 milionů. Odborníci předpokládají, že i v <bold>dalších</bold> letech bude počet extrémně chudých lidí klesat. Na rozdíl od absolutní chudoby je chudoba relativní měřena vzdáleností od průměrné životní úrovně v konkrétní společnosti. Relativní chudoba může znamenat, že člověk chudý ve vlastní zemi, v níž žije na okraji společnosti, by v zemi jiné byl relativně bohatý. Relativně chudí lidé strádají <bold>zejména</bold> sociálně. Jedním ze závažných důsledků relativní chudoby je totiž sociální vyloučení. <bold>(2)</bold> Chudobou se zabývá mnoho mezinárodních organizacích, často se také diskutuje o závažných problémech <bold>přímo</bold> souvisejících s tímto tématem. Většina odborníků si je totiž vědoma toho, že chudoba nepřináší jen hlad či náchylnost k nemocem, ale i vyšší riziko nežádoucích jevů, jako je např. kriminalita. Je nesporné, že člověku, který se ocitne v nouzi, jsme povinni pomáhat. Měli bychom jednak poskytnout jedinci prostředky na zajištění základních životních potřeb, <underline>avšak</underline> ho motivovat k tomu, aby byl schopen se ze závislosti na pomoci vymanit. <italic>(encyklopedie.soc.cas.cz; www.novinky.cz, upraveno)</italic> <bold>TEXT 2</bold> U některých přídavných jmen vzoru <italic>mladý</italic> existují tvary složené (např. <italic>bosý, bosá)</italic> i tvary jmenné (např. <italic>bos, bosa).</italic> Od přídavných jmen vzoru <italic>jarní</italic> se jmenné tvary netvoří. <italic>(CZVV)</italic>

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), či nikoli (NE): Ve větě Mezi těmito dvěma díly není rozdíl je tvar číslovky nespisovný.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), či nikoli (NE): Ve větě Josef II. vydal patent o zrušení nevolnictví je slovo nevolnictví archaické.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), či nikoli (NE): Ve větě Žalobce svůj případ projel na celé čáře je slovo projel užito jako slovo expresivní.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019

TF

Rozhodněte o následujícím tvrzení, zda je pravdivé (ANO), či nikoli (NE): Ve větě V příručce pro začínající šachisty jsou popsány šachové partie je slovní spojení šachové partie slangové.

český jazyk a literatura

maturitní zkouška

jaro 2019